Zdroj: http://www.dollow.funsite.cz/index.php?a=167  •  Vydáno: 25.11.2019 22:22  •  Autor: Amren

Pátá kapitola

Za zrcadlem

Phineas Black měl zákaz vstupu do všech budov, které rodina Blacků využívala, takže tohle setkání se muselo uskutečnit v konferenční místnosti, kterou rodina Blacků nevyužívala. Phineasi to bylo jedno, kdyby se jej někdo ptal, mohlo to být klidně venku, ale samozřejmě jej se nikdo neptal.

Sirius Black II si pozval jak Cedrellu, tak Septimuse Weasleyho, tak kvůli oficiálnosti i otce Septimuse, tedy hlavu rodiny Weasley. Phineas kdyby mohl, tak by se zasmál nad tím, jak tento rozhovor a celkově celé tohle setkání bylo jeho bratru nepříjemné. Ono upřímně ani otec Septimuse nevypadal moc nadšeně. Rodiny Weasleyů a Blacků nebyly v žádném případě nepřátelé, ale nebylo daleko od pravdy, když by někdo řekl, že jsou vzájemně tou druhou rodinou zhnuseni. Rodina Blacků a jejich nejtvrdší postoj k čistotě krvi a naproti tomu rodina Weasley, kde podporovali přátelství a jiné blízké vztahy s kouzelníky z mudlovských rodin.

Phineas věděl, že tento sňatek vznikne jenom ze dvou důvodů, že k tomu Siriuse téměř dokopal a také z toho, že i když byl Septimus jeden z ‚krve zrádců‘, stále byl čistokrevný a magicky nadaný kouzelník. Phineas nedokázal popřít, že kdyby Siriuse tlačil do sňatku kohokoliv z rodiny Blacků s někým mudlorozeným, tak by se mu vysmál a nepřemluvilo by ho ani to, kdyby Grindelwald na oplátku spáchal sebevraždu. Sirius měl prostě takhle divně poskládané priority.

Ale jak se předpokládalo, po pár desítkách minut se obě hlavy rodin domluvili na částce, kterou kdo komu zaplatí, kdo zaplatí svatbu, jaké jsou požadavky na počet dětí, jako kdyby to byla jen další obchodní setkání a ne spojení dvou lidí, co už se několik let ať už tajně nebo ne milovali. Sirius s podepsanými papíry odešel s posledním hnusným pohledem na Phinease a tak se Phineas z druhé místnosti taktéž zvedl a zamířil pryč, on měl ale na své tváři úsměv.

„Strýčku!“ ozvalo se ale, než stihl odejít.

„Cedrello,“ usmál se na ní, když nestihl odejít nepozorovaný. „Dovol mi být ti jeden z prvních, kdo ti popřeje vše nejlepší do vašeho společného života.“

Cedrella se na něj usmála a uctivě se uklonila.

„No tak, Cedrello, víš, že to nemůžeš,“ lehce ji vyčetl, „jsem přece vyhoštěn, mě se nemůžeš klanět,“ a s tím radši rozevřel náruč, tohle právo mu sebrat nemohl ani Sirius.

„Děkuji,“ pověděla Cedrella, když jej pořádně obejmula. „Nevím, co si musel udělat, aby toto vzniklo, ale moc ti za to děkuji.“

„Neboj se, nemusel jsem udělat nic, co bych nechtěl, ale i kdyby ano…“ schválně nedokončil, „hlavně buď šťastná, to je nejdůležitější.“

Cedrella jenom kývla. „Nyní ale budu trávit více čas u Septimuse, budeš tam kdykoliv vítán, tak ne že se nikdy neukážeš.“

„A nechat si ujít tvoji radost? To bych si nedovolil,“ pověděl s jenom dalším úsměvem. „Nyní ale musím jít, pořádně to oslavte, ale asi pro jistotu moc váš budoucí sňatek v naší rodině nerozšiřuj, neříkám, že se máš stydět,“ pověděl okamžitě, „ale někdy je lepší nelít olej do ohně.“

A po krátkém souhlasu a následném rozloučení se vydal Phineas splnit svou část dohody, snad to bude stejně lehké.

**

Phineas se musel sejít s Albusem Brumbálem v Prasinkách, protože nebylo zrovna zvykem, že by návštěvy chodili za profesory přímo do školy. Albus měl ale bratra, který vlastnil hostinec v Prasinkách, takže nebylo těžké si zamluvit místnost, kde si mohli v klidu popovídat. Phineas tam byl dříve, aby za tuto místnost mohl zaplatit a rovnou se mohl lehce něčím posílit na tento rozhovor. Na Albuse ale nemusel dlouho čekat.

„Phineasi, rád tě vidím,“ pověděl Albus ihned, jak vstoupil.

„A já tebe, už je to nějaká chvíle co?“ podal mu Phineas ruku, která byla vzápětí stisknuta.

„To ano, když nebudu počítat pravidelné dopisy, už to nějaký ten měsíc bude. Tvá poslední zpráva zněla akutně, děje se něco?“

„Rovnou k věci jo?“ pověděl s úsměvem Phineas a posadil se.

„Chceš, abych ti nabídl nějakou sladkost? Mám několik citrónových bonbónů sebou,“ ušklíbl se na něj Albus.

„Ty mi stačili, když jsme spolu studovali, myslím, že těch pár kilo navíc, co mám, je kvůli nim,“ zamračil se hraně Phineas, ale pak si povzdechl a začal znova. „Ale máš pravdu, že mám něco akutního.“

„Poslouchám,“ ubezpečil jej Albus.

„Před pár dny jsem měl nečekanou návštěvu, přišel mě navštívit můj bratr Sirius. Nebyla to, jak očekáváš, žádná sociální návštěva, něco po mě chtěl, respektive chtěl něco po tobě, ale přišlo mu lepší, když to přetlumočím já.“

„Měl pravdu.“

„Samozřejmě,“ odfrkl si Phineas, „chvíli jsme si ale přát vidět, jak si s tebou sjednává schůzku, a vysvětluji ti tento problém sám. Pro osobní požitek samozřejmě, ale nemohu říct, že jsem z toho nevytěžil maximum. Takže,“ spustil nakonec to, proč přišel, „upřímně nevím, co se stalo, ale můj bratr se jako hlava rodiny rozhodl, že zakročí proti Grindelwaldovi a tím nemyslím jenom nějaké politické gesto, ale opravdu válečné tažení.“

„Musím říct, příteli, že jsi mě vážně překvapil.“

„A to si neseděl před ním, když to říkal,“ zakroutil hlavou Phineas nad tou vzpomínkou. „Sirius toho neměl tolik co říct, ale jeho zpráva zněla zřetelně, Grindelwald musí zemřít a rodina Blacků bude ta, která tomu pomůže.“

„Ale nebyl bys to, kdyby si toho nezjistil více, co?“ usmál se na něj Albus.

Phineas na něj jen lehce mrkl. „Co se mi podařilo zjistit je to, že Sirius byl naprosto nepříčetný, když zjistil, co se stalo v Bradavicích s tím Riddlem.“

„Ano, opravdu nešťastná událost, musím přiznat, že Tom Riddle mi přišel vždy jako potenciální nebezpečí, ale že by zašel až takhle daleko, aby zabil jiného studenta a obvinil Hagrida, tomu jsem do poslední vteřiny věřit nechtěl. Jsem prostě taky jenom člověk, který chce vždy věřit v to nejlepší v lidech.“

„Siriusovi se nejspíše nelíbilo, že do jeho zvrácených aktivit zapojoval celý Zmijozel, kde se nachází jeho vnoučata, které mohli skončit taktéž jako obětní beránci ve výstupu na výsluní tohoto mladého vraha. Nevím to ale přesně, sehnat informace ze setkání za zavřenými dveřmi je složité, ale z mého pohledu to vypadá jako hozená rukavice všem černokněžníkům.“

„Tom Riddle byl poslední kapka, která jej rozhoupala jo?“ zamyslel se Albus, „kdo by to byl řekl, že budu alespoň za něco vděčný, když uslyším jeho jméno.“

Phineas si jenom pokýval hlavou, na to se nedalo říct nic jiného, nemůžeš být vděčný vrahovi, že rozpoutal reakci, jakou sis přál, ať sis ji přál jakkoliv moc.

„Co požadoval za svou spolupráci?“ řekl Albus a nemusel ani dodat, že kdyby nic nechtěl, nebyl by tu Phineas.

„Tebe,“ řekl jednoduše Phineas, možná že kdyby spolu mluvili jindy, řekl by Albus něco o tom, že Sirius není jeho typ, ale oba věděli, že debata je na to až příliš vážná. „Chce jednoduše, abys tam byl, až zaútočí a porazil Gellerta, on se postará o zbytek a ty o něj.“

„To… bude obtížné,“ přiznal Albus.

„Obtížné? Jsi jediný, kdo má jakoukoliv šanci jej porazit.“

„A taktéž jediný, kdo jej porazit nemůže.“

„To mi budeš muset vysvětlit,“ nechápal Phineas.

„Nedivil ses někdy, když mě tak Gellert tak nenávidí a jsem ten, co mu hází klacky pod nohy všemožnými způsoby, že se mě nikdy nepokusil zabít? Žádný duel, žádný nájemný vrahové?“

„Možná někdy,“ přiznal Phineas, „bral jsem to tak, že nepřišla jeho správná chvíle.“

„Je to jeden z důvodů, ale ten hlavní je trochu složitější.“

„No tak, Albusi, leze to z tebe jak z chlupaté deky.“

„Omlouvám se, můj příteli, ale není to informace, kterou mohu jen tak sdílet, ani s tebou a to vím, co jsme spolu zažili.“

Phineas si jenom povzdychl. „Co po mě potřebuješ?“

„Neporušitelný slib minimálně,“ řekl Albus.

„A kdo bude náš třetí?“

„Jen tak?“ podivil se Albus.

„Není to složité rozhodování upřímně, jestli potřebuji složit slib, abychom vyřešili tvůj problém, který povede k zastavení Grindelwalda, nevím, co by mě mělo odradit. Grindelwald je nepřítelem všech.“

„Dobrá,“ podrbal se Albus ve vousech, „Aberforth nám bude svědkem.“

„V tom případě je fajn, že jsme v jeho hostinci,“ a po tomto rozhodnutí přišla trochu nepříjemná situace, že Aberforth musel s mručením na chvíli uzavřít hostinec, poslechnout si, co si chtějí slíbit a pak být svědkem.

„Takže?“ zeptal se Phineas, když bylo po slibu, Aberforth tu stále zůstal, asi věděl, o co jde.

„V mládí jsem byl velmi nerozvážný,“ začal Albus.

„Byl jsi idiot,“ přerušil jej jeho bratr.

„Vskutku,“ souhlasil nečekaně Albus, „s Gellertem jsme byli velcí přátelé a měli společné plány, jak by měl vypadat náš svět, až mu budeme vládnout,“ Aberforth si na to jenom odfrkl. „Dlouhý příběh ve zkratce, náš plán nesměl nikdy skončit neúspěchem, všechny protivníky bychom porazili a vládli spolu, takový byl náš plán, ale Gellert navrhl něco zajímavého, co když by ten protivník byl jednou jeden z nás? Byli jsme nejlepší přátelé, ale co kdyby náhodou jeden odešel.“

„A tak?“

„Tak jsme složili pokrevní slib, pouto spojené naší krví, že na sebe nikdy nezaútočíme.“

„Nemyslel jsem, že to řeknu, ale Aberforth má pravdu. Jsi idiot.“

„Ano, je to moje druhá největší výčitka mého života,“ posmutněl Albus, „od jistého dne jsem velmi pečlivě studoval, jak se tohoto slibu zbavit, ale zatím jsem na to nenarazil a tak i kdybych chtěl, nemohu se postavit Gellertovi, jako se on nemůže postavit mě.“

„Vynikající,“ vyhláskoval Phineas kousavě. „Sežeň mi knihu, z které jste vymysleli tenhle idiotský slib a přesné znění toho slibu a pustím se do hledání, jak tohle vyřešit.“

„Nechci tě odradit, ale opravdu jsem se tomuhle věnoval do hloubky,“ pověděl Albus.

„A já vím, jak se dostat do knihovny Blacků a následně i jak sehnat knihy z ostatních ‚temných‘ rodin, můj bratr Sirius nebude mít co namítat.“

„Jsi pod slibem, nevím, jak mu to chceš naznačit, aniž by tě slib zastavil.“

„Prostě nebudu nic povídat,“ uzavřel Phineas, „a když tohle vše zklame, věřím, že někomu z rodiny Blacků je dlužena nějaká službička od někoho z oddělení záhad na Ministerstvu, určitě někde bude něco, co hledám.“

„Myslíš, že to bude tak jednoduché?“

„Jednoduché?“ odfrkl si, „rozhodně ne, ale nebude to ani nemožné, každé kouzlo má něco, co na něj platí, bude to chtít hodně výzkumu, ale už teď mě napadá pár věcí, co si chci prověřit.“

„Například?“ byl zvědavý Aberforth.

„Jak bude reagovat slib, když by byl Gellert pod Mnoholičným lektvarem? Jak bude reagovat, když si Albus nebude pamatovat na ten slib? Co když by byl Albus pod lektvarem, co způsobuje berserk? Magie je mocná a krev ještě možná mocnější… alespoň podle mé rodiny, ale všechna naše kouzla jsou o tom, že musíš chtít, o touze něco seslat, možná když ta touha tam nebude, protože jak ty, tak Gellert se chcete ve skutečnosti porazit, bude možné tento pakt zrušit. A když vše nevyjde, přijdu na to, jak najít a zničit nějakou tu vaši krevní lahvičku.“

Albus na to jenom vytáhl z hábitu řetízek, na kterém ona lahvička byla.

„Tak tedy jenom zničit,“ pokýval uznale Phineas, nečekal, že jej bude mít u sebe, spíše čekal, že tu lahvičku s krevním poutem nespustí Gellert z očí.

„Nechám ti tu knihu tady u Aberfortha i s popisem slibu,“ slíbil Albus.

„Nech to na mě, ale na oplátku chci od tebe také jeden slib,“ pověděl Phineas a vstal ze židle, „vzmuž se,“ odfrkl si. „Nevím, jak dlouho to bude trvat, než přijdu na řešení, ale až na něj přijdu, chci, abys byl vítězem tvého duelu. Slož si nějakou partu, naber tam své příznivce, vymyslete plán, sežeňte přenášedla do Rakouska k jeho pevnosti a další. Chápu, že jsi profesorem v Bradavicích, ale teď je tvůj úkol větší, převeď svou práci na profesorku McGonagallovou a věnuj se něčemu, co zachrání náš svět,“ s těmito slovy zamířil až ke dveřím, ale předtím, než položil ruku na kliku a ještě před rozloučením něco pověděl. „Nenávidím Siriuse z celého svého srdce, ale rodina Blacků je komodita, která se obtížně získává, a myslím, že nebudu daleko, když řeknu, že kdyby je Gellert měl ve své kapse, už dávno by jej tu oslavovali jako vítěze. Nyní je můžeš získat ty a porazit Grindelwalda jednou a provždy, nezahoď tuto příležitost a využij ji na maximum,“ odmlčel se. „Nevím na kolik si pamatuješ to setkání v Paříži, kdy Gellert mluvil ke všem čistokrevným, který jej chtěli poslouchat, hodně lidí mu tam zobalo z ruky, protože tvrdí to, co chtějí slyšet… jestli ale Sirius splní to, co říká, těch lidí na jeho straně bude mnohem méně. Sirius není oblíbený, ale je vážený, rodina Blacků je spojená s tolika rody, že jenom ty nejoddanější budou chtít zvednout hůlku proti nám a našim příbuzným, ostatní se možná přidají na naši stranu nebo alespoň se nezúčastní. Vyhraj, ukaž, že jsi lepší a hodně věcí se vrátí do normálu.“

„Tušíš, co z toho bude tvůj bratr mít?“

„Mnoho ne, můj bratr je ve zdraví slabý, nedožije se pravnoučat, pokud nevymyslí nějaký zázrak a není nikdo, kdo to ví lépe než on sám. Rodina Blacků ale bude opět na jazyku všech a na světě není nic jiného, co by si přál více, je hrdý a dokáže udělat pro to vše, včetně toho, aby se přidal k tobě.“

„Děkuji,“ řekl jen Albus, jedno slovo a dokázalo tak nějak říct vše.

„Na viděnou, pánové… doufám, že až se příště společně uvidíme, bude to za radostnějších příležitostí,“ a s tím tam nechal Phineas bratry Brumbálovi samotné.

**

„Phineasi,“ pozdravil jej jeho bratr Sirius, bylo to také Déjà vu, jenom si otočili postavení. Sirius stál u dveří a Phineas před nimi. „Víš, že je slušnost, když posíláš dopis počkat na odpověď, než se jenom ukázat?“

„Mohl jsem přijít rovnou bez ohlášení,“ nadhodil Phineas.

„V mých očích by už si neklesl,“ dostalo se mu suché odpovědi.

„No tak když jsme se tak krásně pozdravili a máme celý tenhle sociální kroužek za sebou, přejděme rovnou k věci. Potřebuji přístup do knihovny.“

Sirius se jenom nuceně zasmál. „Mluvíš vážně?“

„Vypadám jako někdo, kdo přišel vtipkovat?“

„Vypadáš jako hlupák, kdo si nepamatuje, že nemůže dovnitř vstoupit.“

„Tak s tím něco udělej nebo mi přesměruj knihy někam jinam, je mi to jedno,“ stál Phineas neoblomně, „Chceš-li moji pomoct proti Grindelwaldovi, budu potřebovat přístup ke knihám o rituálech, a kdo ví čemu dalšímu.“

„Co si zjistil?“ byl okamžitě Sirius vážný, jestli si Grindelwald vytvořil viteál…

„Nic, co bych ti mohl říct, i kdybych chtěl… a to ani nechci samozřejmě, zapletl jsi mě do tvého divadla se změnou aliancí, takže jestli chceš mou pomoc, tady jsou mé podmínky a začneme těmi knihami.“

„Víš jména titulů?“

„Ty jsi mě neposlouchal, Siriusi, potřebuji přístup, ne nějaké dvě určité knihy a než začneš ze sebe dělat tupce, že je nemůžu číst, vzpomeň si, kdo z nás trávil v té knihovně více času, než ses mě nechal zbavit.“

„Nechám ti je postupně přesměrovat do jednoho z našich jiných pozemků, Arcturus tě tam odvede a následně tě bude hlídat,“ dodal své podmínky Sirius.

„Klidně si tam pozvi psa, je mi to jedno, ne pro všechny je svět jedno velké spiknutí, chci smrt Grindelwalda více let, než do kolika možná umíš počítat, takže jestli chceš nám pomoct, pohni prdelí a začni jednat,“ nebral si Phineas moc servítky. „Budu čekat Arcturuse u sebe doma,“ a po tomhle se bez rozloučení přemístil pryč.