Kapitola šedesátá - Obrtlá ulice
Harry Potter and Pactum Purgamen
Opravu jsem prováděl já, abych mohl splnit včerejší slib o dnešní aktualizaci, tudíž beru veškeré pochybení v gramatice či v čemkoliv jiném jen a jen na svou osobu.
„Koukám, že jste uspěli,“ řekl, když uslyšel nějaký rozruch ve vedlejší místnosti, než ve které cvičili a tak se tam šel mrknout, „ne že bych čekal něco jiného,“ dodal přesvědčeně, „dobrá tedy, co víme?“
„Malý obchod o nedůležitých výměrách a velikostech jednotlivých stěn, prodejní plocha je malá, tudíž není nikterak velká šance, že to nejlepší a největší by bylo tam, takže jako důležitější část obchodu je potřeba brát tu skladovou a obytnou, plus se musí počítat s možnou tajnou místností za knihovnou, obrazem či tak něco,“ dostalo se mu slušné odpovědi.
„Únikový východ?“ zeptal se dál.
„Nezaznamenán.“
„Padací podlahy jako pasti či jiné podezřelé věci?“ pokračoval.
„Padací podlahy?“ zeptal se nechápavě Jack.
„Omlouvám se… nejsme v mudlovském starožitnictví na pokraji devatenáctého století… něco, co vypadá divně?“ upravil svou předchozí otázku.
„Nikdo by to nedal na plánek,“ řekl rázně Gellert, „jestli tam něco bude, zůstaneme překvapený tak, jak by to mělo pro zloděje být, proto je nás tolik, proto jsme ve skupinách a také nejsme jen nějací zlodějíčkové ale obstojní kouzelníci.“
„Takže plány byly zbytečné?“ pověděla naštvaně Eleanor.
„Zbytečné?! Plány jsou zatracený základ! Zapamatujte si to už sakra, nemůžeme všichni spoléhat na nějaké štěstí, nejsme Harry,“ pověděl ironicky a výsměšně Grindelwald, „každý ty plány bude znát, aby se v tom blbém obchodě dokázal orientovat.“
„V tom případě já se je učit nebudu, když mám to štěstí,“ řekl nadřazeně, jen aby dopálil Gellerta, „vyhovuje?“
„Ty jsi tu šéf,“ stále ten stejný Gellertův výsměch, jak ho nesnášel.
„Je to nezbytné?“ zeptala se Fleur, když sledovala jejich potyčku, která nebyla první ani jistě poslední.
„Geminio,“ pověděl poté, co si vyndal hůlku a vedle plánů se objevili další, okem nerozpoznatelné od originálu, „jdu si to projít někam do klidu,“ pověděl naštvaně, sbalil jednu kopii a odešel pryč. Kde není vítán, tam nebude.
„Pojď dovnitř,“ bylo první, co Fleur řekla, když otevřela dveře a uviděla ho sedět na lavičce, kde místo čtení sledoval hvězdy.
„Tady je to lepší, věř mi,“ řekl naprosto vážně.
„V čem? Nejsi kentaur, aby si dokázal rozumět hvězdám, planetám a zprávám, které obloha nabízí, tudíž je lepší být s někým, komu rozumíš, když noční nebe to není.“
„Nemám chuť se hádat, komunikovat ano, ale už dávno jsem poznal, že komunikace a Grindelwald jsou věci, které nejdou ani za boha spojit,“ ušklíbl se.
„A to ti dalších deset lidí nestačí? Nemůžeš jednou ignorovat toho starého mrzouta a věnovat se ostatním?“ řekla Fleur a posadila se k němu.
„Nevím,“ řekl popravdě, „když slyším vždy nějakou urážku nebo výsměch, nemám náladu na vůbec nic a zvlášť proto, že vím, jakou pravdu má. Je to mistr slov, dokáže člověk naštvat tím, že ho uráží, ale přitom vždy říká to, co člověk chce nejmíň slyšet.“
„Tak mu dokaž, že to není pravda, že nejsi závislý na štěstí a ukaž mu, že to co na tebe využívá, není pravda.“
„On, já, ty… všichni vědí, že bude používat vždy to, čím si je jistý, když se najednou něco stane a vše mi půjde od ruky, přejde na to, že jeho nikdy neporazím, a i kdyby to se podařilo, přijde na to, že jsem takový hlupák, že kvůli hádce s Hermionou zemřel Aberforth, je to nekonečný kruh.“
„Podívej se na mě!“ řekla tvrdě, až se skoro vylekal, co se stalo, ale poslechl. Přiblížila se k němu a podívala se mu do očí, „ne… Imperius to není,“ řekla klidně a jakoby zamyšleně.
„Imperius?“ nechápal.
„Jinak si nedokážu vysvětlit, kam zmizel ten Harry, který mě zachránil na ministerstvu, ten Harry, který si věřil, který byl sebevědomý a neměl strach z něčeho takového jako je výsměch. Vyprávěl jsi mi o svém celém životě a celou dobu se ti někdo vysmíval, strýc, studenti Zmijozelu a při soutěži tří kouzelnických škol jsme se ti vysmívali všichni a co se stalo? Vyhrál jsi, utekl desítce smrtijedů a Raddlovi skoro bez zranění. To mi chceš říct, že tě nepoložilo nikdy nic a teď tě porazí stoletý dědek, kterému ty velíš?“ pověděla autoritativně Fleur.
„Já-,“ povzdechl si, „máš pravdu, je ubohé si tady stěžovat.“
„Není ubohé si stěžovat, pokaždé když budeš chtít, tu budu, abych si tě vyslechla, ubohé je vzdávat se, když vyhráváš o takový kus.“
„Pokaždé? Takže můžu přijít o svatební noci?“ zasmál se.
„Klidně,“ ušklíbla se, „ale až tě vyslechnu, tak tě budu tak dlouhou dobu mučit, že si zapamatuješ, kdy je vhodná chvíle a kdy ne.“
Místo odpovědi se jenom usmál, bylo to více než spousty slov aspoň v tuto chvíli. Znovu se zadíval na nebe a chvilku byl ticho. „Myslíš, že ta akce je dobrý nápad?“
„Vykrást obchod? Přijde mi to jako způsob boje, kterým bychom měli bojovat, čím více jim necháme, tím to bude těžší.“
„V životě jsem nebyl zloděj, teda ne takovýto… je to něco, co si nedokážu představit.“
„Zeptej se Munduguse, jaké to je,“ zasmála se a on když si vzpomněl na Dunga, musel se usmát taky.
„Jde nás tam hodně, musí to vyjít,“ řekl a vyskočil z lavičky a oprášil se od sněhu, „Abych nezapomněl Fleur, budu tě potřebovat celou dobu doma, kdyby někdo přišel zraněný, aby si ho mohla ošetřit, či přinejhorším zavolat posily, když by to bylo nanejvýš hrozný. Připrav si doma všechny lektvary, místo a kdoví co ještě, opravdu nevím, co by se tam mohlo stát.“
„Harry děláš to kvůli tomu, že mám svatbu?!“ otočila se na něj, ale viděla jen jeho odcházející záda, neřekl na to nic, věděl, že správná slova by nikdy nezvolil.
„Harry! Odpověz!“ pokračovala tak, že bylo vidět, že chce tu odpověď slyšet, ale vztek nebyl slyšet a tak se rozhodl ze sebe dostat nějaká ta slova.
„Nechci, aby se ti cokoliv stalo, za chvilku budeš paní Fleur, čekáš dítě a nikdy bych nedovolil, aby se něco pokazilo… ne… nenáviď mě, odsuzuj mě, ale přijmi to, že pokud budu mít zdravý rozum, nikdy tě nepustím do žádného nebezpečí,“ řekl potichu ale s veškerou vážností a pokračoval dál ke dveřím dovnitř.
Když vcházel do sídla, domníval se, že něco zaslechl, ale slova se mu nespojila do věty a tudíž vůbec ničemu nerozuměl a kdo ví, možná za to byl i rád.
**
Objevili se všichni skrytí pláštěm, kouzlem nebo jen nocí v Obrtlé ulici. Plány byly jasně dané a nikdo neměl žádnou otázku, to byl základ úspěchu, každý se objevil tam, kde měl a každý věděl, co v nejbližších sekundách má dělat, aspoň do té doby, než se něco posere.
Díval se do míst, kde by teoreticky měla být Hermiona s Billem, půjčil jim plášť, takže mohli zůstat neviditelní do chvíle, než zmizí veškeré bariéry na obchodě, jen škoda, že tu nemohl být Fillius, to by to šlo rychleji. On s Lenkou a Gellertem postupně a pomalu kráčeli ke dveřím obchodu, všichni si ale dávali dobrý pozor, aby se neocitli pod pouličním osvětlením nebo světlem vycházejících z oken.
Trvalo to více než deset minut, co byli skoro doslova přilepení ke zdi a čekali na povel, který značil, že veškeré strážné bariéry jsou dole, v tomhle bloku stáli všichni kromě Munduguse a madam Parishové, kteří jen čekali na povel, všichni byli připraveni na různé scénáře, prostě co kdyby.
Najednou Bill ukázal zvednutý palec, všichni tři věděli, co to znamená. Podíval se na galeon, který měl v kapse a tam už byla od Hermiony zpráva pro Dunga, že může začít s představením, nic jim nebránilo spustit tedy akci.
Grindelwald jim rovnou řekl, že dveře od obchodu budou jistě očarované, aby na jakékoliv otevírací kouzlo spustili alarm, takže to vyřešili trochu jinak. Všichni zamířili na panty dveří nebo v případě Gellerta na kliku a tichým rozežírajícím kouzelem, rozežrali to, co drželo dveře tvrdě zasazené do stěny. Pak už jen stačilo nadnášecí kouzlo a dveře zmizely ve stínu tmavé uličky. Žádný alarm natož varovný signál, vstoupili tedy dovnitř a to byl příkaz, že všichni mají začít dělat to, co mají. Nemohli svítit hůlkami, tak použili kouzla, která znali a která jim pomáhala s orientací v prostoru a ve tmě. Věděl, že o věci v horním patře se postarají ostatní, tak po krátkém ukázání se vydali ke schodům. To už ale Hermiona s Billem čarovali protihlukové bariéry, aby žádné slovo nevyšlo z jedné místnosti ven nebo do jiné místnosti.
Nevěřil tomu, že by ten pult byl bezpečný a tak se ho nechtěl dotýkat a tak s trochou rychlosti ho přeskočil a dopadl do parakotoulu, neudělal žádný zvuk navíc, a kdyby něco bylo očarované, tak se toho nedotkl. Pomohl pomocí nadzvedávajícího kouzla sem dopravit Lenku, která se na něj akorát vesele šklebila, a pak jen mohli v klidu sledovat, jak Grindelwald se do vzduchu dostává sám a překračuje celý prodejní pult a vše, co k tomu patřilo. Otočil se rychle dozadu a viděl, jak ostatní s nejvyšší opatrností přenáší do vaků a zabezpečují veškeré věci, které se jim už podařilo ukořistit.
Dostali se ke schodům, které byly jen schované za záclonou, moc jí nevěřil a Gellert očividně taky ne, když ji pro jistotu spálil. Podívali se k asi deseti schodům, které vedli do tmy, která nešla prohlédnout.
„Glisseo,“ zamumlala Lenka a ze schodiště se stal jakýsi tobogán či skluzavka dolů. Bylo to dobré na zjištění, jestli nějaké hmotné věci nečekají skryté na schodech, protože pokud ano, sklouzly by dolů. Ale to mu nestačilo, nechtěl stoupat na něco, co by se mohlo propadnout nebo tak. Noční ochrany obchodu s temnou magií nešlo podceňovat.
Grindelwald začal něco mumlat, a aby tu nestál jak blbec, tak se snažil jednoduchými odhalovacími zaklínadly zjistit cokoliv nekalého, když nic neobjevil, jenom s pomyšlením na kouzlo Serpensortia, vyvolal hada a nechal sklouznout hada dolů.
„Co tam vidíššš?“ zasyčel dolů potichu.
„Je tu tma a také ssspousty věcí.“
„Něco divného na zemi?“ zasyčel nazpátek.
„Jen ssstudená podlaha,“ dostalo se mu odpovědi a když se otočil na své dva společníky, jednoduchým kývnutím souhlasil s Gellertem, že nikdo nic nenašel a tak stoupli na skluzavku po jednom a sjeli po botách až dolů, kde se v klubíčku válel had.
„Děkuji za pomoc,“ zasyčel na hada a nechal ho jednoduchým kouzlem zmizet, stejně nikdy nebyl opravdový a nikdy by se jím ani nestal. „Jak to tady najdeme?“ zeptal se šeptem.
„Rozdělíme se, kdo najde skříň, ozve se, vy dva běžte spolu,“ odpověděl mu Grindelwald a oni mu jednoduchým kývnutím dali na vědomí, že chápou. Viděli skoro jako za dne, tahle místnost byla obrovská a v různých vitrínách tu byli roztodivné věci. Lebky, kosti dokonce celé kostry či rozežrané nekromancerské pláště, divné bedny, truhly, prostě cokoliv, co by si člověk představoval na tomhle místě.
Něco velkého jako skříň tu ale nebylo, byla tu menší skříňka, které se radši vyhnuli, protože měla dvě oči z nějakých drahokamů a nechtěli riskovat to, že s nimi vidí. Vyhýbali se i obrazům a čemukoliv co bylo zvláštní v kouzelnickém světle. Drželi se co nejblíž u sebe, byla to dobrá taktika, pokud by se jeden propadl nebo ho něco chytlo.
Najednou ale ucítil, že galeon žhne a tak se podíval na zprávu od Gellerta. Našel tu skříň. To mu bylo jasné. Otočili se tedy na místě a vyrazili tou samou cestou zpět, ani nevěděl proč, ale radši znovu očima projížděl ty samá místa, co kdyby se tu objevilo něco nového nebo něco co přehlídli.
A jak dobře udělal, zjistil ve chvíli, kdy jsi všiml jedné houpající věci těsně před Lenkou, natáhl obě ruce a vůbec mu nevadilo, že v jedné drží hůlku. Chytil Lenku za ruku a bok a co nejrychleji si ji přitáhl blíž k sobě. Srdce mu splašeně tlouklo, když poznal tu věc, co tam visela a tak jen natažením hůlky na tu věc ukázal. Lenka ihned pochopila, že lano na oběšení by nebylo dobré jako ozdoba krku a docela nahlas polkla.
„Opatrně, je to tu jak v nějakém labyrintu,“ zašeptal a šňůru na oběšení radši minuli, nechtěli s ní nic dělat, radši ale varují každého, aby se tu neoběsil místo nich.
„Kde jste tak dlouho?“ okřikl je potichu Grindelwald, když se k němu dostali.
„Radši opatrně než být oběšení,“ řekla Lenka a trochu se zatřásla.
„Dobrá,“ řekl a otočil se na velkou doslova ohromnou věc přikrytou nějakým plátnem, „to je ono, takže teď je na čase začít,“ řekl a s nedůvěrou vytáhl Hermionin galeon a napsal tam další krátkou zprávu pro madam Parishovou… nastal čas výbuchů, docela se na to těšil. „Dobrá,“ zopakoval znova, „až se ozvou první výbuchy rachejtlí a podobných blbostí, načrtněte oblast přemístění, abychom mohli tu skříň přemístit celou, pak jen opatrně začněte přemisťovat stejným způsobem ostatní velké věci, co nepůjde, nechte na místě, buď to vezmu já, nebo to tu necháme.“
Pokývali hlavou a skoro jako na zavolanou začali bouchat rachejtle a i když odtud nebylo nic slyšet, z vedlejších ulic rány jako z děla, byly slyšet dobře. Začali pomocí hůlek okolo celé skříně dělat přemisťovací oblast a to všechno dostatečně rychle, aby až se to celé prohlédne, byli se vším pryč.
Okamžitě, když skříň zmizela do jeho rozbitého sídla, jako na místo, kde už černá magie nemůže natropit větší škody, se okamžitě vrhli na další předměty. Věci střední velikosti museli přenášet pomocí levitujícího kouzla do vaků a ty zavřít a zajistit, pak se mohli vrhnout na další věc. Velké věci radši nechávali ostatním. Otočil se v rychlosti, když uslyšel další kroky, ale to jen naštěstí se sklouzli další a všichni začali brát ostatní předměty, alarm už se tiše a pro ně neslyšně určitě spustil ale Hermiona s Billem už byli dávno na celé Obrtlé a házeli kameny do všech výloh a domů, aby se alarm spustil všude a spolu se zmatkem na Příčné to znamenalo, že mají dostatek času. Teď někdy by oni dva měli být v jeho sídle a přesouvat veškeré přenesené věci, které jim tam posílali. Evan a Grindelwald se starali o ty největší a oni ostatní házeli do vaků ty nejmenší pitomosti.
„Přemisťujte se už! Vezměte toho co nejvíce a zmizte,“ řekl Gellert, když Evan zmizel s další skříňkou, tou, kterou objevili s Lenkou.
Všichni se na Gellerta a následně i na něj podívali, pokýval hlavou a tak celá zbylá rodina Parishů se přemístila s vaky, ve kterém byla vždy jen jedna věc. Pak zmizel Percy s Lenkou a on se také sehnul pro něco a čekal až Grindelwald a Ollivander vezmou také poslední předmět a najednou se přemístí.
„Je pozdě,“ řekl Ollivander, „nebudeme to mít jednoduché jak při té akci v mém obchodě.“
„Bystrozoři hodili plošnou bariéru? Slušná odezva na všechny ty problémy, snad se všichni dostali pryč včas,“ zamumlal Grindelwald a vypadalo to, že to ty dva netrápí.
„Harry, běž najít nahoru nějaký letaxový prášek, snad bude na krbu, dostaneme se odtud dřív, než sem přijdou majitelé,“ vyzval ho Oliivander a on jelikož nechtěl zdržovat a čekat na to, až se tu skutečně objeví, vyběhl skluzavku a objevil se v horním patře. Nemělo cenu nedělat hluk a tak rovnou přeskočil pult a rozběhl se ke krbu, ve kterém se už tady jednou objevil. Nenašel ho… jako by to někdo naschvál schoval a tak zkusil Accio, ale stejný nulový výsledek. Pak ho už jen trochu oslnilo světlo z hůlky a tak v rychlosti padnul na zem a schoval za jednu z vitrín, někdo stál před obchodem.
„Podíváme se tam,“ řekl jeden z těch lidí a on pevně stiskl svou hůlku, má vše co potřebuje, silnější hůlku, moment překvapení a adrenalin v těle, počkal si, až první člověk vstoupí do obchodu a namířil hůlku. „Fulgur vestis,“ zavolal a ten člověk v letu srazil toho druhého, pak už naštěstí vyběhli nahoru i Gellert a Ollivander a když viděli, kam míří, popadli také hůlky lépe do ruky, a když jim záporným kývnutím dal na vědomí, že tu žádný prášek není, rozhodl se Gellert něco udělat.
„Naštěstí to nebyli bystrozoři,“ řekl Grindelwald, když se přiblížil k tělům, „zavolej skřítky, dostanou nás odtud, když tu není prášek,“ pokračoval a on tak urychleně udělal, pak už jen stačilo je náznakem ruky umlčet, aby neskákali radostí a zmizet dřív, než se dovnitř naženou další zloději nebo opravdový majitelé.
**
„Tak co, všechny věci jsou v pořádku?“ zeptal se Grindelwald, když se objevili v rozbořeném sídle.
„A vy jste v pořádku?“ zeptala se Fleur, která měla opravdu připravené všechno, kdyby se někomu něco stalo.
„Jo, přišli jste dost pozdě,“ vyčetla spíše jemu Lenka, vyčítat něco Gellertovi je jako dráždit hada bosou nohou.
„Ještě něco jsme chtěli vzít, ale už tam nebylo nic potřebného,“ odmávl to Olliavander a on to vzal jako, že malá lež nikdy neuškodí, sám chtěl říct, že tam byla bariéra, ale může to být i takhle.
Hermiona na něj koukala stylem, ať něco taky řekne, ale jenom pokrčil rameny a přistoupil blíže k věcem, které tu byli. „Co s nimi?“
„Necháme je prozatím tady, pozveme sem toho malého profesora, ať to zkontroluje, já to pak zkontroluju taky, a když to bude bezpečný, začneme to přesouvat,“ řekl Grindelwald a očima prozkoumával jednotlivé věci.
„A co když to sem přitáhne bystrozory? Nějaké stopy magie či tak?“ zeptala se Hermiona, jistě se jí nelíbilo tolik odporných věcí na jednom místě.
„Proto bude lepší, když to bude tady, když najdou tohle, furt to bude lepší, než když se objeví u někoho doma.“
„Ale stejně to bude vést k Harrymu, je to sice už neobyvatelné ale stále je to psané na něj,“ byl rád, že to řekla takhle, slovo zřícenina mu připadalo velice smutné, i když stále to byla pravda.
„Harry je všude veden a známý jako hajzl a zloděj, už mu tohle neuškodí,“ řekl Grindelwald.
„Stále jsem tady,“ řekl s povzdechem, „ale je to pravda, když to najdou tady, budou si alespoň myslet, že tu ještě stále jsem, i když to není pravda. Myslím si, že jsou to ale zbytečné obavy, pochybuji, že to sem někoho povede přes ochrany kolem těch věcí i ty ochrany, které jsou okolo celého sídla.“
„Když to říkáš,“ pokrčila rameny Hermiona, ale přesvědčeně nevypadala.
„Nyní je důležité si jít odpočinout, odvedli jste sakra dobrou práci, zasloužíte si trochu toho klidu a chvály,“ řekl mile Ollivander a on s ním souhlasil, kdyby byli jen trochu rychlejší a stihli zmizet před bariérou, byla to akce na jedničku s hvězdičkou.
**
Moc se další den nevyspal, cítil ve své mysli vztek, a jelikož se nedokázal probudit, nemohl usměrňovat svou nitrobranu, která by mu jistě pomohla, vzbudil se asi v pět ráno, zpocený, unavený a skoro i vystrašený, ale nepamatoval si nic. Doufal, že se probudí a celý jeho spánek bude připadat trochu pochopitelný, ale nevěděl nic, většinou se dostával Raddlovi přímo do snů nebo se probudil, zklidnil svou mysl, otočil se na druhý bok a usnul, ale tohle se vymykalo všem obvyklým věcem.
Došel se do koupelny napít, osprchovat a také obléct do něčeho příjemnějšího, pro jistotu si vzal v kuchyni i posilující lektvar, který přišel mu docela vhod.
Došel zpátky do druhého patra, kde dříve byl pokoj Dudleyho, ale teď v něm dřímal Gellert nebo si to aspoň myslel, ale když po několika zaklepání vyšel bez pozvání dovnitř, nebyl tam nikdo. Povzdechl si a začal přemýšlet, kde by ho mohl najít a v tu samou sekundu mu docvaklo místo, kde by mohl být a vsadil by skoro celé své jmění, že tam bude.
Přemístil se tedy do svého zborceného sídla a okamžitě na sebe začaroval zahřívací zaklínadlo, zmrznout tady v lehkém oblečení skutečně nechtěl a zvlášť, když měl jen pantofle.
„Docela brzo na prozkoumávání věcí ne?“ zeptal se, když Gellert nejevil žádný zájem ho pozdravit nebo tak.
„Musím najít jeden předmět,“ odbyl ho Gellert.
„Předmět?“ nechápal.
Slyšel a dokonce i viděl hluboký povzdech, který Gellert udělal, opustil od hledání a otočil se na něj. „Měl jsi hnusné spaní,“ zkonstatoval suše a než stačil cokoliv říct, pokračoval, „nebyl jsi jediný, ta holka co tam byla s tebou, měla hrozné sny také a já něco divného cítil taky, i když nevrtěl jsem se a nevzdychal jsem jak vy,“ ušklíbl se nakonec.
Díky tomu co se dozvěděl, spolknul i svou větu, že to není žádná ta holka, ale Lenka. „Takže nás něco ‚nakazilo‘ nebo něco takového?“
„Spíš na vás něco prapodivně zapůsobilo, byli jste poprvé ve svém životě na větší dobu vystaveni mnoha věcem a i taková hloupá kostra není příjemná ozdoba do míst, kde bydlí dět- studenti.“
„Takže se to něco zkoušíš najít?“ zeptal se s úsměvem, nečekal, že bude chtít pomáhat.
„Ne abych vám pomohl samozřejmě, to že nespíte, je vaše věc, ale ten předmět – jestli to byl předmět – mě zaujal a chtěl bych ho prozkoumat.“
„Taky způsob jak říct, že nás chceš chránit,“ řekl si pro sebe a nahlas vyslovil jen, „chceš pomoct?“
Grindelwald ho sjel hodnotícím pohledem a pak si jakoby zamlaskal a poraženě se otočil zpět k věcem. „Možná, že jsi dostatečně schopný, mi pomoct,“ zkonstatoval a bez pohledu na něj ho vyzval, ať přistoupí, „vypni svou nitrobranu a opatrně se přibližuj k jednotlivým předmětům, když tě začne něco ovlivňovat, řekni. V tom obchodě, jsi měl moc adrenalinu v těle, průběžně postavenou nitrobranu a nesoustředil ses ani na vnímání, proto tě něco ovlivňovalo, ale tvá mysl to nezjistila, teď když se o to budeš snažit, neměl by to být problém a kdyby ano, za pár minut to stejně najdu pomocí kouzel.“
Tohle udělat mohl, nevypadalo to těžce, a když tak se maximálně pozvrací nebo na něj vytáhne hůlku, když bude nějak posednut nebo tak, každopádně jednou chtěl být zaklínač, takže takovéto věci, by měl znát, i když pochyboval, že se někdy vůbec k povolání, které začal studovat, dostane.
Sundat nitrobranu nebylo těžké, jen otázka dostatečného soustředění na nesoustředění, pak už mu stačilo jen dojít na kraj místnosti a začít opatrně prohledávat první předmět, nebyl hlupák, aby na to šahal, takže jen občas do něčeho píchnul hůlkou, či vyčaroval odhalovací kouzlo, nic hloupého hlavně.
Procházel jeden předmět za druhým a nepřipadalo mu nic divného, tedy když vzal v potaz, že koukal z deseti centimetrů na lebku, kost, odporný a shnilý zub či nějakou rozpadlou a seškvařenou zvířecí kožešinu. Už se dostal i k té skříňce, kterou našli s Lenkou a stále nic, prostě jen skříňka s neznámým obsahem, ale není tu od toho, aby přemýšlel, co nebo nedej Merline kdo, je v jejím obsahu. Postupoval dál a už se skoro přibližoval ke Gellertovi, když mu pohled padl na další věc v pořadí, amulet s nějakým podivným ba až skoro lidským čímsi visícím tam, kde normálně visí nějaká ozdoba nebo tak. Chtěl nad tím znechuceně zakroutit hlavou, ale zjistil, že zakroucení hlavy je věc, kterou nemůže udělat a jediné, co skutečně dělat může, je civět na to cosi… skoro až úlekem vyskočil, když ta věc se pohnula a on mohl tak spatřit oko, prostě normální lidskou bulvu, která nyní otevřela víčka. Chtěl začít křičet či aspoň udělat něco zhnusením, ale jen dál přiblble opětoval zírání a cítil se jak pod nějakým lektvarem. Chtěl něco udělat, ale nemohl se soustředit na sestavení nějakých bariér proti úderům na mysl a tak se donutil všemi silami natáhnout ruku a zrovna, když mu z ruky vyjela hůlka, oko někam zmizelo a on se cítil uvolněn.
Udělal dva kroky dozadu a několikrát mrknul a pak si začal ty oči mnout, aby z podvědomí dostal ten obraz odporného oka.
„Takže tady máme vítěze,“ poznamenal suše a ironicky Grindelwald.
„Co to je?“ dostal ze sebe, když se snažil vyčistit mysl.
„Mohu se jen domnívat,“ řekl Grindelwald a bylo slyšet nějaké mumlání kouzel.
„Tak se sakra už domnívej!“ vyjel na něj, jednou chce něco vědět, jednou ho přepadne nějaké oko a on se bude snažit chovat tajemně.
„Dle tvých příznaků to byla halucinace, čuměl si na to, jak kdyby si poprvé viděl nahou holku,“ řekl s podtónem výsměchu Gellert, „ale než se začneš čertit, zvládl jsi to dobře, sice jsem radši zasáhl, ale myslím, že si byl na dobrý cestě se tomu ubránit sám.“
„Hm, tak dík,“ dostal ze sebe a přičaroval si židli, na kterou se skoro zhroutil.
„A jestli chceš, abych se domníval ještě víc, dle mého odhadu je to vyjmuté oko nějakého upíra… aspoň tak vypadá.“
„Upíra? Ale-.“
„Nemyslím ty slabochy, kteří běhají po světě teď, ty který mají možná prodlouženou životnost, ale jinak chcípaj stejně rychle jak ostatní, ale ty pravé, staré, kteří ještě hypnózu na takové úrovni ovládali.“
„Opravdu?“ moc se mu tomu nechtělo věřit, staré oko upíra na přívěsku? To byl jak nějaký mudlovský horor.
„Nebo to mohla být také až padesátimetrová vodní příšera, která prý měla také tuto schopnost, ale vždy to byly kecy opilých čarodějů, kteří při lodním obchodu přišli o všechno a sváděli to na nějakou obří rybu,“ dostal ze sebe kousavě Gellert, „ale padesátimetrová příšera by asi neměla skoro lidské oko,“ pokračoval dál.
„A živé oko starého upíra udržet na provázku je jistě jednoduché,“ řekl dostatečně ironicky.
„S černou magií a schopnostmi? I tvé oko bych dokázal udržet na živu a provázku dostatečnou zásobu let, chceš si to vyzkoušet?“
„Ne dobrý, nic takového,“ řekl podrážděně, „takže to někam zahodíme… paráda, už nás nic nebude rušit ze spaní,“ dodal už úlevně.
„Zahazovat? Ale kdeže, hypnóza je velmi užitečná věc a kouzelník takové kouzlo už seslat skoro ani nedokáže, jak se furt naše krev mísila, tak oproti dobám, kdy se upíři a kouzelníci prali, kdo to umí líp, to dneska nezvládne ani upír ani kouzelník, ironické a smutné zároveň, jak to dopadlo.“
„Rád bych se vyspal,“ zavrčel, „kvůli tomu, že máš tyhle věci rád, nebudu se budit unavený, zpocený a tak.“
„Začarujeme to, tvá dušička bude mít klid,“ odmávl to Grindelwald, „jenže ty věci jsme nekradli, abychom je zahazovali, jen to trochu zabezpečíme, očarujeme a následně někdy použijeme, takovouto věc si klidně vezmu jak odměnu za služby.“
„Jo a jednou se probudíme všichni zhypnotizovaný,“ oznámil suše, „to tak, to mi ještě chybělo.“
„Kdybych neměl na sobě slib, možná bych to ze srandy zkusil, takhle ale ne… věř mi, že tady najdeme něco, co se bude hodit i tobě, nebudeš muset závidět, že mám tohle.“
Nechápavě zakroutil hlavou, Gellert má někdy zajímavé myšlenky. „Pokud to zkontroluje Bill a Fillius a zhodnotí to jako neškodné, pak si tuhle… odpornost… klidně navleč na krk a nos to jako… doplněk,“ pověděl zhnuseně a při vzpomínce tohle na něčím krku se silně otřásl odporem.
„Nikdy bych to nevzal na sebe, co si o mně myslíš, že mám styl jako ta obluda, kterou jsi nedávno nabral? Tomu sice kouká nějaký zvířecí ocas z kabátu, ale já bych nikdy takovouto zhnusenost na sebe nevzal…“ když ho chtěl přerušit, proč to teda chce, okamžitě pokračoval, aby to nestihl, „…to ale neznamená, že to nechci používat, kouzelníci používají i hůlky, nikdy bych na to nešáhl holou rukou.“
„Když to říkáš,“ řekl, ale bylo jasně jeho slovy vidět, že si naprosto živě dokáže představit, jak se téhle ‚věci‘ dotýká a dokonce o ni pro její moc pečuje.
|
Autor: Amren Vydáno: 21.7.2012 18:18 Přečteno: 3185x Hodnocení: 100% (hodnoceno 2x) |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Pěkná kapitola, už se těším na další.
tak sem zpět a moje otravnost tě bude informovat že tahle kapitola byla perfektní..u té loupežné akce sem čekala co se semele a ono nic-ještě že tak
... plán brilantní :) a co jiného dodat zkrátka úžasné! .. moje zvědavost co se bude dít dál je až chorobná...:-D 
Další povedená kapitola :) jsem zvědavý jaký suvenýr si vybere Harry z té akce na obrtlé :)
DDSSJ: Jsem rád, že se na povídce, která je podle fandomu líbí to, co je na ní nejtěžší, dává mi to lehký pocit zadostiučinění a chvály...
Ne jsem rád, že se akce líbila, přece jenom je to i má jedninečnost, protože kdo v HP píše vykrádačky :) Jinak věcičky do děje zasáhnou, jen nevím jestli zrovna do bojů, tam tolik potřeba nejsou (jinak jsem rád, že chyby nejsou vidět, mám dobrý pocit z toho, že je to "fajn" i bez korekce a jen po mém zkontrolování...
U mě právě musí skončit všechno fiaskem, jinak by čtenář nepoznal rozdíl mezi mým dílem a Princeznou ze Mlejna 
Tohle trio se ti líbí? Mám v plánu dvě jiná tria, jedno krátké a druhé trvalé, na ty se těš víc... "Dokonale vystihnutý" nechtěj abych se začal červenat, tolik chvály na mou osobu... zasloužím si to? A pak chválu, kterou jsem od tebe čekal a přišla (překvapivě) až nakonec... můžu slíbit, že nyní tohle možná uslyším i vícekrát...
Had: Jak už jsem kolikrát zmiňoval, lidé jsou furt nevděční, dáš jim nepovedenou akci a brblají, dáš jim akci povedenou a brblají taky
Hoffi: Vývoj postav bude pokračovat dál, sice se budu hlavně zaměřovat na tři/čtyři postavy, ale i tak je to můj nehlavnější cíl, který chci dovést až do nějakého toho cíle...
Alyka: Mrzí mě, že jsme tě nechal napjatou a napětí jsem neudělal... ale člověk se musí naučit, že nemůže mít vše
Malwika: Všichni čekají problémy, ale problémy jsou Rakeťáci :) Jistě by se uživili jako zloději, pak ještě jako vrazi, kecalové a krtci... zrada v předmětech? Že bych něco vymyslel?
Krásně plynulá akce, až mě to zarazilo, čekala jsem problémy. No třeba bude nějaká zrada v tech ukradených věcech. Jako gang lupičů by se uživili skvěle.
Jsem vážně zvědavá jak to bude dál.
Celou dobu jsem napjatě seděla na židli a čekala, kdy se něco pokašle a ono, div se světě, nic. :D Což je i dobře, nemusí všechno skončit fiaskem. :D Jinak, taky se mi líbí nové trio, Grindelwald, Ollivander, Potter, můžeme od nich očekávat velké věci… :D
Prostě skvělá kapitola, dokonale vystihnutý Grindelwaldův starostlivý egocentrizmus a jako bonus- víc Lenky než Hermiony.
Krásná kapitola jako vždy :-) jen pokračuj dál :-) opravdu ten vývoj postav je velmi dobře propracován :-)
Kdyz to reknu uprimne, cekal sem nejaky sprajc pri akci. Ten sice nenastal, ale zato si popsal perfektne naplanovanou a provedenou akci. Doufam, ze do dalsi kapitoly zaridis nejakou mini vlozku, kde se k Harrymu donese prubeh akce ocima nekoho jineho (mysleno napr tisk) :) Jinak tusim, ze par vecicek urcite jeste potkame v prubehu dalsiho deje. Diky za kapitolu. PS: ja si zadnych vetsich ani mensich chyb nevsimnul, takze za me OK. (Docela me rozladi, kdyz v dobrych povidkach jsou hrubky typu y/i)
akcia v obrtlé pekná , Ale najviac sa mi na poviedke páči reálne zobrazenie postáv a ich reálny rozvoj