Zdroj: http://www.dollow.funsite.cz/index.php?a=125 • Vydáno: 20.1.2016 20:20 • Autor: Amren
Naruto neměl momentálně ani jednu schopnost, která by mu dovolovala poznat, jestli se někdo blíží nebo ne. Tak využíval jenom svůj sluch, který měl na slušné úrovni. Poté, co se dozvěděl, že Chōjūrō vyhrál zápas, jej také jako prvního uslyšel, jak kráčí zpět nahoru. O chvilku později uslyšel i zrychlený dech a těžší krok Chōjiho, což byl ten moment, kdy měla přijít jeho chvilka. Jestli Shikamaru dokázal Sasukeho správně nasměrovat.
„Sasuke," ozval se ale někdo před ním, než stačil vyskočit ze svého úkrytu. Tak Naruto jenom více zapadl ke zdi, ale tak, aby se neprozradil řinčením meče o omítku. Hlas dotyčného sice poznával, stejně ale Jiraya nemusel vědět, že tu je.
„Jiraya-san?" nechápal Sasuke, kde se tu Jiraya vzal a co po něm vlastně teď chce.
„Neboj, nejdu ti říct, že dnes nebudeš bojovat," uklidnil ho Jiraya vesele. „Tak nějak právě naopak," zaměřil se Jiraya na část osobnosti Sasukeho, která milovala boj.
„Děje se něco?" pochopil Sasuke ihned.
„Nemáme moc času, tak to zkrátím," řekl Jiraya v dostatečně hlasitosti, jako kdyby si byl jistý, že je nikdo neposlouchá nebo minimálně, že si byl jistý, že ti co poslouchají, to mají také slyšet. „Chtěl jsem ti to říct dřív, ale byl jsem přehlasován. Musíš to ale vědět, než sejdeš ty schody. Ať si ostatní říkají, co chtějí."
Sasuke na to kývl, nebo to alespoň Naruto odhadoval. Bylo zbytečné to prodlužovat zbytečnými řečmi, když se jednalo o každou sekundu, než Sasuke bude dole chybět.
„Gaara má v sobě démona, jak jistě víš. Nevím, jestli tušíš, jak toto spojení s člověkem funguje, ale na to taktéž nemáme čas. Ichibi, jeho démon, bude v tvém zápase nejspíše vypuštěn. Ne kvůli tobě, ale aby rozpoutal paniku a začal masakrovat vše v okolí."
Sasuke na to nic neřekl, ale Naruto tušil, že kdyby ty schopnosti senzorů měl, odhalil by zvýšení srdeční frekvence u Sasukeho.
„Jelikož jsou v naší vesnici tací, kteří mají taktéž démony," řekl Jiraya pro jistotu neurčitě, „byl můj úkol vymyslet pečeť, která zastaví démona, kdyby se naši Jinchūriki neovládli. Neuspěl jsem ještě kompletně, ale i tak tento svitek dokáže zastavit přeměnu v prvotní fázi. Tvůj úkol je následující: Jakmile se Gaara bude snažit o přeměnu, použít jej. Tu pečeť mám ale jen jednu a je to jakýsi prototyp. Jedna chyba a může být po tobě. V ten moment samozřejmě zasáhnu já. Bude to ale znamenat, že budu chybět jinde."
Naruto chápal, co Jiraya říká. Jestli se rozhodne zachránit Sasukeho, nebude u toho, aby ochránil Hokageho, Zemského pána a jiné, což může mít hrozivé důsledky a je to nejspíše sekundární myšlenka toho, aby se Gaara odpálil v aréně.
„Provedu," řekl Sasuke a Naruto uslyšel zvuk otevírající se kapsy.
„A Sasuke," řekl ještě Jiraya, „věřím v tebe," dodal a když nedostal žádnou odpověď, pobídl ho k rychlosti a tak se Sasuke přemístil, aby byl v aréně co nejdřív.
Jiraya ale zůstal stát na místě a tak to Naruto pochopil jako vybídnutí k tomu, aby vystoupil ze stínu.
„Ví to všichni?" zeptal se jenom Jiraya.
„Ti, které budeme potřebovat, jsou obeznámeni," naznačil Naruto Karin a Shikamara.
„Dobrá práce," pochválil jej Jiraya. „Kdyby bylo na mně, všichni byste právě zasloužili povýšení." V té větě bylo samozřejmě nevyřčené ‚na mě to ale není'.
„Co bude můj úkol?" zeptal se ještě Naruto, když se ozval Hayate zesíleným hlasem dole v aréně.
„Být připraven… Na všechno," shrnul to takhle Jiraya.
„Dobrá," pochopil Naruto, že má reagovat na situace, které nastanou, nebo na rozkazy těch, co mají vyšší hodnost.
„Musím jít zpátky na svou pozici," řekl Jiraya. „Hodně štěstí nám všem."
„Jiraya-san," zastavil ho ještě Naruto, když si vzpomněl na to, co jim prozradila Karin.
„Ano?"
„Kazekage-sama není ten, za koho se vydává."
Jiraya se na něj podíval a rychlostí reálného blesku byl vedle něj. „Cože?"
„Karin zjistila, že se Kazekageho čakra nebo DNA či prostě něco," nevěděl, jak přesně to funguje, „neshoduje s tím, jaký byl Kazekage před několika lety, když ho spatřila. Dali jsme to ale vědět Ameyuri," dodal tu poslední část rychle.
Jiraya ho jenom v rychlosti poplácal po obličeji a okamžitě zmizel, takže Naruto se také rychle vrátil na místo, kde zanechal své známé. Nejspíše celou dobu od počátku stál Gaara pryč od Sasukeho, nebo spíše Sasuke stál pryč od Gaary, protože Gaara si stále mumlal něco pro sebe a Naruto dokázal odezírat ze rtů alespoň natolik, aby poznal psychopatické řeči, které slyšel, když Gaara napadl je.
Sasuke na první pohled ale nevypadal extra překvapeně, občas musel Naruto uznat, že vypadat jako nezajímající se o svět Emo chlapec, mělo své výhody. Třeba jako vyprovokovat Gaaru k tomu, aby si přestal mumlat pro sebe a konečně zaútočil svým pískem. Sasuke ale překvapil všechny včetně Naruta, protože místo nějakého rychlého běhu, uhnutí, uskočení, se Sasuke přemístil s rychlostí, kterou Naruto tipoval jako rychlost Shisuie ve stejném věku. To znamenalo ale jediné. Rychlost, kterou tu žádný opravdový genin nezvládal stíhat. Sasuke využil toho, že se mohl rychle přemístit, ale zároveň i vnímat vše se svým Sharinganem. Přemístění samozřejmě ale nebylo jediné, co udělal. Poté, co se Sasuke objevil tam, kde zamýšlel, vymačkal ze svého těla co největší sílu a pěstí udeřil Gaaru do hlavy. Naruto by si radši přál kunaiem do krku, ale stejně jako Sasuke Naruto věděl, že se nejdříve musí zbavit toho brnění, které má Gaara na sobě přilepené a tomu rána do obličeje a odlet dobrých deset patnáct metrů určitě pomohla.
Sasuke by možná v tento moment udělal nějakou pózu ze známého filmu, kde by ukázal čtyřmi prsty a řekl něco ve stylu ‚pojď na mě', ale Jirayova slova ho jistým způsobem nasměrovala, a tak se stejně rychle přemístil k ležícímu Gaarovi a stejně ohromnou silou dupl Gaarovi na zbývající brnění, které mu chránilo hlavu. Více toho ale nestačil udělat, protože písek už ho dostihl a on tak musel uskočit.
Gaarovo brnění na hlavě už vypadalo jako roztříštěné zrcadlo, a to byla pro Sasukeho doslova lahoda sledovat. Teď už to jenom dostat pryč z celého těla nebo to prostě ukončit přes odhalenou hlavu. Gaara měl ale jiný plán. Než se Sasuke stačil rozběhnout, přemístit nebo udělat něco jiného, Gaara udělal jednu pečeť a obalil se do ohromné kopule z písku. Sasuke si odfrkl. Očekával, že ten souboj bude trvat déle, než jeho protivník zahodí útok pro maximální obranu.
Sasuke tedy opatrně došel blíž a pak se rychle rozběhl, aby zaútočil na tu kopuli pro zkoušku její tvrdosti. Než ale stihl něco udělat, část kopule se změnila v bodáky, které na něj zaútočily a jenom jeho opatrnost a Sharingan mu dovolovaly se vyhnout a zůstat nezraněn. Stejně ale jako jeho protivník.
Sasuke si všiml, že ho sleduje divné oko a tak bez nějakého převelikého přemýšlení jej spálil nejjednodušší ohnivou techniku. Možná to oko bylo z písku a ten byl velmi odolný, ne-li neporazitelný ohněm, ale oční nerv, který tuto techniku spojoval s originálem, určitě takto odolný nebyl. Sasuke tušil, že Gaara si prostě přivolá další a další oko. Než se tak ale stane, tak Sasuke bude mít výhodou to, že může udělat něco, co bude pro jeho protivníka překvapení. Sasuke si tak vyndal Narutův meč a jednoduše jej namířil na kopuli. Gaarův štít byl ale velký natolik, že Sasuke nevěděl, v kterých přesně místech Gaara stojí, takže Sasuke namířil někam na prostředek té kopule.
„Chidori Eisō," pověděl Sasuke tiše a sledoval, jak bleskový paprsek prochází z jeho těla přes meč až do Gaarovi ‚absolutní obrany', z které se ihned po setkání blesku a písku ozval nelidský řev. Sasuke si tak mohl být jistý, že trefil.
„Zabiju tě!" ozvalo se z kopule hlasem, který by člověk nedokázal vytvořit a Sasuke věděl, že je čas na dárek od Jirayi. Sasuke se tedy rozběhl blíž, paprsek si zkrátil, aby se mu z meče stala jakási obrovská blesková katana a jedním z popravčích triků, co ho Naruto naučil, nařízl ze své strany tento štít. Byl by samozřejmě rád, kdyby mohl tu kouli otevřít jak konzervu, na to ale ještě neměl. Rozsypání obrany na prach bral ale jako vítězství.
To, co spatřil, když se kopule rozsypala, ale nepřipomínalo Gaaru. Bylo to něco odporného, nehumánního, démonického, přesně to, co si představoval, když se dozvěděl, že je Gaara Jinchūriki. Sasuke v tuto chvíli musel použít největší rychlost, které jeho tělo dokázalo zvládnout, aby se vyhnul mocné a obrovské ruce, která jej chtěla usmrtit. Sasuke, s myšlenkou omluvy Narutovi, hodil svůj bleskový meč na svého protivníka jako kopí a sledoval, jak obě démonické ruce chrání lidského Gaaru. Takový byl ale přesně plán. Když byly ruce zaměstnané, mohl se tak přemístit a položit onu pečeť na Gaarova záda. Sasukeho obdiv pro Jirayu vzrostl na téměř maximální měřítko, když pečeť zapůsobila ihned a Gaara padl bez démonických rukou vyčerpaně do kleku, kde jej Sasuke chytil za bradu a s kunaiem, který si stačil vyndat, ho chytil do pozice, kdy mu mohl podříznout nechráněný krk.
Sasukemu ale nikdo nezačal tleskat a když si dovolil sekundu, aby se podíval, co se děje, všiml si, že v celé aréně vypuklo něco, co se vůbec nehodilo na oslavu jeho vítězství. Říkalo se tomu válka. Sasuke nevěděl, co má dělat, ale jeho úkol od Jirayi zněl jednoduše, a tak se ho snažil nepokazit. Někdo se ale nakonec kousek od něj objevil. Nebyl to ale ani Jiraya a ani Hayate. Byl to sensei Písečného týmu a na Sasukeho hlavu právě od tohoto člověka letěl kunai zesílený větrem. Sasuke se mohl přemístit nebo přeměnit s něčím, nebo mohl také obětovat svůj život, aby zabil Gaaru. Existovala ale ještě třetí možnost. Uskočit a rukou se snažit ten akt dokončit, a tak i učinil. Sasuke se odrazem pravé nohy odmrštil na levou stranu od Gaary a snažil se kunai nasměrovat tak, aby v tom pohybu zavadil o krk. Gaara ale nebyl omráčený, aby se nesnažil uhnout, ale i když dokázal hlavu strhnout dozadu, kde mu už nebránila postava Sasukeho, tak i přesto Sasuke řízl a Gaara to na svém krku hrubě pocítil.
***
Ameyuri neměla zrovna špatný den. Dobrá společnost kolem ní, zajímavá funkce osobní ochranky, k tomu, a co bylo nejlepší, výjimečný výhled na všechny probíhající souboje nebo tak si to alespoň myslela, než se po prvním souboji objevil někdo v její hlavě… Doslova.
„Je si Karin jistá?" zeptala se Ameyuri, když se dozvěděla, co jí nějaká ta holka, kterou Naruto kdysi dávno trénoval, řekla.
„Ano," kývla Ino.
„Vyřiď Karin, že její zjištění chápu a že jakmile bude příležitost, objevím se tam." To bylo, co Ameyuri slíbila, než se ta Ino vrátila zpět do své mysli. Ameyuri tak trávila čas čekáním na peklo tím, že vtipkovala s Mei. Pokud nikdo neměl nic vědět nebo to všichni už věděli, neplánovala to ona nějak měnit. Ameyuri se tak s Mei bavila o budoucích chuninech, o tom, jestli by nějaký ten budoucí chunin ‚stál za hřích', což jenom vytáčelo imitaci Kazekageho a nutilo k lehkému smíchu Hokageho. Pak ale přišel Sasuke – který by podle Mei v budoucnu za hřích stál – a ona tušila, že v průběhu zápasu s Jinchūriki přijde peklo a potopa.
Ameyuri ráda sledovala, jak Sasuke se svým vlastním druhem umění meče poráží Gaaru a ještě radši sledovala, jak se Sasuke zbavil Gaarova démona, jakoby to byla hračka a s pomocí svitku, kterého si všimla na zádech, to jistě hračka byla. Nezazlívala ani Jirayovi nebo kdo to byl, že se zapojuje do soubojů. Když ten mladý Nara mohl využít živého obrazu od nějakého toho Saie, aby si zvětšil stín, proč nemohl v kritický moment pro možná celou Listovou pomoct možná nejsilnější shinobi ve vesnici. Bylo to ale od Nary velmi chytré, nechat se podpořit. Přesně to se od nich očekávalo. Nemohla si ale samozřejmě odpustit, když se Kazeakge zeptal, jestli je to pták, aby neodpověděla, že je to možná letadlo.
Každopádně když někdo mezi diváky spustil ohromné genjutsu, které k nim samozřejmě nemohlo dosáhnout, ona zareagovala, a to tím, že než se mezi ‚Kazekagem' a Hokagem mohl spojit jednostranný překvapený pohled, objevila se mezi Kazekageho ochrankou, která už v ruce držela kouřovou bombu.
„Příliš pozdě," řekla a rozsekla je oba šikmě na půl a v tento moment začala válka i zde nahoře.
***
Naruto se tvářil každou chvilku jinak. Natěšeně, když viděl Sasukeho vítězit. Nepříčetně, když viděl, jak zahodil darovaný meč, až nakonec šťastně, když Sasuke dostal Gaaru do matové pozice. V tu chvíli začal tleskat, ale jeho ruce začaly těžknout a jeho víčka taktéž. Naruto pochopil. To genjutsu, které Shikamaru předvídal, bylo tady. Naruto tedy pro jistotu vyhledal Shikamara pohledem a už dával ruku do své kapsy, kde měl připravenou jehlu, kterou by si způsobil bolest, protože těžko se tvořila pečeť na zrušení genjutsu, když člověk nedokázal dát ruce k sobě. Naštěstí tuhle věc dokázali napravit s Jirayou u jeho klonovací techniky. Zrušení genjutsu ale nezvládal. Shikamarův poslední pohled, než fingovaně usnul, bylo to, ať udělají všichni to samé, a tak si Naruto způsobil bolest a imitoval pád na zem. Naruto si rád počká na to, co má Shikamaru v plánu, a tak zapojil všechny své smysly, aby i z pozice na zemi a se zavřenýma očima věděl, co se kolem něj děje. Pak už zbývalo jenom vyčkat na nějaký signál.
***
Jiraya nevěděl, jestli se rozhodl správně, ale tušil, že takto si měl vzít rozkaz od Sarutobi-senseie. Možná se změnily podmínky, když se Orochimaru rozhodl promenádovat jako Kazekage, jak zjistila Karin. Ona tedy přímo nezjistila, že je to Orochimaru. To ale bylo tím, že neměla všechny informace, jako měl Jiraya. Takže i když chtěl pomoct svému senseiovi ve VIP místech pro Kage a jejich ochranku, jeho úkolem bylo ochránit ‚rodinu' Sarutobiho-senseie, tedy všechny obyvatele Listové.
Kde byl Orochimaru, pochopitelně nechyběli ani obrovští nechutní hadi, a tak to Jiraya vzal směrem, kde podle informací z ANBU a Root se nějak podivně ochomýtalo mnoho lidí z Písečné a sem tam i Zvučné, takže jestli někdo plánoval využít přivolávacího rituálu místo Orochimara, bude to právě tam, nebo v to alespoň Jiraya věřil tak, že se tím směrem rozběhl.
Jiraya byl překvapením pro současnou hlídku, kde z pěti shinobi byli pouze dva ti, kteří věděli o invazi. Zbylí se hádali o tom, kdo že asi vyhraje ve zkouškách a stěžovali si na nespravedlnost, že se nemůžou koukat. Jiraya je popravdě litoval. Ne že nevidí souboje, ale že jsou v první linii útoku.
„Jiraya-sama, co se děje?" přišel jeden z těch jouninů, co věděli.
„Ále," odmávl to Jiraya lehkostí sobě vlastní, „momentálně je patnácti minutová pauza, tak sem vás přišel obeznámit o prozatímních výsledcích."
Ti, co netušili o plánu, se na Jirayu podívali v novém světle. Kdo mohl tušit, že Jiraya se bude zajímat o obyčejné shinobi jako jsou oni, aby za nimi zašel?
„Už bojoval ten poslední Uchiha?" zeptal se jeden z nich.
„Právě před jeho soubojem udělali přestávku," začal Jiraya. „Vyhrál ale Shikamaru Nara, Kabuto Yakushi a ten šermíř z Mlžné."
„Fíha, kdo by to byl řekl," pověděl další. Pak se ale ozval ohromný výbuch a Jiraya byl rád za to, že mu sázka na stranu vyšla, kdyby byl tak legendární lůzr, jako je Tsunade, čekal by asi na úplně jiném kontinentu.
„Co to bylo?!" ozvalo se v různých podobách a všichni byli připraveni na souboj. Ale když na zeď, u které měli strážnou věž, vyrazil tříhlavý had, všichni taktéž pochopili, že byli možná připraveni na souboj, ale ne na tohle.
„Kuchiyose: Yatai Kuzushi no Jutsu," nenechal se překvapit vývinem situací Jiraya, když je přesně takto očekával a vyvolal ohromnou žábu, která se objevila ve vzduchu, a dopadla tak, že zastavila útok tohoto hada, který skončil přišpendlen k zemi. Jestli měl někdo v plánu probourat hradby, tak ne na jeho hlídce. „Nečumte!" zařval Jiraya na ostatní. „Útočte na oči hada, braňte moje žáby a postarejte se o támhlety hajzly!" ukázal na blížící se armádu z Písečné.
„Ano, pane," ozvalo se několikrát a pak, kromě různých útoků, byly slyšet slova do vysílačky. Peklo sice možná začalo, ale Jiraya věřil tomu, že jsou dostatečně připravení na všechno, co přijde.
***
„To je nejspíše povel pro nás," ozvala se Tsunade na střeše Hokageho kanceláře, kde byla chráněna čtyřmi vybranými ANBU.
„Není pochyb, je to Orochimarův had," řekl jeden z velitelů ANBU, který měl rozkaz chránit právě princeznu Tsunade.
„Je to na vás, gentlemani," řekla tedy Tsunade a pak se podívala na Yūgao. „A na tobě, má milá," dodala pro jistotu a s posledním úsměvem pro všechny přítomné, vyvolala Katsuyu a bez jediného vyřčeného slova ji dala příkaz, aby se rozdělila a vyhledala každého z Listové a chránila ho vlastním tělem a čakrou, kterou ji bude Tsunade podporovat. „Plán A ať započne," řekla ještě.
„Nebojte se, Tsunade-sama. Náš vrchní velitel se postará o další část plánu."
Tsunade si vzpomněla na shinobi, jehož jméno znal pouze Hiruzen-sensei a který svou funkci vykonával už neskutečně dlouhou dobu. Jestli tedy měla někomu věřit, rozhodla se věřit v tohoto člověka.
***
Ameyuri očekávala, že dva ze tří protivníků budou mrtví a zůstane jenom tahle imitace. Ale když všechny čtyři půlky dvou mrtvých shinobi dopadly na zem, nestalo se to, co očekávala. Místo toho, určitě díky nějaké nechutné zakázané technice, z každé půlky vyskočil jeden shinobi s čelenkou Zvučné vesnice.
Než stihla zaútočit znova, spatřila jednoho člověka, kterého znala a to vůbec nebyla dobrá zpráva. Jestli ona přežila svou smrt díky Narutovi, tak před ní stál člověk, který svou smrt nepřežil, ale musel být oživen. To z něj ale dělalo jenom nebezpečnějšího protivníka.
„Bacha!" stihla zařvat, než Gari natáhl své ruce a použil svůj výbušný element, kterým byl znám. „Bakuton: Jiraiken," bylo vše co řekl a všichni co stáli před ním, se ocitli ve smrtelném nebezpečí. Ao svým tělem zaštítil Mizuakage a uskočil s ní pryč. Ochranka Hokage jenom Sarutobiho zalehla, protože byl dál než Mizukage a ona, jenž byla nejblíž, se rozhodla uskočit rychlostí, kterou byla proslavená. Cestou ale ještě ve vzduchu sundala jednoho z ANBU, který letěl přímo výbuchu napřed a který by to asi neměl šanci přežít. Pak se ozvalo to mocné ‚bum', které otřáslo celou budovou a než se stihla Ameyuri zvednout z matrace jménem ANBU, už na místě, kde stála ještě před chvíli, byla ohromná bariéra.
„Co se děje?" ozval se další ANBU, který se objevil vedle ní. Tenhle byl ale jeden z velitelů, protože měl bílý plášť.
„Kazekage byl nahrazen někým jiným," řekla Ameyuri, ale pak si vzpomněla, s kým mluví a dodala: „Jak jste to, do prdele, nemohli vědět?"
ANBU velitel už chtěl něco říct, ale Ameyuri se ještě jednou zadívala na bariéru a promluvila. „Karin bude potřebovat ochranu."
„To je zařízené. Právě k ní míří dva z nás."
„Jdu je podpořit. Určitě je s ostatníma. Vy mezitím přijďte, jak z toho dostat alespoň Mizukage. Jinak tu dnes započne něco víc než jenom invaze." A s těmito slovy se vydala za Karin a Narutem, svůj slib stále na paměti.
***
Sasuke se možná vyhnul prvnímu hozenému kunai od senseie Písečného týmu, ale když na něj letěly další, už to bylo horší a horší. Naštěstí se včas objevil Hayate a svými vrženými kunaii zastavil vše, co na Sasukeho letělo.
V ten moment se objevil vedle zraněného Gaary, naštvaného Bakiho i zbytek jejich týmu. Tedy Temari a Kankurō.
Baki okamžitě poklekl a začal co nejrychleji léčit Gaaru, který, i když nebyl až tak zasažen, mohl na toto zranění zemřít. Sasuke odhadoval, že by mu stejně jeho démon zachránit koudel, takže to byla jenom taková snaha na oko. Moc toho nevyléčil, protože Hayate tam jenom nestál a nekoukal a na Bakiho zaútočil. To samé udělal i Sasuke a stalo se tedy to, že všichni uskočili a Baki předal Gaaru Kankurovi, protože Temari byla ráda, že chodí po tom, jak skončila zdrogovaná, nebo co jí vlastně udělal Shikamaru.
„Co máme dělat?" zakřičel Kankurō a snažil se bránit jak svou sestru, tak i mladšího bratra. Před ním ale naštěstí stále stál jejich sensei.
„Vezměte Gaaru, vylečte ho všemi možnými prostředky, počkejte, až se mu vrátí síla a pak pokračujte podle plánu," přikázal Baki a jeho tým se rozběhl pryč. Sasuke nechápal, proč neútočí, ale Hayate byl jaksi v klidu, takže si dovolil to samé.
Za chvilku ale přišli posily a vedle Hayateho se objevil Hiashi Hyuuga a vedle něj Neji a Hinata.
„Můžeme?" zeptal se Hiashi a Hayate mu to odkýval a tak Hiashi udělal jednoduchou pečeť a Baki spadl na zem v bolesti, kterou si nedokázal Sasuke ani představit a jenom Neji vypadal, že tuší, co asi Baki právě prožívá. Trvalo to asi pět sekund a Baki byl mimo.
„Kdy dostal prokletou pečeť našeho klanu?" zeptal se Neji.
„Když byl zajat," prozradil Hiashi. „Bylo by od nás lehkomyslné zajmout ho a pak jej nechat běžet bez toho, aniž bychom měli nějakou pojistku."
Neji pochopitelně nevěděl, kdy byl tento Baki zajat, ale s respektem poděkoval za odpověď.
„Necháme je jít?" nechápal Sasuke něco jiného.
„Zabít Gaaru tady by mohlo způsobit to, čemu jsme se snažili zabránit. Tedy kompletní vzbuzení démona. Takhle běží někam daleko, aby se zregenerovali, a tam se o ně někdo postará nějakým způsobem. Tak či tak to bude ale daleko od naší vesnice," vysvětlil Hayate. „A abych nezapomněl, svůj úkol si splnil dokonale," pokračoval. „Věřím tomu, že momentálně si titulu chunina dosáhl. Ne že by to záleželo na mém rozhodnutí."
„Tak co mám teď dělat?"
„Tvůj úkol bude ochrana osob zde a pomoc to tu vyčistit."
„Váš úkol bude stejný, spolupracujte spolu," řekl Hiashi směrem na členy jeho klanu.
Když se ozval třikrát souhlas, všichni tři zamířili mezi diváky a zůstal tam jenom Hiashi a Hayate. „Vezmu ho s sebou," řekl Hiashi a hodil si Bakiho přes rameno. Hayate na to jenom kývl a když na místě zůstal jenom on sám, tak se rozhodl v rychlosti také zapojit do bojů proti jednotkám ze Zvučné.
***
Naruto uslyšel signál, na který čekal a tak jenom vyskočil z fingovaného spánku a spatřil těsně vedle sebe jednoho ze shinobi Zvučné, kteří stejně jako pár jeho kolegů byli chyceni do stínové techniky Shikamara, který stejně jako oni všichni hrál spícího medvěda. Kiba okamžitě dal rozkaz na přeměnu Akamara a oni dva zasáhli pomocí své techniky Gatsūga jednoho ze shinobi, kterého měli poblíž, který dopadl velmi tvrdě doprostřed arény a nikdo netušil, jestli ten člověk tohle mohl vůbec přežít. Karin nečekala taktéž dlouho a svůj cíl zasáhla Rasenganem. Takže zbýval jenom Naruto, který už si hodlal vytáhnout katanu, kterou měl schovanou za svým hlavním mečem, ale v tu chvíli se vedle něj objevila Ameyuri.
„Pamatuj na svůj slib," bylo jediné, co řekla, když mu zabránila zabít svého protivníka.
„Nikdo nic neříkal o koleni," odvětil Naruto a silou sobě vlastní prokopl shinobimu ze Zvučné koleno. Než ten se ale stačil vzpamatovat či vykřiknout bolestí, stála před ním Ameyuri a přes krk mu vrazila do hlavy jeden ze svých mečů. V ten moment se ale objevila další a další kavalérie. Přišel Kakashi a Gai a z nejspíše druhé strany se objevili dva členové ANBU.
„Dobrá práce, Shikamaru," ocenil Kakashi neskutečnou schopnost Shikamara ukončit techniku na daném jedinci přesně v ten moment, kdy někdo z ‚jeho' týmu používal techniku na tohoto dotyčného.
„Karin-san," ozval se jeden člen ANBU, když se Gai a Kakashi pustili do boje s ostatními nepřáteli. „Náš úkol je vás doprovodit za Tsunade-sama."
Karin pochopila, že po ní budou chtít maximální využití její schopnosti, ale to tušila od té doby, co přišla na to, že se něco děje. Jednoduše tedy kývla na souhlas a otočila se na Naruta, kterého rychle objala.
„Dávej na sebe pozor," bylo vše, co řekla, než jí slušně ten samý člen ANBU naznačil, že je čas jít.
„Naruto," řekl Kakashi, když se zbavil jednoho dalšího protivníka, kterého on sám odhadoval na chunina. „Nejsem tvůj sensei, ale mám pro tebe úkol, pro tebe také Shikamaru."
Naruto se tedy otočil na jednoho z legendárních shinobi vesnice a poslouchal, co bude jeho úkol v těchto dramatických okamžicích.
„Tady Pakkun," vyvolal Kakashi jednoho ze svých ninja psů, „vám pomůže vystopovat Gaaru. Váš úkol bude jakoukoliv metodu zaručit to, že se nevrátí. Jestli budou jenom utíkat, nechte je být. Jestli ale prokážou chuť zaútočit znovu na Listovou, zdržte je tak dlouho, než vám přijdou na pomoc nějaké posily. Budu se snažit poslat někoho za vámi, jak jen to půjde."
„A co my?" zeptal se Kiba svého senseie a tím ‚my' myslel sebe, Ino a Sakuru, která se tu také objevila.
„Pomůžete zabezpečit bezpečí našich hostů," řekl jednoduše Kakashi. Ameyuri vzala dokončení věty za dokončení i briefingu a rozbila zeď arény, aby Naruto a Shikamaru plus pes mohli projít dál a nemuseli běžet přes střechu.
„Jestli za vámi Kakashi nikoho nepošle, tak hned jak se vyřeší ta věc s Mizukage nahoře, přijdu vám na pomoc já sama," řekla, než Pakkun nabral směr a jak Naruto tak Shikamaru ho následovali. Když doskočili na zem vedle arény, spatřili něco, co nikdo nečekal. Dole stál Suigetsu a vedle něj jedna mrtvola shinobiho a druhá ležela právě pod ním. Když se Suigetsu zvedl a otočil, Naruto i Shikamaru pochopili, že toho druhého zabil tím, že mu prokousl krkavici.
„Naruto-san," ozval se Suigetsu natěšeně. „Vzal jsem si na starost trošku to tu pomoct uklidit, nevadí?"
Shikamarovi se udělalo trošku blbě, ale nic na sobě nedal znát. I takovéto jsou cesty pravého shinobiho.
„Zajímavé metody," bylo vše, co Naruto řekl, než už ho začal Pakkun popohánět.
„Někam jistě míříte," řekl Suigetsu očividné. „Tajné mise a to všechno," odmávl, že mu nemusí nic vysvětlovat. „Přišel jsem o něco požádat."
Naruto ho pohybem ruky vyzval k tomu, ať se rychle vymáčkne a tak Suigetsu nechodil dál kolem horké kaše.
„Abych se mohl lépe postarat o tyhle," ukázal na mrtvoly, „budu potřebovat váš meč."
Naruto našel tisíce důvodu, proč to nemá dělat, ale Suigetsu i on pochopili to hlavní. Narutovi je ten meč momentálně k ničemu. Naruto tedy udělal rozhodnutí, které kdyby byl v nějaké hře, možná mohlo rozhodovat o různých koncích příběhu. Naruto ale nebyl v žádné takové hře. „Ná," podal mu tedy svůj meč. „Věz, že jestli s ním utečeš, nebo něco podobného, já a Ameyuri tě doženeme klidně až na konci světa."
„Nic proti vám, Naruto-san. Bojím se ale pouze toho, co by mi udělala Ameyuri-sama."
„Hlavně že chápeš myšlenku," pokrčil Naruto rameny a kývl na znamení Shikamarovi a Pakkunovi, že můžou běžet.
Suigetsu se tedy jenom podíval na meč, co držel v ruce a lehce se zazubil. Tohle měnilo mnohé.
***
„Kohopak to tu máme," ozvalo se za Kabutem, který když se otočil, spatřil proti sobě tři shinobi Zvučné. „Máme ti vyřídit pozdravy od Orochimara-sama."
„A co ten pozdrav říká?" zeptal se Kabuto a poupravil si brýle.
„Poslal nás, vyvolené, aby si poznal, že jsi neměl zahodit nabídku, která se neodmítá." A s těmito slovy si všichni tři členové spustili první stupeň prokleté pečetě. Kabuto si jenom povzdechl. Jeho úkol bude zase o chvilku opožděn.
***
Sarutobi Hiruzen se snažil nahmatat puls na krku své ochranky a s vydechnutím poděkoval všem možným, že Raidō ještě žil, i když netušil, jak dlouho tato skutečnost bude pravda. Jestli jsou tu zavřený a vypukne tu ohromná bitva, bude Raidō ohrožen. Tak Hokageho napadla jenom jedna věc a to, udělat pomocí jedné techniky kolem Raidōa bariéru z hlíny, tak aby mohl dýchat, ale zároveň byl jistým způsobem chráněn.
„Tyhle situace mě vždy dojímaly," řekl výsměšně Orochimaru, když si všiml, co jeho bývalý sensei dělá.
„Mizukage-sama, jste v pořádku?" zeptal se Ao.
„Ano, jsem," usmála se na něj, ale její úsměv trochu pohasl, když si všimla podobných zranění na zádech Aoa, jaká měla Hokageho ochranka. Tato zranění byla jistě způsobena různými třískami, které se jim zabodaly do zad.
„Orochimaru," ozval se Hokage a sundal ze sebe plášť, aby ukázal sám sebe v plné bojové výzbroji. „Co tímhle chceš dokázat?"
„Víš, jak to je, sensei," pokračoval dál Orochimaru výsměšně a napodobil Hokageho tím, že si také strhl něco ze sebe. Nebyl to ale plášť, ale kůže na obličeji. „Dokonce jsi mě donutil převtělit se do jiného těla, když sis našel někoho, kdo mě dokáže vyčmuchat. Ale jak vidíš, ani to nezabralo."
Na to se Mei zasmála zvučným smíchem, který byl přímo ledový. „Ameyuri o tvém převlečení věděla celou dobu," sundala Orochimarovi jeho namyšlenost. „Nevím, jaký byl tvůj plán, jestli se tu zavřít s Hokagem a pokecat o starých dobrých časech, ale Ameyuri způsobila to, že jsme tu na tebe tři. Takže pokud nezrušíš tu svoji bariéru, jsi v nevýhodě."
„V tom případě tedy trošku vyrovnejme týmy, ne?" ušklíbl se Orochimaru a udělal potřebné pečetě na Kuchiyose: Edo Tensei. „Přece nechceme, aby Gari byl jediný živý mrtvý na bojovém poli, ne?" poukázal na Gariho, který byl v jednom rohu této bariéry.
Hokage ale nečekal, co se bude dít a poslal na Orochimara tisíce klonů jednoho shurikenu a Mei poslala ze svých úst kyselinu, která měla rozpustit rakve, které se před nimi objevily. Jejich společná snaha úspěch nepřinesla, protože dvě ze tří rakví se otevřely a tam stáli nepřátelé, se kterými tu nechtěl nikdo bojovat. První a druhý Hokage.
„Tak začneme toto romantické setkání, ne?" navrhl Orochimaru povýšeně a začal tyto dvě mrtvoly ovládat. Chtěl zamezit sentimentálním řečem, které by jistě nastaly.
„Bude mi velkým potěšením," ozvala se Mei a dala signál, který Ao jednoduše pochopil. Možná proti ní stáli lidé hodní respektu, ale třetí Hokage, Hiruzen Sarutobi, byl někdo, po jehož boku bude bojovat velmi ráda.
***
Tayuya všemi různými způsoby popoháněla všechny vesničany do připravených úkrytů. Nevěděla, kdo rozhodl, že bude ona jedna z těch, kteří budou mít tento úkol a možná to ani vědět nechtěla. Tam někde bojoval Naruto o svůj život a nejenom on. Proč ona musela trčet tady? Každopádně píšťalu měla připravenou u úst a ovládala jimi své tři démony, kteří svými těly chránili ty, které měla na starost.
Fū létala nad nimi a korigovala všechno ze vzduchu. Byly v tomhle velmi dobrý tým a všichni to věděli. Proto asi i v tento moment byly k sobě přiděleny.
„Tayuya-sama," ozvalo se malé děvče, když už se blížili k přidělenému úkrytu.
„Ano?" zeptala se tak, aby stále mohla držet u úst píšťalu.
„Až bude po všem, podepíšete se mi?" zeptala se a Tayuya spatřila mírné červenání v její tváři. Na tuto otázku se otočilo mnoho dalších dětí, které, když viděli odvahu při položení otázky, chtěli taktéž vědět odpověď.
„Podepíšu ti, co budeš chtít, když budeš celý den na slovo poslouchat moji kamarádku," odvětila Tayuya. Měli s Fū domluvené to, že jakmile je dostanou do úkrytu, bude je chránit Fū sama. Ona půjde pomoct Narutovi, který byl jako vždy označen malým broučkem, které dokázala Fū ovládat. Jak si ráda Tayuya dělala srandu, Fū byla prostě schopný stalker.
Děvčátko se podívalo na letící dívku a po chvilce kývlo na souhlas. Tayuya si musela v duchu povzdychnout. Od té doby, co hrála tak nějak pravidelně koncerty, ji hodně lidí začalo respektovat a mnoho dětí z rodin civilistů si ji dokonce začaly svým způsobem idealizovat. To ale samozřejmě neměnilo nic na tom, že podle civilistů stále žila s ‚démonem' Narutem a ‚divnou' Fū, což jí kladné body nepřidávalo. Ne že by jí to nějak trhalo žíly. Ona ale stále vytvářela jakousi snahu, tedy kutat železo dokud je žhavé, což znamenalo snažit se změnit myšlenky mladé generace, aby až ta stará generace bude senilní nebo sejde ze světa, tu zůstali hlavně ti lidé, které budou její rodinu mít rádi nebo jí alespoň dávat patřičný respekt.
Najednou ale Fū dala signál, že se někdo z nepřátel blíží, ale než se stihla otočit, přiletělo z druhé strany mnoho kunaiů a vedle nich dopadl jeden z jouninů Listové, který se o tyto příchozí z lehkostí postaral.
„Dobré načasování," uznala Fū.
„Dárek od našeho senzora," pousmál se jounin a poté, co řekl něco do vysílačky, zamířil zase jinam.
„Hehe," ušklíbla se Tayuya. „Karin se asi také nenudí."
„Chudák holka. Bude tak nadopovaná čakra pilulkami, že bude chodit i ve spánku," odpověděla jí Fū a společně pokračovaly do úkrytu, který už nebyl daleko. Tayuya se nemohla dočkat, až budou na místě, protože někde byl někdo, kdo potřeboval její pomoct víc. Tak nějak to tušila.
***
Karin se jenom ze své pozice usmála, když jí bylo ohlášeno, že Tayuya a Fū jsou v bezpečí. Ne že by si to nemohla vyhledat sama a potvrdit si to, ale bylo mnoho dalších týmů, které potřebovaly její pomoc. „Dva chuninové u modré budovy na malém náměstí," řekla Karin, když si všimla dvou živých chuninů a jednoho jejich mrtvého kolegy. Tahle práce nebyla namáhavá až tolik na čakru, ale spíše na psychiku. Za tu chvíli, co plnila tento úkol, viděla mnoho mrtvých známých i neznámých shinobi. To se mělo ale změnit, až se všechny části Katsuyi dostanou ke všem, protože k těm, u kterých už byla, se téměř nemohlo nic stát. Za každé ale zranění, co Katsuya zabránila, trpěla Tsunade tím, že jí docházely další a další síly. Proto ani Karin nezahálela. Když někam správně pošle podporu, znamená to méně zranění a méně zranění znamená zdravější Tsunade.
„Potvrzuji," řekl jeden z ANBU, co měl na starost přenášení informací. Když se tento plán vymyslel, všichni shinobi, kteří věděli o invazi, dostali za úkol naučit se mapu Listové jako ohromnou šachovnici, aby věděli, kam budou posláni a mohli rychle reagovat. Takže jestli se někdo z nepřátel dostal k vysílačce, slyšel akorát například toto: „L27 modrá, dva chuninové v nebezpečí."
„Tady Jestřáb," ozval se po dlouhé době Shisui. „Jsme poblíž, postaráme se o to. Počet nepřátel?"
Člen ANBU se podíval na Karin s očekáváním. „Tři a jeden v záloze," řekla ona po chvíli.
„Tři plus jedna," podal tu informaci, co chtěl Jestřáb slyšet.
„Rozumím, konec," ubezpečil je a tak se Karin mohla dívat dál. On si tak mohl trochu lépe narovnat masku kance a podívat se po okolí. Jediné, co se ale změnilo za těch možná dvacet vteřin, co se nedíval, byl jenom úsměv Tsunade, který směřoval na Karin. I on pochopil, že bez těchto dvou tady by ztráty na životech byly v úplně jiných číslech.