Kapitola čtyřiapadesátá - Lidé, co si nezaslouží žít
Harry Potter and Pactum Purgamen
Vzbudilo ho několik hlasů, které se o něčem asi strašně důležitém bavily, že kvůli tomu museli hulákat jak šílenci. Chtěl se převalit na druhý bok a zacpat si uši, ale když se jen pohnul a ucítil bolest na krku, rychle si uvědomil několik věcí a velmi rychle otevřel oči.
„Vzbudil se,“ pověděl Grindelwald a jeho hlas nezájmu ho trochu potěšil, lepší než tisíce soucitných. Poté co několikrát mrknul, aby konečně normálně viděl, se k němu přihrnula Hermiona a chtěla ho asi obejmout, ale zabránil jí v tom a trochu násilněji než musel, jí vyndal náhrdelník zpod hábitu.
„Nesvítí celou dobu? Čekal jsem to,“ povzdechl si, rychle se posadil a následně seskočil z pohovky. Poté, co si trochu prohmátl krk, se podíval po všech, co tu byli.
„Potřebuješ něco?“ zeptal se s rukama na prsou Grindelwald.
„Jenom jedno, dojdi za hrobníkem, ať té svini vezmou míry na rakev,“ pověděl naštvaně a odhodlaně, blesky v jeho očích pro ně jistě byli dostatečně příkladem, že to myslí vážně. Slyšel jenom lehké chechtání od Grindelwalda, jinak bylo ticho. Nevadilo mu to, došel ke stolu s lektvary a poté, co se ujistil, které z nich jsou posilující, vypil čtyři najednou.
„Je ti jasné, že po tomhle budeš spát tak čtyři dny?“ ušklíbl se Grindelwald, ostatní na něj stále koukali, jako kdyby byl šílenec.
„Zachráním Aberfortha, tu děvu zaškrtím a pak? Klidně si prospím celý týden,“ řekl odhodlaně a pak si povzdechl, „budu potřebovat tvoji hůlku.“
„Budiž,“ vyndal ji Grindelwald s elegancí a podal mu ji.
„Lumos,“ rozsvítil hůlku, „Nox,“ zase ji zhasl, „dobrá, kdo jde se mnou?“
„Opravdu už jsi v pořádku?“ zeptal se sarkasticky Percy.
„Jdeš se mnou nebo ne?“ pověděl vztekle, neměl náladu se tady hádat.
„Dlouho jsem nikoho nezabil, pojď, pár lidí zvládneme sami,“ zašklebil se Grindelwald.
„Jdu také,“ ozvala se jako první Fleur, ihned poté se přidali všichni, nikdo nechtěl zůstat. Což ho potěšilo.
„Snad tam už nebude proti-přemisťovací bariéra, ale když mě šli hledat… pochybuji o tom. Přemístím vás tam na tři, kdo nechce, ať se mě nechytá, jedna, dva, tři,“ řekl a pomocí Grindelwaldovi hůlky se přemístil přímo doprostřed místnosti, odkud před nějakou tou chvílí utekl, okamžitě si našel Belatrix a vypálil na ni lehčí zaklínadlo, musel se s touto hůlkou sžít.
„Ty?“ rozzuřila se Belatrix.
„Tvá smrt je tu,“ pověděl a nepřestával ji zasahovat několika kouzly ze slabších úrovní. Hůlka pomalu ale jistě začínala spolupracovat, „neutečeš odtud, to je na tom to nejlepší!“ vykřikl a díval se do její naštvané tváře, ale nemohl si užívat její bezmocnosti, protože bezmocná rozhodně nebyla.
„Avada kedavra,“ zakřičela a on se s ladností zelené kletbě vyhnul a poslal na ni další výbušnou kletbu, kterou jen tak odrazila do zdi.
„Destructo!“ používal vše, co mu hůlka dovolila a s Belatrix to dělalo své, bylo jasné, že se bránila štítem, ale takhle mocné kletby způsobovali do štítu ohromné rány a on nepřestával, „Destructo! Reducto, Pulso, Expulso, Confringo, Defodio, Diffindo!“ posílal další a další kouzla a ona každým dalším kouzlem stále slábla a čím více štítů musela tvořit, tím slabším byly a tak dopadla na kolena a jen se bránila spršce ničivých a výbušných kouzel.
„Vipereus conclusio,“ nečekal a využil momentu její slabosti, hadi, které se prorvali skrz zem, ji obmotali a ona nemohla nic dělat. Pořádně se nadechl a vydechl, chytil si levou rukou tu pravou, přední nohu dal více dopředu a levou více dozadu pro větší stabilitu. Zamířil na ni hůlkou jemně skrčenou a použil jediné pro něj známé kouzlo z Grindelwaldovi temné knihy. „Elma´kin al-kinmum tetafundíní,“ pověděl soustředěně a temně rudý paprsek vylétl z jeho hůlky, jenom tím byl už mnohonásobně zesílen a tak když paprsek narazil do její hrudi, slyšel mnohonásobné zapraskání a pak jen viděl, jak odlétá několik desítek metrů a s ohromným hlukem naráží do zdi, kráčel k ní a cestou si přivolal její hůlku, kterou si strčil do hábitu.
„Eh,“ vyplivla krev Belatrix a stále na něj zírala s překvapením.
„Dovol mi tě seznámit,“ ušklíbl se poté, co se zastavil těsně před ní, „toto kouzlo bylo dříve určené na odhazování trolů, kteří byli v egyptě přemnožení, takže účinky na člověku jsou známé tím, že zpřelámou člověku všechny žebra a ty mu samozřejmě propíchnou plíce a to není všechno. Síla toho kouzla člověka odmrští silou, které žádné obyčejné kouzlo nezvládne. Tudíž samozřejmě ti to nalomí páteř, lebku a někdy i zlomí vaz, což v tomto případě se asi nestalo.“
„T-ty,“ bylo všechno co řekla a vyplivla velké množství krve.
„Toto kouzlo by bylo více zakázané než všechny tři neodpustitelné kletby dohromady, protože oběť trpí neskutečným způsobem a pak stejně zemře, pokud teda člověk nemá pět metrů a tunu, to by ho to možná jen složilo,“ zašklebil se, nebylo mu jí líto, vůbec ne. Otočil se a uviděl, že boj skončil a všichni ho teď pozorují a jediný, kdo k němu přistoupil, byl Grindelwald.
Stále pozoroval přicházejícího čaroděje místo, aby dával pozor na Belatrix, neměl důvod, ležela polomrtvá a sevřená hady.
„Jestli to nechceš udělat, provedu to sám,“ řekl jen a položil mu ruku na rameno.
Jeho výraz byl bez emocí, udělal dva kroky pryč od ní a pak se zrychleně otočil, došlápl na špičku pravé nohy a bez pořádného míření zařval: „Avada kedavra,“ sledoval let zeleného světla, který mířil na překvapenou Belatrix, ale nestačila udělat nic a paprsek se do ní vpil, v tu chvíli vydechla naposledy.
Poté co zběžně prolétl pohledem celý Mafloyův dům zjistil, že ta svině nebyla jediná překvapená, všichni na něj doslova zírali, viděl jednu mrtvolu smrtijeda a svázaného Pettigrewa, ušklíbl se tomu, že to byla desítka lidí proti dvěma, když kráčel dál, všichni jeho přátelé se mu uhýbali. Kráčel stále dál k jednomu tělu, věděl, komu to tělo patří a tak se pomalu přibližoval blíž, a čím byl blíž, tím více neviděl, slzy mu zakalily zrak. Šel na to místo jak na popravu, a když stál přímo před ním, spadl bezmocně na kolena a objal Aberforthovo tělo a brečel, brečel jak malý chlapec, vzlykal a nešlo to zastavit, první člověk co ho kdy podpořil, tu ležel mrtvý.
„J-jdu pryč,“ pověděl mezi jednotlivými vzlyky.
„Co s ním?“ řekl Grindelwald a on si byl jistý, že ukazuje na Pettigrewa.
„Byl to přítel mých rodičů, než je nechal zavraždit… ať se netrápí,“ dostal ze sebe a přemístil se společně s tělem pryč.
**
„Jdu za ním,“ vzpamatovala se první Hermiona.
„Ty?“ chladně se zasmál Gellert, „dle mého jsi poslední člověk, kterého by chtěl vidět a to nenávidí dost lidí.“
„Půjdu já,“ řekla Lenka a Gellert se na ni pozorně podíval.
„Myslím, že optimistické kecy teď nepotřebuje slyšet,“ pověděl stále chladně Grindelwald.
„Tak-,“ ozval se Percy.
„Copak jste všichni idioti? Správný muž neukazuje slabosti před jiným mužem!“ pokračoval ostře Grindelwald.
„Mě nezastavíš!“ řekla tvrdě a přísně Fleur.
Jeho zrak si ji vážně prohlédl. „Není důvod, věřím tomu, že to nezkazíš a že jsi na to vhodná,“ řekl bez špetky sarkazmu a pak jen uslyšel zvuk přemístění.
„A co máme dělat my?“ ozvala se znovu Hermiona a bylo vidět, že jí jeho slova ublížila, ale to mu vůbec nevadilo.
„Běžte domů, tady už nejste nikterak platní, pokud teda nechcete sledovat, jak to s ním skoncuji,“ dopověděl s úšklebkem a došel k té rozmlácené děvce, aby se skutečně ujistil, to samé udělal i s tím jedním smrtijedem, kterého oddělal, jenže tomu aspoň vzal hůlku a tu pak následně rozlomil v ruce. To ale to už slyšel poněkolikáté zvuk přemístění a tak se ujistil, že je tu sám a přistoupil k tomu člověku, o kterém mu bylo něco v náznacích vyprávěno a tak mu lehkým Finite odstranil kouzlo, které mu zakazovalo mluvit.
„Och, Gellert Grindelwald, jste opravdu silný, silnější než můj Pán,“ začala ta malá krysa povídat.
„Slyšel jsi, nemáš trpět,“ pomlaskal si.
„Ne!“ vykřikl, „Nezabíjejte mě!“
„Jenže i já mám svou vlastní hlavu a řekněme, že Potter kvůli tobě trpí, protože si mu sebral to, co by měl mít každý člověk, protože když to má, nestane se z něj zrůda, ano mluvím o rodině,“ pokračoval ledově a sledoval, jak ho ty malé protivné oči vystrašeně sledují, „člověk může být vrah, a když má štěstí skončí ve vězení nebo ho někdo ze silnějších popraví, jak dopadli tví přátelé,“ zašklebil se, „jenže… zaprodat lidi, co ti věří je pro mě ta nejodpornější věc, ke které se kromě zmrdů nikdo neodváží, a když jo, tak prostě nemůže odejít z tohoto světa tak, aby se netrápil,“ ďábelsky se zasmál. „Ne, ne, ne…s tebou si užiju mnoho zábavy, Potterovi to sice nepomůže, ale já se postarám, aby všichni zmrdi skončili tak, jak si zaslouží! Assa in tuo succo!“
**
Seděl na zemi a na hrudi měl přitisknuté tělo jediného člověka, co nad ním držel ochrannou ruku, celý svůj život a nikdy ho neklamal. Slzy mu padaly po tváři přímo na nehybné tělo, proč! Tohle jediné slovo měl chuť křičet, proč… proč neutekl, proč se obětoval, proč… nemusel umřít, byl to přece silný kouzelník a teď? Drží jeho tělo v náručí, místo toho, aby to bylo obráceně, vždyť se říká, že přežívají nejsilnější, tak proč je to teď naopak!
Nemohl dělat nic a to ho nejvíc rozčilovalo, pomstil ho, ale stejně se necítil lépe, život mu to nenavrátilo a nebude nic, co by navrátilo, člověk se může stát nesmrtelným, ale oživit někoho to nejde, jak nespravedlivé!
Proč zatraceně musejí umírat lidé, kterým dokáže říkat přátelé a vždy jen kvůli němu, kdyby nešel do té blbé hospody, tak se mu nemuselo nic stát, vlastně on ho zabil, protože kdyby tam nepřišel…
„Harry,“ ozvalo se za ním, až sebou poplašeně trhnul.
„Nemusíš tu být,“ pověděl poraženě.
„Přišla jsem za přítelem,“ pověděla Fleur a klekla si vedle něho.
„Já myslel, že tě někdo poslal, abych neudělal nějakou hloupost,“ povzdechl si a rukávem si setřel slzy.
„A měli důvod se domnívat, že nějakou uděláš?“
Neřekl na to nic, jen znovu sklonil zrak k mrtvému tělu.
„I teď vypadá, jako kdyby tě chránil,“ malinko se usmála.
„Právě,“ povzdechl si, „všichni mě chrání a přitom umírají!“
„Nechrání tebe, chrání svého kamaráda a to je velký rozdíl.“
„Jaký?“ zavzlykal, nemohl to zadržet a tak se tomu podvolil.
„Kdyby neznámý člověk skočil před tebe, aby si zachránil svět před Ty-víš-kým, pak by zachraňoval Harryho Pottera, jenže Aberforth udělal všechno proto, aby ochránil tebe. Aberforth nikdy neměl žádné své děti či vnoučata, ale myslím, že mu nikdy nikdo nepřirostl k srdci víc, než ty a tak prostě musel udělat vše, aby ti pomohl, a když zároveň mohl pomoct vyhrát válku, udělal to.“
„Jenže mohl utéct!“
„Mohl? Opravdu mohl? Nebo si to jen nalháváš, aby ses co nejvíce trýznil, Aberfortha jsem neznala tak jak ty, ale byl to i můj přítel, učitel a zachránce. Cítím stejnou vinu za jeho smrt jako kdokoliv jiný, měli jsme vás najít dřív, mělo nás napadnout, kde jste a probourat se dovnitř násilím, jenže my jsme jen slepě hledali a skončilo to tak, že jsme sotva našli tebe, a kdybys nebyl tak schopný, ani to by se nám nepodařilo,“ povídala Fleur a i s její tváře tekly slzy, „udělali jsme tolik chyb a jediný, kdo mu byl nablízko si byl ty, byl si jediný člověk, který u něj zůstal až do posledních okamžiků a myslím, že na to všechno myslel, když udělal to, co udělal. Já bych se mu teď ani vlastně nedokázala podívat do tváře, protože bych tam viděla zklamání nebo bych si myslela, že tam je, on mě zachránil a já jeho ne.“
Nedokázal na to chvíli nic říct, až po chvíli ze sebe dostal. „Myslím, že Aberforth by nemohl být zklamán, přál si zachránit mě a to se vám podařilo.“
„Dokázal si to sám.“
„Necítím se jako vítěz,“ řekl a zvedl se, aby Aberforthovo tělo položil na pohovku, jedinou spravenou pohovku v tomto sídle. Takhle vypadal, že jenom odpočívá, když tu takhle ležel.
„Kdo by se v tuto chvíli jako vítěz cítil.“
„Někdo, kdo nemá city a takových lidí je ještě na světě hodně.“
„A proti těmto lidem bojujeme a úspěšně.“
„Mohu se tě na něco zeptat, vyčítáš mi to, co jsem jí udělal,“ otočil se na ní a kromě červených očí už by nikdo nepoznal, že brečel jak malej.
„Udělal jsi to ty nebo by to udělal Grindelwald.“
„Tohle nebyla odpověď na mou otázku,“ povzdechl si.
„Překvapilo mě to, ale vzhledem k tomu jaký jsi, věřím, že jsi k tomu měl mnoho důvodu a tudíž, ti to nemám za zlé a ani ti to nevyčítám,“ řekla, a když viděl, jak se mu dívá do očí, uvěřil tomu, že mluví pravdu.
„Potřeboval jsem to slyšet… opravdu potřeboval,“ dostal ze sebe, „ale kdybych to neudělal, zradil bych mnoho lidí včetně sebe samotného, ale je nemorální se vraždu snažit ospravedlnit a tak se to ani nebudu snažit,“ dopověděl a kráčel po pokoji bez nějakého cíle, až došel k oknu, které odráželo jeho odraz.
„Co by mi na to asi řekli rodiče? Na svých rukou mám krev a ta se smýt už nikdy nedá,“ pověděl si potichu svému odrazu, jako kdyby tu nikdo jiný nebyl.
„Udělal by si to znova?“ zeptala se a stoupla si za něj, takže viděl i její odraz.
„Bez váhání,“ odpověděl.
„Tak toho nelituj, lituj těch věcí, které by si změnil, ale litovat činu, který by si při druhé šanci udělal znova je hloupé a sebetrýznivé,“ poučila ho a pak se najednou zasekla a řekla: „Podívej se na mě.“
„Proč?“ otočil se a díval se jí z několika centimetrů do očí.
„Tvé oči, změnili barvu, koukni,“ a jednouchým kouzlem se před ním objevilo zrcadlo.
„Dostali barvu Avada kedavry,“ řekl klidně a díval se dál do zrcadla. Jeho barva očí už nikdy nebyla tak krásná a nevinná, teď mu pohled do zrcadla bude vždy připomínat to, co udělal a to je dobře.
„Grindelwald to jistě dostane do pořádku,“ ubezpečila ho Fleur a nechala zmizet zrcadlo.
„Ani Grindelwald není Merlin,“ ušklíbl se a znovu se podíval od odrazu sebe samotného, které mu nabízelo okno, „po těchto lektvarech bych měl spát tři dny, ale vůbec netuším, jak bych teď mohl usnout, abych se každou minutu nebudil nějakou hrůznou noční můrou.“
„S tím ti dokážu pomoct,“ usmála se, a když se na ni otočil, pokračovala, „nejsem částečná víla jen proto, abych se tím dokázala chlubit a co bych to byla za vílu, kdybych se nedokázala postarat, aby má oběť sladce spala.“
„Potěšující,“ řekl a na jeho tváři se poprvé za dnešek objevil úsměv.
„Chceš ještě někomu něco říct?“
„Pohřeb si chci zařídit já, ostatní počká a dej tuhle hůlku zpátky Grindelwaldovi, prosím.“
„Samozřejmě, ale mám tu pro tebe něco, nenechala bych tě spát, bez hůlky,“ pověděla a vytáhla Aberfothovo hůlku, „byl by rád, kdyby se stala tvou dočasnou,“ znovu se na něj usmála a on musel hodně mrkat, aby znovu zahnal slzy. „A teď hurá na kutě, tvá osobní strážkyně proti nočním můrám je připravena, dobrou noc a sladké sny,“ řekla a pak jen slyšel, jak něco zpívá a ta melodie byla tak uspávací, že se tomu všemu rád podvolil.
**
„Jsem rád, že si se konečně uráčil vstát,“ uslyšel protivný Gellertův hlas těsně předtím, než chtěl otevřít oči a protáhnout se.
„Nejsem rád, že první věc, kterou uvidím po spánku, jsi ty, nechceš ještě předtím, než otevřu oči odejít a přivést mi něco hezkého?“ zeptal se sladce a zašklebil se na něj.
„Příště tě normálně vzbudím a nebudu na nic čekat.“
„Jak dlouho si čekal? Pět, šest sekund? Určitě si se zeptal Fleur a přišel na čas.“
„Máš pravdu,“ potvrdil mu to Gellert a on když konečně otevřel oči, uviděl jen Grindelwaldův kamenný výraz, který mu připomněl, proč jsou tady, „Fleur byla dost splašená tvou změnou očí, jsem tu, abych tě ujistil, že to takhle už zůstane, je to cena, kterou člověk zaplatí, když se naučí ovládat surovou magii.“
„Proto takové oči máš ty, Albus a… Aberforth?“
„Správně, magie ti pozmění zrak, konečně si prolomil jakýsi imaginární vak plný magie, aby si to mohl používat furt místo toho, aby si musel čekat, kdy se v něm objeví malá dírka a nějaká ta magie prosákne ven. Každopádně je to znak síly moci kouzelníka, čím slabší barva, tím je člověk víc spjat se svou surovou magií a čím naopak temnější, tím více člověk zabil sám sebe a svou magii tím, že obětoval cokoliv pro nesmrtelnost.“
„To jsem nevěděl.“
„Je toho spousta co nevíš,“ řekl Grindelwald a neznělo to nijak výsměšně, „a pokud se chceš ty věci dozvědět, tak mě musíš pozorně poslouchat, nechal ses tou magií ovládnout, když tě přišel Bill zachránit, málem si mu podřízl hrdlo.“
„C-co?“ dostal ze sebe šokovaně.
„Hrál sis s hračkami pro dospělé, pár takových stavů a magie tě budu normálně ovládat a pak se třeba jednoho dne probudíš a budeš ležet v kalužích krve stovky nevinných lidí. Magie je jako oheň, dobrý sluha ale špatný pán, podvolíš se jí a pak bude pozdě brečet, až umučíš vlastní ženu, přátelé či potomky.“
„Už to neudělám!“ vyhrkl rychle.
„Ne Harry, mnohokrát si tím zachráníš život, ale jen to nesmíš přehánět, proto jsem říkal jenom jedno, maximálně dvě kouzla při plné energii, když jsi polomrtvý, nesmíš takovéto bizarnosti dělat. Hádám, že si pochopil, takže toto téma pošleme k vodě.“
„Pochopil,“ řekl a naprázdno polkl.
„Přemýšlel jsem, jak moc tě seřvu za to, že si ohrozil svůj život tím hloupým přemístěním, ale myslím, že život tě poučil víc, než bych jakkoliv svými slovy dokázal já. Musíš pochopit, že tahle válka je o tobě, a když chceš utéct před přítelkyní, stačí ji uspat, zamknout se v jiném pokoji, či se přemístit sem nebo prostě tu ženskou utišit! To co si udělal, byla nevýslovná blbost a dopadla totálně na hovno!“
„Já vím!“ zakřičel smutně a poraženě.
„Vím, že to víš, ale kdyby to dopadlo jinak a všichni se ve zdraví vrátili jak v pohádkách, tak tu chybu uděláš znova a znova a opět do té doby, než někdo umře! To musí někdo umřít, aby si pochopil, co děláš za kraviny! Nechci být za hajzla, ale to musel umřít ten tvůj kamarád, aby si pochopil, že Voldemort je hajzl a ne dítě, co se bojí zabíjet? To musel umřít tvůj kmotr, aby si pochopil, že vše, co vidíš, nemusí být pravda? A teď musel umřít Aberforth proto, aby si pochopil, že milenecké hádky se dají řešit jinak, než se přemístit do nechráněného místa, kam se smrtijedi chodí napít?“ nepřestával Grindelwald.
„Posral jsem to! Já vím! Zabil jsem ho svým rozhodnutím a pak jsem se ho nesnažil bránit a utekl jsem jak srábek!“
„Doufám, že se svým životem uděláš tolik, aby se jeho oběť vyplatila,“ řekl Aberforth nakonec a bylo vidět, že na toto téma už nic neřekne, „každopádně zabili jsme tři smrtijedy a postarali se o to, aby se Voldesráč dozvěděl, že nám na hlavu jebat nebude, to že jsi dostal tu svini, jeho nasrání jen posílilo.“
„Byla zraněná a slabá, nebyl to těžký boj,“ povzdechl si smutně, předchozí slova ho bodala jako nůž přímo do srdce.
„Byl to těžký boj, boj ve tvém srdci a ten je vždy nejtěžší, sledoval jsem tvůj souboj pečlivě, zahnal si ji do kouta a zasypal ji nejsilnějšími kouzly, proti tomu se dá těžce bránit. V každém případě jsem rád, že jsi ji zabil, takovéto svině si nezaslouží vězení, jen smrt. Vězení nemá být pro takové lidi, jako jsem já a ta Belatrix. Albus mě porazil a dal mě do vězení s tím, že mé dny jsou sečteny a pak? Přijdeš ty a já zase můžu běhat po světě a zabíjet, s ní by to dopadlo stejně, takže si zapamatuj, jsou lidé, co zaslouží vězení a lidé, co zaslouží smrt.“
„Jenže já nejsem soudce!“ zvedl hlas.
„Tak si toho soudce sežeň a voď sebou, on řekne ‚jo‘ a ty zabiješ, pro mě za mě. Hlavně udělej to, co máš, zbytek je nepodstatný, je lepší když do konce svého života budeš litovat, že si zabil, než aby tisíce lidí litovalo, že si nezabil a ten dotyčný chladnokrevně umučil tisíce lidí. Dokud tu ale budu já, budu toho soudce a popravčího hrát já, aby tvá mladá a nyní už pošpiněná dušička měla klid,“ řekl Grindelwald a zvedl se, „doufám, že sis něco z tohoto rozhovoru vzal do hlavy, mluvit do hluchého stromu je na nic,“ rozhodil rukama a odešel, zůstal tu sám, tak jak to mělo být. Jenže pak si něco uvědomil a vyskočil z postele a otevřel právě zavřené dveře.
„Zítra mu uděláme pohřeb v Godrikově dole vedle jeho rodiny, jistě by si to tak přál!“ zakřičel na odcházejícího Gellerta.
„Čekali jsme jen na to, až se probudíš, většina je už připravená, na tobě je ten zbytek, byl jsi jeho nejoblíbenější, tak si připrav nějaký proslov a pokud chceš spáchat sebevraždu, dej vědět dalším lidem,“ řekl výsměšně Grindelwald a pokračoval dál.
„Komu bych to říkal, tvůj přítel pro Více a více dobra to jistě ví!“ nenechal si srát na hlavu.
„Jenže můj ‚přítel‘ žije, ten tvůj ne,“ pověděl sarkasticky a přemístil se pryč.
„Grázl,“ odfrkl si a poté, co se v pokoji nějak upravil, sešel dolů, kde seděli všichni, co tu bydlí. „Dobré, ať je cokoliv,“ řekl jako pozdrav a sedl si ke stolu. Jako první se zvedla Fleur a začala mu nandavat jídlo. „Díky hoši, že jste mě v tom lese našli, zapomněl jsem vám poděkovat.“
„V pořádku,“ řekl Percy.
„Přesně tak, poděkuj té motorce, ona nás směřovala,“ doplnil Bill.
„První děkuji lidem,“ řekl sklesle a trochu se pousmál na Fleur, když mu dala talíř nějaké polívky.
„Z Grindelwalda si nic nedělej, každý ztrátu snáší nějak jinak, a když se snaží být dokonalý, nepřipustí svou chybu a vždy si musí najít nikoho, na koho to svést,“ povzbudil ho Percy.
„Jenže problém je, že měl pravdu,“ připustil.
„Ne ve všem a takové věci se u jídla řešit nebudou!“ přikázala Fleur a oni všichni poslušně začali jíst. Snědl jenom polívku, a když mu chtěla nandat hlavní chod, zastavil ji rukou.
„Je to dobré, neuraz se, ale chci mít nějaké věci za sebou a tak půjdu vše zařídit,“ řekl a vstal, „díky, že jsem tu mohl zůstat,“ nečekal na odpověď a přemístil se.
Objevil se… doma, musí si na to stále zvykat, říkat tomuto domu domov. Soustředil se na nitrobranu a nastavil kamennou masku, která neukazovala nic. Kývnutím hlavy pozdravil pana Ollivandera, Grindelwalda si nevšímal a bylo to vzájemné. Vyšel po schodech do svého pokoje, ale zastavil se před dveřmi, nechtěl tam nikoho potkat a tak zamířil do kumbálu, kde najde vše, co potřebuje a hlavně klid.
Kouzlem si tu udělal alespoň lehký pořádek a sedl si na židli, která tu byla jakoby přímo pro něj připravená, vzal si do ruky brk a pergamen a začal psát.
Pane řediteli
„Nebylo by lepší, kdybych mu to řekl osobně?“ ozval se hlas za ním a on jen díky nitrobraně, nevyskočil jak zajíc ze židle.
„Nechtěl jsem z vás dělat sovu,“ řekl částečnou pravdu.
„Co chceš vyřídit?“ zeptal se celkem přívětivě Phineas.
„Že jeho bratr zemřel,“ řekl skoro šeptem.
„Hm… cože?!“
„Nenuť mě to opakovat,“ pokračoval v šeptání, byla to jen tichá prosba.
„Upřímnou soustrast, chlapče,“ řekl bez obvyklého sarkasmu jeho předek.
„Jste první, kdo to říká,“ smutně se ušklíbl, „a pro vaši informaci, zemřela Belatrix.“
„Komu mám poslat věcný dar?“
„Mě osobně,“ zapraskal rozčileně klouby, kdykoliv co si vzpomněl na to jméno, měl chuť udělat něco zlého.
„Udělal jsi to, co bylo správné, nevyčítej si to, každý má možnost volby, ona si vybrala špatně a tak za to zaplatila.“
„Chtěl bych být schopen to takhle jednoduše přijmout,“ povzdechl si.
„Až budeš starší, uvědomíš si, že v některých případech je vražda morálně ospravedlnitelná a tohle je jeden z těch případů, další případ je Tom Raddle a takhle bych mohl pokračovat. Kouzelníci si vždy řešili své spory kouzly a drtivá většina byla vysílána, aby protivníka zabila, takže se nic nemění.“
„Ještě nepřišla doba, abych přemýšlel jak toho a toho popravím,“ řekl tvrdě.
„A možná je to dobře. Jsi jediný žijící člen naší rodiny, bylo by zlé, aby si kvůli popravčím cílům někde proti přesile zemřel. Zesil, vyhraj tohle a pak ti bude celá Anglie ležet u nohou, věř mi, na to mám tušení, vidím v tobě to, čím jsem mohl být, kdybych nebyl hlupák a to už je co říct,“ pověděl vážně a pak imitoval kašel, aby jakoby ukázal, že tohle říct nechtěl, „vyřídím tvůj vzkaz a nechám na řediteli, ať jedná po svém, prozatím na shledanou.“
„Příliš mnoho lidí na mě spoléhá a vidí ve mně to, co tam vůbec není,“ povzdechl si a opřel si hlavu o opěradlo, kdyby tak mohl vrátit čas a změnit minulost, jenže nemohl a to bylo špatné… moc špatné.
|
Autor: Amren Vydáno: 9.12.2011 23:23 Přečteno: 2856x Hodnocení: 97% (hodnoceno 3x) |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Že Harry zabije Bellatrix nebylo překvapení, spíš jsi myslím, že by bylo překvapivé, kdyby ji nezabil...
Že umřel Aberforth taky nebylo překvapující, ale i přesto tomu prostě nemůžu uvěřit, vždyť to je Aberforth... ten, který tady byl od začátku (s výjimkou Percyho)... chjo, tos nemohl zabít někoho méně důležitého? Třeba slečnu Grangerovou?
Ale zbytek... snad táto zkušenost se smrtí přítele Harryho zcelí a udělá z něj konečně bojovníka a vůdce (třeba to, že si teď nenechal "srát na hlavu" od Grindyho bylo fajn) a celkově méně závislého chlapečka, jakým byl doteď...
Pak rozhodně nesouhlasím s názorem Sekko, Harry není polobůh, ani zdaleka, spíš to doteď byl malý, nerouzkoukaný chlapeček.
Jinak, dokonalý název kapitoly, na Bellatrix to úžasně sedí.
Na tuto povídku jsem narazil zcela náhodou, ze začátku jsem si ní nebyl tak jistý, ale asi po čtyřech kapitolách mě tak strašně stáhla do děje, že jsem ji nemohl přestat číst, dokud jsem nedočetl poslední vydanou kapitolu... Musím říct, že tato povídka patří me prvních pět nejlepších povídek které jsem kdy četl a to jich mám přečtených dost. Velice se mi líbí, jak tvůj příběh má hlavu i patu, nejsou tu žádné nepodstatné věci a vše patří k ději. Jsem opravdu rád, že jsi se rozhodl tuto povídku dokončit, protože to je jedna z nejlepších. Děkuji Ti za to, že jsi s tím nepraštil jako mnoho ostatních autorů. Opravdu velice děkuji.
Jo... náhoda... to je to, co většinou sem přivede zabloudilé čtenáře
:) Tak jako každý autor i já jsem se zlepšoval, sám dobře vím, že prvních tak 20+- kapitol je slabších, pak jsem chytil nějakou tu notu a příběh se začínal stávat smysluplnějším... To že jsem tak vysoko na žebříčku mě těší... i kvůli takovéto myšlence, že se to několika lidem líbí se pouštím znovu a znovu do psaní, aby příběh byl dokončen (v tuto chvíli je napsaná asi 64 kapitola, kdyby to někoho zajímalo) celou dobu jsem si zakládal, že příběh je jiný, proto tak 70% čtenářů přestalo číst, ale tak i za těch 30% bych měl být rád... Ne se psaním nepraštím, dokud tu budou lidé, kteří se snaží ve mě udržet ten zápal (oni ví, koho myslím) tak budu psát další jednorázovky i další kapitoly tohoto příběhu.
Páni, Sekko se rozepsal, tomu se nevyrovnám
Líbilo se mi, jak Harry konečně pomstil smrt svého kmotra, Nevillovy rodiče a pak i Aberfortha. Už je to u tebe tak, Harry se učí své lekce přes oběti svých přátel a nemyslím si, že to v budoucnu změníš a další jeho přátele budou umírat dál. Takoví je život a hlavně válka.
"Smrt patří k životu" tohoto moudra se držím, k čemu by byli řeči, že se snažím o reálné pojetí příběhu, když by padly desítky smrtijedů a nikde jinde by ztráty nebyly....
Karlosy: Vidíš musíš sa trošku snažiť ale zato je to môj prvý komentár k tejto poviedke, takže sa nemôžeš čudovať že je to také dlhé.
Ahoj,
povedal by som, že sa mi táto poviedka celkom páči. Pomohol si mi s jedným nápadom ktorý ešte musím nejak zapracovať do poviedky ktorú začínam písať. A taktiež si asi vypožičiam to s Kreaturom ten sľub alebo čo to bolo.
No a teraz k tvojej poviedke. Dosť originálny nápad, aby Harry zdedil veľké sídlo po Blackoch. Hoci sa mi na začiatku tá spolupráca s Ministerstvom nepáčila, pretože som si myslel, že necháš Popletala takého srágoru ale nakoniec si to aspoň nejak okorenil... S Percym si to tiež celkom dobre vymyslel a vysvetlil, ani som to z tohto pohľadu nebral. Predsa som mal na neho názor ako každý somár čo to čítal. Myslel som že tiež ide po moci no ty si to zobral z iného hľadiska. Náhodou sa mi pár HH/HG páči ale som za hocijakú možnosť okrem slashu. V hĺbke duše som počítal s tým že to Harrymu v škole okoreníš viac, takže ma dosť prekvapilo, že na neho útočil iba Weasle. Kde si sakra nechal Malfoya, to si svoje šunky váľal na Hawai?
Vytvoriť vlastný spolok dosť nezvyčajné a ešte nezvyčajnejšie aby jeho a Herm učil Gelert. A žeby boli trojica ktorá bojuje? Ešte stále som tomu nejak nepochopil. Harry útočí, Lenka bráni a Hermi bráni nezvyčajnými štítmy? Už som si myslel že z neho urobíš superhrdinu ale predsa si ostal na zemi hoci už z neho je skoro poloboh ale aj mi to nevadí
No a čo by som povedal nakoniec, hmm? Neviem len asi nech sa ti darí a nech máš kopu nápadov na ďalšie pokračovanie poprípade na parádny koniec s celou parádou.
Bylo by divné snažit se ti odpovídat na vše... přece jenom dost se toho má ještě vyjasnit... Malfoy svou úlohu zahrál a ještě zahraje... měl jako každý svůj důvod "nic nedělat". To že Harry je něco víc, než ostatní není příliš pravda, síla jeho se skládá ze sil ostatních a když jsou ostatní dobří, není důvod aby on byl slabý. Jak už jednou Aberforth řekl: "až najdeš nikoho, kdo se dokáže naučit štít ke každému kouzlu, donuť ho ke spolupráci klidně i Imperiusem." Takže Harry útočí, Lenka s Hermionou brání, ale každá jinak... i když teď už to tak neplatí...