Zdroj: http://www.dollow.funsite.cz/index.php?a=138 • Vydáno: 24.12.2016 11:11 • Autor: Amren
Jak je u mě dobrým zvykem, vždy na Vánoce (nebo den před nimi) vydávám kapitolu jako můj dárek pod "stromeček". Tento rok samozřejmě nemůže být výjimkou. Přeji vám tedy všem krásné prožití svátků a těm, kteří je neslaví nebo nemají, alespoň klidný zbytek prosince. Do nového roku hodně štěstí a zdraví a mnoho osobních i pracovních úspěchů. Budu se těšit až se tu všichni v plném počtu sejdeme příští rok. Stále platí to, co je psané v úvodu, kdyby si někdo chtěl o něčem popovídat, měl něco na srdci nebo mi chtěl jenom něco sdělit, budu jenom rád, když tak učiní. Vždy rád poznám své čtenáře. Ještě bych rád poděkoval všem čtenářům, kteří odpověděli na můj dotazník. Bylo vás sice minimum, ale naštěstí se mi podařilo najít dostatek respondentů jinde, aby tato kapitola mohla vůbec vzniknout. Ještě jednou díky.
S pozdravem Amren
„Zdravíčko!“ ozvalo se vysokým hlasem v kanceláři Kazekageho z ničeho nic a jenom o chlup pomaleji se objevila před Temari písková bariéra. Útok ale žádný nepřišel. „Hou hou, jste mi to ale připravení, dobrá věc toto,“ pokračoval dál neznámý útočník a nějak nereagoval, že kolem něj je několik shinobi, který jej chtějí zničit.
„Kdo jsi?“ zeptala se Temari s vějířem v ruce a jenom opatrně nahlédla z pod ochrany pískové bariéry.
„To je velmi dobrá otázka, Kazekage-sama,“ uznala jakási bílá mluvící hmota ve tvaru člověka. „Omlouvám se, ale na zdvořilosti mi nebylo dáno mnoho času. Představuji Akatsuki a než začnete plánovat, jak mě chytíte, věřte, že jsem jenom klon.“
„Písečná vesnice nebude s Akatsuki spolupracovat,“ řekla Temari nekompromisně.
„Oh,“ pověděl jenom onen nezvaný host, „v tom případě mi jenom dovolte říct můj nacvičený proslov. Ehm ehm,“ hraně si odkašlal, „Kazekage, jestli se dobrovolně vzdáte svého Jinchūrikiho a nebudete zasahovat do plánů Akatsuki, bude vaše vesnice v bezpečí a vaši lidé ušetřeni. Pokud ne, poznáte hněv samotného Boha,“ znovu si odkašlal, „to je asi všechno. Dobré ne?“
„Vyřiď komukoliv, kdo tě sem poslal, že Suna nevyjednává s organizací jako je Akatsuki.“
„Jak si přeje-,“ nestihl doříct, protože ho omotal písečný kokon.
„Máš ho?“ zeptala se Temari svého bratra.
„Mluvil pravdu, byl to jenom klon,“ pověděl chladně Gaara a když jeho písek zmizel, nezůstalo na zemi vůbec nic. Žádná krev, žádné tělo.
„Prohledejte tuto místnost do posledního centimetru, jestli tu ten člověk něco udělal, chci to okamžitě vědět!“ křikla naštvaně Temari, „a pošlete zprávu do Listové. Akatsuki je v pohybu.“
„Ano Kazekage-sama,“ ozvalo se několik lidí.
„Nebudu se schovávat,“ řekl Gaara jen tak do vzduchu, ale Temari pochopila, že mluví na ni.
„Podle informací, co máme, přijdou dva členové Akatsuki. Ukážeme jim, že není vhodné si s Písečnou zahrávat.“
„Uspořádám jim slavnostní pohřeb,“ pověděl po chvilce Gaara, „přijít sem, vyhrožovat ti, to byla poslední kapka.“
„Informuj Kankura, budu jej chtít u brány,“ řekla ještě Temari.
„Samozřejmě,“ a s tím se Gaara vydal poslat pomocí písku zprávu svému bratrovi.
„Hokage-sama,“ vlítnul jeden chunin do kanceláře Hokageho a každý věděl, že tato zpráva musí být sakra urgentní. „Přiletěl Takamaru z Písečné,“ začal ze sebe sypat Natori, „Shiho a Mitoku rozluštili zprávu, Akatsuki je prý v pohybu, žádají podporu na ochranu Gaary.“
„Dobrá práce, Natori,“ vzal si zprávu Hiruzen do rukou, „zavolej mi Tsunade, řekni ji, ať si povolá svou Nijū Shōtai, budou mít svůj první úkol,“ ukázal Hiruzen na prvního ANBU vedle sebe, aby šel toto zařídit.
„Natori, počkej venku, napíšu zprávu, kterou pošleš zpátky do Písečné, že je rychlost důležitá, nemusím připomínat.“
„Samozřejmě, Hokage-sama.“
„Zavolejte mi někdo Saie, mám pro něj zprávu, kterou může doručit jen on,“ a s tím měl v kanceláři o několik lidí méně. Jelikož tu ještě Jiraya není, bude muset jednat s těmi informacemi, které má do teď. To znamenalo, že je nejspíše Sasori na cestě pro Gaaru a jeho démona. Ještě že v Písečné je Nonō, kromě Tsunade nebyl nikdo lepší na přípravu protijedů než ona.
„Jsi si jistý, že se na toto cítíš?“ zeptala se asi potřetí Tsunade na cestě k Hokagovi.
„Jednou jsem členem Nijū Shōtai, tak musím jednat. A navíc jak víš, je to moje povinnost jak k Temari-san tak i k dalšímu Jinchūrikimu.“
„Jen jsem chtěla vědět, jestli jsi na to připravený, nic víc,“ usmála se na něj.
„Ruka funguje, takže mi nikdy nebylo lépe.“
„V tom případě si dojdi pro meč, něco mi říká, že ho budeš potřebovat více než Suigetsu.“
„Samozřejmě,“ souhlasil, „za jak dlouho je sraz?“
„Hned jak se podaří sehnat všechny dostupné týmy.“
„Budu tam, co nejdřív,“ a s těmito slovy Naruto zmizel.
„Snad jsem neudělala chybu, když jsem před rokem tvrdila, že je lepší mít Naruta v pohybu, než aby zůstal doma. Snad nebyla chyba, tvrdit, že Naruto bude v bezpečí,“ pověděla si ustaraně Tsunade sama pro sebe a už si v hlavě zopakovala svou připravenou řeč, kterou má přednést ke spuštění jejího projektu, když budeš ještě trvat několik let, aby se jí splnil ten, který si přála už od dob, kdy ještě žil Dan. Holt nebylo lehké vycvičit tolik lékařských shinobi, aby dokázala je mít v každé bojové jednotce.
Naruto poznal, že jeho reputace je úplně někde jinde, než byla před řekněme deseti lety. Když byl ještě dítě, tak všude kam přišel, dostával buď nenávistné pohledy, nebo ty plné lítosti. Teď když už přišel se svým hlavním mečem na zádech mezi téměř osmdesát vybraných, mnoho lidí mu kývlo na pozdrav a dokonce si s ním někteří rychle podali ruku.
Stoupl si tedy do řady za své zkušenější kolegy a očekával své rozkazy, ne že by je už teď tak nějak nevěděl.
„Hokage-sama chce promluvit,“ zvolala Tsunade, když viděla jak její sensei předstupuje před nastoupenou jednotku.
„Z Písečné přišla zpráva, že Akatsuki má v plánu začít se svým plánem a vy jste naše odpověď na tento jejich pokus. Ukažme jim, že útok na naše spojence je vyhlášení války a jejich rozsudek smrti. Všichni máte stejný rozkaz, pokud je to možné přivést členy Akatsuki živé, pokud to není možné, v márnici se budou také dobře vyjímat. Tsunade…“ dal prostor své studentce.
„Plán je následující, všech sedmnáct teď dostupných jednotek vyrazí směrem k Písečné, tým Anko zamíří přímo do vesnice a poslechne si rozkazy Kazekage-sama, které následně pošle všem ostatním týmům. Ostatní týmy zaberou důležité klíčové body, které budete mít označené v mapě a jako do kleští chytíte každého člena Akatsuki, který se bude snažit o útěk. Vaši velitelé týmů mají všechny zbylé informace. Hodně štěstí, rozchod,“ a po jejích slovech se všichni uklonili a zmizeli. Kostky byly vrženy.
„Mistře Sasori, dovolte mi jednu otázku,“ ušklíbl se Deidara když se blížili k Písečné, „neměl tu být někdo z vašich lidí, který by nám pomohl se infiltrovat?“
„Člověk jim musí uznat, že dokázali odhalit toho nejdůležitějšího z mých spících agentů,“ svolil nakonec Sasori. „Jediné co ale dokázali, bylo to, že si prodloužili svou smrt, mohli to mít rychlé.“
„Mistře Sasori, přece nenecháváte lidi čekat,“ nemohl si Deidara odpustit.
„Na mé jedy neexistuje protijed, jejich smrt je zpečetěna, jen o tom neví. Nyní leť, postarám se o to, aby si tě nikdo nevšímal.“
„Nebojte, já vás čekat nenechám. Ukážu všem mé umění.“
„To bude zapomenuto, až uvidí, co mám přichystáno já,“ řekl Sasori a sledoval jak Deidara vzlétá nahoru. „Po dnešku si budu moct přidat další zemi, kterou jsem s touto technikou pokořil. Akahigi: Hyakki no Sōen,“ zvolal a vyvolal svých sto loutek, které okamžitě začal ovládat. Bylo na čase začít, aby nemusel nechat Deidaru čekat.
„Akatsuki!“ zvolal jeden ze stráží, když si všiml pláště, který byl symbolický pro tuto skupinu.
„To jsou… loutky… útočí na nás Sasori!“ zvolal další do vysílačky.
„S-to? Nebesa ochraňujte nás,“ zvolal další.
„Nepodléhejte panice!“ vykřikl Baki, „přesně na tohle jsme byli cvičeni! Neexistuje lepší vesnice než my, co se týká loutek, víme vše, co proti nim funguje! Použijte to v této bitvě! I Sasori je jen jeden člověk!“
„Hai!“ ozvalo se několikrát, a když se ozval další rozkaz, každý spustil svou salvu technik na blížící se armádu loutek, kterou si každý do dnešního dne myslel, že není možné vyvolat v jednom člověku. Kdyby to bylo alespoň jediné překvapení tohoto dne, mohlo to dopadnout mnohem lépe.
„Jste všichni připraveni? Muta? Kabuto? Naruto?“ zeptala se Anko svého týmu, když stáli u brány, kde měli sraz. Pro Anko to byl téměř stejný ANBU tým, který měla před několika lety, než se museli vrátit kvůli chuninské zkoušce a následně i proto, aby Kabuto mohl pracovat na Narutovo ruce. Byly vlastně tým s největším množstvím Tokubetsu jouninů, protože jejich úkol bylo ochraňovat Naruta. Kabuto tu byl jako lékařský shinobi, Muta jako ten, který dokáže přijít na nebezpečí dřív, než se objeví a ona nejspíše proto, aby dokázala zdržet nepřítele, když by šlo do tuhého a Naruto by musel utéct. Anko ale měla ráda, když ji někdo věřil s těmi nejtěžšími úkoly a tak když ji Hokage osobně požádal, ani na sekundu nezaváhala. Ona Naruta a svou jednotku ochrání, i kdyby kvůli tomu měla položit svůj život.
Naruto si protáhl prsty a krk, samozřejmě to bylo jenom gesto, ne že by něco takového potřeboval. „Jdeme na to.“
„Souhlasím, náš tým je zvyklý na rychlé přesuny, tudíž bychom toho měli využít,“ přidal se Kabuto.
„Ano, budeme se snažit udržovat stálou rychlost až do Písečné, kdyby cokoliv, dejte vědět,“ souhlasila Anko a po těchto slovech se všichni vydali na cestu. Písečná je potřebovala a oni se rozhodli na toto volání o pomoc odpovědět.
„Míříš někam?“ ozval se Gaara a ohromnou rukou z písku se pokusil sundat jednoho ze členů Akatsuki.
„To bylo rychlé,“ uznal Deidara, „ale zase na druhou stranu… nemusím tě hledat.“
„Neschovával bych se,“ pověděl Gaara a povolal znovu písek a když mu Deidara odletěl, zaútočil znovu. Jelikož jeho protivník ale podle všeho nehodlal přistát, kde by mu pomohl zbytek vesnice, musel on aktivovat svůj písek a letět za ním. Gaara měl v plánu jej zkoušet, aby odhalil, co prozatím tento neznámý člen umí. Podle Temari měl získat alespoň pět minut, aby všichni civilisté byli v bezpečí pod ochranou bariérou. Temari byla ale vždy optimista, tudíž měl v plánu těch minut zařídit alespoň deset.
„Automatická obrana?“ udržoval Deidara konverzaci a zkoušel její rychlost maličkými bombami, které ale skončily do jedné zničeny. „Zajímavé,“ pokračoval Deidara sám pro sebe.
„Zemři,“ odvětil mu Gaara a obrovskou písečnou rukou trefil Deidaru, který ale vyvolal nového ptáka a odletěl znovu pryč.
„To bylo těsnější než bych si přál,“ přiznal si Deidara pro sebe. „Víš, co rád zjišťuji na svých protivnících?“ křikl na svého protivníka, „jestli jsou týmoví hráči nebo jedou sami za sebe,“ a když byl téměř nad Gaarou, vypustil na zem svou C3 a dalšího svého výbušného ptáka poslal na Gaaru. „Jak se rozhodneš ty?“
Temari když viděla, co letí na její vesnici a co věděla, že dělají veškeré výtvory tohoto protivníka, skoro se začala modlit, aby to Gaara stihl.
Když se ozvala mocná exploze, která ale dopadla jenom na obrovský štít vyvolaný Gaarou, Temari pochopila, jakou asi volbu musel Gaara udělat. Štít ale nad jejich hlavami zůstával dále, tudíž Gaara bojoval dál. Temari se teda musela soustředit na to, co byl její úkol. Organizovat celou její vesnici.
„Kazekage-sama, obranný val je stále pod návalem loutek Sasoriho, podle informací má v arzenálu kromě těch sto loutek i třetí Kazekageho.“
„Postarám se o to,“ ozvalo se za nimi.
„Chiyo-sama, jste si jistá?“
„Je to moje starost, jestli opravdu můj vnuk padl tak daleko, aby použil třetího Kazekageho jako loutku, musí zemřít.“
„Jak si přejete, pošlete s Chiyo-sama jeden tým. Všichni co dokážou jakýmkoliv způsobem útočit ze vzduchu, ať jdou pomoci Gaarovi. Ostatní ať ochraňují civilisty, hlídají důležitá místa nebo jdou pomoci k valu.“
„Samozřejmě, Kazekage-sama.“
„Vydrž ještě chvíli, Gaaro,“ pověděla si Temari pro sebe. „Ebizō-sama, můžete mou funkci převzít, půjdu pomoci Gaarovi.“
„Postarám se o to,“ souhlasil Ebizō, nebyl přece jenom hlava rady Písečné pro nic za nic. Dokázal několikrát zastavit jednotky Listové, když to bylo za potřebí v minulé válce, svého vnuka a nějakého floutka zastaví taktéž.
„Jdeš pozdě,“ řekl Sasori, když k němu doletěl Deidara i s chyceným Gaarou.
„Přidala se k Jinchūrikimu i jejich Kazekage. Musel jsem poslat zbytek mých zásob po ní, abych Ichibiho dostal.“
„Přišel jsi ale o ruku,“ shrnul to Sasori a naskočil na dopravní prostředek od Deidary.
„Podcenil jsem jej,“ zavrčel Deidara.
„Kvůli tvé lehkovážnosti jsem přišel o většinu loutek a třetího Kazekageho,“ vyčetl mu Sasori.
„To je tím, že vaše umění je méněcenné.“
„Mlč,“ přikázal Sasori, „kdyby šéf nenařídil, že Ichibi je priorita, zabil bych tě za své ztráty.“
„Heh,“ neztrácel Deidara svůj humor, „skončil jste stejně bídně, jako když jste zkoušel vyvolat loutku třetího Kazekageho proti Orochimarovi a ten vyvolal toho samého jenom v živější formě.“
„Udržuj směr a drž hubu,“ řekl jenom Sasori, když zamířili na stanoviště, kde měla proběhnout extrakce démona.
„Jaké jsou zprávy?“ zeptala se Temari a snažila si setřít slzy, aby ji nikdo z jejích podřízených neviděl v tento moment.
„Oba členové Akatsuki odletěli pryč i s Gaarou,“ dostalo se jí zprávy. „Jednotka na obranném valu udělala vše, aby je nepustila dál, ale… utrpěla velké ztráty.“
„Kolik je mrtvých?“ donutila se zeptat.
„Šest,“ řekl onen posel.
„Šest?“ otočila se Temari překvapeně, očekávala desítky až stovky. Samozřejmě že každá ztráta pro ni byla hrozná a zdrcující, byly to její lidé, kteří nasazovali život za její vesnici, ale když slyšela to, že se blíží Sasori a vyvolává něco, o čem se nejlepším v této vesnici ani nezdálo, očekávala horší zprávy.
„Další jsou ale otráveni, každá zbraň každé loutky byla namočená v jedu, který zatím nikdo nedokázal vyléčit. Chiyo-sama když zničila třetího Kazekageho se pokoušela přijít na protijed, ale ani ona nedokázala na nic přijít.“
„Povolej všechny experty do nemocnice a odvez tam všechny otrávené, musíme přijít jak je vyléčit.“
„Kazekage-sama,“ promluvil ještě posel, „dva z otrávených byly odneseni rodinnými příslušníky k té neznámé lékařce.“
„Prosím?“
„Jediné co vím, že některé rodiny si platí měsíční služby, a když je někdo raněn nebo něco podobného, ona lékařka je vyléčí.“
„Dobrá,“ trochu ožila Temari, „zavolej mi Kankura a Bakiho, společně navštívíme tuto ‚lékařku‘.“
„Kankuro-sama… je jeden z otrávených,“ pověděl posel zprávu, kterou nechtěl předávat.
„Nejdřív Gaara… teď i Kankuro,“ povzdechla si Temari, ale slzy na tento moment ještě zadržela. Musela být před svými lidmi silná. „Sežeň mi prostě někoho, kdo mě za ní doprovodí.“
„Samozřejmě, Kazekage-sama.“
„Kazekage-sama,“ uklonila se Nonō tak, aby se neřeklo, ale aby každý pochopil, že tu přítomnost Kazekageho je tolerována a ne vítána.
„Mazā, předpokládám,“ překročila Temari všechny zdvořilosti a rozhodla se používat to jméno, které pro ni měli obyvatelé Písečné.
„Ta a jediná,“ zahrála Nonō úklonu se sundáním klobouku, který samozřejmě neměla. „Jak mohu sloužit?“
„Prý zde máš některé z mých lidí,“ řekla Temari tvrdě.
„Ale samozřejmě, jejich rodiny mají u mě zaplacené VIP služby, je mou povinností se o ně postarat. Nejsou zde ale proti své vůli,“ ubezpečila je Nonō, „ve skutečnosti,“ ušklíbla se, „si je můžete vzít, má práce je už dokonána, není zde nic víc, co bych pro ně mohla udělat. Doporučuji, aby ale zůstali v klidu, takže při možném převozu opatrně, následně jenom korigovat případnou teplotu, několik dní mírnou aktivitu a více tekutin.“
Veškerá zlost, frustrace, vztek, beznaděj a vše co Temari cítila z posledních momentů útoku, jako kdyby zmizelo a Temari si mohla poprvé šťastně oddechnout s rukou na srdci.
„Mohu ještě nějak pomoci?“ nadhodila Nonō.
„V nemocnici je ještě zhruba čtyřicet otrávených-,“ začal Baki, ale byl přerušen.
„To je hrozná zpráva,“ zahrála lítost Nonō, „jenom kdyby předem využili mých služeb, mohla bych jím být nápomocná.“
„To teď snad nehraje roli ne?“ pověděl Baki tvrdě.
„Nehraje?“ zeptala se Nonō, „moje práce není charita.“
„Jak můžete-,“ znovu byl přerušen Baki, ale tentokrát to byla Temari, kdo jej přerušila a to tím, že mu položila ruku na rameno.
„Co chcete za své služby?“
„Ještě včera bych vám vyjmenovala ceny svých zákroků nebo vám ukázala támhle na ceník,“ s tím namířila prst na jeden papír, „zrovna ale dnes mi přijde, že mé služby jsou mnohem cennější. Však víte, když bych přitvrdila v cenách, lidé by šli jinam, když ale lidé nemohou jít jinam…“
„Řekněte svou sumu, nemám čas na hry,“ řekla Temari.
„Kdo tu ale mluví o penězích,“ odvětila ji a zamlaskala si, „můj byznys mi tady vydělává dostatečně, ale začínám se mimo ordinační dobu nudit.“
„Co chcete,“ skoro až Temari zavrčela. „Jestli mám věřit všem fámám, které o vás kolují, tak sloužíte jako špeh všem existujícím zemím a i těm, které ještě neexistují,“ odfrkla si Temari, „Akatsuki jsou ta organizace, proti které se máme spojit, ne si tu poměřovat, kdo ho má většího.“
„Špeh? Já?“ zahrála Nonō překvapenou, všechno tohle pro ni byla hra, protože věděla, že všem tak či tak pomůže. Jednou ale měla i svůj úkol, který musela splnit. „Zde jsou mé podmínky,“ vyndala si z podprsenky svitek.
„Měla jste je připravené?“ zavrčel Baki.
„Vyjmutí protijedu mi trvalo pár sekund, co jiného bych dělala ve svém volném čase?“
Temari svitek bez dalších slov přijala. „Platí, platí a to třetí je co?“ zeptala se, když si přečetla vše, co tam bylo.
„Jsem žena a ty nikdy neví, co chtěj,“ prozradila s úsměvem Nonō, „první podmínka a druhá mi splní to, co si přeji nyní, co když si ale budu přát něco jiného později?“
„Chcete po mě dost, abych vám splnila jakoukoliv věc, co si budete přát v budoucnu.“
„Vezměte nebo nechte být,“ pokrčila Nonō rameny.
„Dobrá,“ procedila nakonec Temari skrz zuby, „máme dohodu.“
„Tady pero abyste to mohla podepsat, však víte, co je psáno, to je dáno a jistoty dělají přátele.“
Temari to jenom podepsala a vrátila zpět.
„V tom případě, Kazekage-sama,“ uklonila se Nonō už mnohem vážněji, „kde mám začít?“
„Naruto,“ ozval se ještě Kabuto, když už doběhli na dohled od Písečné, „mám pro tebe a vlastně pro všechny zprávu od Hokageho. Je podle něj dost možné, že zde potkáme někoho z naší vesnice, který je tu na tajné ochranářské misi, jejich krytí nesmíme v žádném případě prolomit.“
„Neměj obavy,“ řekl Naruto, nebyl přece dítě, aby objímal lidi, který nemají na tom místě co dělat.
„Tým z Listové?“ seskočil z obranného valu někdo, když doběhli poblíž. „Děkujeme, že jste přišli tak rychle.“
„Můžete nás dovést-,“ nestihla dopovědět Anko, protože onen chunin už automaticky kýval hlavou.
„Samozřejmě… za mnou, Kazekage-sama váš očekává… najdeme ji v nemocnici.“
Anko jenom ukázala, že jsou za ním a společně pokračovali v tempu, který udržovali už od Listové.
„Naruto?“ ozvala se překvapeně Temari, protože jej znala lépe, než jeho týmového partnera nebo zbytek tohoto týmu.
„Kazekage-sama,“ uklonil se Naruto a všichni toto gesto opětovali.
„Jsem lékařský shinobi, je něco s čím mohu pomoci?“ zeptal se Kabuto.
„Práce na odstraňování jedu pomalu postupují, jestli ale máš možnost nějak pomoci…“ nadhodila Temari.
„Samozřejmě, Naruto, můžeš mi asistovat?“ otočil se ještě Kabuto na Naruta.
„Ihned za tebou,“ souhlasil Naruto, „Kazekage-sama,“ uklonil se ještě jednou a s tím zmizel i s Kabutem za dveřmi, než ale ten práh přešli, uslyšel ještě od Anko, že to bude ona, která s ní probere plán proti Akatsuki a informace o jednotkách, které proti nim mají připravené.
„Dobrý den,“ ozval se Kabuto, když předstoupil před několik lékařů. Některé i znal, když tu byl jako špeh, samozřejmě oni toto vědět nemohli. „Může mi někdo shrnout, co se tu stalo?“ dodal v profesionálním módu.
Odpověď mu ale předala ze všech lidí Matka… a pak že někdo bude říkat, že svět není malý.
„Třicet jedna lidí je už mimo ohrožení života,“ pověděla Nonō vyčerpaně, ale to že viděla své ‚syny‘ ji dodalo novou energii, ne že by to dala na sobě znát, „zde jsou poznámky o tom, co je to za jed.“
Kabuto přijal onen svitek a nechal Naruta čučet mu přes rameno. „Dokážu vyrobit protijed, máte tu někde nějaký skleník?“
„Dovedu vás tam,“ ozval se jeden z lékařů Písečné, který tu stál víceméně zbytečně. Nebál se přiznat, že existovali lidé, kteří hluboce překračovali jeho znalosti.
„Děkuji,“ lehce se uklonil Kabuto.
„Kabuto,“ zastavil ještě svého týmového partnera Naruto, „jestli se ti podaří z toho jedu udělat slabší alternativa, ocenil bych to.“
„Cítíš se na to?“ otočil se ještě Kabuto.
„Pouze jedna cesta, jak to zjistit ne?“ nadhodil.
„Uvidíme, co dokážu,“ kývl nakonec Kabuto a zmizel pryč.
„Madam,“ zvolal tedy Naruto na Nonō, „jestli dovolíte, mohu vám doplnit čakru.“
Nonō hrála svou roli dobře a podívala se na něj podezřívavě. „Když mě to nevyruší v koncentraci,“ připustila nakonec.
„Nemějte obavy, jsem expertem v této technice, Tsunade-sama mě naučila o ní vše, co znala,“ a s těmito slovy spustil techniku přesunu čakry, která byla první, co si vybral z téměř neomezeného seznamu technik a schopností Tsunade. Když má člověk tolik čakry jako on, bylo by mrhání příležitostmi, nenaučit se být přenosná baterie na čakru.
„Zajímavá kombinace povolání,“ pověděla Chiyo po chvilce ticha.
„To bylo na mě?“ byl Naruto překvapen.
„Ano na tebe, meč na zádech, student pod Tsunade-hime…“
„Nikdy jsem nebyl pro extra specializaci,“ pověděl s úsměvem Naruto. „Ale nenechte se mýlit, jsem tu jako bojovník v přední linii. Jen co Anko-sensei dokončí plánování s Kazekage-sama a co se tyto informace dostanou ke všem týmům tam venku, bude jenom stačit, aby Kabuto připravil protijed a vyrazíme pro Gaaru.“
„Kolik těch týmů je tam venku?“ zeptala se Chiyo.
„Šestnáct čtyřčlenných týmů,“ prozradil Naruto, protože to nebyla žádná tajná informace, „pochopitelně to nejsou všechny, některé týmy mají jen jiné mise,“ pro jistotu dodal, aby neřekl úplně přesné číslo.
„Hokage-sama nešetřil,“ pověděla Chiyo poté, co umlčela pohledem svého manžela, který ji naznačoval, že se opět zmýlila, když ze začátku nevěřila v toto spojenectví.
„Samozřejmě, že ne,“ podíval se na ně tvrdě, že něco vůbec takového si někdo z nich myslel. „Je to práce Hokageho starat se o své spojence. Naše práce je plnit jeho přání. Samozřejmě jak ale víte, protože jste v radě, jsem tu proto, že jsem také Jinchūriki. Je to naše povinnost nabídnout ruku někomu našeho ‚druhu‘, když je v nesnázích.“
„Naruto,“ ozvalo se z jedné z postelí.
„Kankuro?“ otočil se Naruto za hlasem.
„Musíš Gaaru najít,“ poprosil, „postarali jsme se, abychom měli kus látky z obou útočníků,“ a s tím musel kvůli bolesti na chvilce přestat mluvit, „určitě vám Temari půjčí několik našich lidí, které dokážou pomocí pachu je vysledovat.“
„Uděláme vše co je v mých silách,“ usmál se Naruto, protože ruce měl stále zaneprázdněné.
„A Naruto.“
„Hm?“
„Díky že jsi nám tam v lese dal možnost,“ pověděl, když ho opouštěla síla, „nikdy ti za to nikdo nepoděkoval, ale myslím… že jsme s tou… příležitostí naložili… dobře.“
„To určitě ano,“ řekl tiše Naruto, když viděl jak Kankuro opět nereaguje a tak jeho odpověď byla spíše jenom pro sebe. Bylo nádherné dávat lidem druhé šance, ale v hlavě ho stále strašila myšlenka Hashirami… že jednou tu druhou šanci dá někomu špatnému a všichni jeho milovaní za to budou trpět.
„Zpráva všem týmům,“ ozvala se Anko do vysílačky a doufala, že v ní chytí nejbližší tým, který tuto zprávu předá dál, aby se to opravdu dostalo ke všem, „jsme na cestě k úkrytu Akatsuki, je to někde mezi Listovou a Písečnou, očekává se Země řek.“
„Rozumím, předám zprávu dál,“ ozvalo se jako odpověď. „Poblíž této lokace by měl být tým Asuma a tým Gai. Až potvrdí pozici tohoto úkrytu, budeme tam co nejdříve.“
„Náš čas do příchodu je zhruba půl dne, Akatsuki mají už nějaký ten den náskok, jelikož nevíme, co mají v plánu, ani jak dlouho jim to bude trvat, snažte se všechny týmy dostat do Země řek, až budeme vědět přesnější polohu, budou všechny naše týmy blíž.“
„Riskantní, jsi si jistá, že je to v této zemi? Jestli stáhneme všechny týmy sem a bude to jinde…“
„Náš skout si je jistý,“ potvrdila Anko, když se podívala na jounina, který s nimi byl poslán.
„Provedu,“ a s tím se ukončilo spojení ve vysílačce. Anko opravdu doufala, že se rozhodla dobře, tak či tak se ale nějak rozhodnout musela, to byl úděl vedoucího týmu.
„Blíží se k nám několik týmů z Konohy,“ ohlásil Zetsu ze své pozice na jednom prstu sochy, kterou právě teď používali.
„Ví, kde jsme přesně?“ zeptal se Pein.
„Prozatím ne, je to ale jenom otázkou času.“
„Kolik jich je?“ pokračoval Pein.
„Nejblíže našemu úkrytu je tým, který vede Asuma Sarutobi… a s ním v týmu je tvůj bratr, Itachi…“
„Hm,“ odfrkl si Itachi.
„…dále je to tým pod vedením Maito Gaie, a opodál je tým pod vedením jounina jménem Raidō. Ostatní týmy by sem neměli stihnout dojít včas,“ dopověděl Zetsu.
„Tři týmy?“ pověděl si Pein sám pro sebe, „Zetsu budu potřebovat tvé Kisei Bunshin na tu techniku. Kisame, Itachi, zdržte týmy Asumy a Gaie, jestli se objeví nějaký další tým, Konan, Hidane, Kakuzu, budete na řadě. Víte, kolik čakry tu musíte nechat, takže počítejte s tím, jakou sílu budete mít k dispozici.“
„Samozřejmě,“ ozvalo se v několika podání a všichni se dále soustředili na svou práci. Vyjmutí démona sice nešlo nijak zrychlit, ale rozhodně se dalo zpomalit. Bylo tedy důležité toto dokončit co nejdřív a zmizet, protože jestli je nepřátelé obklíčí, byl by to problém, který by se blbě řešil, a tomu se muselo předejít.