Kapitola třiatřicátá - Morituri te salutant

Lepší život

„První souboj Lee vs Gaara," řekl nahlas rozhodčí této zkoušky, jako kdyby všichni neviseli pohledem na tom, co jim obrazovka nabídla. „Prosím všechny ostatní, aby se stáhli nahoru a počkali na konec zápasu," a s tím se s jemným mumláním všichni začali přesunovat po schodech, i když by se klidně mohli přemístit. Naruto to neudělal jenom z jednoho důvodu. Chtěl dát Leeovi trošku více času na přípravu, protože tušil, že to bude potřebovat.

Naruto, když vyšel nahoru, zastavil se krátce u schodů a nechal kolem sebe všechny projít. Karin, Matsuri a Sakura pokračovaly dál za Shizune. Shikamaru ale něco vytušil a zastavil se vedle něj a s lehkým povzdechem se opřel o zábradlí. Kabuto a víceméně všichni ostatní, se na něj jenom krátce podívali a pokračovali dál, aby měli lepší výhled a nepřekáželi.

„Co se děje?" zeptal se Shikamaru potichu.

„Jak jsi na tom s rychlostí?" nadhodil Naruto aniž by zvedl pohled od dvou stojících protivníků tam dole.

„Docela náhodná otázka, nemyslíš?"

Teprve teď se na něj Naruto podíval a Shikamaru tam viděl, že si o něm Naruto myslí, že je idiot. Na to si musel jenom povzdechnout, než ale stihl odpovědět, Naruto pokračoval.

„Je tvůj stín rychlejší než já?"

Shikamaru nemusel přemýšlet dlouho. Věděl nejlépe limity své techniky. „Mírně pomalejší než ty."

Naruto nad tím uznale pokýval. Věděl, že tahle úroveň vyžadovala stovky hodin práce. „Takže když nepoběžím naplno-."

„-tak bych tě dostihl," dodal Shikamaru za něj.

„Nevím, nakolik se kamarádíš s Leem," začal Naruto, „ale jestli ho dnes nechceš vidět zemřít, musíš v kritický okamžik bezchybně zareagovat."

„Cože?" pověděl Shikamaru nahlas až upoutal pozornost opodál stojícího Nejiho a Hinaty.

„Je jediná možnost, jak se mohl Gaara dostat z našeho uvěznění a stihnout si sehnat dva svitky, aby prošel dál."

„Použil svého démona," došlo Shikamarovi okamžitě.

„Přesně. A to znamená pro Leeho stejný konec, jako pro desítku nájemných vrahů, kteří se pokusili stát Gaarovi v cestě," povzdechl si tentokrát Naruto. „Lee je momentálně jeden z nejsilnějších shinobi tady, jestli spustí své trumfy, ale pokud ho nedostane do extrémně hlubokého bezvědomí, Gaara bude bojovat dál a čím na tom bude hůř, tím bude ještě silnější a tím to pro Leeho bude znamenat horší konec."

„Jak to všechno víš? Není šance, že by si toho tolik o nás věděl," lehce se zamračil Shikamaru, ale Naruto v tom neviděl vztek, ale jakési nepochopení nad tím, co se děje a to Shikamara muselo přinášet k frustraci.

„To není důležité, nic jiného není důležité," vyhnul se Naruto otázce. „Jen pamatuj, čím bude Lee blíž k výhře, tím hůře skončí."

„Pokud mi nezakročíme," doplnil si Shikamaru. „Je ti jasné, že tě nebude mít rád za to, že jsi mu přerušil souboj?"

„Nepřišel jsem sem vyhrát cenu oblíbenosti." To bylo vše, co Naruto na to řekl a už se plně soustředil na zápas, který před chvilkou začal a kde se soupeři jenom tak zatím oťukávali. Lee zkoušel tlačit na Gaaru a ten nemusel hnout ani prstem, protože mu tak fungovala jeho obrana. Lee tedy odhodil své závaží a pokračoval v oťukávání, tentokrát ale v plném slova smyslu, protože konečně uštědřil nějakou tu ránu do samotného Gaary. To samozřejmě zapříčinilo to, že se Gaara jenom rozvášnil, znovu si slepil obranu, kterou měl z písku přilepenou na sobě a teprve tehdy začal jejich souboj. Lee střídal úskok s útokem. Gaara se více snažil zlomit Leeovi vaz, a tak to pokračovalo do té doby, než se Lee podíval na svého mentora a senseie v jedné osobě.

„Jdem na to!" vykřikl Lee a Naruto si musel povzdechnout, když mu Lee zmizel z očí díky své rychlosti. To byl moment, kdy si Naruto sundal svůj meč a opřel si jej vedle sebe. Shikamaru nevěděl, co má dělat a tak jenom začal více přemýšlet, cože vlastně to vše znamená.

Lee byl schopný prvním Lotusem udělat velké škody na písečném štítu, ale bylo to vše, co dokázal. První brána přece jenom nebyla tak silná, jako ty po ní. Naruto a Kabuto byli možná jediný, co se nezačali divit nad tím, co Lee dokáže udělat za paseku, a všichni ostatní pochopili, že se člověk nemusí narodit jako génius, aby se stal legendou. A Lee bude jednou legendou. O to se hodlal postarat, dnes i kdykoliv jindy.

„Vše?" provokoval Gaara. „Tak teď jsem na řadě já!" zařval šíleně a aniž by se pohnul, začal ovládat svůj písek tak, aby zničil Leeho. Naštěstí Lee byl chytrý. Kdyby byl méně zkušený, v tuhle chvíli by už nejspíše skončil, protože pár sekund po použití Lotusu, respektive po skončení první brány, byl člověk slabý jak novorozeně pokud…

„Druhá brána otevřena!" zařval Lee a tím se okamžitě vyléčil a mohl uskočit mocnému útoku a okamžitě zaútočit protiútokem, protože Gaarův písek byl momentálně někde jinde a nebyl k dispozici pro obranu, a tak Lee poslal Gaaru ohromnou ránou pěstí ke svému písku. „Vše?" pověděl nadšeně Lee. „Právě jsem začal!" A s tím se obrovskou rychlostí objevil za svým protivníkem a vykopnul ho nahoru a než stačil pocítit následky druhé brány, otevřel ve vzduchu třetí a s mocným křikem: „Druhý Lotus!" poslal svého protivníka ničivě k zemi. Jak už si ale Naruto v duchu říkal, Lee ušel nějakou cestu životem, aby věděl, že jakmile se zastaví, bude po něm a tak, otevřel čtvrtou bránu, aby opět předešel zraněním a rozběhl se ještě větší rychlostí na klečícího Gaaru. Pak nastalo něco podobného. Výkop nahoru, otevření páté brány, obmotání Gaary do obvazů a možná i nadzvukovou rychlostí s ním Lee hodil o zem přímo na Gaarovo hlavu.

Samozřejmě nikdo nic neviděl, tolik prachu co se rozvířilo, mnoho lidí vidělo jenom v souboji elit a ne na geninských zkouškách. Poté, co se prach trochu rozvířil, si lidé všimli Leeho, klečícího na kolenou, opřeného o ruce a každý v tu chvíli vytušil, že Lee se už nehne, takže jestli Gaara není v bezvědomí, Lee právě prohrál a dost možná i celý svůj život.

Gaara ale v bezvědomí nebyl. Zničený to ano, ale rozhodně ne v bezvědomí. Takže když spatřil, že Lee ještě žije, otevřel jedno oko, namířil na Leeho svou ruku a písek se začal po směru jeho ruky sunout dál.

„Co-," začal Shikamaru říkat, ale vedle něj už nikdo nebyl a zdálo se mu, že spatřil něco pekelně oranžového, než musel mrknout.

Naruto se objevil vedle Gaary a meč zabodl do země tak, že otvor u jílce obklopoval Gaarův krk a na tom meči měl položenou Naruto svou nohou a každý v tu chvíli pochopil, že pořádné zatlačení na meč a Gaara by byl bez hlavy. Gaara tohle asi ale nevnímal nebo jenom prostě nebylo možné zastavit valící se písek, a tak Lee zůstával stále v ohrožení.

„Hakkeshō Kaiten," ozvalo se dvakrát a před Leem se objevily kousek od sebe dva rotující štíty, které všechen písek odrazili někam pryč. Nebylo to ale už tak moc potřeba, protože Lee už neležel na svém místě, ale Shikamaru ho odnesl pryč k čekajícím lékařům.

Naruto ale tak či tak jemně zatlačil na meč a Gaara tak bolestí položil ruku na zem. Jedině tak měl Naruto jistotu, že nebezpečí pominulo. Ne na dlouho, protože se za ním objevil rozhodčí zkoušky a přiložil mu kunai na krk.

„Dost," bylo vše, co řekl.

„To je to ‚zastavím souboj včas'?" pověděl temně Naruto a podíval se rozhodčímu do očí svýma rudýma očima. V tu chvíli už byli ale v aréně snad všichni, co něco znamenali.

„Naruto odstup od Gaary, tohle není tvůj souboj," pověděl Kakashi.

„Váš ano?" neodpustil si Naruto, ale tak či tak sundal svou nohu z meče a když mu byl sundán kunai z krku, uschoval svůj meč na svá záda a podíval se na zničeného Gaaru na zemi. „Mám tě pozdravovat," řekl jenom a zabodl do něj své oči. „A vyřídit ti, že si nemáš začínat s něčím, co je devětkrát silnější než ty," to bylo vše co Naruto řekl a pomalu se vydal k Hinatě a Nejimu, kteří pořád stáli na svém místě, kde předvedli chloubu svého klanu. Naruto se na ně musel usmát a nyní když už nebyl pod nátlakem rudé čakry, jeho úsměv byl mnohem více hřejivý.

„Vítěz Gaara," řekl rozhodčí a zavolal i pro Gaaru zdravotníky, protože ani on na tom nebyl dobře.

Když Naruto došel k lékařům, spatřil Shizune dělající co může a vedle ní stojící tak nějak všechny geniny z Listové.

„Jak je na tom?" zeptal se Naruto.

„Nějakou tu dobu pod rukama Tsunade-sama a bude jako nový. Kdyby tu ale nebyla…" nedokončila pro jistotu Shizune a dala se znovu do práce.

„Můžu když tak-," ozvala se Karin, ale Shizune se na ní jenom krátce zamítavě usmála.

„Máš před sebou ještě mnohé bitvy," bylo vše co Shizune řekla a dala povel k přesunu Leeho do nemocnice, kde už se o něj postará Tsunade.

„Druhý zápas bude vylosován… teď," ozvalo se od rozhodčího a na tabuli se objevila další jména a stejně jako poprvé to bude zápas mezi vesnicemi.

„Shikamaru," řekl Naruto, když tam spatřil jeho jméno a to druhé bylo Kiri. „Díky za pomoc."

„Otrava," pokrčil Shikamaru rameny, ale Naruto poznal malý úsměv.

„Je to medik. Očekávej jedy, jehly a velkou výdrž," pokračoval dál Naruto.

„Ještě větší otrava," dodal Shikamaru a vydal se do téměř zničené arény ke svému souboji. Než ale Naruto stačil něco říct k předchozímu souboji, nějak něco obhájit, něco vysvětlit nebo se možná i trochu omluvit, přemístil se k němu Jiraya.

„Můj úkol je dát pozor na Gaaru, aby se neprobudil jako démon a nezabil nám lékaře. Slib mi, že už neuděláš podobnou hloupost, jako že se necháš ovládnout ty-víš-čím před všemi," zašeptal mu do ucha.

„Možná by to tedy chtělo lepší organizaci, aby se jeden genin nepokoušel explodovat hlavu tomu druhému a aby ten druhý mu na oplátku nechtěl udělat písečný pohřeb," zašeptal také Naruto, „nemyslíš?"

„Neodpustíš nikomu žádnou chybu že?" povzdechl si Jiraya.

„Nezapomínám, neodpouštím," řekl Naruto vážně. „Přesně tak jako celá tahle vesnice až na pár výjimek."

„Promluvíme si o tom později," slíbil Jiraya. „Teď tě jenom poprosím, žádný Kurama."

„Dobrá," slíbil také Naruto. „Žádný Kurama," a s těmito slovy za ním už nikdo nestál a vlastně ani nikdo před ním, protože každý dal Jirayovi trochu prostoru. Ne nadarmo byl nejsilnější shinobi vesnice. Takže Naruto se jenom krátce podíval na káravě mračícího se Hokageho a zakroutil jenom nad tím hlavou. „Pokrytci," řekl si pro sebe. „Všichni do jednoho."

*LŽ*

„Nejsem žádný bojovník v první linii," řekl Shikamaru, když předstoupil před svůj boj. „A náš souboj není ani něco, co tu někoho zajímá," pokračoval a mezitím si trochu uvolnil krk tím, že si ho protáhl. „Žádné otevírání bran, žádné tuny písku, jistě mi rozumíš."

Kiri na něj jenom kývl. Netušil, proč si spolu povídají, ale v lese byli spolu dočasní spojenci, tak doufal v souboj o vítězství, ne na život nebo smrt.

„Tak to trošku urychlíme, co říkáš?" povzdechl si Shikamaru. „Přece jenom je to jedna velká otrava."

„Přesně můj plán," odvětil mu na to Kiri a připravil se k souboji.

„Druhý souboj, může začít!" ozvalo se od proktora a na Shikamara letělo ihned několik jehlic, kterým pomocí čakry v nohách Shikamaru relativně snadno uskočil.

Shikamaru tedy dopadl do bezpečné vzdálenosti a vytáhl si šest kunaiů, tedy tři do každé ruky a jak měl přesně v plánu, vyhodil je vysoko do vzduchu a za pomocí pouze jednoduchého pohybu ruku, všechny kunaie zůstaly levitovat ve vzduchu.

„Co?" ozvalo se od Kiriho, než musel začít uskakovat, ale nebylo mu to moc platné, protože Shikamaru dokázal pomocí svého stínu navádět všechny kunaie a tak dříve než později, se jeden kunai zapíchl do Kiriho vesty, přesně tak jak bylo v plánu a jakmile byli oba spojeni stínem…

„Myslím, že jsme svůj úkol splnili, vzdej se a můžeme jít nahoru," kývl za sebe Shikamaru a samozřejmě i Kiri se otočil, jen ne tím samým směrem.

„Shinobi z Mlžné se nevzdávají!" vykřikl Kiri.

„Ten kunai co tě zasáhl, je unikátní víš?" pokračoval Shikamaru a pomalými kroky se přiblížil. „Protože i když imitujeme své pohyby se stoprocentní přesností, rozdíl mezi námi je ten, že kunai který máš zapíchnutý ve vestě, je kunai, který já tam nemám, a tak můžu udělat toto," nenechal se zastavit ve vysvětlování Shikamaru a ze své vesty si vytrhl vzduch tak, aby Kiri držel v ruce jeho kunai. „Šach mat."

Kiri pochopil, že stačí jeden pohyb a aniž by měl k tomu co říct, sám se podřízne nebo jiným způsobem spáchá sebevraždu. „Nedostal jsem se sem, abych se vzdal," stál si za svým Kiri, ale bylo vidět, že odvahu musel sbírat kdoví odkud.

„To respektuji," řekl Shikamaru a kunai co Kiri držel v ruce, nechal pustit z ruky. Než se ale jeho protivník mohl začít divit, rozběhl se Shikamaru tak, aby se Kiri otočil a rozběhl také. Byla jen jedna věc, která Kirimu zabránila utéct tak daleko, jako Shikamarovi a to byla zeď, do které narazil hlavou napřed.

„Vítěz Shikamaru Nara," řekl rozhodčí po chvilce.

„Pane rozhodčí, povětšinou nejsem ten, který se plete do těchto věcí," nenechal se Shikamaru nějak vyrušit uznalým potleskem.

„Hm?" zareagoval jejich proktor.

„Přestaňte spoléhat na to, že každý se bude zdržovat s bezvědomým. Měl jsem svého protivníka v matu dlouhou dobu. Jestli budete příště otálet, je dost možné, že místo mě tam bude stát někdo, kdo nemá tolik trpělivosti, a budeme muset tesat další jméno do jistého kamene," a s těmito slovy se Shikamaru vydal ke schodům. Shikamarův mozek ale pracoval dál a hlavní věc, co mu v tento moment říkal, bylo to, jak sakra může Naruto být rozumnější než celá jeho vesnice.

*LŽ*

„Přejdeme k dalšímu souboji, můžou oba soupeři přijít sem dolů?" zvolalo se po chvilce a mnoho lidí hypnotizovalo tabuli, jestli neudělala chybu, protože souboj Hyuuga a Hyuuga?

„Ahoj, bratranče," pověděla mile Hinata.

„Hinata-sama," uklonil se uctivě Neji.

„Kdo by to byl řekl, že?" usmála se na něj Hinata a podívala se nahoru na ostatní a rychle sklonila s červenajícími tvářemi svou hlavu.

„Osud má zajímavý smysl pro humor," souhlasil s ní Neji.

„Osud? Znovu, Neji?"

„Víte jaký jsem, Hinata-sama," neuhnul Neji ze svého stanoviska o tom, že všechny životy ovládá osud.

„Dobrá tedy," nenechala si Hinata zkazit svou náladu. „Stejná pravidla jako vždy?"

„Jste třináct výher od vyrovnání skóre," informoval ji Neji z hlavy.

„Něco mi říká, že to bude čtrnáct," na chvilku posmutněla.

„I když vás sleduje On?"

„Právě kvůli tomu. Jak se mohu soustředit?" oponovala Hinata.

„Nebojte se, Hinata-sama. Budete mít dostatek problémů se mnou, abyste si nemohla prohlížet okolí," ubezpečil ji a postavil se do bojového postavení. „Kdykoliv si budete přát, Hinata-sama," dal ji volnost ke startu zápasu.

„Třetí souboj může začít," odmávl jim rozhodčí zápas a zmizel z dosahu.

„Dodej mi sílu," rychle se podívala nahoru a vyhledala si toho, koho potřebovala. Pak už se jenom párkrát nadechla a vydechla, než se pustila do smrtícího tance, jak by se souboj dvou členů rodiny Hyuugů dal nazvat.

*LŽ*

„Budeme zasahovat i sem?" zeptal se Shikamaru, co se dovlekl k Narutovi na podobné místo, jako stáli předtím.

Naruto byl ale mírně zmaten. Hanabi říkala něco o slušných vztazích v rodině, ale také kdysi dávno povídala něco o čtyřhlavém monstru pod její postelí, takže bral její informace s rezervou. To co ale viděl, byla jasná pravda. Místo aby Neji možná i oprávněně nenáviděl Hinatu, jako představitelku hlavní rodiny, tak si spolu vyměňují zdvořilosti a pro Naruta to vypadalo, jako kdyby tam dole stála Tayuya a on. „Chceš slyšet, že mé informace nejsou tak přesné, jako jsem čekal?"

Shikamaru jenom pokrčil rameny. „Snažit se najít mylné informace z tvé sbírky je otrava. Není důvod, proč bych to dělal."

Naruto si na to jenom povzdechl.

„Neznám Nejiho ani Hinatu nějak dobře, ale myslím si, že každý poznal, jak je Hinata silná od změny akademie a že z ní bude výtečná hlava jejich klanu. Takže asi proto je mezi nimi takový vzájemný respekt?" nadhodil Shikamaru.

„Tohle je mnohem větší pouto," stál si Naruto za svým. „Jak to, že jsem to dřív neviděl?"

„Naruto," povzdechl si tentokrát Shikamaru. „Nemůžeš o nás vědět všechno, i kdyby sis to přál."

„To je otrava," ukradl Naruto Shikamarovi jeho hlášku a možná i trochu zklamaně se opřel o zábradlí a chopil se sledování zápasu.

„Ber to takhle. Dostaneme menší dusno za to, že jsme přerušili o zápas méně. Tomu já říkám vítězství."

Naruto se jenom na Shikamara usmál. Bylo hezké vidět, že mu někdo důvěřuje natolik, že moc neremcá, když po něm něco chce.

*LŽ*

„Vítěz je Neji Hyuuga," zvolal rozhodčí a tím spustil menší potlesk, protože i když všichni věděli, jak jsou Hyuugové silní, když se setkali dva proti sobě, byl to souboj smrtelný, ale na pozorování nudný, a tak po pár minutách útoků, obrany a protiútoků se Neji jako silnější z dvojice, dostal do takové pozice, že by jí úderem zastavil srdce, a tím pádem bylo jasno. Hinata pochopila, že v tuto chvíli by skončila, kdyby ji Neji opravdu chtěl zabít a přiznala porážku.

„Možná příště," usmála se Hinata.

„Vzhledem k tomu, že jste mi zablokovala jednu nohu a jednu ruku, tak náš příští souboj bude velmi krátký, jestli se to do té doby nevyléčí," pověděl Neji slova uznání a pokynul tou zdravou ruku, že může jít první. Pro Naruta bylo strašně zvláštní sledovat Nejiho jako gentlemana. Bylo to něco tak divného, jako sledovat nadšeného Sasukeho.

V tom momentě se ale spustil znovu stroj „náhody" a tak všichni začali sledovat, co je čeká tentokrát.

„Kankurō a Chōji, prosím přistupte," ozval se rozhodčí, když se jména zastavila na těchto dvou.

Kankurō ale nebyl asi jeden z těch trpělivých, a tak rovnou skočil dolů, aby tam byl co nejdříve. To Chōji si pomalu vykročil směrem ke schodům, kde se k němu na pár kroků přidal Shikamaru.

„Používá loutky, takže si dávej pozor na to, kdo je pravý a kdo ne. Také si dávej pozor na jedy a různé pasti," řekl Shikamaru rychle a Chōji mu na to jenom s úsměvem pokýval a pokračoval dál. Po pár metrech se ale musel na schodech vyhnout Hinatě a Nejimu.

„Hodně štěstí," usmála se na něj Hinata a podala mu ruku.

„Děkuji," oplatil jí úsměv a nabízenou ruku stiskl.

„Víš, co máš dělat ne?" zeptal se Neji.

„Vrátit mu vše i s úroky," potvrdil to Chōji a pokračoval dál. Musel se nad tím ušklíbnout. Bylo hezké, když si dokázali všichni takhle pomáhat. Nejspíš měl jeho otec pravdu. Stačilo tomu dát jenom dostatek času a najde si i on přátele.

„Copak, buřte, dělají ti problémy schody?" přivítal ho Kankurō svým vlastním způsobem, když se Chōji přiblížil doprostřed arény.

Chōji se jenom na chvilku zastavil v pohybu a rychle zaškolil své emoce a hněv, který momentálně cítil nad takovýmto oslovením. „Děláš mi to jenom jednodušší," řekl nakonec, když se znovu rozešel.

„A-," začal Kankurō asi s dalšími urážkami, ale Chōji zvedl ruku a Kankurō si tedy počkal, co řekne.

„Pojďme bojovat. Nikoho nepovýšili za to, že tu ztrácel čas zbytečnými průpovídkami."

„Dobrá tedy," odsouhlasil to Kankurō nakonec a sundal si ze zad jednu ze svých loutek a druhou si přivolal ze svitku. Chōji musel přiznat, že moc netuší, co dělají, jenom to co si pamatoval z vyprávění Kabuta a to mu tak nějak stačilo. Stejně jsem do arény přišel s trošku jinou taktikou.

„Tento zápas může začít," řekl Hayate a rukou dal povel ke startu.

Chōji tuto zprávu přijal kývnutím a zasunul rychle svou ruku do kapsy, kde nahmatal dvě věci, tu jednu zastrčil hlouběji a malinko se usmál, pak ale opět rychle vyndal svou ruku a druhou věc si strčil do pusy. Pro ostatní to vypadalo, jako když spolkl bonbón, pro bystřejší by to mohlo vypadat jako čakrová pilulka. Pouze ale Shikamaru a možná Ino dokázali správně uhodnout, co se bude dít.

„Chō Baika no Jutsu," zvolal Chōji svou techniku a před očima všech ukázal to, kvůli čemu je jeho klan obávaný.

„No doprdele," zvolal Naruto, když úžasem málem spadl přes zábradlí.

Chōji, i když lépe slyšel, se za Narutovým hlasem neotočil, spíše jenom pozoroval ze své perspektivy, co udělá jeho protivník.

Kankurō čekal mnoho možností, jaké mohou nastat v jeho boji. Možná nebyl nejlepší stratég v rodině, to ale neznamenalo, že byl hloupý, ale když se z menšího tlouštíka před jeho očima stala zhruba třiceti metrová postava, věděl, že přišel málo vyzbrojený a i hodně nepřipravený. „J-."

„Potchari Daibu," zakřičel Chōji a jeho hlas nejspíše uslyšela celá Listová. V tu vteřinu nestačil nikdo ani mrknout a on bez nějakého rozběhu prostě vyskočil a takzvaným placákem dopadl tak, že zabral téměř celou plochu, co měl před sebou. Když se po několika vteřinách snesl na zem a všude jinde prach, bylo vidět to, jak Chōji stojí ve své obvyklé velikosti vedle Kankura, který byl obalen zbytkem své loutky, která ho zachránila. On jelikož věděl, že už mu tady nic nehrozí, jenom vzal ten největší kus loutky na Kankurōvi a odhodil ji k té druhé zničené, co ležela opodál.

V tu chvíli se objevil vedle Kankura jejich rozhodčí a začal prohlašovat vítěze. V tu chvíli Chōji použil zbývající čakru, kterou mu pilulka dala a pomocí jediného elementu, který ovládal, zapálil obě dřevěné loutky.

V tu chvíli se arénou ozval velmi uznalý potlesk a jásot. Chōji věřil tomu, že hodně lidí mu fandilo, ale jenom málo z těchto lidí očekávali tento výsledek. V tento moment ale padl na jedno koleno a zasyčel bolestí. Netrvalo ani dlouho a objevil se vedle něj Shikamaru a z druhého patra běžel i tým zdravotníků.

„Tohle zvládnu sám," řekl Shikamaru, když k němu doběhla Shizune.

„Opravdu?" zněla dost skepticky.

„Má pravdu, Shizune-san," potvrdil ji to Chōji a vděčně se usmál.

„Co takhle mě příště varovat?" zněl Shikamaru vyčítavě, ale Chōji v tom slyšel obavu o něj a tak se jenom podrbal rozpačitě na hlavě. „Kdybych nenosil všechny různé léky, které pochází z našeho klanu, tak by si tu trpěl několik dní jak pes."

„Akamaru se má dob-ře," zkusil zavtipkovat Chōji, ale přes bolest to moc nešlo. Zatracené pilulky a bolest, kterou způsobí po konci svého trvání.

Shikamaru si jenom povzdechl a odpečetil z jednoho svitku ohromnou lékárničku, ve které našel lék, který vymyslela Tsunade za pomoci jeho klanu přesně pro klan Akimichi.

„Ty jsi byl vždy mozek našeho týmu," řekl Chōji vděčně, když viděl nabízený lék.

„Po dnešku není pochyb, co jsi ty," podíval se kolem Shikamaru, kde spatřil doutnající uhlíky a zdravotníky dělající svou práci a jejich rozhodčího, který neutrálně sledoval Chōjiho.

Chōji mu odpověděl rozpačitým úsměvem.

„Proč vůbec… tohle?" nenašel Shikamaru vhodné slovo.

Chōji natáhl ruku a Shikamaru, když sám vstal, mu ji podal a vytáhl svého přítele. Když byli oba blízko, Chōji zašeptal. „Pamatuješ si, jak nás tvůj táta varoval?" a aniž by mu dal možnost kývnout, pokračoval. „Tvůj táta byl všechno, jen ne specifický, ale pochopil jsem, že jestli se něco bude dít velkého, můžeme se spolehnout jenom jeden na jednoho v naší vesnici, a tudíž mi přišlo rozumné odstavit potencionálního protivníka od jeho zbraní."

Shikamaru po těchto slovech trochu odstoupil a prohlédnul si svého přítele, jako kdyby jej předtím v životě nikdy neviděl.

„To všechno po tátových pár slovech?" zeptal se Shikamaru uznale. I on sám si pravidelně proháněl v hlavě různé alternativy, ale tohle byl trošku jiný level.

„Jak říkám, ty jsi mozek našeho týmu," pověděl už Chōji nahlas.

„Po dnešku o tom začínám pochybovat," ušklíbl se pobaveně Shikamaru a vzal si Chōjiho ruku kolem krku, aby mu pomohl na cestu. Chōji viděl, jak ostatní chtějí seskočit dolů a pomoct mu, on je ale jenom s úsměvem odmávl. Zase tak špatně na tom nebyl.

„Chōji-san," ozval se jejich rozhodčí a tak se oba zastavili, aby se podívali, co se děje.

„Jak jste věděl, že se schová do své loutky?"

„Neměl jsem o tom nejmenší tušení," odvětil Chōji a podíval se na zničeného Kankura, který k němu také v neskutečné bolesti stočil pohled. Chōji se od malička snažil být hodný člověk na všechny. Akademie mu ale vysvětlila, že se to bohužel nedá, když někdo ubližuje tobě samotnému nebo tvým blízkým. Třetí Hokage měl poselství o ohnivé vůli a i on hodlal svou troškou přispět do mlýna a Kankurō musel pochopit, že jestli se on a jeho tým baví na utrpení ostatních, udělá vše ve svých silách, aby si to rozmysleli… ať tak nebo takto.

„Teď pravdu," pověděl Shikamaru, když vycházeli schody. „Jak jsi věděl, že to přežije?"

Chōji se jenom ve vzpomínkách vrátil pár minut dozadu, když se na těchto samých schodech potkal s Hinatou a Nejim. Vzpomínal na to, jak poté co si podal s Hinatou ruku, mu v ní zůstal malý papírek, na kterém stálo ‚může se volně přemisťovat mezi svými loutkami'. Chōji tedy lehce zaklepal hlavou, aby se vrátil do přítomnosti a ukázal ten samý papírek Shikamarovi, než ho v ruce spálil.

„Ale kdy?" nechápal Shikamaru.

„Až na to přijdeš, tak mi řekni," zasmál se Chōji, protože věděl jak to pro jeho kamaráda je velká otrava.

Formát pro tisk