Zdroj: http://www.dollow.funsite.cz/index.php?a=97 • Vydáno: 29.10.2013 17:00 • Autor: Amren
„Tým 7 se hlásí podle rozkazu,“ pověděla Nonō, když se dostavili do kanceláře Hokage, jak jim bylo nařízeno.
„Nazdar, staříku,“ ozval se rychle Naruto.
„Rád tě vidím, Naruto, všechno pořád dobré?“ zeptal se Hokage a ignoroval více méně všechny ostatní.
„Jasná věc!“ souhlasil ihned Naruto, „všechno je v nejlepším pořádku.“
„V tom případě určitě vezmeš se svým týmem jednoduchou misi,“ pokračoval Hokage a teď se podíval na všechny, „jedna eskortní mise úrovně C.“
„Proč je potřeba našeho týmu?“ podivila se Nonō, eskortní mise jejich tým zásadně nedělal, nebylo tam mnoho, co zjistit, tudíž tam byli zbyteční.
„Ten koho doprovázíte, žije těsně u moře, ve kterém se nachází i vesnice ukrytá v Mlze, pochází odtud divné informace o občanské válce, atentátech na Mizukageho a podobné informace, tudíž je domluveno s klientem, že si můžete půjčit jeho loď a přitom, co tam necháte zbytek týmu klienta hlídat, podívat se po těchto záležitostech,“ vysvětlil Hokage, „bude vás doprovázet i Matsuri, protože oba její bývalí týmoví partneři už jsou chuniny, ve třech lidech bude klient v bezpečí a vy budete mít dostatek času po dobu této mise se podívat na Mlžnou.“
„Rozumím,“ potvrdila Nonō, nelíbilo se jí, že ona a Kabuto bude muset na dlouhou dobu opustit svůj tým, ale rozkaz byl rozkaz a Sasuke byl velice schopný ninja, kdyby se něco stalo.
„To jsem rád,“ byl vidět úsměv na stařičké tváři Hokageho, „tady jsou další informace,“ podal Nonō jeden svitek, „a dobře se rozlučte, budete minimálně měsíc pryč, možná i dva.“
„V tom případě tě staříku dneska zvu do Ichiraku,“ zakřičel ještě Naruto, než ho odtáhli ven, aby dál už neobtěžoval, Sandaime se ale jen usmál, nebylo nic lepšího než trávit čas s těmi, co o něj stojí jako o osobu, ne jenom kvůli tomu, čím je… no možná bylo lepší sledovat pomocí své skleněné koule skoro nahé ženy v lázních, ale to samozřejmě nikdy nahlas nepřizná.
Z toho koho měli chránit, se vyklubal jeden z největších rybářů, který prodává na tržišti v Listové, takže bylo pochopitelné, že neměl rád Naruta a taky se mu to nebál ukazovat tím, jak na něj nenávistně zíral.
Narutovi to ale bylo jedno, kdyby mu za každého člověka, co na něj nenávistně zírá, dali jednu minci, dneska by byl s penězi za vodou, ale tak to není, tak dělal to, co uměl nejlépe, ignoroval jejich klienta. Mohl být rád, že se konečně dozvěděl, proč ho lidé nenávidějí, ale i když to věděl, nepomáhalo to vůbec nijak, takže byl strašně rád, že Fū si žije spokojený životem a že ji berou jenom jako podivínského ninju s podivínskou čakrou, co se spolčuje s Narutem a ne jako další Jinchūriki. Nevěděl, jestli by vůbec byla brána stejně nenávistně jako on, protože přece jenom její démon Konoze nic neudělal, kdežto Kurama toho učinil dost a nic hezkého, ale ať už by to bylo tak či tak, nehodlal ten risk ani zkoušet, tudíž o tom, čím Fū je, věděl jen Hokage, ti nejdůležitější anebo členové její pomyslné rodiny. Pro něj bylo příhodné i to, že nikdy se ještě nedostal do momentu, kdy by opravdu za Kuramou musel dojít a vzít si jeho čakru, takže ať už byl Kurama jakýkoliv, zatím to nepoznal a možná byl i za to rád.
„Je nějaký problém s někým z mého týmu?“ zeptala se ne zrovna mile Nonō, když si všímala, jak je Naruto brán.
„Ne, jen ten blonďák nevypadá moc schopně na ninju,“ řekl jejich klient nahlas, nechtěl porušit nejspíše žádný zákon, tak radši jenom naznačil, že je hrozný ninja, než to, že je Jinchūriki.
„Pokud je mi známo, nezaplatil jste tolik, abyste mohl mít jen schopné ninji.“
„Také jsem ale nezaplatil za blonďaté dítě, které není k ničemu.“
„To by stačilo, pane,“ zvedla hlas Nonō, „pokud jste si chtěl vybírat, měl jste to navrhnout, když jste misi zadával, teď jsme my váš doprovod a já nestrpím urážení ani sebe ani mého týmu.“
Na to jejich klient radši neřekl nic a pokračoval dál s nějakým tichým mumláním.
Naruto ucítil ruku na svém rameni a s úsměvem se otočil na Matsuri, jeho úsměv měl říct, že je v pořádku, snad mu to jeho kamarádka uvěřila. Naruto se s tímhle naučil žít a po všech těch slovech, už asi není nikdo, kdo by ho tímhle urazil.
„Jsem unaven, chci jít spát,“ promluvil jejich klient a ukázal na vesnici, která byla před nimi.
„Nebylo nám řečeno, že si budeme muset platit za hotel, tudíž pokud neplánujete zaplatit pokoje nám všem, budete spát ve stanu, jak my všichni ostatní, jinak vás nebudeme moct ochránit.“
„Fajn, tak my postavte stan,“ odmávl to jejich klient a sedl si na jeden z pařezů.
„Matsuri, postav stany, Sasuke, sežeň dřevo na oheň,“ začala Nonō s příkazy, „Naruto, formace kruh,“ dokončila a Naruto vytvořil deset klonů a poslal je hlídat do všech směrů. Dále bylo jen rozděleno pořadí hlídky a mohlo se jít zalehnout, teda mohlo by, kdyby si Nonō nepozvala Naruta ještě na kus řeči.
„Naruto, jsem ráda, že nereaguješ na ty řeči, pokud se nenecháš vyprovokovat, přestane to.“
„Nemusíš mi lhát, matko,“ řekl Naruto a posadil se vedle, možná neuměl poznat lhaní jako Karin, ale to neznamenalo, že nepoznal milosrdnou lež jako všichni ostatní, „vím, že se to jen tak nezmění a jsem s tím smířen, nemusíš se obávat, že mi ujedou nervy, je hodně věcí, nad kterými můžu vybouchnout, ale tohle to nebude.“
„Naruto,“ povzdychla si Nonō, „proč si myslíš, že se to nezmění.“
„Změnilo se to za devět let, co žiju? Změnilo se to za necelé tři roky, co jsem ninjou? Proč by se to tedy změnilo dnes či zítra?“
„Naruto, ty nejsi pesimista, kam zmizel ten optimismus?“
„Ten je někde uvnitř tady,“ poklepal si na hruď Naruto, „a pokud mě lidé nepřesvědčí, že má důvod se vrátit, nechám ho tam.“
„Naruto, co se stalo?“ pochopila ihned Nonō, že něco není v nepořádku, „víš o tom, že mi můžeš vše říct, že jo.“
„Platí to samé ale vzájemně?“ zeptal se narovinu Naruto, „můžeš mi také říct vše?“ v tuhle chvíli by nikdo Naruta nepoznal, Naruto měl stejně jako mnoho dalších lidí dvě osobnosti, stejně jako ten muž v šíleném zeleném oblečení, co si vzal pod svá ochranná křídla Leeho, také se choval jak pošuk, ale jakmile předváděl nějaký pohyb, trénoval, byl to jounin jako každý jiný.
„Naruto, pokud budu mít rozkaz ti něco neříct, musím ho splnit,“ pověděla smutně Nonō.
„V tom případě, já jsem si sám sobě také dal rozkaz, rozkaz o tomhle nemluvit,“ využil důvodu Naruto a vstal, „nyní se půjdu vyspat, pokud nebudu dostatečně čilý, mohl bych poslouchat celý den, že nejsem jenom ninja k ničemu, ale jsem také unavený ninja k ničemu,“ to bylo vše co Naruto řekl. Od té doby, co se dozvěděl, že je Jinchūriki Kuramy nebo Kyuubiho, bylo jedno, jak se mu říkalo, to řekl jen Karin, protože bylo nemožné ji lhát, Fū to věděla a Tayuya s její inteligencí a nápovědami by to stejně někdy zjistila, tak to řekl i jí a jelikož by bylo neférové a vypadalo by to, že Matsuri jako jediné nevěří, řekl to i jí, ostatní to věděli už dlouho dobu nebo to nevěděli a tak to plánoval nechat, pokud za ním nikdo nepřijde a konečně mu to neřekne, bude dělat, že to neví, bude dál dělat, že je úplný idiot, i když jak by jím mohl být? Karin ho naučila vše o emocích, donutila ho přečíst tuny knih, Kabuto mu také vysvětlil tisíce věcí jako nejchytřejších z nich a jelikož už nebyl vyhoštěnec společnosti, ale měl přátele, naučil se také mnoho sociálního chování. Proto snad nemohl nikdo předpokládat, že když žije v domě s dalším Jinchūriki, že nepochopí tajemství o sobě a jestli to někdo předpokládal? No… oba mohli hrát tuhle hru.
„Tohle je můj dům,“ ukázal jejich klient po zhruba týdenní cestě na rybářskou chatrč, „předpokládám, že bude trvat tak měsíc, než nachytám potřebné množství ryb, abychom se mohli vrátit, tudíž ať jeden z vás se stará o můj dům, úklid, vaření a tak podobně, ten s těma černýma očima mě bude doprovázet na lodi a ten blonďatý ať aspoň nepřekáží,“ vysvětlil okamžitě, až to vypadalo, že jeho povýšenost nezná mezí.
Nonō se nechtěla hádat a tak počkala, až jejich klient zmizí. „Matsuri omlouvám se, ale zbyde na tebe tedy tato práce.“
„To je v pořádku, sensei, nevadí mi to.“
„Sasuke, ochraňuj tedy klienta na jeho rybářských cestách, nepředpokládám, že se může něco stát, spíše jen potřebuje další ruce, aby nemusel na lodi nic dělat, ale pokud platí, musíme mu vyhovět. Naruto,“ povzdechla si krátce, „pomáhej buď po domě, nebo dělej, co uznáš za vhodné.“
„Provedu,“ kývnul Naruto hlavou.
„Já s Kabutem vyrazíme okamžitě, jak se dozvíme, který člun můžeme použít, udržte se v bezpečí a hodně štěstí,“ dodala Nonō ještě a společně s Kabutem vyrazili do chatrče.
„Tahat ryby,“ odfrkl si Sasuke, „a to jsem si myslel, že se vyhnu těm hloupým misím, co jsme měli v Konoze, člověk by čekal, že náš tým má jiné poslání, než dělat pomocné práce.“
„Nepoznamenám, že je to jedna z tvých nejdelších vět, co jsi kdy řekl, a budu jen souhlasit.“
„Hlupáku,“ přidal ještě Sasuke, ale nebyl v tom žádná zloba, bylo to jenom prostě to, jak se oni chovají.
„Bastarde.“
„Hm,“ bylo vše, co Sasuke řekl a zamířil také k chatrči.
„Budeš v pořádku, Naruto-kun?“ zeptala se starostlivě Matsuri a rychle ho obejmula.
„Dostal jsem volno na měsíc a nemám být v pořádku? Ná, já budu více než v pořádku,“ ujistil svou kamarádku, „a neboj, udělám vše proto, aby si té práce měla co nejméně, a pak můžeme třeba trénovat.“
„Beru tě za slovo v obou případech, nezklam mě,“ zaútočila Matsuri na jeho osobnost, nikoho z jeho přátel nezklamat a bylo jasné, že se tak nestane, Naruto nedokáže zklamat, Naruto v sobě takovouto věc neměl, Naruto se prostě vždy bude snažit až do té doby, když už dál nebude mít tu možnost a to jenom proto, že nebude přinejlepším při vědomí.
Byl to týden, kdy Naruto chodil sbírat dřevo, kupovat různé potřeby do blízké rybářské vesničky, opravoval dům a podobně, byl to ale také týden, kdy jeho smysly zbystřili první nebezpečí.
Naruto okamžitě vytáhl kunai, když si všiml hluboko v lese, kam chodil pro dřevo velké krvavé skvrny na zemi, opatrně se vydal po té stopě a všiml si jednoho mrtvého těla, které bylo popáleno buď od ohně, nebo od blesku, každopádně jeho hlava nebyla na místě a jenom čelenka s přeškrtnutým znakem Mlžné, dávala vědět, že někdo ulovil nukenina kvůli penězům. Naruto se snažil nezvracet a všiml si další krvavé stopy, která vedla ještě dál, jeho zvědavost ho nutila jít dále, jeho povinnost se vrátit a nevšímat si problémů Mlžné, mu zase říkala, že má jít zpět, jeho osobnost a úkol jeho týmu zase prohledat, co se tu děje a sebrat z toho co nejvíce informací, zase postupovat a jelikož to byly dva důvody pro a jeden proti, pokračoval po krvavé stopě. Po dvaceti metrech leželo další tělo rovněž bez hlavy a se stejnou čelenkou. Věděl, že se blíží ke konci, protože před ním už leželi dvě krvavé stopy, takže to znamenalo, že najde teď více těl nebo jedno tělo a jednoho člověka, co to způsobil.
Když pomalu pokračoval dál, zjistil, že ta správná možnost byla ta druhá, na malém palouku ležel jeden ninja s dvěma meči zabodnutými v zádech a vedle něj kašlající žena nebo dívka, která se neudržela na nohou a tak u toho kašlání musela klečet.
Naruto nebyl žádný hlupák a proto se hned neukazoval, nechtěl těmi meči dostat i on, ale něco mu říkalo, že ty meče zná, ne osobně, ale zná. Naruto se tedy potichu schoval za strom a snažil se udělat vše, aby nebyl spatřen, všiml si, že ona slečna či mladá paní má na sobě znak Mlžné, což s meči ji okamžitě pasovalo do jedné určité skupiny. Naruto byl okamžitě rád, že společně se Sasukem a Kabutem udělali další dvě kopie skoro všech informačních karet, co Kabuto měl a dovolil jim opsat, takže každý z týmu 7 kromě matky, která měla svůj způsob, vlastnil informace na kartách, které mohli odhalit jen oni, trvalo to sice pár dní opisování, protože Kabuto jich měl stovky, ale nic co by nezvládl se spoustou klonů, Sasuke to měl horší.
On si teda mohl v pokleku vyhledat pomocí čakry tu, co měl o Mlžné a začít si pročítat, co potřeboval a když narazil na známku o Sedmi šermířích, našel si okamžitě kartu o nich, a když tam našel zmínku o jediné ženě v tomto proslulém týmu, už byl jen poslední krok otevřít si kartu přímo o ni, neměl tam mnoho informací, bylo tam jen její jméno, její fotka, kde tu Kabuto sehnal, radši nechtěl ani vědět a nakonec jaký meč ovládala, respektive jaké meče. Naruto měl co dělat, aby se nerozesmál, když zjistil, že ony meče se jmenují Kiba, stejně jako jeho bývalý spolužák.
Naruto měl tedy informace, které potřeboval, věděl, že nikdo ze Sedmi šermířů ho nemá důvod zabít, protože nejsou ani ve válce, ani na sebe nemá vypsanou odměnu a tak mohl opatrně vyjít zpoza stromu a sledovat, jak se ona žena na něj překvapivě otáčí.
„Pes z Konohy?!“ skoro až zavrčela ona žena, až ji to donutilo se znovu zakuckat.
„Kde?“ otočil se Naruto do všech stran, i když mu bylo jasné, že se baví o něm, ale přece jenom jeho hravá povaha z něj jen tak nemohla zmizet.
„Ty,“ dostalo se mu odpovědi a viděl, jak se plazí zpět ke svým mečům.
„Hej! Klid!“ ozval se rychle Naruto, když viděl, že se chce opět ozbrojit, „ať ti ten chlápek udělal cokoliv, nechci skončit jako on, na to jsem moc úžasnej.“
„Takový prcek jako ty? Utíkal by si stejně jako tihle, ale jak je vidět, nepodařilo se jim to,“ pověděla trochu povýšeně, ale její výraz ji moc nevydržel, protože se spustila další salva kašle.
„Nikdy ti nikdo neutekl, hm?“ zeptal se nahlas Naruto jen sám pro sebe a začal si psát tu informaci do malého sešitu, než bude mít možnosti si to dopsat do karty, „blesková podstata,“ pokračoval Naruto, když si všiml blesků kolem dvou mečů v těle nukenina, „není to tak zlé, Ameyuri-san, ale to kašlání asi není moc zdravé, virus? Nachlazení z toho počasí?“ ptal se dál Naruto a ani si nevšiml toho, že Ameyuri rychle vstala a z rychlostí blesku se dostala s kunaiem za něj.
„Teď mi řekneš skrčku, jak víš moje jméno!“ zahrozila.
„Myslíš to, že vím, že se jmenuješ Ameyuri Ringo a jsi jediná žena v té vaší organizaci?“ pověděl klidně Naruto a stále si věřil na to, že mu ona nic neudělá, přece jenom měl ještě jednu pojistku.
„Neprovokuj, skrčku, nemáš kam utéct,“ pověděla hrůzostrašně a kunai se mu skoro zařezával do krku. Na to se jen Naruto ale zasmál, „čemu se směješ?“
„Promiň, je to poprvé, co se mi podařilo někoho vykolejit tím, že jsem o něm věděl informace,“ řekl Naruto vesele, „víš o tom, že ale držíš v šachu jen klona?“
Na to jen Ameyuri bouchla klona po hlavě, až zmizel v kouř, ale než se stačila otočit a vyhledat pravého, padla znovu na kolena a začala kašlat.
„To je z dýmky nebo cigaret?“ zeptal se Naruto a vyšel zpoza stromu, kde si toho klona udělal, než vyrazil.
„Vidíš, jak dopadli oni, tak ti říkám, neprovokuj, takové jako jsi ty, si dávám k večeři.“
„Jíš lidi? Tak proto ty zuby…“ pověděl s pochopením Naruto a začal si znovu psát do sešitu, „Ameyuri Ringo ukazuje známky kanibalismu, známky záliby v odřezávání hlav a -,“ byl ale přerušen od dalšího předříkávání nahlas tím, že se mu znovu objevil kunai u krku a někdo mu sebrat sešit, kde nebylo napsáno vůbec nic, samozřejmě si z ní jenom utahoval.
„Broušení zubů je tradice šermířů,“ vysvětlila a nepohnula se z toho místa, „všichni přede mnou utíkají, jsem známá tím, že ani sto chuninů by mě nedokázalo složit a přesto tu stojíš jako ten největší prcek, kterého jsem potkala, a děláš si ze mě legraci, jsi šílenec nebo sebevrah?“
„Trochu od prvého,“ přiznal Naruto, „kdyby si mě chtěla zabít, uděláš to hned a pokud to kašlání něco znamená, nejsi na tom ani moc dobře, takže k tomu nemáš ani důvod,“ řekl Naruto a když viděl, že se kunai ani nehnul, dodal už nervózně, „že?“
„Nejsi mým nepřítelem,“ uznala nakonec a svůj kunai stáhla a došla pomalu pro své meče, které vyndala z těla nukenina a opřela se o strom.
„A to s tou tradicí broušení si zubů, kdyby ti řekli, ať si nabrousíš uši do špičky, uděláš to?“
„Tradice je tradice.“
„To je hloupé.“
„Ty jsi hloupý prcek.“
„Ty zase nemocnej žralok.“
Na to se mu odpovědi nedostalo, protože se ozval znovu ten drásavý kašel, a když viděl její krev na ruce, kterou si ústa přikryla, sundal si svůj batoh, vytáhl z něj látku, nalil na ní vodu a podal to nemocné šermířce.
„Jsi lékař?“ otočila se na něj zvědavě, ale namočenou látku přijala.
„Počítá se schopnost první pomoci jako lékař?“ když se mu dostalo divného pohledu, dodal, „myslel jsem si, že ne.“
„Přišel jsi počkat, až umřu a sebrat mi mé meče? To se jen tak nestane, ještě mám nějaký čas.“
„Nechci tvé meče, jsem tu jen pro dřevo.“
„Šel jsi pro dřevo a potkáš jednoho ze Sedmi šermířů a to ještě tak daleko od Mlžné,“ pověděla Ameyuri s neuvěřením, „tvé štěstí nebo smůla bude muset být legendární,“ dostala ze sebe zbytek věty, poté, co dokašlala.
„Máš hlad?“ zeptal se po chvilce Naruto, „mám tu ramen, kuře, vepřové, nějaké ovoce, zeleninu,“ začal počítat, když se pustil znovu do prohledávání svého baťohu.
„Nosíš zásobárnu jídla u sebe?“
„Můj úkol je nosit třicet kilo něčeho v batohu, lepší tam mít jídlo než kus klády, jídlo se dá jíst, dřevo ne,“ vysvětlil, „chceš teda něco?“
„Chceš mě otrávit a sebrat mi mé meče?“ změřila si ho pohledem.
„Co pořád máš s těma meči? Vypadají jak nepovedená větev, támhle záhyb, támhle taky… neměli by být rovné?“
„Jsi hlupák,“ ukončila s ním tuhle debatu.
„Jak chceš, tak já si tu udělám piknik sám, mňam rýžové rolky, to si dám nebo tady dango? Či trochu studeného ramenu? Co já si dám,“ zapřemýšlel hraně Naruto a když viděl, že se na něj tváří rozčileně, podal ji také jednu rolku, kterou teda po chvíli přijala, „dokážeš vůbec jíst s těmi zuby?“
„Sklapni.“
„Hlavně to nevykašlej ven, byla by toho škoda.“
„Dokážeš být chvilku zticha.“
„Ne.“
„Myslela jsem si to, ale za zeptání to stálo,“ pověděla a než si stihla dát první soustu, začala zase kašlat.
„Co je to za nemoc?“ zeptal se po chvíli Naruto, „mimo záznam,“ ukázal na sešit.
„Nevyléčitelná a vzácná,“ podala mu vysvětlení, nevěděla ani proč to dělá, jestli proto, že věděla, že její čas se krátí a tohle byla její poslední mise, ale prostě jí ani nevadilo mu tohle vše říkat.
„To říkal i jeden můj známý, ale můj nevlastní bratr pověděl něco ve stylu ‚nevyléčitelná je jenom smrt, na ostatní se zatím jenom neví lék‘ nebo tak nějak, vlastně ten známý také kašlal krev, ale dostal pár pilulek, musel přestat tak moc trénovat a za pár měsíců byl naprosto v pořádku.“
„Šťastný to člověk.“
„Také tvrdil, že je to nevyléčitelný, ale pak běhal jak rybička, takže neztrácej naději,“ usmál se na ní Naruto, „určitě tě taky někdo vyléčí Ameyuri-san.“
„Vynech to ‚san‘, skrčku,“ zavrčela, „pokud nejsi zázračný lékař,“ odfrkla si výsměšně, „tak poté, co odevzdám tyto hlavy, si půjdu lehnout a budu tam ležet do té doby, než mě pohltí temnota.“
„Jako že bude tma?“
„Ne že umřu, hlupáku!“
„Proč dělat takovou blbost? Já nechci umřít, ty jo?“
„A kdo mě tak asi vyléčí? Nikdo za tolik let nenašel lék, myslíš, že začne dneska ten lék pršet?“ řekla sarkasticky.
„Ono může pršet něco jiného, než déšť?“
„To byl sarkazmus,“ povzdechla si.
„Je mi čerstvě devět let, mám vůbec vědět, co je sarkazmus?“
„Jsi otravný a hloupý.“
„Ale mám hodně jídla,“ usmál se Naruto vesele a dal si ruce za hlavu, „to se taky za něco počítá, ne?“
Na to se jen Ameyuri zasmála, možná ten kluk před ní byl magor, ale aspoň jí někdo před smrtí rozveselí ten zbytek života.
„Plánuješ tu být déle?“ ukázal na místo, kde seděla.
„Nejsem zvrácená, abych si užívala sezení vedle mrtvol, jestli ses ptal na tohle.“
„Ne!“ ohradil se rychle Naruto, „nikdo s červenými vlasy nemůže být zvrácený, šílený možná, ale zvrácený? Nikdy.“
„Když to říkáš…“
„Hej, Ameyuri, když se vrátím za hodinu, budeš tu?“ na něco si vzpomněl Naruto.
„Než se zbavím jejich těl tak tu budu, pak odcházím.“
„Počkáš na mě hodinu?“
Na to se jen na něj podívala, aby zjistila, co má v plánu, přivést posily? Jounina? Utéct a tohle je způsob, jak ji něco nakukat? „Proč?“
„Něco ti donesu… aspoň teda myslím,“ doplnil rychle a podrbal se na hlavě, „ale musíš tu počkat.“
„Dobrá, budu tady za hodinu,“ chtěla mu udělat radost a tak to odsouhlasila, co horšího se může stát?
„Super, ne že mi utečeš!“ pověděl vítězně a vyskočil na nohy, „sama si říkala, že nemáš ráda, když ti nikdo utíká a je srab, ne že to uděláš ty sama.“
„Běž radši, skrčku.“
„Naruto,“ řekl rychle ještě, „dobře si to jméno zapamatuj, Naruto Uzumaki!“ a s tím se rozběhl pryč, Ameyuri zůstala sedět a vychutnávala si poslední sousto jídla, byl ten Naruto halucinace jejího nemocného mozku nebo existují v Listové i tací? Možná uvidí za hodinu, a když ne, bylo to dobré ukončení jejího života, popovídat si s někým, kdo má taky nějakou divnou osobnost.
„Matsuri!“ vběhl Naruto do domu, „kde je taška s léčením od matky?“
„Stalo se ti něco?“ zajímala se okamžitě Matsuri a když si všimla, že je v pořádku, oddychla si, „co se stalo?“
„Potkal jsem někoho zraněného cestou a potřebuje něco na vyléčení, kde je prosím ta taška?“
„V našem pokoji, víš, co hledáš aspoň?“ zeptala se obezřetně, „ani jeden z nás není lékař jako je Kabuto, aby si spíše nepřitížil, než pomohl.“
„Viděl jsem, který prášek použít, bude to v pořádku,“ usmál se přesvědčivě, rychle Matsuri objal jako ukázku díků, doběhl si pro tašku a zamířil zpět do lesa, bylo skvělé, že matka myslela na vše a vždy jim nechala její kompletní zásoby léků, obvazů a toho všeho, když je opouštěla. Ona prostě měla svou a oni taky, když by se jim cokoliv stalo, měli naději a naděje, byla velmi důležitá věc.
Naruto pochopitelně běžel, co nejrychleji mohl, sice dostal slib, že tam na něj počká hodinu, ale jsou lidé v Mlžné tací, jako je on? Že udrží slib, i kdyby je to mělo porazit? Radši to nechtěl zjišťovat, a proto spěchal, naštěstí ale, když uviděl malý oheň, který požíral mrtvá těla, zjistil, že slib dodržela, ani nevěděl proč, ale oddychl si.
„Přišel si sám,“ řekla si Ameyuri nahlas pro sebe, když se objevil několik metrů za ním.
„Měl jsem někoho přivést?“ nechápal Naruto.
„Mohl si přinést posily, pokusit se mě zabít, vzít si mé meče a moji hlavu, vydělat na tom pořádnou sumu a žít si jako boháč.“
„Říkal jsem, že o tvé meče nemám zájem a o tvou hlavu už vůbec, blé,“ otřepal se Naruto, „proč bych chtěl tvoji hlavu? Hlava by měla zůstat na krku a ne končit v pytli,“ ukázal na pytel, kde jistě hlavy byly.
„Už si někoho zabil, prcku?“ otočila se na něj.
„Jsem Naruto,“ připomněl, „a ne, nezabil jsem nikoho, možná jsem shinobi,“ ukázal na svou čelenku, „ale to neznamená, že s tímto systémem budu souhlasit, možná, že vy všichni chcete dělat tohle, sekání hlav a to všechno, ale já pokud budu moct, tak se tomu budu chtít vyhnout, je spousta metod jak někoho chytit a neublížit mu, proč všechny nutně vraždit?“
„Tomu nemůžeš rozumět, Na- skrčku,“ pověděla a otočila se zpět na těla, z kterých zbyl jen prach, který pomocí jednoduché vodní techniky rozprostřela po celé zemi, „takový je osud shinobiho.“
„Kecy,“ řekl tvrdě Naruto, „nic takového jako osud neexistuje, každý si dělá svou cestu! Nechceš zabíjet, staň se lékařem! Je vždy jenom na tobě, co se svým životem uděláš, pokud nechceš dělat tohle,“ ukázal na krev všude okolo, „tak prostě misi nepřijmu, je dalších tisíce lidí, kterým to dělá dobře, ale já to dělat nebudu, nenechám se poslat na řež lidí jenom proto, že něco udělali!“
„Takže se necháš zavřít do vězení kvůli nějakému pocitu nebo kvůli tomu, že si nechceš zmáčet ruce krví? To je prostě znak sraba a zbabělce.“
„A znak tvrďáka je ten, že pošlou jednoho z nejsilnějších shinobi v celé Mlžné, který sám o sobě tvrdí, že dokáže zabít sto chuninů, aniž by se nějak zapotil po třech geninech, chuninech? Nebo kdo to vlastně byl? To je ta chrabrost? V tom případě díky, ale nechci.“
„Nevíš, o čem mluvíš,“ nařkla ho.
„A ani nechci, jestli to znamená to, co si myslím, že to znamená. Možná jsem šílenec, možná jsem prcek a možná jsem hloupý, ale vrah nebudu, dokážu ochránit své blízké svým způsobem a nic, co řekneš, to nezmění.“
„Běž pryč, prcku,“ pověděla tiše a došla si pro svůj pytel.
Na to jen Naruto rozhodil naštvaně rukama. „Jsi horší než oni, víš o tom? Oni možná utíkali před silnějším protivníkem a možná byli zbabělci, ale ty utíkáš před pravdou a jiným názorem, to z tebe dělá něco horšího! Člověk má být vždy na prvním místě člověkem a pak až ninjou! Lovit pro peníze je zrůdnost!“ zakřičel na celý les, až ucítil na své tváři jednu slzu, kterou rychle schoval, kašlal na pravidla, že nemá ukazovat emoce, ale nebude slzy ukazovat zrovna ji, „jak jsem ale slíbil a jako člověk, který se drží svého slova, tak tady to máš,“ hodil po ní lahvičku asi s patnácti prášky, Nonō sice na něj bude dlouho křičet, že dal skoro až nepříteli lék ve velké hodnotě, ale jemu je to jedno, svůj život bude žít po svém a slib je pro něj důležitější, než uznání ostatních.
„Ať je to, co je to, nechci to.“
„Tak si namaluj,“ rozhodil znova rukama, „je to lék, který tě vyléčí, jestli tě jednou opustí ta pýcha, bude tu v tom mechu ležet a jestli se tak stane, vyhledej Naruta Uzumakiho v Listové a jestli ne… tak ať je ta smrt, kterou si tak přeješ bezbolestná,“ a s tím se Naruto vydal pryč, ani mu nevadilo, že nastavil nepříteli záda, prostě rychlým krokem vykročil pryč a po pár metrech se rozběhl a začal skákat po stromech, čím dřív tohle setkání vymaže z paměti, tím dříve budou oba jeho účastníci šťastnější nebo teda mohl aspoň v to doufat.
„Tak co vyléčil si toho chudáka?“ zeptala se Matsuri z lavičky před domem.
„Jsou lidé, které nejdou vyléčit,“ bylo jediné, co řekl Naruto a sedl si vedle ní.
„Nevím, jestli to chápu dobře, ale asi ti rozumím,“ řekla a opřela se o něj, „s tím ale člověk už nic neudělá, takže člověk musí jít jen dál.“
„Nesnáším svět shinobi,“ pověděl tiše Naruto, „ženeme se jen za svou smrtí či smrtí ostatních.“
„Bohužel nevím, o čem mluvíš,“ pověděla mile Matsuri.
„Já asi také ne… já asi také ne,“ povzdechl si Naruto a nechal si hlavou vést další myšlenky, kdo z nich měl pravdu, pravý shinobi Ameyuri nebo hlupák jako on a když si to řekl takhle… neznělo to pro jeho pravdu moc nadějně.