Zdroj: http://www.dollow.funsite.cz/index.php?a=95 • Vydáno: 5.10.2013 14:32 • Autor: Amren
„Matko! Kabuto!“ vykřikl Naruto skoro na celou nemocnici a vběhl do místnosti, kde měli kancelář právě oni dva, které hledal.
„Naruto-kun,“ pozdravil ho Kabuto s úsměvem.
„Naruto-chan,“ zvedla se Nonō a nechala se obejmout Narutem, za ty necelé dva roky, co se vrátila ze svého dlouholetého úkolu v Oblačné, to byl hlavně její adoptovaný syn, Kabuto a Naruto s jeho přáteli, kteří s ní byli dennodenně a pomáhali ji zapomenout na všechny hrůzy, co zažila za tu dobu a vrátit ji úkol a její osobnost, kterou se bála, že už ztratila. Ale poté, co se setkala s Narutem, tak okamžitě navrhl, že ona i Kabuto můžou bydlet u něj doma, že mají dost pokojů a že si vždy přál někoho, kdo na něj bude dávat pozor, jak prý dávala ona na všechny v sirotčinci. Nonō nemusela dlouho přemýšlet, sirotčinec a děti ji chyběli, a když se tam nemohla vrátit, udělala to první, co bylo tomu nejbližší, ujala se pěti nových dětí, jako kdyby byly její a starala se o to, aby jejich život byl jen lepší, „zase si se zranil? Po kolikáté tento týden?“
„Je sobota?“ zeptal se Naruto s úsměvem.
„Ano je.“
„Tak to bude po šesté,“ odpověděl hrdě Naruto a Nonō si musela jen povzdechnout.
„Proč neřekneš, Karin-chan? Také umí základy, a pokud je to vážnější, můžeš použít její čakru,“ zeptala se ještě.
„Už jsem ti říkal, že to, že jsme příbuzní a to, že když do ní kousnu, ji nezobrazí na ruce nebo na těle otisky zubů, neznamená, že toho budu zneužívat.“
„A proto tě má jistě Karin-chan tak ráda,“ roztřepala mu vlasy Nonō.
„Matko!“ hrál Naruto, že mu to vadí.
„Pojď sem, Naruto-kun, podívám se ti na to,“ přivolal si ho Kabuto a okamžitě začal s léčením těch malých zranění, „ještě, že se sám léčíš tak rychle.“
„My Uzumaki jsme prostě moc úžasný,“ zakýval hlavou Naruto.
„A taky namyšlený,“ neodpustil si Kabuto.
„Hej, nejsem Sasuke!“ ozval se dotčeně Naruto.
„Pořád se s tebou nebaví?“ přidala se Nonō do debaty.
„Ne, nebaví se s námi od té doby, co ho Fū-chan porazila v taijutsu za asi tři sekundy,“ zaculil se Naruto, „jeden z nejlepších dní mého života.“
„Až ho v taijutsu porazíš ty, můžeš mít na tváři ten výraz, co máš teď, prozatím jsi slabší,“ schladil jeho radost Kabuto.
„Proto že ho trénuje Shisui-san každý den!“ ohradil se Naruto, „my cvičíme všichni dohromady, abychom se zlepšovali na stejno, nemůžu prostě kvůli osobnímu tréninku přestat pomáhat nikomu z naší rodiny.“
„Kdyby si to dělal, použil bych Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu, abych tě dostal pod zem a před tvojí vykukující hlavou, bych si celý den dával ramen,“ pověděl vážně Kabuto.
„Tohle mučení už ne!“ skoro až vyskočil zděšením Naruto.
„Jsem ráda, že všichni cvičíte spolu, Hokage-sama je vždy šťastný, když vidí, že Ohnivá vůle takhle pokračuje ve vás.“
„Stařík je hlavně rád, že má silné ninji,“ zamumlal Naruto.
„A už nějakému jinému silnému ninjovi kromě vás kupoval ramen a různé dárky či občas vás něco učil?“ zeptala se Nonō s úsměvem a také se přidala k léčení, „Hokage-sama je rád, že všichni spolupracujete spolu a nevynecháváte sebe vzájemně kvůli prospěchu jedince, Tayuya-chan by se nikdy nezlepšila v genjutsu, kdyby to neměla na kom trénovat a její schopnost s trojicí zuřivých obrů by nikdy nedosáhla takové úrovně, kdyby neměla s kým trénovat, to stejné u Matsuri-chan a její schopnosti imobilizace. Karin-chan už dokáže odhalit čakru na několik kilometrů a její léčící schopnosti díky tobě jsou taky na slušné úrovni,“ krátce se zasmála výrazu Naruta, „a Fū-chan také dokáže několik úžasných věcí a kdybyste nenosily ty brýle, tak by vás porazila vždy.“
„Proto je také nosíme,“ vyplázl Naruto jazyk a poupravil si své sluneční brýle na nose, „nejen, že vypadám jak drsňák, ale taky na nás se svou technikou nemá.“
„Jak to s tebou děvčata vydrží, mi stále nejde do hlavy,“ zakývala hlavou Nonō.
„To je jednoduché, všechny děvčata potřebují nějakou panenku na hraní a tou se stal Naruto,“ neodpustil si Kabuto.
„Hej všichni jste se proti mně spikli,“ zamračil se hraně Naruto, „a ty se moc nesměj, Kabuto, já budu za pár týdnů genin a bude mi osm, ty jsi to dokázal v deseti a pořád ještě genin jsi!“ pověděl vítězně Naruto.
„To, že jsem se rozhodl si nenajít tým a složit chuninskou zkoušku, neříká nic o schopnostech, já prozatím jsem rád tady v nemocnici, a kdo ví, třeba v nejbližší době zkusím zase plnit mise.“
„Lituji tvůj tým,“ vrátil mu celé pošťuchování Naruto.
„A dost, kluci, slovní potyčky si nechte na trénink,“ zpražila je Nonō oba.
„Ano, matko,“ odpovědi oba nastejno a ani jeden nějakou tu další minutu, kdy léčili Naruta nic neřekl, „hotovo, jsi vyléčený… sice jak tě znám, tak jen na chvíli.“
Na to se Naruto jen vesele zazubil. „Co Shin, přijímá návštěvy? Donesl jsem mu ramen,“ zajímal se Naruto o jednoho z ninjů, kterého tu dost často potkával a nějak se s ním i seznámil.
„Měl by být vzhůru, pojď, doprovodím tě tam,“ řekl Kabuto a společně se vydali o pár pokojů dál, kde zaklepali na dveře a poté, co se ozval hlas, který je zval dovnitř, vešli do jednolůžkového pokoje.
„Shine! Donesl jsem ti jídlo!“ vykřikl Naruto na pozdrav, „už musíš být unaven z toho hrášku, mrkve a toho všeho, čemu tady říkají jídlo.“
„Nemusel sis dělat škodu,“ odpověděl lehce Shin.
„To není žádná škoda, Sai dneska nemohl přijít nebo něco takového aspoň říkal a já jsem měl cestu kolem, tak jsem si říkal, že ti to přijde vhod.“
Kabuto mezitím přistoupil ke konci postele a přečetl si záznamy. „Vypadá to, že se to lepší, za pár dní budeš moct jít jistě domů.“
„Stejně umřu, moje nemoc je nevyléčitelná,“ pověděl Shin bez emocí.
„Hloupost, přestaň si to furt opakovat, ještě tomu uvěříš,“ nabádal ho Naruto a položil mu ramen na stolek.
„Já už tomu věřím.“
„Tak v tom případě tomu zase přestaň věřit,“ prohlásil Naruto neoblomně a Shin radši neodpověděl.
„Shine, kdy jsi naposledy kašlal krev po použití posledních léků?“ zeptal se Kabuto.
„To nic nemění na-.“
„To byla otázka, Shine,“ přerušil ho Kabuto.
„Týden.“
„Výborně, jak to bylo často před jejich používáním?“
„Několikrát denně.“
„V tom případě bych řekl, že se tvůj stav zlepšuje,“ zhodnotil to Kabuto.
„Já jsem si ale svou nemoc vyhledal, říkali, že je nevyléčitelná!“ stál si za svým Shin.
„Nevyléčitelná je jenom smrt, to aspoň říkal jeden z předních doktorů tady,“ řekl moudro Kabuto, „Hokage-sama když se dozvěděl, jak jsi na tom, využil svých možností a pomocí Zemského pána Ohnivé země kontaktoval ostatní spojenecké země a vznikly z toho tyto léky, tudíž ať si četl cokoliv, byla to zpráva jednoho lékaře, když se ale dá pár hlav dohromady, vznikají z toho jiné výsledky a jeden z nich teď bereš pravidelně a pokud ještě nějakou dobu budeš, minimálně tuto nemoc dostaneme z těch smrtelných.“
„Ale-.“
„Nejsou žádné ale, pokud chceš potěšit své přátele, měl by si začít myslet pozitivně a příště začneš tím, že budeš své nemoci hlásit dopředu, kdyby se Hokage-sama nedohodl s Danzō-sama, aby bylo dovoleno udělat zdravotní prohlídku všech jednotek Rootu, tak zemřeš, aniž by si o tom někomu řekl. Život není něco, co se má zahazovat, takže ty léky budeš brát pravidelně, nebudeš se tolik namáhat, tudíž bylo rozhodnuto, že se přidáš ke geninskému týmu, které teď vzniknou, kde se budeš moct pomalu regenerovat a až bude hlavní lékařka Nonō s tebou spokojena, můžeš se vrátit zpět do služby k ANBU Root.“
„Provedu,“ řekl Shin, věděl, že lékaři a Hokage-sama v tomto případě jeho názor jakkoliv převyšují, že se rozhodl radši nenamítat.
„A jako motivaci od Hokage-sama ti mám vyřídit, že jeden z tvých týmových partnerů bude Sai, nalož s touto zprávou, jak chceš,“ a s tím se Kabuto otočil ke dveřím a ukázal Narutovi, aby šel s ním.
„Kabuto-san?“ ozval se Shin, když už otevírali dveře, „můžeš vyřídit, že děkuji?“
„Dokážeš to jistě za týden sám,“ odmávl to Kabuto s úsměvem, „Hokage-sama to jistě od tebe osobně rád uslyší.“
„Provedu,“ zopakoval Shin ale nyní byl na jeho tváři vidět malý úsměv.
Utekl zhruba týden a blížili se první závěrečné zkoušky ninja akademie, nebylo by to ani tak zvláštní, když by průměrný věk přítomných studentů nebyl kolem devíti let, v tuto chvíli už neexistoval nějaký ročník nebo něco podobného, v tuto chvíli tu stálo mnoho studentů, někteří starší než druzí, některý byly v akademii o rok déle, někteří dokonce i o dva, ale z toho teď nic nehrálo roli. Akademie se změnila a její zakončovací test také, už to nebylo, ukaž nám tu tři slabé ninjutsu, tref se párkrát do terče, takové ninji už nikdo nechtěl, proto musela nastat změna, změna, která pojistí, že se ven z vesnice dostanu jen někteří a ti budou tedy mít možnost studovat pod učitelem, nezáleželo na věku, na tom, jestli jsi poslední Uchiha nebo někdo z rodiny civilistů, stačilo předvést to, co se po tobě chtělo a dostal si tu možnost, ale každý věděl, že to nebude procházka růžovým sadem.
„Jste tu všichni, kteří jste postoupili do dalšího ročníku a ti, kteří si to přejí, můžou rovnou zkusit své štěstí a akademii projít,“ začal s proslovem Iruka, když před ním stálo mnoho budoucích mladých ninjů, „dnešním rozhodčím ale nebudu já nebo Mizuki-sensei, vašimi rozhodčími bude někdo důležitější a kvalifikovanější. Hokage-sama, máte slovo, prosím.“
„Děkuji, Iruko,“ změřil si Sandaime Hokage všechny pohledem a usmál se na ně, „tato závěrečná zkouška bude pod mým dohledem a dohledem jednoho ze starších,“ ukázal Hokage po své levici, kde stál Danzō.
„Váš osud je nyní v našich rukou, ale nemějte strach, příští rok to můžete zkusit znovu a další rok také,“ ubezpečil je Danzō, on chtěl jen ty nejlepší a ti, kteří jimi nebyli, budou mít další rok na zlepšení, je to tedy přesně to, co si přál, „tato zkouška je převzata z Mlžné, kde se také prováděla do jisté doby, my jsme použili dost podobný model, který ale zabrání zbytečnému krveprolití.“
„Krveprolití?“ zeptala se Sakura.
„Ano, krvavá Mlžná byla známá a dodnes možná i je jako země s nejhoršími závěrečnými zkouškami, děti bojovali proti sobě na život a na smrt, kdo vyhrál, stál se ninjou, kdo prohrál…“ nechal nedokončenou myšlenkou a sledoval zděšené výrazy na některých tvářích, „u nás žádné zápasy na život a na smrt nebudou, ale požadavek bude stále vítězství, jenom vítězové z náhodných soubojů budou mít možnost se dostat k finálnímu přehodnocení, jestli mají na to stát se ninjou.“
„Budeme vás z této třídy volat po dvojici, která bude vylosována, ten, kdo vyhraje si půjde sednout do třídy na druhé straně budovy, takže nikdo z těch, které souboj ještě čeká, nebude vědět, kdo byl vítězem, přeju vám všem hodně štěstí a poslední rada, pokud se necítíte na dnešní souboj a budete chtít počkat další rok, nemusíte ani nastupovat k zápasu, ale musíte to říct teď, abyste nebyly losováni,“ pověděl Sandaime Hokage a on i Danzō odešli pryč, aby nechali chvilku klid na přemýšlení všem studentům.
„Slyšeli jste, studenti!“ přehlučil je Iruka, „kdo nechce dneska soupeřit, ať se přihlásí, z těch co se nepřihlásí, bude náhodně vybrána dvojice, z níž ten, co vyhraje, bude mít možnost složit zkoušku, ten co ne, nastoupí na další rok studia,“ dodal a společně s kolegou Mizukim si zapisovali jména těch, co se nezúčastní a že jich nebylo málo.
„První zápas je následující Matsuri proti Ami,“ řekl Iruka po chvíli a následně se obě zvedly a vyrazili ke dveřím, jelikož celá místnost měla zůstat v tichu, neozývali se žádné přání štěstí či úspěchu.
„Druhý zápas bude Sasuke a Neji,“ zvolal po chvíli Iruka další zápas a pustil první dvojici pryč, „než se dokončí tento první zápas, řeknu vám další v pořadí.“
„Třetí zápas bude Fuki a Sai.“
„Čtvrtý zápas Shino a Chōji.“
„Pátý zápas Tenten a Torune,“ na to se ozvalo mumlání ze strany dívek, že je to nespravedlivé, které okamžitě Iruka utnul, „v tom světě, do kterého vstupujete, se nikdo nebude ptát, jestli jste dívka nebo chlapec, kolik vám je let a podobně, tohle tu nehraje žádnou roli, náhodný los je takovýto a pokud nechcete být diskvalifikovaný, buďte ticho.“
„Šestý zápas Fū a Kiba.“
„Sedmý zápas Karin a Hinata.“
„Osmý zápas Sakura a Ino.“
„Devátý zápas Shikamaru a Tayuya,“ na to se ozvalo jen lehké mumlání, že je otrava bojovat proti ženským.
„Desátý zápas Naruto a Lee.“
„Jedenáctý Tobio a Kasumi,“ zvolal poslední zápas Iruka a sledoval nějaké námitky, které nepřicházeli, „v tom případě si počkejte a až vám dá Mizuki povel, za dveřmi si vás převezmu já a dovedu vás na cvičiště. Hodně štěstí vám všem a ukažte všem, co ve vás je.“
Naruto se rozhodl na hodinku prospat nebo jak dlouho to bude trvat, bohužel pro něj zápasy byly docela rychlé, a když ho Tayuya vzbudila, že jde ihned po ní, necítil se nějak odpočatý. Chtěl něco říct Leemu, který bude jeho soupeřem, ale jelikož kvůli nadávkám a různým výhružkám bylo zakázáno mluvit, jen si hlavou promítal svou taktiku, a co o svém soupeři ví, jejich třída společná nebyla, takže toho nebylo moc, ale byl si jistý, že někdo říkal, že jeho schopnost v taijutsu je na slušné úrovni, tudíž použije tuhle informaci a nepřiblíží se k němu.
„Naruto, Lee, jste na řadě,“ s tím se tedy Naruto zvedl a došel ke dveřím, kde ho už čekal Iruka a doprovodil je na cvičiště.
„Pravidla jsou, že se nesmí používat nic smrtelného, jinak je vše povoleno, vyhraje ten, kdo uvede protivníka do stavu, ve kterém není schopen pokračovat, když já zastavím souboj nebo pokud se protivník vzdá, je to jasné?“ zeptal se Iruka a když mu oba pokývali, ukázal na jejich místa, „pokloňte se a můžete začít.“
Naruto neváhal po úklonu ani sekundu a okamžitě zvolal své nejpoužívanější jutsu. „Kage Bunshin no Jutsu,“ a patnáct klonů, což bylo maximum, které mu Hokage v tomto věku dovolil používat, se rozběhlo na Leeho přitom, co on uskočil co nejdál, Lee se okamžitě pomocí různých kopů pustil do jeho klonů, ale to byla jen Narutova taktika, jako ninja s útoky na dálku má devadesáti procentní šanci na vítězství, když si udrží protivníka od těla. „Fūton: Shinkūjin,“ řekl Naruto a jeden ze svých kunaiů si proměnil na lepší vzdušnou čepel, kterou prozatím zapíchl do země pod nohy a připravil se na další jutsu, „Fūton: Shinkūgyoku,“ a s tím vyletělo spoustu vzdušných jehel či kulek směrem na nic netušícího Leeho, který byl zachráněn před nějakým vážnějším zraněním jen tím, že spoustu projektilů schytali jeho klonové, ale i tak byl na mnoha místech poraněn. Naruto ale ihned poté, co svůj útok vyslal, sebral svou čepel a než projektily vůbec zasáhly, byl na čtvrtině cesty a než kouř z klonů zmizel, stál se vzdušnou čepelí za zády zraněného Leeho a mířil mu čepelí na místo, kde tušil srdce, kdyby jenom zatlačil, byl by konec, což by samozřejmě nikdy neudělal.
„Konec,“ ozval se Iruka a Naruto tedy uskočil zpět, „zdravotníci!“ a po těchto slovech se přiřítili dva lékaři a okamžitě se vydali do léčení.
„Vítěz Naruto Uzumaki,“ prohlásil Hokage ze své židle a usmál se na Naruta, který okamžitě vyskočil radostí do vzduchu.
„Jsem nejlepší!“ vykřikl ještě Naruto a uklonil se Leemu a rozběhl se ke staříkům.
„Naruto, tvá kontrola se vzdušnou čepelí se docela zlepšila, jaký je čas?“ ozval se Danzō.
„Dvě minuty než vzdušná čakra z kunaie zmizí,“ prohlásil hrdě Naruto.
„Slušný pokrok. Jak už zmínil Hokage, postup do třídy číslo dvě stě sedm, kde tě čeká psaný test na znalosti, další test se dozvíš, až složíš tento,“ a s tím ho oba propustili a Naruto se rozběhl do třídy, kde ho čekali jen vítězové.
„Hm, nejhorší ze třídy porazil nejhoršího z jiné třídy,“ ozval se ihned Sasuke.
„Sasuke-chan, ty jsi tu taky?“ podivil se Naruto a nedovolil si nevrátit nějakou tu urážku, „používal si tak dlouho svoji oblíbenou ohnivou kouli až to Nejiho přestalo bavit a dal ti banán jako každé jiné opičce, která používá jeden stejný trik celý zápas a následně odešel?“
„Jen žárlíš, že můj element vede nad tím tvým,“ odvětil mu Sasuke.
„Myslíš, že to jedno jutsu, které znáš, vede nad těmi mými? Jo to je pravda, tvoje jediné jutsu toho umí hodně, ale musí zasáhnout, k tomu ti chybí ale asi tak pět set let zkušeností, ale nic si z toho nedělej, Sasuke-chan, třeba tě Shisui-san jednou naučí další jutsu.“
Na to se jen Sasuke otočil a on se ihned vrhnul s vítězným úšklebkem ke svým kamarádkám, které rychle všechny obejmul.
„Gratuluji k postupu,“ přišel po nějaké chvilce Iruka v doprovodu Mizukiho, „poslední zápas skončil remízou, tudíž nepostoupil ani jeden, ti, co jste tu, jste tedy jedinými, kdo postoupil, tudíž vám gratuluju. Nyní přejděme k písemnému testu, každý zvlášť a máte přesně hodinu.“
Naruto si vychutnával okamžiku toho největšího blaha, dokonce to bylo větší blaho než porce ramenu zadarmo, byl to pocit, že se stal oficiálně nejmladším geninem z jeho třídy, ve skutečnosti to nebyla zase taková výhra, protože třeba Sasuke byl jenom o nějaké tři měsíce starší, ale přesto mu jeho titul nejmladšího genina generace nikdo nevezme. Cítil se jako znovuzrozený, před nějakými dvěma roky a dvěma měsíci byl jen ňouma s ničím, co by ho dělalo schopným, ale pak se to vše změnilo, našel si přátele, učitele, někoho komu mohl říkat matko a bylo jedno, že to pravda nebyla. Našel toho mnoho a pro tyto věci toho byl také ochoten hodně obětovat, možná, že nebyl nejlepší ze třídy a popravdě to bylo přesně naopak, ze všech co prošel, byl papírově nejslabší, ale jeho unikátnost ve větrné čakře a schopnosti přivolat neskutečné množství klonů z něj udělalo to, co je, genina. Nebyl tedy nejlepší, ale udělal vše proto, aby nikoho v týmu nezdržoval a jestli to znamená dávat svému týmu příležitost k útěku, protože díky svým technikám byl na to nejlépe stavěný, tak ať se tak stane.
Bylo mu jedno, s kým bude teď už v týmu, všichni co prošli, byli jeho kolegové ninjové, a jak říkal stařík Hokage, Listová je jedna velká rodina a tam spolupracuje každý s každým a jak staříky znal, tak týmy budou takové, aby dávali smysl, a on přijme kohokoliv, kdo na něj nebude zírat s těma očima nenávisti nebo opovrhování.
„Naruto-kun, děje se něco?“ obejmula ho Karin, když nejspíše viděla, že zírá někam do prázdna.
„Já jen… teď už jsme ninjové,“ usmál se Naruto, „nečekal jsem, že to dokážu, nejsem tak speciální jak ti ostatní, co jsou tu s námi.“
„Jsi speciální a to tady,“ poklepala ho jemně Karin na místě, kde měl srdce, „síla shinobi není ani v rukou ani v nohách, ale je právě tady a tady,“ znovu ho poklepala na srdci a hlavě, „kdybys nebyl speciální, tak nikdo z nás nedostal tuhle naději a to vše krásné, co jsme prožili. Všechny jsme ti vděčné za to, co jsi pro nás udělal a to, že ti někdo řekl, že jsi nejslabší, nic neznamená. Jednou přijde den, kdy jim ukážeš, kdy budeš stát ty sám v aréně a tvůj soupeř bude úplně na jiné úrovni a i když ti někdo nebude věřit, ty se podíváš na nás a my ti s úsměvem kývneme a pak svého protivníka dostaneš k zemi… pak už se nikdo nebude ptát, jestli jsi byl někdy nejslabší nebo přes jakého protivníka si prošel v geninském testu, pak už tě nikdo nepodcení a všichni budou vědět, co dokážeš… a než se tak stane, máš naši nekonečnou podporu a lásku, pro nás nemusíš být nikdy nejlepší ninja, nám stačí, že vždy budeš tenhle Naruto tady,“ potřetí ho poklepala Karin na hrudi a pořádně ho obejmula a bylo ji naprosto jedno, že ji mohou všichni vidět, stejně jako ji v takovéto poloze mohli vidět dva roky v kuse, emoce sice nemá ninja projevit, ale tenhle příkaz nikdy neplánovala plnit.
„Já… děkuji, Karin-chan,“ usmál se ještě více Naruto a opřel si hlavu, aby měl lepší pohodlí. Karin měla pravdu, koho kdy bude zajímat, že byl někdy nejslabší? On se nikdy nevzdá a půjde za svým cílem ochránit všechny důležité osoby, a jestli to udělá svým stylem, tím lépe pro něj.
„Nyní mi prosím dovolte pár slov,“ přistoupil Iruka před ně, „byla to pro mě čest vás učit, když jsem se stal chuninem, netušil jsem, že se akademie tak promění a my dokážeme udělat tolik milníků v tak malém čase, nejradši bych vám všem teď zakázal odejít z této místnosti a držel vás v akademii ještě tak do dvanácti, ale už nejste moji malý studenti, teď jste ninjové jako jsem já, možná nižšího postavení a s méně zkušenostmi, ale jsme si nyní sobě rovni, proto chápu, že musíte odejít plnit své povinnosti pro vesnici a já musím vyučovat další budoucí ninji, takže jen děkuji, že jsem vás mohl učit a vězte, že jste mě vaši pílí udělali jako učitele pyšným,“ to bylo vše co řekl Iruka a místností se ozval potlesk, samozřejmě všichni netleskali, ti, jenž snad neuměli vyzařovat pozitivní emoce seděli stejně kamenně jako předtím, ale to k nim prostě patřilo.
„Začneme s rozřazováním týmů,“ vzal si znovu slovo Iruka, „tým 6 se skládá z těchto ninjů, Sai, Matsuri, Shin a sensei bude Yamato, podle informací bývalí ANBU, dohled nad tímto týmem má Danzō Shimura.“
„Tým 7 se bude skládat z Sasukeho Uchihy, Naruta Uzumakiho, Kabuta Yakushiho a sensei bude Nonō Yakushi,“ na to se ozval výbuch radosti od Naruta a mručení od Sasukeho.
„V týmu 8 bude Shino a Torune Aburame plus Karin Uzumaki, sensei toho týmu bude Shibi Aburame, taktéž dohled na tento tým bude mít Danzō Shimura.“
„Poslední tým, číslo devět se bude skládat z Tayuyi, Fū a Sakury Haruno, sensei je nejnovější jounin v našich řadách Kurenai Yūhi,“ dokončil výklad Iruka a sledoval výrazy na tváři svých bývalých studentů a kromě nejšťastnějšího výrazu na Naruta tváři byla většina výrazů neutrálních, „nyní si tu jen počkejte na své senseie a hodně štěstí,“ a s tím je nechal Iruka samotné.
„Ty dva budou mít co vysvětlovat, matka se přihlásí jako jounin, Kabuto se přihlásí jako genin hledající tým a já o ničem nevím a to jsou oba v mém týmu!“ začal si okamžitě stěžovat Naruta, ale samozřejmě to bylo jen na oko, lepší tým si nemohl skoro přát, jen vyměnit bastarda Sasukeho za někoho, kdo nemá vražený kolík v zadku a bylo by to dokonalé, ale co, člověk nemůže mít zase úplně všechno.
„Kabuto bude mít co vysvětlovat,“ souhlasila Tayuya, „a první informace, kterou z něj i případně vymlátím, bude to, proč mi nepověděl, že sensei na genjutsu, kterou jsme minulý rok měli, se stala jouninem a pak mi pěkně poví, co vlastně je ona zač, když ji budu mít jako senseie dál.
„Nebo kdo je Yamato, nikdy jsem to jméno neslyšela,“ přidala se Matsuri.
„Já nepotřebuji nic,“ pověděla Karin, když se na ni všichni otočili pro její názor, „Shibi Aburame je dost známé jméno a i když netuším, k čemu budu nápomocná týmu složeného výhradně z klanu Aburame, vím, co mě aspoň čeká.“
„Tým šest, za mnou,“ objevil se uprostřed místnosti vysoký ninja s netypickou vestou pro Listové shinobi.
„Yamato-san?“ ozval se Naruto, když se otočil na nově příchozího a všiml si toho, co ho trochu rozčílilo.
„Hm? Známe se?“ podivil se dotázaný ninja.
„Nepochybuji o tom,“ pověděl Naruto, jestli někoho znal, tak to byly jednotky ANBU, samozřejmě jim nikdy neviděl pod masku, ale už ho nahánělo či hlídalo tolik jejich jednotek, že musel znát snad všechny, „ale osobně určitě ne a proto se musím zeptat, udělal jsem vám já nebo Karin něco?“
Na to se na Naruta podívalo mnoho párů očí a jenom Karin po chvíli pochopila.
„Nevím o ničem,“ pokrčil rameny jounin.
„V tom případě tím, že jste si nechal změnit typickou jouninskou vestu Listové na svou verzi možná byť neúmyslně urážíte mě a celý můj klan,“ pokračoval Naruto, všichni nosili na vestách znak jeho klanu jako respekt k dřívějšímu spojenectví, proč tenhle ne?
Yamato chvilku přemýšlel, než se podíval na sebe a pak si vzpomenul. „V tom případě sjednám nápravu, omlouvám se,“ řekl Yamato a přivolal si rukou k sobě svůj tým a všichni postupně odešli dveřmi.
„Bylo to nutné?“ zeptala se Tayuya.
„Možná ne, ale ten znak je tam pro nějaký účel ne? Taky si nemůžu namalovat sluníčko na čelenku a tvrdit, že jsem si upravil výbavu, tak proč by měl on?“
„Protože je to bývalí ANBU?“ zakývala hlavou Tayuya.
„A já jsem budoucí Hokage,“ pověděl hrdě Naruto, jejich hádku ale zastavil příchod Nonō.
„Tým sedm, sejdeme se na střeše,“ a s tím Nonō zmizela. Naruto tedy společně se Sasukem vstali a rozešli se ke dveřím.
„To, že jsme v jednom týmu, z nás nedělá přátele, hlupáku,“ řekl Sasuke při cestě.
Naruto se už ani nad přezdívkami, které dostával ani nepozastavoval, vždy to bylo něco, co naznačovalo, že byl nejhorší ve třídě. „Cokoliv, Sasuke-chan,“ odmávl ho Naruto a rád sledoval naštvaný výraz na Sasukeho tváři, tohle oslovení si nemohl odpustit od té doby, co slyšel používat toto oslovení od Shisuie a Sasuke to očividně nesnášel.
„Tak když už jste tady, začneme se seznamováním, jelikož se vzájemně známe a jen Sasuke nás nezná, necháme ho představit jako prvního.“
„Jmenuji se Sasuke Uchiha,“ začal nadřazeně Sasuke po chvilce, „nemám rád vtíravé lidi a skoro všechno ostatní, jediná věc, kterou na tomto světě mám rád, je Shisui. Jediné koníčky, které mám, je trénink a zdokonalování svých schopností. Nemám žádné cíle, jen jeden úkol, zabít svého bratra.“
„K čemu máš ještě několik dlouhých let tréninku,“ vzal si slovo Kabuto a nevnímal rozčílení na tváři Uchihy, „jinak mé jméno je Kabuto Yakushi, mám rád svou rodinu a svou práci medika, nemám rád lidi, co se mi snaží vzít moji rodinu a tudíž můj smysl života, můj koníček je starání se o své nástroje a potřeby k léčení a učení se nových způsobů první pomoci. Mým snem je stát se schopným shinobim a porazit Orochimara.“
„Naruto Uzumaki tady,“ vyskočil z lavičky Naruto, „hm mám rád ramen a je jedno jaký, nemám rád, když na něj musím dlouho čekat, mám ale rád, když mi ho někdo zaplatí…“ začal vykládat Naruto a když si všiml přísného pohledu matky, povzdychl si, „dobrá tedy… Jmenuji se Naruto Uzumaki, mám rád trénink, své přátele, které považuji za svou rodinu, nemám rád lidi, kteří jedou sami za sebe a jsou zlý, bezcitný a chtějí ostatním ublížit. Můj sen je ochránit všechny pro mě důležité osoby a dopomoct k jejich splnění snů.“
„Mé jméno je Nonō Yakushi, ano jak se dá odvodit, Kabuto je můj adoptovaný syn a v rámci možností je to samé i Naruto, jsem jounin této vesnice už několik let a také už několik let jsem kapitán Listové lékařské jednotky, jsem také bývalý člen ANBU. Moje přední schopnosti jsou lékařské a sbírání informací, což je přesně to, co mám za úkol vás naučit. Mé záliby jsou léčení, trávení času s rodinou a nyní i náš tým 7. Nemám ráda lidi, kteří vyhrožují lidem, aby něčeho dosáhli a manipulátory, můj cíl je vás naučit vše, než se najde vhodnější sensei, abych mohla se vrátit zpět k práci medika.“
Po těchto prohlášeních nastal na chvíli klid.
„Zítra nastane poslední část vašeho testu, souboj proti jouninovi, tedy v normálním případě proti mně, ale jako zaujatý člověk, tento test musí za mne převzít někdo jiný a ten někdo bude čekat zítra v šest ráno na cvičišti číslo sedm a doporučoval, že nemáte snídat. Jestli je to všechno, tak se uvidíme zítra po obědě v případě vašeho úspěchu či možná příští rok až si projdete další rok v akademii v případě neúspěchu, mějte se,“ a s tím Nonō zmizela.
„Co?!“ ozval se okamžitě Naruto, „jak jako další rok, když neuspějeme!“
„Není důvod o tom přemýšlet, podařilo se mi zjistit, proti komu nastoupíme a pokud se vydáme připravit na zítřejší test, není důvod přemýšlet o neúspěchu.“
„Nebudu si tu s vámi hrát hry, jdu cvičit domů,“ řekl Sasuke nadřazeně a chtěl vstát, ale než tak udělal, objevil se za ním pomocí přemístění Kabuto a dal mu skalpel na krk.
„Jako služebně nejstarší, když tu není nikdo z nadřízených, mě budeš poslouchat, tudíž když dám doporučení o vymýšlení taktiky, vezmeš si tohle doporučení k srdci a jako člen týmu 7 půjdeš s námi, ve svém volném čase si dělej, co chceš, mimo svůj volný čas jsi členem našeho týmu a tak se budeš chovat, rozumíme si?“
Sasuke jenom hlasitě polknul a pokýval jemně hlavou, aby se nepořezal. „Tenhle Kabuto má skoro podobnou rychlost s přemístěním jako Shisui a to on je tou technikou proslaven, kdo to je?“ pomyslel si Sasuke.
„Já věděl, že se domluvíme,“ usmál se Kabuto a schoval svůj skalpel, „jednou z nás bude nejlepší tým,“ poplácal ještě Sasukeho po rameni a odešel od něj. Naruto to jenom celé potichu sledoval a vždy, když viděl takovou ukázku Kabutovo schopností, byl rád, že když spolu trénují, že Kabuto ho šetří, jinak by to byl masakr a ne trénink.
„Dobrá, na tomto místě se bude náš test konat, tudíž máme dostatek času to tu prozkoumat, vymyslet tu nějaké pasti a tak podobně. Důvod proč tento test znám, je ten, že je známý už několik generací a tak nebude problém jím projít, stačí mě poslouchat na slovo a zítra odpoledne budete opravdovými geniny,“ začal Kabuto, když se posadili na sloupy, které tu stály.
„Cokoliv řekneš,“ souhlasil Naruto, mohli ho mít třeba všichni za hlupáka, ale Naruto věděl, kdo je tady nejschopnější a tak mu rád přenechal velení. Sasuke jenom zamručel souhlas.
„Výborně, jsem rád, že se chápeme, nyní prosím aktivuj svůj sharingan,“ řekl Kabuto a otočil se na Sasukeho.
„Nemám ještě sharingan,“ pověděl po chvilce překvapení Sasuke.
„No tak, máš mě za hlupáka?“ narovnal si Kabuto své brýle, „vím, že máš sharingan a i to, že máš už dvě Tomoe.“
Na to se jen Naruto díval z jednoho na druhého jako v tenisovém utkání.
„Není nezákonné špehovat spojenecké jednotky?“ zamračil se Sasuke.
„Není nezákonné používat sharingan na kopírování technik spojeneckých jednotek bez jejich vědomí?“ vrátil mu to Kabuto, odpovědi se nedostal ale slovní ale takové, že se v Sasukeho očích objevil sharingan.
„Spokojen?“
„Ne… ale prozatím to stačí,“ ušklíbl se Kabuto, „jsme jeden z nejlépe sestavených týmů v celé Konoze a tak toho budeme využívat, mám zemní a větrnou podstatu, Naruto má větrnou a Sasuke tady má ohnivou a bleskovou, tudíž není nic, co bychom nezvládli a máme spoustu možností kombinace elementů, což bude i věc, ve které se budeme i specializovat.“
„Já-.“
„Ne Sasuke, nyní už jsme tým, takže si tu nebudeme hrát na tajnůstkáře, tudíž i když to nepřipustíš, všichni tři budeme vědět, že ovládáš dva elementy a že znáš minimálně tři ohnivé techniky, splnil si svůj úkol neukazovat potencionál bravurně, ale teď už to není potřeba.“
„Hm,“ pověděl nakonec Sasuke, bylo zbytečné už tohle tedy zapírat, když už si někdo vše zjistil.
„A to je přesně důvod, proč bude náš tým cvičen ve sbírání informací, Naruto jako neznalý v tomto řemeslu věděl jen to, co jsi mu ukázal, Sasuke, tudíž jedna ohnivá koule a výborná schopnost v taijutsu, já jako profesionál v tomto oboru o tobě vím vše, schopnosti, potencionál, jutsu, tvoji krevní skupinu, jaké zranění jsi kdy utrpěl, kdo tě kdy učil a tak dále a tak dále,“ pokračoval dál Kabuto a pak vytáhl jednu kartu a pomocí čakry vytáhl přesně tu, kde Sasuke byl, „vidíš?“ ukázal mu ji z dálky, a když Sasuke natáhl ruku, Kabuto schoval kartu zpět do balíčku, „roztrhal by si ji a já bych ji pak musel napsat znovu, takže ti ji nepůjčím.“
„Myslím, že to, co děláš je proti zákonům Konohy.“
„Informace je nejdůležitější zbraň ninji, nikdo ti neudělá nic, že si je zjišťuješ, ale mám tu jednu o Shisuiovi a dokonce jednu i o tvém bratrovi… a zrovna o Itachim možná vím více informací než ty.“
„Neříkej to jméno!“ vyskočil z kůlu Sasuke a zamračil se na Kabuta.
„Nikdo tu není proti tobě, Sasuke, nauč se s námi spolupracovat, dělej, co máš a veškeré informace včetně těch, co si zjistíš, jsou tvoje… mám tu lékařské záznamy, některé záznamy z Rootu, některé z ANBU. Věci, co ti dokážou pomoct při tvém cíli, jen musíš spolknout ten pocit nadřazenosti, které ti strká celá vesnice, začít se chovat jakou profesionál a budeme spolu dobře vycházet.“
Na to Sasuke nic neřekl.
„Nepotřebuji slyšet tvou odpověď, vezmi si tuhle myšlenku domů, prober ji se Shisuiem, řekni mu vše o tom, jak je svět na tebe zlý, že tvůj komplex nadřazenosti trpí tím, že jeden ze členů tvého týmu je na úrovni, které ty dosáhneš za několik let, ale nezapomeň, tvoji nepřátelé budou taky silnější,“ to bylo vše co k tomuto tématu Kabuto řekl, „nyní si řekneme plán a ten začne tímto…“ a s tím se všichni soustředili na to, aby věděli co mají dělat, Naruto nechtěl nikoho zklamat a Sasuke chtěl všem dokázat, jak je výborný, rozdílné motivace i důvody, důležité ale bylo, že měli společný cíl.