Kapitola dvanáctá - Následky rozhodnutí
Lepší život
Byly to asi tři měsíce od té doby, co vyšli na tuto misi, bylo jim řečeno, že tahle mise nebude trvat déle než dva měsíce, ale bylo vidět, že ne vždy jde všechno tak, jak je naplánováno. Mlžná podle zpráv Kabuta byla v hrozném stavu a pokud se chtěli něco dozvědět, museli tuhle misi natáhnout co nejvíce dokázali, což znamenalo to, že Naruto musel začít pracovat ve vesnici, aby vydělal nějaké peníze navíc, protože nikdo z nich neměl tolik peněz, aby se uživili dále a jejich klient byl vzteky bez sebe už kvůli tomu, že se nemůže vrátit včas, takže odmítal jim dát cokoliv svého, ať už šlo o úlovek a tak podobně. To přimělo Sasukeho, který tyhle pomocné práce na lodi nesnášel, aby se na to vykašlal a radši trénoval nebo si něco četl, musel stále na lodi hlídat, ale jelikož už za to nebyli placeni a jejich úkol byl jen hlídat, na lodi už nehnul ani prstem. Matsuri stále jednou týdně uklízela, ale vařila jen pro ně tři, pokud klient jim odmítal dávat najíst, nebude mu vařit, takže dopoledne měl každý práci svou a odpoledne se všichni sešli u stanů a ohniště vedle rybářské chatrče a povídali si, trénovali, dávali si souboje a to všechno ostatní. Pokud tu měli dlouhou dobu, tak ať z toho něco vytěží.
Naruto každý druhý den vyzval na tvrdý souboj Sasukeho, aby si dokázal, jestli jeho druh pravdy o světě shinobi měl naději na úspěch, tedy jestli jde bojovat a nezabít, ale pokaždé zůstal poražen, možná se trochu zlepšoval, možná udělal na Sasukeho tváři o škrábanec navíc, ale tak či tak skončil s obličejem v hlíně.
Dostával pokaždé otázky, proč to dělá, proč se snaží, když ví, že nemá šanci a možná to byla i pravda, jeho vzdušné útoky neměli možnost vyhrát, jeho klony Sasuke se sharinganem porazil úplně jednoduše a to bylo tak nějak všechno, co Naruto uměl, ano jeho tvrdohlavost zaručovala, že místo, aby se vzdal, bojoval o několik minut déle a jeho odvahu a snahu by možná někdo ocenil, ale jelikož tu byli jenom oni tři a Matsuri to spíše nenáviděla, protože ho nerada viděla zraněného, nepomohl si ničím.
„Dneska s tebou nebudu bojovat, nemáš nic, s čím by si mě mohl porazit a ať si o mě myslíš cokoliv, nedělá mi radost, tě vidět pokaždé na kolenou zraněného,“ řekl mu jednoho dne Sasuke.
„Mám jednu věc, s kterou bych tě mohl porazit, ale den, kdy ji použiju na poražení svého přítele, bude den, kdy ztratím veškerou hrdost a úctu v sám sebe.“
Na to se jen Sasuke na Naruta podíval se zvednutým obočím. „O čem to mluvíš, hlupáku.“
„Jsi trénovaný ve vyhledávání informací, jestli tě to zajímá, najdeš si to, ode mě se nedozvíš.“
„Jenom lžeš, neexistuje nic, čím by si mě porazil.“
Na to se Naruto jenom trochu zasmál. „Věř si čemu chceš, bastarde, ale nezapomeň v to, že to, že jsi silnější než já nakonec neznamená nic, je spousta ostatních v našem věku, kdo ti nakope tvůj zadek a jenom to, že jsou ze stejné vesnice jim bude zabraňovat to, aby se nevysmáli nad tvou neschopností a nezapomeň ani na to, že Kabuto tě porazí s jednou rukou za zády, nejsi tak výjimečný jak si myslíš.“
Sasuke chtěl něco odvětit, ale Matsuri je výkřikem: „A dost,“ zastavila a tak si Sasuke jenom odfrkl a zamířil pryč.
„Proč jste vůbec na sebe takový?“ zeptala se směrem k Narutovi, který se díval na odcházející Sasukeho záda.
„Všichni si myslí, jak je úžasný, Sakura, Ino, Amy a další dívky jsou do něj zamilovaný a jenom přemýšlejí, jak to udělají, až budou starší, aby Sasuke byl jejich princ,“ odfrkl si také Naruto, „stejný je to ve vesnici, Sasuke tohle, Sasuke tamto a jenom to, že se v tu noc ukázal Shisui, který dokonce obětoval své oko, zabránilo tomu, aby Sasuke skončil špatně. Sasuke si myslí, že je více než my a že si prošel větším peklem, protože ztratil vše, ale nechápe, že každý ztratil vše, Karin zůstala samotná ve vyvražděné vesnici, na Tayuyu skoro plivali každý den, Fū nenáviděla celá vesnice, ty jsi také přišla o rodiče, Lee nedokáže používat čakru na ninjutsu ani genjutsu, v Hyuuga klanu má polovina lidí pečeť, která z nich dělá otroky, Kabuto také nepoznal své rodiče a dokonce si ani nepamatuje dětství a jak ho rodiče pojmenovali. Každý má nějaký problém, ale on si myslí, že je na tom nejhůř a jeho chování je díky tomu takové, takže i kdybych byl ten poslední, který mu bude připomínat, že není žádná hvězda, tak to budu dělat, do té doby než to pochopí.“
„A když se tak nestane?“
Na to Naruto nic neřekl, na to neexistovala správná odpověď nebo aspoň mu žádná v hlavě nezněla správně. „Uvidíme,“ bylo jediné, co nakonec bylo ucházející, „prostě uvidíme.“
***
Jednoho dne se ale Nonō i Kabuto objevili a rozhodli, že dnes odejdou zpět a nikdo z nich nevnímal, stěžování si jejich klienta, že mnoho ryb nemůže použít, protože zemřeli a že bude mít velký prošlý zisk, to byla ale věc, kterou bude řešit Hokage a ne oni. Sbaleni byli v podstatě rychle a jediné, co na začátku museli poslouchat, bylo neustále mumlání jejich klienta, jak se cesta protáhla, jak nikdo z nich nic nedělal, jak jsou hrozný a tak, ale to po pár hodinách přestali vnímat.
Najednou z ničeho nic se ale před nimi objevil kouř a v něm stála jediná postava. Klient okamžitě padl na zadek a snažil si schovat obličej do dlaní a upravený tým 7 okamžitě zaujal své obranné postoje, Kabuto i Nonō okamžitě aktivovali své chakrové skalpely, Sasuke si připravil pečeť na ohnivou kouli, Matsuri měla v ruce svou rozevřenou látku a Naruto jen stál.
„Kruhová formace,“ ozvalo se Nonō a všichni skočili kolem klienta, kromě tedy Naruta, který udělal krok napřed.
„Naruto!“ zakřičel Kabuto, aby ho nejspíše dohnal do poslouchání, „je nebezpečná!“
„Ameyuri,“ pověděl Naruto naprosto klidně a prohlédl si ji od hlavy k patě.
„Naruto,“ dostalo se mu stejné odpovědi.
„Máš škrábnutí na tvé čelence,“ poukázal jednou ruku na její čelo, kde všechny čtyři vlnky byly přeškrtnuté jako znak nukenina.
„Opravdu?“ hraně se podivila, „asi o větev jsem se tam škrábla.“
„To mě mrzí, můžu ti sehnat takovouto, chceš?“ ukázal s úsměvem na svou čelenku.
„Takže tvá nabídka stále platí jo? Stačilo tě opravdu vyhledat?“
„Řekl jsem v Listové, ale pokud jsi to nemohla vydržet,“ pokrčil rameny a pousmál se ještě více, „tohle je Ameyuri Ringo, bývalá členka Sedmi šermířů,“ řekl směrem ke svému týmu a Ameyuri vycenila zuby v úsměv.
„Myslím, že máš hodně co vysvětlovat,“ shrnula to Nonō a ukázala svému týmu, že obrana není potřeba.
Na to jen Naruto mávnul rukou, vysvětlování je to, co dělá furt a za ten výraz staříka Hokageho to vždy stálo. „Jak dlouho jsi váhala nad tím, než to z toho mechu sebereš?“
„Vzala jsem to hned,“ přiznala Ameyuri, „ale trvalo mi dlouho, než jsem to zkusila.“
„Nechala si to na poslední chvíli hm? Byla to tvoje poslední záchrana, vyzkoušela si to jen proto, že už to bylo jedno co?“ zeptal se Naruto smutně a jeho výraz o tom vypovídal své.
„Nic takového!“ ohradila se Ameyuri rychle, „nejsem zbabělec, použila jsem to, jakmile jsem začala věřit v tvá slova.“
„Takže můžu mít pravdu?“ zůstal Naruto překvapen.
„Nejspíše ne, ale je lepší v to věřit, než v to, co jsem věřila já.“
„Ať se tu děje, co se děje, Ameyuri Ringo půjde s námi jedině s pouty a Naruto, můžeš mi vysvětlit, proč se spolčuješ s nukeniny!“ dostala ze sebe Nonō naštvaně.
„Hej, když jsem ji potkal, nukenin nebyla,“ zamumlal Naruto, „a i kdyby, nukenin je taky člověk, to že si odškrtneš znak z vesnice, z tebe neudělá zvíře a ani to, že si obrousíš zuby na žraloka.“
„Varuji tě, Naruto!“ zavrčela Ameyuri, ale Naruto se nad tím jenom pousmál.
„A navíc, náš úkol byl zjistit informace ne? Tady vidíte, že také něco umím,“ pověděl vítězně Naruto a sledoval jejich pohledy, ať už zjistili cokoliv, věděl, že našel lepšího informátora a to ani nechtěl, „a abyste měli klid, svážu ji ruce.“
„Svázat jo? Tak mladý a už máš rád takovéto věci?“ pozvedla obočí Ameyuri.
„Eh?“ podivil se Naruto.
„Co vás v té akademii učí.“
„Rozhodně ne jak si brousit zuby,“ utrousil Naruto, „a teď drž, ať tě to nebolí,“ pověděl s provazem v ruce.
„Svaž ji pořádně,“ řekl ještě Kabuto a Naruto nad tím jenom mávnul rukou, proč nikdo nemůže vzít za pravdu jeho slovo?
„Je ti lépe?“ zeptal se přitom, co zavazoval jeden z těch uzlů, z kterých se nemělo dostat.
„Sto chuninů bych asi teď neporazila, ale lék zabral, za to jsem ti zavázaná,“ pověděla Ameyuri s milejším úsměvem, s takovým, kde nebyla vidět její krvežíznivost.
„Na mé hlídce prostě nebude nikdo umírat,“ slíbil si Naruto tím, že si to řekl nahlas, bylo to pošetilé, jednoho dne se tak jistě stane, ale prozatím by to tak mohlo fungovat.
***
Bylo mu jasné, že když přijdou k bráně, bude velké pozdvižení, ale ani on nečekal, že to bude až tak hrozné, tak hrozné, že když se dostali na dohled k bráně, objevilo se před nimi asi šest členů ANBU nebo Rootu, možná oboje dohromady.
„Nonō Yakushi vezmeme si vašeho vězně sebou,“ pověděl jeden z nich a přistoupil blíž.
„Tak to prr,“ zkrotil je Naruto a udělal krok dopředu, „chtějte, co chcete, ale ji vám nevydám.“
„Genine Uzumaki, odstupte od vězně,“ ozval se znovu ten samý člověk a když chtěl natáhnout ruku, Naruto vytáhl kunai a namířil ho tam, kde stáli ANBU.
„Tu větu zopakuji jen jednou, odstu-.“
„A já to řeknu taky jen jednou, ne!“ zakřičel, a když viděl, že ANBU za ním zvedají meče, okamžitě se postavil do obranné pozice, ať je Ameyuri jakákoliv, nedovolí, aby ji vyslýchal Ibiki, ne před tím, než se to dozví stařík Hokage, usmál se ale nad tím, že nebyl sám, po jeho levé straně se objevila Matsuri se svou látkou a na pravé straně byl Sasuke, mohl to být bastard a to všechno, ale za ten rok, co jsou spolu v týmu a za ten rok, co mu všichni říkali, že spolupráce je důležitá, postavil se vždy na stranu svých parťáků, možná jenom proto, aby ukázal, že se nebojí, možná aby zaujmul, ale vždy se postavil.
Nonō i Kabuto dále stáli na svých místech, oba jako členové ANBU, který mají jen jakýsi důchod, chtěli tohle vyřešit diplomaticky.
„Podle povolení od samotného Hokageho můžeme použít donucovací sílu.“
Na to Naruto chtěl něco odseknout, ale někdo se před ním objevil v kouři.
„Nechtěl bych být ten, kdo bude říkat ‚Hokage-sama použili jsme donucovací prostředky na Naruta Uzumakiho‘ nebojím se mnoho věcí, ale myslím si, že bych nepřežil ani deset vteřin proti nepříčetnému Profesorovi,“ pověděla postava před ním se znakem Uchiha na zádech.
„Bratře,“ pověděl Sasuke a stále stál v obranné pozici.
„Jsem rád, že jsi dorazil v pořádku,“ pověděl Shisui.
„Jak jsi věděl, že přicházíme?“ přidal ještě Sasuke.
„Karin-san byla tak laskavá a oznámila mi, že přicházíte společně s dalšími, prý ji bylo jasné, že vaše kontrola u brány nepůjde hladce.“
„Dalšími?“ ozval se s úsměvem Naruto, miloval, když lidé stáli při něm a podporovali ho, byl to ten pocit, po kterém toužil celý svůj život.
„Přesně tak,“ ozval se hlas třetího Hokageho s třemi ANBU vedle sebe, „Naruto? Těším se na tvé vyprávění,“ podotkl Sandaime s výrazem ‚proč já‘ a přikázal zmizet všem ostatním ANBU, který nebyli s ním, „tým 7 běžte si užít den volna, zítra ráno chci slyšet hlášení, Naruto ty půjdeš se mnou, teď.“
„Jasně, staříku,“ dal si Naruto vesele ruce za hlavu, „pojď Ameyuri, stařík má dobré oplatky, zvu tě,“ dodal ještě a mrknul na jednoho z členů ANBU s fialovými vlasy, který se lehce zasmál dívčím hlasem.
***
„Tak spusť, Naruto,“ pověděl Sandaime Hokage, když si sedl do své kanceláře a otočil se na centrum jeho pravidelné bolesti hlavy, nikoho jiného než Naruta.
„Bylo, nebylo… kdysi dávno, šel Naruto lesem,“ začal Naruto vyprávět pohádkovým stylem a dělal, že nevnímá hihňání, které se ozvalo po místnosti, „promiň, staříku Hokage,“ usmál se, když si všiml unaveného výrazu na tváři Hokageho a tak si odkašlal a začal znova, „před třemi měsíci jsem potkal zde Ameyuri při jejím úkolu odstranění nukeninů Mlžné, naše setkání skončilo tím, že si o mně myslí, že jsem idiot,“ promluvil Naruto s úsměvem a to už donutilo k úsměvu i staříka, „nakonec jsem zjistil, že je vážně nemocná a jediný lék, co ji pomůže je pouze u nás v Listové nebo v kabely, kterou máme my jako tým 7, jelikož jsem nechtěl, aby zemřela, podal jsem ji lék a s přáním všeho dobrého, jsem odešel. Ameyuri se na naší cestě zpátky rozhodla, že se přidá k nám a já rozhodl, že je to dobrý nápad.“
„Ameyuri Ringo, pokud mě má mysl nešálí, nepamatuji si, že byste byla nukeninem, na rozdíl od vašich dvou kolegů.“
„Od minulého týdne se to změnilo, Mlžná si myslí, že jsem zemřela na svou nemoc a předpokládám, že bude lepší, když si to tak budou myslet i nadále.“
„Rozumím,“ pověděl Sandaime, „ten lék, byl to ten samý, díky kterému je Shin v pořádku?“ otočil se teď s otázkou na Naruta.
„Přesně ten,“ odkýval mu to Naruto.
„Vzhledem k tomu, že na ten lék přišla tvoje rodina, nebudu ani jednomu z vás účtovat jeho použití, příště ale Naruto takové věci rozhodují lékaři.“
„Jestli si myslíš, že budu nechávat lidi umírat na misích, kterých se budu účastnit, tak mě můžeš rovnou nechávat doma,“ překřížil si Naruto ruce na hrudi ve všeříkajícím gestu.
Sandaime si na to jen povzdechl, ale nic na to neříkal, Naruto byl prostě takový a on v hloubi své duše ani nechtěl, aby se měnil. „Pokud budu chtít jen uvažovat, že vás tu nechám pobývat, setkáte se s místním mistrem na výslechy.“
„Ibiki, hm? Ten člověk už má celkem slušnou pověst.“
„Hokage-sama, prosím o svolení vést tento výslech sám,“ odkašlal si Naruto a řekl to, co neslušněji uměl, což samozřejmě bylo asi poprvé v životě.
„Naruto? Mám prozkoušet i tebe, jestli nejsi špeh?“ zeptal se Sandaime s malým úsměvem.
„Hej, taky dokážu říct Hokage-sama, když chci.“
„Je vidět, že jsi ještě nechtěl,“ dostalo se mu odpovědi od staříka, „a tvé svolení se zamítá.“
„Nevěříš mi?“ zeptal se uraženě Naruto.
„Nevěřím v tvé schopnosti, to je něco jiného, Naruto.“
„Nesnáším diplomatické odpovědi,“ zamumlal Naruto stále s rukama na prsou, „v tom případě žádám o svolení, aby se ten výslech konal u nás doma a já mohl být přítomen.“
„Co máš za lubem?“ naklonil hlavu Sandaime.
„Chci mít jistotu,“ pověděl pevně Naruto a bez mrknutí se díval staříkovi do očí.
„Povolení uděleno,“ řekl jen s povzdechem Hokage, „medvěde,“ otočil se na jednoho z ANBU, „dojdi pro Ibikiho a Inoichiho, ať se dostaví do sídla Uzumaki.“
Na to se jen Naruto podíval vítězně na všechny.
„Jestli v tom bude nějaký hloupý žert, Naruto, zakážu v Ichiraku ramen podávat ti cokoliv a ještě bude celý tvůj tým dělat jen mise úrovně D, jak to oznámíš Sasukemu a Kabutovi, nechám na tobě.“
„Žádný žert,“ odkýval to rychle Naruto, teď už stačí to jen nějak domyslet, ale Karin něco vymyslí, Karin vždy něco vymyslela, a proto ji také tolik obdivoval.
***
Bylo to asi hodinu poté a Naruto seděl na pohovce v jejich obývacím pokoji, místa tam bylo dost pro všechny, co přijdou a stačilo tam jen připravit židli, na kterou si bude moct sednout Ameyuri a bylo vše dokonalé. Karin ležela opřená o něj, jak to dělala vždy a tak to nepřišlo už ani nikomu divné, tentokrát to ale nebylo kvůli tomu, že ji Naruto uklidňoval svou klidnou čakrou, ale tím, že jejich plán na tom záležel, ani Karin ani Naruto nebyli hlupáci, aby si mohli říct, že se v pohodě dá oklamat hrstka ANBU, Sandaime Hokage, Ibiki-san a Inoichi-san, ale také nebyli tak zbabělci, aby to přesto nezkusili, oni se dozvědí pravdu, kterou chtějí, o tom ani na chvíli nezauvažoval.
„Inoichi-san,“ přivítal okamžitě prvního člověka, který přišel, „jakpak se má Ino?“
Inoichi se na Naruta jen překvapeně podíval. „Nevěděl jsem, že jste přátelé… co se jí dojít zeptat?“
„My nejsme přátelé, jen bývalí spolužáci,“ objasnil to Naruto, „a myslím, že kdybych se tam ukázal, dokázal bych akorát to, že bych dostal květináčem.“
Na to se jen Inoichi krátce zasmál. „Ino i její přátelé Shikamaru a Chouji se společně rozhodli, že nebudou se pokoušet splnit tento rok finální výstupní test. Jejich sensei Iruka jim ukázal, co vše jste v testu měli vy a že tento rok bude ještě těžší a jelikož nikdo z nich nepředpokládal, že by byl na stejné úrovni, jak někteří z vás, co ukončili akademii minulý rok, tak se rozhodli takhle.“
„Moudré,“ souhlasil Naruto, „kdybych netrénoval dva roky v kuse, neměl bych nejmenší šanci na složení té zkoušky.“
„Kvůli tomu tu ale nejsme,“ ozval se Ibiki svým hlubokým hlasem, „začneme okamžitě, nejsem zvyklý dělat nějaké pokusy mimo svou kancelář.“
A tak se stalo, Ameyuri byla posazena na židli, před ní se postavil Inoichi a položil ji ruku na hlavu, ANBU stáli u únikových východů, tedy u dvou oken a jedněch dveří a Sandaime jenom s povzdechem se posadil na pohovku, kterou měl sám pro sebe. Ibiki pokládal otázky, které zjišťovaly její touhu uškodit Listové, obyvatel v ní, jestli je špeh, jestli má nějaké skryté plány, jestli její touha zůstat v Konoze je opravdová a dalších desítky otázek, sem tam se zeptal Inoichi, sem tam se zeptal i Hokage a tak to pokračovalo několik minut.
Karin se stále opírala o něj a kdykoliv zazněla lež, jemně a nenápadně do něj drbnula a Naruto chápal, Inoichi byl možná mistr v oboru, stejně jako jím byl Fū, ale na Karin neměl nikdo z nich, jakákoliv lež a byla ihned odhalená, nebylo nic, co by nepoznala a také proto, to bylo největší tajemství, které věděli jen oni dva, neřekli to ani jednomu z jejich přátel, nebylo to z nedostatku důvěry, ale Karin si přála, aby tohle tajemství zůstalo jen v rodině a tak to i zůstalo.
„Chceš se zeptat na něco i ty Naruto? Když sis tohle přál?“ zeptal se Hokage poté, co otázky skončily.
„Hm?“ zvednul hlavu Naruto, „ne, nemám žádné otázky, já jsem Ameyuri věřil, že nám nechce ublížit, tohle bylo jenom pro vás.“
„Naruto,“ pověděl skoro až zoufale Hokage, „nemůžeš věřit každému, kdo ti slíbí, že bude hodný, jsme shinobi… lež a přetvářka je našim úkolem.“
„To druhé chápu až moc dobře,“ odfrkl si Naruto, „a myslím, že hodně lidí by toho mohlo vyprávět nebo ne?“
„Co tím chceš naznačit?“ zeptal se překvapeně Sandaime.
„Já?“ hrál také překvapeného Naruto, „vůbec nic,“ nebude tu přece povídat o tom, že ví, že mu to každý lže a nikdo neřekne pravdu o jeho rodičích, o Kuramě v něm a tak podobně, to, že mu lže celá vesnice, samozřejmě věděl, proto věřil jen těm, které schválila Karin a podle toho, co se dozvěděl od ní, Ameyuri mu nechce ublížit, jestli mu nebude ani lhát, se dozví časem, „každopádně já Ameyuri věřím, co děláte vy už mě netrápí.“
Na to si Sadaime Hokage musel znovu povzdechnout, Naruto byl úplně jiný člověk od té doby, co vyšel na tu osudovou cestu po okolních zemích a už to nebylo tak lehké jako předtím. „Ameyuri Ringo, jelikož jsme z vašich pravd a polopravd zjistili, že neplánujete ublížit Listové, můžu vám nabídnout místo chunina v našich řadách a po dobu dvou let, kdy budete pod kontrolou, vám budu moct nabídnout i hodnost jounina, pokud splníte zkoušky, přijímáte?“
„Ne,“ řekla Ameyuri s úsměvem, kdy ji byly vidět všechny žraločí zuby.
„Ne?“ zeptal se Sandaime.
„Neplánuji tu být shinobi, nepotřebuji jako jeden z nejsilnějších shinobi Mlžné plnit mise úrovně C a být poroučena někým, kdo je stokrát slabší než já. Nebudeme se ani bavit o tom, že každou misi bych byla špehována, jestli nedělám něco, co nemám, jestli mě tu plánujete nechat, budu normálním civilistou.“
„A když budete potřebovat peníze?“
„Nechtějte mě rozesmát, Hokage-sama, nevím jak je tady u vás, ale mám dostatek peněz, aby potomci mých potomků nemuseli nikdy nic dělat, všechny moje mise byly úrovně S nebo A, nepotřebuji si tedy tímto způsobem vydělávat a boje k životu taky nepotřebuji, právě jsem obelstila smrt, není důvod ji jít hned naproti.“
„S tím budu moc nakonec souhlasit, pod jednou podmínkou,“ zvedl Sandaime jeden prst, „jestli se někdy něco přihodí a Listová bude napadena, chci mít jistotu, že budete bránit tuto vesnici jako kterýkoliv jiný ninja.“
„Přijímám.“
„V tom případě si najděte hotel či byt a přijďte mi říct, kde vás najdu.“
„Rozumím.“
„A nyní mě omluvte, čeká mě práce,“ rozloučil se Hokage, zamával Narutovi a společně se všemi ostatními zmizel v kouři.
„Měla bych ti poděkovat, že to šlo tak lehce,“ zvedla se ze židle Ameyuri a usmála se mile na oba Uzumaki.
„Nepotřebuji žádné díky,“ odmávl to Naruto a také se usmál.
„A co je to, co potřebuješ? Peníze? Trénink? Jutsu?“ zajímala se Ameyuri, „mám toho hodně, vyber si, co potřebuješ a pokud to bude v mých silách, ráda ti to vrátím.“
„Něco, co chci, jsi nevyjmenovala, je to to samé, co chci i po ostatních,“ pověděl Naruto a usmál se na šťastnou Karin.
„A to je?“
„Aby si byla šťastná, život se neměří počtem jutsu, ani počtem peněz, mým měřítkem je radost lidí, buď šťastná a tím jsme si kvit.“
„Myslím, že tohle ti můžu slíbit,“ přistoupila Ameyuri k němu a podala mu ruku a Naruto nebyl ten, co by ji nestisknul.
***
„Jsem nejlepší!,“ ozvalo se ve dveřích jejich domu od nadšené Tayuyi.
„Já ti říkal, ať to nepřeháníš s tím cukrem, pak to takhle dopadá,“ ozval se Naruto zpoza svých informačních ninja karet, které měl rozházené po stole.
„Dneska mě nevyprovokuješ, protože jsem úžasná,“ vyslabikovala poslední slovo a skočila mu skoro až na klín.
„Kde už jsem to slyšel,“ hraně se zamyslel Naruto a s povzdechem sledoval svou práci, která se zase prodlouží, „už vím! Povídáš to skoro každý den.“
„Dneska je k tomu ale důvod, stala jsem se chuninem!“ pověděla s naprostou blažeností.
„Gratuluju,“ usmál se Naruto, „kdo vyhrál?“
„Hej! To nebylo hezký, říkáš, jako kdybych neměla šanci na vítězství!“
„Tak kdo?“
„Torune,“ přiznala nakonec, „ale to nic nemění na tom, že jsem mohla vyhrát, nemůžeš hned říct, že na to nemám!“
„Torune jo? Budu mu muset tedy dojít popřát, jistě odvedl skvělý výkon, už na to měl minulý rok, to je pravda, ale někdo musel také ovládnout letošní ročník,“ povídal Naruto a dělal, že nevnímal zamračený výraz na tváři své nejspíše nejlepší kamarádky, bylo těžké tvrdit, která je jeho srdci nejblíže, pak se ale usmál, pořádně Tayuyu obejmul a bylo vidět, že ji překvapil, pak po chvilce ze svého objetí odstoupil a dal ji pusu na čelo, „věděl jsem, že to dokážeš, jen mě mrzí, že jsem to nemohl vidět, bylo by krásné být u toho a vidět tvé štěstí na vlastní oči.“
„Děkuji,“ usmála se na něj také a obejmula ho tentokrát ona, „před pár lety bych netipovala, že budu ani ninjou a teď jsem chuninem, děkuji ti za vše.“
„Děkuj jenom sobě, jsi strůjcem svého vlastního štěstí.“
„To neznamená, že na tom nemáš ohromný podíl.“
„Možná ano, možná ne, kdo ví,“ pokrčil rameny šťastně, „běž to oznámit holkám, já dokončím tohle,“ ukázal na karty, „a pak dojdu zaregistrovat nějaké místo, kde bychom to mohli oslavit, uděláme ti ohromnou oslavu, kdy jindy pořádně oslavovat, než to, že se někdo stal chuninem chvíli před svými narozeninami.“
„To není nut-,“ víc ale nestačila říct, protože měla prst na ústech.
„O tomhle se nebudeme bavit, jsi přece nejlepší a úžasná, od nás obyčejných se ti musí dostávat takovýchto věcí.“
„V tom případě chci oslavu v cukrárně!“ vyskočila na nohy a zamířila oznámit tuhle novinu všem ostatním, „hory čokolády, moučníků a všeho kolem!“
„Chudák Gama-chan,“ povzdechl si nad tím, jak jeho žabí peněženka utrpí a bude zase prázdná, ale co, on ji vždy nějak naplní, to je to, co dělal pořád.
***
„Ameyuri?“ zeptal se Naruto, poté, co si nechal od Karin říct, kde ji najde, těžko by čekal, že bude sedět na vrcholku skály, kde byly hlavy Hokagů takhle brzo ráno v mlze, nebo když nad tím takhle přemýšlel, možná to bylo moc očividné.
„Hm?“ ozvalo se od ní, aniž by se otočila.
„Chybí ti domov?“ nezačal ani tím, proč jsem přišel, protože ho tohle zajímalo.
„Nestýská se mi po nikom, jestli se ptáš na tohle,“ pověděla po chvilce a Naruto mlčel a čekal, jestli ještě něco přidá a tak se i stalo, „ale bylo to tam jiné, takže mi to možná i chybí,“ připustila, „člověk tam měl přirozený respekt, každý tam věděl, že mu dokážu pomoci ale i případně pořádně pokazit život, všichni měli úctu, každý mě zdravil a kdybych chtěla, nechali by mi postavit sochu nebo zámek,“ ušklíbla se, „tady ze mě mají lidé jenom panickou hrůzu a nevylezou ani z domu, když jsem poblíž a to se nebavím támhle o ní,“ ukázala Ameyuri někam a Naruto vytušil, že tam někde bude stát nějaký ANBU.
„Chtěla by si zpět?“ zeptal se a přisedl si k ní.
„Ne, mám jeden důvod tu zůstat.“
„Který?“ zajímal se okamžitě Naruto.
„To je na tobě, aby si zjistil,“ zašklebila se na něj pobaveně, „je to přece tvoje práce ne?“
„Nejspíš,“ připustil Naruto.
Po tomto se mezi nimi rozprostřelo ticho a překvapivě nebylo ani nepříjemné, bylo vidět, že si Ameyuri mlhu užívá a Naruto i když by to nikdo do něj neřekl, si užíval chvilku klidu.
„Proč jsi přišel?“
„Potřebuji od tebe pomoct.“
„To bude jistě zajímavý,“ usmála se hravě, „poslouchám.“
„Říká se mi to blbě a ještě hůře se o to prosí, ale potřeboval bych půjčit nějaké peníze,“ dostal ze sebe těžce Naruto.
„Na co?“
„Kamarádka co se mnou bydlí, se stala chuninem a za pár dní bude mít narozeniny, chtěl bych jí splnit její sen.“
„A to je?“
„Koncert jenom pro ni,“ řekl klidně Naruto, jako kdyby to byla jednoduchá věc a pro ně asi byla, „chci zaručit, že přijde mnoho lidí a všichni budou poslouchat jejímu umění, jenom ona sama uprostřed arény a stovky lidí co ji tleskají.“
„Co za to?“ zeptala se Ameyuri okamžitě.
„Všechny peníze, co na tom vydělám.“
„Nechci peníze, mám jich dost.“
„A co chceš?“ zeptal se už trochu nervózněji Naruto.
„Kdo ví,“ pokrčila rameny, „když přijdeš smlouvat, měl by si mít nějakou nabídkou podle toho, jakou osobnost ten dotyčný má, jsi tu a já něco za to chci, nabídni mi něco, co mě zaujme, nebo nic nezískáš.“
Naruto se tedy znovu ponořil do ticha, bylo těžké na základě pár informaci stvořit profil člověka a jeho přání, ale nebylo to nemožné, kdyby aspoň věděl, co je ta jedna věc, co ji tu skoro doslova drží.
„Můžu zařídit, aby si nemusela bydlet v hotelu,“ řekl po chvíli.
„A kdepak bych bydlela?“
„Znám člověka, co dokáže naše sídlo rozšířit o prostor, který by patřil tobě, nebo na našem pozemku ti postavit menší domek, nebude to sice žádný zámek…“
„Zajímavé, ale proč bych měnila bohatě vybavený pokoj za malý domek někdy na kraji vesnice?“
„Protože jsi stejná jako já,“ pověděl Naruto tiše, „miluješ být centrem pozornosti, ale nemáš ráda, když se na tebe dívají lidé jako na nějakou stvůru místo toho, aby tě braly jako člověka.“
„Možná to tak je… a možná není.“
„Vím o člověku, jehož kenjutsu je na velmi slušné úrovni, dokázal bych ti zařídit, abyste jste se mohli sejít.“
„Nehledám přítele.“
„On asi taky ne, jeho přítelkyně by asi nebyla tak chápavá,“ zasmál se Naruto, „myslel jsem tím, že si budeš moct zatrénovat s někým, kdo by měl být možná i nejlepší šermíř v Listové, máš ráda silné soupeře a někoho, kdo dokáže proti tobě stát jako rovný, tohle ti dokážu zařídit.“
„Navíc s tím domkem?“
„Navíc s tím domkem,“ zopakoval a souhlasil Naruto.
„V tom případě sis zaručil nejlepší koncert, který kdy Listová viděla,“ pousmála se Ameyuri nakonec a podala mu ruku na uzavření dohody, všechno šlo tak, jak si přála, kdo by to byl řekl, že nakonec Zabuza mohl mít pravdu.
Autor: Amren Vydáno: 9.11.2013 12:30 Přečteno: 1789x Hodnocení: 100% (hodnoceno 2x) |
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Asas: Narutovo smýšlení je strašně složité ale zároveň naprosto jednodušé, má své normy a lidé, kteří ty dobré splňují, dostávají jeho oddanost a to podobně, pak jsou lidé, které chce mít rád, ale konkrétní situace to jen neumožňuje, jak je to třeba se Sasukem, kdy se Sasuke se chová nadřazeně a to Naruto nemá rád...
To, že Naruto použil Karin je výsledkem změny, že nechce aby mu lidé lhali a vodili ho za nos a je to taky věc, proč je Naruto takový, jaký je.
Naruto je velký šťastlivec, takže možná si přál málo a nakonec toho od Ameyuri dostane hodně, kdo ví
Naruto bude ještě postupovat vývojem, než se bude moci stát shinobim a hodně napoví myslím patnáctá kapitola, která ukáže, co a jak, ale to až za nějakou dobu, do té doby můžu jen říct, že je na co se těšit.
Davidjaho: Možná ta sugesce zapůsobila a já to vydal kvůli tobě, kdo ví , každopádně jsem rád, že se ti přání splnilo. Za písmo se omlouvám a v příštím díle to napravím a dám si na to větší pozor...
Bylo mnoho lidí, kteří by řekli, že to čekali, jsem ale rád, že jsou tací, co ne a ještě to stále dokážu... to překvapování lidí.
Rodina Uzumaki bude při sobě držet furt, Naruto a Karin se musí semknout, aby vydrželi vše, co na ně osud chystá a k tomu koncertu se nebudu moc vyjadřovat, abych moc nezklamal Díky za podporu, ponasnažím se.
Kata: Ameyuri překvapila a s ní jsem překvapil já jako autor a to mě těší... Naruto se chová, tak se chová, ale pod tím vším opravdu není hloupý a i když hodně věcí zkouší, dost mu z nich vychází a to je důležité pro zprávu, kterou tenhle příběh ukazuje. Jsem rád, že se líbilo.
Yami-san: Není důležité nic vyhledávat (chápu, že je to psané obrazně) mě stačí, že se ti to líbí, to je to důležité.
V tom případě jsem rád, že mám i zástupce z řad lidí, co mě už prohlédli a nepřekvapím je, i tací jsou důležití pro mě každopádně jsem rád, že se ti dále líbí rozhovory, protože to je to, na čem je můj příběh položený, děkuji za hodnocení a komentář, těší mě to...
Anonym: To, že se ti líbí nemusí být originální, je důležité, že to ale furt přetrvává. To moudro bude jednou důležité, věř tomu, takže jsem rád, že se líbilo, Sasuke a Naruto jsou velcí protiklady, ale na stejné straně, takže tohle prostě k tomu patří. Rozhovory jsou to, co vede tuto povídku, méně popisování, více rozhovorů to je takové moje motto, protože z vlastní zkušenosti vím, že lidi přeskakují dlouhé texty bez přímích řečí.
Přesně tak, on to dokázal, Narutovo charizma zapůsobilo, ale teď jaké z toho budou následky...
Karin je jeho "sestra" dalo se to čekat, že ji v příběhu nepoložím na dno a není to jen o jejich schopnostech, ale Naruto si zaslouží mít někoho po boku.
Jak už jsem napsal, s koncertem se moc rozepisovat nebudu, důvod uvidíš, až to přijde. Zatím děkuji za komentář.
Připadám si divně... jako kdybych omílal pořád to samé. Zase skvělá práce :D ale nevím jak to napsat, aby to znělo originálněji. :) I když jsem si trošku zvykl na Narutova prohlášení a celkovou vyspělost, dost se mi líbilo jak se zachoval v té části se Sasukem. To bylo hezké moudro. :) Mě se vlastně líbily úplně všechny jeho reakce v této kapitole(zase), v popředí se staříkovo sušenkami. Prostě super. :D Nečekal jsem, že to setkání mezi Narutem a šermířkou uděláš takhle brzo a ještě jí přestěhuješ do Listové. On jí fakt konvertoval. :D
A to rýpnutí do hokageho po výslechu bylo dobré. :) Alespoň že díky Karin Naruto ví, že to s ním Hiruzen myslí dobře. Karin je hodně užitečná. Nejen pro vesnici ale i pro Naruta. Díky ní se nemusí bát, že by ho někdo využil pro své nekalé záměry, protože Karin by to ihned odhalila.
A jsem moc zvědavý na koncert. Doufám, že se povede a nestane se něco jako že třeba Tayuyu (nevím přesně jak se to píše) vypískají... to by bylo docela smutné. Teda pokud jsem to pochopil dobře a má účinkovat právě Tayuya.
Už ani nevím, jak jinak mám vyjádřit slovo 'úžasné'. Asi se budu muset podívat do nějakého slovníku nebo něčeho takového, jak jinak se to dá popsat.
Čekal jsem, že se Ameyuri objeví a půjde s nimi do Konohy. Rozhovory Naruto s ní byly opravdu něco , takže doufám, že i nadále budou takové Také mě pobavily ty rozhovory Naruto s ANBU nebo Hokagem, takže to ode mě máš také +
Těším se na další díl a hodnocení ode mě máš na 100 %
Moc hezké. Nečekala bych, že se Ameyuri objeví tak brzy a k tomu s nimi půjde do vesnice. Naruto ale zase nezklamal, ikdyž se občas chová ztřeštěně, pod tím vším je opravdu chytrý. A jsem zvědavá na koncert, tak doufám, že se další kapitola objeví brzy. Děkuji za kapitolu, byla opravdu skvělá.
Je zajímavé, že zrovna dneska jsem si říkal, kéž by Amren přidal další díl. A mé přání se mi splnilo. Než začnu rozebírat obsah, tak musím podotknout, že jsi změnšil písmo. Nevím jestli k tomu máš nějaký důvod, ale pro mě to čtivost povídky nijak výrazně nemění. A teď tedy k obsahu. To že se Ameyuri rozhodne jít s Narutem do Konohy jsem nečekal. Možná už to začíná být ohrané, že skoro v každém dílu píšu, že mňa něco překvapilo nebo dostalo, ale je to pravda. Je milé vidět, jak rodina Uzumaki drží při sobě. Karin získává čím dál důležitější postavení. Jinak Naruto ani v tomhle díle nezklamal. To jsem zvědavý, jak ten koncert nakonec dopadne. Zbývá už jenom říct jedno. Jen tak dál Amrene.
Tak tedy asi bych ti měl tuhle kapitolku ohodnotit, že
Takd do toho.
Takže líbilo se mi, jak si vyjádřila tu nenávist mezi Sasukem a Natutem i to smýšlení Naruta, myslím tedy ceklkově od nenávisti k Sasukemu po pojistku v podobě Karin při výslechu. Stává se z něj celkem dobrý informátor.
No dál trovchu jsem čekal, že si Naruto řekne o Jutsu, ale to se neschoduje s tou jeho ,,čistou" duší. Jinak o Narutovi, já osobně si myslím, že má u tebe dvě části. Jedna taková čístá, která je ráda, když jsou ostatní rádi, zato ta druhá je už trochu temnější, ta se také stará, aby se měli ostatní dobře. Však je jiná, už trochu plánuje, hledá informace atd. a tyto dvě části dohromady jsou Naruto.
No filozofoval jsem dost ve výsledku se Naruto, začíná chovat, jako shinobi.
Podle mého nakonec dojde i na to zabíjejí, bud' kvůli ochraně sebe nebo přátel, či kvůli pomstě rodiny.
No trochu se mi nelíbí, že nikdo zatím pořádně nespražil Sasukeho, ale všechno ostatní je v pořádku takže supr kapča a těším se na další.