Kapitola třiatřicátá - Morituri te salutant
Lepší život
„První souboj Lee vs Gaara," řekl nahlas rozhodčí této zkoušky, jako kdyby
všichni neviseli pohledem na tom, co jim obrazovka nabídla. „Prosím všechny
ostatní, aby se stáhli nahoru a počkali na konec zápasu," a s tím se s jemným
mumláním všichni začali přesunovat po schodech, i když by se klidně mohli
přemístit. Naruto to neudělal jenom z jednoho důvodu. Chtěl dát Leeovi trošku
více času na přípravu, protože tušil, že to bude potřebovat.
Naruto, když vyšel nahoru, zastavil se krátce u schodů a nechal kolem sebe
všechny projít. Karin, Matsuri a Sakura pokračovaly dál za Shizune. Shikamaru
ale něco vytušil a zastavil se vedle něj a s lehkým povzdechem se opřel o
zábradlí. Kabuto a víceméně všichni ostatní, se na něj jenom krátce podívali a
pokračovali dál, aby měli lepší výhled a nepřekáželi.
„Co se děje?" zeptal se Shikamaru potichu.
„Jak jsi na tom s rychlostí?" nadhodil Naruto aniž by zvedl pohled od dvou
stojících protivníků tam dole.
„Docela náhodná otázka, nemyslíš?"
Teprve teď se na něj Naruto podíval a Shikamaru tam viděl, že si o něm Naruto
myslí, že je idiot. Na to si musel jenom povzdechnout, než ale stihl odpovědět,
Naruto pokračoval.
„Je tvůj stín rychlejší než já?"
Shikamaru nemusel přemýšlet dlouho. Věděl nejlépe limity své techniky. „Mírně
pomalejší než ty."
Naruto nad tím uznale pokýval. Věděl, že tahle úroveň vyžadovala stovky hodin
práce. „Takže když nepoběžím naplno-."
„-tak bych tě dostihl," dodal Shikamaru za něj.
„Nevím, nakolik se kamarádíš s Leem," začal Naruto, „ale jestli ho dnes nechceš
vidět zemřít, musíš v kritický okamžik bezchybně zareagovat."
„Cože?" pověděl Shikamaru nahlas až upoutal pozornost opodál stojícího Nejiho a
Hinaty.
„Je jediná možnost, jak se mohl Gaara dostat z našeho uvěznění a stihnout si
sehnat dva svitky, aby prošel dál."
„Použil svého démona," došlo Shikamarovi okamžitě.
„Přesně. A to znamená pro Leeho stejný konec, jako pro desítku nájemných vrahů,
kteří se pokusili stát Gaarovi v cestě," povzdechl si tentokrát Naruto. „Lee je
momentálně jeden z nejsilnějších shinobi tady, jestli spustí své trumfy, ale
pokud ho nedostane do extrémně hlubokého bezvědomí, Gaara bude bojovat dál a čím
na tom bude hůř, tím bude ještě silnější a tím to pro Leeho bude znamenat horší
konec."
„Jak to všechno víš? Není šance, že by si toho tolik o nás věděl," lehce se
zamračil Shikamaru, ale Naruto v tom neviděl vztek, ale jakési nepochopení nad
tím, co se děje a to Shikamara muselo přinášet k frustraci.
„To není důležité, nic jiného není důležité," vyhnul se Naruto otázce. „Jen
pamatuj, čím bude Lee blíž k výhře, tím hůře skončí."
„Pokud mi nezakročíme," doplnil si Shikamaru. „Je ti jasné, že tě nebude mít rád
za to, že jsi mu přerušil souboj?"
„Nepřišel jsem sem vyhrát cenu oblíbenosti." To bylo vše, co Naruto na to řekl a
už se plně soustředil na zápas, který před chvilkou začal a kde se soupeři jenom
tak zatím oťukávali. Lee zkoušel tlačit na Gaaru a ten nemusel hnout ani prstem,
protože mu tak fungovala jeho obrana. Lee tedy odhodil své závaží a pokračoval v
oťukávání, tentokrát ale v plném slova smyslu, protože konečně uštědřil nějakou
tu ránu do samotného Gaary. To samozřejmě zapříčinilo to, že se Gaara jenom
rozvášnil, znovu si slepil obranu, kterou měl z písku přilepenou na sobě a
teprve tehdy začal jejich souboj. Lee střídal úskok s útokem. Gaara se více
snažil zlomit Leeovi vaz, a tak to pokračovalo do té doby, než se Lee podíval na
svého mentora a senseie v jedné osobě.
„Jdem na to!" vykřikl Lee a Naruto si musel povzdechnout, když mu Lee zmizel z
očí díky své rychlosti. To byl moment, kdy si Naruto sundal svůj meč a opřel si
jej vedle sebe. Shikamaru nevěděl, co má dělat a tak jenom začal více přemýšlet,
cože vlastně to vše znamená.
Lee byl schopný prvním Lotusem udělat velké škody na písečném štítu, ale bylo to
vše, co dokázal. První brána přece jenom nebyla tak silná, jako ty po ní. Naruto
a Kabuto byli možná jediný, co se nezačali divit nad tím, co Lee dokáže udělat
za paseku, a všichni ostatní pochopili, že se člověk nemusí narodit jako génius,
aby se stal legendou. A Lee bude jednou legendou. O to se hodlal postarat, dnes
i kdykoliv jindy.
„Vše?" provokoval Gaara. „Tak teď jsem na řadě já!" zařval šíleně a aniž by se
pohnul, začal ovládat svůj písek tak, aby zničil Leeho. Naštěstí Lee byl chytrý.
Kdyby byl méně zkušený, v tuhle chvíli by už nejspíše skončil, protože pár
sekund po použití Lotusu, respektive po skončení první brány, byl člověk slabý
jak novorozeně pokud…
„Druhá brána otevřena!" zařval Lee a tím se okamžitě vyléčil a mohl uskočit
mocnému útoku a okamžitě zaútočit protiútokem, protože Gaarův písek byl
momentálně někde jinde a nebyl k dispozici pro obranu, a tak Lee poslal Gaaru
ohromnou ránou pěstí ke svému písku. „Vše?" pověděl nadšeně Lee. „Právě jsem
začal!" A s tím se obrovskou rychlostí objevil za svým protivníkem a vykopnul ho
nahoru a než stačil pocítit následky druhé brány, otevřel ve vzduchu třetí a s
mocným křikem: „Druhý Lotus!" poslal svého protivníka ničivě k zemi. Jak už si
ale Naruto v duchu říkal, Lee ušel nějakou cestu životem, aby věděl, že jakmile
se zastaví, bude po něm a tak, otevřel čtvrtou bránu, aby opět předešel zraněním
a rozběhl se ještě větší rychlostí na klečícího Gaaru. Pak nastalo něco
podobného. Výkop nahoru, otevření páté brány, obmotání Gaary do obvazů a možná i
nadzvukovou rychlostí s ním Lee hodil o zem přímo na Gaarovo hlavu.
Samozřejmě nikdo nic neviděl, tolik prachu co se rozvířilo, mnoho lidí vidělo
jenom v souboji elit a ne na geninských zkouškách. Poté, co se prach trochu
rozvířil, si lidé všimli Leeho, klečícího na kolenou, opřeného o ruce a každý v
tu chvíli vytušil, že Lee se už nehne, takže jestli Gaara není v bezvědomí, Lee
právě prohrál a dost možná i celý svůj život.
Gaara ale v bezvědomí nebyl. Zničený to ano, ale rozhodně ne v bezvědomí. Takže
když spatřil, že Lee ještě žije, otevřel jedno oko, namířil na Leeho svou ruku a
písek se začal po směru jeho ruky sunout dál.
„Co-," začal Shikamaru říkat, ale vedle něj už nikdo nebyl a zdálo se mu, že
spatřil něco pekelně oranžového, než musel mrknout.
Naruto se objevil vedle Gaary a meč zabodl do země tak, že otvor u jílce
obklopoval Gaarův krk a na tom meči měl položenou Naruto svou nohou a každý v tu
chvíli pochopil, že pořádné zatlačení na meč a Gaara by byl bez hlavy. Gaara
tohle asi ale nevnímal nebo jenom prostě nebylo možné zastavit valící se písek,
a tak Lee zůstával stále v ohrožení.
„Hakkeshō Kaiten," ozvalo se dvakrát a před Leem se objevily kousek od sebe dva
rotující štíty, které všechen písek odrazili někam pryč. Nebylo to ale už tak
moc potřeba, protože Lee už neležel na svém místě, ale Shikamaru ho odnesl pryč
k čekajícím lékařům.
Naruto ale tak či tak jemně zatlačil na meč a Gaara tak bolestí položil ruku na
zem. Jedině tak měl Naruto jistotu, že nebezpečí pominulo. Ne na dlouho, protože
se za ním objevil rozhodčí zkoušky a přiložil mu kunai na krk.
„Dost," bylo vše, co řekl.
„To je to ‚zastavím souboj včas'?" pověděl temně Naruto a podíval se rozhodčímu
do očí svýma rudýma očima. V tu chvíli už byli ale v aréně snad všichni, co něco
znamenali.
„Naruto odstup od Gaary, tohle není tvůj souboj," pověděl Kakashi.
„Váš ano?" neodpustil si Naruto, ale tak či tak sundal svou nohu z meče a když
mu byl sundán kunai z krku, uschoval svůj meč na svá záda a podíval se na
zničeného Gaaru na zemi. „Mám tě pozdravovat," řekl jenom a zabodl do něj své
oči. „A vyřídit ti, že si nemáš začínat s něčím, co je devětkrát silnější než
ty," to bylo vše co Naruto řekl a pomalu se vydal k Hinatě a Nejimu, kteří pořád
stáli na svém místě, kde předvedli chloubu svého klanu. Naruto se na ně musel
usmát a nyní když už nebyl pod nátlakem rudé čakry, jeho úsměv byl mnohem více
hřejivý.
„Vítěz Gaara," řekl rozhodčí a zavolal i pro Gaaru zdravotníky, protože ani on
na tom nebyl dobře.
Když Naruto došel k lékařům, spatřil Shizune dělající co může a vedle ní stojící
tak nějak všechny geniny z Listové.
„Jak je na tom?" zeptal se Naruto.
„Nějakou tu dobu pod rukama Tsunade-sama a bude jako nový. Kdyby tu ale nebyla…"
nedokončila pro jistotu Shizune a dala se znovu do práce.
„Můžu když tak-," ozvala se Karin, ale Shizune se na ní jenom krátce zamítavě
usmála.
„Máš před sebou ještě mnohé bitvy," bylo vše co Shizune řekla a dala povel k
přesunu Leeho do nemocnice, kde už se o něj postará Tsunade.
„Druhý zápas bude vylosován… teď," ozvalo se od rozhodčího a na tabuli se
objevila další jména a stejně jako poprvé to bude zápas mezi vesnicemi.
„Shikamaru," řekl Naruto, když tam spatřil jeho jméno a to druhé bylo Kiri.
„Díky za pomoc."
„Otrava," pokrčil Shikamaru rameny, ale Naruto poznal malý úsměv.
„Je to medik. Očekávej jedy, jehly a velkou výdrž," pokračoval dál Naruto.
„Ještě větší otrava," dodal Shikamaru a vydal se do téměř zničené arény ke svému
souboji. Než ale Naruto stačil něco říct k předchozímu souboji, nějak něco
obhájit, něco vysvětlit nebo se možná i trochu omluvit, přemístil se k němu
Jiraya.
„Můj úkol je dát pozor na Gaaru, aby se neprobudil jako démon a nezabil nám
lékaře. Slib mi, že už neuděláš podobnou hloupost, jako že se necháš ovládnout
ty-víš-čím před všemi," zašeptal mu do ucha.
„Možná by to tedy chtělo lepší organizaci, aby se jeden genin nepokoušel
explodovat hlavu tomu druhému a aby ten druhý mu na oplátku nechtěl udělat
písečný pohřeb," zašeptal také Naruto, „nemyslíš?"
„Neodpustíš nikomu žádnou chybu že?" povzdechl si Jiraya.
„Nezapomínám, neodpouštím," řekl Naruto vážně. „Přesně tak jako celá tahle
vesnice až na pár výjimek."
„Promluvíme si o tom později," slíbil Jiraya. „Teď tě jenom poprosím, žádný
Kurama."
„Dobrá," slíbil také Naruto. „Žádný Kurama," a s těmito slovy za ním už nikdo
nestál a vlastně ani nikdo před ním, protože každý dal Jirayovi trochu prostoru.
Ne nadarmo byl nejsilnější shinobi vesnice. Takže Naruto se jenom krátce podíval
na káravě mračícího se Hokageho a zakroutil jenom nad tím hlavou. „Pokrytci,"
řekl si pro sebe. „Všichni do jednoho."
*LŽ*
„Nejsem žádný bojovník v první linii," řekl Shikamaru, když předstoupil před
svůj boj. „A náš souboj není ani něco, co tu někoho zajímá," pokračoval a
mezitím si trochu uvolnil krk tím, že si ho protáhl. „Žádné otevírání bran,
žádné tuny písku, jistě mi rozumíš."
Kiri na něj jenom kývl. Netušil, proč si spolu povídají, ale v lese byli spolu
dočasní spojenci, tak doufal v souboj o vítězství, ne na život nebo smrt.
„Tak to trošku urychlíme, co říkáš?" povzdechl si Shikamaru. „Přece jenom je to
jedna velká otrava."
„Přesně můj plán," odvětil mu na to Kiri a připravil se k souboji.
„Druhý souboj, může začít!" ozvalo se od proktora a na Shikamara letělo ihned
několik jehlic, kterým pomocí čakry v nohách Shikamaru relativně snadno uskočil.
Shikamaru tedy dopadl do bezpečné vzdálenosti a vytáhl si šest kunaiů, tedy tři
do každé ruky a jak měl přesně v plánu, vyhodil je vysoko do vzduchu a za pomocí
pouze jednoduchého pohybu ruku, všechny kunaie zůstaly levitovat ve vzduchu.
„Co?" ozvalo se od Kiriho, než musel začít uskakovat, ale nebylo mu to moc
platné, protože Shikamaru dokázal pomocí svého stínu navádět všechny kunaie a
tak dříve než později, se jeden kunai zapíchl do Kiriho vesty, přesně tak jak
bylo v plánu a jakmile byli oba spojeni stínem…
„Myslím, že jsme svůj úkol splnili, vzdej se a můžeme jít nahoru," kývl za sebe
Shikamaru a samozřejmě i Kiri se otočil, jen ne tím samým směrem.
„Shinobi z Mlžné se nevzdávají!" vykřikl Kiri.
„Ten kunai co tě zasáhl, je unikátní víš?" pokračoval Shikamaru a pomalými kroky
se přiblížil. „Protože i když imitujeme své pohyby se stoprocentní přesností,
rozdíl mezi námi je ten, že kunai který máš zapíchnutý ve vestě, je kunai, který
já tam nemám, a tak můžu udělat toto," nenechal se zastavit ve vysvětlování
Shikamaru a ze své vesty si vytrhl vzduch tak, aby Kiri držel v ruce jeho kunai.
„Šach mat."
Kiri pochopil, že stačí jeden pohyb a aniž by měl k tomu co říct, sám se
podřízne nebo jiným způsobem spáchá sebevraždu. „Nedostal jsem se sem, abych se
vzdal," stál si za svým Kiri, ale bylo vidět, že odvahu musel sbírat kdoví
odkud.
„To respektuji," řekl Shikamaru a kunai co Kiri držel v ruce, nechal pustit z
ruky. Než se ale jeho protivník mohl začít divit, rozběhl se Shikamaru tak, aby
se Kiri otočil a rozběhl také. Byla jen jedna věc, která Kirimu zabránila utéct
tak daleko, jako Shikamarovi a to byla zeď, do které narazil hlavou napřed.
„Vítěz Shikamaru Nara," řekl rozhodčí po chvilce.
„Pane rozhodčí, povětšinou nejsem ten, který se plete do těchto věcí," nenechal
se Shikamaru nějak vyrušit uznalým potleskem.
„Hm?" zareagoval jejich proktor.
„Přestaňte spoléhat na to, že každý se bude zdržovat s bezvědomým. Měl jsem
svého protivníka v matu dlouhou dobu. Jestli budete příště otálet, je dost
možné, že místo mě tam bude stát někdo, kdo nemá tolik trpělivosti, a budeme
muset tesat další jméno do jistého kamene," a s těmito slovy se Shikamaru vydal
ke schodům. Shikamarův mozek ale pracoval dál a hlavní věc, co mu v tento moment
říkal, bylo to, jak sakra může Naruto být rozumnější než celá jeho vesnice.
*LŽ*
„Přejdeme k dalšímu souboji, můžou oba soupeři přijít sem dolů?" zvolalo se po
chvilce a mnoho lidí hypnotizovalo tabuli, jestli neudělala chybu, protože
souboj Hyuuga a Hyuuga?
„Ahoj, bratranče," pověděla mile Hinata.
„Hinata-sama," uklonil se uctivě Neji.
„Kdo by to byl řekl, že?" usmála se na něj Hinata a podívala se nahoru na
ostatní a rychle sklonila s červenajícími tvářemi svou hlavu.
„Osud má zajímavý smysl pro humor," souhlasil s ní Neji.
„Osud? Znovu, Neji?"
„Víte jaký jsem, Hinata-sama," neuhnul Neji ze svého stanoviska o tom, že
všechny životy ovládá osud.
„Dobrá tedy," nenechala si Hinata zkazit svou náladu. „Stejná pravidla jako
vždy?"
„Jste třináct výher od vyrovnání skóre," informoval ji Neji z hlavy.
„Něco mi říká, že to bude čtrnáct," na chvilku posmutněla.
„I když vás sleduje On?"
„Právě kvůli tomu. Jak se mohu soustředit?" oponovala Hinata.
„Nebojte se, Hinata-sama. Budete mít dostatek problémů se mnou, abyste si
nemohla prohlížet okolí," ubezpečil ji a postavil se do bojového postavení.
„Kdykoliv si budete přát, Hinata-sama," dal ji volnost ke startu zápasu.
„Třetí souboj může začít," odmávl jim rozhodčí zápas a zmizel z dosahu.
„Dodej mi sílu," rychle se podívala nahoru a vyhledala si toho, koho
potřebovala. Pak už se jenom párkrát nadechla a vydechla, než se pustila do
smrtícího tance, jak by se souboj dvou členů rodiny Hyuugů dal nazvat.
*LŽ*
„Budeme zasahovat i sem?" zeptal se Shikamaru, co se dovlekl k Narutovi na
podobné místo, jako stáli předtím.
Naruto byl ale mírně zmaten. Hanabi říkala něco o slušných vztazích v rodině,
ale také kdysi dávno povídala něco o čtyřhlavém monstru pod její postelí, takže
bral její informace s rezervou. To co ale viděl, byla jasná pravda. Místo aby
Neji možná i oprávněně nenáviděl Hinatu, jako představitelku hlavní rodiny, tak
si spolu vyměňují zdvořilosti a pro Naruta to vypadalo, jako kdyby tam dole
stála Tayuya a on. „Chceš slyšet, že mé informace nejsou tak přesné, jako jsem
čekal?"
Shikamaru jenom pokrčil rameny. „Snažit se najít mylné informace z tvé sbírky je
otrava. Není důvod, proč bych to dělal."
Naruto si na to jenom povzdechl.
„Neznám Nejiho ani Hinatu nějak dobře, ale myslím si, že každý poznal, jak je
Hinata silná od změny akademie a že z ní bude výtečná hlava jejich klanu. Takže
asi proto je mezi nimi takový vzájemný respekt?" nadhodil Shikamaru.
„Tohle je mnohem větší pouto," stál si Naruto za svým. „Jak to, že jsem to dřív
neviděl?"
„Naruto," povzdechl si tentokrát Shikamaru. „Nemůžeš o nás vědět všechno, i
kdyby sis to přál."
„To je otrava," ukradl Naruto Shikamarovi jeho hlášku a možná i trochu zklamaně
se opřel o zábradlí a chopil se sledování zápasu.
„Ber to takhle. Dostaneme menší dusno za to, že jsme přerušili o zápas méně.
Tomu já říkám vítězství."
Naruto se jenom na Shikamara usmál. Bylo hezké vidět, že mu někdo důvěřuje
natolik, že moc neremcá, když po něm něco chce.
*LŽ*
„Vítěz je Neji Hyuuga," zvolal rozhodčí a tím spustil menší potlesk, protože i
když všichni věděli, jak jsou Hyuugové silní, když se setkali dva proti sobě,
byl to souboj smrtelný, ale na pozorování nudný, a tak po pár minutách útoků,
obrany a protiútoků se Neji jako silnější z dvojice, dostal do takové pozice, že
by jí úderem zastavil srdce, a tím pádem bylo jasno. Hinata pochopila, že v tuto
chvíli by skončila, kdyby ji Neji opravdu chtěl zabít a přiznala porážku.
„Možná příště," usmála se Hinata.
„Vzhledem k tomu, že jste mi zablokovala jednu nohu a jednu ruku, tak náš příští
souboj bude velmi krátký, jestli se to do té doby nevyléčí," pověděl Neji slova
uznání a pokynul tou zdravou ruku, že může jít první. Pro Naruta bylo strašně
zvláštní sledovat Nejiho jako gentlemana. Bylo to něco tak divného, jako
sledovat nadšeného Sasukeho.
V tom momentě se ale spustil znovu stroj „náhody" a tak všichni začali sledovat,
co je čeká tentokrát.
„Kankurō a Chōji, prosím přistupte," ozval se rozhodčí, když se jména zastavila
na těchto dvou.
Kankurō ale nebyl asi jeden z těch trpělivých, a tak rovnou skočil dolů, aby tam
byl co nejdříve. To Chōji si pomalu vykročil směrem ke schodům, kde se k němu na
pár kroků přidal Shikamaru.
„Používá loutky, takže si dávej pozor na to, kdo je pravý a kdo ne. Také si
dávej pozor na jedy a různé pasti," řekl Shikamaru rychle a Chōji mu na to jenom
s úsměvem pokýval a pokračoval dál. Po pár metrech se ale musel na schodech
vyhnout Hinatě a Nejimu.
„Hodně štěstí," usmála se na něj Hinata a podala mu ruku.
„Děkuji," oplatil jí úsměv a nabízenou ruku stiskl.
„Víš, co máš dělat ne?" zeptal se Neji.
„Vrátit mu vše i s úroky," potvrdil to Chōji a pokračoval dál. Musel se nad tím
ušklíbnout. Bylo hezké, když si dokázali všichni takhle pomáhat. Nejspíš měl
jeho otec pravdu. Stačilo tomu dát jenom dostatek času a najde si i on přátele.
„Copak, buřte, dělají ti problémy schody?" přivítal ho Kankurō svým vlastním
způsobem, když se Chōji přiblížil doprostřed arény.
Chōji se jenom na chvilku zastavil v pohybu a rychle zaškolil své emoce a hněv,
který momentálně cítil nad takovýmto oslovením. „Děláš mi to jenom jednodušší,"
řekl nakonec, když se znovu rozešel.
„A-," začal Kankurō asi s dalšími urážkami, ale Chōji zvedl ruku a Kankurō si
tedy počkal, co řekne.
„Pojďme bojovat. Nikoho nepovýšili za to, že tu ztrácel čas zbytečnými
průpovídkami."
„Dobrá tedy," odsouhlasil to Kankurō nakonec a sundal si ze zad jednu ze svých
loutek a druhou si přivolal ze svitku. Chōji musel přiznat, že moc netuší, co
dělají, jenom to co si pamatoval z vyprávění Kabuta a to mu tak nějak stačilo.
Stejně jsem do arény přišel s trošku jinou taktikou.
„Tento zápas může začít," řekl Hayate a rukou dal povel ke startu.
Chōji tuto zprávu přijal kývnutím a zasunul rychle svou ruku do kapsy, kde
nahmatal dvě věci, tu jednu zastrčil hlouběji a malinko se usmál, pak ale opět
rychle vyndal svou ruku a druhou věc si strčil do pusy. Pro ostatní to vypadalo,
jako když spolkl bonbón, pro bystřejší by to mohlo vypadat jako čakrová pilulka.
Pouze ale Shikamaru a možná Ino dokázali správně uhodnout, co se bude dít.
„Chō Baika no Jutsu," zvolal Chōji svou techniku a před očima všech ukázal to,
kvůli čemu je jeho klan obávaný.
„No doprdele," zvolal Naruto, když úžasem málem spadl přes zábradlí.
Chōji, i když lépe slyšel, se za Narutovým hlasem neotočil, spíše jenom
pozoroval ze své perspektivy, co udělá jeho protivník.
Kankurō čekal mnoho možností, jaké mohou nastat v jeho boji. Možná nebyl
nejlepší stratég v rodině, to ale neznamenalo, že byl hloupý, ale když se z
menšího tlouštíka před jeho očima stala zhruba třiceti metrová postava, věděl,
že přišel málo vyzbrojený a i hodně nepřipravený. „J-."
„Potchari Daibu," zakřičel Chōji a jeho hlas nejspíše uslyšela celá Listová. V
tu vteřinu nestačil nikdo ani mrknout a on bez nějakého rozběhu prostě vyskočil
a takzvaným placákem dopadl tak, že zabral téměř celou plochu, co měl před
sebou. Když se po několika vteřinách snesl na zem a všude jinde prach, bylo
vidět to, jak Chōji stojí ve své obvyklé velikosti vedle Kankura, který byl
obalen zbytkem své loutky, která ho zachránila. On jelikož věděl, že už mu tady
nic nehrozí, jenom vzal ten největší kus loutky na Kankurōvi a odhodil ji k té
druhé zničené, co ležela opodál.
V tu chvíli se objevil vedle Kankura jejich rozhodčí a začal prohlašovat vítěze.
V tu chvíli Chōji použil zbývající čakru, kterou mu pilulka dala a pomocí
jediného elementu, který ovládal, zapálil obě dřevěné loutky.
V tu chvíli se arénou ozval velmi uznalý potlesk a jásot. Chōji věřil tomu, že
hodně lidí mu fandilo, ale jenom málo z těchto lidí očekávali tento výsledek. V
tento moment ale padl na jedno koleno a zasyčel bolestí. Netrvalo ani dlouho a
objevil se vedle něj Shikamaru a z druhého patra běžel i tým zdravotníků.
„Tohle zvládnu sám," řekl Shikamaru, když k němu doběhla Shizune.
„Opravdu?" zněla dost skepticky.
„Má pravdu, Shizune-san," potvrdil ji to Chōji a vděčně se usmál.
„Co takhle mě příště varovat?" zněl Shikamaru vyčítavě, ale Chōji v tom slyšel
obavu o něj a tak se jenom podrbal rozpačitě na hlavě. „Kdybych nenosil všechny
různé léky, které pochází z našeho klanu, tak by si tu trpěl několik dní jak
pes."
„Akamaru se má dob-ře," zkusil zavtipkovat Chōji, ale přes bolest to moc nešlo.
Zatracené pilulky a bolest, kterou způsobí po konci svého trvání.
Shikamaru si jenom povzdechl a odpečetil z jednoho svitku ohromnou lékárničku,
ve které našel lék, který vymyslela Tsunade za pomoci jeho klanu přesně pro klan
Akimichi.
„Ty jsi byl vždy mozek našeho týmu," řekl Chōji vděčně, když viděl nabízený lék.
„Po dnešku není pochyb, co jsi ty," podíval se kolem Shikamaru, kde spatřil
doutnající uhlíky a zdravotníky dělající svou práci a jejich rozhodčího, který
neutrálně sledoval Chōjiho.
Chōji mu odpověděl rozpačitým úsměvem.
„Proč vůbec… tohle?" nenašel Shikamaru vhodné slovo.
Chōji natáhl ruku a Shikamaru, když sám vstal, mu ji podal a vytáhl svého
přítele. Když byli oba blízko, Chōji zašeptal. „Pamatuješ si, jak nás tvůj táta
varoval?" a aniž by mu dal možnost kývnout, pokračoval. „Tvůj táta byl všechno,
jen ne specifický, ale pochopil jsem, že jestli se něco bude dít velkého, můžeme
se spolehnout jenom jeden na jednoho v naší vesnici, a tudíž mi přišlo rozumné
odstavit potencionálního protivníka od jeho zbraní."
Shikamaru po těchto slovech trochu odstoupil a prohlédnul si svého přítele, jako
kdyby jej předtím v životě nikdy neviděl.
„To všechno po tátových pár slovech?" zeptal se Shikamaru uznale. I on sám si
pravidelně proháněl v hlavě různé alternativy, ale tohle byl trošku jiný level.
„Jak říkám, ty jsi mozek našeho týmu," pověděl už Chōji nahlas.
„Po dnešku o tom začínám pochybovat," ušklíbl se pobaveně Shikamaru a vzal si
Chōjiho ruku kolem krku, aby mu pomohl na cestu. Chōji viděl, jak ostatní chtějí
seskočit dolů a pomoct mu, on je ale jenom s úsměvem odmávl. Zase tak špatně na
tom nebyl.
„Chōji-san," ozval se jejich rozhodčí a tak se oba zastavili, aby se podívali,
co se děje.
„Jak jste věděl, že se schová do své loutky?"
„Neměl jsem o tom nejmenší tušení," odvětil Chōji a podíval se na zničeného
Kankura, který k němu také v neskutečné bolesti stočil pohled. Chōji se od
malička snažil být hodný člověk na všechny. Akademie mu ale vysvětlila, že se to
bohužel nedá, když někdo ubližuje tobě samotnému nebo tvým blízkým. Třetí Hokage
měl poselství o ohnivé vůli a i on hodlal svou troškou přispět do mlýna a
Kankurō musel pochopit, že jestli se on a jeho tým baví na utrpení ostatních,
udělá vše ve svých silách, aby si to rozmysleli… ať tak nebo takto.
„Teď pravdu," pověděl Shikamaru, když vycházeli schody. „Jak jsi věděl, že to
přežije?"
Chōji se jenom ve vzpomínkách vrátil pár minut dozadu, když se na těchto samých
schodech potkal s Hinatou a Nejim. Vzpomínal na to, jak poté co si podal s
Hinatou ruku, mu v ní zůstal malý papírek, na kterém stálo ‚může se volně
přemisťovat mezi svými loutkami'. Chōji tedy lehce zaklepal hlavou, aby se
vrátil do přítomnosti a ukázal ten samý papírek Shikamarovi, než ho v ruce
spálil.
„Ale kdy?" nechápal Shikamaru.
„Až na to přijdeš, tak mi řekni," zasmál se Chōji, protože věděl jak to pro jeho
kamaráda je velká otrava.
Autor: Amren Vydáno: 22.7.2015 21:21 Přečteno: 2161x Hodnocení: neohodnoceno |
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Boží
Hraskove-Modra: Taktéž jsem to tak dříve dělal, zalíbila se mi povídka a byla během jednoho dvou dnů přečtená... ale s růstajícím věkem mám i větší nároky a už to není tak lehké něco najít. Každopádně jsem rád, že se to natolik líbilo nebo minimálně to, že jsi tomu tolik času věnoval.
Sidd: Já už se nebudu opakovat tím, že je to na tobě kdy (a jestli) odpovíš .
Věřím, že takové situace nastávají, že člověk nemá chuť, proto také ani já nepíšu každý den, ale prostě tehdy když se ta chuť najde.
Jsem rád, že se - i tobě - souboje líbili, opravdu jsem se snažil... a samozřejmě jsem se snažil i celkově s kapitolou.
Otázky rád zodpovím až budeš mít chuť se na ně zeptat .
Díl je napsaný kompletně, vydám ho zítra buď opravený (jestli to korektorka stihne) nebo neopravený. Slíbil jsem, že když bude více komentářů, že se bude čas na kapitolu zmenšovat, na tuto kapitolu se čekalo 6 týdnů, teď to bude necelé 4... což beru jako pokrok a pochopitelně se budu snažit zlepšovat, jestli to bude v komentářích takhle hezky pokračovat.
Nemáš zač, já děkuji vám, že mi sem píšete.
Měj se hezky
Promiň že zas píšu pizdě, nějak jsem zenivěl a do psaní komentáře se mi moc nechtělo.
Díl je to moc pěkný, propracovaný, souboje ohromující.
Moc se těším na daší, otázky si zatím nechávám pro sebe :)
Doufám že už máš napsané něco, co bychom všichni mohli v brzké době přečíst :)
Moc děkuji že mi děláš dny příjemnějšími.
Měj se fajn :3
Kata: Jak už jsem odpovídal níže, velice jsem se snažil, aby tento díl nebyl jenom "filler". Naruto každopádně přijde příště, jeho zápas určitě v něm proběhne, ale nemám zdání nakolik jiné souboje budou dlouhé (či jestli tam nepřidám ještě něco jiného) takže Sasuke MŮŽE se také objevit příště, ale samozřejmě také až o díl později. U Sasukeho se snažím to jít jinou cestou, než prokletá pečeť (což je určitě očividné) ale i tak tu máme Sharingan + dva elementy + trénink od Shisuie + další věci, které ze Sasukeho dělají nebezpečného protivníka.
Tohle bylo něco, co jsem plánoval dlouho... někteří lidé se občas ptali "a co třeba Hinata?" nebo jestli se změnili ostatní a já pořád říkal "potom" a teď to přišlo... tohle byl díl, ve kterém se mělo ukázat, že další (samozřejmě zase vyfikanou metodou to udělám tak, že neukážu všechny) také nejsou žádná ořezávátka a že když člověk změní akademii a věci kolem, že to nepůsobí jenom na hlavního hrdinu... protože PROSTĚ PROTO... jak to je občas vysvětlováno jinde. Chci aby rozhodnutí v díle x měli REÁLNÉ důsledky na díl y a z.
Tím jsem chtěl říct to, že jsem rád, že se změna líbila a byla překvapující .
Jestli budou další komentáře růst, jako rostou takhle teď, tak bych viděl další kapitolu tak do tří týdnů od vydání této... přece jenom jsem dost často opakoval, že se nechám obměkčit s tím "měsíc a více" když na mě budou lidé milejší . Nemusíš ale vůbec děkovat za odpovědi, pokud mám na co, vždy rád odpovím.
PS: Dlouho mě nic nenapadalo, jak to pojmenovat až mě nakonec došla menší spojitost mezi gladiátorskými hrami a zkouškami v Narutovi, takže slovo dalo slovu... a vzniklo toto
Powergirl: Správný shinobi musí počítat i s posilami, takže to že to nikdo nepředpokládal je jenom ukázka toho, jak jsou všichni nepřipravený na zkoušky . Teď ale opravdu... Lee je oproti originálu lepší shinobi, ale furt ho to nestaví na úroveň Gaary, když má u sebe démona, takže jsem musel trošku upravit příběh podle toho, jak si myslím, že by to mohlo dopadnout a snad se mi to povedlo .
Jsem rád, že se zápasy líbili, opravdu mě to těší. Zápasy už mám v poznámkách rozmístěný, takže vím, co chci a jak to všechno dopadne, ale ne všechno pochopitelně bude odhaleno . Rozhovor Jiraya a Naruto bude... musím ale nejdřív pořádně promyslet, co vše chci v něm probrat...
Hraskove-Modra: Až takové zaujetí do mých příběhů jsem nečekal . Co se týče pokračování PP, v dohledné době se to nestane, dokud budu psát toto, bude na 99% psát jenom toto... co bude někdy pozdě, to ale opravdu nedokážu předvídat.
Díky za odpověď a až tak zapálenY do toho nejsem celou povídku jsem přečetl za dva dny :D
Amrene již týden čtu tvé povídky a chtěl bych se zeptat jestli uvažuješ o dokončení série hp a Pictum Purgamen.Předem díky za odpověď
No musím říct, že si měl pravdu a do těchto soubojů opravdu již nikdo nezasahuje :D teda když nepočítám samotné geniny z Konohy že? :D opravdu super kapitola a tak jak už tady několikrát padlo souboje byly daleko lepší a líbily se mi mnohem víc, než jak to bylo v originále ;) Jsem vcelku dost zvědavá, proti komu budu stát ostatní a jak skončí vyřazování ... protože myslím, že se máme opravdu na co těšit a taky trochu doufám, že se dočkáme i rozhovoru Jirayi a Naruta, i když si nemyslim, že by se Naruto podřeboval nějak dlouho obhajovat.. Takže se moc těším na pokračování
Dragonel: Odpovím ti tady i na komentář, co si zanechal pod minulou kapitolou, protože jsem dlouhé dny (možná i týdny) čekal, že napíše někdo další, abych mohl odpovědět více lidem najednou, nestalo se tak... tak aspoň takto. Každopádně první věc, co bych chtěl říct je, že jsem velmi rád za to, že se objevil někdo další z těch, co před x lety něco psal a já jsem jeho povídky četl... už je to sakra dlouhá doba, ale na tvůj nick si furt pamatuji a je takové milé, když se ty "profese" otočily a ty čteš nyní něco ode mě . Jo tahle povídka už "jede" nějakou dobu, jen co je pravda, ta předchozí ale jela sakra déle... je to vtipné, kolik jsem nad tím vším už strávil času. Ptal ses, co očekávat od příběhu a jestli očekávat "God-mode"... snažím se udělat příběh Naruta na tom, že to, co se stalo v manze pozměnuji tak, aby vypovídali od toho prvotního momentu, kdy se můj příběh vydal jinou cestou... takže nejspíše někdy na konci, bude muset být poražena (nějak) Akatsuki, Orochimaru a tak dále... jestli je ale zastaví Naruto nebo někdo jinej nebo se nakonec třeba nebudu vůbec bojovat, je ještě tak daleko, že nad tím opravdu ani nějak nepřemýšlím... takže prozatimně se snažím pokračovat tak, jak jsem si to připravil... a myslím si, že je to na takové úrovni (ta Narutova síla) že by to němelo být ani přehnané ani naopak.
Jsem rád, že se příběh líbil a jak zjistíš (mnozí asi už zjistili) málo co, je stejné jako v originálu, ono by to ani nešlo, když jsem si velkou část populace Listové (a občas i jinde) změnil k obrazu svému.
Hraskove-Modra: Tvůj nick je velice unikátní, neznamená to ale že je blbé . Jsem rád, že se líbilo a co se týče další kapitoly, pokusím se ji napsat co nejdřív (a zatím to vypadá na větší množství komentářů, takže se budu snažit ještě více si k tomu "sednout".)
Griffith: Nemám tady smajlíka, co se červená (ne že by se chlapi červenali! ) každopádně ale děkuji za chválu, nebudu říkat, že ta námaha byla malá, o soubojích jsem přemýšlel dlouhou dobu, abych mohl přinést něco, co splňuje hodně požadavků... nejdůležitější z nich je (aspoň pro mě) to, že to bude mít takovou délku, novotu a optimálnost, že to lidi jenom neprojdou očima nebo rovnou nepřeskočí .
Adalwolf: Bylo to myslím to, co chtěli vidět... v originálu bylo hodně postav zabitých a některý dostali svou slávu v boji proti Zvučné čtyřce někdy před 500 mangama... a to se mi nezdálo fér... však jsem změnil celou akademii, někteří tam zůstali ještě o rok/dva déle, bylo by divné, kdyby z ní nakonec vyšli a nebyla by na nich vidět úměrná změna... u Shikamara změnit lenost, u Chouji změnit jeho "dobrou" aby se nebál útočit, u Leeho jeho ukvapenost a jenom těchto pár věcí, dělá rozdíl mezi slušným a skvělým... furt jsme ale na úrovni geninů...
Ještě jsem zapomněla...
Proč si kapitolu pojmenoval Morituri te salutant? To je zajímavé jméno... A ještě jednou díky za výbornou kapitolu.
Výborné, taková smršť skvělých soubojů... Teď se jen nemohu rozhodnout, který se mi líbil nejvíce. A kdy se dočkáme Narutova? V příští kapitole? A co Sasuke? Vzhledem k tomu, že nemá Orochimarovo znamení, to bude asi zajímavé.
Nejvíce mě překvapil Choji, něco takového bych do něj neřekla a už vůbec ne do Hinaty a Nejiho. Všichni jsou tak nějak lepší a vyrovnanější než v originále a mohu jen říci, že je to super.
Už se moc těším na další kapitolu.
Moc děkuji za předchozí odpověď ke komentáři. Přeji mnoho inspirace a snad se čtenáři osmělí a napíšou ti aspoň pár slov.
Super dekuju za dalsi kapitolu jak uz tady nekdo rekl original se muze jit zahrabat a je úplně super jak si dokázal pozvednout úroveň všech genninů jak silovou tak inteligenční. A tím se aji zlepšuje příběh za který ve upřímné obdivuju
No, myslím že originál se může se svými souboji zahrabat:)
Rozhodně výtečná kapitola.
Opět skvělá kapitolka doufám že další přidáš co nejdříve.
P.S:vím že todle jméno je blbé. :-)
skvělá kapitola, ze začátku jsem si myslel že budou souboje skoro podle originálu, jenže pak jsi to udělal zajmavý, díky
těším se na další