Kapitola sedmapadesátá - Hra začala
Harry Potter and Pactum Purgamen
Jak jsem sliboval, další kapitola je tu, ale využijí těchto pár řádků pro pár věcí, které chci sdělit, kdo to nechce číst, kolečko na myši, šipky či něco podobného zná, aby se dostal k tomu, pro co sem přišel… Všichni tady víme, že k dokonalosti tohoto příběhu chybí mnoho a já jsem zrovna ten typ člověka, který pokud může, udělá do své práce maximum, aby to stálo za to, v tom případě za přečtení… Bohužel tento příběh se mnou běží už více než rok a to, co jsem s tímto příběhem zamýšlel dříve, je dnes pouze minulostí, ale i tak jsem do příběhu jistě napsal mnoho věcí, které nebyly dovysvětleny, které byli takzvaně nakousnuté, či prostě jsem je zmínil s tím, že to později použiji a zapomněl jsem na ně, ale nikdo už po mě nemůže chtít, abych si svůj příběh četl x-krát znova a hledal tyto věci a proto zde prosím Vás, kteří chtějí mě, mému příběhu či nám oběma pomoci. Kdokoliv s volným časem, nudou v budoucnosti nebo prostě jen z nějakého vděku má chuť si znovu přečíst celý příběh (nebo pokud ho umí nazpaměť ještě lépe) a napsat mi všechny věci, které jsem chtěl napsat a nenapsal nebo nějaké hlouposti či prostě všechno, co by mělo mít mou pozornost. Je to divná "práce" není to žádný korektor, beta-reader či něco podobného a nazývat tuto práci vlastně nemá ani nějak smysl. Prostě a jednoduše, kdo chce mi pomoct s tím, aby tento příběh byl lepší a hlavně rychleji psaný, má teď tuto možnost… Samozřejmě v této době není nic zadarmo a já mohu nabídnout jen to, co může každý autor - svůj příběh, odměnou může být pro vás to, že dostanete příběh s předstihem, že mi budete moct i do budoucího děje s nějakou omezeností kecat či že pokud budu mít dost času, napíšu vám něco na přání a věřte, že moje fantazie není omezená a kromě slashe dokážu napsat OPRAVDU cokoliv. Nebudu tu psát "nedělejte to pro tu odměnu, ale dělejte to pro dobrý pocit" každý z nás ví, že pokud člověk nemá motivaci, nic se pořádně dělat nebude. Pochopte ale to, že nehledám někoho, kdo mi napíše dvě věci a bude čekat "odměnu" hledám někoho, kdo se mnou bude spolupracovat co nejdéle, kdo mi pomůže s budoucím příběhem, ale taky někoho, kdo něco o příběhu ví, aby věděl jak, kde a co mezi řádky najít. Děkuji vám za pozornost a zde už vám jen popřeji hezké čtení, a jak už jsem zmínil dříve, pokud pod každou kapitolou bude taková odezva, jak minule, nemusíte se obávat toho, že bych se já nesnažil a nestaral se o budoucnost a konec tohohle příběhu.
***
„Nikdo jiný tu není, pojď, promluvíme si o tom jinde,“ řekl Gellert vztekle a doslova ho čapnul za hábit a přemístil ho pryč, což znamenalo do soubojové místnosti Lasturové vily, jak ihned poznal. „Co to mělo znamenat? To chceš vyhovět zrůdám, které zabili Aberfortha?!“
„Vyhovět?“ zasmál se, „chci je využít, chci vidět jak mi klečí u nohou a prosí, chci je mít pod neporušitelným slibem… to všechno chci. Ničili mi život v každé příležitosti, kterou dostali, jejich snaha byla mi přitěžovat a ubližovat, taková je i teď má snaha.“
„Ale proč sakra oni!“ udělal Gellert jakési gesto s rukama, které značilo, že by ho nejradši uškrtil a zároveň si byl dal hlavu do dlaní, takže to vypadalo spíš komicky než účelně.
„Proč? Zničí nám dobrovolně viteál, aby si zachránili kůži, ale sami o tom nebudou vědět a pak je budu mít pod slibem, takže nám mohou pomoci ještě více, bez možnosti mě zradit. Chci se jim pomstít, ale já nejsem vrah a tohle mi přijde dostatečně adekvátní.“
„Takže ode dneška zachraňujeme smrtijedy? Přijde Voldesráč a my ho přijmeme pod slib, co kdyby se nám někdy hodil?“
„Malfoy je jeden z jeho nejstarších žijících služebníků, dlouho dobu mu dělal věrného, takže ví vše, co se nám může hodit a pod vyhrůžkou, že stále ovládáme jeho rodinu, nám to vše ochotně řekne. Hnusí se mi stejně jako tobě spolupracovat s takovýmito lidmi, ale prostě…“
„…budou užiteční,“ dopověděl za něj Gellert zamyšleně a on je přikývl hlavou, „nebudou ale vědět nic, uvážeš je pod slib a pošleme je do prdele a nevylezou odtud, do té doby, než je budeme potřebovat.“
„Přesně takový je plán,“ potvrdil.
„Řekneš o tom Hermioně a spol.?“ pokračoval v otázkách Gellert a zrovna tahle ho zastihla nepřipraveného.
„Neměl bych?“
„Dle mého by si neměl, možná časem, ale tohle by mělo zůstat mezi námi.“
„Slíbíš mi, že jim to řekneš, kdyby se něco se mnou stalo? Jednou se budou hodit, nějak to tuším.“
„To bych mohl udělat,“ pokrčil rameny Gelert a vytáhl hůlku, „teď už spát nebudeme, dáme si trénink, když už jsme u toho.“
„Na něco určitého?“
„Uvidíš,“ zašklebil se ďábelsky Grindelwald a on se lehce začínal bát o vlastní kůži.
„Gellerte? Jestli to vážně udělají, neměl bych sundat nitrobranu a nechat si to potvrdit tím, že bych se dostal Raddlovi do mysli?“ zeptal se, když každý z nich seděl v jednom křesle a měli nějakou knihu.
„Jako že bych na tebe já dával pozor?“ zvedl oči ze stránek.
„Ve zkratce řečeno,“ potvrdil.
„Budiž, jak poznám, že se něco podělalo?“
„Nevím,“ povzdechl si, „poznáš, že se chovám divně… snad.“
„Dělej, jak uznáš za vhodné, ale nedělej žádné pitomosti,“ řekl Gellert a znovu se zahleděl do knihy.
Přestal tedy, jak chtěně tak nechtěně, myslet na jakoukoliv ochranu své mysli a zkoušel se plně soustředit na svůj jediný cíl, Raddlovu mysl. Kdyby mu ještě někdo před pár hodinami řekl, že bude chtít nahlížet do takového odporného místa, asi by ho proklel, ale tohle si nemohl nechat ujít, no a samozřejmě také chtěl vědět, jestli jeho úkol byl splněn. Nemohl se ale rozhodnout, jestli to nedělá hlavně kvůli tomu, že si chce vychutnat ten vztek.
Uteklo jistě spoustu času a stále se nic nedělo, nebylo to samozřejmě tak jednoduché, ale s tím počítal, ale měl mnoho času, nemusel vůbec chvátat.
Konečně spatřil zrůdu, co chtěla připomínat člověka, Voldemorta. Byl nad ním, viděl to krásně, mohl si vychutnat pohled na stále vzteklého Raddleho, ale jen on věděl, co má přijít.
Najednou Raddle padl ze svého trůnu na kolena na zem a začal řvát. Držel se za srdce a hluboce dýchal. Jakoby tam byl, si došel pár metrů před něj a sledoval bolest v temných očích.
„Není to příjemný pocit co? Umřel ti hadík, víš o tom?“ vysmíval se Raddlovi, i když tam ve skutečnosti nebyl, ale věděl, že teď si Voldezmrd nevšimne, že tam je, ne poté, co zažil.
„Nagini,“ vyslovil Voldemort a ležel na zemi a stále si přidržoval ruce na svém odporném těle.
„Jo to je on, skončil zle, věř mi a víš, kdo to byl?“ zeptal se Raddleho, který se snažil postavit, „ne? Vždyť nemáš tolik lidí? Zkus hádat aspoň, dám ti tři pokusy.“
„Nagini,“ zašeptal temně Voldemort, a když přešla bolest, vydal se co nejrychleji s hůlkou v ruce ke dveřím.
„Ale no tak, Nagini přece nezabil sám sebe, zkus jiné jméno, neodečtu ti ani pokus,“ bavil se situací a vydal se hned za ním.
Ušel jen jednu chodbu a kouzlem rozrazil dveře do jedné komnaty.
„To i had má lepší místnost než já? Docela nespravedlivé,“ zamračil se a vydal se ve stopách Voldemorta, který začal ihned něco čarovat. On si mezitím došel k mrtvému hadovi. „Pane vrchní bystrozore, ten had je mrtvý, vypadá to na to, že byl zabit, našel jste nějaké stopy?“
Najednou Voldemort strašlivě zařval a sáhl si na Znamení zla a došel k němu, tedy k mrtvole přerostlého hada. Chtěl znovu něco říct, ale do místnosti se přemístilo nad třicet zakuklených lidí a ihned poklekli, i přes ty masky byl na nich vidět strach, určitě to co Voldemort udělal, nebyla pozvánka na dopolední čaj.
„Bariéry nebyly porušeny! Musel to udělat někdo z vás! Zabiju toho, kdo to udělal!“ rozzuřil se Voldemort a asi nitrozpytem začal prohlížet prvního smrtijeda, kterému koukali jen oči z kápě.
„Ten to nebyl Voldíku, no tak, přemýšlej trochu, Albus furt opakoval, že nejsi hloupej, kdo by to asi tak mohl udělat?“ stoupl si přímo před něj, takže nitrozpyt procházel jeho tělem, pak to ale Raddle ukončil a na toho dotyčného smrtijeda seslal Crucio. „To byl trest za to, že nespal s tvým hadem v jednom pokoji?“
Trvalo několik dlouhých minut, než všem prošel mysl a všechny potrestal Cruciem. Jenže Malfoyovi tu asi nebyli, jinak by v této místnosti leželo více mrtvol.
„Až zjistím, kdo to udělal, prožije nejhorší muka a každý kdo to věděl nebo mu pomáhal, skončí stejně!“ vztekle zavrčel Voldemort a všechny je odehnal. Znovu se podíval na svého hada a vztekle jeho tělo nechal spálit.
„Pane vrchní bystrozore, proč jste zničil tak důležitý důkaz? Nikdo se teď nedozví, kdo to udělal,“ vysmíval se dál.
„Já zjistím, kdo to udělal!“
„Hodně štěstí tedy,“ usmál se a pak jen sledoval, jak odchází dveřmi pryč, to ovšem přerušilo jejich spojení, za co byl i rád. V následující sekundě se objevil v křesle a mířila na něj hůlka, což ho ihned vylekalo.
„Už jsi tady? Dobrá tedy,“ zašklebil se pobaveně Gellert a vykročil ke svému křeslu.
„Co tě tak pobavilo?“ zeptal se otřeseně, přechod mezi jednotlivými myslemi mu stále nedělal dobře.
„Tvůj rozhovor.“
„Já to říkal nahlas?“
„Vskutku.“
„Nemohl jsem si to odpustit,“ pokrčil rameny.
„Takže nezjistil, kdo to byl?“ změnil téma Gellert.
„Ne, ale podle mě má nějaká tušení, někteří nejspíš nepřišli, takže padá podezření na ně.“
„Takže Malfoy, Snape a další.“
„Nejspíš,“ souhlasil.
„Takže teď nám stačí jen počkat do tří hodin a doufat, že sem nepřijde nikdo další, nechtěl bych vysvětlovat, kam jdeme a už vůbec bych nechtěl být nikým jiným následován.“
„Přes bariéry se sem nikdo nepokusí projít.“
„V našich řadách je dost horlivých hlav, které používají mozek jen na to, aby si neslintaly na hábit,“ řekl skoro až zoufale Gellert. Netroufal si odporovat, protože znal sám sebe dost dobře a někteří mu byli dost podobní.
***
Přesně ve tři seděl u dveří svého rozbitého sídla, vedle něj byl samozřejmě také Gellert. Proměnili židle na lehátka na opalování, které měla teta ve svém domě na zahradě a aby dokonali tuhle bizarnost, nechali si od Dobbyho udělat letní drink s paraplíčkem.
Oba se tedy jen tak povalovali a vyčkávali. Zrovna usrkával svého nápoje, když se před ním objevili dva lidé. Když si jich všimli, hodně hlasitě si usrkl, utřel si ústa a položil nápoj vedle lehátka. „Takže jste přišli,“ zkonstatoval.
„Dokonce pochopili, že se sem mají přemístit jen oni dva,“ přidal se Grindelwald a dál usrkával svého drinku.
„Nagi-.“
„Já vím, že je mrtev, cítili jste jeho zlobu? Největší zážitek, jak si nechal přivolat všechny smrtijedy a mučil je Cruicatem a koukal jsem jim do mysli, že? Nechápu, proč mu smrt jednoho hada přišla tak hrozná, když ho hned poté spálil,“ řekl klidně, aby ukázal jeho informovanost.
„Jak se tohle k tobě dostalo?“ zeptal se naštvaně Draco.
„Škrkny nám to pověděly,“ zašeptal Grindelwald a on málem vykuckal pití na sebe, když naprosto úžasné imitoval Lenku, když jim vyprávěla o svých neexistujících tvorech.
„Hůlku,“ vyskočil z lehátka a než by se něco stalo, sám si ji nechal přivolat, „tak se mi to líbí, nyní můžete dát vědět i vašemu manželovi, ať sem přijde,“ řekl, až zněl skoro dobrosrdečně, že jim tohle dovoluje.
„Draco,“ poprosila Narcissa svého syna, který se ihned přemístil a za chvíli se objevil i se svým fotrem.
„Vítejte na Black Manor,“ pověděl ironicky a jedním přivolávacím kouzel mu doslova z rukou vyrval jeho hůl, ve které byla schovaná jeho hůlka, „takže když nejste ozbrojení, můžeme si i promluvit.“
„Fulgur catenatus,“ vyslal Gellert kolem jeho těla kouzlo, které narazilo do Luciuse a postupně přešlo přes celou Malfoyovskou rodinu až se na konečném stupni vřítilo do země, „teď už si můžeme promluvit,“ opravil ho Gellert a vstal z lehátka. „Tohle vám zabrání vysílat byť nějaké ubohé pokusy o bezhůlkovou magii, protože se vám budou příšerné třást ruce,“ pokračoval výsměšným tónem, „a stejně mi to nestačí, Imperio,“ zamířil na Luciuse a ten po pár setinách sekundy klekl na kolena a padl mu k nohám, jak to dělají budhističtí mnichové, „šup šup, na co čekáte, mám radši použít Imperius znova?“
Všichni poslechli a naštvaně jim klečeli u nohou, bez hůlek, bez cti a čekali jen na milost.
„Jak rád bych vás tu na místě popravil, ale Harry ve vás vidí dobré obětní beránky, což můžu akceptovat,“ pokračoval Grindelwald.
„Zapřísáhnete se mi slibem, že kdykoliv uděláte vše pro mě a já vás nechám jít,“ řekl milosrdně a dobrosrdečně.
„Nikdy,“ ozval se Lucius.
„Tak běž teď, zvedni se a odejdi,“ řekl Grindelwald a rozpřáhl ruce, což v nich vyvolalo různé reakce, „sám osobně rád napíšu Voldemortovi, že jste to byli vy, kdo zabil Naginiho, nemusí mi věřit, ale není hlupák, aby si to neprověřil, tak si vás přivolá, zjistí, že jste to byli vy a pak prásk!“ vykřikl Gellert poslední slovo, až se všichni trochu lekli, „pak se vaše těla budou houpat někde před jeho sídlem a budou je ohlodávat havrani.“
„Co se změní tím, že se vám zapřísáhneme slibem?“ zeptala se potichu Narcissa.
„Vypálím vám vaše znamení temnou magií, bude tam stále, ale nebude fungovat, za to ale nám kdykoliv pomůžete, obětujete svůj život za náš a uděláte naprosto cokoliv, abychom se měli dobře, to vše za oplátku, že se vaše lebka nebude houpat na Raddlovo trůně!“ zvedl svůj hlas a surová magii mu dopomohla k naprosto úžasnému efektu, že se s jeho hlasem zvedl i silný vítr, který skončil ihned, jak dal Grindelwald své ruce zase k tělu.
„Nik-,“ chtěl něco říct Lucius, ale byl předběhnut svou manželkou.
„Dobrá, souhlasíme.“
„Chvalitebné rozhodnutí… pro sraby a slabochy,“ ušklíbl se Gellert.
On v tu chvíli přišel s nataženou hůlkou k nim a očním kontaktem zkontaktoval Grindelwalda a pustili se do neporušitelného slibu, ten byl samozřejmě jiný, nebyl nějaký přátelský, ale jasně stanoval pravidla, jedno porušení… smrt celé rodiny, aby se někdo nepokoušel do nějakých hrdinských akcí a všichni na to kývli, takže ani nějaké výčitky se nedostavovali, jak bylo to přísloví? Kdo chce kam…
„Tak kdo bude pokusný beránek?“ zasmál se Grindelwald a roztrhl rukáv u Draca a zamířil mu na znamení, „bude tě to bolet, tak hodně křič, ať mám z toho radost,“ vysmíval se dál a zabodl mu hůlku na místo hadího znamení. „tav´alam al-harih el´evien amu,“ pověděl a na místě, kde měl zabodnutý konec hůlky, se začaly množit černé plameny a zažíraly se do kůže jak kyselina, to doprovázel mocný řev, až po několika sekundách to Grindelwald ukončil a hůlkou sekl do strany a plameny zmizely. „Kdo další?“ ušklíbl se.
Oči celé rodiny se dívaly na znamení, tedy spíše na bývalé znamení, teď už to byla jen černá kůže.
„Já,“ řekl skoro odhodlaně Lucius a tak to schytal stejným kouzel, po něm ihned i Narcissa, všichni dopadli stejně, akorát u Luciuse to kouzlo trvalo mnohem déle a bylo vidět, že si to Gellert užívá.
„Teď vypadněte,“ řekl, když nikdo neměl, co říct, „jen mi řekněte, kde budete a nezapomeňte, jedna lež a jen mi k nohám padnou tři mrtvoly.“
„Na bývalém panství mého dědka, v Cairngormských horách blízko Loch Avonu asi dvacet kilometrů od něj západně.“
„Dobrá tedy, nedělejte nějakou blbost, jako že byste se chtěli nechat zabít, ještě se budete hodit,“ zasmál se hrozivě Grindelwald a on jim na to hodil jejich hůlky a oni ihned zmizeli.
„To by bylo,“ řekl a podrbal se na bradě, kde mu zase rašili vousy.
„Pottere?“ ozval se z ničeho nic Grindelwald a to oslovení ho jaksi překvapilo, „díky za to, že si mě vytáhnul z toho vězení, bojovat tvými způsoby je zábava,“ řekl Gellert a přemístil se, než stačil odpovědět.
„Hm, když to říkáš,“ řekl si už sám pro sebe a pokrčil nad tím rameny a také se chtěl přemístit, přece jenom proč tu zůstávat, když už tu nic není, kromě zříceniny, lehátka a namíchaného nápoje… nakonec se ale nepřemístil a vzal si skleničku do druhé ruky, pak už mohl, nenechá tu něco tak dobrého, jen tak ležet ladem, to by bylo plýtvání.
***
Ležel s hlavou opřenou o kupu polštářů, takže skoro spíše seděl, ale vyhovovalo mu to. Ještě před několika minutami vedli živou diskuzi s Hermionou, ale tu přemohl spánek a tak mu usnula na hrudi a on ne a ne zabrat, i když ne že by mu to vadilo, měl v tuto chvíli vše, co potřeboval.
Přemýšlel nad hloupostmi, protože v tento moment nebylo nic důležitého k přemýšlení, ale jedna myšlenka mu prošla myslí a to tím, že se podíval na Hedviku spící v kleci.
„Accio kouzelný brk, Accio pergamen,“ přivolal si hůlkou, kterou měl ihned na psacím stole psací potřeby, chvilku si hrál s tím, aby mu pergamen levitoval přímo tak, aby mohl psát a bylo to čitelné.
Paní profesorko
Nebo radši mám napsat ‚paní dočasná ředitelko‘ co říkáte? Vzpomínám si na nějaké poslední Albusova slova, která zmiňovala něco o tom, že jsem váš všech šéf, takže prostě a jednoduše vám chci oznámit, že ve škole máme některé lidi, kteří mi pomáhají, takže když budu chtít, uděláte cokoliv, aby byli ve škole nahrazeni a oni mohli být se mnou. Chápeme se? Věřím tomu, že ano, taktéž věřím v to, že Albus vám vysvětlil posloupnost bojů a jak hrát tuhle hru, abych nakonec vyhrál já. Jestli ne, promluvte si s ním o tom, nemám rád hloupá a nečekaná překvapení.
Ps: Dopisy ke mně nechodí, takže si najděte jinou možnost, jak se se mnou dorozumívat, malá nápověda zní ‚PNB‘
S pozdravem Harry Potter Black
Jeden dopis mu nestačil, tak si připravil další pergamen.
Eleanor
Přepošli tyhle dopisy po sovách, co dopis to jedna sova, je to důležité.
Harry
Teď už mu stačilo napsat třikrát stejný dopis.
Příteli
Jsi pozván na událost plnou slibů, která se koná pozítří o půlnoci, kdy měsíc v novu bude při našem poslání svítit vysoko nad našimi hlavami. Osoba s nízkým vzrůstem bude vašim průvodcem a bude vás očekávat v pokoji pět domu, kde by žádný lektvar nebyl z jednoho důvodu vytvořen správně. Malý průvodce čeká ale jen chvíli, proto spěchej, příteli, jinak tě čeká trest…
Osoba s jizvou
Poslední dvě slova, která psal, doprovázel tichý ženský smích, ale nenechal se vystrnadit ze soustředění a teprve až dopsal, se podíval dolů na Hermionu, která se na něj usmívala.
„To chceš opravdu tohle poslat Mundugusovi a Hagridovi? Sice je Hagrid přítel, ale jistě bude tápat i nad tím, kdo je ‚osoba s jizvou‘ to opravdu chceš, aby přišel jen Snape?“
„Přišla si na to ty, přijdou na to i oni,“ rozmnožil dopis na tři, aby se s tím nemusel psát a položil je i s hůlkou na stůl, pak jen volnou rukou hladil Hermionu po vlasech.
„A když ne? Co je ten trest?“ zeptala se zvědavě, ale pobaveně jiskřičky v očích nemohla zakrýt.
„U Snapea něco odporného u ostatních nic, akorát prostě budu muset pro ně poslat Dobbyho s Kráturou, jen ať si ale lámou hlavu, stejně nic zvláštního nedělají,“ řekl a shodil si několik polštářů, aby konečně byl ve vodorovné poloze.
„Náhodou, Mundugus jistě něco někde krade, Snape zase někoho šikanuje a Hagrid jistě chytá někde nějaké nechutné bestie, to jsou důležité práce,“ zasmála se.
„To jistě ano, takže já se také vykašlu na nějaké zachraňování světa a dáme se na bankovní loupeže, když je to důležitá práce.“
„Jen my dva? Proč mi to zní tak dobře?“ zeptala se laškovně.
„Protože v tom plánu jsi ty se mnou,“ řekl a otočil se k ní čelem.
„Příliš si o sobě myslíš,“ odvětila mu Hermiona a přiblížila se k němu blíž.
„Mám k tomu také mnoho důvodu,“ řekl mile a skončil tu vzdálenost mezi nimi, aby ji políbil, když dělat důležité práce, tak přece pořádně.
***
V těchto dvou dnech, kdy se měli přijmout noví členové, si to zařídit nejlíp, jak to šlo. Evan mu nabídl svůj dům jako místo pro setkání a tak se tam sejdou naprosto všichni, jelikož byla půlnoc a už si nemusel hrát na tajnosti, kdo že to vlastně s ním je a kdo ne, mohl si to dovolit.
Všichni souhlasili a vlastně ani nebylo proč to odmítat, čtvrtina lidí žila na místě, čtvrtina u něj doma a ostatní žili na dvou místech, takže žádný těžký přesun nikoho nečekal a s hůlkami to byla jen otázka jednoho soustředění.
Vlastně teď už tu byli všichni, seděli na pohovkách poskládaných do jakéhosi půlkruhu a plánovali. Samozřejmě, že se to občas zvrhlo a dostalo se k zajímavým příběhům, vtipným i méně vtipným okamžikům, ale když bylo potřeba, vždy si na chvíli udrželi profesionální přístup.
Velké majestátní dřevěné hodiny odbily půlnoc a to tak nějak znamenalo, že se uvidí, kdo vlastně přijde a kdo ne.
„Neměli jsme jim od jejich současného bydliště postavit šipky až sem? Abychom se dočkali, chápete,“ zeptal se Percy, když ani tři minuty po půlnoci nikdo nepřišel.
„Aspoň zbyde více alkoholu,“ řekl svou výhodu Gellert.
„Ty jsi asi v tom vězení musel umírat, když jsi musel tak dlouho abstinovat,“ usmál se provokativně na Grindelwalda, ale jeho odpověď zanikla v přemístění, a když nahnul krk přes pohovku, všiml si Dobbyho a Snape. „Srabusík, takže jsi přišel,“ oznámil vesele.
„Ta směšně jednoduchá hádanka byla váš počin? Věděl jsem, že jste neuvěřitelně hloupý,“ zkřížil Snape ruce na prsou a celou tuhle odpověď pronesl velmi odporně.
„Srábku, umíš počítat? Tak mi spočítej počet lidí, které jsi teď nasral, a kteří ti chtějí za ty blbé kecy rozbít hubu… jo a až skončíš na pětce, použij druhou ruku,“ poradil mu s úšklebkem a otočil se zpátky na zamračené tváře svých přátel, „pojď se k nám posadit, nemám dobrý pocit, když se mi za zády producíruje upír.“
„Postojím,“ odmítnul naštvaně jeho nabídku.
„Já ti nic nenabízel, to byl příkaz,“ zvýšil hlas a dobře se bavil a nejen on, i když byli tu lidé, kteří se nebavili, jedním z nich byl samozřejmě Snape. Tímto Srabusíka dost naštval, ale poslechl, posadil se co nejdál od nich všech a stále měl překřížené ruce na prsou.
Po chvíli, kdy bylo ticho, které by se dalo krájet, luskl nahlas prsty a za ním se přemístil Krátura. Odrazem v zrcadle zkontrolovat jestli nepřišel sám a úsměv se mu ještě více rozšířil, když vedle něj stáli dvě další osoby.
„Vítejte přátelé, posaďte se… jako doma,“ přivítal je a poslední slova řekl, až když se podíval na Evana, „než se do něčeho pustíme, stvrdíme naše životy nezbytnou přísahou!“ pověděl pevně a stoupnul si, očima důkladně si prohlédl Dunga i Hagrida, oba přišli slušně oblečení, což tak nějak taktně naznačil Kráturovi, aby to zařídil.
„Když bychom nesouhlasili?“ zeptal se Mundugus, ale bylo vidět, že on nepatří mezi ty, kteří by nesouhlasili.
„Tak byste tu nebyli, můžete odejít teď nebo nikdy, výběr je na vás… tedy u vás dvou, profesor tu musí zůstat, ten na vybranou nemá,“ zašklebil se na Snape, který mu vrátil opovržlivý pohled. „Než se tak stane, můžete se klidně ptát, ale odpovím jen na ty otázky, které neohrožují mě nebo někoho jiného, i když mám pár pojistek…“ naznačil rukama a jistě každý dokázal dokončit jeho větu.
„Co se vod nás vočekává?“ zeptal se Hagrid, a posadil se do jednoho z křesel, které bylo trochu velikostně upravené.
„Snape má svůj úkol mě informovat, stejně tak i zde Dung, oba se spolu s ostatníma lidmi starají o to, aby se nás nikdo nesnažil takzvaně ochcat a následně nám nepíchl dýku do zad, ty Hagride budeš mít jeden důležitý úkol… ale o tom až později,“ řekl a i když Hagrid nepatřil mezi génie této doby, určitě chápal, co znamená to jeho ‚později.‘
„Tak se do toho vopřem,“ pověděl zvesela Hagrid a některým svým temperamentem vytvořil úsměv na tváři a někteří se prostě tvářili jako dřív.
„Můžeme,“ usmál se Mundugus a udělal rukama gesto, jako kdyby po něm chtěl peníze už teď, ale asi to patřilo k jeho obvyklým věcem, takže tomu nepřikládal žádnou váhu.
Odpověď od Srabuse bylo jen odfrknutí, ale byl tu, takže nic jiného vědět nechtěl.
„V této válce jsou jen dva lidi, které budete poslouchat!“ vstal přísně Grindelwald a hůlku měl připravenou v ruce, možná na slib, možná na útok, „prvním je Harry a tím druhým jsem já, jsem tu nejinteligentnější, nejzkušenější a jsem ochoten obětovat vše, tudíž jsem rádcem a organizátorem číslo dva, zapamatujte si to!“
„Myslím, že už vše bylo řečeno,“ dostal ze sebe ironicky a tudíž si vyhrnul rukáv, „ještě pár slibů a nevejdou se mi na ruku,“ zamračil se a počkal, až všichni si stoupnou k němu.
„Jen třikrát řekněte ‚slibuji‘, zvládne to i blbeček,“ neodpustil si Grindelwald a pak jen a znovu ten pocit, že vám magičtí hadi obmotávají ruku a mizí vám v krvi a mase.
„Výborně, vítejte tedy v přítomnosti lidí, na které je vypsaná vysoká odměna, vítejte mezi lidmi, kteří jsou nenáviděni a kterými je opovrhováno… samozřejmě pár výjimek potvrzuje pravidlo, každopádně nyní nechám mluvit zde Hermionu, která vám ve stručnosti shrne vše, co bych najednou dohromady nikdy nedal,“ usmál se na Hermionu, která vypadala překvapeně, ale když po patnácti minutách shrnula vše a tím myslel opravdu vše, věděl, že vybral správně.
„Takže kdo chce odejít, může jít,“ řekl, když se probralo vše, co tak nějak chtěl zmínit, „nezapomeňte ale na to, že mluvit s někým jiným o těchto věcech znamená smrt, krutou, nepříjemnou, mučivou a pomalou smrt, je na vás, jak se rozhodnete,“ pokrčil rameny a jediný kdo se zvedl, byl Snape, Horácio, Filius a nakonec i Mundugus.
„Harry vo co teda půjde, vo co se mám vopřít?“ zeptal se, když se rozlehla debata, která rozhodně nebyla o záchraně světa.
„Pojď Hagride, projdeme se,“ řekl a vykročil s obřím přítelem okolo sídla Parishů.
„Víš Hagride, budu znít možná dost neharryovsky, ale musím tě o něco požádat. To bude ten úkol.“
„Takže si mě vzal do tohohle Řádu, že si něco vode mně potřeboval?“ zeptal se usměvavě Hagrid.
„Ano, ale nesmíš mě přerušovat, teprve až řeknu všechno, vyslechnu tě,“ poprosil a když uviděl úsměv na tváři jeho přítele, pokračoval, „víš, existuje jedna věštba, která říká, že se já setkám s Voldemortem tváří tvář v boji o to, kdo přežije, ať je to pravda nebo ne, je to jedno, stejně tak udělám, jenže potřebuji více toho, než jen svoji odvahu a hůlku, bude to chtít něco na ‚co kdyby‘ a to bude tvůj úkol, potřeboval bych od tebe přesně tohle…“ začal svůj monolog a skončil teprve tehdy, když si byl jistý, že Hagrid chápe, dokonce ani nenamítal za což byl rád. Nakonec skončili u nějakého klábosení a vzpomínání a on by byl lhář, kdyby řekl, že přesně tohle nepotřeboval.
|
Autor: Amren Vydáno: 30.5.2012 23:59 Přečteno: 4168x Hodnocení: 97% (hodnoceno 3x) |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Had: Dle mého Harry nemůže začít "zmijozelovatět" protože se učí od Grindelwalda a ten je na jiné úrovni
. Podlosti? Nevím, co si pod tím představit, ale Harry ještě musí dost věcí zjistit... Malfoyovci asi litovat nebudou, protože je to možnost smrt/Harry a asi není těžké si mezitím vybrat
Nilandra: Budu ti jen vděčný, jestli obětuješ svůj čas... a mě zase potěšilo to, že to tebe potěšilo...
Tasunis: Samozřejmě, že každý musí dělat něco svého, proto jsem to tu napsal takhle "do placu" a uvidím, jestli se aspoň jeden člověk ozve, jestli ne... no nezmění se nic, bude to furt stejné, jen ne lepší... Jinak jako vždy jsem rád, že se líbí
Safik: Ano rozjede se to, to každopádně, ale dobré to bude jen pro diváky, nikoliv pro hlavní postavy, takže už tohle napovídá, že budou mít cokoliv, jen ne jednoduchý život
vlastoloredes: Divoká magie ještě přijde, ale ani Harry není hlupák, aby se jí nechal zabít...
super konecne sa to rozbieha tento diel bol velmi putavy tžesim sa na pokracovanie a som viac zvedavy na pouzivanie divokkej magie
Skvělý díl :)) mám rád povídky kde se Harry postaví na vlastní nohy a má taky svůj názor a nepapouškuje akorát názory ostatních a nebojí se vzít věci do vlastních rukou a je tak "trochu" temný :) těším se už na nový díl protože to vypadá, že se to pořádně rozjede :)
Taky bych rád pomohl, ale nemám moc času... jsem rád, že stihnu přečíst pár povídek a pak hned dělám školu... možná o prázdninách, kdy budu mít volno, tak bych to pohledat mohl... uvidím... a takhle kapitolka je zase jako vždy super :D už se těším na další :D miluju Tvoji povídku :D
Tak nijak o nocni nebudu mit co delat, tak ze bych zacala cist odznova :D uvidim co objevim ...
Nove kapitolky me velice potesili.
konecne sem se dokopal ke komentu. Nevim, jestli to uz tu padlo, ale mam pocit, ze Harry zacina "zmijozelovat". Coz se mi velmi libi a ocekavam cim dal vetsi podlosti. K Malfoyum, no asi budou litovat, ze k Harrymu prisli, bo ten je vyzdima do posledni kapky si myslim. OK, tesim se na dalsi tahy figurek na sachovnici :)
Karlos: Ono to někdy vyjde, že ten název ke kapitole sedí jak nic jiného... samozřejmě, že chápu, že je mnoho věcí k práci a ne se sraní s něčím navíc, ale i ty musíš chápat mě, že někoho takového musím najít, protože nevím jak u tebe, ale moje hlava už moc v těchto věcech neslouží
Malfoyovi mají v mé hlavě roli, která není vůbec malá... PS: Jsem rád, že můj příběh ti slouží jako večerníček.
DDSSJ: Krátší byla asi o 500-900 slov než normálně, ale někdy to prostě nejde lépe uříznout, někdy zase bude delší, ale pochopitelně si toho nikdo nevšimne
Berry: Mělo by to být naopak, pokud budeš opravdu chtít, tak mi napiš na mail Amrenn@seznam.cz a nějak se můžeme domluvit, jedna věc je že můžeš, druhá věc je to, jestli tě to bude fakt bavit.
Jobku: Samozřejmě, že si na Malfoyových ještě smlsne, to bych nebyl já
Lorelai: Otázky, dotazy mohou být na místě, já klidně rád odpovím, pokud se to nebude týkat témat, které tu padají furt "už Hermiona padne za vlast?" tak se pokusím odpovědět, samozřejmě, ale když budu házet spoilery, už to není můj problém
Kejhy: Číst znova? Obdivuji tě...
Hoffi: Děkuji i za snahu samozřejmě, ale jak jsem psal, není to úžasný "job" a tak si cením i snahu o pomoc...
Nerad se rozepisuju takže to shrnu :-) kapitola byla jako vždy famozní a ta část s Malfoyovými mě dost rozsekala :-D jinak rád bych pomohl ale nyní sám nemám moc času, ale hned co jej budu mít rád si to přečtu od začátku a pomohu ti :-)
:D tak pořádný komentář dostaneš, až to celé přečtu znovu ;) Nějak sem za tu dobu pozapoměl na některé maličkosti :D Kažopádně to bude pár dní trvat, přece jen je to dlouhé a já musim dělat ještě něco jiného :) no do týdne to tu bude :)
abych přidala svůj dojem...takže takhle kapitolka se mi strašně líbila hlavně část s Malfoyovými ... taky se mi líbila ta jejich porada -zrovna mě nenapadá jak jinak to pojmenovat ... a ještě mě zaujala ta věc s Hagridem co pak to ten Harry vymyslel???...... mohla bych pokračovat ještě delším komentem různými dotazy a pochvalami ale na to moc nejsem navíc ještě když mám před spánkem takže raději přeji dobrou noc a leeeeeeeetím.....:-)
Tedy musím říct, že se mi to moc líbilo :) Jen tak dál, kamaráde ;) Doufám, že si na Malfoyových pořádně časem smlsne :D
Parádní kapitola :) Jsem zvědaví co dal Harry Hagridovi za ukol. Taky se milíbí jak Harry ponižuje Srabuse xD, nemám ho rád xD. Jinak co se týče pomoci vyhledat ty věci tobě, to kldině můžu, takže když budeš chtit tak napiš..
kapitola pekná najviac sa mi páčilo využitie Malfoyovcov ale kapitola sa mi zdala trochu krátka
Sorry, s tím pomáhámín hledaných nakousnutých a zmíněných věcí ti doopravdy nepomůžu, ne že bych si nechtěl tvou povídku přečíst znovu, ale mám toho ještě tuny rozečteno a hlavně rozespáno a v hlavě se mi rodí stále nové a nové náměty na další povídky, až mě to občas děsí
Jinak hezká kapitolka, pár důležitých věcí se stalo, než to celé naplno vypukne, jak jsi to nazval, "Hra začala" - přesné vystižení celého děje kapitoly.