Zdroj: http://www.dollow.funsite.cz/index.php?a=100 • Vydáno: 14.12.2013 20:10 • Autor: Amren
„Výborně,“ řekl spokojeně Kabuto, když opět bez problému prošli další chuninskou zkouškou, možná že tento rok už neměli tak silnou základnu shinobi, kteří šli s nimi, protože ti nejsilnější se stali chuniny minulé zkoušky, ale i tak v těch dvou týmech dokázali spolupracovat tak, že cestou se zbavili dostatek nepřátel a zjistili dost informací, „nyní týme 9 pokračujte dál, uvidíme se na hotelu,“ rozpustil druhý tým Kabuto a když zůstali sami, otočil se vážně na Naruta, „tak teď mi řekni, co máš na srdci.“
„To nic,“ odmávl to s úsměvem Naruto, ale bylo mu jasné, že tenhle falešný úsměv by prokouknul i Sasuke a to už bylo co říct.
„Jsi zraněný? Nebo něco takového?“ pokračoval dál Kabuto jako kdyby odmítající odpověď ani neslyšel.
„Nejsem zraněný jen…“
„Jen?“
„Už mě tohle nebaví,“ konečně povolil Naruto, „furt je to stejný, ‚týme 7 porazíte každého cestou, vezměte z nich informace a pak jak hlupáci se vzdáte před třetí zkouškou‘ to není to, o čem jsem snil, na každou zkoušku přijíždí oba staříci, senseiové a na tuhle dokonce přijede i Ameyuri a já nemůžu zápasit a ani říct, že jsem něco dokázal, protože tým 7 se vždy vzdá jak banda zbabělců!“
„Tak takhle to je,“ srovnal si přemýšlivě Kabuto brýle, až se nakonec usmál, „v tom případě je to jednoduché, nevzdávej se a bojuj v třetím kole.“
„Co je na tom jednoduchého? Vždyť bych porušil ten nejdůležitější úkol, který máme!“
„Svedeš to na mě, řekneš, že jsem ti to dal rozkazem, že v rámci průchodu druhého kola se stalo něco, co mě k tomu donutilo, poslat tě jako dalšího člena Listové do boje o finále,“ odmávl to Kabuto, „co ty Sasuke, také si přeješ pokračovat?“
„Ne,“ řekl jen Sasuke a když bylo chvíli ticho, aby mohl pokračovat, dodal ještě, „nemám důvod ukazovat své schopnosti na nic neříkajícím souboji.“
„Takže je to ještě jednodušší,“ usmál se Kabuto, „já také nemám zájem pokračovat, takže můžeš pokračovat a ukázat se před Ameyuri,“ rozdrbal mu Kabuto vlasy a Naruto se jen hraně zamračil a pak ho rychle obejmul, po chvilce když se Naruto odtáhl a otočil se na Sasukeho, Sasuke s výrazem ‚ať tě to ani nenapadne‘ na něj mířil kunaiem, na to se Naruto jen krátce zasmál, Sasuke bude vždy takový, dokud ho nedokope ke změně, což byl také jeden z cílů, který si v životě dal.
Byl to divný pocit stát v té aréně po boku těch, kteří budou dále bojovat, těch na které budou koukat stovky až možná tisíce lidí a budou na ně tipovat sázky, přemýšlet nad jejich nadějemi a hodnotit jejich výkony, byl to takový pocit, že kdyby mohl a ty lidi tu opravdu teď seděli, zakřičel by radostí z plných plic. Momentálně to ale bylo zbytečné, stál tu jen Kage, senseiové, proktor třetí zkoušky a pár dalších shinobi, nikdo důležitý pro které by zvyšoval hlas.
„Nebudu prodlužovat vaše čekání, každý z vás ví, proč se chuninské zkoušky dělají a ti, kteří to nevědí, se dokážou zeptat svých senseiů, takže bez dalšího zdržování si vezměte jedno číslo z klobouku, pokud použijete jakýkoliv způsob na zmanipulování čísla, které si vytáhnete, okamžitě končíte,“ a s tím je obešel proktor s kloboukem, Naruto bez nějakého velkého pobízení, si vytáhl číslo tři.
Naruto neměl ani potřebu vnímat veškeré své soupeře, důležité pro něj bylo jen to, že jeho soupeř byla nějaká dívka z Písečné jménem Maki, a že když se přes ni dostane, bude bojovat s vítězem souboje Sakura proti Chōjūrō, ať už to bude kdokoliv.
„To je pro dnešek vše, uvidíme se za dvacet sedm dní zde v devět ráno,“ a s tím byli všichni propuštěni, Naruto ten jen pokrčil rameny a společně s celým týmem devět se vydal na hotel, než ale stihli vůbec od arény nějakou dálku odejít, objevila se před nimi kopule látky a až látka opadla, stála před nimi jeho protivnice.
„Nemám proti tobě nic, naše vesnice jsou spojenecké, takže ti radím dobře, vzdej se okamžitě, jsi stejně velmi mladý na tuto zkoušku, počkáš si půl roku a budeš mít nový pokus.“
„To stejné platí o tobě, pokud se nemýlím,“ odvětil Naruto, „až teda na ten věk, usuzuji, že jsi starší.“
„Nepřišla jsem se s tebou vykecávat, jen ti poradit, vzdej se a vyhneš se zbytečně hanbě a já nebudu se muset oslabovat před svým hlavním soupeřem.“
„Sakuro?“ otočil se Naruto na dívku s růžovými vlasy, „co pak jsi jí provedla, že s tebou chce tak zápasit?“
Na to se jen Sakura lehce začervenala, ale než stihla odpovědět, vzal si slovo opět Maki.
„Nechtěj mě rozesmát, skončí poražena stoprocentně a já si tu budu moct vyřídit s tím z Mlžné.“
„Ještě jedna otázka, nesetkala ses někdy s určitým členem rodiny Hyuuga? Ten také si myslel vždy, že dokáže předpovídat budoucnost a že ví vše o osudu,“ vyplázl dětinsky Naruto jazyk, ale pak zvážněl, „nevím, jaký máš problém s různými vesnicemi, a nepočítám s tím, že bych se to ani někdy dozvěděl, ale jedno ti můžu říct jistě, než vůbec budeš mít možnost se setkat se svým rivalem, budeš muset přejít skrz mě a ať si myslíš, co chceš, jsem jeden ze dvou soupeřů, se kterými budeš mít největší problém.“
Na to ale dotyčná nic neřekla a s možná až uraženým výrazem se přemístila pryč.
„Bylo to nutné?“ zeptala se Fū.
„Nevím,“ odvětil Naruto, „ale nemám rád řeči o pomstě, slyším je dnes a denně.“
„Prozradil si ji ale něco, co si nemusel.“
„Lidé toužící po pomstě neslyší ani rady ani nic jiného, jejich vidění má pouze jeden cíl, vše co jsem jí řekl, padlo zbytečně.“
„Sasuke?“ zeptala se chápavě Fū.
Naruto se jen trochu pousmál. „Jeho ale vyléčím nebo mu aspoň v jeho cíli pomůžu, a jestli tady Maki z Písečné neprojde, možná že i ona si něco uvědomí.“
„Naruto-san jsme tu za Listovou, proč tedy pomáhat cizím shinobi?“ zeptal se Shino a Narutovi furt připadalo divné to, že od Kabuta dostal jakési provizorní vedení nad tím, jak se tato zkouška uskuteční, když on nebude poblíž.
„Je to moje cesta ninji,“ odpověděl jednoduše Naruto, „a svá slova nemůžu vzít zpátky.“
„Slyšela jsem, že jsi postoupil,“ ozvalo se za Narutem na jeho cvičišti, které mu bylo přiděleno pro trénink a jelikož Naruto nebyl obeznámen, že ho někdo přijde navštívit, otočil se překvapeně.
„Prosím?“ zeptal se tázavě, protože před ním stála úplně neznámá žena.
„No tak, nepoznáš svou sousedku?“ zasmála se a jemu bylo hned jasné, že je to Ameyuri a jenom má na sobě jinou podobu.
„Co tu děláš takhle brzo, říkala si, že přijedeš na finále, ale k tomu je ještě daleko,“ otázal se překvapeně, ale jeho obezřetnost opadla, bylo mu jasné, že to byla Ameyuri, prostě to věděl.
„To je pravda, ale to jsem nevěděla, že můj oblíbený blonďák postoupí,“ usmála se na něj, ale na tváři cizího člověka, to vypadalo divně.
„Porušil jsem příkaz, abych postoupil,“ řekl Naruto krátce, nechtěl toho moc prozrazovat, protože ať už se mu to líbilo nebo ne, Ameyuri byla furt považována za cizáka „takže ukážu všem, že to nebyla až taková chyba tím, že své soupeře porazím a ať bude trest jakýkoliv, přijmu ho jako chlap.“
„V tom případě jelikož tu nevidím nikoho, kdo by tě učil, vezmu tuhle práci na sebe.“
„Nikdo tě do ničeho ne-.“
Narutovi ale nebylo dovoleno svou větu dokončit, protože ho Ameyuri zastavila zvednutou rukou.
„Kdybych nechtěla, tak to nedělám, není to celoživotní trénování, nebudu ani tvůj sensei nebo podobné hlouposti, jen prostě teď a tady ti pomůžu, nic víc v tom nehledej a ber to takhle.“
Na to jen Naruto pokýval hlavou, když to nemá řešit, nebude to řešit.
„Podívala jsem se na tvou soupeřku a pak na tvého následného soupeře, ta holka z Písečné kromě slušného používání té jejich imobilizační látky umí slušně používat i různá pečetící jutsu, občas ti vystřelí síť z nějaké pečetě, sem tam ti vyletí další látka, tipovala bych, že tam bude i nějaký uspávací plyn nebo něco podobného, není ale moc rychlá a obratná, její způsob boje ji to nedovoluje, proto víceméně stojí furt na jednom místě.“
„Bude to podobný souboj jak s Matsuri, jen možná o něco zkušenější uživatelkou,“ odsouhlasil to Naruto, „ale mám dokázáno, že vítr dokáže dostatečně zamávat s jakoukoliv látkou a také to, že se blbě chytá, když na jednom místě je neskutečné množství klonů.“
„Nebyla bych si tím jistá, ta kopule dokáže omotat i třeba dvacet klonů najednou, jestli budeš mezi nimi, bude to konec.“
„V tom případě použiji tohle,“ pověděl Naruto a v jeho rukách se za necelou sekundu objevili dvě vzdušné čepele, „společně s tou jednou větrnou technikou, kterou dokážou používat bez pečetí, bych se měl prosekat vším, než mě to obmotá.“
„Nechám tuhle taktiku na tobě,“ řekla Ameyuri a přistoupila k němu, „počítej ale s tím, že neočekávám nic jiného než výhru, chci vidět tvůj druhý souboj, chci vidět tvou dominanci v něm, chci vidět to, jak ten naivní klučina skončí na prdeli poté, co ho porazíš ty,“ dodala s důrazem na poslední slovo a chytla ho přitom za ramena, „Mlžná začala cvičit další generaci šermířů, chci aby si jim ukázal, že nikdo nebude lepší než ta, ve kterém jsem já, chci aby si jim ukázal, že můžou postavit koho chtějí proti tobě, ale že vždy narazí, že jsi nepropustná bariéra, která jejich naděje zakope do země, to všechno chci, aby si jim ukázal, dokážeš to pro mě a pro sebe?“
Naruto po dobu celého monologu koukal s lehce pootevřenými ústy, hodně lidí mu za poslední roky začalo věřit, jeho tým na něj v některých akcích spoléhal, tudíž počítali s tím, že to dokáže, sem tam mu někdo řekl, že odvedl dobrou práci či se mu dostalo poděkování, ale nic podobného ve svém životě nikdy neslyšel, samozřejmě, kdyby holky vytušily, že to chtěl slyšet, omílaly by mu to dnes a denně, to o nich věděl, ale že k němu přišel někdo sám od sebe a řekl mu tohle, to nečekal a tak aniž by chtěl, spustila se mu po tváři jedna slza dojetí, kterou rychlým pohybem hlavy nechal zmizet.
„Nezklamu tě,“ potvrdil Naruto, „udělám vše proto, aby si byla na mě pyšná.“
Ameyuri se jen krátce usmála a udělala krok dozadu, aby nerušila jeho zónu soukromí více než musela, „v tom případě se dáme do tréninku, budu tě cvičit pouze na souboj s tím šermířem, ale vše co se naučíš tady ti pomůže i s tou dívkou,“ řekla a natáhla ruku, aby ji Naruto podal své meče, přece jenom nechtěla na cizím území ukazovat meče, které by ji ihned prozradili, Naruto si rychle udělal další pár a připravil se na výpad, než ale přišel, dostalo se mu ještě pár slov, „a Naruto, pyšná jsem už na tebe teď,“ a až s tím přišel ten útok, který očekával. Po této větě ale nebylo nic, co by nevyblokoval, jeho zdravé sebevědomí bylo až moc na vysoké úrovni.
Byl poslední den, který dostal na přípravu, a zbývalo necelých dvacet čtyři hodin, než se utká se svými soupeři, tenhle den měl mít na regeneraci, takže měl domluveno s Ameyuri, že si na tom cvičišti jen sednou, popovídají si, posedí, nají se a nebudou moc přemýšlet, co se stane až se tak stane, ale jak to obvykle bývá, mlčet nedokázali a tak se za pár minut strhl rozhovor zpět na budoucí boje.
„Myslíš, že jsi připraven?“
„Nevím,“ přiznal Naruto, „cvičili jsme celou dobu se závažím na zádech, takže až nastoupím bez toho, měl bych být ještě o něco rychlejší, moje větrná čakra by měla přeříznout naprosto vše, co na mě ta Maki vypustí, pokud na to stihnu dostatečně rychle zareagovat, což poté, jakým peklem jsi mě provedla minulé dny, by nemělo být těžké.
Ameyuri na to jen vycenila pobaveně zuby. „Poznáš ten rozdíl, všichni se ti budou zdá zpomalený a s tím, jak se léčíš, toho nešlo využít.“
„Připomínáš mi jednu ženu z Listové, když jsme ji měli jeden týden na akademii, řízla mě do tváře a s chutí ten kunai olizovala,“ zatřepal se Naruto při vzpomínce.
„Seznámíš mě? Zní to jako fajn dáma,“ zazubila se Ameyuri a Naruto se otřepal ještě více, „ale teď konec vtípků, chci, aby si mi něco slíbil.“
„Hm?“
„Ten tvůj souboj s tím šermířem, slib mi, že použiješ na vítězství všechno, pokud bys to měl jednoduché, je to v pořádku, ale pokud by si očekával prohru, použiješ vše, co v tobě je, všechna tajemství, vše, co máš schované, vše, co jsem tě naučila, vše co ses naučil od ostatních, prostě že vezmeš tento zápas jako něco hraničního, že ten zápas je velmi důležitý, možná i nejdůležitější, který jsi kdy měl.“
„Ale proč?“ nechápal Naruto.
„Neptej se prosím tě, je to těžké samo o sobě tě o něco takového prosit.“
„Udělal ti ten kluk něco? Jestli jo tak-.“
„Není to o něm, je to o tobě a o mě, to ti jako vysvětlení musí stačit, chci jen vědět, jestli dokážeš mi tohle slíbit a splnit to, jestli ne, budeme dělat, že se tenhle rozhovor nikdy nestal a nebudu ti to mít za zlé, vyhraješ to nebo prohraješ po svém, pokud mi to ale slíbíš, chci, aby si přísahal na svou cestu shinobiho.“
Naruto si jen krátce povzdychl, to co po něm chtěla, byl nejtěžší slib, který by kdy v životě dal, protože ho to donutilo k mnoha věcem, které měl zakázané a které měl velmi skryté. „Chci po tobě vědět, jestli je to důležité, jestli je to opravdu tak důležité, že po mě chceš zahodit všechna tajemství, co mám.“
„Ano,“ byla jen krátká odpověď.
Na to si Naruto povzdychl už dlouze, snad to hádáním se staříkem Hokagem bude stát za to. „Přísahám na svou cestu ninži, že v tom zápase použiji vše ke svému vítězství, kromě zabití mého soupeře.“
Na to se jen Ameyuri usmála a vytáhla si z batohu zabalenou látku. „Aby si věděl, že tento slib není lehkovážný, chci, aby si v tom souboji použil tohle,“ rozbalila látku, ve které byly oba meče Kiba, „společně s tvou větrnou podstatou a bleskovou podstatou, která je v nich zabudovaná, budou ty meče to nejsilnější, co jsi kdy viděl, dvě podstaty které se společně zesilují, dokážou udělat ve zručných rukách šílenou paseku a v příštím zápase to bude tvé zručné ruce.“
„Ale…“ nedostávalo se Narutovi slov, „vždyť já je neumím ani používat.“
„Nemusíš,“ odmávla to Ameyuri, „ty meče vyráběl největší mistr, udělal je takové, aby vyhovovali každému zručnému šermíři, přidej si tam tolik větrné čakry, aby ti dobře padli do rukou skrz rovnováhu a věř, že meč udělá vše, na co pomyslíš a co dokážeš s těma tvýma.“
„Dobrá,“ vzal si tedy meče do svých rukou a zase je zabalil a chvilku strávil tím, aby si je připevnil na záda, aby je pak v druhém souboji mohl použít.
„A nezapomeň, že nyní nebojuješ už jen za sebe,“ a s tím mu Ameyuri roztřepala vlasy, nevěděl, proč to vlastně vůbec dělala, ale vždy ho to donutilo se usmát a když nad tím přemýšlel, bylo to nejspíše kvůli tomu.
Naruto až se skoro zavřenýma očima sledoval končící zápas, kde ten Chōjūrō bojoval se Sakurou a i když by to nejraději neřekl, Sakura i když byla velmi schopná v genjutsu a základech léčení, proti rychlosti a šermířskému umění byla v tomto zápase naprosto zbytečná, tento soupeř byl pro ni největší noční můrou, a i když jistě ten necelý měsíc trénovala, nebyla Sasuke, který by pomocí Sharinganu dokázal něco udělat.
„Vítězem tohoto zápasu je Chōjūrō,“ vykřikl proktor třetí zkoušky a arénou se ozval hlasitý potlesk a to všechno, to ale Naruta nezajímalo a jakmile byl zápas ukončen, seskočil s Fū dolů k ležící Sakuře a okamžitě k ní poklekl.
„Budeš v pořádku?“ zajímal se.
„Nic co by tu nedokázali vyléčit,“ řekl Sakura, když ji brali na nosítka lékaři, kteří tu byli přichystaný pro všechny zápasy.
„Přijdeme tě pak navštívit,“ slíbil ještě Naruto, než zůstal s Fū dole sám, protože Chōjūrō zamířil po zápase rovnou zpět nahoru.
„Tvůj zápas co?“ zeptala se Fū a podívala se po divácích, kteří na ně dva koukali divně, „nechám tě teda vyhrát,“ a s tím se také vydala nahoru.
„To se ti to mluví, když máš o zápas méně!“ vykřikl vesele Naruto a otočil se na proktora, „jsem připraven.“
„Druhý souboj třetího kola chuninské zkoušky může začít, prosím účastníky, aby se dostavili sem ke mně dolů,“ a než to stačilo být řečeno, objevila se dole Maki zase pomocí svého přemístění s látkou.
„Radila jsem ti, aby ses vzdal,“ pověděla Maki, když si ho změřila pohledem, „ale je vidět, že jsi mého varování nebral.“
„To ty jsi mého varování nebrala,“ odvětil ji Naruto, „kdyby ano, pokusila by ses zjistit mé silné stránky a to všechno, takhle si jen myslela na svou pomstu, soustředila se jen na soupeře, na kterého ti nedovolím postoupit, ale třeba jsem ti aspoň ušetřil hanbu, kdo ví.“
„Druhý souboj Naruto Uzumaki pro Maki může začít,“ překazil jim proktor jejich debatu a začal souboj.
Naruto nějak moc nelenil a vytáhl si dva kunaie, ze kterých pomocí větrné čakry udělal své oblíbené meče, „kdyby sis splnila svůj domácí úkol, neměla by si na tváři tenhle svůj výraz,“ poukázal Naruto na to, že byla překvapena jeho větrným elementem, „a očekávala by si i tohle,“ a s těmito slovy Naruto vytvořil dvacet pět klonů, všichni se svým vlastním párem větrných čepelí a než stačil někdo něco říct, okamžitě zaútočil a jenom rychlá reakce Maki, která si kolem sebe udělala kopuli z látky, ji zachránila, mohl to být souboj ukončený během pár sekund, takhle jí jenom skoro ze všech stran nařezal či rozřezal její látku a ona se musela hodně rychle stáhnout.
Maki ale dále mlčela a místo slovní odpovědi se proti němu vyřítila látka, která když se otevřela, objevila se na ní pečeť, která vybouchla, a objevilo se ohromné množství kouře, než ale stačil Naruto nějak zareagovat, vyletěla z kouře ohromná síť a Naruto se musel přeměnit se svým klonem a z dálky sledovat, jak síť ničí deset jeho klonů.
Naruto jenom rychle vyfouknul velké množství čakry a po kouři nebylo ani památky a naštěstí ani po látce, která na něj znova mířila, vítr ji odfouknul do všech stran a to bylo přesně to, co Naruto potřeboval a tak když se klony na Maki rozběhli, on si zapíchl své čepele do země pod sebe a pomocí čakry si posílil své shurikeny, které po dvou rozházel tak, aby co nejvíce látky bylo přišpendleno ke zdi arény a on tak měl volný prostor k útoku, ale než klony něco udělali, Maki svou látku pomocí nějaké techniky osvobodila a všechny klony pomocí nějaké útoku zničila, takže zase zůstali jenom oni dva v celé aréně.
„Působivé,“ řekl Maki trochu zadýchaně, „ale jestli je tohle vše, co máš, musím tě zklamat.“
„V tom případě pojď na mě, tvoje cesta pomsty, proti mé cestě míru, kdo vyhraje má pravdu,“ řekl klidně Naruto a vzal si do ruky zpět své čepele. Nevěděl, jestli jeho soupeřka souhlasila, ale látka se proti němu vyřítila a tak aniž by na něco čekal, vyskočil a pomocí větrné techniky změnil dráhu svého letu dozadu, aby se vyhnul všemu, co by na něj letělo, když vyletěly jen další sítě, připravil si ruce i s meči ke svým ústům a vytvořil útok, který přesekl v půlce všechny sítě, a kdyby se Maki nebránila, poranil by i ji.
„Ukončím to tímhle útokem,“ řekla Maki a přivolala si zpět veškerou svou látku a ze zad si sundala ještě jednu, takže v každé ruce držela jednu roli, ale jelikož byly těžké, byly stále opřeny o zem. Naruto ale nebyl hlupák a okamžitě pod sebe vypustil větrnou čakru, aby rozvířil prach po celé aréně, a když nikdo nemohl vidět, rychle si vytáhl jeden z mečů Kiba z batohu a zapíchl ho do země a pomocí bleskové podstaty, která v něm byla zabudovaná, udělal díru do země a pak jej rychle schoval.
Naruto věděl, že nemá moc času a tak si rychle udělal jeden klon, který uskočil pár metrů dozadu a sám padl do hlíny, kde si udělal prostor pomocí Kiby.
Maki ale opravdu nelenila a i přes prach a to všechno poslala obě látky najednou, kterým by se i kdyby tam stál, nedokázal vyhnout, kdyby neměl dlouholetý trénink s Matsuri a trénink rychlosti tento měsíc s Ameyuri.
Když prach opadl, všem v aréně se naskytl pohled na Maki s dvěma rolemi látky a na něco obaleného uprostřed arény.
„Pane proktore je konec,“ řekla Maki klidně. Rozhodčí ale nic neříkal, nebo teda aspoň on nic pod zemí neslyšel, „jestli nechcete, abych ho skutečně zapečetila, ukončete zápas.“
„Pokračuj,“ řekl tiše rozhodčí a Naruto poznal, že zrak jounina neošálil, což mu nedělalo nějaký velký problém.
„Jak si přejete,“ kývla Maki a v rychlosti se rozběhla proti zamotané látce s připraveným lístkem na zapečetění, ale než stihla to vůbec udělat, Naruto zpoza země odpálil jeden výbušný lístek, který tam jeho klon položil a nic netušící Maki výbuch odhodil na zem, ze které se pomalu otřeseně zvedla, „dobrý pokus,“ potvrdila, „ale na remízu si to taky neuhrál,“ a s tím už pomalu a obezřetně došla ke kopuli ale než stihla ten lístek hodit a kopuli zapečetit, Naruto ucítil, že je přímo nad ním a tak pomocí velké rychlosti a síly doslova vyletěl ze země s pravou rukou napřed a jelikož neměl v ruce ani jednu čepel, tak ji tou pravou rukou chytl za krk a velkou silou s ní hodil o zem a tou levou si jen nechal vytáhnout kunai a okamžitě ji ho zamířil na srdce.
„Tvoje honba za pomstou z tebe dělá špatnou kunoichi, můžeš být trpělivá a klidná, ale tvé tunelové vidění odmítá vidět náznaky pastí, tudíž jakmile si vstoupila do této arény, byla předurčena tvoje prohra, ne proto, že jsi slabší, že jsi dívka nebo něco podobného, ale právě proto, že pomsta ničí tvé schopnosti.“
„Vítěz souboje, Naruto Uzumaki,“ ozvalo se z arény a než se stačil otočit na rozhodčího tohoto souboje, ozval se ohromný potlesk, ovoce a vše co k tomu patří, bylo to něco, po čem toužil, když zjistil, že je nejhorší ze všech, co udělali geninskou zkoušku, bylo to něco co si strašně přál celou dobu, ale když se podíval na část tribuny, kde seděl stařík Hokage a stařík Danzō, neviděl na tu vzdálenost jejich úsměv a tipoval, že tam stejně ani není, tak než aby začal skákat jak šílenec, zvedat pěst jak nebi a křičet o tom, jak je nejlepší, jen s úsměvem sklonil hlavu a poté co si uklidil kunai, který měl v ruce, podal ruku Maki stále ležící na zemi, koukali na sebe možná i několik vteřin, při které se stále ozývalo tleskání, než se Maki s povzdechem jeho ruky chytila a nechala se vytáhnout na nohy.
„Můžeš ho aspoň porazit?“ zeptala se smutně a smířeně.
„A můžeš mi slíbit, že se zamyslíš nad tím, jestli cesta pomsty je správná?“
„Jenom když ho porazíš.“
„V tom případě až dojdeš nahoru, začni o tom přemýšlet,“ řekl s úsměvem a na malou chvíli vidět i úsměv na tváři Maki, poté její ruku pustil, udělal pár kroků, uklonil se divákům na všechny strany, zamával a vydal se nahoru, ještě ho přece jenom čeká příprava na další souboj a tleskání až jeho přátele vyhrají, jinak to ani dopadnout nemohlo.
„Fū?“ zeptal se Naruto když byla chvilková pauza poté, co Fū vyhrála svůj souboj a byla přestávka na další kolo sázek a tak podobně.
„Ano?“ zeptala se Fū vesele, bylo vidět, že její vítězství bez toho aniž by musela prozradit, že je Jinchūriki ji strašně těší, že konečně poznala, co je za ninju a že nikdo nemůže nic přičítat něčemu jinému, než jejím schopnostem.
„Chystám se udělat něco šíleného, chci jen vědět, že ať udělám cokoliv, nebudeš mi to mít za zlé.“
Na to se na něj Fū předlouze zadívala, asi aby zjistila, co tím myslel. „Neplánuješ porušit nic z toho, co si nám slíbil že?“
„Myslím, že ne, neplánuji se na vás vykašlat, nikoho zabít, někomu bezdůvodně ublížit, chovat se jako Sasuke a tak dál,“ usmál se Naruto, „stále to ale nemění nic na tom, že to, co udělám, mi na dobré pověsti nepřidá a že bych to neměl dělat.“
„Pokud máš k tomu solidní důvod…“ rozhodila Fū rukama, „tak ať uděláš cokoliv, budu stát za tebou.“
„Děkuji,“ a s tím se Naruto pomalu vydal ke schodům, které ho dovedou až do jámy lvové, tedy do arény, kde se jistě něco změní, už jen záleželo to, co to bude.
„Další souboj mezi Narutem Uzumakim a Chōjūrem může začít, oba zápasníci přistupte blíž,“ ozvalo se arénou a Naruto nemusel ani přidávat do kroku, protože byl přesně před výstupem z místa, které bylo určeno pro zápasníky. Než ale stačil dojít k místu, kde měl začít, Chōjūrō tam seskočil rovnou z tribuny, Naruto měl tedy dostatek času si ninju z Mlžné prohlédnout, krátké vlasy, zabalený meč na zádech, brýle na obličeji a jestli mohl správně odhadovat, i když byl jistě jeden z nejschopnějších, jeho sebedůvěra zase tak velká nebyla, bylo to vidět z jeho mírného klepání, rovnání si brýlí a z toho, jak se otáčí do všech směrů. Naruto takový problém neměl, věděl, co musí udělat, tušil, co ho čeká a počítal se všemi následky, nebyl na místě tedy stres, strach nebo ztráta sebedůvěry a jak řekl Ameyuri, byl to jeho moment, který nebude sdílet vůbec s nikým, v tuhle chvíli je to jen on a jeho soupeř, soupeř, kterého musí porazit, aby zjistil, na co vlastně vůbec má.
„Jste připravený?“ zeptal se rozhodčí, když se podíval po nich obou.
„Ano,“ řekl Naruto.
Od Chōjūra se mu dostalo jen pokývání, ale i tak mu to asi stačilo. „V tom případě zápas může začít,“ a s tím od sebe oba odskočili několik metrů a oba tak zůstali, Chōjūrō sundal ze svých zad zabalený meč Hiramekarei.
Naruto ale vytáhl ze své kapsy úplně něco jiného, byla to jen jedna karta, do které napustil svou čakru, jak to dělal dnes a denně. „O tobě moc informací nemám, tak se budu věnovat jen tvému meči, Hiramekarei meč s dvěma držáky, který dokáže měnit svou podobu, kladivo? Obouruční čepel? Katana? Žádný problém tipoval bych. Bývalý držitel byl Mangetsu Hōzuki či také nazýván jako ‚Druhý příchod Démona‘. Meč je velmi těžký, takže v boji jde hlavně o rychlost ukončení, aby zbytečně nezatěžoval nebo ho mít aspoň takhle opřený, jak to děláš ty. Nebyl by to ale meč Sedmi šermířů, kdyby byl obyčejný, jeho originalitu činí to, že na samotném vrcholu jsou dva otvory, které do sebe ukládají čakru uživatele, takže to, že jsi měl necelý měsíc na přípravu na tyto souboje, bylo pro tebe ohromnou výhodou, přebytečnou čakru si ukládal a jenom až budeš potřebovat tak ji použiješ a možná i jedním švihem dokážeš zasáhnout i několik desítek metrů do dálky. Když ale už jsme u bývalého majitele, o něm se říkalo také to, že dokázal ovládnout všechny meče, které patřili Sedmi šermířům, takže i ty mé,“ a s tím Naruto zastrčil svou ninja informační kartu zpět do kapsy a ze zad si sundal malý baťůžek, ve kterém měl meče Kiba ukryté, a když je měl v ruce, batoh si pomocí meče sundal a odhodil jej daleko, aby mu nepřekážel a s pobavením sledoval výraz na tváři některých lidí, když na místě kam batoh dopadl se udělal slušný otvor a velké množství prachu, asi by nikdo neřekl, že takový batoh může vážit tolik, kolik váží. Naruto ale věděl, že lidé si ani moc nevšímají batohu ale toho, že ninja z Listové drží doslova národní poklad Mlžné, Naruto s oběma meči jen tak zkušebně švihnul a usmál se, když blesky létaly okolo čepelí, ale to nebylo vše, co plánoval a tak nahlas jen pověděl, „Fūton: Shinkūjin,“ a přiblížil svá ústa k čepelím a pomocí své vzdušné čakry udělal z mečů něco, co nikdo ještě neviděl, protože ani jeden z majitelů těchto mečů neměl vzdušnou čakru.
Krátký záblesk oslepil na milisekundu snad každého, jen Naruto se svými brýlemi byl toho ušetřen, děkoval, že se je naučil používat už několik let a tak nějak k němu padli, že je nosil skoro furt, a když se podíval na své meče, které sami o sobě pomocí větrně čakry byly dlouhé dvojnásob než obyčejně, spatřil že blesky okolo meče jsou ohromující, bylo to zvláštní tohle zkoušet poprvé až v aréně, ale za tohle to stálo, natáhl své meče co nejdál od těla a podíval se nahoru do boxu, kde seděli Kagové a s úšklebkem sledoval, že stařík Hokage nemá v ústech dýmku, což značilo jistě překvapení.
„Myslím, že souboj dvou šermířů může teď začít, nemyslíš?“ pověděl Naruto s úsměvem a natáhl meče před sebe a než se mu dostalo odpovědi, rozběhl se proti soupeři s úmyslem provést něco slušného, ale i když tipoval Chōjūra jako toho, co si nevěří, než stačil doběhnout půl cesty, Chōjūrō se otočil o tři sta šedesát stupňů i s mečem plným čakry a opravdu kdyby neuskočil pomocí čakry do vzduchu, tak by ho meč zasáhl na těch deset metrů, co od sebe byly. Naruto toho ale nestačil udělat mnoho, ve vzduchu sice ihned z úst vypustil velké množství větrné čakry, aby se odhodil pryč, ale když dopadl na zem, spatřil, jak ohromnou rychlostí na něj letí Chōjūrō se svým mečem, který připomínal kladivo a věděl, že tahle rána by byla konečná, ale to on nedovolí a tak jenom zavřel oči.
„Hej, Kuramo, vstávej!“ zakřičel Naruto před klecí a jenom s malým cuknutím sledoval, jak se ohromná masa čakry vyřítila proti mřížím, do kterých narazila díky pečeti, která tam byla.
„Neříkej mi tak!“
„Je to tvé jméno, měl by sis na něj zvyknout,“ přistoupil Naruto blíž ke kleci.
„Nemáš dovoleno ho používat,“ zavrčel Kurama pře mříže, „sežral bych tě, ale ta klec mi to nedovolí,“ s tím přišlo další zavrčení, „co chceš?“
„Domluvili jsme se na tom, že když budu potřebovat, dáš mi svou čakru za to, že se tady můžeš válet a trpím tam jenom já, teď nastal ten okamžik.“
„Neumíráš, nemám důvod ti něco dávat,“ odvětil znuděně a vypočítavě Kurama.
„Jsem v aréně, kde je tisíc lidí, když mě dokážeš pomocí té čakry ovládnout, můžeš mě donutit ke spoustě věcem, který by se ti líbili…“ navrhl Naruto, bylo to sice jak provokovat hada bosou nohou, ale vědět, že to pomůže.
„Teď mluvíme stejnou řečí,“ zasmál se hrozivě Kurama, „tady máš teda mou čakru a ukaž se, jak ji ovládneš, příště ti třeba dám více, bude sranda tě jednoho dne ovládnout.“
„Sni dále,“ mávnul na něj Naruto a nechal se obklopit tmavou čakrou, která se plazila skrz mříže ve velkém množství, a když znova mrknul, objevil se zpátky v aréně a dal jen meče před sebe a ucítil lehký náraz, který s ním ani nepohnul, když ale zmizel prach, který se objevil, všiml si, že ta rána, která přišla, musela být ohromná, protože na místě, kde stál, se objevila díra od tlaku, který náraz udělal a že nebyla žádná malá. Podíval se na sebe a všiml si, že je obklopen oranžovou čakrou, která jakoby bublala a na zádech měl přidělaný jeden oranžový čakrový ocas, ale i když tohle vše bylo zajímavé, více zajímavější bylo to, že jeho meče Kiba byly dlouhé asi tři metry, jak se čakra od Kuramy dostala do nich. Chōjūrō radši odskočil několik skoků dozadu a on tak měl možnost sledovat, jak se mnoho lidí zvedlo ze sedaček a udělali vše proto, aby toho viděli co nejvíce.
Naruto se podíval na chvíli k nebi a v duchu se omluvil za to, že používá techniky, které nejsou jeho, a přivolal si čtyři klony, kteří všichni vypadali stejně jako on a společně s nimi se rychlostí, kterou nikdy v životě nevytvořil, rozběhl proti svému soupeři, jeden z klonů běžel přímo rovně, dva se rozběhli do boků a poslední z pomocí ohromného množství čakry se odrazil a doskočil až za Chōjūrōva záda na zeď arény od které se také odrazil tak, že letěl s čepelí napřed přímo na jeho záda, které by probodnul, klony útočí ze stran mířili na vodorovně na záda respektive na břicho a klon zepředu svislým útokem útočil na hlavu. Chōjūrō samozřejmě vyskočil, aby se všemu vyhnul, na což čekal pravý Naruto a s oběma meči a s veškerou sílou, kterou dokázal vytáhnout ze svého těla nadopovaného čakrou od Kuramy zaútočil na Chōjūra ve vzduchu, který stačil svůj meč dát na obranu, což ho zachránilo od pořezání ale ne od toho, aby veškerá síla na něj dopadla, takže než by někdo dokázal napočítat do jedné, Chōjūrōvo tělo ze vzduchu ohromnou rychlostí dopadlo na zem do míst, kde stáli jeho klonové a jenom tím, že na sebe měli plášť z čakry způsobilo to, že se tlakem nezničili, Naruto nestačil ani dopadnout na zem a jeho klonové svými čepelemi mířili na Chōjūra a jeho důležité orgány.
Naruto tedy pohodově dopadl a s kompletním soustředěním ze sebe dostal veškerou čakru, která nebyla jeho, a došel ke svému poraženému protivníkovi, odvolal své klony, protože už nebyly třeba a jenom namířil půjčené čepele Kiba na Chōjūrōa, věděl, že vyhrál, jen to prostě bylo takové gesto.
„Vítěz Naruto Uzumaki,“ pověděl rozhodčí za jeho zády s rukou na jeho rameni, asi aby neudělal něco divného, jenom pokýval hlavou a svým mečům zrušil větrné ostří a přestal s nimi mířit na svého poraženého soupeře. Když se rozhodčí od něj stáhnul, bylo to jakoby povel pro ostatní lidi, kteří začali tleskat ještě více, než jeho předchozí zápas a dokonce i začali pokřikovat, slyšel slova jako ‚úžasné‘, ‚báječné‘, ‚neskutečné‘ a dokonce i věty typu ‚neuvěřitelný souboj prcku!‘ či ‚to bylo legendární!‘ a mnoho dalšího.
Naruto ale první věc co udělal, bylo to, že uhnul zdravotníkům, aby měli volný prostor působnosti a až pak se znovu uklonil, zamával a tam kde viděl Fū, poslal z legrace vzdušnou pusu, lidé stále tleskali a jelikož věděl, že další potlesk ani ovace tady už nedostane, užíval si to, jak mohl. Protože to, co udělal, bude mít následky až později, v tuhle chvíli ale pohled nezamířil na staříka Hokageho, ani na své přátele, ale vyhledat ve VIP místech přeměněnou Ameyuri a i když potlesk pomalu utichl, spatřil ji sedět na zábradlí a jako poslední to ticha arény a breptání lidí o jeho zápase pomalu tleskala, bylo to pravidelné tleskání, které říkalo, že to dokázal, že se stal tou zdí, která nejde přelézt, tou pevností, která nejde dobít, že udělal to, co slíbil a za ten pocit, který ho teď hřál na srdci, dokáže přijmout vše, co přijde.