Kapitola třetí - Setkání s Andělem

Lepší život

Jak Kabuto slíbil, když mířili z tohoto místa směrem k Vodopádové, začal o ní všem vyprávět, Naruto poslouchal s listem na čele, Tayuya sedící na zádech jeho senpaie poslouchala taktéž a hrála do toho tichou hudbu. Kabuto věřil, že je to její způsob tréninku a tak jí nenutil ani dělat stejné pokusy s lístkem jako Naruta, za prvé to bylo asi zbytečné, její kontrola čakry musela být na slušné úrovni a za druhé, ještě stále nevěděl, nakolik je věrná jejich ideálům nebo spíše podle toho jak to vypadá, ideálům Naruta. Co ale nevěděl teď, může zjistit večer, až si bude moct se všemi promluvit u tréninku.

„Kabuto-san? Říkal si, že Vodopádová ještě nikdy nebyla dobita ani infiltrovaná, jak se tam dostaneme?“

„Já jsem doslova říkal, že nebyla infiltrovaná žádnou z jiných hlavních zemí, to ale neznamená, že se mi to nepodařilo,“ usmál se Kabuto, bylo pravda, že tohle byla jedna z věcí, na kterou byl hodně hrdý.

„A to je normální, že Hokage posílá tebe do spojeneckých vesnic? Je nutnost hlídat někoho, kdo je náš spojenec?“

„Bohužel ano,“ řekl jen Kabuto s tichým povzdechem, je jasné, že si musí tuto situaci trochu upravit, Hokage samozřejmě ani neví, že je na jiné úrovni než genin, „války většinou začínají právě tím, že někdo ze spojenců poruší mírovou smlouvu a proto ninjové jako jsem já, jednou za čas nahlédnou do těchto zemí a vesnic a ujistí se, že se nic neděje, je to jenom pro jistotu.“

„Chápu,“ pokýval hlavou Naruto, „jsi nejlepší ze všech a proto musíš dělat, co je ti nařízeno.“

„Na to nemusíš být ani nejlepší, Naruto-kun, každý z nás musí dělat to, co si Hokage-sama přeje, ať jsi jakkoliv kvalitní.“

„Stařík Hokage by mě ale neposlal nikdy na nebezpečnou misi, stařík Hokage je na to moc milej.“

„Naruto-kun musíš pochopit jednu věc, Hokage-sama musí dělat vše proto, aby ochránil všechny, ale někdy to prostě nejde tak jednoduše a pokud bude Hokage-sama vědět, že když tě pošle na misi, která sice může být velmi nebezpečná, ale zachrání tím mnoho dalších, bude muset na chvíli usmrtit tu svou milost a udělat to, co se po něm žádá.“

„Ale-.“

„Tady není žádné ale, Naruto-kun. Jako ninjové jsme hlavně zbraněmi pro feudálního pána země Ohně, proto nám on posílá peníze a vše, co potřebujeme a za to Hokage-sama musí využívat nás shinobi, proto všichni děláme to, co je nám nařízeno a jestliže neuposlechneme, budeme uvrženi do vězení. Tak to prostě chodí, nežijeme v době, kdy si můžeme vybírat, jakou misi dostaneme, člověk nemůže říct svému nadřízenému, že nemá náladu, aby šel na misi, na kterou musí jít. Klient si zaplatí nás ninji, Hokage vybere ty nejlepší na daný úkol a o peníze se pak rozdělí, nejde prostě toto odmítnout, to musíš pochopit, jestli chceš být pravým shinobim.“

„To nás může stařík Hokage poslat na sebevražednou misi?“ zeptal se smutně Naruto.

„Může,“ připustil Kabuto, „ale nedělá to, pokud po něm nějaký klient chce, aby splnil misi, která nemá naději na úspěch, Hokage-sama ji odmítne nebo se domluví na kompromisu, klient zaplatí více peněz, Hokage-sama bude moct zaplatit víc ninjů na tuto misi a tudíž z této mise není sebevražedná, jen hodně nebezpečná. Toto ale neplatí v období války, tam se člověk musí obětovat za svou vesnici, vezmeme si za příklad druhého Hokageho, na misi, kde byl on, měl dva mladé týmy a zjistili, že za nimi je ultra silná nepřátelská skupina. Hokage věděl, že se někdo bude muset obětovat, aby nepřátele zdržel a dal ostatním naději. Přihlásili se dva dobrovolníci a Hokage-sama měl na výběr vzít si někoho z nich nebo to přikázat někomu ze zbytku, ale neudělal ani jedno.“

„Jak to teda vyřešil?“ zeptal se Naruto se zájmem.

„Obětoval sám sebe,“ řekla Tayuya, která také pozorně poslouchala, „je to jediný logický krok, pokud nechtěl obětovat nikoho jiného, musel obětovat sám sebe.“

„Správně,“ otočil se Kabuto s úsměvem na jedinou dívku v týmu, „ale nebylo to jenom logické rozhodnutí, celá naše vesnice byla založena na takzvané ‚Ohnivé vůli‘, která nám říká, že každý ninja z Konohy bude bojovat do skonání sil, aby ochránil své nejbližší, každý má nějaké, já mám svou Matku, svého senpaie, vás dva a pak ještě mnoho dalších včetně našeho Hokageho, ale když se člověk stane Hokagem, jsou všichni z celé vesnice pro něj důležitými osobami a tak nemůže jen tak zvolit někoho, aby se obětoval a vždy radši zvolí sama sebe, to samé co udělal náš čtvrtý Hokage, když se pustil do boje s démonem Kyuubim a sám přitom zemřel, to samé, co dělá skoro každý ninja, který jde na nějakou misi a ví, že musí ochránit ty, kteří tam jdou s ním a že nesmí zklamat ty, kteří na jeho úspěch čekají doma, proto také Konoha nikdy neprohrála žádnou válku a nikomu se jí nepodařilo zničit, protože dokud bude v nás Ohnivá vůle, není možné nás porazit.“

„Vau, my jsme ale vážně skvělí,“ pověděl užasle Naruto, „já teda taky budu chránit své důležité osoby, jako to dělá stařík Hokage, nedovolím, aby se nikomu z vás něco stalo, dattebayo!“

„Nejdřív se ale musíš něco naučit, aby si to dokázal, Naruto-kun,“ poplácal ho Kabuto po hlavě a s pyšným výrazem sledoval, že lístek na Narutovo čele se ani nepohnul, na to se jen usmál.

„To bylo ošklivý, Kabuto-san,“ zamumlal Naruto až rozesmál Tayuyu.

„Ale pravdivý, podívej se na to takhle, kdyby se něco stalo, musela by to být Tayuya-san, kdo by tě zachraňoval,“ pokračoval s mírným pošťuchováním Kabuto.

„Teď možná, protože má Drsoně. Já také ale budu mít jednou něco takhle velkého, co si přivolám, dattebayo,“ slíbil všem Naruto tím, že ukázal zdvižený palec, „a do té doby si budu užívat toho, že mě někdo chrání, to je přece skvělé, že mě chrání taková umělkyně, že Tayuyo? Že mě budeš chránit? Budeš v sobě mít taky tu Ohnivou vůli, protože budeš bydlet s námi, určitě ji také chytíš.“

„Naruto-kun… Ohnivá vůle není nemoc, která se chytá. Ohnivá vůle je touha chránit a tu v sobě musíš najít sám.“

„Omlouvám se,“ pověděl rozpačitě Naruto.

„Já… pokusím se udělat vše, co zmůžu,“ pověděla tiše Tayuya a odvrátila tvář, aby nikdo neviděl, že se červená.

„To je slovo chlapa!“ vykřikl Naruto, „teda ženy… já tě nechtěl nijak urazit, to se tak říká, fakt. Tayuyo?“ pokračoval Naruto, ale Tayuya měla furt otočený obličej na druhou stranu, „ věř mi, to neměla být urážka, každý musí vědět, že jsi dívka, protože máš dlouhé růžové vlasy a ty by muži nenosily…“ po této větě si okamžitě Naruto uvědomil, že zase řekl něco špatně a pokračoval ještě hlasitěji, „ne! To taky nebyla urážka, tvé vlasy jsou krásné, já to tak nemyslel! Tayuyo! Podívej se na mě!“ mumlal Naruto a nevšiml si toho, že Tayuya je otočená kvůli rozpakům a chichotání a ne z toho, že jí urazil.

Kabuto na to radši neřekl nic a pokračoval v cestě s jedinou myšlenkou, byl taky takový, když byl malý?

Fū měl ale v hlavě jiné myšlenky, je Kabuto stále schopný pracovat pro Root s tolika emocemi nebo to jenom hraje? Na tuhle otázku hodlal za tento měsíc získat odpověď. Byl to přece jenom jeho úkol.

***

„Kabuto-san? Teď mě tak napadlo, i když se do Vodopádové ty dostaneš, jak se tam dostaneme my?“

„Ty a Tayuya úplně normálně jako všichni civilisté a obchodníci, počkáte si na vyznačeném místě a někdo ze stráží vás tam dovede, jejich stráže tam pouštějí obchodníky furt, ale Fū a já bychom se tam takhle nedostali, tudíž my dva se tam dostaneme mým způsobem a vy dva tam půjdete s nějakou obchodní karavanou.“

„Není to nebezpečné? Ne že bych se bál,“ dodal okamžitě Naruto, budoucí Hokage nemá mít strach z ničeho a to, že se bojí duchů, se nikdo nikdy nedozví.

„Ano na jednu stranu je rozdělení nebezpečné ale na druhou stranu nic proti tomu, co by se nám stalo, kdyby nás chytili při infiltraci.“

„A nebylo by jednodušší tuto vesnici obejít a jít někam jinam?“

„Jistě bylo, ale každý z nás dostal na naši cestu nějaký úkol a jeden z nich počítá s tím, že se dostaneme sem.“

„V tom případě nezklameme, že Tayuyo?“ pověděl Naruto vesele a otočil se na svou první  kamarádku, kterou si v životě dokázal udělat.

„Pokusíme se,“ dostalo se mu na to tiché odpovědi.

„Nic takového,“ zakýval Naruto nesouhlasně hlavou a došel k Tayuye, aby jí mohl dát ruce na ramena, „musíš si více věřit, řekni si ‚zvládneme to‘ a uvidíš, že to bude lepší.“

„Je nelogické říkat věci, kterým člověk nevěří, to je stejné jako říkat, že oranžová je nejlepší volbou pro oblečení ninjů.“

„Hej, oranžová je nejlepší barva!“

„Možná pro stavitele mostů, aby je nikdo nepřehlédl.“

„To odvoláš, já nebudu žádnej stavitel mostů, dattebayo!“

„Ale ani pořádný ninja, jestliže nesundáš toto oblečení… pokud nebudeš útočit za úsvitu proti sluníčku, oranžová je jedna z nejhorších možných voleb,“ stála si za svým Tayuya.

„Drahá Tayuyo,“ pověděl Naruto najednou s výrazem naprosté škodolibé radosti a chytil ji kolem ramen a začal ji odvádět pár kroků od jejich doprovodu, „co to bylo s tím úsvitem?“ zeptal se s úsměvem od ucha k uchu nad tisíci nápady, které by mohl podniknout.

Na to se Kabuto jen pousmál, věděl, že když Naruto přijde na nějaký nový nápad, nevěstí to nic dobrého, jen doufal, že bude na daleké a dlouhodobé misi, až se Naruto s novou informací pustí do vymýšlení nových vtípků a ptákovin, které dokáže vymyslet jen on.

***

„Budeme trénovat do té doby, než tady senpai zjistí, že se blíží nějaká obchodní karavana, pak na ní zašlu jednoduché genjutsu, aby si mysleli, že jste byli s nimi celou dobu a pak si vás pohlídáme až ke vstupu. Až se dostane dovnitř, nehnete se od sebe ani na minutu a já vás budu hlídat ze stínu, nelekejte se, až budu mít na čele čelenku s jejich znakem, senpai tady mezitím zjistí vše, co potřebujeme.“

„Kabuto-san , takže s tebou nebudeme moct mluvit do té doby, než zase odejdeme?“

„To je správně, obchodníci a ani jejich děti se nedostávají do kontaktu s ninji mimo tržiště, takže abychom udrželi vaši identitu v tajnosti, nesmíme se setkat, mě nebude nikdo podezřívat, vždy se můžu vymluvit, že kontroluji, že nejste špioni a senpai bude úplně někde jinde.“

„A co máme dělat?“ zeptala se Tayuya.

„Co chcete, běžte třeba na večeři,“ pokrčil rameny Kabuto a rád sledoval Narutovo červenání, vsadil se, že mu Hokage vysvětlil, jak probíhá rande mezi děvčetem a chlapcem, když na to mají pochopitelně věk.“

„Kabuto-san!“ vykřikl Naruto.

„Dělám si srandu,“ zvedl Kabuto své ruce jako, že se vzdává, „projděte se po vesnici, nakupte si, co se vám líbí, dojděte si někam zahrát a hlavně nezapomeň, že i ty máš svůj úkol.“

„Nezapomínám,“ poškrabal se Naruto na hlavě a podíval se na Tayuyu, už to přece dokázal ne? Jednomu člověku zlepší život, to je to, co si stařík Danzō přál a to by nebyl Naruto, aby své kamarádce nesplnil přání a jak slíbil, pokusí se domluvit se staříkem Hokagem, aby Tayuye udělal koncert, mají přece ve vesnici velkou arénu na nějaké ty zkoušky ninjů, proč by se tam nemohl odehrát koncert, že jo?

„V tom případě šup do tréninku, Naruto na strom a pokud se nedostaneš do jeho tří čtvrtin, dneska žádná večeře,“ na to jen Naruto zamračil a Tayuya se zachichotala, „a Tayuyo-san pokud mě nedokážeš ani jednou s tvým obrem zasáhnout, budeš pomáhat Narutovi do té doby, než se do té vymezené meze dostane, aby mohl dostat najíst,“ dokončil Kabuto a okamžitě věděl, že touto možností Tayuyu namotivuje k co nejlepšímu výsledku, ale jelikož věděl o svých schopnostech naprosto vše, věděl, že Tayuya je tak ještě dva roky daleko od toho, aby ho byť jen jednou zasáhla, takže to dopadne tak, že se budou učit oba spolu a to je to, čeho chtěl přesně dosáhnout, jak jinak dosáhnout loajality cizího dítěte než tak, že mu ve vesnici najdeš někoho, kdo pro něj bude někdo důležitý. Proto by se také vsadil, že Danzō-sama okamžitě nabídl Narutovi za jeho službu velké sídlo, kde budou všichni v rámci možností bydlet spolu, nejlepší způsob, jak dosáhnout loajality a Danzō-sama to jistě věděl.

„Kuchiyose no Jutsu,“ ozvalo se do klidu a jako už několikrát předtím, se objevil jeden zahalený obr.

„Ahoj, Drsoni,“ vykřikl Naruto na pozdrav, než se rozběhl s kunaiem v ruce proti stromu.

„Víš o tom, že tě neslyší, že ano?“ pověděla Tayuya aniž by se otočila a připravila si flétnu k ústům.

„To, že má vlasy do obličeje a není na něm vidět reakce, neznamená, že mě neposlouchá,“ stál si za svým Naruto, když udělal na stromě svou první značku, která byla v pěkné polovině, „a navíc, tvoje rozkazy poslouchá, neříkej mi, že rozumí jenom hudbě a ne slovům.“

„Tak to přesně je,“ potvrdila Tayuya.

„A řekl ti to sám ha? Neřekl, takže jenom taky tipuješ,“ pověděl vítězně Naruto a s broukáním si, aby naznačil, že žádné další námitky neuslyší, se vydal na svůj trénink a nevnímal to, co se děje za ním.

***

„Máte vymyšlený nějaký příběh? Karavana tu bude každou minutu,“ chtěl si Kabuto potvrdit než vyrazí.

„Samozřejmě,“ odkýval to Naruto, „tady Tayuya,“ obejmul ji kolem ramen, „je moje mladší sestřička.“

Na to měl Kabuto co dělat, aby si nedal hlavu do dlaní. „Víš o tom, že je starší než ty?“

„Samozřejmě,“ pokračoval v souhlasném kývání Naruto, „ale oni to neví a navíc je menší než já.“

„Tvoje logika je… nepřekonatelná,“ dostal ze sebe Kabuto, „pokud to ale máte připravený,“ pokrčil nakonec rameny a podíval se na druhý článek ‚sourozeneckého dua‘ a překvapivě Tayuya nic proti neměla.

„Neměj o nás strach, Kabuto-san, ochráním svou drahou sestřičku, dattebayo,“ okamžitě se Naruto dostal do své role.

„To rád slyším, že bereš svou zodpovědnost takhle. Nyní počkejte několik minut a až se vrátím zpět, půjdete ke karavaně, nikdo se nebude na nic ptát, skočte do nějakého vozu a buďte připravení na cokoliv, ale nemělo by se stát nic, na to dáme pozor, ale připravenost na vše je známka dobrých ninjů.“

To bylo to poslední, co slyšeli, než zjistili, že vedle nich už nikdo nestojí.

„Je fajn, že jsi mě naučila jak chodit po stromech, jinak bych teď asi ležel na zemi,“ řekl Naruto, aby nebylo ticho z jedné větve, kde stáli.

„Dokázal si to sám, já jen poskytla pár rad.“

„Neprodávej se tak levně, Tayuyo. Jsi výbornej učitel, výbornej umělec a máš Drsoně.“

„To, co ty považuješ za dobré, skoro všichni ostatní považují za špatné,“ byla tichá odpověď, Tayuya sice ráda vyměnila tisíce lidí za jednoho, když ten jeden jí věnoval pozitivní pozornost a byl k ní milý, ale furt nedokázala zabít ten pocit uvnitř srdce, který říkal, že nemá nikomu důvěřovat, že všichni jednou zradí.

„Protože jsou hloupý,“ protáhl poslední slovo Naruto, „ale oni tě všichni uvidí jednoho dne tak, jak tě vidím já.“

„A to je?“

„Talentované děvče s krásnýma růžovými vlasy samozřejmě,“ pověděl Naruto jako kdyby to byla jasná věc a pro něj samozřejmě byla, „myslíš, že by mi taky takové nebo červené vlasy slušely?“

Na to se jen Tayuya usmála a opřela se o svého kamaráda a své dlouhé vlasy mu trochu přehodila přes hlavu a pak vytáhla kunai a v jeho odrazu si ho oba pořádně prohlédli. „Ne, myslím, že blond ti sluší více.“

Narutova odpověď se ale už nahlas neřekla, protože se na větvi před nimi objevila Kabuto s ANBU maskou a než zmizel, ukázal jim, že je vzduch čistý a tak s pokrčením ramen a krátkým pohledem mezi sebou seskočili na zem a vydali se směrem ke karavaně.

„Neměli byste se tak toulat,“ dostalo se jim přivítání od jednoho z obchodníků a tak jen pokrčili rameny a jak jim bylo nařízeno, naskočili do jednoho vozu a nepřilákávali na sebe zbytečnou pozornost.

***

„Jak já nesnáším pásku přes oči,“ zabručel Naruto, když se dostali konečně do vesnice, „a jak nesnáším vlhké prostředí. Dokonce mi několik kapek padlo za krk, když jsme šli tudy, kudy jsme šli,“ otřepal se ještě.

„Důležité je, že jsme se neztratili.“

„Proto jsme se taky drželi za ruce, nemůžou mi tak nikam odnést moji sestřičku,“ zaculil se Naruto při vzpomínce na jejich vysvětlování, kdo a co jsou vlastně zač, protože stráž si je samozřejmě nepamatovala. Na to Naruto spustil proces povídání takových kravin, že je radši poslali dovnitř, než aby ho museli poslouchat. Začalo to jednoduše, na otázku kdo jsou, odpověděl, že jsou sourozenci, to jim samozřejmě nikdo nevěřil, tak Naruto spustil svůj smutný hlas a začal s rukama rozhazovat jak šílenec a pošuk v jedné osobě a rozhazovat tam myšlenky, že nezáleží na tom, jestli mají jedny rodiče nebo ne, ale že důležitý je to, co je uvnitř srdce a že to přece musí vědět každý ninja. Netrvalo to ani pět minut a nikdo už neměl žádný protiargument a tak je prostě pustili dovnitř. Bral to jako svůj velký úspěch, příště se pokusí touto metodou prodat někomu písek na poušti, třeba se mu to podaří.

Na to se jen Tayuya usmála, lhala by, kdyby tvrdila, že jí tohle vadí, bylo to pro ni něco, v co už jen doufala a přála si každý den před spaním ale, jelikož byla velká realistka, počítala s tím, že to jen u těch snů jen skončí. Bylo moc nepravděpodobné, že se objeví někdo, kdo bude chtít být kamarád s někým, koho vyhazují z vesnice a plivají mu pod nohy, její život bylo čekání jen na smrt nebo na někoho, kdo ji uvidí jako zbraň a pomocí nějakého vymývání mozku z ní udělá figurku pro své pobavení nebo pro své úkoly. Naštěstí se nad ní někdo smiloval a jak to vypadalo, dal ji naději na lepší život a toho hodlala využít, mnoho let si tohle přála a teď když tu příležitost má, tak ji už nepustí.

„Tayuyo? Chceš si něco koupit? Já mám nějaké peníze, kdyby si cokoliv potřebovala, jistě se ti bude nějaké oblečení hodit ne? Tím samozřejmě nemyslím, že jsi ošklivá nebo, že ti to nesluší,“ dodal okamžitě ještě, nechtěl svou kamarádku nijak urazit.

„Naruto,“ povzdychla si, „nemusíš se neustále omlouvat, když řekneš něco, co by mohlo mít více významů, já vím, že mě neurážíš a jsem dostatečně inteligentní, abych pochopila ten správný výraz.“

„Já jen nechci tě nějak urazit, dattebayo.“

„Urážíš mě právě tím, že si o mě myslíš tak málo,“ usmála se na něj.

„Pokusím se zlepšit… já kromě staříka neměl nikdy nikoho, kdo by mě učil nějakým základům chování, takže se bojím, že když lidi urazím, tak zase odejdou.“

„V tom případě se budeme učit spolu, co na to říkáš? Budeme mít jistě mnoho příležitostí, při kterých to budeme odkoukat,“ na to jen Naruto šťastně pokýval, „a teď pokud mohu, ráda bych si něco koupila na sebe a neboj, tvá žabí peněženka zůstane furt pěkně baculatá,“ zahihňala se trochu a společně zamířili k tržišti, sama sobě slíbila, že pokud jí dá někdo možnost něco tam pak v Konoze zahrát, že udělá vše proto, aby se ani ona ani Naruto nikdy neměli špatně.

Když si nakoupili, co chtěli a potřebovali, vyrazili se zmrzlinou v ústech směrem do neznáma, rozhodli se, že pokud mají čas, tak si to tady projdou a jelikož podle všeho tady byla jediná zajímavá věc a to ohromný strom, který se pojil s nějakou legendou a ten byl vidět odkudkoliv, nevěděli kam jinam zamířit než naslepo.

„Viděla si to? Ten démon si zase lítá, jako kdyby nebylo málo to, že chtějí, aby šla příští rok na tu jejich akademie, mají ji zabít dřív, než se nás ona rozhodne zabít, kdo nás pak zachrání? Já ti povídám, že to byla největší chyba se spoléhat na tyto síly,“ uslyšeli při cestě tržnicí a oba s reflexu se podívali, jestli to někdo nekřičí na ně, ale když zjistili, že na ně akorát lidi sem tam hodí úsměv asi nad tím, jak roztomilý jsou, tak bylo vidět, že to nebylo na ně.

„Budeme muset věřit, že to mají vše pod kontrolou,“ odpověděla další bába, jak ji ihned nazval.

„Právě muset doufat,“ odfrkla si ta první bába, „nejlepší by bylo, kdyby se vzala a odlítla někam pryč nebo aby ji někdo unesl.“

„Co když se ale bude někdy hodit?“

„Prosím tebe,“ mávala ta první nějakým jablkem, co měla v ruce, „žiju tady dvacet let a nikdo cizí se sem nedostal, na co by taková malá holka mohla být?“

„Asi máš pravdu.“

„Tomu věř, že mám,“ pověděla panovačně první babizna a pak okamžitě nahodila úsměv, „a kolik vlastně kilo těch jablek?“

V tu chvíli se rozhodli, že už se nic nedozví a tak zamířili někam, kde je klid.

„Démon? Unést? Zabít? V jakém světě to žijeme,“ zabručel Naruto.

„Myslíš, že to slyšet Kabuto-san?“ zeptala se Tayuya také rozčíleně, proč museli existovat takhle ošklivý lidé? Na to prostě odpověď nenacházela.

„Určitě,“ důvěřoval Naruto, „myslíš, že může něco udělat? Kabuto-san je úžasný.“

„Snad,“ zadoufala, a když se po tom malém rozhovoru rozhlédli, kam jdou, zjistili, že zamíří k opuštěnému dětskému hřišti.

„Teď je ale čas na houpání,“ vykřikl nadšeně Naruto, „kdo tam bude první, ten má první právo na houpačku a druhý ho musí houpat,“ dodal ještě a rozběhl se plnou rychlostí, kterou používá při plnění svých vtípků, ale jak zjistil, používání čakry do nohou furt bylo něco víc, Tayuya ho na té krátké vzdálenosti přeběhla o dobrých deset metrů.

„To nebylo fér,“ protáhl dětinsky.

„Život není férový.“

„To nic nemění na tom, že jsi podváděla.“

„Proto taky budu jednoho dne výborný ninja.“

„To se dá i bez podvodů,“ zkoušel poslední argument, ale jako správný chlap uznal porážku a stoupl si za houpačku, aby mohl Tayuyu pořádně rozhoupat.

„Je to už dlouhá doba, že už jsi ani nepamatuji, jestli mě někdo někdy houpal,“ pověděla Tayuya po chvíli trochu ze své minulosti.

„Teď stačí jen říct a já přijdu, nebo pokud nebudu moct, pošlu za tebou klona.“

„To zní jako plán,“ pověděla, než z ní vyplul výkřik překvapení, jak vysoko se dostala, čemuž se oba jen hlasitě zasmáli.

***

Půlka dne utekla velice rychle a ani jednomu z nich nevadilo to, že jako ninjové nebo respektive budoucí ninjové by měli podnikat a trénovat jiné věci, než skok do dálky z houpačky, kdo se déle udrží na malém kolotoči či kdo dokáže vícekrát přeručkovat jakousi dráhu, která tam byla připravena.

„Hele anděl,“ pověděl užasle Naruto, když se podíval směrem na druhou stranu, než stál obří strom, „anděli!“ vykřikl nahlas, aby jej bylo slyšet a zamával pořádně, aby si ho bylo všimnuto. Jeho štěstí bylo ale asi ohromné, tenhle týden potkal obra a teď tu předním létal anděl, jen doufal, že to nezakřikne a příští setkání nebude s přízrakem, s tím by se nerad setkal.

Tayuya jen nevěřícně kroutila hlavou, bylo dané, že andělé neexistují a to, co před sebou vidí, bylo jen vyspělé ninjutsu, ale hádat se s Narutem bylo zbytečné, stejně jako nikdy jej nepřemluvila, že to, co přivolává, není žádný obr a už vůbec ne žádný ‚Drsoň‘, ale démon, tak věděla, že jakýkoliv slovní souboj by byl už předem prohraný, protože Narutova fantazie prostě byla větší než jeho smysl pro realitu a tak jen řekla lehkou připomínku.

„Andělé neexistují.“

„A co je tamto hm?“

„Ninja?“ odtušila Tayuya.

„Uvidíš, až přiletí,“ ukončil jejich krátkou debatu Naruto a dál mával jak pošuk, aby na sebe upoutal pozornost, což se mu naštěstí či naneštěstí po chvíli podařilo.

Děvče podobného věku jako byl ten jejich, přistálo v bezpečné vzdálenosti od nich a na jejích pohybech bylo jasně vidět, že je připraveno kdykoliv odletět nebo se začít bránit.

„Ahoj anděli,“ pověděl natěšeně Naruto, „kde se tu berete?“

„Já… nejsem anděl, je nelogické mě spojovat s něčím, co má mít křídla z peří,“ pověděla postava s křídly stále ze své obranné pozice, což Naruta trochu ranilo, ale nenechal to na svém výrazu nějak znát.

„Vy dívky a slovo nelogické,“ zamumlal Naruto, což rozesmálo Tayuyu, která se to snažila maskovat kašlem, „ale to nic nemění, že musíš být úžasná bytost.“

„Prosím?“ dostala ze sebe ona postava.

„To je samozřejmé,“ začal vysvětlovat Naruto a dal si šťastně ruce za hlavu, „nikdo méně než dokonalý nemůže mít tak naprosto úžasnou oranžovou barvu, jako máš ty barvu očí, já jako mám své modré rád, ale ta oranžová, to by bylo super,“ zasnil se Naruto, „a ještě bych si k tomu dal červené vlasy a s touto bundou bych byl nejúžasnější,“ pokračoval ve svém snění Naruto a nevnímal či si nevšímal pokračující červenání na tváři nové dívky a hihňání ze strany Tayuyi.

Dokonce si nikdo nevšiml ani Kabuta, který přemýšlel jen na jednou věcí, jak to, když tenkrát používal tuto balící techniku ‚slečno, bolí to, když padáte z nebe? Protože vy musíte být jistě anděl‘ na jednu slečnu, že dostal akorát za odměnu pěst zesílenou čakrou a výkřik ‚úchyl‘ a Naruto má v těchto řečech takový úspěch, bude se muset na to někdy zeptat, tohle byla informace hodná zjištění.

„Tobě… se líbí… mé oči?“

„Líbí?“ zůstal stát překvapen Naruto, „oranžová je dokonalá!“ vykřikl a rozhodil rukama, jakoby ukazoval, že si to vyřídí s každým, kdo se odváží protestovat a vyrazil směrem k děvčeti, které se nezmohlo ani na udržování odstupu, „ta oranžová sponka do vlasů je taky perfektní,“ pokračoval Naruto, když obcházel neznámou dívku dokola a ta se zmohla jen na vyčkávání, co se vlastně stane, její výraz nechápání ale stále z jejího obličeje nezmizel, „můžeš na chvíli nechat zmizet ty křídla?“ zeptal se nadějně, když stál za ní a jenom její hlava jej sledovala, její tělo stálo furt ve stejné poloze, jakoby zamrzlé.

Dívka jenom pokývala hlavou a po chvilce soustředění tak učinila, nevěděla, proč se zbavovala čakry, která by ji mohla případně bránit, ale něco jí říkalo, že ti, co jsou teď kolem ní, ji nechtějí ublížit a že to byla velká doba, kdy tento pocit měla.

Naruto jenom pokýval hlavou, když broučí křídla zmizela a k překvapení obou děvčat si sundal svou oranžovou bundu a přehodil to stále neznámému děvčeti přes ramena, věděl od staříka Hokageho, že je velice ošklivé se neznámých dívek dotýkat, tak to udělal jenom opatrně a pak, aby ukázal, že nemá nic zlého v úmyslu, udělal dva kroky dozadu, než si zase stoupl zepředu a po chvilce uvažování s rukou pod bradou si nahlas pro sebe dodal: „Dokonalost!“

Na to si jen dala Tayuya hlavu do dlaní a přemýšlela, jestli se tohle vše před ní děje nebo to byl výsledek nějakého genjutsu od Kabuta-san. Stejně se ale celou dobu usmívala, ať to před ní bylo všelijak šílené, dětinské, hloupé nic to neměnilo na tom, že to bylo naprosto krásné a roztomilé gesto, bylo to tak podobné jejich setkání, že se musela i potichu smát, věděla, co děvče před ní prožívá, byl to šok a jelikož na rozdíl od jejího kamaráda ona používala mozek, pochopila ihned, že dívka před nimi je ta, o které se bavili ty dvě příšerné ženské na tržnici a pokud se tak chovala celá vesnice, bylo jí jasné, že na tom byla hůře, než ona když ji Naruto našel. To pochopitelně znamenalo, že dívka, která se stala na chvilku modelem, byla zmatená, že nemohla ze sebe jistě dostat ani jedno slovo či rozumnou gestikulaci, což vůbec nepomohlo k tomu, aby se přestala smát.

„Naruto? Rozhodl ses stát kostymérem?“ pověděla a také přišla blíž.

„Čím?“ nechápal Naruto, tohle slovo fakt nevěděl, co znamenalo, bylo to vůbec slovo, co by měl znát šestiletý chlapec?

„Nevadí,“ odmávla to Tayuya, „až na to že ta oranžová na ninju, kterým ona nejspíše je, vypadá furt jak pěst na oko, odvedl si vcelku dobrou práci,“ pochválila Naruta s úsměvem, i když vlastně neudělal vůbec nic, ale když si mohl Naruto vychutnávat tuhle bláznivou situaci, mohla přece také.

„Hej!“ ozvalo se najednou od obou závislých na oranžové. To jen přivedlo, aby se na sebe oba dotyční podívali a usmáli se, což na tváři neznámého děvčete byl první úsměv, který viděli.

Tayuya se na to jen taky usmála a sundala si svou čepici, kterou měla omotanou obvazem a opatrně ji podala neznámé dívce, nevěděla, jestli Naruto plánoval ji zamaskovat, aby ji nikdo z těch, co jí nesnáší, nepoznal, ale ať už tak či tak, ona to v plánu měla. „S tímhle tě nikdo nepozná a nikdo do tebe nebude zabodávat ty zlé pohledy.“

„Jak?“ zeptala se ona dívka a byla překvapená, že o ní tolik ví a přesto ji pomáhají ale tak či tak si čepici na hlavu nasadila a onu bundu si lépe dala na sebe, přece jenom začala být i zima a chtěla jednou v životě zažít jaké to je mít něco tak teplého na sobě.

„Člověk se ledacos dozví, když se prochází po tržišti, jak se vlastně jmenuješ? Určitě tě nebudu nazývat tím příšerným jménem, které ti dali oni,“ pověděla dál naštvaně Tayuya ale všichni věděli, že její vztek je zamířen vůči obyvatelům této vesnice.

„Fū,“ byla velmi krátká odpověď, což způsobilo, že se ona i Naruto na sebe podívali a začali se smát, „nelíbí se vám mé jméno?“

„Ne nic takového!“ vykřikl ihned Naruto, jeho druh osobnosti ‚nesmím nikoho urazit‘ v něm promluvil, „Fū je krásné jméno, co je na tom srandovní je to, že oba známe jednoho mladého muže, který se jmenuje stejně, ten svět je ale velmi malej, když se něco takového stane.“

 „Ono má spoustu významů,“ vysvětlila Fū, a když viděla, že se jí nikdo neposmívá a oba jen chápavě kývají, donutilo jí to k malému úsměvu.

„To je pochopitelné, třeba tady Naruto je přísada do ramenu.“

„Hej také to znamená vír!“ začal se hraně bránit Naruto.

„Proto říkám, že chápeme, že některé jména mají více významů.“

„Tak tak,“ souhlasil Naruto, „sice ramen miluju a je to jídlo bohů a to všechno, ale druhý význam zní více drsně.“

„Jste ninjové?“ zeptala se Fū po chvilce.

„My? Tady Naruto by zakopl i na vlastní tkaničce, proto nosí sandály, aby tomu předešel,“ pošťuchla Tayuya svého jediného kamaráda a Naruto, než mu došlo, co o něm bylo řečeno, souhlasně kýval hlavou.

„Hej!“ hrál uraženého, ale když se obě dívky smály, zaculil se, „ale je pravda, že ninjové nejsme, ale mám jednu úžasnou schopnost,“ řekl tiše a spiklenecky Naruto a naznačil, aby šly blíž, „jsem nepřekonatelný ve hře na babu,“ poslední slovo vykřikl a plácnul Tayuyu po ruce a začal utíkat pryč, na to se jen Tayuya usmála.

„Jaká jsou pravidla?“ nechápala Fū.

„Jednoduché, kdo má babu, musí se dotknout někoho jiného, aby ji předal, a pak utíkat, aby ho ten druhý nechytil, ale neboj, můj cíl je Naruto,“ zasmála se ďábelsky a rozběhla se také pryč, „pojď, chytneme ho spolu,“ pobídla, „a mimochodem mé jméno je Tayuya.“

Za pár desítek sekund na tom místě nestál nikdo a všichni tři děti se naháněli jak praštění a s jiným oblečením a čepicí, která Fū kryla vlasy, se mohli nahánět i mezi lidmi a všichni se na ně jen usmívali a byli rádi za to, že děti měli radost. Jo přesně tak to bylo, lidé byli tvorové více tváří a Kabuto sám byl mistrem této dovednosti.

Formát pro tisk