Kapitola jednaačtyřicátá - Posily

Harry Potter and Pactum Purgamen

Seděl v pokoji a smutně se díval z okna. Přemýšlel nad tím, co by měl udělat, protože nemohl jít pryč, nemohl ani zjistit nějaké informace, což ho štvalo ze všeho nejvíc.

„Pane Harry, na Grimmauldově náměstí, je ta slečna, kterou jste tam nedávno přivedl,“ objevil se za ním Krátura, což ho dokonale zaskočilo.

„Jasně, přivedl jsem ji tam, ví, kde se to nachází,“ pověděl si sám pro sebe nahlas, protože přemýšlel, jak se tam Fleur mohla dostat. „Obsluž ji, hned tam jsem,“ dal konečně příkaz, na který Krátura čekal a mohl tak zmizet.

Přemýšlel, jestli to někomu má říct, ale řekl si, že bude jednoduší napsat vzkaz. Čapnul ze stolu pergamen, namočil si brk a ne zrovna úhledným písmem napsal, že je na náměstí. Tento vzkaz položil na postel a stejně jako Krátura před ním i on se přemístil.

„Tomuhle říkám překvapení, nastávající mamina se na mě přišla podívat,“ pověděl vesele, když si všimnul, jak stojí u dveří.

„Ahoj Arry, neruším?“ zeptala a jemu to připadalo, jako kdyby se i trochu bála.

„Jistě že ne, nemám toho mnoho co na práci, posaď se, přece tu nebudeš stát,“ ukázal na obývací pokoj, kam ho potichu následovala a teprve, když se posadili, přerušila to ticho.

„Četla jsem noviny,“ řekla a on už aspoň věděl, o co tu běží, „a mrzí mě, co se tam hlavně o tobě píše, zachránil si nám život, nejsem hloupá, abych nepoznala, že ten člověk, který zrušil bariéru a ten další člověk, který odrovnal tolik smrtijedů patří k tobě.“

„Nevím, o čem to mluvíš,“ usmál se a dal si ruce za hlavu.

„Arry…byla jsem u toho, když ti už nyní bývalý ministr kouzel dával peníze, u Merlina vždyť je to největší zločin, jakého se může ministr dopustit, poslal proti sobě hněv celé Anglie, Francie a všech spojeneckých států a kvůli čemu, aby ti dopřál koupit si třeba celé město? Arry oba víme, že je v tom něco víc.“

„Popletal měl asi jen dobrou náladu,“ řekl vesele.

„Dobrá, asi je to téma, o kterém nemůžeš mluvit s cizími, to chápu, takže na rovinu, proč jsem přišla. Chci se k tobě přidat, ať už děláš cokoliv, věřím tomu, že vyhraješ.“

„Cože?!“ zakuckal se překvapením.

„Zachránil si mě a mé dítě, pomohl si Billovi a nakonec někdo z tvého týmu, nebo jak to mám nazvat, zrušil bariéru a všichni se tak mohli přemístit. Udělal si toho víc, než celý Fénixův řád, nechci se celý život ukrývat a žít pod Fidelovým zaklínadlem, za pár měsíců se mi narodí miminko, nechci, aby žilo ve světě, kterému vládne, Ten-jehož-jméno-nevyslovujeme.“

„Fleur, vážím si tvé nabídky, ale rozhodně tě nepostavím proti tvým rodičům a tvému možná budoucímu manželovi. Takhle válka je o oběti a ty tu skládám já a ti, co nemají už co ztratit. Čekáš dítě, máš snoubence, neudělám nic, abych ti zkazil krásný život,“ pověděl pevně a nekompromisně.

„Arry-.“

„Ne Fleur, i moje přítelkyně musela složit neporušitelný slib, aby mě nezradila, je to nebezpečí, které nechceš postoupit. Aniž by si třeba chtěla, omylem něco řekneš Billovi a neporušitelný slib udělá něco nepředvídatelného, ne tohle ti já neudělám.“

„Billa vyhodili z práce, kvůli tomu, že se účastnil tomu, čemu říkají vzpoura. V sídle nového Fénixova řádu leží mnoho zraněných a celá Anglie se tě snaží dostat kvůli hloupým penězům, a jestli to bude takhle pokračovat, budeme odsouzení všichni, kteří tam byli. Arry, nebudu se hloupě schovávat, buď budu bojovat sama, nebo…“

 „Fleur tohle není hra, jak sama říkáš, každý mě chce zabít nebo uvěznit, není v celé Anglii větší nepřítel Voldemorta než já.  Všichni co jsou se mnou v této době, se plaví na potápějící se lodi, která je obklopená žraloky, nemůžu nic takového udělat a i kdyby ano, do žádného boje bych tě nikdy nepustil a pak by si mi stejně nebyla užitečná.“

„Myslíš, že bych nebyla užitečná? Má rodina má velmi vlivné přátele ve Francii, cokoliv budeme potřebovat, bude nám k dispozici a rozhodně tě nechtějí zabít, jak tady.“

„V tom případě ty přátele využij a odstěhuj se do bezpečí, nikdy bych se nedokázal smířit s tím, že se něco stalo nastávající matce, nikdy si mi nic nedlužila, dokonce nejsi ani z této země a Voldemort ti nic neudělal, vezměte se s Billem a odstěhujte se zpátky do Francie, dám vám několik tisíc galeonů jako svatební dar a budete spokojení a já vlastně taky,“ řekl a pomalu vstal.

„A navíc Hermioně by se určitě nelíbila další žena v partě, viď?“ otočil se s úsměvem ke dveřím, kde tušil Hermionu.

„Člověk už nemůže ani poslouchat za dveřmi,“ ozvala se Hermiona a ty dveře otevřela. „Jak dlouho o mně víš?“

„Asi před deseti sekundami jsem vyslal lokalizační zaklínadlo, abych se ujistil, že tu není nikdo další a hle někdo poslouchá za dveřmi. Kdyby to byl Bill, už by mě tu škrtil, že se s jeho snoubenkou bavím a nikdo od nás kromě tebe, by mě nehledal, takže to byl celkem přesný tip.“

„Lokalizační kouzlo?“ zeptala se udiveně Fleur.

„Jestli tenhle rozhovor mě být soukromý, musel jsem se ujistit, že je,“ pověděl a následně ihned dodal. „Taktéž jsem použil nitrozpyt, jestli se ptáš na to, jestli jsem se ujistil, že si to skutečně ty a v tom čaji je určitě protilátka proti mnoholičnému lektvaru a taktéž si myslím, že než mě Krátura upozornil, že si tu, tak si určitě zjistil, jestli si ta stejná osoba, která tu byla nedávno. Jak říkám, tohle není typ rozhovoru, který se dá vést nezávazně,“ řekl nakonec a kouknul se do pobavených Hermioniných očí.

„Tohle je přesně ten důvod, proč chci s te…s vámi spolupracovat. Nevím jaký je ten Brumbál, o kterém všichni básní jako o nejlepším kouzelníkovi, který Toho-jenž-nesmíme-jmenovat porazí, ale já věřím tobě,“ pověděla znovu skoro to samé.

„Co si o tom myslíš, miláčku, předpokládám, že si slyšela naprosto všechno,“ zeptal se Hermiony, která mu ze srandy dala facku.

„Ty jsi přece ta naše hvězda, učiň své hrdinské rozhodnutí.“

„Nezačnu o tom ani přemýšlet, jestli tu nebude Bill Jako otec a budoucí manžel by měl vědět, aspoň základní věci o své snoubence.“

„Dal si mi háček, který se nedá splnit, aby si mě ochránil a nemohl vzít?“

„Nevím, o čem tu mluvíš,“ řekl jako ten nejhodnější na světě.

„Dobrá, přivedu ho sem, ale až tě bude chtít, jak ty říkáš uškrtit, nebude to moje chyba,“ řekla a přemístila se pryč.

„Chceš Billa na své straně?“ zeptala se Hermiona.

„Jo, bude to takový kapesní učitel zaklínačství, Kratiknot je ve škole a knihy nejsou tak dobré, jako ukázka s praxí.“

„A co Fleur?“

„Jako správná ženská bude vařit,“ zasmál se a jen tak, že se uhnul pohlavku. „Bude z nás jediná, která může bez problému vyjít ven do světa, protože je jak čistokrevná, tak je neznámá. Cokoliv budeme potřebovat, ona dokáže bez nebezpečí zařídit.“

„Podle toho jak to máš promyšlené, je plánuješ přijmout co?“ zeptala se vychytrale Hermiona.

„Samozřejmě že ano, podporu Francie, služku do domácnosti a domácího učitele zaklínačství, to si přece nemůžu nechat ujít,“ řekl to vesele, ale myslel to vážně, skupina Pactum Purgamen vždy nabírala ty nejlepší a on příležitosti nepouští.

V době, kdy se Fleur přemístila i se svým manželem zpátky, mu Hermiona seděla na klíně a zrovna tak, aby nemohl vytáhnout hůlku.

„Co děláme tady!“ vyjel okamžitě Bill a zamířil přímo na ně hůlkou. „Dovedla si mě sem, abych ho zajmul?“

„Také tě rád vidím, Bille,“ pověděl sarkasticky a klidně pozoroval namířenou hůlku, věděl, že kdyby chtěl opravdu něco vyslat, už by to udělal a Hermiona by to určitě nenechala být.

„Já tebe ale ne,“ zvýšil hlas Bill a nepřestával na něj mířit.

„Polož tu hůlku, Bille, jestli ji nepoložíš tak-,“ začala naštvaně Fleur, ale nemohla to dokončit, protože hůlka z Billova rukou vylétla směrem k jídelně.

„Radši se o to postarám sám, jestli madam dovolí,“ řekl Percy a posadil se vedle nich.

„Začíná se to tu hemžit lidmi,“ pověděl vesele a mrkl na Percyho, který mu podal Billovo hůlku.

„Percy, ty se bratříčkuješ s někým, kdo nám málem zabil bratra?!“ vyjel znovu Bill a jeho tohle představení začínalo bavit, už jen chyběl popkorn.

„A to jsem si myslel, že zrovna ty budeš nejinteligentnější, ale zdá se, že jsem se mýlil,“ pověděl smutně Percy a podle něho tu roli hrál celkem dobře, podle něj se stejně jako on a Hermiona jenom dobře bavil.

„Nevím, čím si tímhle Fleur chtěla dosáhnout, ale odcházíme!“

„Jsem dospělá! Nebudeš mi rozkazovat, já zůstávám tady.“

„Co…ale…já,“ nedokázal ze sebe Bill dostat ani jediné slovo a on jemně položil Hermionu ze sebe na pohovku a vydal se k nim.

„Není potřeba žádné rozbroje, nikdo tu není držen, tady máš hůlku, jestli chceš, přemísti se,“ hodil mu hůlku, která dopadla na zem přímo před nejstaršího ze synů Arthura Weasleyho.

„Arry já neodejdu, zůstanu klidně tady na pohovce, dokud mi nevyhovíš,“ řekla pevně Fleur a jemu to vytvořilo mírný úsměv na tváři.

„Mé podmínky ti byly sděleny,“ poukázal na fakt.

„Může mi někdo vysvětlit, co se to tu děje?! Fleur co děláme doma u nejhledanějšího člověka Anglie, který mi zamordoval brášku.“

„Bille, ty jsi vážně blbec,“ neodpustil si Percy a on měl co dělat, aby se nerozesmál.

„Už pořádně dlouho jste si nepopovídali a ty začínáš takovými hanlivými jmény,“ řekla Hermiona směrem k Percymu a jestliže Bill do této chvíle nechápal nic, teď na tom byl ještě hůř, ono přece jenom být na cizím místě, kde si z tebe dělá dobrý den několik lidí a vlastní snoubenka odmítá jít domů, protože chce pomoci největšímu zločincovi k vyhrání války je docela náročné na pochopení.

„Arry nic takového neudělal, já Arrymu věřím,“ pověděla Fleur a on ji nemohl odepřít zapálení pro věc. Nechtěl říct, že dělá chybu, že mu věří, přece jenom měl být ten hodný hrdina.

„Musím ti pochválit výběr snoubenky, bratře, je opravdu velice chytrá.“

„Ty jsi ji očaroval, nakukal si jí nějaké nesmysly, když si ji odvedl na ministerstvu pryč co?!“ strčil do něj Bill, ale jeho odrážečská stabilita udělala své, takže jenom trochu couvnul.

„Ten tón si vyprošuji, jsi v mém domě, bez hůlky a já bývám celkem snadno nasrán, takže nepokoušej své štěstí. To že jsi starší, ti proti mocnější přesile nepomůže,“ řekl v klidu a rukou pokynul, aby Percy i Hermiona sklonili své hůlky, které okamžitě na Billa mířili.

„Fleur, je mi to líto, ale s Billem se nedá mluvit, je plný předsudků a zloby, která mu zatemnila mozek, ale jestli chceš, přijmu tě, jen ale pod podmínku, že ho můžeš navštěvovat jen v mém přítomnosti, abych zabránil vedlejším účinkům neuvážených slov po neporušitelném slibu, ale rozhodni se dobře, stále je to tvůj snoubenec,“ řekl nakonec, byl to ten správný argument, aby se Bill podvolil a kdyby ne, aspoň by si Fleur udělala vlastní a lepší obrázek, přece jenom čekat dítě v tak mladém věku je velká zkouška.

„O čem se to tu sakra mluví, nic ji nebudeš nabízet jasné, je ti to jasný?!“ bránil svou snoubenku Bill.

„Nech mě být tím, kdo ti to vysvětlí, klidně ti to může být potvrzeno i tvou drahou polovičkou, ale nech mě říct ti to důležité, přece jenom to, že víš místo jednoho z mých úkrytů, tě dělá spolupachatelem,“ provokativně se usmál. „Tvého bratra jsem nezamordoval, jak tomu ty říkáš, přepadl mě, když jsem si celkem legální cestou vyřizoval účty s Malfoyem, sprostě mě tvůj bratr dostal do zad, spoutal mě a vysmíval se mi, bohužel pro něj byl tak blbý, aby místo mě nějakým hnusným kouzlem zasáhl můj chráněný amulet a mocná magie, včetně černé se spojila a odstřelila ho pryč ode mě, odkud už se neprobudil, měl jsem možnost, se mu klidně vymočit na hlavu, ale nic z toho jsem neudělal, Malfoye i tvého bratra jsem zachránil včasným informováním profesorů.“

„A myslíš, že tomu věřím? Kdyby to takhle bylo Brumbál by nám to řekl.“

„A je to tu zase! Svatý Brumbál z Bradavic,“ pověděl ironicky. „Ten tvůj hrdina je namočen ve více špatnostech, než dokážeš spočítat a to věřím v to, že jsi velice inteligentní a umíš počítat do hodně vysokých čísel, každopádně ředitel se Snapem by nikdy neřekli nic pěkného a nedej Merline něco, co by mě očistilo.“

„A kdo jsi ty, že všechny soudíš!“

„Kdo jsem já? Já jsem Harry, ten Harry, který už jednou porazil Voldemorta a udělá to po druhý jenom proto, aby se ostatní měli lépe, ale když mi k tomu ministr dopomůže penězi, za který si stejně můžu houby co koupit, tak jsem ten špatný prohnaný zločinec Black jako bych šel po stopech mého kmotra, který utekl z vězení, zabil dvanáct mudlů a přece zabil i tu krysu Pettigrewa, jé on žije, jak je to možné, že by přece jenom můj kmotr nebyl vrah a já nebyl zloděj, to je přece nemožné,“ povídal vztekle.

„Harry nezacházej do detailů, můj bratr je věrný Fénixům, mohlo by se to vymstít,“ pověděl klidně Percy, ale zůstával ve střehu, to poznal podle jeho soustředění.

„Máš pravdu, tohle určitě stačilo, Bille, máš možnost, která se neopakuje, přemísti se pryč, udej moji polohu, dostaň prachy, buď uznávaným u Fénixů, uznávaný určitě i ve své nové práci pod ministrem Yaxleym a určitě i šťastným člověkem,“ rozhodil dramaticky rukama směrem k východu, i když přemístění východ opravdu nepotřebovalo.

„Nebo buď mužem a postarej se, aby tvá snoubenka byla šťastná a žila v době, kde není Voldemort a nevraždí se nečistokrevní jak na běžícím pásu,“ doplnila za něj Hermiona a on by to sám líp neřekl.

„Nikdo ti tu nenabídne bohatství, ale můžeš ho mít, stačí nás jen udat nebo je volba nebýt debil a obětovat svůj pohodlný život za lepší zítřky,“ přidal se k proslovu Percy a on se musel usmát, tahle sehranost ho skoro až dojímala.

 „Ty se opravdu chceš k nim přidat? Zradit Fénixův řád, zradit celou moji rodinu a pro co, pro slabou naději na vítězství?“ otočil se Bill na Fleur, která se nepřestávala usmívat, rozhodně bylo vidět, že je nad věcí a celou dobu tuší, že Bill je v tom s nimi.

„Díky včasnému zásahu Arryho a jeho přátel jsi ztratil jen práci, kdyby ten včasný zásah nepřišel, byla bych mrtvá a se mnou minimálně čtvrtina toho slavného Fénixova řádu, radši budu věřit Arrymu, než celému Řádu, který tvrdil, že ministr Popletal je srab a myslí jen na sebe a ten samý ministr o kterým všichni říkal jaký je slaboch, se jako první postavil Tomu-jehož-jméno-neříkáme a bojoval jako poslední z celého ministerstva a ještě mi s Arrym pomohl dostat se pryč z boje, když jsem byla zraněná a nakonec zahodil celý svůj život tím, že dal veškeré peníze na vyhrání války, které on nedokázal zabránit. Takže jak zněla otázka, jestli se k nim chci přidat a zradit celý Fénixův řád? Ano chci.“

Když dokončila svůj monolog, rozhodl se zatleskat. „Tohle byl opravdu působivý monolog, přemýšlela si někdy nad kariérou právníka nebo mluvčího?“ zeptal se vážně.

„Francouzské školy charismatu,“ odmávla to Fleur a on obdivně pokýval hlavou, už věděl, že Fleur bude hodně důležitý člen jeho skupiny, jestli má být někdo, kdo změní pohled národa, bude to ona, jediná osoba z Pactum Pergamen nezavržená světem a naprosto neomezená co se týče pohybu po Anglii.

„A jen tak mimochodem, nezradíš celou rodinu, svého milovaného bratříčka můžeš vidět každý den,“ řekl Percy a on společně s Hermionou se tomu zasmáli.

„Tomu se teda říká výhra,“ pověděla ironicky Hermiona, když se dosmála.

On se místo toho koukal střídavě po Billovi a po Fleur a k druhé zmiňované se rozešel naproti a podal ruku. „Oficiální to bude po několika pojistkách, ale rád tě budu mít při svém boku.“

„Nedopustím, aby beze mě někam šla,“ řekl pevně Bill a on se usmál a svoji ruku stáhnul a podal ji jemu.

„I tebe uvidím rád u svého boku, tohle není žádná výhra nebo vstupenka do ráje, přijmi to jako muž a buď obklopen láskou své snoubenky a přátelstvím lidí, kteří nezradí, neboť k tomu nemají důvod. Nebo to odmítni a buď obklopen nenávistí své snoubenky a lživou úctou celé Anglie, výběr je na tobě.“

„Jednou budu rád přísahat na svatbě Fleur věrnost, co bych to byl za manžela, kdybych jich nepodpořil v jejích rozhodnutích?“ zeptal se Bill a nabízenou ruku stisknul.

„Nemůžu říct, že si se rozhodl správně, ale rozhodl ses jako chlap,“ pověděl a druhou rukou mu poplácal po ramenu a poté co stisk byl uvolněn, opakoval gesto znovu s Fleur, která bez váhání tu ruku stiskla také.

„Bille, já věděl, že jsi muž, protože kdyby si nebyl a neměl to potřebné, asi by sis nemohl nabrknout finalistku turnaje tří škol, jinak mě těší Fleur, mě říkají Percy nebo také odpad rodiny, ale radši to první,“ podal usměvavě ruku Percy Fleur a všichni dokonce i Bill se bezstarostně zasmáli.

„Já jsem Hermiona, možná si mě pamatuješ ze školy, i když si určitě měla na práci jiné věci, než pamatování si jmen studentek,“ podala ruku na seznámení i Hermiona.

„Pamatuji, před posledním kolem se chlubil Krum tím, že měl nejhezčí partnerku na plese,“ přijmula nabízenou ruku Fleur a společně se tak všichni seznámili.

„Jo, Hermiona je takový kočovník po slavných kouzelnících,“ pokýval hlavou, že se svým výrokem souhlasí a usměvavě se díval na hraný naštvání ve tváři své přítelkyně.

„Ale konec srandy, musíte udělat to, co všichni, nedělám to rád, ale-.“

„Chápu, udělej, co musíš,“ přerušila ho Fleur a vytáhla si rukáv a znovu mu podala ruku. Kouknul prosebně na Hermionu, která už s naučenými frázemi provedla dvakrát neporušitelný slib.

„Takže co teď?“ zeptal se Bill po konci slibu.

„Nyní jestli chceš, můžeš se štípnout, aby si zjistil, že je to pravda, jinak vás přemístím do našeho sídla, kde vás seznámím s dalším člověkem, který byl ten, kdo tam dělal rozruch mezi smrtijedy, ale před tím vás upozorním, že nemá rád, když někdo hystericky křičí, když ho uvidí,“ řekl a místo čekání na odpověď je rovnou oba přemístil.

„Gellerte?“ zakřičel do kuchyně, odkud se ozval otrávený povzdech.

„Asi už je čas na oběd,“ řekl novým členům a pokynul jim ke kuchyni.

„Pěkná výzdoba, tady všichni bydlíte?“ zeptala se Fleur.

„Tady bydlí ti, kteří nemají jinde možnost a je to takový hlavní štáb,“ vysvětlil a zastavil se v kuchyni, kde Gellert pozvedl pohled a prohlédl si je.

„Další magoři, kteří se nechali zatáhnout pod neporušitelný slib? V tom případě vítejte ve vězení s pravidelnou stravou, vlastním pokojem a celkem slušnou knihovnou,“ řekl nevzrušeně Grindelwald a dál obědval.

„To je-.“

„Ano jsem Gellert Grindelwald, ten hajzl, kterého znáte z knih. Ano dělal jsem pokusy s černou magií. Ano znám víc kouzel černé magie, než vy názvů měst a nakonec ano, byl jsem to já, kdo vám tam na ministerstvu zachránil zadky,“ ukončil svůj proslov a už se nenechal při obědě rušit.

„A ještě nějací ostatní, kteří by nám vyrazili dech?“ zeptal se překvapeně Bill.

„Jo další členové jsou Aberforth Brumbál, profesor lektvarů ze školy čar a kouzel Horácio Křiklan a studentka šestého ročníku Havraspárské koleje Lenka Láskorádová,“ odpověděla Hermiona, když se přemístila zrovna v tu chvíli, aby slyšela otázku.

„A nakonec poslední člen je skřítek Krátura, kterého už oba znáte,“ doplnil nakonec.

„A jak si říkáte?“ zeptala se Fleur.

„Já jim říkám magoři nebo debilové, sedí obojí, jejich plány jsou tak mimo realitu, že musí sbírat každého, aby měli aspoň šanci,“ znovu pověděl Grindelwald a odsunul prázdný talíř. „Budu ve svém pokoji a budu si číst, jestli tu budete řvát jak exoti, všechny vás umlčím,“ pověděl rozmrzele Gellert a odešel.

„To je takový furt?“

„Asi ho jen bolí zuby nebo se špatně vyspal,“ pokrčil rameny.

„Já tě slyšel Blacku!“ ozvalo se ještě ze schodů a on se musel pousmát, bavilo ho, strašně ho bavilo štvát každého v tomto domě.

Jelikož Bill i Fleur bydleli ve svém, nikdo je nemohl hledat a tak tu zůstali celý den a noc, protože bylo hodně věcí, které se museli dozvědět a také mnoho věcí, které chtěl vědět on sám.

Bylo stejně zajímavé, jak se mu až s podivem dařilo shánět nové lidi, když byli jenom oni dva s Aberforthem tohle by nečekal a sám tušil, že je to začátek. Ještě po světě běhá dostatek lidí, kterým by rád podal ruku, jen to chtělo čas, který zatím neměli, protože byli ukrytí. Voldemort sice určitě někde hledal někde Bezovou hůlku, kterou měl u sebe ředitel, takže pokud se ze zpráv nedozví o hrdinské smrti Bradavického ředitele nemusí se ničeho obávat, jediné co ho mrzelo, bylo to, že už neměl žádný příval informací z ministerstva, kromě těch pár, kdy Aberforth náhodou použije nitrozpyt, Veritasérum a podobné hračičky na nějakého ministerského ožralu.

Už ani nedokázal číst noviny, protože to byl jen příval lží s jedinou pravdivou rubrikou a ta informovala o úmrtích. Potřeboval vědět pravdu a jen jediný člověk z Denního věštce ví pravdu a toho musel navštívit a to právě teď.

Došel si do kufru pro neviditelný plášť a oblékl se do něčeho přijatelnějšího, přece jenom nebude ve svém sídle a tak musí reprezentovat.

„Hermiono, musím do Godrikova Dolu, beru si neviditelný plášť,“ pověděl do tréninkové místnosti, kde si zrovna měřili síly v boji dvojic, muži proti ženám.

„Nemůžeš jít nikam sám, to že to jsou tvoje rozkazy, neznamená, že ty je jako jediný můžeš porušovat,“ zastavila se Hermiona v půlce odříkávání kouzla.

„Godrikův Důl? Půjdeme s tebou, aspoň si uděláme s Billem romantickou procházku, viď?“ podívala se natěšeně Fleur na svého přítele, který v tuto chvíli na ni mířil hůlkou. Byl rád, že zrovna Fleur je v týmu s Hermionou, která ji ochrání před jakýmikoliv kouzly.

 „Bude to rychlá akce, takže si toho moc neužijete, ale klidně pojďte,“ neměl proti tomuto nápadu nejmenších námitek, všichni budou spokojení a o to tu šlo.

„Skočíme se domů upravit, takže chvíli vydrž,“ řekla nadšeně Fleur a přemístila se dřív, než Bill mohl cokoliv říct.

„Slyšel jsi, za chvíli jsme tu,“ povzdychl si Bill a taktéž se přemístil.

„Víte co je sranda?“ zeptal se Percy. „Ten jediný, kdo by měl vědět, že jeho snoubenka čeká dítě, to neví, přitom my ostatní jo.“

„Kdyby to věděl včera, tak by mě tam doopravdy uškrtil,“ pokrčil rameny a vydal se ještě v rychlosti nasnídat, než se jeho doprovod připraví.

„Takže tohle je ta slavná vesnička?“ zeptal se Bill ihned poté, co je tam přemístil a snad po něm nechtěl, aby odpovídal, když tu byl tajně.

„Vypadá obyčejně, na to že jí založil jeden z nejslavnějších Angličanů.“

„Mohli byste pohnout? Procházky zamilovaných si dělejte pak sami,“ zabručel šeptem a vydal se dopředu. Všem popsal cestu, aby věděli, kam jde, i když ho nevidí a tak chodil od domu k domu a hledal ten správný, až k jeho smůle to byl jeden z posledních, který navštívil.

Zaťukal on, protože ty hrdličky se k ničemu neměli a za pár sekund vyšel ten, kterého hledal.

„Přejete si něco?“ otočil se na Billa s Fleur.

„Ach jistě, mám pár informací, které bych chtěl dál do zítřejšího vydání,“ pověděl Bill, když si uvědomil, že je to na něm.

„Ach tak, pojďte dovnitř,“ řekl Marvin a ukázal do svého domu, kam vešel jako první a poté, co je Marvin naváděl do pracovny, on si pro jistotu dům pojistil nějakými bariérami.

„Co mi teda chcete sdělit?“ zeptal se Marvin, když všichni seděli.

„Oni nic, to já,“ sundal ze sebe plášť.

„Harry, rád tě vidím, co potřebuješ?“

„Informace, a jelikož vím, že jsi to ty, kdo má ty správné, jdu přímo za tebou.“

„To samozřejmě děláš správně, dáš si nebo tvůj doprovod něco k pití nebo zakousnutí?“

„Přejděme rovnou k věci, doba není pro mě příliš přívětivá,“ odmávl to šlechetné gesto.

„Jistě zatykač na padesát tisíc, to jsem za svoji kariéru ještě neviděl, nuže co by si potřeboval.“

„Informace a ne tohle,“ hodil mu na stůl dnešní vydání Denního Věštce. „Všichni inteligentní se dovtípí, že jsou to jen lži, ministr nikdy nedal peníze na nemocné děti a ty nový strážci ministerstva nejsou nikdo jiný než banda smrtijedů nebo lidí pod Imperiusem.“

„Harry musíš pochopit, že mě platí, abych tam tisknul to, co oni chtějí, ať je ministr sebevětší parchant, dokud mě platí, musím pracovat.“

„Samozřejmě, nechci, aby si nedělal svou práci, právě naopak, jenom chci, aby si mi posílal co nejčastěji pergamen s těmi pravými informacemi, stručnými třeba, jen aby tam bylo to, co potřebuji. Nevím kolik ti platí, ale budu ti dávat padesát galeonů týdně za všechny potřebné informace.“

„Nepotřebuji peníze, tví rodiče toho pro nás udělali mnoho a ty také, nejsem nevděčník.“

„A já nejsem žebrák, Marvine, máš něco, co potřebuji, padesát galeonů mi neuškodí a tobě pomůže.“

„A jaké informace jsou ty, co žádáš?“ zeptal se viditelně spokojeně Marvin.

„Informace o pohybu smrtijedů, jejich dosazování po funkcích, uvěznění lidí, informace o Harrym, o Bradavicích, prostě všechno,“ chytil se slova Bill, když on na chvíli zapřemýšlel, co přesně chce.

„Dobrá, co s tím pergamenem mám dělat, soví pošta není vhodná.“

„Má sova je schopná a navíc, ona bude vědět, na jaké místo to položit, aby si pro to skřítek mohl dojít a nikdo mě neprozradil,“ uklidnil starosti.

„Dobrá tedy, měl by si ale radši odejít,“ řekl nakonec Marvin a přívětivě se usmál. „Jedna rada nakonec, neriskuj takhle zbytečně, padesát tisíc je mnoho, i tví přátelé by tě za to byli ochotní zradit, neznámý lidi to udělají s obrovskou radostí.“

„A vy?“ zeptala se Fleur.

„Já? Nikdy bych se nemohl podívat do zrcadla ani na všechny ty symboly, který tu jsou na památku rodiny Potterů a Godrika Nebelvíra, mé tajemství a pomoc je ti Harry zaručena, ale už takhle neriskuj, budu ti posílat novinky tak často, jak je budu získávat.“

„Nenech se vyhodit z práce kvůli tomu, radši pomaleji než riskantně,“ upozornil radši.

„Budu na to pamatovat a teď radši běžte, jestli vás uvidí má manželka, nemusela by mít radost.“

„V pořádku, díky Marvine, cením si toho.“

„A já si cením toho, že nesedíš na prdeli a něco s touhle situací děláš,“ pověděl na rozloučenou Marvin a poté co se ujistil, že tu po něm nezůstala žádná bariéra, tak se každý jednotlivě přemístil nejdřív na Grimmauldovo náměstí a pak do sídla, protože bezpečnost především, tak znělo jedno z hesel. Každopádně informace z ministerstva byly zase zaručený a to mu udělalo úsměv na tváři, tohle byl zase jeden z povedených dnů.

Jestli ho nějaké rozhodnutí za posledních pár dní dostalo, tak to bylo to, že Percy se rozhodl neotravovat tu, jak to sám nazval a přestěhoval se k Billovi a Fleur k nim do domu a pro jeho překvapení, oni s tím ochotně souhlasili. To že je tam občas chodil navštěvovat i Arthur, asi nikomu z nich nevadilo, takže proč by on měl něco namítat.

Každopádně mu tak nějak připadalo, jako kdyby tenhle nápad vymyslel Grindelwald, protože jakmile tam zase byli ve třech, nehnuli se z tréninkové místnosti nebo z obývacího pokoje, kde obvykle cvičili teorii nebo si jenom četli v tichosti různé knihy.

„Snažil jsem se dočíst o nějakém lepícím kouzlu, které by se dalo dobře použít, ale nenašel jsem nic, takže na to budeme muset jít jinak,“ pověděl z ničeho nic Gellert a oni se na něj zvědavě podívali.

„Lepící kouzlo?“ zeptala se Hermiona. „To je přece-.“

„Nemyslím na věci u Salazara, vy mě snad zkoušíte,“ zatřepal Gellert hlavou, jako kdyby oni za všechno mohli. „Lepící kouzlo na vás dva samozřejmě. Nevím, co jste si mysleli, když jste se na tom ministerstvu tak rozdělili, proti vám byli povětšinou stejně silní a silnější protivníci, sami o sobě neumíte nic, a když vám jde spolupráce, proč se sakra rozdělujete!“

„Nepovedl se mi jeden štít tak-.“

„Tak co? Tak si ho nechala samotného, aby někde chcípnul? Zajímavý přístup, je vidět, že těch padesát let mimo bylo opravdu dost.“

„Tak to nebylo-.“

„A jak to bylo, kdybych se nerozhodl motat vedle vás, tak tebe by sežral vlkodlak,“ ukázal znuděně na něj, „a tebe by zničil nějaký smrtijed a to se nebudeme bavit o tom, že jste ani jeden z vás neposlouchal mé rozkazy, oběma jsem vám přikázal se postarat o ministra, abyste se tam setkali a bojovali zase spolu, ale ne, ty si běžíš zachraňovat holky a ty jdeš taky úplně někam jinam.“

„Udělali jsme chybu,“ přiznal chápavě.

„Udělali jste chybu?“ zeptal se překvapeně Gellert. „Ne vy jste to doslova posrali! Neučím vás proto, abyste hned při prvním boji někde chcípli. Všude byli silnější nepřátelé a vy, i když spolu sdílíte jednu postel, tak prostě odmítáte stát bok po boku v situacích, která to vyžaduje, to nemůžete prostě nazývat chybou.“

„Takže co?“ zeptala se odevzdaně Hermiona a bylo vidět, že i ona chápe závažnost jejich chyb.

„Budete ode dneška bojovat vy dva proti mně, a pokud uvidím, že radši bojujete sami nebo se snažíte oslnit, srazím vám hřebínek a věřte mi, že se nebudu bát na vás použít nějaké nehezké kouzlo. Aspoň si sami uvědomíte, co vás může čekat, rozumíme si?“

„Ano,“ odpověděli najednou.

„V tom případě uvidíme, jak dlouho vám vaše spolupráce vydrží,“ ukončil tento rozhovor Gellert a už ani na okamžik nezvedl svůj pohled od knihy.

Byl rád, že všechny dopisy, které posílá Lence, dochází bez problému, přece jenom musel to posílat cizí sovou a ještě z Grimmauldovo náměstí, aby i kdyby někoho něco napadlo, aby nemohl ani náhodou přijít, že ty zprávy jsou od něj.

Ve zkratce a hlavně v náznacích psal, co dělají, co se učí a hlavně jak by se tu nudil, kdyby celý den neměl zabitý, že co jeho tělo dopadne do postele, ihned usne.

Byl rád, že mu chodí odpovědi, jak se ona stále učí s profesorem Kratiknotem, protože když oni zde mají Grindelwalda, ona se musí taktéž stále zdokonalovat a jediný kdo zbýval, byl právě profesor Kratiknot nebo Horácio, ale jelikož měl na starost Zmijozel, nebylo to zrovna nejlehčí a donutit spolupracovat Snapea to je stejně reálné jako kdyby na výuku k ní chodil Voldemort.

Jediné co ho mrzelo, ale nemohl vyčíst z dopisů, jak se tam musí sama nudit, on tady měl aspoň Hermionu a občas i Percyho a ona tam musela být mezi smrtijedskou zplodinou či Nebelvíry, kteří si hrají na hrdiny. Jenom doufal, že už se do školy nevrátila Theresa, protože to byla opravdová noční můra.

Každopádně psala, že je šťastná a on jí to asi chtěl věřit, protože přátelům se má důvěřovat, i když pro naše dobro dost často neříkají pravdu.

Ale poslední odstavec v dopise mu přišel pěkně do noty a tak mohl s úsměvem na tváři zavolat příkazem do prázdné místo „Dobby!“

Ten poslední odstavec se zmiňoval o tom, že Dobbyho už není v Bradavicích potřeba a bude mu lépe s Kráturou nebo tak to aspoň psala ona, on to viděl jako, že někoho tak hodného jako Dobbyho nenechá pracovat jako připravovače jídel pro Snapea, ředitele či jakéhokoliv budoucího smrtijeda.

„Pan Harry volá Dobbyho?“ zeptal se očividně šťastně skřítek a málem tím štěstím si omlátil lampu, která mu osvětlovala dopis o hlavu.

„Ano Dobby, už v Bradavicích jsem ti sliboval, že jestli chceš, budeš moct spolupracovat a bydlet se mnou a teď ti tu nabídku pokládám znova.“

„Dobby opustí Bradavice?“

„Pokud chceš, není to příkaz, já jen nezapomínám na přátele,“ pověděl otevřeně bez nějakých nucení.

„Dobby je pana Harryho přítel?“ zeptal se nevěřícně skřítek a vysmrkal se do svého oblečení.

„Nejsem tvým pánem, tím přece není nikdo, jsi svobodný,“ usmál se, když si vzpomněl na druhý ročník, jak Dobbyho doslova Luciusovi ukradl, každopádně i po těch letech mu to stále dělalo radost a hřálo ho to na srdci.

„Dobby nezapomíná na to, co pro něj pan Harry udělal-.“

„Ne Dobby tohle není o vděčnosti,“ řekl poprvé vážným hlasem. „Jestli chceš se mnou pracovat, tak proto, že to sám chceš. Nebudeš mi dělat otroka ani poskoka či něco podobného, budeme normální obchodní partneři, protože každý máme to, co ten druhý potřebuje,“ řekl a v duchu si dodal: „aspoň teda myslím.“

„Pan Harry je na Dobby tak milý, Dobby bude rád pomáhat panu Harrymu, Dobby udělá pro pana Harryho cokoliv,“ řekl pyšně a potěšeně skřítek.

„V tom případě jsem rád, že mohu spolupracovat s jediným svobodným skřítkem, kterého znám,“ řekl nahlas, ale v duchu si zase dodal, že to tak dlouho nezůstane.“

„Dobby nyní půjde to oznámit panu řediteli Brumbálovi,“ řekl nadšeně Dobby a přemístil se pryč.

„Škoda, že u toho nemůžu být, ten ksicht bych opravdu chtěl vidět,“ zamumlal potěšeně a představoval si, jak Brumbál musí asi čumět, i když ne že by ho nějaký skřítek vytrhnul, ale on není ten, co by podceňoval sílu a užitečnost skřítků, přece jenom oni dva s Kráturou mu budou jistě užitečný, pokud bude u něj stát z důvodu oddanosti a ne nutnosti, jen se na tom musí zapracovat a už má na to dobře rozhozené sítě.

Formát pro tisk