Zdroj: http://www.dollow.funsite.cz/index.php?a=99 • Vydáno: 1.12.2013 11:44 • Autor: Amren
„Jsem rád, že jste se všichni dostavili,“ pověděl Hokage, když před ním stáli týmy šest až devět, „ještě jednou gratuluji těm, co se dostali na titul chunina, děláte svou vesnici i mě osobně pyšného,“ usmál se na všechny Sandaime a pak přešel k vážnějšímu tématu, „vzhledem k tomu, že nejbližší chuninská zkouška bude až za půl roku, je potřebné pozměnit týmy tak, aby ti, co neměli možnost stát se chuininy stále mohli operovat se svým týmem, proto budou následující úpravy týmů. Tým šest pod vedením Yamata se bude skládat ze Shina, Saie, Matsuri a Toruneho. Dohled bude mít stále Danzō Shimura, připravte se na základní výcvik ANBU. Tým sedm se stále bude skládat z Naruta, Kabuta a Sasukeho, do jejich týmu přibude Karin, tento tým bude bez senseie a vedoucí všech misí bude Kabuto Yakushi. Týmu devět bude na misích velet chunin Tayuya, její tým se kromě ní bude skládat z Fū, Sakury a Shina Aburameho, nějaké otázky?“
„Proč odešli jounin-senseiové?“ zeptala se Tayuya, asi se stále necítila na to, že by velela týmu.
„Nonō Yakushi jako sensei týmu 7 bude mít dlouhodobou misi, Shibi Aburame byl pouze dočasný sensei a vrací se zpět do služeb jounina, Kurenai Yūhi bude stále váš sensei, ale jelikož stále touží být občasný učitel na akademii, je zbytečné, aby dále chodila na mise, když je může vést chunin.“
„Rozumím,“ pokývala Tayuya hlavou.
„Toto rozřazení je dočasné, až začnou chuninské zkoušky, pokusím se to vymyslet tak, aby každý z vás měl šanci je podstoupit,“ pověděl a všichni ti, co ještě byli geninové, pokývali hlavou, „Tým šest nyní můžete odejít, venku si vás převezme Yamato a řekne vám co a jak, tým sedm a devět prosím zůstanou.“
A tak se stalo, z dvanácti mladých shinobi tu zůstalo pouze devět.
„Doufám, že nikdo z vás nemá problém nad tím, kdo bude vést váš tým,“ podíval se po ostatních a nikdo neměl námitky, nebyl důvod, všichni z jeho domu včetně Sasukeho věděli o schopnostech Kabuta a to, že má hodnost minimálně chunina jen ne oficiální cestou a s Tayuyou určitě mít také nikdo problém nebude, svou hodnost si obhájila a jako potvrzení má na to vestu a Shino jako nováček v tomto týmu vždy uměl logicky uvažovat a nikdy nezpochybnit hodnost, „výborně tedy, můžete jít, dojděte si zítra pro nějakou misi, pro dnešek si vezměte volno,“ na to se všichni uklonili a zamířili ke dveřím, ale ne všem to bylo dovoleno, „Naruto, ty prosím zůstaň na chvilku.“
„Staříku?“ zeptal se Naruto, když zůstali jen oni dva.
„Je všechno v pohodě?“
„Proč by nebylo?“ usmál se Naruto.
„Nonō odchází na dlouhou dobu pryč, tak jsem se chtěl zeptat, jak se cítíš.“
„Matka je jounin, bylo by hloupé předpokládat, že bude vždy u mě, když to nedokázala má pravá máma, nemůžu očekávat, že to dokáže Nonō,“ řekl Naruto klidně, „její úkol je určitě důležitý, Kabuto se postará o náš tým.“
Sandaime si jenom povzdechl. „Jak rád bych ti řekl vše, co chceš slyšet, ale nemůžu.“
„To je v pohodě… já zvykl jsem si.“
„To jsem nikdy ale nechtěl,“ přišel další povzdech.
„Mám ve vaše schopnosti a rozhodnutí důvěru, Hokage-sama,“ přestoupil Naruto na lepší oslovení, „proto jej respektuji a nepoužívám své znalosti, abych si tyto věci zjistil, myslím, že bych dokázal zjistit, kdo skutečně byli mí rodiče, jestli se mě zbavili nebo mě milovali, ale mám úctu a tak to nedělám.“
„Věř mi, že tě milovali a nikdy si nenech namluvit opak,“ pověděl Sandaime smutně ale rozhodně.
„Ale to jsou jenom slova že? Nikdy mi to nebude moct nikdo dokázat a vždy to bude jen ‚věř tomu‘ že?“
„Mrzí mě to, ale více povědět opravdu nemůžu.“
„Jak jsem řekl, chápu to, snad nikdy v životě se nedostanu do situace, kdy budu muset zadržovat takovéto informace, jistě to není lehké,“ pověděl Naruto s výrazem smutku, který se člověk snažil překrýt maskou, „pokud to bude vše, mohu jít?“
„Ještě jedna věc, můj syn Asuma se vrátil do vesnice, poradil jsem mu, jak tě najít, bude tě dále cvičit ve větrných technikách a v tom, co umí nejlépe, ve větrných čepelích. Bude si chtít vzít nějaký tým příští rok nebo ten poté, do té doby, když nebude mít misi, ti bude občasně k dispozici.“
„Rozumím a děkuji,“ a s tím Naruto odešel a nechal Hokageho samotného, samotného a s plnou hlavou myšlenek, myšlenek typu, proč se Naruto musel stát takhle pozorným, proč to Minato nevyřešil jinak a hlavně proč vůbec ten titul Hokageho pořád drží.
Uběhlo několik dní než se Sarutobi Asuma objevil na prahu jejich domu a vyzval ho k tréninku, za těch několik dní se také změnilo pár věcí, vedle chrámu Uzumaki se objevil nový domek, kde svůj klid našla Ameyuri.
„Otec mě požádal, abych tě trénoval, nemám moc času, ale jeho přání budu respektovat,“ řekl Asuma těsně před tím, než si zapálil cigaretu.
„Děkuji, Asuma-san,“ pověděl Naruto.
„Nevím, co otec plánoval nebo co se mu honí v hlavě, ale prý jsi měl nějaký dodatečný trénink s jiným uživatelem větrných technik.“
„Ano, Danzō-sama se ujal mého tréninku.“
Na to si jen Asuma odfrkl, bylo vidět, jaké jsou jejich vzájemné sympatie. „V tom případě doufám, že to stálo za to, Danzō nikdy nebyl typ člověka, co by si svou ‚laskavost‘ později nevybral zpět.“
„Nebyla mi činěna žádná laskavost.“
„Jak myslíš, kluku, jak myslíš,“ nevěřil mu Asuma samozřejmě ani slovo, „ukaž mi tedy tvůj Fūton: Shinkūjin, a dáme si maličký souboj.“
Naruto tak okamžitě udělal, pro dnešek se ale rozhodl jít s tím, že si pomocí větrné čakry vylepší dva kunaie, jeden do každé ruky, protože s jedním by neměl moc šanci, stačilo dvakrát malinko fouknout s větrnou čakrou a v rukách držel dvě jakési šavle větrné čakry, pozoroval jak Asuma bere své upravené boxery a napouští je také čakrou, věděl toho o Asumovi hodně a tak samozřejmě věděl, že nemá šanci vyhrát.
„Zaútočím první, ať máš větší naději,“ řekl Asuma a rozběhl se ohromnou rychlostí přímo na Naruta, který se proti vodorovnému seku stačil sotva skrčit a proti výpadu zamířenému na jeho břicho jen tak strčit svůj upravený kunai, „dobrý prvotní reflex,“ řekl Asuma, „ale to na dlouhou bitvu nestačí,“ a to byli poslední slova, která uslyšel, než musel uskočit a další ránu blokovat a vsadil by se, že kdyby měl v ruce obyčejný kunai tahle rána by ho přesekla, to nic neměnilo na tom, že síla úderu byla tak velká, že ho to vykolejilo, že padnul málem na zadek. Asuma ho nechal připravit a pak zaútočil znova, úder provedený na jeho hlavu a Naruto snažíce se to bránit, už opravdu skončil na zadku. Asuma zase jen počkal a tentokrát Naruto stihnul vyblokovat tři útoky, jednomu se vyhnout, než skončil zase jen na svém pozadí.
Naruto na to jen zavrčel a znovu se postavil, tentokrát přivolal ale čtyři klony, každý se svou vlastní soupravou větrných čepelí a zaútočil sám jako první, provedl jak útok zepředu, tak s pomocí klonů ze všech ostatních stran a donutil poprvé Asumu k útěku, respektive k výskoku, na to ale čekal Narutův klon a vyskočil tak, aby mohl seknout Asumu jedním z mečů, než se k tomu ale dostal, Asuma vykopl ve vzduchu pravou nohu a klon zmizel v kouři, pak mu stačilo jen zamířit dolů a vyhodit své boxery a Naruto i klonové museli uskočit a tak Asuma dopadl zpět na své místo, vzal si své boxery a zase vyčkával. Nebylo to ale nijak dlouho, než se znovu rozběhl a Narutovy klony udělali to, co měli, pokryli svého stvořitele a Naruto měl pár sekund na úskok a vymýšlení taktiky, než kouř zmizel.
Asuma ale dlouho nečekal, když viděl, že Naruto nic nedělá, rozběhl se znovu na něj, teď mnohem větší rychlostí, než kdykoliv předtím a oběma svými boxery zaútočil z vrchu opět na Narutovu hlavu, ale než stačil Naruto něco udělat, cítil divný pocit a najednou se objevil někde jinde, jako kdyby ho někdo ohromnou rychlostí někam odhodil a když se podíval kolem sebe, zjistil, že stojí na střeše domu, který byl postaven pro Ameyuri a když se podíval na zahradu, viděl, jak Ameyuri blokuje Asumův útok svými meči. Svou silou také Asumu přetlačila a jedním pořádným kopnutím ho poslala asi dvacet metrů pryč. Asuma udělal kotrmelec dozadu a opět stál na nohou, ale nebyl sám, vedle něj se objevila postava ANBU s fialovými vlasy a vytaženou katanou, Naruto okamžitě vyskočil a objevil se vedle Ameyuri.
„Tohle nebyl týmový souboj? Jenom jsem se vyměnila se svým partnerem,“ zazubila se na ně Ameyuri a pobaveně sledovala výraz na tváři člena ANBU i Asumy.
„Jste civilista, Ameyuri Ringo jako taková nemůžete zasahovat do záležitostí ninjů,“ pověděl ženský hlas schovaný za maskou.
„Ale no tak, jen jsem chtěla tady pánovi ukázat, jaké to je, když bojuje proti někomu, koho nemá šanci porazit, když si člověk dovoluje na děti, musí počítat, že můj nějaký dospělý nakope pozadí.“
Asuma zamračeně sledoval cigaretu na zemi a setřel si kapku krve z roztrženého rtu, nevěděl, co se děje, ale už dlouho neviděl nikoho, kdo by se vyměnil s cizím člověkem, zablokoval takový úder a poslal ho k zemi takovým protiúderem.
„Hej teď je to dva proti dvěma, já tady s Narutem proti vám dvěma… i když to by nebylo fér, dovolím vám přinést třetího či klidně čtvrtého ať je to vyrovnanější,“ navrhla s úšklebkem Ameyuri a poté, co schovala své meče Kiba, rozježila Narutovi vlasy, na což se jen Naruto uculil.
„Ameyuri, její přítel je nejlepší šermíř v Listové,“ poukázal nahlas Naruto a usmíval se nad jistě překvapeným výrazem Yūgao, věděl, že ví něco, co nemá, ale Kabuto na tohle byl machr a měl informace opravdu o všem nebo aspoň o většině.
„Opravdu? Takže tři lidé proti mně by mohlo být férové? Víš, že jsem hodně dobrá,“ utrousila Ameyuri.
„Nevím, co děláte na půdě Listové, ale-.“
Asuma nestihl ani doříct svou větu, protože bylo vidět, že ho ani Amyeuri ani Naruto neposlouchají a mají nějakou svou debatu, což měli jenom proto, aby ho vyprovokovali nebo to aspoň tak tipoval.
„Asuma Sarutobi, máte na svou hlavu pěknou odměnu, 35 milionů? Uznám, že můžete být dobrý, ale já sem prostě takhle silná,“ odpověděla mu vesele Ameyuri, „a co ty? Umíš s tím máchat?“ poukázala na katanu v rukou člena ANBU.
„Náš trénink je u konce, co jsem potřeboval, to jsem si zjistil, nemám důvod bojovat zbytečné souboje a myslím, že mi někdo dluží odpovědi,“ a s tím Asuma zmizel. Naruto se nad tím jenom pousmál, tento člověk mohl mít takovouto odměnu, ale stejně se nezapojoval do věcí, které nebyly nutné.
„Ještě jeden zákrok proti shinobi nebo civilistům Listové a znovu se setkáte s Ibikim, tentokrát za jiných okolností,“ ozvala se Yūgao a také zmizela.
„To jsou v Listové všichni takový zbabělci?“ otočila se vesele Ameyuri na Naruta.
„Asi se bojí tvých zubů,“ pokrčil Naruto rameny.
„Hlupáku.“
Na to se jen Naruto krátce zasmál.
„Ta tvoje větrná technika,“ ukázala hlavou na jeho vytvořené meče, „jak dlouho vydrží?“
„Nezkoušel jsem to, vždy jsem je zrušil dříve, než bylo potřeba, mám slušnou zásobu čakry, tak před rokem to bylo pět minut, teď tak půl hodiny stoprocentně.“
„Kolik dokážeš stvořit klonů?“ pokračovala Ameyuri.
„Mám povoleno dvacet jedna,“ zamyslel se Naruto, „Hokage si přeje, abych je nepoužíval v ohromném množství, než mi bude alespoň dvanáct.“
„Dvacet jedna?“ podivila se a podívala se na něj, jako kdyby ho viděla poprvé v životě, na jejím výrazu byl vidět údiv, překvapení, úšklebek a možná i poznání, „kdybys neměl to omezení…“
„Stovky,“ odpověděl klidně Naruto, možná by dodal i tisíc, ale nevěděl, co dokáže s pomocí Kuramy a nehodlal to ani zjišťovat.
„A to jsi takový žabař?“ zeptala se nevěřícně, „probuď se,“ cvrnkla ho lehce do čela, „ten výpad, co jsi provedl, byl tak na úrovni B! Použít ho jinak, můžeš učinit Mikazuki no Mai nebo jak tomu tady říkáte, nějaký ten Tanec srpku měsíce a ten je jenom s obyčejnou zbraní na úrovni A, s těmi tvými větrnými to nechci ani tipovat.“
„Nejsem žádný šermíř.“
„To je očividné, to není nikdo z vás namyšlených, co máte větrnou čakru, místo abyste bojovali jako šermíři, tak si vytvoříte ostří z prstů a při první příležitosti to vrazíte přes oko do mozku nebo tak,“ postěžovala si Ameyuri, „takový potencionál máš v sobě a soustředíš se na blbosti.“
„Ono opravdu jde vytvořit ostří z prstu?“ zeptal se překvapeně Naruto.
„Jako kdybych nic neříkala,“ povzdechla si a otočila se zpět ke svému domu, ke kterému pomalu vykročila, ale pak uslyšela písknutí a než stačila zareagovat inteligentně, jeden Naruto u ní byl zleva a jeho seknutí mířilo na krk, druhý Naruto zprava útočil na její bok a prostřední Naruto vertikálním úderem ze vzduchu mířil na její hlavu, už se chtěla přeměnit s něčím, ale Narutové se zastavili v pohybu a tak to nebylo ani třeba, „co to?“ dostala ze sebe.
„Imitace Mikazuki no Mai,“ řekl Naruto a odvolal klony, „Ten s brýlemi,“ řekl Naruto, aby Ameyuri pochopila, že se jedná o Kabuta, „mi dal informaci, že ta členka ANBU je trénována právě v tomto stylu a v těchto technikách svým přítelem a tak jsem je poctil párkrát návštěvou, pochybuji, že by o mě nevěděli, ale naučil jsem se od nich pohyby, sice mi chybí asi tak desetkrát větší rychlost, větší koordinace klonů, jejich tvoření bez nějakých zbytečných průtahů, nemám ty jejich reakce na obranu nebo protiútoky, ale to, jak to vypadá napodobit umím.“
„Takže mají vztah učitel student? Kdo by to byl řekl, že v Listové jsou shinobi do takovýchto věcí,“ zazubila se na něj Ameyuri.
„Hej, já tě tady chtěl oslnit technikou a ty tady začneš probírat jejich milostný život?!“
Na to se jen Ameyuri zasmála a rozdrbala mu vlasy, což dělala až moc často. „Na chudáky geniny nebo idiotské chuniny by to bylo dobré, ale ostatní by se ti přemístili pryč nebo se tomu nějak vyhnuly a jednou ranou z tebe udělali potravu pro ryby. Jedině, že všechny tyhle tři Narutové byly jen návnady a ty jako pravý si čekal na to, co se stane a zareagoval jinak, pak by si měl možná i šanci na ty neidiotské chuniny.“
„Ani jsem nečekal, že by někdy ze mě byl šermíř,“ zazubil se také Naruto.
„Nikdy neříkej nikdy, kdo ví, co ti budoucnost přinese,“ usmála se na něj a tentokrát už opravdu Ameyuri vyrazila domů nebo teda do budovy, která ji byla postavena, než ale prošla dveřmi, ještě jednou se otočila a podívala se na Naruta, který tam stále stál s větrnou čepelí v ruce, a usmála se, před pár dny ještě tvrdila, že Zabuza mohl mít pravdu, teď tu pravdu už viděla stoprocentně, bylo jasné, že nesouhlasila se všemi jeho názory v tomto subjektu, ale konečně viděla, že na tom opravdu něco bylo.
Asuma mohl být lenivý člověk, nemusel mít skoro žádnou chuť dělat věci mimo nutnost, ale vysvětlit věci dokázal. Naruto pochopil, jak zvýšit průraznost shurikenů, jak lépe házet vrhací předměty posílené větrné čakrou a tak dále. Až po těchto dalších tréninkových hodinách, zjistil, jak ho Asuma šetřil první den, celou dobu si myslel, že člověk vytvoří čepel z větrné čakry a hned má větrnou čepel na úrovni, jaká má být, jak daleko byl od pravdy zjistil tehdy, když proti sobě zkoušeli házet kunaie nebo shurikeny a ty Asumovou rozřízli ty jeho jako máslo. Dostalo se mu sice pochvaly, že větrnou čakru dokáže používat slušně, protože má za sebou trénink rozřezávání listů, ale k opravdové síle větrné čakry měl asi tak ještě dvacet let tréninku.
Asuma ale chtěl pomoci, nevěděl, jestli to byla nějaké laskavost nebo proč, ale jednoho dne byl povolán do kanceláře Hokageho, kde kromě Asumy stál i Yamato, v tu chvíli mu bylo vysvětleno, že momentálně podstoupí trénink v rozseknutí vodopádu, znělo to stejně divně tehdy, jako když si to říkal teď, ale opravdu mu Yamato pomocí svých technik udělal jakýsi vodopád a dokonce mohl použít třicet klonů najednou, aby se mu to povedlo a tak kdykoliv neměl misi a někdo z jouninů byl s ním, mohl jít krájet vodopád, sem tam s ním byl Asuma a povídal o větrné čakře, sem tam tu byl Kakashi s knížkou pro dospělé, někdy Yamato, prostě kdokoliv, kdo měl čas a měl povolení od staříka Hokageho.
Bylo jasné, že dál oni čtyři museli plnit mise, tomu se nevyhnuli, Kabuto jako velitel vybíral mise, kde byly užiteční, tedy mise, kde byl potřeba nalézt někdo, kdo se ztratil, bylo potřeba použít či vyhledat nějaké informace nebo zapadnout do nějakého místa a něco tam udělat.
Většina misí byla úrovně C a díky tomu, že měli Karin, nikdy nebyl problém nikoho najít a s informacemi co Kabuto měl, se po pár dnech vždy vrátili z mise a nechali si zapsat další misi úrovně C splněnou, byl to jednoduchý život, když byl náhodou někdo poraněn, Kabuto jej vyléčil, když někdo měl špatnou náladu, stačilo se podívat na Sasukeho hloupě vypadající výraz a hned měl lepší náladu, takže tým 7 pokračoval více než úspěšně směrem až k další chuninské zkoušce ale život nebyl tak jednoduchý jak se předpokládalo.
Na dveře Hokageho kanceláře se ozvalo krátké zaklepání a do ticha se ozvalo jen tiché dále. Sandaime Hokage seděl opřený o svou židli a sledoval, jak ten koho si pozval, přišel přesně na čas.
„To nemyslíš vážně, sensei,“ ozval se ninja po Hokageho levici.
„Hokage-sama, přál jste si mě vidět?“ zeptala se Karin uctivě s úklonem.
„Pojď dál a zavři prosím,“ řekl mile Sandaime a pak poukázal na židli před stolem, aby si Karin sedla, „Jirayo, tohle je Karin, Karin tohle je jeden ze tří Sanninů, Jiraya.“
„Jiraya-sama,“ uklonila se Karin ze sedu i jemu.
„Zamítám,“ pověděl ihned až skoro rozčileně Jiraya, „byl jsem schopen přijmout někoho, ale ne dítě, zešílel si sensei? Víš, o kom to mluvíme?“
„Karin-chan bude tvůj doprovod na tu misi, její schopnosti jsou pro tuto misi nepostradatelné, jsi můj student, tak snad dokážeš uchránit Karin při vašich cestách, jestli ne, vezmi sebou Yamata nebo Kakashiho.“
„Kolik jí je devět? Tohle není válka, abychom pouštěli děti na takovéto mise!“
„Jestli mohu promluvit Jiraya-sama, bude mi tento týden jedenáct, nejsem už dítě.“
„Budeš mít v tom případě Karin-chan velmi zvláštní dárek k narozeninám,“ usmál se smutně Hokage, „přál bych si to vyřešit jinak, abych tě ušetřil této mise a ty sis mohla pohodově užít narozeniny a chuninské zkoušky, ale nikoho jiného nemáme, kdo by tvůj úkol dokázal zastat. Nemohu tě do této mise ani nutit, ale bral bych jako osobní laskavost, kdyby si tuto misi přijala.“
„Jak si přejete, Hokage-sama,“ odpověděla Karin.
„Pamatuješ si ještě den, kdy se tu objevil Orochimaru a bylo ti nařízeno, aby sis pamatovalo jeho čakru?“
„Ano, jeho čakra se nedá zapomenout.“
„Výborně,“ pousmál se Sandaime, „tady Jiraya má informace o tom, kde se nejspíše nachází Orochimaru nyní, pokud tuto misi přijmeš, budeš doprovázet Jirayu na jeho cestě a na vzdálenost určíš, jestli se Orochimaru na tom místě nachází, jestli má u sebe nějaké jednotky a tak, bude to nebezpečná mise, dokonce tak, že ji budu hodnotit jako úroveň S, protože Orochimaru je hodnocen jako ninja úrovně S a i když v této misi nejde o žádnou konfrontaci, toto nebezpečí tu stále hrozí.“
Bylo vidět, že Karin těžce polkla slinu.
„Vím, že to nezní vůbec lákavě, opravdu mi věř, že bych si nepřál nic jiného, než tam poslat někoho zkušenějšího ale-.“
„Chápu,“ přerušila Karin, i když věděla, že je to neslušné, nechtěla ale nutit Hokageho se omlouvat, jednou byla ninja pod jeho vedením a tak bylo jasné, že tuto misi přijme, „jsem shinobi Listové a jsem vám k dispozici.“
„To rád slyším,“ oddychl si Sandaime Hokage, „tato mise začne dnes o půlnoci, připrav si vše, co potřebuješ a buď u severní brány. Veškeré informace se dozvíš cestou a prosím nezapomeň, nebav se o tom s nikým.“
„Rozumím… jenom dojdu dát Narutovi pro jistotu sbohem,“ pověděla Karin a s lehkým úklonem odešla z kanceláře.
„Tobě fakt muselo přeskočit, sensei! Vždyť je to malá holka!“ rozčílil se Jiraya, „ani já v jejím věku jsem se nesetkal s ninjou úrovně S a ty jí chceš poslat přímo do hadí díry.“
„Věřím v tvé schopnosti, že k žádnému setkání nedojde, ale už se několik let brodíš za Orochimarem a pořád jsou to slova jako skoro, málem, co chybělo, příště a podobné, jsi výborný informátor, ale něco ti chybí a to ti propůjčí pro tuto misi ona, její schopnosti senzora přesahují dva kilometry, dostaň ji na dva kilometry od místa, kde si myslíš, že Orochimaru je a ona ti ukáže, jestli tam je, kolik lidí tam je a třeba i to, co mají k snídani, ale už chci informace, ne to, že bojoval s Itachim v Akatsuki, to vím také, chci vědět proč boj s Itachim, proč utekl, co dělá, proč země Rýžových polí a tak podobně, Orochimaru vždy toužil o příšerných věcech a nechci, aby nějaké další pokusy plánoval tak blízko od nás.“
„Jestli se té holce něco stane, neberu na to zodpovědnost,“ odfrkl si Jiraya.
„To teda bereš,“ stoupl si Sandaime vztekem, „jsi nejsilnější ninja v Konoze, tak se podle toho začni chovat, dokážu pochopit, že ses nikdy nesrovnal s útěkem Orochimara nebo smrtí Minata, dokážu pochopit tvoji úchylku na šmírování, dokážu pochopit i to, že do Listové chodíš jak chceš, ale jestli se Karin něco stane, protože jsi byl nepozorný, věř mi, že ani Sasukeho hněv na Itachiho nebude nic v porovnání, jaký hněv zažiješ, až Naruto zjistí, že jsi mu zabil posledního žijícího člena rodiny.“
„Ona je-.“
„Karin Uzumaki,“ odsouhlasil Sandaime, „možná poslední žijící člen rodiny Naruta, když nepočítám tebe,“ odfrkl si také Hokage, „nevím, proč si vůbec souhlasil stát se jeho kmotrem a pak se mu ani neukážeš, ale to bychom se zase pustili do hádky,“ zvedl rychle ruku, aby bylo ukázáno, že dále se o tom nebudou bavit, „máš eskortní misi třídy S, tak se koukej zvednout, jsi mistr infiltrace, jestli se tam dostanete skrz žaludek žáby, je mi jedno, ale chci konečně nějaké informace, nemůžu tady sedět na zadku a nechat si vše říkat od Danza, v jeho případě nejsou informace zadarmo a já prostě už dál nestrpím, aby nejlepší informátor prostě celý dny čučel po ženských, potřebuju vědět, co dělá Orochimaru,“ řekl Sandaime potichu, „musím to vědět, abych ho už konečně mohl zastavit.“
„Rozumím, sensei,“ řekl Jiraya možná trochu zahanbeně, nevěřil, že je stále čas přestat utíkat, ale možná byl čas začít něco dělat.
„V tom případě můžeš také jít, ale jak jsem řekl, oba se vrátíte bezpečně domů, je ti to jasné?“ řekl Sandaime a Jiraya jenom pokýval, než vyskočil oknem pryč, v tu chvíli byl už pro Hokageho čas jen na dýmku a doufání, že vše dopadne dobře.
Karin si netroufla jít domů dřív než chvilku před jedenáctou, čekala na to, kdy bude mít největší šanci na to, že budou všichni už spát a nebude muset nikomu odpovídat, kam, že jde. Proto čekala před sídlem, než byly všechny světla zhasnutá a jako zloděj se potichu dostala do svého domu, bylo to vcelku ironické. Aktivovala svou schopnost a teprve až se ujistila, že všichni jsou ve svých postelích, se vydala balit. Nebylo to ani tak na dlouho, to, že mise je těžší než všechny mise, co měla, neznamená, že si má vzít celý svůj pokoj, spíše naopak.
Bylo za dvacet minut půlnoc a tedy dvacet minut předtím, než se měla setkat u brány se svým doprovodem, věděla, že kdyby teď odešla, nikdo by ji to neměl za zlé, ale nějaký šestý smysl či reflex ji říkal, že se opravdu má dojít rozloučit a pokud člověk neposlouchá sám sebe, vždy to přináší problémy. Potichu tedy otevřela dveře a postavila se před postel, kde spal Naruto.
„Odcházím na misi, nevím, jak dlouho to bude trvat, takže na mě nečekej,“ pověděla do ticha a připadala si jak šílenec, že si povídá s člověkem, co ji nevnímá, „nandej to všem na chuninských zkouškách a ať se ti nic nestane,“ dál už nevěděla, co dalšího říct a tak se jen naklonila a dala Narutovi pusu na čelo, než stačila ale odejít, najednou ji Narutova ruka chytila a Karin málem dostala infarkt, ale když se podívala na Naruta, vypadalo to, že stále spí a tohle bylo jenom nějaká reakce.
„Vrať se zpátky,“ zamumlal Naruto a stále ji držel.
„Udělám proto všechno,“ slíbila nějakým způsobem Karin a Narutova ruka pustila stisk a bezvládně spadla zpět na postel. Karin si teda jen oddychla a v tichosti odešla, tohle vlastně dopadlo lépe, než očekávala.
„Připravená?“ ozval se hlas u brány, když tam Karin přišla, jenom pokývala hlavou, i když byla tma, věděla, že někdo takového kalibru jako byl Jiraya-san má dostatečnou schopnost vidění ve tmě, „nebudu ti kontrolovat, co sis sbalila, jako správný ninja už musíš vědět, co je potřeba a co není.“
„Rozumím.“
„Abychom si rozuměli, nejsem nadšený z toho, že jdeš se mnou, byl jsem ujištěn, že na úrovni chunina jsi, ale Orochimaru není typ člověka, co vidí rozdíl mezi geninem a jouninem, všichni jsou proti němu jen otravné pokusy a později pokusná morčata,“ řekl Jiraya klidně, „proto říkám rovnou, jestli se setkáme s někým koho tvoje schopnost nepostřehne, vezmu ten souboj na sebe a ty utečeš, ať tam potkáme kohokoliv, bude to soupeř, kterého nedokážeš porazit a nedokázal bych to jistě nikdo z tvé generace.“
„Jak si přejete.“
„Dobrá tedy, vyrazíme, kdyby si potřebovala pauzu ozvy se, tato mise není časově náročná, můžeme odpočívat, jak budeme chtít.“
A s tím oba vyrazili do noci, na misi, kterou si přejí všichni děti jako svou heroickou, kde se stanou hrdiny a opravdu se i hrdiny stanou, když se na ni vydají, jejich jména jsou krasopisně zapsána na jednom kameni.
***
„Karin Uzumaki hm?“ ozval se Jiraya na jedné z jejich pauz.
„Ano pane,“ odkývala to Karin.
„Nemůžu říct, že jsem znalec na klany ve vesnici, ale pokud si pamatuji, byl Naruto Uzumaki jediný svého klanu, jak do toho zapadáš ty?“
„Překvapuje mě, že někdo vůbec Naruta zná a ví něco o něm,“ odfrkla si Karin, bohužel nebyla jak Matsuri a její slušné chování ke každému, ona si dokázala otevřít ústa, když to bylo potřeba, slušně řečeno, „ale máte pravdu, Naruto byl v listové sám,“ dodala s důrazem na slovo sám.
„Ten tón se mi nelíbí, děvče a nemám ani důvod se zajímat o každé dítě z Listové, zajímal jsem se vždy jen o ty nejlepší.“
„Čtvrtý Hokage hm?“ nadhodila chápavě Karin, „to je jasný, že někdo jako vy bude brát všechny děti jako idioty, když měl možnost učit někoho, jako byl čtvrtý Hokage.“
„Ten sarkazmus nezůstal skrytý, jak sis asi myslela… ale máš pravdu, byl jsem jeho sensei, překvapuje mě, že někdo kdo není ani z Listové se bude zajímat o její historii.“
„Pokud chci být Narutovi nápomocná, udělám vše proto, abych doplňovala jeho mezery.“
„To musíš asi umět vše,“ odfrkl si pobaveně JIraya, pamatoval si Naruta jako dítě, co neumělo nic.
„To, že nemáte Naruta rád z vás nedělá něco výjimečného a ani vás to nepozvedne v očích žen, které máte tak rád, protože v okruhu dvou kilometrů není žádná.“
„To není pravda,“ řekl Jiraya ale neřekl, která část z té věty není pravda.
„Nemusíte se snažit, celá naše rodina dostává takovéto řeči dnes a denně, tohle je jak pro vás tak pro mě jen mise, nebudu vám ubírat vaše právo na neodůvodněnou nenávist a vy nebudete zmiňovat špatné věci o mé rodině, já vám prokážu své schopnosti na této misi, vy mě doprovodíte domů a pokud půjde vše dobře, můžete mít to štěstí, že na naši zatracovanou rodinu nebudete muset už nikdy upřít své oči.“
„Děvče, já bych byl ten poslední-,“ ozval se Jiraya trochu vztekle na svou obranu, ale když se podíval na děvče vedle něj, zjistil, že spí nebo to aspoň schopně předstírá, takže si na tom jenom povzdechnul, tohle nebyl dobrý začátek, kterým chtěl tuhle misi začít.
***
„Jak se ti vůbec podařilo se dostat do Listové?“ ozval se Jiraya při další příležitostí.
„Naruto mě našel, zachránil mě, dal mi důvod žít místo jen důvodu existence a odvedl mě domů, kde mi zařídil domov, rodinu a vše, co jsem potřebovala k lepšímu životu.“
„Pochybuji, že se to stalo takhle.“
„Čemu se rozhodnete věřit, je jen na vás, v mých očích se to stalo přesně takhle a nikdo mi to nevyvrátí, stejně to jako nevyvrátí nikomu jinému z mé rodiny.“
„Pořád mluvíš o ‚rodině‘, kolik vás Uzumaki vlastně je?“ zeptal se zvědavě Jiraya.
„Uzumaki jsme dva,“ řekla Karin, „ale to, že někdo nesdílí s námi jméno, z něj nedělá něco horšího, ani já s Narutem si nejsme podobní a přesto nám nikdo naše pouto nevezme, tak je to i s ostatními.“
„A kdo jsou ti ostatní?“
„Pochybuji, že znáte někoho z těch dětí, možná jméno Nonō Yakushi by vám mohlo něco říct.“
„Velitel lékařských jednotek,“ vzpomněl si Jiraya, „co s tím má společného?“
„Stará se o nás, bývala Matkou v sirotčinci, teď bydlí s námi, a i když to není potřeba, stále dělá vše potřebné, abychom byli šťastní.“
„Zajímavé, ještě někdo?“
„Její adoptivní syn, kterého jistě neznáte a pak také s námi bydlí Ameyuri Ringo,“ řekla Karin, jako kdyby to nebylo nic ale bylo to schválně, aby nachytala svůj doprovod nepřipravený.
„Prosím?“ zastavil se v pohybu Jiraya, „víš vůbec, kdo ten člověk je?“
„Samozřejmě.“
„V tom případě mě pobav, co dělá ve vaší rodině,“ naznačil Jiraya, aby pokračovala.
„Vlastně mě to ani takhle moc nezajímalo,“ přiznala Karin, „jednoho dne ji Naruto přivedl ze své mise, řekl, že ji zachránil život a že ode dneška bude žít s námi, tak jsem to taky vzala a dál neřešila.“
„Tomu se mi nechce moc věřit.“
„Tak či tak se na to stejně zeptáte u Hokageho, není důvod mi věřit.“
„A jak se vůbec chová, nechce sem i věřit, že jeden ze sedmi šermířů přejde jako shinobi do Listové.“
„Ona není shinobi, přála si být jenom civilistou a pak jednoho dne se domluvila s Narutem, že bude bydlet s námi, tak jí nechal postavit dům, teď jen víceméně sedí doma nebo občas s Narutem o něčem klábosí.“
„Je vidět, že jsem toho propásl,“ přiznal Jiraya nahlas, „proč mi to vůbec vše říkáš, rozkaz jsem ti nedal, nemusela si mi nic z toho povídat.“
„Mé schopnosti šahají daleko dál než jen jako obyčejného senzora a tak bych tu odpověď zanechala,“ pokrčila Karin rameny.
„Probudila si ve mně zvědavost a to nebývá často dobrá věc,“ zasmál se Jiraya.
„Třeba jsem to tak chtěla,“ pokrčila rameny Karin a krátce se usmála, její schopností odhalování pravdy od lži se jí zase vyplatila, a pokud půjde vše jak má, bude zase o jeden šťastný konec více.