Kapitola osmatřicátá - Příprava na boj
Harry Potter and Pactum Purgamen
„Jste pomalý jak želvy! U Salazara možná znáte pár štítů a nějaká kouzla, ale kdybych použil kouzla, na které neznáte štít, tak byste ani neuhnuli!“ už poněkolikáté na ně zařval Grindelwald, když je nutil, běhat z jedné strany tréninkové místnosti na druhou.
„Pochybuji…že vás…někdo nutil běhat…protože přece…čistokrevní kouzelníci neběhají,“ pověděl tak zmoženě, že už v té větě nebyl slyšet ani ten sarkazmus, který chtěl použít, ale běžel dál, nechtěl mu nahrát do karet.
„Máš sílu na kecy? Tak místo toho běhej! Samozřejmě že jsem neběhal, měl jsem tutory na bojové umění, šerm a třeba i meditaci, tady jsem ale vaším tutorem já, takže budete běhat!“
Měl chuť ho pořádně nakopnout, když asi posté kolem něj běžel, ale sám chtěl mít takovýto trénink a tak si nemohl ztěžovat a navíc, mohl si hrát na frajera, ale včera byl natolik vyčerpaný, že byl rád, že mohli jít spát, takže jestli chtěl někdy bojovat proti někomu silnému, musel mít výdrž.
„Stačí, dejte si pauzu,“ řekl Gellert a on si rád sedl a opřel o zeď, podíval se na Hermionu, která vypadala ještě hůř, asi proto že měl oproti ní aspoň nějaký trénink.
„Kolik umíte bezhůlkových kouzel?“ zeptal se zcela neočekávaně Grindelwald a oni mu jak jistě musel čekat, odpověděli, že žádné.
„Takže co uděláte, až vám někdo sebere hůlku?“
„Schováme se?“ navrhla Hermiona a stejně jako on určitě nechápala smysl těchto otázek.
„Není kam, nemůžete ani utéct.“
„Pokusím se ho nějak přesvědčit, aby nedělal to, co chce dělat?“ navrhl další možnost on.
„Uplatit? Dobrý nápad, ale je možnost, že se něčí věrnost nebude dát koupit, takže co pak?“
„Vyprovokuji ho k nepříčetnosti a hůlku si vezmu jakýmkoliv způsobem?“ zkusila Hermiona.
„Přesně tak! Dokonalá odpověď,“ pochválil Grindelwald. „Když on na vás míří dvěma hůlkami a vy nemáte ani jednu, nebudete si hrát na nějakého hrdinu, útok do slabin, je nejlepší volba, při vzdálenosti mezi vámi menší jak deset metrů, stihne vyčarovat tak dvě zaklínadla, uhněte se jim, srazte ho na zem a klidně i ubodejte.“
„To je docela…odporný,“ pověděl nahlas.
„V tom případě, když vám seberou hůlku, stůjte a nechejte se tím prvním zaklínadlem zabít,“ pokrčil rameny a jemu to přišlo opravdu hrozné, takhle nad tím přemýšlet.
„Harry, zavolej toho skřítka.“
„Kráturo,“ zavolal a ihned se před ním Krátura objevil.
„Skřítku, dones sem nějaké dýky, určitě taková čistokrevná rodina jich musí mít ve svém sídle spousty,“ pověděl Grindelwald, a když se na něj Krátura otočil, musel jako jeho pán s povzdechem říct: „udělej to.“
„Ať už to pak použijete nebo ne, stejně jako každý čistokrevný kouzelník musíte se naučit dýku jak používat, tak vrhat alespoň na deset metrů, což je obvyklá vzdálenost při souboji. Je to vražedná zbraň, takže když nemáš hůlku, prostě jenom rychle hodíš a konec, vyhrál jsi.“
„Tohle je dost ujetý,“ pověděla naštvaně Hermiona.
„Jestli chcete zachránit svoje zadky, budete se učit, co já chci! Jestli nechcete, já si půjdu číst a můžeme tohle skončit,“ dořekl Grindelwald taktéž naštvaně a jako na zavolanou se objevil Krátura s krabicí, která byla jistě z toho nejdražšího dřeva, které šlo sehnat.
„Kráturo můžeš jít,“ jemně odehnal skřítka a přejel poté krabici a jemným pohybem jí otevřel. Uvnitř bylo položených pět dýk v nějaké látce, která podle hmatu byla velice příjemná.
„Jedna chybí,“ zahudroval Grindelwald a sám si celou krabici vzal do ruky a vyndal z ní jednu dýku. „Dobře vyvážené, tohle je dobrá sada na trénink,“ zamumlal si pro sebe a v rychlosti, kterou opravdu nečekal, se otočil a tu dýku, kterou ještě před chvíli držel, vrhl na jednoho tréninkového panáka.
„Ještě se to neztratilo, vidíte? Nemusí se jenom zabíjet, tahle rána, po rychlém příchodu lékouzelníka, by možná skončila dobře, pokud by se…,“ došel Grindelwald k tomu panákovi a dýku vytrhl a zabodl jinam. „Pokud by se takhle nevytrhla a nezabodla do srdce, to už ani lékouzelník nezvrátí,“ zasmál se hrůzostrašně. „Teď vy, každý si vezměte dvě dýky, a pokud pětkrát po sobě nezpůsobíte z pěti metrů smrtelné zranění, neskončíte, rozumíme si?“
„Trénink na nic, za chvíli se setkám s Voldemortem a jediný co budu umět je házet dýku,“ zabručel dostatečně nahlas a sebral si z krabičky ony dvě dýky, co měl a naprosto naštvaně je stereotypně házel, došel si pro ně a znova házel, takhle asi stokrát, protože buď to šlo vedle, nebo to byla „náhoda,“ jak vždy zahlásil Grindelwald.
Po třech nejúmornějších hodinách se na to chtěl už vykašlat, pravá ruka mu už nešla ani zatnout, takže musel házet levou a to byl rád, že tam ta dýka doletěla, ale neukáže mu, že je slaboch, on se nevzdá i kdyby je pak měl házet nohou. Hermiona buď byla na tohle lepší, nebo prostě měla jen štěstí a dokázala se osmkrát po sobě trefit, což se mu prostě nedařilo.
„Stačí, už mě nebaví sledovat tu hrůzu, až budeš schopný pokračovat, tak mě zavolej,“ mávl na něj výsměšně Grindelwald.
„Já…můžu pokračovat,“ zavrčel nebezpečně.
„Poslední pokus, přestaň si tu hrát na ublíženého chudáka, čapni tu dýku do pravé ruky a tref se. Pokud si ubožák, tak si dojdi pro lektvar, ale nediv se, že tě nikdy nebudu brát vážně.“
Sebral si tedy dýku do pravé ruky a s velkou bolestí ji sevřel, zakousnul se do rtu, aby z něj nevylezla ani hláska a po pečlivém zamíření hodil. Jeho veškerá radost, ale zmizela, když viděl, jak vedle to hodil, ale k překvapení jeho a určitě i Grindelwalda dýka v půli cesty k panákovi změnila směr a trefila ho přímo do hlavy s takovou razancí, že se panák převrhl.
„Když už jste sami o sobě neschopní, aspoň že vaše spolupráce je na dobré úrovni,“ řekl Grindelwald, otočil se a odešel.
„Počkej, vyléčím ti to, tady zatím vypij lektvar,“ podala mu malý flakónek a on se musel usmát. Byl rád, že na něj myslí.
„Na léčící kouzla jsem levá, tak aspoň předstírej, že to pomáhá,“ usmála se na něj a použila pár pro něj známých i neznámých zaklínadel, po kterých se mu opravdu ulevilo.
„Jelikož tvá ruka s hůlkou je nepoužitelná, budeme se věnovat teorii,“ řekl Grindelwald po jídle, ať už měl cíl jakýkoliv, dařilo se mu jej uštvávat dobře. „Neustále jsem se zajímal jen o bojovou magii, takže ode mne neočekávejte nějaký trénink formulí nebo přeměňování, jelikož ale má záliba byla taktéž léčivá zaklínadla, protože v mé době nebyl nikdo, kdo by dokázal pořádně vyléčit vedlejší efekty po Cruciatu, kterých jsem pár zažil, takže se budeme učit takhle. Harry naučím tě ty nejsilnější, a jestli budeš chtít tak i ty nejtemnější zaklínadla, které znám, ty budeš zkoušet na Hermioně, která se tak bude učit na ně štíty a protizaklínadla.“
„Nebudu zraňovat svou přítelkyni!“ vyjel okamžitě.
„Když se to naučíš poslat silně na partnerku, bez rozmýšlení to pošleš na kohokoliv. Není důležitý být mocný, když je člověk srab a nedokáže ublížit, když uvidím, že na ní neútočíš silně, budeš se ty bránit mým zaklínadlům. Bude to tvá motivace, buď se budete učit společně, nebo ona se nic nenaučí a ty se naučíš akorát snášet bolest po mých nepříjemných kouzlech.“
„Nic-.“
„Harry, on má pravdu, když na mě budeš útočit ty, budu se lépe bránit a rozhodně bude lepší, když mě zraníš ty, než nějaký namyšlený černokněžník.“
„Takže, když si rozumíme, přestaneme se vykecávat a začneme se učit, tady máte pergameny, co jsem přes noc napsal, a učte se, jdu se vyspat, protože koukat na vaše znuděné tváře je hrůza,“ dostalo se jim další přednášky a než stačili něco říct, už byl zase pryč.
„Moje latina není na zrovna dobré úrovni, ale ty kouzla se mi zdají dosti nepříjemné,“ pověděl, když si přečetl jen názvy kouzel, protože víc vědět zatím nepotřeboval.
„Bude nás učit po svém, takže pokud chceme další lekce, musíme ho poslechnout a zatím se to dá přežít.“
„Jestli mě nezabije Voldemort, tak jemu se to jistě podaří,“ povzdechl si nahlas a zadíval se na podrobný návod na zvládnutí třech kouzel, které by měl prý znát, ale neznal, takže minimálně do půlnoci měl zase co dělat.
Čím dál méně za nimi někdo chodil, ale neměl ani čas to vnímat. Grindelwald je mučil denně desetihodinovým tréninkem, kde probírali teorii či procvičovali prakticky, dokonce jim i pomáhal s vytvářením kouzel, ale stejně to šlo pomalu, možná proto, že po deseti hodinách kompletního vyčerpání se jim nechtělo už ani myslet.
Uběhla zase nějaká doba od jejich poslední schůze a stále neměli žádné nové informace, jako kdyby každý měl mnoho věcí na práci, nebo kdo ví co, ale nikdo nepřišel. Důvod proč ale na to nemyslel, bylo kvůli plnému rozvrhu, kde prostě nezbyl na starosti ani čas.
„Myslíš, že ta akce na ministerstvu se nestane nebo proč se nic neděje,“ zeptala se při večeři Hermiona a jemu se zdálo, že tuhle otázku přivolal svými myšlenkami.
„Nevím, co chcete na ministerstvu dělat, ale nečekejte, že kamkoliv půjdu bez hůlky,“ změnil téma Grindelwald a napil se své kávy.
„Umíš možná nejlépe na světě bezhůlkovou magii a netrumfneš si jít pryč?“
„Hůlka je jenom sice užitečný nástroj, ale taky radši budu zabíjet dýkou, než abych je umlátil pěstmi, takže ano mohl bych tam jít bez hůlky, ale pokud můžou být má kouzla užitečnější, nezahodím to.“
„Gregorovitch je mrtvý, takže ti další hůlku neprodá,“ řekl jen tak mezi řečí.
„Mrtvý? Který hajzl ho zabil?!“
„Voldemort, nepřítel číslo jedna,“ znechuceně se usmál, když si jen vzpomněl na ten hnusný blbý ksicht.
„Hm a kdo vám tu v Anglii prodává hůlky?“
„Olivnader,“ pověděla Hermiona.
„Možná jsem to jméno už zaslechl, takže asi bude dostatečně dobrý, aby mi nějakou prodal.“
„Bohužel to má pár mezer, ta první je, že si zavřený v domě, kam se nikdo nedostane. Druhá je, že si zavřený v domě, který nesmíme opustit a ta třetí je, že nemáš ani peníz,“ vyjmenoval tři nejdůležitější zádrhely v plánu.
„Nemám ani peníz? V Rusku mám spousty peněz a byl jsem dostatečně prozíravý, abych si v mládí udělal účet i u těch prohnaných skřetů tady a pokud chceš, abych bojoval, budeš mi muset nějak zařídit návštěvu s tím Olivandrem.“
„Určitě bude radost tě protahovat po Příčné ulici, oni se přece tři hledaní zločinci v pohodě ztratí,“ pověděl ironicky.
„To jsi takový tupec furt nebo to ze sebe děláš? Sedíš naproti nejmocnějšímu bojovému mágovi století. Myslíš si, že se nedokážu pořádně zastřít?!“
„Nevím, co dokážeš, ale-.“
„Už byste se mohli přestat hádat!“ přerušila je Hermiona. „Grindelwald má pravdu v tom, že potřebuje hůlku a ty máš pravdu, že se nemůžeme jen tak někde ukázat, takže až si budu jistá, že je to bezpečný, přemístíme se.“
„Dobrý kompromis, tak sledujte děcka,“ ukončil hádku Gellert a pomocí pár latinských zaklínadel se je pokusil zastřít.
„Došla ti magie?“ rýpnul si, když viděl, že jsou nezastřený.
„Pitomče, tohle nejsou ty cirkusové triky, co si normálně viděl, tohle je skupinové zastření, proto sami sebe vidíme, ale ostatní nás ne.“
„Jak to můžeme dokázat?“ optala se Hermiona.
„Podívej se do zrcadla, sama sebe ani nás neuvidíš nebo si zavolejte skřítka, mě je to jedno,“ rozhodil rukama Grindelwald.
„Kráturo,“ zvolal.
„Accio zrcadlo,“ ozvalo se zase od Hermiony.
„Pane Harry?“ pověděl nechápavě Krátura, takže to asi fungovalo.
„Jdeme na chvíli pryč, kdyby někdo přišel, řekni mu, že jsme hned zpátky.“
„Krátura udělá.“
„Takže, když to funguje, můžeme jít,“ pověděla vesele Hermiona, protože už se jí asi taky stýskalo po svobodě.
„Grindelwald se určitě přemístí za námi, je to přece nejlepší bojový mág, tak mu nebude dělat problém se bez hůlky přemístit,“ řekl zlomyslně a prohnaně se usmál.
To že se na něj Grindelwald zamračil, bral jako výhru, takže rychle ho čapnul za plášť a Hermionu za ruku a přemístil se na své obvyklé místo za přepážku mezi normálním a kouzelnickým Londýnem.
„Za mnou a buď ticho,“ poznamenal a zamířil rovnou k Olivanderovi, kde museli chvíli počkat, protože už tam někoho měl. Poté, co se ujistili, že jsou sami a to tím, že Hermiona čekala venku, otevřel dveře a stále zastřený vytvořil jednoduchou protizvukovou bariéru.
„Ta bariéra je krám,“ pověděl Grindelwald a zakouzlil svoji a rovnou je odestřel.
„Á pan Potter, říkal jsem si, že slyším dveře,“ přijel na kouzelných schodech Olivander až ke svému pultu. „Jdou o vás zajímavé zprávy, pane Pottere.“
„To jsme všichni velice rádi, ale jsme tu kvůli mně, takže prosím drby později,“ řekl nabručeně Grindelwald a on se musel usmát.
„Jistě tedy, pochybuji, že si jdete pro svou první hůlku, takže vaše jméno? Možná si vás budu pamatovat a budu vědět kam zajít.“
„Mé jméno není důležité.“
„Bez nějakých indicií to bude nekonečné hledání,“ stál si za svým Olivander a on jen znuděně čekal.
„Jestli začnete ječet,“ pohrozil Grindelwald, což mu přišlo strašně zábavné. „Grindelwald a teď už bych rád novou hůlku.“
Sledoval výraz na tváři starého prodavače hůlek, který se postupně měnil, až se nakonec objevil udivený a ihned na něj mířili dvě hůlky, což mu přišlo dost zvláštní, ale ihned vytáhl svojí a přidal se na stranu Grindelwalda.
„Koukám, mistr ve svém oboru, myslel jsem si, že jenom Gregorovitch umí zacházet s dvěma hůlkami najednou, ale asi je to souznění všem výrobcům,“ řekl v klidu Grindelwald, ale on by byl mnohem radši, kdyby natáhl ten svůj dlouhý prst a něco předvedl.
„Nevím, co děláte venku z vězení, nevím, co děláte s panem Potterem a už vůbec nevím, co děláte v mém obchodě, ale pokud neodejdete, zavolám bystrozory.“
„Je tu bariéra, která by tomu zabránila a venku čekají další, kteří by zabránili komukoliv vejít,“ zalhal Grindelwald na takové úrovni, že i on tomu skoro věřil a to věděl stoprocentně, že je to lež.
„Prodejte mi hůlku, já vám dám peníze a všichni budeme spokojení.“
„Pane Olivandere, nemusíte se obávat-.“
„Víte, kdo je u vašeho boku, je to vrah-.“
„Vrah malých dětí, mučitel bezbranných a ten největší bídák, který existoval, přeskoč ty oslovení a vraťme se k práci,“ pověděl stále v klidu Grindelwald.
„Nevím, na jaké straně stojíte, pane Olivandere, ale pokud to není na straně Voldemorta, musíte nám pomoci.“
„Nevyslovujte to jméno!“
„Tak mi sakra dej tu hůlku!“ konečně Gellert začal projevovat naštvání. „Nebudu bojovat za váš lepší svět bez hůlky, ten váš Volde-zmrd, kterého se tu všichni bojíte je horší než já, takže mi dej hůlku, schovej se mezi ně a počkej, až to všechno skončí, pak můžeš prodávat hůlky dál.“
„Chlapče, měl by si vědět-.“
„Brumbál mu důvěřuje!“ zvolil pádný argument, nemusí říkat, který z Brumbálů mu vlastně důvěřuje.
„Opravdu?“
„Kdyby ne, myslíte, že bych tu byl uprostřed školy?“
„Dobrá tedy, počkejte tady,“ schoval obě hůlky a vydal se i s kouzelnými schody někam mezi regály.
„Říkal jsem, že je to debilní nápad, to sis nemohl ukrást větev a omotat ji dračí blánou?“ zanadával šeptem.
„Třinácti centimetrové bukové dřevo s dračí blánou,“ podal mu nějakou hůlku a Grindelwald mu jedním mávnutím skoro zničil celý obchod, takhle to pokračovalo dál, dokud nedostal do ruky asi jednapadesátou hůlku, která byla jen jedenácticentimetrová a už ani nevnímal, co bylo uvnitř.
„Děkuji, že vše proběhlo tak hladce,“ neodpustil si Gellert nakonec svou ironii, když on musel zaplatit.
„Pane Pottere, dávejte na sebe pozor,“ řekl nakonec Olivander a poté se alespoň on rozloučil, když Grindelwald zapomněl vychování doma v Rusku. Zrušil svoji bariéru a nechal se venku společně s Hermionou znovu zastřít.
„Vás chlapy někam poslat,“ neodpustila si a pak už je mohl v klidu přemístit.
„Víte o tom, že kdybych neměl na sobě ten hloupý slib, mohl bych udělat cokoliv?“ zeptal se neočekávaně doma Grindelwald.
„Bez slibu by si hnil ve vězení, takže by si stejně neudělal nic,“ schladila jeho nadšení Hermiona.
„Nechtějte po mně, abych vám děkoval,“ poznamenal Grindelwald a donutil je k dalšímu „cvičnému souboji,“ jak to on nazval, ale ten skončil jinak, asi po minutě, Hermiona visela hlavou dolů a on měl strašně reálnou představu, že hoří, aspoň těch pár sekund, než to Grindelwald zrušil.
„Štítu znáš možná dost, ale vyjít s obyčejným Protegem proti neznámé kletbě je sebevražda,“ začal ihned kritizovat. „Buď kouzli rychleji, nebo pomaleji, ale vybodni se na nějaké Mdloby na tebe či ten hrozný Expeliarmus, to už prostě nemusím ani blokovat, to už hůlka blokuje sama jak je to pro ni výsměch, znovu.“
A tak bylo „znovu,“ po něm přišlo na řadu „ještě jednou,“ nakonec to bylo „naposled,“ a po něm se vzbudil až ve své posteli s Grindelwaldem mířící mu hůlkou na břicho.
„Tvá partnerka zaspala se štítem, jestli chceš vědět, co se stalo, ale neboj, ty orgány jsem protikouzlem zase dal do kupy.“
„Nemám rád ten humor, kde leží moje tělo a ostatní se tomu smějí,“ zavrčel z postele.
„Tvá přítelkyně bohužel taky ne, takže jsem se smál jenom já, ale co, budeš v pořádku… snad… teď se vyspi, zítra pokračujeme,“ mávl na něj Gellert a on najednou pocítil touhu, mu trochu přiškrtit vzduch do plic, která naštěstí skončila, když se zavřely dveře.
**
Další den ale naštěstí trénink neprobíhal, neboť přišel Aberforth, což ihned říkalo vše o závažnosti této situace.
„Dobré ráno,“ zvolil Aberforth dle jeho nejhorší možný pozdrav.
„Jaké by to bylo ráno, kdybychom tu neseděli? Připadá ti normální sem snad týden nepřijít ještě potom, co tu rozhlásíš, že se připravuje útok na ministerstvo? Říká ti něco slovo starost?“ vyjel okamžitě, tohle považoval za vrchol, kdyby tu nebyl Grindelwald a nemučil je tréninky, tak by si tu ukousali nehty strachem.
„Harry!“ pověděla vyčítavě Hermiona, ale to on nechtěl slyšet.
„Bylo mnoho věcí na práci, takže jsem nemohl přijít, omlouvám se.“
Zakroutil hlavou, jako že tomu blábolu vůbec nevěří, ale dál se v tom nerýpal, jak oni k němu, tak on k nim.
„Během zítřka by se to mělo uskutečnit, neví o tom zatím nikdo, kromě nás a Snapea, který to jistě vyříkal mému bratrovi, takže už dnes v noci se tam musíme všichni přemístit, protože Raddle nebude jistě takový blázen, aby nezačaroval tu nejsilnější bariéru proti přemístění a jelikož mi na rozdíl od mého bratra nemáme fénixe, musíme tam být dřív, všichni budeme čekat u Percyho, takže všechno je naplánované.“
„A co Lenka a Horácio?“
„Lenky táta jakoby onemocněl, takže má dovoleno se z Prasinek dneska dostat na návštěvu, s tím, že jí pozítří někdo ze školy vyzvedne, pan Láskorád je s tím obeznámen a Horácio nám bude bohužel chybět, musí být ve škole, aby nebyli žádné pochybnosti, že Zmijozelský učitel pracuje pro ‚dobro‘ a také aby dal pozor na to, že žádný student se té bitvy nezúčastní, přece jenom nechceme malé Zmijozely uprostřed boje.“
„Tady máš plášť, Gellerte,“ vytáhl z kapsy temně šedý plášť a hodil ho po něm. „Všichni čtyři budeme mít tento plášť, aby nás nikdo nepoznal, protože musí poznat pouze Harryho, aby si udělal aspoň trochu dobré jméno.“
„Hrozný nevkus,“ zavrčel Gellert, ale dál to nerozváděl.
„Jestli se to ale nepovede, spíš si to jméno zhorším.“
„Raddle nebude bojovat, dojde možná na krátkou přestřelku, ale tohle není jeho cíl, aby bojoval proti tolika kouzelníkům, má sice dost špatných vlastností, ale hloupost mezi ně nepatří.“
„A kde mám plášť já?“ podivila se Hermiona. „Nečekáte, že budu doma ne?“
„Půjdeš stejně jako Harry bez pláště, jen ani všichni vědí, že vy jste tým, který se nebojí Raddlemu postavit.“
„Jako kdybych já se bál, hnusný šedý plášť,“ odfrkl si Grindelwald, což mu vytvořilo mírný úsměv na tváři.
„Lenka se ode mě tedy sem za chvíli přemístí, společně přijďte po půlnoci k Percymu, bude na vás čekat a hlavně může to být i dvacetihodinová hlídka, tak se tu dneska nemučte, ať to zvládnete,“ ukončil svůj krátký rozhovor Aberforth a bez rozloučení vstal a přemístil se.
„Také jsem tě rád viděl, všemu rozumím a nemám žádné otázky,“ pověděl dost nahlas do ticha místnosti. „Jak mě ta ignorace vytáčí,“ zamumlal si pro sebe a najednou ztratil chuť i jíst, místo toho teda vytáhl hůlku a jedním kouzlem změnil barvu pláště na černou.
„Dík, kluku, přece jenom kouzla na přeměny jsem zapomněl.“
„Gellerte, chci se naučit nějaká lehká kouzla, po kterých nevstanou, ať se jich zbavíme co nejvíc v nejkratší době.“
„Takové přání se mi líbí, dobrá, uděláme s tím něco.“
„Neměli bychom se přepínat, slyšel jsi,“ pověděla Hermiona.
„Co jsem slyšel, on tu někdo byl? To musel asi zmizet hodně rychle, že jsem to ani nepostřehl,“ stále z něj nezmizel ten vztek.
„Že já se vůbec o něco pokouším,“ povzdechla si Hermiona, ale dál to nerozváděla a za to jí byl vděčný, protože jestli měl být na zítra připravený, tak bude, ale ne tím, že bude dva dny ležet.
**
Už to bylo asi pět hodin, co seděli v místnosti se spisy Percyho kanceláře, byl to dobrý plán, protože pak by se tam nedostali, ale nikdo nepočítal s tou ohromnou nudou a zvlášť, když všichni spali a on si vzal za povinnost to, že bude vzhůru a hlídat, jestli sem náhodou někdo nepůjde, ani pořádně projít se nemohl, protože ať už to byl její plán nebo ne, usnula Hermiona na něm a on byl tak nucen v jedné poloze v nepohodlném křesle strávit kdoví kolik hodin.
„Měl by si také usnout, ať už to bude jakýkoliv, nepotřebujeme, aby tě slabost porazila,“ řekl Aberforth.
„Stařecké problémy se spánkem?“ usmál se. „Jsem zvyklý spát málo, první dny v našem sídle jsem nespal skoro vůbec, neměl jsem dobrý pocit z toho všeho a tak jsem hlídal, aby ona se mohla v klidu vyspat,“ kývl hlavou na šťastně spící Hermionu. „Takže teď je to stejné, budu v pohodě, nemusíš se bát.“
„Lenka, Hermiona i Percy tě vidí jako vzor, nezapomínej na to.“
„Tak ať jsou v tom případě v bezpečí,“ řekl pevně, ale vzpomněl si na ještě jedno téma, který chtěl probrat. „Vadí ti, že je Grindelwald v našem týmu?“
„Jednou jsem řekl, že potřebujeme každého pro uskutečnění našeho vítězství, jeho síla nám určitě bude k užitku, jen prostě naše rozhovory skončí u naší společné práce,“ pověděl šeptem Aberforth, protože jistě nechtěl být slyšen.
„Chápu, aspoň teda doufám.“
„Ano, zrovna ty to jistě chápeš, protože ty na rozdíl ode mne, dokážeš dávat druhé šance a to je vlastnost, kterou ti strašně závidím a nyní dobrou noc,“ svěřil se Aberforth a on, než se stačil dát optat, uviděl jen hůlku v jeho rukou a pak mu hlavou proběhla poslední myšlenka, že se přece jenom rád takhle vyspí, protože spánek způsobený kouzlem nebo lektvarem působí na rozdíl od normálního ihned.
|
Autor: Amren Vydáno: 19.8.2011 22:00 Přečteno: 3181x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
No, tyhle kapitoly byly ty nejlepší, které jsem zatím od tebe četla.
Gellert jakoby tam všechno oživil, dokonce i moje averze k Hermioně už téměř přešla. 
Je skvělé, že GG není takový idiot aby ihned podlehl Potterovu kouzlu (jen tak mimo, jak mu může někdo říkat Harry Black, vždyť to zní hloupě), ale líbí se mi, že bojuje proti Voldemortovi, hah, to bude sranda, pokud ho někdo v boji pozná (a teď nemyslím v tom o ministerstvo). 
Prostě skvělé, ale věřím, že boj o ministerstvo bude ještě lepší.
Tak som sa dokopal aj napísať sem koment konečne :D
Výborná kapitola,teším sa na situáciu na ministerstve... :)
Pekná kapitolka Harry s Hermionov usilovne trénujú Grindelwald skvelý tréner som zvedavý na boj. :)
neviem sa dočkať ako to všetko dopadne!