Zdroj: http://www.dollow.funsite.cz/index.php?a=116 • Vydáno: 23.3.2015 20:10 • Autor: Amren
Hokage seděl s dýmkou v ústech a pozoroval jouniny před sebou a dělal, že nevnímal Jirayu vedle sebe. „Jak se dá poznat z účasti zde, nemusím říkat, co budu dnes oznamovat.“
„Chuninská zkouška hm?“ ozval se jeden z jounin-senseiů.
„Přesně tak. Přišlo mi vhodné vám to oznámit dřív, než sem přijdou výpravy z jiných zemí,“ potvrdil Hiruzen, „a aby to bylo oficiální… první den sedmého měsíce započne chuninská zkouška,“ dodal ve svém oficiálním hlase.
„To je docela ještě dost času,“ ozvalo se z řad jouninů.
„Aspoň ještě můžeme něco udělat,“ dostalo se mu odpovědi.
Slovo si ale vzal znovu Hiruzen. „Nyní ať přistoupí ti, co mají na starost nové geniny. Musím ale rovnou zmínit, že jestli kvalifikujete svůj tým, musíte do začátku zkoušky splnit alespoň osm misí,“ a s těmito slovy přistoupila Kurenai a jounin s hnědými vlasy a brýlemi.
„Já, Kurenai, nenominuji svůj tým k chuninské zkoušce,“ řekla Kurenai a uklonila se.
„Stejně jako po mé pravici,“ uklonil se také druhý jounin.
„Divil bych se, kdyby tomu bylo jinak,“ vydechl Hiruzen kouř z plic. „V tom případě ať přistoupí ti, kteří mají na starost týmy z minulého roku,“ a po těchto slovech vystoupil Kakashi, Gai a Asuma.
„Já Kakashi, jenž vedu tým 11 s geniny Kiba Inuzuka, Hinata Hyuuga a Tobio, je nominuji do chuninské zkoušky.“
„Já Asuma, jenž vedu tým 10 s geniny Shikamaru Nara, Ino Yamanaka a Chōji Akimichi, stejně jako po mé pravici.“
„Já Gai, jenž vedu tým Gai s geniny Rock Lee, Tenten a Neji Hyuuga, stejně jako po mé pravici.“
„Výborně,“ řekl Hiruzen, „ještě někdo?“ a s tím se podíval schválně na Jirayu.
„Nominuji svůj tým,“ řekl Jiraya bez nějakých průtahů a oficiálností.
„Jiraya-sama má tým?“ ozvalo se potichu z řad jouninů.
„Představ své žáky, Jiraya-kun,“ ozval se vesele Hiruzen.
Na to si Jiraya jenom odfrkl. „Já Jiraya, jenž vedu tým 7 s geniny Naruto Uzumaki, Sasuke Uchiha a Kabuto Yakushi je nominuji na chuninské zkoušky.“
Než by se ale rozpoutala debata mezi jouniny, vzal si opět Hiruzen slovo. „Když máme za sebou nováčky, kdo chce začít?“
„Nevím, jestli mám svůj tým počítat do nováčků, ale pokud můžu,“ ozvalo se ženským hlasem a kolegové jí museli udělat prostor, aby mezi nimi prošla.
„Ale jistě, Shizune, prosím,“ ukázal rukou, že může začít.
„Já Shizune, jenž vedu tým 6 s geniny Sakura Haruno, Karin Uzumaki a Matsuri, je nominuji na chuninské zkoušky,“ a s tím se také uklonila a zašla zpátky mezi ostatní jouniny, aby dala prostor ostatním, kteří chtějí také nominovat.
Když se Jiraya objevil na tréninkovém hřišti, spatřil něco, co neočekával, že uvidí a to bylo to, že Naruto trénoval se Sasukem. Jestli tohle nebylo podle vyprávění, co slyšel, samo o sobě divné, tak to, že oba bojovali s mečem a oba měli zavázanou levou ruku, už divné rozhodně bylo.
„V čem je problém, Sasuke-chan,“ použil schválně zdrobnělinu Naruto, aby vyprovokoval svého soupeře. „S mečem ti to nejde?“
„Drž… hubu,“ dostalo se mu odpovědi a Naruto se musel vyhnout lehké bleskové čepeli a sám zaútočil tou větrnou.
„Když tak řekni jednoočkovi, ať ti pomůže s technikou a třeba ti přitom může vyměnit i plýny a zavázat tkaničky,“ provokoval dál Naruto a užíval si toho, že má navrch.
„Sklapni,“ a s tím přišel další Sasukeho útok.
„Ale no tak,“ ušklíbl se Naruto, „nikdo ti nebude mít za zlé, když se někoho zeptáš. Já sice zdokonalil techniku rasenganu sám, ale jestli ty potřebuješ pomoc,“ pokrčil hraně Naruto rameny, „nikdo ti to nebude mít za zlé-,“ nestačil ani dokončit větu, protože musel udělat salto vzad, aby se vyhnul něčemu, co vypadalo skoro jako světelný meč. „Hou hou, Sasuke,“ zastavil ho Naruto zvednutím rukou. „Měl by si pracovat taky na své sebekontrole a udržování emocí.“
„Hm,“ řekl Sasuke a podíval se na svůj meč, respektive na Narutův půjčený.
„Ale vypadá to funkčně,“ pochválil Naruto a se slovy, „na,“ hodil po Sasukem kunai, který Sasuke rozřízl jako nic. „A ono to dokonce i funkční je,“ zhodnotil to nakonec.
„Říkal jsem, že Uchiha dokáže vše.“
„Kdyby ti Ameyuri nenechala zkopírovat tu myšlenku, tak teď někde ve sklepě brečíš, jak ti to nejde,“ zchladil ho Naruto, „a navíc, větrná čepel je furt silnější.“
„Dokud nepoužiji oheň,“ ušklíbl se Sasuke.
Na to už neměl co Naruto říct, tak jenom zamumlal. „Stejně bys dostal.“
„Nazdar, děcka,“ objevil se mezi nimi Jiraya s úsměvem. „Pěkná technika, Sasuke,“ nadhodil Jiraya uznale a pak se podíval na Naruta. „Co ruka?“
„Kurama dělá, co může,“ pokrčil Naruto rameny. Přece jenom opravdu dělají, co můžou. Kurama ale s neustálými řečmi.
„No, jelikož bez ní dokážeš bojovat, mám pro vás nabídku,“ řekl a pak chvilku nechal napjatou atmosféru. „Co říkáte na chuninskou zkoušku?“
„Ve dvou? Bez jounina?“ nadzvedl Sasuke obočí.
„Jounina vám neseženu,“ začal Jiraya, „ale můžete mít mě, galantního žabího poustevníka, Jirayu-sama!“ udělal svou úžasnou pózu a sledoval, jak se oběma na tváři objevil malý úsměv, i když se ho snaží zakrýt.
„To bylo chabý, žabí poustevníku,“ zhodnotil to Naruto a schválně využil tohoto oslovení.
„Jako kdybyste vy prcci mohli hodnotit,“ odmávl je Jiraya.
„A kdo bude třetí člen našeho týmu?“ zeptal se Sasuke.
„Sehnal jsem vám Kabuta zpět. Nerad ničím týmové spolupráce a vy jste prý slušný tým,“ připustil Jiraya a vyndal dva papíry. „Ještě je na to čas, tak si to pročtěte, podepište a někam si to schovejte. Donesete to pak do místnosti, která je tam napsaná. Mezitím budeme občasně trénovat,“ a s tím se otočil na Sasukeho. „Tobě pomůžu s nějakými ohnivými technikami, jestli si chceš zdokonalit tohle párátko,“ ukázal na meč. „Dojdi si za Kakashim nebo za tou sex bombou Ameyuri.“
Naruto chtěl už něco říct na ochranu Ameyuri, ale byl zastaven rukou.
„A co se týče tebe, moc toho z větrných technik neumím, takže jsem zvolil něco, co používali i šermíři z Mlžné, konkrétně Fuguki, když už si chceš na ně hrát,“ zkonstatoval Jiraya a aby je nenechal moc kecat, ukončil svůj monolog. „Sejdeme se tu zítra po západu slunce, to už jsou všechny lázně zavřené a nepřijdu o inspiraci,“ a s tím zmizel.
„Hm,“ zhodnotil to Sasuke.
„Co je?“ zeptal se Naruto a dal si ruce v bok. Poznal tohle Sasukeho ‚hm‘ od jiného podobného ‚hm‘.
„Začínám věřit, že platí to přísloví ‚štěstí sedá na hlupáky‘ protože nevím, jak jinak by ses dostal k trenérům jako je Ameyuri, Jiraya, Asuma, Danzō a další,“ vysvětlil Sasuke.
„Jo, Sasuke-chan,“ přiblížil se Naruto opatrně k Sasukemu a podal mu pobaveně ruku na rameno, „stačí být charismatický a jde to všechno,“ začal a když viděl, že Sasuke chce nějak odvětit, rychle pokračoval. „A ne, Sasuke-chan, chovat se jako, že máš klacek zastrčený v análním otvoru, se mezi charisma nepočítá,“ a s tím se smíchem vyskočil, aby se vyhnul úderu mečem. Pak už stačilo jenom rychle utíkat a křičet „Sasuke-chan!“ přece jenom věděl, jaké oslovení má Sasuke nejraději.
„Uzumaki Naruto?“ ozval se jeden z ANBU, když Naruto znovu a opět trénoval.
„Ano?“ otočil se na nově příchozího Naruto.
„Hokage-sama si vás přeje ve své kanceláři… okamžitě,“ pověděl ANBU rozkaz, který mu byl dán. „A máte s sebou vzít Ameyuri Ringo,“ a když Naruto kývl, že rozumí, člen ANBU zmizel.
„Hej Ameyuri!“ zakřičel Naruto. Přece nepůjde tak daleko zaklepat. Chvilku se nic neozývalo. „Hokage nás chce vidět!“
„Už jdu,“ ozvalo se za chvilku ne zrovna příjemným hlasem. „Co může po nás dvou Hiruzen chtít?“
„Nesnědla si někoho?“ vyplázl Naruto na ní jazyk.
„Polez radši jednorukej,“ vrátila mu to a společně se vydali co největší rychlostí tam, kde byli žádáni. Když se dostali až do budovy, bylo na ně od sekretářky pohlíženo ještě divněji než obvykle, což si domysleli, že asi souvisí s jejich návštěvou. Nemuseli ani klepat, protože dveře jim otevřel jeden z ANBU, což bylo ještě divnější.
„Jsem rád, že jste přišli,“ řekl Hokage a Naruto si odpustil poznámku ve stylu, že neměli mnoho na výběr. „Máme tady takovou nevšední záležitost, se kterou byste nám mohli pomoct,“ a s těmito slovy se na ně otočila postava, která k nim byla doposud otočena zády.
Naruto ale při pohledu na ní, se začal smát, i když se to snažil zastavit, takže z toho vyšel jen potlačený smích. „Zuby do špičky přišli zase do módy?“ zeptal se ihned poté.
Na to mu jen Ameyuri dala malý pohlavek. „Hōzuki předpokládám,“ řekla, když si všimla stojící postavy před ní.
„Jeden ze dvou žijících Šermířů, je mi ctí,“ uklonil se Suigetsu, ale nedělal moc prudké pohyby, pořád byl pod drobnohledem elity Listové.
„Tří,“ pověděli Ameyuri a Naruto zároveň.
„Myslel jsem předešlou generaci,“ opravil se Suigetsu. „Mé jméno je Suigetsu a jak už jsem zmínil zde předtím, přišel jsem nabídnout své služby.“
„Jeden žralok doma stačí,“ zašeptal Naruto Ameyuri potichu.
„Nevidím, že by si měl nějaký meč, se kterým by si mohl své služby nabízet, pokud máš na mysli dostat se k nám, jinak bychom tu nebyli, kdyby ses chtěl stát geninem, že?“ nadzvedla Ameyuri tázavě obočí.
„Pravda, ale odvážím se tvrdit, že mám největší šance se k nějakému dostat,“ ušklíbl se Suigetsu a bylo vidět, že si je docela jistý tím, co dělá.
„Pokračuj,“ vybídl ho Hokage.
„Můj zesnulý bratr má u sebe ve svitku zapečetěné všechny zbývající meče a jako jeho bratr mám také největší šanci na nalezení místa jeho památky, tudíž i tohoto svitku a do té doby…“ pověděl s dalším úšklebkem Suigetsu, „bych nabídl své služby při zabití Kisameho.“
Tohle byla nabídka, na kterou nikdo nechtěl říct okamžitě ne.
„Co za tyto ‚služby‘ požaduješ?“ zeptala se Ameyuri, když si povšimla, že se nikdo k této otázce nemá.
„Samozřejmostí je bydlení zde,“ začal Suigetsu, „a tak nějak vše, co k tomu patří. Aby moje bydlení nebylo někde v žaláři,“ dodal rychle poté. „A až splním své sliby, tedy všechny zbývající meče, kromě toho, který se nachází v Mlžné, chci být velitelem nové generace Šermířů.“
„Jestli by někdo měl být velitelem, měla bych to být nejspíše já, nemyslíš?“ zeptala se Ameyuri vyzývavě.
„Uznávám, že budete nejzkušenější člen týmu, ale čtyři meče za hodnost velitele nové generace Šermířů se vším všudy je má poslední nabídka. Jestli ji odmítnete, půjdu svou myšlenku nabídnout Mlžné.“
Ameyuri, Naruto a ani Hokage nevěděli, jestli blafuje nebo ne, ale pro každého to byla zajímavá myšlenka.
„Jak si vyřídíš bydlení zde, nechám na vás,“ ukázala rukou na Suigetsua a Hokageho, „ale z mé strany se můžeme dohodnout, ale…“ pověděla a ukázala na té samé ruce jeden vztyčený prst, „můžeš být náš ‚velitel‘, můžeš si vybrat i meč, kromě těch mých, můžeš být do konce života znám jako zakladatel nové generace Šermířů, co nejsou jenom z Mlžné, ale nepočítej v žádném případě, že budeme poslouchat rozkazy, které půjdou proti naší osobnosti či vyšším nařízením. Bude to fungovat na podobném principu jako předchozí generace. Nenamlouvej si, že získáš figurky na šachovnici.“
„Nic takového jsem neměl ani v plánu,“ řekl Suigetsu. „Mě jen stačí shromáždit všechny meče, stát se jejich pánem a pokračovat ve snu mého bratra dál.“
„V tom případě si nejspíše budeme rozumět. Chovej se jako Mangetsu v soukromí a mezi námi nebude problém,“ kývla na to Ameyuri a s dalším krátkým kývnutím k Hokagovi se vydala ke dveřím. Naruto tam tedy na chvilku zůstal sám a jak se na Suigetsua podíval, věděl, že jistotu v jeho osobnosti bude mít jako vždy až po konverzaci s Karin.
„Než dostaneš ty meče, s kterými tu obchoduješ, věz, že potřebuješ můj souhlas k přijetí do této generace a ten nedostaneš, dokud nepoznám, o co ti opravdu jde,“ řekl Naruto svůj názor do debaty a když viděl, že se po něm nic nechce, zamířil s pozdravem také pryč. Když poté doběhl Ameyuri, chvilku mlčky pomalu pokračovali domů.
„Heh, další Hōzuki,“ řekla Ameyuri pobaveně.
„Věříš mu?“
„To že chce být pánem této skupiny? Určitě,“ odpověděla. „To, že mu záleží na našem dobru? Asi stejně jako záleží na našem dobru Danzōvi,“ odfrkla si. „Ale jinak to může být zajímavá pomoc a v budoucnu i zajímavý člen.“
„Myslíš?“ nechtělo se Narutovi moc věřit.
„Každá skupina má někdy nějaké nepřátele, a jestli něco klan Hōzuki výborně umí, tak je to zabíjení lidí a většina z nich to dělá s ohromným potěšením, takže až někdy přijde někdo a my si s ním nebudeme chtít špinit ruce, stačí jenom ukázat a ten Suigetsu nám ještě poděkuje. Takový jsou to řezníci.“
„Naše skupina se koukám začíná rozrůstat do zajímavých prostorů,“ odvětil na to ironicky Naruto a zakroutil nad tím hlavou, osud měl opravdu zajímavý smysl pro humor.
Jiraya musel chtě nechtě něco uznat. Jak Naruto, tak i Sasuke, byli v odvětví učení technik géniové… nebo respektive měli schopnosti, které jim k tomuto velmi pomohly. Sasuke se sharinganem dokázal kopírovat ledacos a Naruto byl prostě Naruto.
„Dobrá, přesvědčili jste mě, že novou techniku oba zvládáte,“ zastavil je v tréninku Jiraya. „Jako váš ‚jounin-sensei‘ bych vás měl připravit na zkoušku, ale oba jste na ní byli několikrát, takže víte, co čekat, takže jenom pár rad,“ a s tím si je oba donutil k maximální pozornosti. „První test bude vést Ibiki, takže ať ten test bude v jakémkoliv duchu, bude to maximální psychologický výmaz mozku. Nenechte se zdeptat a projdete,“ na to mu oba kývli. „Druhý test bude v Lese smrti. Nevím, kdo ho povede, ale už podle zadání bude minimálně jeden z úkolů dostat se doprostřed k věži.“
„Takže sprint?“ zeptal se Naruto.
„Teoreticky také můžeme vyřadit všechny soupeře,“ navrhl s pokrčením ramen Sasuke.
„To nechám na vás. Očekávám, že se ale dostane až k soubojům. Když už jsem se pod vás podepsal, nechci být za hlupáka.“
„Samozřejmě, když už jste vychoval jednoho Hokageho…“ odmávl to Naruto. Jeho otec byl přece takový machr, že se s jeho jménem musí házet všude… radši kdyby ale jeho jméno bylo spojováno s tím, že se postaral o svou rodinu, než to, že byl vynikající shinobi.
Jiraya se na něj podíval se zvláštním pohledem, ale pro jistotu to nekomentoval.
„Hokage-sama říkal, že vás tu najdeme,“ ozvalo se za nimi, když se tam objevily dvě postavy. „Jiraya-sama,“ pozdravila Anko okamžitě svého nadřízeného.
„Á,“ ozval se Jiraya překvapeně, i když o nich věděl samozřejmě dříve. „Tak už máme celý tým kompletně. Jestli chcete, nechám vám čas na to, abyste se přivítali a popovídali, hm?“ otočil se zpátky na Naruta se Sasukem.
Naruto ale jenom skoro až bez života mávl a Sasuke lehce kývl hlavou. V tu chvíli Jiraya pochopil, že asi žádný tým není bez stínů nad jejich hlavami.
„Nebo to půjde i takhle,“ řekl sarkasticky Jiraya. „No tímto bych měl asi prohlásit Tým 7 za oficiální.“
„Supr,“ dodal Naruto po svém, ale v jeho hlase bylo slyšet vše, jen ne to nadšení.
„Tak dobrá, dojdu pro poslední přihlášku na chuninské zkoušky a tím všechny ty oficiálnosti skončí a už to bude jen na vás,“ a s těmito slovy Jiraya radši zmizel. Nechtěl být v této atmosféře více, než musel.
„Ahoj Naruto, Sasuke,“ pověděl po chvilce Kabuto s úsměvem.
„Jak bylo v ANBU?“ zeptal se Naruto ze slušnosti.
„Určitě lépe než s námi, řekl bych,“ vzal si slovo Sasuke. „Tým 7 nebyl nikdy nic moc.“
„Pravdu díž, brachu,“ kývl Naruto hlavou a zkřížil si ruce na prsou. „Jaké to je šlapat po hlavách přátel, aby se člověk posunul dál?“ skoro až vyprskl tyto slova.
„Nevíte, o čem mluvíte,“ pověděla nebezpečně Anko na ochranu svého svěřence a kamaráda.
„To je pravda. Nikdy bych nezničil postup svých kolegů a přátel z týmu pro vlastní budoucnost,“ nenechal se zastrašit Naruto.
„Anko,“ položil ji Kabuto ruku na rameno. „Věděli jsme, že to takhle dopadne.“
„A přesto ses rozhodl?“ nadzvedl Naruto tázavě obočí.
„Chtěl jsem udělat něco, co pomůže mé vesnici a mé rodině.“
„Tím, že jsi odsoudil budoucí generaci na mise typu D, se ti to určitě povedlo,“ prohlásil sarkasticky Sasuke. „Nebo nevíš, že tým, který nemá ani senseie ani třetího člena je v této vesnici platný asi jako novorozeně?“
„Je vidět, že jste se měli strašně špatně,“ vzala si slovo zase Anko, i když měla stále ruku na rameni proto, aby to nechala na Kabutovi. „Most pojmenovaný po ‚velkém Narutovi‘, zápis v Bingo knížce a právoplatné vlastnictví meče jednoho ze sedmi Šermířů.“
„Áno,“ protáhl Naruto znechuceně, „a z té vší slávy a štěstí co mě potkalo, jsem si nechal ochrnout ruku, abych si to vyrovnal.“
A po těchto slovech se na tréninkovém hřišti rozlehlo ticho, při kterém i Anko pochopila, že překročila nepsanou hranici. Bylo vidět, že znovu řekla něco, než si zjistila všechny informace.
„A bude v pořádku?“ zeptal se po chvilce Kabuto tiše.
„Tsunade-sama tomu nedává až tak moc šancí, ale to je v pořádku. Ta ruka stála za ten drahý poznatek, co jsem zjistil,“ odmávl to Naruto zdravou rukou. „Ukázalo mi to, kolika lidem na mně záleží a pro které jsem jenom další figurka na šachovnici,“ a s těmito slovy Naruto zamířil ke stromu, kde měl opřené pití a tak tam nechal Sasukeho tak nějak samotného.
„S Narutem jsme se rozhodli, že se budeme chovat jako shinobi a budeme spolupracovat, jako kdyby se nic nestalo, nic víc, nic míň,“ a s těmito slovy se také vydal pro pití, ne že by měl žízeň, ale aby jim tak nějak nastavenými zády ukázal to, co si o nich myslí… co si tak nějak myslí o všech dospělých.
Anko seděla sama v Lese smrti a přemýšlela nad tím vším, co se za poslední týdny událo. Před rokem by nečekala, že ji někdo zapojí do ANBU týmu, natož aby ten tým sama vedla. Před rokem by ani nečekala, že se stane jounin-senseiem týmu s tak dobrými geniny, kteří vlastně ani geninové být neměli, protože třeba Kabuto byl silnější než ona.
Stalo se toho mnoho, ale ničeho nelitovala. Vypadalo to, že se život začíná obracet k lepšímu. Lidé ve vesnici ji začínali zdravit a prokletá pečeť byla z jejího krku pryč. Pokaždé, když si vzpomenula na Kabuta, měla na tváři divný úsměv, který jí nechtěl zmizet. A teď vede tým, který i když spolu příliš nevychází, spolupracuje na dokonalé úrovni a to vše pod jejím jménem. Co víc si mohla přát?
„Ahoj, Anko-chan,“ ozvalo se za ní a ona na sekundu úplně zamrzla. Ten hlas znala. Ona věděla, komu patří a to na tom bylo to nejhorší.
„Ty?!“ otočila se.
„Copak, Anko-chan, nevidíš mě tu ráda?“ zasmál se ten hlas.
„Jak to vypadáš? Co je to za odpornou techniku?“
„Copak, radši by si viděla svého starého senseie?“ vysmíval se ji Orochimaru. „Věděl jsem, že se ti bude stýskat, Anko-chan,“ a s tím si nehty rozerval dívčí obličej, za kterým bylo jeho já. „Spokojená?“ vysmíval se jí dál.
„Zrůdo,“ odfrkla si Anko a připravila se k boji, i když věděla, že je to zbytečné. Žádná pomoc nepřijde a sama ho neporazí.
„Taková ošklivá slova na svého senseie,“ ušklíbl se Orochimaru. „Určitě chceš vědět, proč jsem přišel, že?“ zeptal se řečnicky. „Výborná otázka. Slyšel jsem, že ses zbavila mé pečetě… kukuku… jaká šikovná jsi, Anko-chan. Bohužel mi ale nikdo neřekl, jestli si to dokázala sama nebo to dokázal někdo jiný, takže to budu muset dostat z tebe.“
„Nikdy ti nic neřeknu, to radši zemřu!“ plivla směrem k němu.
„I to je jedna z možností. Šance přežití pečetě je jedna ku deseti. Jaká bude šance, když ji na tobě aplikuji podruhé? Řekneš mi vše, co chci a ještě si na tobě udělám tento pokus, i když jsem tě před nějakou dobou zahodil, protože jsi byla bezcenná hračka. Dneska prokážeš svůj užitek, nejsi šťastná? To sis vždy přála ne? Potěšit svého senseie.“
„Zabiju nás oba nebo aspoň sama sebe,“ odfrkla si Anko.
„V tom případě budu pokračovat dál, dokud nedostanu to, co chci, jako vždy.“
„Nejdříve budeš muset projít přese mě,“ a s tím si vytáhla kunai.
„Dobrá,“ povzdechl si hraně Orochimaru. „Ukážu ti tedy jak bezcenný shinobi jsi,“ a s těmito slovy se vydal do útoku.
Karin jako vždy vzbudil budík uprostřed noci, ale za tu dobu ji to už ani nepřišlo. Když ji tenkrát řekli, že bude vstávat několikrát za noc, jenom aby zapnula techniku a podívala se, jestli nic vesnici nehrozí, měla chuť je všechny poslat někam. Proč by měla obětovávat spánek, když ostatní nemusí? Pak ale na svém účtu uviděla nemalou částku, i když neplnila žádné mise a pochopila… dělej, co umíš a nebudeš škodná a tak se s tím naučila žít. Sice měla neustále přerušovaný spánek, ale to za ochranu své rodiny ráda obětovala.
Stačilo ji ale jenom na chvilku zapnout svou techniku a ihned musela zaklít. „Do prdele!“ s těmito slovy se rozběhla pro boty a mikinu a rozběhla se ven, kde věděla, že má připravenou nejednu signální světlici.
„Karin-san?“ objevil se vedle ní ANBU hlídač, když si všiml, jak vystrašeně vyběhla ven.
„Orochimaru! Les smrti!“ vysypala ze sebe co nejrychleji a odpálila tu nejrušnější světlici nad sebe. Bylo to to, co měla udělat. Tím vzbudí všechny cvičené shinobi a další odpálila směrem na Les smrti. Ti co mají službu, budou vědět, kam mají jít a ostatním to poví.
„Budu muset spustit alarm, nikam nechoďte, Karin-sama!“ a s těmito slovy člen ANBU zmizel.
„Jsi uhodl, že nechám Anko zemřít,“ řekla si Karin sama pro sebe a rozběhla se k Lesu smrti. Ostatní ji přijdou co nejdříve na pomoc. Věděla, že by neměla běžet plnou rychlostí, aby se nevyčerpala, ale v tuto chvíli ji to bylo jedno. Netrvalo to ani moc dlouho, a když se naposledy ujistila, že Anko stále ještě bojuje, vypnula své senzorické schopnosti a svou čakru důkladně skryla, pak už jenom vyrazila na místo boje.
„Kukuku,“ pověděl Orochimaru s výsměchem. „Vypadá to, že si se vůbec nezlepšila.“
„Do hajzlu,“ zaklela Anko a snažila se vstát, ale věděla, že už ani to nedokáže.
„Pěkný trik s tím, že by si nás obětovala oba sebevražednou technikou, ale příště to nesmíš chtít použít na klona,“ dobíral si ji Orochimaru. „Takže, Anko-chan, řekneš mi dobrovolně, jak ses zbavila mé pečetě?“ nechal ji chvilku času. „Ne? Tak vyzkoušíme ji na tebe dát podruhé. Věřím, že po té bolesti, co zažiješ, mi řekneš úplně vše,“ zasmál se děsivě Orochimaru a ze vzdálenosti, kde stál, na Anko vyslal svůj prodloužený krk.
Anko už se připravovala na nejhorší, ale jelikož její oči směřovali za Orochimara, všimla si něčeho čeho on ne a to byl letící kunai s výbušným lístkem, který Orochimaru nečekal, a tak se mu zapíchl do nataženého krku a vybouchl. Anko to naštěstí odhodilo jen pár centimetrů, takže mohla sledovat, jak se, když se kouř rozptýlil, objevil zničený Orochimaru, ale jenom do té doby, než ze sebe sundal jak had svou kůži a byl znovu neporaněný. Pro Anko to ale vypadalo jenom, jako když vyzvracel sám sebe.
„Kukuku,“ zasmál se Orochimaru. „Máme návštěvu,“ řekl směrem k Anko a podíval se všude kolem sebe. „A někdo s perfektní schopností zastavit svou čakru i nádech, jsem ohromen,“ dodal Orochimaru a oblízl se po tváři. „Někdo z tvých přátel, Anko-chan? Neseznámíš mě? Třeba by ten dotyčný chtěl vyzkoušet mou pečeť a přidat se ke mně.“
„Táhni do pekel,“ dostala ze sebe Anko.
„Tak si najdeme toho člověka sami,“ a pomocí přivolávací techniky si přivolal obrovského hada. „Najdi si svačinku,“ a s tím se had po chvilce vydal tím směrem, kde vycítil Karin, ale než se tam stačil dostat, přemístil se před hada další člověk a jedním až skoro tanečním pohybem podřízl hada, který zemřel dřív, než si to uvědomil.
„Nějak se nám tu množíte,“ ušklíbl se Orochimaru, když poznal člověka před ním. „Ameyuri Ringo, dostalo se mi informací, že tu žijete.“
„Vypadalo to snad, že tu jsem jen na houbách?“ změřila si ho pohledem, který značil, že je hlupák. „Vždy jsem si přála tě zabít. Dneska mám konečně příležitost.“
„Pročpak taková nenávist vůči mně?“ zeptal se s humorem Orochimaru.
„To není přímo osobní,“ ubezpečila ho Ameyuri. „Jen nemám ráda takové úchyly a magory, jako jsi ty,“ a s těmito slovy se rozběhla do útoku. První Orochimarův útok bylo vyslání hadů, které rozřízla svými bleskovými čepelemi ihned, ale než se k němu dostala, stál Orochimaru už připravený se svým mečem Kusanagi, který si mezitím dokázal vyndat z krku. Ona samozřejmě věděla, že dokáže ovládat velikost svého meče na povel, ale to dokázal i Hiramekarei, proti kterému se uměla ona dokonale bránit, takže se až tolik nebála a dokud bude mít dostatek bleskové podstaty ve svých mečích, nemusí se ani bát, že by se jim něco stalo.
Ameyuri si schválně držela Orochimara na blízkou vzdálenost, ale když si periferně všimla, že Anko byla odnesena Karin do bezpečí, spustila své bleskové peklo. „Raitō Jutsu: Rakurai,“ zvolala a proti Orochimarovi se rozletělo několik blesků.
„Kuchiyose: Rashōmon,“ vyřkl Orochimaru a před ním se udělala brána, která tuto techniku zadržela.
Ameyuri ale věděla, co má udělat a tak zapíchla oba meče do země. „Raiton: Sandāgēto,“ prohlásila a z jejích mečů vyšel do nebe ohromný blesk, který rozsvítil nebe do obrovské vzdálenosti a ihned poté zpátky na zem udeřil blesk, který zasáhl jak bránu Rashōmon, tak i velké místo za ní, ale když brána zmizela, Orochimaru už za ní nebyl. Zbyla tam jenom po něm díra. „Raiton: Bakurai,“ obklopila se rychle bleskovou čakrou a vzala do ruky své meče. Jestli ji plánoval zabít z podzemí a byl poblíž, stane se podzemí i jeho hrobem. Orochimaru to pochopil nejspíše také a proto se vynořil z podzemí dál od ní.
„Působivé,“ uznal Orochimaru a natáhl na ní ruku.
„A to jsme se jenom rozehřáli,“ a než se stihla Ameyuri znova rozběhnout, z úplně jiné strany se ozvala technika.
„Senpō: Goemon,“ a když Ameyuri viděla peklo valící se na Orochimara, pochopila, že jak Karin, tak i ona bleskem do nebes sem dobře navedla posilu. Bylo vidět, že tomuto peklu se nedalo utéct, ani se s něčím přeměnit, takže Orochimaru udělal to, čím byl proslaven. Zase a opět vyzvracel sám sebe.
„Tak co Orochimaru, kolikrát to ještě zvládneš?“ zeptala se Tsunade pohrdavě, která se tu taktéž objevila s Jirayou a nejenom ona se připojila.
„Kukuku, kdybych věděl, že se tu setkáme, přinesl bych nějaký dáreček,“ pověděl stále s humorem Orochimaru, ale bylo vidět, že nyní už je tím poraženým.
„Stačí nám tvoje smrt,“ odvětil Jiraya, když se objevil i s žabími stařešiny na ramenou.
„Někdy příště,“ odmávl ho Orochimaru. A než zmizel, ještě dodal, „budu se těšit na vaši zkoušku a jestli se ji pokusíte zrušit, skončím vaši vesnici.“
Poté se na chvilku vytvořil klid, než se vedle Tsunade objevila Karin s Anko v náručí. Tsunade okamžitě pochopila a pustila se do práce. „Orochimaru je tímhle směrem asi půl kilometru a mizí čím dál rychleji,“ ukázala Jirayovi, kam se nepřítel číslo jedna vydal.
„Toho už nedostihneme. Určitě to měl dobře naplánovaný,“ pověděl naštvaně a zamračeně Jiraya. „ANBU, pohotovost v celé vesnici!“ a s tím několik ANBU zmizelo. „Karin, dneska se asi moc nevyspíš,“ povzdechl si Jiraya.
„Já vím, budu hlídat,“ pověděla odevzdaně Karin.
„To také, ale spíše proto, že ti tak sesekám zadek, že si ani nelehneš! Proč si sem běžela jako první?!“
„Neběžela,“ přidala se do debaty Ameyuri. „Byla jsem s ní celou dobu.“
„Opravdu?“ přeměřil si je nebezpečně obě Jiraya.
„Nejsem sebevrah, Jirayo,“ řekla Karin, i když samozřejmě lhala. Ani se za sebe nepodívala, jestli má nějakou podporu.
„Že já jsem si za svého studenta nevybral nějakého kluka,“ povzdychl si Jiraya ale po chvilce se usmál.
„Bys neměl komu koukat na prsa,“ ozvala se s odfrknutím Ameyuri a s posledním pohledem do míst, kde ještě před chvílí stál Orochimaru si uklidila na záda své meče.
„Taky fakt,“ připustil Jiraya a po těchto slovech dostal pohlavek od Shimy.
************************************************************************************************************************************
Jako vždy patří poděkování za opravu Míše, všechny další chyby jdou na mou hlavu.