Zdroj: http://www.dollow.funsite.cz/index.php?a=64 • Vydáno: 16.12.2011 22:55 • Autor: Amren
Je to přesně rok… celých 365 dní, kdy jsem na tento web vložil první kapitolu mého příběhu. Za tu dobu se toho stalo mnohé, ale nic mě nezastavilo a napsal jsem tři sta tisíc slov, což znamená skoro tisíc slov na den! Abych tohle dokázal, musel jsem toho dost obětovat, časem počínaje, trpělivosti konče. Jenže tahle povídka nesplnila svůj úkol a nedosáhla toho, čeho měla dosáhnout, tenhle příběh měl být takové ‚počteníčko‘ pro Dollowa a Markuse, jenže první zmiňovaný už vzdal veškerou četbu a teď si užívá lepší život mimo Českou Republiku, což mu ze srdce přeju.
Celý rok jsem se držel taktiky a cíle, vycházet vstříc čtenářům, proto jsem neustále obtěžoval korektory nebo sám sebe, aby příběh byl ke čtení a přes všechny problémy s konvertováním textu a soupeřením s webem se ten díl pokaždé objevil. Jenže jaká byla odezva? Co jsem tím získal? Ano mohu říct spousty zkušeností, znalostí, ale to samé bych získal i tím, když by ten příběh nikdy nevyšel a zůstal jen tiše skryt v mém počítači. Vyhýbal jsem se a strašně se mi protivilo doprošování se lidem, aby zanechali komentář, přece jenom není asi taková ‚pecka‘ aby to lidi nutilo se pozastavit na konci a dát mi tu minutu svého času. „Tak co,“ říkal jsem si, je tam přece i hodnocení od 10% po 100% přece nikoho nebude obtěžovat kliknout na jedno tlačítko, když já nad tím trávím stovky hodin času. Ale jak jsem se zmýlil. Odezva byla nulová a zdá se mi, že v posledních týdnech jde snad i do mínusu.
Nakonec aby toho nebylo málo, začali problémy s webem, který si dělá, co chce a já mám nulová práva s tím něco udělat, přece jenom web nikdy nepatřil mně. Nebylo to ale vše. Taktéž už není tolik času, abych si dokázal udržet nějaký ten předstih pěti až sedmi dílů, které jsou napsané, ale nejsou vydané.
Co chci tímhle textem plným stěžováním říct? Hlavně díky několika lidem, bez nějakého pořadí bych zmínil Markuse, Dollowa, Georgena a Katren, kteří mi pomohli s příběhem, a vlastně tohle mohlo vzniknout. Taktéž díky patří čtenářce jménem Lucia, která mě kolikrát vytáhla ze stereotypu psaní z nutnosti, a mohl jsem psát hlavně pro zábavu. Karlos si taktéž zaslouží můj dík. V mých začátcích mi dovolil vydávat na jeho webu a zde se snažil o jednu pro mě důležitou věc, aby v čísle ‚počet komentářů‘ nebyla skoro nikdy nula, ale aspoň to ubohé a strašně smutné číslo jedna… Ale možná ten jeden komentář a ta nula hodnocení je to, co si zasloužím, kdo ví.
Jenže to nebylo to hlavní, nýbrž jen to důležité, co jsem tu chtěl zmínit. To hlavní je, že tento díl (s naprosto nádherným číslem 55 a po roce pravidelného vydávání) je poslední, který se tu objeví. Nejsem věštec, abych tvrdil, že něco je stoprocentní, ale silně pochybuji, že můj názor něco změní. Ano je to to ode mě gesto zvednutí rukou nahoru, prostě a jednoduše vzdal jsem to dřív, než bych boj prohrál a dočkal se doby, kdy nebude nic napsaného a já nebudu mít co vydat, což by pro mě byla potupa.
Ale aby nevznikla mýlka, není to kvůli nějakým hloupým komentářům, hodnocení, oblibě či počtu přečtení, tyhle věci jsou hezké, ale nebyly prioritou… ne pro mě, kdyby ano, dílů by nevyšlo ani deset. Důležitým faktorem je to, že nemám sílu, chuť, snahu a odhodlání prát se s webem, povídkou, korektory a HTML konvertorem, abych nakonec viděl tu nulovou odezvu… ne, tento rok maturuji, Vánoce jsou za dveřmi a korektoři taktéž nereagují na lusknutí prstů. Prostě moc negativních faktorů a není ani jeden ten pozitivní, proto to řeším takhle.
Povídku ale plánuji dokončit, když už jsem do toho dal rok svého času a veškerou svou fantazii, nenechám to takhle, ne tohle je jedna část mého já a takové věci, se prostě nezahazují a proto se klidně i dokopu k tomu, abych tuhle část mohl ukončit a říct si: „Dokázal jsem to, napsal jsem okolo osmi set listů A4 a příběh je takový, jaký jsem si přál.“
Nakonec snad jen díky, že jste to se mnou vydrželi a přečetli i těchto pár stovek slov.
Amren