Zdroj: http://www.dollow.funsite.cz/index.php?a=160 • Vydáno: 27.10.2018 13:13 • Autor: Amren
A/N
Ahoj všichni,
před nějakou dobou jsem se ptal co dál a jelikož nebyla nálada na psaní, tak jsem tu "anketu" nechal běžet dál a dál, nové reakce se ale nemnožili, takže už asi nemá cenu na nic čekat. Více hlasů dostal Čtvrtý šampión, což je pro mě příhodné, protože jsem první kapitolu měl už napsanou, tak tady ji máte, stále jsem ale za ty 3 měsíce nenapsal ani slovo navíc, takže další díl (čehokoliv) bude teprve tehdy, až se k něčemu dokopu, takže všechny vaše motivační nástroje jsou vítané.
Užijte si tento díl a u dalšího naviděnou.
***
Harry Potter měl nádherný den, místo nudného sezení doma na posteli a čtení si nějaké nepříliš zajímavé knihy, byl venku s někým, koho upřímně viděl velmi rád.
„Není to lehké se k tobě dostat, víš to?" usmála se na něj Fleur, když oba seděli na lavičce kousek od poničeného dětského hřiště.
„Jak to?" nechápal Harry.
„Pro tvou bezpečnost jsi velmi dobře chráněn," odvětila mu, „Amelie Bonesová i Kornelius Popletal teď sbírají jakékoliv poslední plusové body, aby vyhráli ony přicházející volby a oba moc dobře vědí, že vyhraje ten, co slíbí, ukáže a dodrží co nejvíce věcí v těch nejžhavějších tématech."
„A jedno z těch žhavých témat jsem já?" vydedukoval.
„Správně," kývla mu na to hlavou, „nevím přesné množství, ale tvůj kmotr odhaduje, že tě hlídá v jakýkoliv moment minimálně pár bystrozorů, dokonce mají i jakési přenosné velitelství v jednom z domů tady."
„Nikoho jsem ale nespatřil."
„V tom případě odvádějí dobrou práci ne?" ušklíbla se na něj pobaveně.
„Nejspíš," vrátil ji podobnou grimasu. „Ale než bychom to zamluvili, tak chci říct dvě věci. Tvá angličtina se o hodně zlepšila, nevím, jak jsi to za ten měsíc zvládla."
„Děkuji," věnovala mu další úsměv.
„A kde ses vůbec setkala s mým kmotrem?" nadhodil tu druhou věc, co mu nešla do hlavy.
„Nebudeš tomu věřit, ale byli jsme na stejném pracovním pohovoru," zasmála se Fleur.
„Sirius chce pracovat? Kdy nastane konec světa?" zakýval si hlavou Harry nad tím, co se dozvěděl. To už byla větší šance, že se Ron stane prefektem, než že Sirius bude chtít pracovat. „A kdo vyhrál?"
„Vážně se musíš na to ptát? Podívej se na mou krásnou tvář, na mou dokonalou postavu, na mé výjimečné schopnosti…" nadzvedla namyšleně hlavu, ale Harry jí to vůbec nevěřil.
„Takže… Sirius vyhrál?" pozlobil ji.
„Tss, samozřejmě že já," píchla do něj prstem
„Gratuluji… a co že vlastně vůbec budeš dělat?"
„To ti zatím neřeknu," mrkla na něj, „ale očekávám, že mě doprovodíš můj první den do práce."
„Jestli to nebude v době, kdy mám domácí vězení tak velmi rád," usmál se na ni, pak ale změnil znovu téma. „Můžeš mi alespoň povědět, co se děje kolem? Hermiona, Cedrik i Sirius mi posílají dopisy, ale není to tak často, abych se něco extra dozvěděl."
„Nemusíš se obávat, Sirius ti prý schovává všechny zajímavé články, aby sis to mohl pročíst, což mi připomíná…" hraně se zamyslela a pak mu pro jeho překvapení dala pusu na tvář, „ta je za tvůj poslední rozhovor s Denním věštcem."
„Byla to naše domluva ne?" usmál se a všechnu svou duševní silu použil na to, aby se nezačervenal nebo nesmál jak sluníčko či se nedotkl své tváře jako puberťák, co dostal svou první pusu. „Já vyhraji a ty dostaneš článek do novin, že bez tebe bych to nedokázal."
„Kdy sis jej vůbec dokázal dát?"
„Pan Smudgley si mě odchytil na nádraží v Londýně, tak jsem mu řekl vše, co jsem měl na srdci, než mě málem strýc odvlekl do auta. Pak jsem samozřejmě musel poslouchat celou dobu, proč chtějí rozhovor s takovou nulou, jako jsem já. Odpověď, co jsem mu pověděl, ale naše vztahy nějak nezlepšila."
„Zase si byl sarkastický?"
„Možná," protáhl Harry a ušklíbl se.
Fleur jenom zakroutila hlavou, ale koutky úst ji cukaly. „Co jsem ale chtěla říct je to, že ti děkuji za tvůj rozhovor," na to ji Harry jenom kývl, „a že jsem tu proto, abych ti zodpověděla, co budeš chtít vědět. Sirius chtěl přijít sám, ale jak už jsem poznamenala, jsi dobře chráněn a mohl jít jen jeden z nás, abychom bystrozorům nepřidělávali zbytečnou práci a Sirius naznačil, že někdo jako ty, radši uvidí mě než jeho."
„To nechápu teď."
„Naznačil doslova to, že prsaté dívky jsou lepší dárek k narozeninám než starý pes jak on."
„To je pitomec," plácl se Harry do čela, „ale jen tak do záznamu… měl pravdu," dodal pro jistotu.
„Mám to brát tak, že jsi spokojen s mou velikostí?" nadhodila vyzývavě a Harry pochopil, co mysleli kluci tím, že občas dostane chlap otázku, na kterou neexistuje dobrá odpověď jenom špatná, horší, hrozná a příšerná.
„Dobře víš, že jsi krásná Fleur," začal ostýchavě.
„Já to samozřejmě vím, ale na to jsem se neptala."
„No a já jsem jen obyčejný Harry Potter, jehož názor není pro nikoho důležitý," uzavřel to Harry, co nejvíce diplomaticky.
„Takže mám sem zavolat, Siriuse?"
Harry věděl, že by neodešla, ale i tak ji chytil za její ruku a vším jen ne slovy ji pověděl, že má zůstat. „Nikoho jiného bych tu neviděl radši než tebe," zašeptal po chvilce.
„Taky jsem se těšila až tě uvidím," zmáčkla mu jeho ruku a usmála se na něj. „A omlouvám se za málo dopisů, ale měla jsem spoustu učení a hodně času jsem strávila doma s rodinou."
Harry to jenom odmávl, její málo vůbec málo nebylo, možná si konkurovala i s Hermionou, která taky někde strašila na návštěvě u Viktora Kruma ať že to bydlí kdekoliv, takže také nemohla posílat tolik dopisů. „A náhodou nevíš, kdy se mám odtud dostat?"
„Sirius říkal, že tě přijde vyzvednout někdy příští týden, ale že ať se moc netěšíš na klidné prázdniny, protože jediné, co dělá, je že uklízí."
„Dává smysl, že dům, který nikdo více než desítku let neuklízel bude vypadat hrozně," kývl chápavě. „A co ty, jak vypadá tvůj dům?"
„Zatím jsem se pro žádný nerozhodla, takže spím pouze v pokoji v jednom z hostinců… dokonce mi ten pokoj platí vaše ministerstvo," odfrkla si Fleur pobaveně, „stačí jednoho kluka naučit pár hokus pokusů a hned mu všichni zobají z ruky."
„Tak tak, Fleur, celý svět se točí kolem tebe," odvětil ji sarkasticky.
„Však ty mě budeš poslouchat," usmála se na něj tajemně.
„Pochybuji," odvětil ji bez váhání.
„Nebudeš mít na výběr," pokračovala v tom svém tajemném usmívání a lehce se hýbala a naznačovala vším ‚vím něco co ty ne'.
Harry si to v hlavě zařadil do kategorie, že na to přijde později a změnil zase téma. „A co dělá ministerstvo vůbec proti Voldemortovi?"
„Nevím toho mnoho, ale Denní věštec má mnoho nabídek práce pro nové bystrozory, prý dokonce snížili lehce podmínky pro přijetí nebo co. Také prý do Azkabanu přidali více lidských hlídek, aby nemohl Voldemort případně odlákat mozkomory pryč. Celkově ta příprava asi není špatná, i když mi přijde, že to mnoho lidí stále nebere vážně, něco ve stylu ‚Voldemort je přízrak, co nám asi udělá, bude nás strašit? Bubu' nebo tak něco."
„Lepší, než kdyby se to neřešilo, připadá mi, že kdyby tam nebyl ředitel Brumbál se mnou, že by ze mě udělali pitomce a zametli to pod koberec."
„Dobře tedy, že tam byl," pověděla a stiskla mu znovu jemně ruku a Harry si uvědomil to, že jeho ruku nikdy nepustila.
„Jenom proto, že si mě přiměla s ním spolupracovat, přijde mi, že ať ses rozhodla pro cokoliv, vždy sis vybrala správně."
„Taky mi to tak přijde," pověděla a podívala se mu přímo do očí a Harry moc chtěl věřit tomu, že její momentální úsměv a pohled říkají, že si vybrala jeho, ale takový optimista zatím nebyl. Fleur byla hodně mimo jeho ligu, skoro jako kdyby hráli úplně jiný sport a on se musel hodně snažit, aby dokázal zapůsobit tím vším co má více než všichni ti, který ji budou celý školní rok nabízet květiny, sladká slůvka a kdo ví co dalšího.
*ČŠ*
„Děkuji, že jste všichni přišli na naši první schůzi nadcházejícího školního roku," uvítal Albus Brumbál v jejich tradiční místnosti pro porady všechny své profesory. „Alastor Moody se omluvil, že se nemůže dostavit z pracovních důvodů, stále pomáhá na ministerstvu s výběrem rekrutů."
„A slečna Delacourová?" zeptala se McGonagallová.
„Tu jsem sem ani nezval, přece jenom ji nechceme zatěžovat ekonomickými otázkami ještě, než vůbec nastoupí, a navíc předmětem naší schůze je i úprava našeho pracovního kodexu a povinností, které ona jako asistent profesora bude mít. Jelikož je to pro naši školu novinka, rád bych vytvořil nějaký dokument, podle kterého se jak slečna Delaucorová tak i případní další asistenti budou muset řídit. Samozřejmě jsem něco vytvořil a byl bych rád, kdyby se k tomu každý z vás vyjádřil," rozpoutal debatu Albus Brumbál a rozeslal všem několik pergamenů.
„Byl bych také rád, kdyby toto otevřelo novou cestu dalším případným zájemcům, asistent by se mohl hodit na více pozic. Někdo, kdo se bude starat o skleníky například, pomůže na ošetřovně a pokud by si Severus přál, tak například někdo, kdo pomůže s přípravou lektvarů pro ošetřovnu, aby se mohl věnovat složitějším úlohám a více studentům. Nechám všechny z vás přemýšlet o této myšlence a pokud byste něco takového uvítali, můžeme si o tom znovu promluvit na další schůzi."
Severus Snape se na tuto myšlenku moc nezatvářil, ale nikdo nic k tomuto tématu nepřidal, tak ředitel Brumbál pokračoval.
„Dle mého hlavním bodem je udělování trestů a odebírání bodů. Co se týče bodů, nechal bych to, jak to je, aby i asistent profesora mohl odebírat či darovat body podle svého uvážení, co se týče trestů navrhuji, aby asistent musel poslat zprávu někomu z profesorů, který rozhodne, jestli je trest na svém místě. Dalším bodem je hlídání koridorů a hradu všeobecně, myslím, že by bylo vhodné tuto starost nechat pouze nám a nezatěžovat tím naše nové budoucí členy. Co si myslíte vy?"
„Souhlasím," pověděla zamyšleně McGonagallová a všichni postupně souhlasili, kromě Filiuse Kratiknota, který si to četl nejspíše dopředu.
„Filiusi?" vytáhl ho Albus ze čtení.
„Souhlasím se všemi body," odvětil následně Filius, „jen mě překvapil bod číslo devět."
„Jsi proti?" zeptal se Albus Brumbál neutrálně.
„Proti?" zopakoval Filius, „ale vůbec ne, domnívám se, že to slečna Delacourová ocení, a nejen ona samozřejmě," usmál se chápavě.
McGonagallová se tedy dala do přečtení onoho bodu, když se ale chtěla přísně zamračit na Albuse, jedna z jejích kolegyně se zasmála, takže si jen povzdechla, když to vidí všichni ostatní jako dobrý nápad…
„Myslím, že každý z nás má právo si vybrat," pověděl na to Albus Brumbál, „a slečna Delacorová je mladá žena, kdo jsme my, abychom ji limitovali?" usmál se na ně všechny přes své brýle. „Takže… je někdo proti, abychom co se týče asistentů profesorů smazali ono staré pravidlo zakazující romantický vztah mezi studentem a asistentem?"
A nikdo nic nenamítal, někteří se na to zrovna netvářili, ale ostatní prostě chtěli vidět ty šťastné konce zvlášť v pochmurných dobách a jestli tohle byl ten nástroj, tak ať.
*ČŠ*
„Vítej v sídle rodiny Blacků, Harry," objal Sirius svého kmotřence, když mu byl doručen ochrankou až k němu domů.
„Jsem rád doma," pověděl Harry okamžitě automaticky, aniž by nad tím zapřemýšlel a za to ho jen Sirius silněji objal.
„Ano doma," poplácal ho Sirius po zádech a pak odstoupil od něj na délku jeho rukou a prohlédl si ho, „vypadáš hubenější, to musíme napravit."
„Ty vaříš?" podivil se Harry.
„Vajíčka se slaninou jsem dnes měl," pověděl hrdě Sirius, „ale jinak se zde objevuje pravidelně Molly Weasleyová s jídlem nebo je pošle přes své syny."
„Cože?" nechápal Harry, „co že tu kdo dělá?"
„Pojď, mám ti toho co vysvětlit," zasmál se Sirius a začal ho navigovat do jídelny, „Albus Brumbál se taktéž připravuje na boj proti Voldemortovi, ať dopadnou volby jakkoliv, chce mít nějakou jistotu, a tak napsal pár přátelům, který mu chtějí pomoci… no a ti se dvakrát týdně setkávají tady."
„Oukej," protáhl Harry, „to Albus Brumbál zaměstnává i děti?"
„Ale ne," zasmál se Sirius, „ale jednou jsem tu před Molly a jejíma syny zmínil, že bych potřeboval pomoc na všechen ten úklid – můj domácí skřítek je k ničemu – a ty její dvojčata mi okamžitě nenápadně naznačili, že hledají způsob, jak si vydělat pár peněz bokem, a tak jsme tady."
Teď se zasmál Harry. „Zaměstnáváš tu studenty, aby ti uklízeli?"
„Výborný nápad co?" mrkl na něj Sirius.
„Takhle ukazovat, že jsi bohatý, Siriusi, že se nestydíš," hraně zakýval hlavou Harry.
„Chtěl jsem pozvat tebe a tvou sexbombu na nějaké jídlo do restarurace, ale když nechceš…" pověděl Sirius a Harry nevěděl, jestli se smát nebo brečet či se mračit.
„Máš štěstí, že tě neslyší."
„Mám pocit, že by to brala jako kompliment."
„Právě proto je dobré, že tě neslyší, by byla ještě namyšlenější, než je," povzdechl si Harry.
„Což mi připomíná, budu tě muset naučit něco ze svých zkušeností a předat ti pár dobrých rad," objal ho Sirius jednou rukou kolem ramen.
„Proč?"
„Znáš Billa Weasleyho? Přiměl jsem ho pomoct mi zadarmo s odeklínáním horních pater jenom tím, že jsem řekl, že tu bude Fleur."
„Siriusi!"
„Hej… všechno je fér při vyjednávání," bránil se pobaveně Sirius, „ale samozřejmě patřím do tvého fanklubu, takže proto budu tvá studnice nápadů, jak ji sbalit. Už teď stojíš před brankou, takže stačí jen zabodovat… jestli víš, jak to myslím," mrknul na něj několikrát přehnaně Sirius. „Což mi připomíná, chceš abych ti vysvětlil, jak funguje anatomie kluků a děvčat, než se k té finální rovince dostaneš? Nebo možná najdu nějaký časopis z mého mládí, není nic lepšího než to názorně vidět a věř mi, hýbající se fotografie mají něco do sebe."
„Ještě slovo a vrátím se k Dursleyům," vyhrožoval Harry, ale koutky úst mu cukaly.
Sirius ho ale jen poplácal. „Jsem rád, že jsi tady, užijeme si tolik legrace," a Harry nic nenamítal, protože legrace byla přesně to, co teď potřeboval.
*ČŠ*
„Na koho že čekáme?" zeptal se Harry, když Sirius několikrát za posledních pár minut kontroloval čas.
„No… chci ti představit někoho normálního z mé rodiny, když tu nenormální část jsi už potkal," pověděl mu Sirius a Harry se vzpomínkami hned přenesl na včerejšek, kdy se mohl setkat s hulákajícím obrazem Siriusovo matky.
„Nepozval si Bellatrix že?" vzpomněl si také na vraždící maniačku zavřenou v Azkabanu.
„Haha," odvětil mu ironicky Sirius, „chtěl jsem sem ale pozvat tvou budoucí manželku."
„Haha," vrátil mu to Harry stejnou mincí.
„Každopádně pozval jsem svou sestřenici Andromedu a jejího manžela Teda, s nimi by měla přijít i jejich dcera, kdyby si byl o rok starší, potkal by si ji ještě v Bradavicích, jestli počítám dobře."
„To zní fajn," usoudil Harry.
„No… furt jsme se neviděli hodně dlouho, takže očekávám, že to bude velice divná schůzka," pověděl Sirius popravdě, „upřímně jsem je pozval sem až tehdy, když tu budeš ty, abychom se tu na sebe jenom zaraženě nedívali."
„Ty jsi mi ale hrdina," odfrkl si Harry pobaveně.
„Někdy mám pocit, že bych radši bojoval s armádou vlkodlaků, než se setkával s lidmi, které jsem znal, než mě zavřeli do vězení," řekl Sirius tak nějak bez emocí. „Všude je to stejné ‚promiň, že jsme ti nevěřili, Siriusi' a já to samozřejmě chápu, ta doba byla šílená, a i já dodnes si myslím, že jsem svým způsobem vinný, protože kdybych…" povzdechl si Sirius a zaklepal lehce hlavou, aby na to přestal myslet. „Prostě jsem si přál, aby tu byl někdo, kdo povede tu debatu jiným směrem… jakýmkoliv jiným směrem."
Harry jenom kývl, že chápe. On si tedy samozřejmě ani nedokázal představit, jaké to je být zavřený ve vězení, ale dokázal chápat tíživé pocity viny, které například zažíval, když byla Hermiona paralyzována nebo když viděl v Tajemné komnatě tělo Ginny.
„Tak pojďme na to," ozval se Sirius, když nějakým způsobem poznal, že se jejich návštěva blíží. „Klidně počkej tady, doprovodím je sem… sice je tohle práce skřítka, ale tomu mému bych nesvěřil radši nic."
A tak Harry seděl dál s rukama v kapsách, aby zahnal přicházející nervozitu. Bylo to zvláštní potkávat tu další a další lidi, pochybné i výjimečné hosty, kteří se tu scházeli na Brumbálovo pozvání, tentokrát to byl ale někdo, kdo přišel na Siriusovo pozvání a Harry byl na tuto schůzku také pozván, a to jej dělalo nervózním více než potkávání náhodných lidí.
Pak ale nakonec přišli a Harry okamžitě vstal, aby dokázal všechny slušně pozdravit.
„Ahoj, Harry," ozvala se první Nymfadora, a vyrazila k němu, aby mu podala ruku, „Alastor Moody o tobě vyprávěl, jak kdyby tě celý rok učil," mrkla na něj.
„To je hodný na to, že jsem s ním mluvil jen jednou," nevěděl, co Harry na toto říct.
„Alastor Moody je zvláštní, ale výborný bystrozor, takže jeho pochvala znamená hodně, věř mi," usmála se na něj. „Co jsem se doslechla, udělal jsi toho hodně v minulém ročníku, včetně dopadení toho hnusného smrtijeda, takže myslím si, že chvála je na místě."
„Nymfadoro, necháš nás také představit?" pověděla její máma.
„Nevšímej si jich," pověděla tišeji, ale tak, aby byla slyšet, „nemůžeš brát vážně někoho, kdo tě pojmenuje Nymfadora, že?" mrkla na něj a její rodiče si jen povzdechli. „Prosím, říkej mi Tonsková."
Harry moc nechápal o co jde, ale naučil se, že lidem má říkat tak, jak si přejí. „Těší mě, Tonsková. Jste tedy také bystrozorkou?"
„Ach ano," kývla mu, „tenhle rok jsem dodělala veškerý trénink a stala se opravdovou bystrozorkou."
„Gratuluji," řekl Harry, „taky jsem přemýšlel chvilku, že se jím stanu, ale když jsem zjistil, že ta nabídka přišla od smrtijeda, trošku mě to přešlo."
Na toto Harryho prohlášení nedokázal nikdo říct nic kloudného, tak si nenápadně odkašlal Ted Tonks a taktéž mu došel podat ruku. Za chvilku bylo po představení a mohli si všichni sednout.
„Takže Harry, ty tu žiješ se Siriusem?" pověděla Andromeda.
„Ano, jsem rád, že jsem k tomu konečně dostal příležitost."
„Není to sice nejútulnější bydlení," vzal si slovo Sirius a zamračil se na celý pokoj, „ale pracuji na tom dnes a denně, aby tu Harry měl domov. Spolupracuji s jedním odeklínačem, mám zde pár brigádníků na úklid a přemýšlím i o koupi nového skřítka. Víš, jaký Krátura vždy byl."
Andromeda asi taktéž neměla příjemné vzpomínky na drzého skřítka trpícího samomluvou, a tak mu dala za pravdu.
Taková to debata se točila dobrou hodinu. Harry se dozvěděl, že Tonsková dokáže měnit svůj vzhled a že jí to hodně pomohlo při zkouškách na bystrozora, také se dozvěděl, že dobře znala Charlieho Weasleyho ze školy, protože byli ve stejném ročníku. Andromeda a Sirius občas prozradili něco ze svého společného mládí. Pan Tonks prozradil, jak se zamiloval do své ženy, bylo to takové fajn rodinné setkání. Dost opatrné každopádně, nikdo nechtěl najet na téma, z kterého nebylo úniku, ale fajn tak či tak.
„A teď pokud dovolíte, bych chtěl říct něco oficiálnějšího a důležitějšího," pověděl Sirius. „Nevím, na kolik to možné bude nebo ne, všechno záleží na goblinech, ministerstvu, starostolci a kdo ví kom dalším, ale chtěl bych tě Andromedo znovu zapsat zpět do rodiny Blacků, teda oficiálně, svůj obrázek si můžeš dokreslit na tapiserii třeba hned," snažil se trošku na konec odlehčit.
„Smířila jsem se už dávno Siriusi, že sem byla vyděděna," pověděla Andromeda.
„To byla stará rodina Blacků," odmávl ji tak nějak, „rodina smrtijedů, lidí, co podporují smrtijedy a Voldemorta. Těch, co vraždí skřítky a věsí jejich hlavy na zeď. Těch, co si myslí, že mudlové by měli být loveni jako nebezpečné stvůry. S těmi nechci mít nic společného, chci použít naše jméno a jmění, to ano… ale chci začít novou generaci naší rodiny, kde se nikdo nemusí stydět za to, koho si vezme, do jaké koleje v Bradavicích bude patřit a tak dále. Přál bych si, aby mé případné děti nebo děti zde Tonksové," schválně použil její oblíbené jméno, „měli jistotu, že bude o ně dobře postaráno."
„To zní fajn," usmála se na něj Andromeda, i když v jejích očích byl vidět pochyby, jestli vůbec dokáže zvrátit její vyhození.
„A kdyby to nešlo," spatřil její pochyby Sirius, „tak pokud by si to Nymfadora přála, jakýmsi způsobem bych ji adoptoval zpět do naší rodiny. Nenutil bych ji změnit její jméno nebo něco takového," ohradil se pro jistotu dopředu, „ale vrátila by se alespoň přes generaci zpět do rodiny, kam právoplatně patří, kdyby tahle rodina nebyla plná dementů."
Nymfadora Tonksová ale plná pochyb nebyla, přímo z ní zářilo nadšení. Harry chápal, že to nebylo tím, že se chce zbavit své rodiny, ale že je ráda, že by mohli všichni být právoplatná rodina.
„Nevím, jestli to bude tak jednoduché, Siriusi," promluvila znovu Andromeda.
„Věřím, že bude… minimálně co se týká té druhé možnosti. Tím, jak je Tonksová metamorfomág si můžu jako momentální patriarcha rodiny Blacků podle nějakých zákonů zažádat, aby se vrátila zpět do rodiny. Protože nikdo přece nechce, aby takovýto dar se rozmnožoval mimo rodinu, která si jej vybudovala, že?" odfrkl si Sirius, „všechny ty zákony ochraňující čistokrevné rody jsou tak podrobné, že se snad dá udělat cokoliv, když dopodrobna hledáš. A navíc, jde mi do karet i to, že jsem byl tak dlouho v Azkabanu, což je ironie sama o sobě. Protože jestli má hlava rodiny pochybnosti, že nemůže mít potomky, což může být klidně možné po tom všem uvěznění, co jsem zažil, je tato adopce na záchranu rodu velmi důležitá pro všechny ty ‚čistokrevné' pitomce."
Nikdo nechtěl moc reagovat na Siriusovo prohlášení o možné neplodnosti, a tak reagovali na něco jiného. „Dal sis docela práci s hledáním."
„Mám na to vlastní lidi, kteří tomu rozumí," vysvětlil Sirius, „kteří mi i ukázali ještě jednu možnost, což možná trošku ubezpečí tebe Tonsková, že tě sem neberu jenom proto, abys tvořila potomky."
„Hm?"
„Dorea Blacková a Charles Potter patří do naší rodiny a nikdy z ní nebyli vymazáni a podle všeho se dá doložit, že Charles Potter a Fleamont Potter – což je Harryho dědeček – byli příbuzní a s tím, jak jsem Harryho kmotr si můžu dovolit adoptovat i jeho a následně mu darovat všechno jmění. Jak to bude oficiální je ale, tak či tak diskutabilní, nikdo nebude moct upřít Harrymu nárok na majetek, když mu daruji vše, bude to jeho. Konec tečka. Jestli s ním ale bude pokračovat rodina Blacků co se týče mužské linie je velké neznámo. Možná, kdyby si vzal někoho, kdo je příbuzný s naší rodinou, ale to není něco, k čemu bych chtěl klesnout. Prozatím je můj plán vás dostat všechny tam, kam patříte a pokud se mi to poštěstí mít svého mužského potomka, tak aby vás všechny měl za svou skvělou rodinu."
Harry chtěl říct něco ve stylu, že kdy mu to chtěl jako říct a proč ho na takovouto debatu aspoň nepřipravil, ale když viděl, jak na tom Siriusovi záleží, spolkl toto udivení a jenom se usmál. „Cokoliv, co si budeš přát, Siriusi."
„Takže si klidně vezmeš Ginny Weasleyovou nebo tvou spolužačku Bulstrodovou,-" nadhodil pobaveně Sirius.
„Zastavím tě radši tady, než mi nabídneš Tonksovou," přerušil jej Harry.
„Copak Harry," ozvala se hraně dotčeně Nymfadora, „nelíbím se ti? Víš, že můžu vypadat, jak budeš chtít že?"
„Bez komentáře," povzdechl si Harry, „jedna holka, co si o sobě myslí, kdo ví co, mi stačí."
Každý na to chtěl asi něco říct, místo toho ale se začali postupně smát a bylo vidět, že ten smích všichni pokračovali.
*ČŠ*
„Žárlivost je hrozná věc, co?" přisedl si k Harrymu Sirius, když se Harry snažil schovat ono mračení, když přes chodbu viděl, jak Bill něco čaruje v dalším pokoji a celou dobu hází pohledy na Fleur a snaží se ji o svém povolání říct snad vše.
Harry se na Siriuse ze začátku jen podíval a nic neřekl. „Já… vidím ji po dlouhé době a čekal jsem, že bude se mnou trávit čas," pak si ale povzdechl, „slyšíš mě? Vzlykám tu jak děcko, že si moje kamarádka povídá s někým jiným."
„Nesmíš to tak brát," obejmul ho Sirius kolem ramen, „Bill je také jenom nezadaný chlap a prostě chce zapůsobit."
„O tom to není, jen bych radši aby se to vrátilo zpátky," řekl Harry a ukázal, že ať jdou z téhle místnosti, nechtěl riskovat tu minimální šanci, že by je Fleur nebo Bill slyšeli.
„Jak zpátky?" nechápal Sirius.
„Minulý rok mi šlo o život, a tak jsem nějak nepřemýšlel s kým si Fleur povídá, jestli s někým tajně nechodí, vůbec mě to nezajímalo. Měl jsem svou kamarádku, učitelku a kolegyni na pomoc v poháru," pověděl, když vyrazili do jídelny, „ale teď se chovám jak pitomec."
„A to si ani nedokážeš představit jaké to je, když žárlíš na své nejlepší kamarády," povzdechl si Sirius, „když jsme byli my v Bradavicích, tak jsme si každý vzájemně přáli vysněnou holku, tvému otci jsem přál tvou mámu a tak, ale občas se stávalo, že jsme se dva zakoukali do jedné holky… nebavím se tu o manželství, ale prostě o tom, že se dvěma nebo klidně třem líbila jedna holka… a pak se solidně nenávidíš, když si uvědomíš v tichosti své postele, že doufáš, že tvůj kamarád neuspěje, abys měl šanci ty."
„A jak si to zvládl?"
„Prostě dospěješ, Harry," řekl Sirius, „časem si vždy uvědomíš, co je pro tebe důležitější a podle toho se rozhodneš."
„A jak ses rozhodl ty?" snažil se Harry dozvědět co nejvíce rad.
„Že jsou moji přátelé důležitější než já," řekl Sirius jednoduše, ale jenom tahle jedna věta říkala mnohé o tom, jaký je, „tvůj otec byl pro mě bratrem, byl můj hlavní stěžejní bod v téhle disfunkční rodině. Dokonce, když jsem byl vyhoštěn z tohoto domu a rodiny, tak to byl on a tvoji prarodiče, co mě vzali k sobě a nějakou chvilku mě brali jako kdybych vždy byl Sirius Potter, a i když jsem se odstěhoval, tak jsem tam chodil na nedělní obědy, kde jsem vždy dostal o trochu větší porci než tvůj otec," zasmál se nakonec Sirius, „myslíš, že by tohle vše pro mě udělala nějaká ta náhodná slečna, po které jsem tak toužil?"
„Jsem rád, že moji prarodiče byli tak skvělý lidé."
„To opravdu byli, škoda že se nedožili toho osudného dne, možná že by to vše dopadlo jinak," snažil se na něj Sirius usmát, „pojď, dáme si něco na zub a počkáme společně na sovu, která by ti měla přijít oznámit, že jsi prefekt, koupil jsem ti dokonce i dárek," mrkl na něj Sirius a dovedl ho až k nějakému dezertu, který někde koupil, a tak bylo jasný, že bude dobrý… Harry uměl vařit, ale pečení mu nešlo a Sirius uměl tak akorát jíst.
Nakonec ten dopis přišel a Sirius mu jej ukradl a ihned rozbalil. „Hm tak se ukaž, dvě nové knížky, dobrý výběr si myslím, váš učitel…" mrkl na něj Sirius, protože mu stále nechtěl prozradit, kdo je bude učit, „se bude více zaměřovat na praxi, tak proto nejspíše tyto knihy, samozřejmě jsem ti koupil ještě nějakou tu knihu navíc, navrhoval jsem Brumbálovi aby znovu obnovil klub na duely, tak jestli to přijme, tak se ti budou ty knihy hodit."
„Aspoň, že další profesoři se nemění," pokrčil Harry rameny, „každý rok nové knihy mi stačí u jednoho nového předmětu."
„No a teď nastal ten slavnostní moment," ohlásil Sirius a otočil onen dopis vzhůru nohama, aby vypadl odznak prefekta. Nic ale nevypadlo. „No tak," zatřepal více, ale stále mu nic do natažené ruky nepadlo a když se tam Sirius překvapeně podíval, nic dalšího, než jeden pergamen tam nenašel. Harry se prostě a jednoduše nestal prefektem. „To to chcete Brumbál poslat po dvou sovách? Takové mrhání."
„Siriusi… oba víme, co to znamená."
„Ne ne, Harry, jsi vítězem poháru, miláček národa, můj kmotr, držitel Merlinova řádu, chlapec, který přežil… není absolutní šance, že by ses nestal prefektem. Nemůže být pro nikoho lepší idol než ty!"
„No asi je někdo lepší volbou," pokrčil Harry smutně rameny, upřímně tohle nečekal a měl chuť něco mezi brečením, nadáváním, bouráním tohoto domu a znovu nadáváním. On chtěl být prefekt! On si to přece zasloužil!
„Určitě přijde ještě jeden dopis, Harry," snažil se ho uchlácholit Sirius.
„Budu v pokoji, Sirius, musím tam… napsat dopis… jo napsat dopis… to je to, co tam musím udělat," řekl Harry, falešně se usmál a rozešel se po schodech nahoru do svého pokoje. Cestou minul otevřenou místnost, kde pracoval Bill na odeklínání a vyhánění různých breberek s Fleur, a i když slyšel svoje jméno, nezastavil se, ani se neotočil, prostě jenom pokračoval dál.
Teprve, když za sebou zavřel dveře a dopadl na postel, tak si dovolil dát ruce před tvář, slzy z jeho očí nešly, aspoň natolik dokázal své tělo ovládnout. Nebrečel, když se postavil Voldemortovi, nebude brečet ani kvůli jednomu pitomému odznáčku. To, že ale tento den byl strašný jeho nebrečení ale nezachránilo. Nejdříve musí strávit 6 týdnů u Dursleyových a když konečně se dostane domů k Siriusovi, tak si ho užije jenom krátce a pak mu ještě seberou vše, co chtějí.
„Harry?" zaklepala Fleur na jeho dveře, bez vyzvání ale nevstoupila.
„Jenom píšu dopis Hermioně, nemusíš na mě čekat, můžeš dál pomáhat Billovi," snažil se ze sebe dostat normální hlas a dle jeho názoru i uspěl.
„Opravdu?" ozvalo se tlumeně za dveřmi.
„Samozřejmě, pak si rovnou něco málo sbalím."
„Nechceš s tím pomoci? Kouzly to budu mít za minutu."
„To je dobré," oznámil Harry, aniž by se na dveře podíval, „někdy je lepší si vše udělat sám," dostal ze sebe tišeji a bez přemýšlení a Fleur to asi stačilo, protože za pár sekund se ozvaly jenom její kroky, jak míří po schodech.
Harry se podíval na velký plakát Kruma, který mu Viktor nejspíše ze srandy podepsaný poslal a lehce si odfrkl. Bude se muset držet Siriusovi rady, jak že to říkal? Důležité, že jsou šťastní ostatní? A když si vzpomněl na společnou fotku Viktora a Hermiony, vypadalo to, že zrovna jim se to daří. Fleur také nevypadala smutně a Sirius byl konečně osvobozený a mnohem zdravější, upravenější a s menšími kruhy pod oči. Prostě se bude muset jako Sirius smířit s tím, že něco nedostane a posunout se dál. Někdy je lepší přestat žít ve snech a vrátit se do reality.