Kapitola devětapadesátá – Šťastné chvilky
Harry Potter and Pactum Purgamen
Opravdu přišli skoro všichni, chyběl jen Mundugus, který měl někde nějaké důležité setkání a nemohl se tudíž dostavit. Byl tím potěšen. Ta myšlenka, že přijdou všichni, i když nejde o nic sakra důležitého, ho skoro až hřála u srdce, protože když dokázali udržovat přátelství a ne jenom bojovou spolupráci, tak stále byla naděje, že jim všem nerupne v palici.
Už od začátku to vypadalo jako nějaký slušný večírek, alkohol, jídlo, zábava v plném proudu, samozřejmě byli tam i ti, co jenom pili, jako byl Grindelwald a ti, co vypadali, že uřknou každého, kdo se na ně za ten večer podívá, toho byl zastánce Snape, ale byl tu, takže mu nic nevyčítal a jelikož nepromluvil, neměl bohužel žádnou záminku k provokaci.
„Děkuji, že jste přišli,“ ozval se Bill najednou a tím přerušil konverzaci, „lhal bych, kdybych řekl, že jsem toto setkání neudělal za nějakým důvodem, ale jelikož jste jediní, se kterými můžu udržovat bez strachu nějaké ty setkání, tak jsem byl i rád za to, že přeskočím to denní opakování, které začíná spánkem, pokračuje tréninkem a končí znovu spánkem.“
„Jestli chceš se někdy byť jen vyrovnat své snoubence, tak budeš muset trénovat bez toho spánku,“ nadhodil Gellert, čímž pobavil skoro všechny a Bill vypadal trochu, že právě ztratil nit ve svém připraveném rozhovoru.
„Tohle ale nemělo být to, o čem jsme chtěli mluvit,“ řekla Fleur, ale smích skrýt nedokázala.
Sám se také potulně usmíval, i když neměl proč, on na tom byl stejně, ale tak když se dělají žerty z někoho jiného, je to lepší, než když se žerty dělají z něj. Další větu nevnímal, protože uslyšel zaťukání na okno, tak se otočil a opravdu uviděl malou sovu za oknem, podíval se na Jacka, který si toho snad asi jako jediný všiml a vstal, aby sově došel otevřít, i když bylo zvláštní už to, že to sova nenechala skřítkům, jak to bývá obvykle.
Taktéž vstal a nevědě proč se vydal taky za Jackem, který chtěl sundat zprávu ze sovy, ale ta se zdárně bránila, vytrhla se mu a přistála mu na ramenou.
Omluvně se na Jacka usmál, který se na něj uličnicky podíval, jako kdyby v tom byla nějaká zpráva od milenky. Zakroutil nad tím hlavu a došel až k oknu, které trochu přivřel, aby sem nefoukalo a pak teprve se pokusil odejmout tu zprávu, která byla viditelně pro něj.
Slyšel za sebou nějaká slova, která šla jedním uchem tam a druhým ven, zvědavost co tam asi může být, ho přemohla a tak ho zajímalo jen tohle. Obnovil si dopis do normální velikosti a jen sledoval, jak sova odlétá pryč. Nečekala odpověď, došlo mu. Ani nevěděl proč, ale už z nějakého zlozvyku na zprávu zamířil ještě jednou hůlku a vyzkoušel si to na kouzla. Nechtěl se objevit někde jinde s dvaceti hůlkami v zádech.
Harry
Vlastně ani nevím, jestli ti tak mohu říkat, přece jenom… ale to je nejspíš jedno. Možná si o mě už něco zaslechl od Parishů, přece jenom jsou to dost velké mluvky a tak jim mohlo něco při konverzaci uletět nebo ti to mohli prozradit i sami. Každopádně můj úkol tu na škole je mapovat situaci z ‚jiného úhlu‘ a všechny ty informace posílám Jackovi nebo Evanovi, ale povětšinou tu není nic zajímavého, co by přímo potřebovalo tvou přítomnost a informovanost. Jenže i já mám své názory a tak proto přišel dopis přímo tobě, hlavně z důvodu toho, aby si věděl, že někdo takový jako já skutečně existuje a nejsem nějaká vymyšlená bytost a za druhé aby si věděl, že se mnou můžeš počítat.
Od změny vedení, které tu nastalo, se toho celkem dost stalo. Zabini vedl svou armádu ‚budoucích smrtijedů‘ celou dobu, začal od píky a dostal se až na nejvýše postaveného Zmijozela a teď když zemřel Brumbál , který měl jakž takž nějakou auru, která držela tyhle idioty na uzdě, s McGonagallovou to jde z kopce. To že si na své hodině udrží pořádek a tím si myslí, že má splněno, to je bohužel velmi špatná myšlenka. Padají tu názory, že se do školy pokusíme dostat několik smrtijedů, aby školu obsadili, ale myslím, že nikdo není tak chytrý, aby to dokázal provést, ne do té doby, než jim někdo z venku poradí a jelikož se snažím zabránit, aby dopis dorazil k majiteli, jen tak se to nestane. Každopádně ke střetům dochází pravidelně. Nejdříve proto, že se parta blbců z Nebelvíru se snažila bránit tvé dobré jméno a podobně, takže skončili šikanováni osm proti jednomu či jiné férové metody. Teď je víceméně klid, nikdo se nesnaží vystoupit z řady, takže se hledají jen náhodné cíle, které skončí na ošetřovně, protože spadli ze schodů‘ nebo podobné hlouposti, aby se to shrnulo ze stolu. Učitelé pod tvou kontrolou hrají své role dobře, dopadám tak, jak si zasloužím, pro jejich budoucí význam je to jen a jen dobře. Zabini dost často informuje své nadřízené a nevynechá vůbec nic, má podrobný popis jmen a ke každému něco připíše, aby se smrtijedům dostalo naprosto vše, kdo je poslušný, kdo věrný a komu bude potřeba zatnout tipec, jestli tady někoho máš, bylo by dobré, aby nedělali blbosti.
O mě se ale bát nemusíš, mám to vše pod kontrolou, a dokud budu mít otevřenou cestu ke smrtijedům, budou mé informace přesné, četné a řekněme, že mě baví dělat ze svých spolužáků idioty. Hlavně se o mně nikomu nezmiňuj, když by se Kratiknot či Horácio dozvěděli, že existuji, začali by hledat a mohlo by to skončit hůře než lépe… jo a neboj se, jsem pod slibem, informace mě sdělené se nedostanou dál, nitrobranu mám také na dobré úrovni a s lahvičkou protijedu proti Veritaséru skoro i spím. Nepátrej po mně, nesnaž se mi napsat a nezkoušej z Parishů vymámit mé jméno, pro mé bezpečí je důležité, aby má identita zůstala ukrytá. Informátor, nikdo jiný nejsem, ne dokud škola nepadne pod nadvládu smrtijedů, pak tu má pomoc bude vítaná.
Snaž se tu válku z první linie neprohrát, nechci líbat nohy zrůdám bez nosu. Informátor
Příliš mnoho informací se dozvěděl a netušil, jestli je to dobře nebo ne. Byl rád za to, že na škole ještě někdo je a nebylo nejasné, že je to nějaký student, což bylo jen a jen dobře, dokud bude mít lidi všude, nemusí se bát toho, že by škola skutečně padla pod nadvládu a té fingované nadvládě se stejně nevyhne. Voldemort si musí myslet, že vyhrál, aby nebyl tak obezřetný.
Jenže kdo by to mohl být, kdo je ten, který se snažil o to, aby nedošel k újmě a aby tohle vyhrál? Napadali ho jména, před dvěma roky by jich sice měl třikrát tolik, ale i tak něco vymyslel, ale proč by to někdo dělal? Měl chuť, dokonce ho i na jazyku svrběla otázka, kdo to je, kterou chtěl položit někomu z Parishů, ale mohl? Nemohl, jestliže má být nějaká důvěra, bude lepší, když bude vzájemná, on se nebude ptát a pak ten člověk – ať je to kdokoliv – nebude mít žádné problémy a nakonec nebudou ani žádné výčitky.
Z dalších myšlenek ho vyrušilo až to, že slyšel skoro až jásot a když se otočil, uviděl, jak si někteří připíjejí, usmívají se, snad si i gratulují a on naprosto nevěděl nic, i když v tuhle chvíli to snad bylo i nepodstatné. Hlavou se mu honila jména a jedno bylo hloupější než druhé, ale tohle nebyla hlavní myšlenka, ta podstatnější byla, jak to do háje vede McGonagallová, když se to tam takhle sere?! Bude asi muset napsat nějaký dopis, aby trochu zakročila, přece jenom nechceme, aby někdo přišel k úrazu nebo nedej bože ke smrti.
„Ty nemáš radost?“ ozvalo se za ním, když držel v ruce dvakrát přeložený dopis.
„Co?“ otočil se nechápavě, „jo… vlastně ne… nebo teda jo… jinak… prostě nevím, co bylo to, o čem jste se tam bavili, nějak jsem se zamyslel a dostal do ‚vlastního světa‘ takže jsem nevnímal.“
Odpovědí mu byl veselý a opravdový smích. „Co bylo v tom dopise tak úžasného?“ zeptala se.
„Formality, informace, nějaké zjištění, nic závažného ale dobré vědět,“ shrnul to.
„To je dobře, pokud to není nic důležitého, můžeš se dostat do reálného světa a připít si se mnou.“
„Jo, když mi teda někdo řekne, co že se děje,“ pokrčil rameny na její lehce vyčítavý pohled, který ale nebyl myšlen vážně.
„Bill se rozhodl, že si mě chce vzít ještě za války a že nebude čekat, až tohle skončí, tak určil datum, takže budeme oslavovat svatbu,“ povídala šťastně a plamínky nadšení jí blýskaly v očích.
„Gratuluju, udělám cokoliv proto, aby ta svatba byla dostatečně úžasná na dobu, která panuje,“ slíbil.
„Nebudeme dělat nic, čím bychom tě ohrozili, pro mě je důležité že tam bude Bill a že tam budeš ty, bez ostatních se obejdu,“ pokračovala radostně.
„Já se postarám o to, aby se tě nikdo až do svatební noci nedotkl, pak by mě asi Bill i zabil, kdybych mu v tom bránil i tam,“ ušklíbl se provokativně.
„Hlupáčku,“ šťouchla do něj vesele a on se ještě víc zašklebil.
„Radši si pojď připít, jestli Bill bude překonávat Grindelwalda v soutěži v pití, jak to zatím vypadá, tak nezůstane nic a každý si svého opilce bude muset vést domů,“ zašklebil se pobaveně a rád následoval Fleur ke stolu, kde panovala velice uvolněná atmosféra. Nalili si nějaké šampaňské, které se tam objevilo za tu dobu, co nevnímal a rád si k vůni tohoto moku přičuchl a nechal se omámit tím pocitem, že je vše dobré.
„Na tvé štěstí Fleur, ať jsi šťastná po celou dobu těchto nešťastných chvil,“ řekl procítěně a nevydržel se neusmívat, když se Fleur tvářila tak nadšeně a rád si s ní přiťukl a napil se. Před úplným vypitím ho zatavilo to, že si přes rameno všiml Snapea, který seděl v jednom z křesel a tvářil se výrazem, který by popsal asi jako ‚radujte se, veselte se, ale ona ta radost skončí‘ skoro až nechtěně mu dal za pravdu, vždy se něco posralo, ale tohle nesmí, přece jenom svatba je věc, kterou tahle strašná doba potřebuje, nemůže jí přece nic překazit! Vzal ale tu možnost na vědomí a lehkým kývnutím hlavy dal jakoby Snapeovi na vědomí, že chápe jeho myšlenku, možná jsou nepřátelé ale i nepřátelé přece mohou mít stejný názory.
„Zatancuješ si se mnou? Neříkej to Billovi, ale je to strašný poleno,“ zašeptala vesele, „a snad za to, že jsem tě to pořádně naučila, si to zasloužím.“
„Co? Jistě že ano… sice by to mělo být obráceně, takhle si připadám jak poleno já, když musím počkat, až mě vyzveš ty,“ dostal ze sebe rychle, aby nepostřehla, že myslí na to, co zlého se může stát a ne na to, co dobrého se stane.
„Nebreptej a pojď,“ chytla ho za ruku a ještě hůlkou spustila kouzelnou harfu, aby začala hrát, pak už se jen nechal unášet melodií a kroky, které se tak pečlivě učil. Fleur byla skvělá učitelka a ještě skvělejší kamarádka a on si v duchu slíbil, že udělá cokoliv, aby jí svatba vyšla, protože ti dva byli nejspíš k sobě předurčeni osudem.
„Jsi víc nesoustředěný než já, to já se mám vdávat!“ vyčetla mu pobaveně.
„Ještě aby já!“ ohradil se rychle, „ale nějak mi vše leze do mysli, jakoby vše chtělo být najednou promyšleno a za pár minut už bylo pozdě.“
„Tak ty myšlenky zaženeme něčím tekutým,“ mrkla na něj, „pak už nebudeš myslet na nic.“
„Dobrá úvaha, asi to tak udělám, když slavit tak pořádně,“ usmál se a přidal na tempu, když se rytmus a melodie písně změnila.
„Přesně tak, svatba bývá jednou za život,“ usmívala se a vedla ho po parketu, jako kdyby jí ta zpráva dodala energie tolik, jako deset posilujících lektvarů. Naštěstí i on si dost v posteli odpočinul, takže se mohli vzájemně utahat tancem, jak Fleur řekla, svatba je jen jednou za život…
**
Připravil si pár věcí na cestu, protože když jde sám, přece jenom chce nějakou tu jistotu. Dal vědět všem, kde bude a co tam bude dělat, a i když někteří chtěli jít s ním, on nikoho nechtěl. Chtěl protáhnout svou motorku a tou by s ním stejně nikdo nejel a za to byl i rád. Překvapivě ani Gellert neměl mnoho slov proti, jen že je hlupák, ale že lepší bude, když se trochu nadýchá čerstvého vzduchu cíleně, než aby jak blbec vyběhl ven někdy a neřekl to nikomu.
Stejně by se na takovou dálku nepřemístil a s krby si radši moc hrát nechtěl a motorka měla nějaké vymoženosti, které chtěl vyzkoušet, přece jenom ji nenechá ležet ladem.
Nandal si na hlavu brýle, které k tomu byly přiloženy a trochu si je musel zmenšit, aby je neměl jak náhrdelník. Zkontroloval, jestli hůlka je připravená k okamžitému vytáhnutí a vyletěl vstříc rannímu nebi. Vítr ho laskal po tvářích a on si jen tak ze srandy udělal na motorce několik otoček a vrutů, když se teda s ovládáním pečlivě seznámil. Konečně si připadal jako Sirius, který na tomhle musel velice řádit, kéž by se na tom mohl svést s ním. Nenechal si ale vzpomínkami poničit dobrou náladu, ne jednou si mohl něco udělat a tak to udělá, pro jistotu ale zapnul jakési maskování, které to mělo zabudované, a užíval si toho, že vidí vše a oni nevidí nic.
Taktéž si vyzkoušel turbo knoflík, tlačítko na úhybné manévry a vlastně všechno, co tahle věcička nabízela a že toho nebylo málo. Letěl možná i několik hodin a několik desítek minut i bloudil, než si všiml nějakého sídla tolik kilometrů, kolik mu bylo sděleno, zabrzdil a se zkušenostmi s koštětem přistál přesně tak, jak chtěl, tudíž na pozemcích Malfoyů. Okamžitě poté, co si sundal brýle a položil je na motorku, uvědomil si, že na něj míří několik hůlek.
„Vy?!“ ozval se Lucius naštvaně.
„Osobně,“ prohrábl si vlasy, aby si je trochu urovnal a posadil se na motorku a dal nohu přes nohu, „dozvěděl jsem se něco, co se mi ani za boha nelíbilo a tak jsem si přišel pro odpovědi.“
„Půjdeme dovnitř, nemusíme provokovat ten hloupý slib, který drží v šachu naše životy,“ pověděla Narcissa a poté, co všichni sklonily své hůlky, vydal se za nimi, šel pomalu a vesele, neměl proč být naštvaný a i kdyby ano, před nimi by ukázal jen to, jak se má dobře.
„Dáte si něco?“ zeptala se po chvíli ticha Narcissa.
„To, že mě nemůžete zabít ani projevit chuť mě zabít, neznamená, že váš skřítek to nemůže udělat samostatně za vás, takže ne… žádné jedy pít nebudu,“ odpověděl vyrovnaně a ledově a bez nějakého pozvání si sedl do křesla.
„Nejste tu vítán, co tu tedy chcete,“ vyštěkl Lucius.
„Od vás dvou?“ ukázal hlavou na něj a Narcissu, „akorát abyste vypadli do jiného pokoje, chci si popovídat tady s Malfoyem juniorem,“ vysmíval se jim a sledoval vztek ve tváři Luciuse a skrytý vztek ve tváři Narcissy.
„Nemáme témata k probírání,“ dostal ze sebe Draco.
„To by ses divil,“ opravil ho, „třeba si můžeme popovídat o našem duelu,“ navrhl vesele, a když viděl, že je jediný, kdo se baví, dodal: „To o čem se chci bavit je ale něco jiného. Dostal jsem znepokojivé informace, že se zmijozelští sráči snaží dostat do hradu smrtijedy a to se mi samozřejmě nelíbí.“
„Co s tím mám společného já?“ zamračil se Draco.
„To že jsi stejný zmijozelský sráč? To nebo třeba to, že víš, jak to chtějí udělat.“
„Nevím.“
„Namáhej svou hlavičku,“ zašišlal, aby ho dopálil.
„Tajnou cestou?“ vyštěkl naštvaně Draco.
„Ne, příliš hloupé, Zabini je chytrý a ví, že by tohle mu neprošlo, chce to něco prozíravějšího.“
„Ředitelský krb?“
„Opakuji, že Zabini není kripl, takhle by to jistě neudělal a kdyby to navrhl, tak to schytá tak maximálně Cruicatem.“
„Co když ty informace jsou nepravdivé a nikdo si z tebe dělá srandu?“ pověděl nevraživě Draco.
„Tvá pravomoc není posuzovat, jestli to pravda je nebo není, jak se to dá chytře udělat?“ zvýšil hlas.
„Opravdu neví-,“ chtěl doříct, ale přerušil ho zvednutím ruky.
„Ještě pár lží a slib tě tu na místě zabije a tím pádem i celou tvou rodinu, vyber si, jak se říká, je to na tobě,“ pověděl klidně a pak zase ruku sklonil dolů.
Odpovědí mu bylo akorát vzteklé zavrčení. „Můj nápad byl přes skříň, která je u Borgina a Burkese.“
„Konečně se něco dozvídáme.“
„Její druhá kopie je v komnatě nejvyšší potřeby, skoro jsem ji opravil, než jsem zmizel ze školy, jestli ji opraví oni, tak je tam dostanou jednoduše, vstoupí do skříně na Příčné a vyjdou v Bradavicích, bez nějakých nepříjemností.“
„Skříň říkáš, ano to by mohlo být ono, jak ve velkém pokroku jsi byl s opravou?“ zeptal se zaujatě.
„Dokázal jsem přesunout malé zvíře, nic většího cestu nepřežilo,“ pověděl Draco skoro až nadřazeně, že něco takové dokázal.
„Takže by mohli být už u konce oprav a každým dnem by se tam mohli smrtijedi dostat… tak tomu uděláme přítrž, je ze dřeva?“ zeptal se pobaveně.
„Je to artefakt!“
„To neznamená, že nebude hořet,“ pousmál se.
„Nevíš, jak je to cenné?!“ skoro až křičel.
„Cenné říkáš?“ podrbal se na bradě, „dobrá tedy, tak uděláme něco jiného, když to teda opravují,“ ušklíbl se, když ho napadl jeden nápad. „Díky za informace, kdybychom něco potřebovali, kontaktuji tě přes krb, jsem tu i proto, abych ho aktivoval jen pro přenos zpráv, mezi krbem na jednom místě a tímhle,“ řekl a vstal a rozhlédl se, až krb opravdu uviděl, pak už mu stačila dvě složitější kouzla a bylo vše hotovo. „Jen pamatuj, co znamená neporušitelný slib a vše bude v pořádku,“ pověděl spokojeně nakonec a sám se vyprovodil z domu a když procházel kolem Malfoyů starších, nezapomněl se vesele usmát. Oblékl si znovu brýle, nasedl na motorku a vzlétl dřív, než by se mohlo cokoliv udát.
**
„Omlouvám se, že takové to setkání jsou čím dál častější a že vám nedám příliš mnoho klidu, ale dokud ostatní nedopřejí klid mě, nemůžu ho ani já dopřát vám,“ pověděl vážně a postupně se podíval po všech přítomných, „dostali se ke mně znepokojivé informace, že mladí hajzlíci ze školy, se pokoušejí dostat do Bradavic některé smrtijedy, což se rozhodně stát nesmí. Rozhodil jsem sítě a zjistil jednu z možností, jak to chtějí udělat a ta se mi samozřejmě ani za nic nelíbila, protože během několika sekund by se tam mohlo objevit i několik desítek lidí.“
„A proč se tak už nestalo?“ zeptal se Ollivander.
„Ta věc je naštěstí rozbitá a oni nemají tolik času, aby ji dokázali tak rychle opravit a navíc ani takové znalosti, ale musíme být rychlý i tak. Kdyby se to náhodou podařilo a oni obsadili školu, bylo by už pozdě. Každopádně nemám mnoho informací tak stručně. Jsou dvě skříně, které mají mezi sebou spojení, jsou to artefakty černé magie, takže samozřejmě jedna se dostala na Obrtlou k Burginovi a Burkesovi a ta druhá je stále poničená a rozbitá v komnatě nejvyšší potřeby.“
„Někdo tady naskočí a objeví se tam?“ zeptal se Bill.
„Ve stručnosti ano, zatím to ale přenáší jen zvířata do velikosti pár desítek centimetrů, ale může to být jen otázka dnů, kdy nám nebudou hvězdy nakloněni a nějakým zázrakem se jim to podaří dát zase dohromady.“
„Takže někdo musí jít do školy tu skříň zničit?“
„To mě napadlo také, ale pak mi byl vnuknut jiný nápad, tu skříň od Burgina a Burkese ukořistit.“
„Ukořistit? Jako šlohnout?“ zeptal se pobaveně Grindelwald.
„Přesně tak,“ pokýval vážně hlavou.
„To chceš zaútočit na Obrtlou ulici?“ nechápala Hermiona.
„Víceméně, pokud chceme mít tu skříň a taktéž zastavit přívod artefaktů černé magie ke smrtijedům.“
„Došlo ti doufám, že teď po nás půjdou ale i bystrozoři, obyvatelé Obrtlé, smrtijedi, náhodní kolemdující a tak?“ pokračoval v otázkách Gellert.
„Ano ale-.“
„Fajn to mi stačí, jdu do toho,“ přerušil ho Grindelwald a vypadal více než spokojeně za nějakou akci.
„To jako jen tak přepadneme obchod? To nedělají ani smrtijedi,“ pověděl zadumaně Evan.
„Chápu vás všechny, opravdu… ale tahle válka nejde vyhrát házením kamenů, pokud máme možnost zastavit přívod sil a ještě se tím obohatit a zmařit jeden velký plán, musíme to udělat.“
„Má pravdu, v mém boji se takovéto akce podnikali furt, kdo měl něčeho víc, měl výhodu, nemůžeme je nechávat dělat, co chtějí a jen tak občas někdy zabít nějakého smrtijeda a čekat, že za pár let jim ty smrtijedi dojdou… ne hajzlů bude stále dost, ale artefakty dochází, nerostou na polích a lidi už je dávno nevyrábějí. Pokud tam ještě něco dobrého je a jednou to bude Raddle chtít, nedostane to, protože to budeme mít my a jestli jediné, co nám hrozí, jsou nějaké bariéry, dva prodavači a když se to celé posere tak pár kouzelníků, musíme to risknout. Bude to odplata za Ollivandrův krámek, který napadli oni,“ shrnul to jednoduše celé Gellert.
„Chtěl jsi říct, který jste napadli vy,“ ozval se Ollivander.
„Ano to jsem přesně chtěl říct.“
„Jaký bude plán?“ zeptal se Percy.
„Bill a Hermiona se postarají o bariéry, když se Gellert postará o prodavače, pak se ostatní budou muset snažit sundat varovné a jiné alarmy, které by nás mohli prozradit a zároveň někdo musí udržovat protipřemisťovací bariéru, aby byl co největší problém se tam dostat. Musíme taktéž počítat s tím, že někdo přijde a budeme potřebovat, aby nám kryl záda, než se všechno vezme a zmizí,“ pověděl ve zkratce.
„Chce to nějaké plány, jinak vůbec nemusíme ty věci najít,“ pověděl znovu Percy.
„Ty budou samozřejmě jen na Ministerstvu kouzel.“
„Tak si je opatříme.“
„Všechny nás znají, nedostaneme se tam a už vůbec, abychom něco vzali.“
„Mnoholičný lektvar máme a není ho zrovna málo.“
„Jenže je to moc riskantní.“
„Riskantní bude ta akce bez plánů.“
„Dobrý, dobrý, dobrý,“ zastavil přívod slov a vlastně celou debatu, „Eleanor, vezmi svého bratra a vydejte se pro ty plány, vezměte si s sebou můj plášť a kolik chcete mnoholičného lektvaru, jistě víte, kde hledat,“ pověděl směrem k nim, „my ostatní se musíme soustředit na nějaký plán, který ještě nepočítá s plánkem obchodu, kde kdo bude, co bude kdo dělat a tak. Nechci, abychom tam při nějakém průseru běhali dokola a nechali se omračovat do zad.“
„Do takové to akce se musíme pustit s opatrností, útoky na obchody se nedějí z dobrého důvodu, je to sebevražda,“ řekl Ollivander.
„Pro jednoho člověka… ne pro deset a více,“ schladil jeho obezřetnost Grindelwald, „když budete dělat to, co se má, postarám se o to, aby vaše prdelky zůstaly v bezpečí.“
„Byl bych za to vděčný,“ pověděl vážně Bill.
„Jen nedělejte ze sebe idioty, jdeme tam jako tým, takže chci vidět týmovou akci a ne nějaké sólování a pokusy o to být novou hvězdu,“ dodal Grindelwald.
„Stále o nás máš špatné mínění,“ zkonstatoval Percy.
„Omyl, jen o vás nemám dobré mínění,“ opravil ho Gellert.
„Nejsme tu ale pro tohle ne?“ zeptal se trochu víc nahlas, „myslel jsem si to,“ řekl, když mu nikdo neodporoval. „U Burgina a Burkse nemají ochranku a za pultem je vstup do místnosti pro zaměstnance, jinak je to malý obchod, kde víceméně je vše vystaveno za sklem, většina věcí není ani chráněna proti zvednutí, protože to ohmatává kde kdo.“
„Jak to víš?“
„Jednou jsem se tam omylem dostal,“ zašklebil se, když si na to vzpomněl, „takové věci, se vám v paměti udrží.“
„Dobrá tedy,“ pověděl Ollivander, „důležité to tam bude zajistit a udělat celou tuhle akci potichu a opatrně, když se to dozví až druhý den, budeme pryč a nenastanou žádné problémy, ale omlouvám se, Harry, ty jsi docela magnet na problémy, takže počítejme spíše s tím, že problémů bude tolik, že se jim všem nevyhneme, takže všichni povinně nějaké to oblečení, které jste měli, když jste útočili na můj krámek a ještě někdo by měl něco rozpoutat v Příčné, aby když by se to celé nepovedlo, nešli ihned na nás a jako první věc, kam by šli by bylo to místo, které jsme narafičili.“
„Takže místo jedné loupeže dvě?“ zeptala se Fleur.
„To druhý nemusí být loupež, stačí udělat bordel u Děravého kotle, hádat se se skřetama v bance, či použít pár těch prskavek od Weasleyů, cokoliv z těchto věcí udělá rozruch dostatečně velký, aby bystrozoři šli tam a ne dolu do Obrtlé.“
„A co vše najednou?“ zeptal se pobaveně.
„Něco tě napadlo?“ podíval se na něj Ollivander.
„Myslím, že když dáme do placu několik láhví alkoholu s lektvarem zuřivosti, mohlo by to být jednoduché jak sebrat dítěti bonbónek. Mundugus s jeho nevalnou popularitou by mohl něco ztropit u Gringottů a nakoupit nějaké ty blbůstky a pak je nechat všechny najednou odpálit jen jedním kouzlem nebude také problém a celé nám to zabere jednoho člověka.“
„Teoreticky ano-,“ nedokončil svou myšlenku Ollivander, protože byl přerušen kým jiným než Grindelwaldem.
„Prakticky ale ne! Žádný náš plán nebude záviset na někom, jako je ten zloděj, takže ano, může tam být, ale bude tam s ním ještě někdo, aby se nestalo, že nějaký galeon by padl před ním do kanálu a ten hňup by pro něj skočil a na celý plán se vysral, kdo se těchto srand ujme? Bude mimo nebezpečí a užije si nějakou tu legraci.“
„To zvládnu,“ ozvala se madam Parishová, „mé schopnosti nejsou tak extra, abych vám pomáhala tam, a tohle zvládnu s přehledem.“
„Dobrá tedy, jen si prosím dávejte pozor, bystrozoři by se mohli snažit vám něco podstrčit, aby vás mohli dotáhnout na ministerstvo,“ řekl a když uviděl její kývnutí, bral to za uzavřenou věc. „Základ bude rychlost, přesnost a cílevědomost. Jdeme tam pro tu skříň a zamezit příval artefaktů, zírání a přemýšlení nás bude jen zdržovat, takže ať už tady nebo tam nezapomeňte na to, že je čas naše nejdůležitější veličina.“
„Pěkně řečeno,“ řekl Ollivander.
„Hermiono pojď, ukáži ti venku pár kouzel, kterými tam budeme operovat,“ povzdechl si Bill, když jakoby skončila debata a nastala ta chvíle, kdy každý má s něčím přijít.
„Ostatní udělejte skupiny po třech, já si vezmu Harryho a tebe,“ ukázal na Lenku, „jsi naučená Harryho ochraňovat, a když bych nebyl v dosahu, je to tvůj nejvyšší úkol,“ Lenka na to jen kývla, nevypadala ani podrážděně, že si nepamatuje ani její jméno. „Ostatní se rozdělte tak, aby síly byly tak nějak vyrovnané, budete jak venku tak uvnitř, kde kdo se dozvíme až po zjištění plánů, ale nebudeme se pak zdržovat, připočítejte k sobě tedy i Eleanor a jejího bratra,“ dopověděl Gellert, a když se nic nedalo, ještě dodal, „honem!“ pak už se jen zvedl, ukázal na ně a oni se dopídili, že chtěl, aby šel za ním, tak tak udělali.
„Chceš nám něco říct?“
„Co víš o té skříni a o věcech, který tam mají?“
„Artefakty černé magie, obyčejné předměty naplněné černou magií, lebky, kosti, různé krávovinky do lektvarů, pěkně odporných abych řekl, ale byl jsem tam jen jednou a byla to jedna z těch návštěv, na které nemá nikdo chuť je znovu opakovat,“ zašklebil se.
„A ta skříň.“
„Nevím o ní nic, tipoval bych to na starou almaru, schovanou někde pod či za pultem, nevím, jak to tam mají, každopádně musí být stará, jak jsem pochopil.“
„A jelikož se má do ní vejít několik lidí, i velká,“ dodal si pro sebe Grindelwald. „Náš plán bude zatím takovýto, vejdeme dovnitř skrytě, poté, co zničí všechny bariéry, když budou upozorněni majitelé, dostaneme je a svážeme, pak se podíváme po skříni. Zatím co se budu ji snažit nějak očarovat, pro lehčí přesun, vy se postaráte o to, aby mi někdo nesežehnul zadek, jasné?“
„Jednoduché řešení bývají nejčastěji nejlepší,“ řekla Lenka s úsměvem.
„Někdy to tak skutečně bývá,“ souhlasil, ale její nadšení nesdílel.
„Jsem rád, že chápete, doufám, že se to tam nějak neposere,“ odfrkl si Grindelwald a přiblížil se blíž k němu. „Mluvím konkrétně o tobě, jestli si na to nevěříš, použij Felix Felicis, jen to tam zase neposer nějakým nemožným dokazováním. Radši zabij nežli být zabit, to si pamatuj, vytáhne-li někdo hůlku, nebude jich škoda, jsou na opačné straně, pamatuj si to. Jo a neznič tam víc, než bude nutno. Některé věci se nám jistě budou hodit,“ řekl s nebezpečné blízkosti tak, že to mohl slyšet jen on a Lenka nevypadala ani tak, že by to chtěla nějak slyšet. „Zkuste si vyzkoušet pár omračovacích zaklínadel, které nedělají moc hluku,“ mávl rukou do vzduchu, jakoby odháněl otravný hmyz a šel zpátky do obývacího pokoje, „až přijdou s plány, přijďte.“
„Má Gellert vůbec někoho rád?“ zeptala se po chvíli vesele Lenka.
„Myslíš kromě sebe? Silně pochybuji,“ ušklíbl se a vytáhl si hůlku, když procvičovat, tak procvičovat.
|
Autor: Amren Vydáno: 2.7.2012 15:15 Přečteno: 3662x Hodnocení: 100% (hodnoceno 1x) |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
To mi děláš schválně, u čtení dopisu se mi málem zavařil mozek, jak jsem se snažila odhalit informátora. Bude to zmijozelák pátý až sedmý ročník, nejspíš šestý, kluk. Napadl mi Nott, ale nevím, jsem zvědavá kdo to nakonec bude.
A na svatbu se těším, jsem zvědavá co se ní zvrtne :). No a přepad Obrtlé, to bude lahůdka, tyhle popisy se ti zatím moc dařili, vyloženě vidím boje před očima, ani se nemusím moc snažit.
Super kapitola prepáč že som nekomentoval skôr ale bol som doteras v nemocnici a tam som nemal komp ale k poviedke zaujmevé Herry sa stále viac a viac ponára do čiernej mágije a pači sa mi na tejto poviedke ze nieje nejak supersilny ze mavnutim prutika zničí rokford uci sa pomali a mohol bi narazit na téma zveromágija
sice píšu pozdě ale nak jsem si daval načas no xD paradní kapitola, jsem zvědavej na další vyvjoj události
Tak jsem se k tomuto dílu dostal po nějaké době, ostatně když člověk v češtině nic už nečte a čte již jen anglické povídky, je to trochu těžší se zpátky přeorientovat xD
Hezký díl, zajímalo by mě, kdo je ten informátor, to asi ale všechny xD Jinak ho/ji nech jako anonym, až Hermiona zemře (stále se modlím, ale ty ji nechceš zabít :( ), tak bys mu mohl nahodit nějakou tu Zmijozelskou kočku, která by jej naučila mazanosti a vyléčila ho z té jeho nebelvírské povahy
Karlosi, už ti někdo řekl, že opakovaně provokovat autora příběhu, který čteš, není dobré?
Protože nevím, co by si říkal kdyby mi najednou šiblo a začal bych psát takovej počej romantickejch scén H/Hr, že by jste jen koukali 
Ne každopádně, ještě nějakých patnáct dílů zůstane informátor inkognito, i když co dnes znamená inkognito, že jsem to nenapsal a lidi to tipují (a třeba správně)? Myslíš, že má ještě tolik Nebelvírské povahy po tom co předvedl (a ještě předvede)? Tak doufám, že ti následující kapitoly trochu změní pohled a aspoň trochu uznáš, že ta "Zmijozelská kočka" (radši bych mu dosadil holku, než kočku) nebude ani tolik potřeba...
ja bych nechal Amrena tak :) proc proboha menit co funguje :) Ikdyz trocha peprnosti by taky neuskodila :D
Ok, tak aspoň nějaký románek k potěšení mé dušičky? Nějaká další hádka třeba, Harry se sebere a využije první možné příležitosti si trochu užít? xD
Ne, sranda, je to samozřejmě tvoje povídka, ale to neznamená, že do tebe nemůžu rýpat a zkoušet tě přesvědčit xD
Samozřejmě, že se mě můžeš snažit přesvědčit, i když celý příběh je naskriptován tak, že zrovna v otázce romantiky (vztahů) nic na základě fanoušků měnit nechci... Jak už jsem řekl, chci z tohoto příběhu vymačkat co nejvíce reality jde, co to znamená? Nechám to na tvé nemalé fantazii...
Další skvělá kapitola jen pokračuj dál :-) už se nemužu dočkat další kapitoly
Alyka: Odpověď jsem ti napsal na mail ale bohužel mi to napsalo, že email neexistuje, takže si odpověď nechávám u sebe a napiš mi do vzkazů a já ti ji nějakým jiným způsobem pošlu.... 2700 slov mi komentáře ani vzkazy nevzali...
Ditherin: Ano, Informátor je důležitá postava a akce se skříní bude důležitá, protože kdo ví kolik krámů Gellert ocení...
Lorelai: Musel jsme to ukončit v tuhle chvíli, aby lidé byli navnaděni až to něky přijde... Boj byla taková sázka na jistotu možná, ale to neznamená, že mě netěší, že se líbil, právě naopak... Naštěstí už mám měsíc prázdnin za sebou a tři měsíce před sebou
Tomas: Ano přepadnout obchod není jen tak, ale možná jsem jediný autor, který donutil Harryho přepadnout rovnou dva... jsem rád, že děj zaujme, protože kdyby ne... no asi by si to nečetl... díky, budu se snažit psát dál...
DDSSJ: snad nebudeš zklamán
Had: Těch akcí bude víc, ale máš pravdu, jednu jsem aspoň naznačil více... ano se skříní jsou plány, nepíšu nic zbytečně... snad...
Oh yeah, otvářejí se nové příběhy, do děje vstupují nové postavy, Harry ještě pořád není schopen vzdorovat Voldemortovi, ale už má náběh k tomu být stejně drsný jako on (ale jen ke svým nepřátelům).
Večírek byl úžasný, jen jsem pořád nepochopila, co tam jako dělal Snape, sice je spojenec, ale ne přítel. Taky mě rozesmála věta: Svatba je jen jednou za život. Vážně? :D 
Kapitola byla fajn, informátor mě zaujal (zejména protože podle listu soudím, že je ze Zmijozelu) a těším se na něj snad víc než na tuto akci Skříň.
OK, nejaka akce pred nami :) Doufam, ze to nepudu tak hladce, jak si mysli a prihodis tam nejaky pekny sprajc :) Jinak tusim, ze s tou skrini mas nejake dalsi plany pro budoucnost. Dale sem zvedav, pokud to nebudu cista akce, jak pojmes boj, kdy u tebe nejsou zadne orezavatka, tudiz muzeme cekat neco zajimaveho :) Jinak diky za dalsi kapitolu
dobre sa to začína rozbiehať som zvedavý ako im vyjde útok na obchod
Vyvýjí se to zajímavým způsobem..přeci jen přepadnout obchod není jen tak...každopádně skvělá kapitola jako většina předešlých, co se týče gramatiky, tak jsem nic nepostřehl, ale bylo jen tím velice zajímavým a poutavým dějem, který neskutečně zaujme...doufám že budeš ještě s touhletou tvorbou pokračovat, přeji hodně zdaru :) ;)
omlouvám se za ty chyby v tom komentu většinou jich tam nemám tolik... snad :-D
(píšu to tu teď už po třetí protože muj net je *** snad se to už uloží a nebude to tu pak 10x..)...po dlouhé době mám dneska možnost být na compu a čas k zjištění pokladů ve tvarů nových kapitol;-) .....takže se tímto omlouvám že není můj koment u minulé kapitooly .....ale teď bych se ráda vyjádřila k oběma pokračování tvého Díla....ve zkratce ÚŽASNÉ!!!!
.... ten boj v předchozí kapitole PARÁDA 
a co ten informátor??...
....ale ukončit to když se chystají na takovou akci...no toto ...
zkrátka to byla absolutní bomba , těším se na další dílek a kromě inspirace přeji a hezké prázdniny;-)
Hoj Amrene,
Prijemne jsi me potesil, jen tak koukam na zpravy a ona dalsi kapitola.Jinak co k tomu: pekny vecirek u Parrishu a ten neznamy informator:D, tesim se az ho odhalis. Dale napad s ukradnutim te skrine z obchodu, to mohlo napadnout jen Harryho:D, Doufam ze to bude nejaka žůžo akce pro Grindyho:D a ze se jim to vydari. Celkove krasne napsana kapitolka, mozna par chyb, ale ty se v tom ztrati.
Preji mnoho napadu a chuti do psani
chyby??? tak snad jich tam není moc, jinak bych mohl dostat padáka :-)