Kapitola sedmatřicátá - Ukázka moci
Harry Potter and Pactum Purgamen
Nikdo je už pěkně dlouhou dobu nepřišel navštívit a veškeré styky s Grindelwaldem řídil Krátura, dokonce i oni víceméně veškerý čas mlčeli a studovali knihy, psali si poznámky nebo dělali navenek cokoliv, ale tam uvnitř přemýšleli nad slovy, které se jim dostalo od Grindelwalda. Neměnilo to nic, ale to vědomí, že ne všichni zlý, jsou opravdu tací, jak je historie vykresluje.
„Harry, musím s tebou mluvit,“ řekl rychle Percy, potom co se z ničeho nic otevřely dveře.
„Hermiona by měla být nahoře, dojdu pro ni,“ zvedl se, ale byl zastaven jeho rukou.
„Nemyslím si, že by tohle chtěla slyšet,“ pověděl Percy.
„Nemám žádné nemanželské dítě,“ pokusil se zavtipkovat, ale když viděl nehybnou skoro smutnou tvář Percyho, okamžitě pochopil, že sranda právě skončila.
Došel tedy do jídelny, a když se opřel o linku, udělal kolem sebe protizvukovou bariéru a rukou popohnal Percyho, jestli to mělo být soukromé, muselo to být rychlé.
„Jsi první, kdo to ví, ale potvrdilo se mi, že na ministerstvu je spousta lidí, která ať už pod Imperiusem nebo dobrovolně slouží Voldemortovi,“ začal Percy a jemu na tom zatím nepřipadlo nic divného. „Dneska v noci byly nalezeny zbytky oblečení a těla v učební místnosti přemisťování číslo 3.“
„Učebna 3?“ zděsil se a ruce se mu začali třást. „To je ta…ta-.“
„Ano, tam kde byla vyučována Hermiona. Včera to přišlo do záznamů, že Hermiona je oprávněná se přemisťovat a dnes byl nalezen…mrtev.“
„Ne…to ne…“ vykoktal ze sebe a málem spadl na zem. Naštěstí ho Percy včas zachytil a dopravil ho až na židli.
„Je mi líto, že to dopadlo takhle,“ řekl Percy a položil před něj skleničku whiskey, kterou ihned vyprázdnil.
„Ale byl to…tvůj přítel a jak…se to stalo?“
„Měl to udržet v tajnosti, ale někde se asi pochlubil, že spatřil Harryho Pottera a jeho partnerku a druhý den bylo veřejné, že Hermiona se může přemisťovat a dnes…“ nechal větu nedokončenou a Harrymu se začalo dělat čím dál hůř. Další člověk, který kvůli němu zemřel.
„Raddle dokázal, že je zase nad věcí, a i když málokdo ví, proč zemřel, tak bohužel my tu pravdu známe. Na ministerstvu není bezpečno, za pár týdnů jsou volby a každý skrytě ví, že to bude Raddle nebo někdo ze smrtijedů.“
„Musíme tomu zabránit. Nedovolím, aby kvůli mně zemřel Popletal nebo nějaký náhodný kolemjdoucí,“ prohlásil pevně a donutil se nedát na sobě znát žádné emoce.
„Jsem v tom s tebou,“ řekl Percy a pro něj to bylo více, než cokoliv jiného.
„Sežeň Aberfortha a pokud možno i Horácia nebo aspoň ať se dozví, že nastal čas, kdy se přestaneme schovávat. Ministerstvo nemůže padnout, ne teď!“
„Nebudou to slyšet rádi, ale mám stejný názor, jestli to chceš říct Hermioně, tak umřel někdo neznámý Avada Kedavrou. Znáš to, malá obranná lež nikdy neuškodí,“ řekl Percy a ještě jednou ho poklepal po ramenu a přemístil se. On tak v klidu mohl zrušit bariéru a pořádně si omýt obličej studenou vodou.
„Proč sakra musí umírat lidé kvůli mně!“ zanadával potichu. Byl rád, že to nebyl pan White nebo někdo, koho si vážil. Bylo sice hodně hnusné přemýšlet, že někdo je lepší oběť než jiný, ale musel si navykládat ty správný lži, aby jim sám uvěřil, protože jestli padne ke dnu on, je možné, že padnou všichni a brečet se může kdykoliv, ne teď, když všichni potřebují vidět jeho sílu.
„Hermiono,“ pověděl potichu, aby jí nevyděsil, když byla začtená do knihy. „Byl tu Percy, předpokládá, že do pár dní bude nějaký smrtijed na ministerském křesle a také už je dle jeho názoru hodně lidí jemu věrných, někteří dobrovolně a ti ostatní jsou pod Imperiusem.“
Uviděl, jak pomalu zavírá knihu a dokonce by se skoro vsadil, že její mozek pracuje na plné obrátky. „Očekávám, že nebudeme sedět pod Fidelovým zaklínadlem, ale půjdeme tam,“ řekla po chvíli a on jen potichu souhlasil.
„Jestli ministerstvo ovládnou smrtijedi, tak jsme v pěkném problému. Naštěstí je školní rok a všichni mudlorození studenti jsou ve škole, jenže jestli zaútočí v hojném počtu, tak tam budeme zbyteční, jedině, že bychom aspoň na jednu chvíli spolupracovali s bystrozory a Fénixovým řádem,“ pokračovala Hermiona a on, i když nechtěl spolupracovat s Brumbálem, věděl, že má pravdu.
„Myslíš, že to bude stačit?“ zeptal se.
„Vím, nad čím přemýšlíš, nemůžu říct, že bych nad tím také nepřemýšlela, ale zdá se mi to jako běhat v červeném mezi stádem býků,“ neškodně přirovnala Hermiona a on se nad tím trefným přirovnáním musel usmát.
„Každopádně se při navrhování ujistím, že nikdo nemá při sobě hůlku, aby mě nepřipoutali a neodvezli k Mungovi.“
„Tohle je válka, sice to vypadá zatím jako bezvětří, ale musíme použít veškeré síly. Aberforth to musí pochopit, pak už jen stačí tvé přesvědčovací schopnosti a naše šance se zase zvýší.“
„Pokud sám nebude chtít, já s tím nic neudělám, ale je zbytečné o tom přemýšlet, důležité je počkat, až všichni přijdou, což bude někdy pozdě v noci, protože jak znám Lenku, nenechá si takovou šanci uniknout,“ usmál se, že je zase konečně uvidí všechny.
Stále hypnotizoval dveře a očekával, kdy už všichni přijdou. Hermiona už to vzdala a spala na pohovce. Nemohl se jí divit, bylo už po půl třetí a on měl v sobě už druhý čaj s povzbuzujícím lektvarem, a jelikož si je musel dělat sám, vždy ho i to částečně probralo. Zamítal myslet na to, že se něco nepovedlo a jejich zaseknutí je z důvodu nebezpečí, ale jeho zlatý náhrdelník stále ukazoval klid, takže klidný byl i on.
Zase se na chvíli donutil začíst do učebnice, která by ho měla naučit aspoň základy latiny, které byly nutností, aby konečně dali dohromady nějaké kouzlo nebo upravili nějaké triviální, které už je známé, ale čím déle bylo, tím méně se mu samozřejmě učit chtělo.
„Harry!“ zvolala nadšeně Lenka, když ho spatřila, sotva stačil knihu položit na opěradlo, než ho objala a málem s ním převrátila křeslo. „Tak ráda tě vidím! Ani nevíš, jak se tam bez vás nudím.“
„Také tě rád vidím,“ klidně se usmál a pozoroval přes její ramena, že se sešli všichni.
„Koukám, že Hermionu to čekání nějak zmohlo,“ pověděl Horácio a on jen pokýval hlavou, Lenka jakmile se od něj odtáhla, ji šla okamžitě vzbudit a to dost šokovým způsobem, přece jenom s někým zatřást v nejhlubším spánku, je…no typické pro Lenku.
„Co vězeň?“ zeptal se jako první Aberforth a on jen kývnutím hlavy ukázal, že je vše v pořádku, prozatím.
„Kolik máte času? Přišli jste dost pozdě,“ pověděl vyčítavě.
„Bez neviditelného pláště to už není tak lehký, do pěti musíme být zpátky, musí nám ty dvě hodiny stačit,“ řekl Horácio nehezkou zprávu a on tedy ihned ukázal na schody, kde už byla připravená konferenční místnost.
Nebylo mnoho času, věděli to všichni a tak bez nějakých zdržování seděli u stolu a skoro každý z nich měl nějaký pergamen před sebou, což mu značilo, že všichni dělají své povinnosti výborně a to bylo pro jejich nelehkou práci nejdůležitější.
„Začni ty, Harry, přece jenom Grindelwald je nejdůležitější,“ vyzval ho Aberforth a on tedy s pořádným nádechem spustil.
„Je v klidu, nepokusil se o nic a dokonce i odpovídá na otázky-.“
„Doufám, že mu nic z toho nevěříš!“ ozval se rychle Aberforth a on si musel povzdechnout, stejně jako Horácio, který se místo něj chopil odpovědi.
„Je to padesát let, Aberforthe, padesát let, jestli se lidé mění, tak po půl století o samotě ve vězení.“
„Hm a co teda říkal?“ vyslyšel Aberforth argument a on po rychle komunikaci očima s Hermionou pokračoval. „Prý si myslí, že bych mohl být dalším černokněžníkem, dokonce mi řekl, jak velkou moc budu moct mít a že s nejvyšší pravděpodobností podle mé magie na mě někdo zkoušel nehezká zaklínadla či rituály.“
„Je pravděpodobné, že se u něj po těch letech objevilo lepší vnímání magie, ani bych se nedivil po té dlouhé samotě, ale pochybuji o rituálu, spíš to vidím na to, jak si vyblokoval smrtící kletbu,“ vysvětlil Horácio a on jen pokýval hlavou.
„Pak jen povídal, že jsme malý parchanti, kteří nespatřili to utrpení druhé světové války a tak nemůžeme chápat jeho úmysly, jak chtěl změnit svět a to je asi všechno,“ dokončil vše, co chtěl říct, nezmínil pár věcí, ale ty mohli zůstat v jejich hlavě.
„Dobrá, Percy?“ vyzval Aberforth dalšího, ale stále se nepřestával mračit.
„Na ministerstvu je navenek klid, ale jinak se všichni bojí nadcházejících voleb. Všichni co se odvážili nahlas promluvit proti Raddlovi, ne zrovna hezkým způsobem zemřeli, takže nikdo se nic neodváží udělat. Všichni pracují potichu a podezírají každého okolo sebe, protože se neví, kdo všechno s ním sympatizuje. Někteří už mohou být pod Imperiusem, ale s přesností můžu říct, že Popletal pod ním není, ale taktéž má strach, což mi dokonce přiznal. Navrhoval jsem mu útěk, takže doufám, že odejde, bude lepší, když smrtijedi vezmou křeslo nenásilně, než přes mrtvoly.“
„To nezní dobře, jestli padne ministerstvo, bude to problém,“ řekla Hermiona, jakoby chtěl všem naznačit, že ona bude bojovat.
„Vskutku,“ potvrdil Aberforth. „Mé informace od jednoho sympatizanta, kterému jsem asi omylem podstrčil Veritasérum mi řekli, že příští neděli by se měl Raddle ukázat na ministerstvu, což rozhodně značí, že chce ukázat svou sílu, dominanci a dost možná i dosadit někoho do křesla.“
„A to nám říkáš jen tak mezi řečí?“ vypadlo z něj okamžitě. „Tohle není setkání seniorů, které nemusíme brát vážně, tohle znamená pohotovost!“
„Uklidni se. Vím, že je to důležité. Proč myslíš, že jsme přišli tak pozdě, chtěl jsem o tom zjistit co nejvíc. Každopádně je jisté, že už to začíná vřít, protože podle toho co říkala Lenka, si už Zmijozel začíná dovolovat, což znamená jediné, válka je tu.“
„Já doslova říkala, že kromě McGonagallový a Kratiknota jim nikdo nic neřekne, takže si víceméně dělají, co chtějí, ale jelikož Nebelvír nemá tebe, Harry, tak se jim nikdo nepostaví a ta odvaha Nebelvírů se někam ztratila. Mrzimor začal kamarádit se Zmijozelem a tak je to tam celé na spadnutí, ale dokud je někdo nechytí při činu, nezmůže nikdo nic.“
„Tobě se nic špatného neděje?“ zeptal se okamžitě.
„Ne, jelikož nevyčnívám ani proti nim nevystupuji a taky dost dělá, že nejsem z mudlovské rodiny, ale každopádně jsem v pořádku.“
„Dá se říct, že mi trochu věří,“ přidal se do debaty Horácio. „Nikdo pořádně ty lektvary neumí, ale jelikož všem dávám výborné, nikdo si nemyslí, že mám něco společného s vámi a jelikož jsem jejich oblíbený učitel, budou si myslet, že jsem s nimi.“
„A jak to vypadá s námi, Malfoyem a Ronaldem?“ zeptala se Hermiona a dalo by se říct, že to byla jeho jediná otázka, kterou chtěl vědět, ale nechtěl se zeptat.
„Malfoy nepromluvil, a i když se vrátil do školy, nikdo už není s ním, vede to Nott a Zabini. Malfoy věčně sedí sám a dokonce i jeho partnerka se s ním rozešla, myslím, že ať už měl důvod jakýkoliv neříct nic, tak proti sobě poštval zlost všech,“ řekl Horácio a on se nepřestával divit, co se na tom světě děje za zvláštnosti.
„Ronald Weasley je stále v péči nemocnice a dle informací, které mi řekla jeho sestra, se to nelepší… Jenže jenom my víme, že se to momentálně ani zlepšit nemůže, protože černá magie je zničující,“ pokračoval Horácio a on jen smutně kývnul, že rozumí.
„A co se jedná o vás, zatím to pozdržuje ředitel a celá školní rada, protože nemají dostatek důkazů a navíc Popletal by tě ani neočernil, ale jestli se stane na ministerstvu převrat, počítejme s tím, že se na vás vydá státní zatykač.“
„Takže hlavní cíl opravdu bude obrana ministerstva?“ pověděla skoro až natěšeně Lenka a on i když si taktéž přál boj, takhle natěšeně by to opravdu říct nedokázal, možná proto, že jsou stále jenom děti a budou stát proti těm samým vražedným mašinám.
„Percy i já budeme mapovat situaci, a jakmile se bude vědět přesná informace, upozorním na ni mého bratra, který zorganizuje naše chvilkové spojence a jelikož to bude boj na ministerstvu, pomůžou nám i ministerští bystrozoři a s trochu štěstí i obyčejní pracovníci. Raddle počítá s nulovým odbojem jako v Azkabanu, ukážeme mu, že se mýlí,“ řekl pevně Aberforth a on si nedokázal vysvětlit, proč je tu jako velitel on, když Aberforth má tisíc krát víc autority a síly než on.
„Čas se nám krátí,“ poznamenal Horácio. „Ostatní informace se dozvíme, když tak po zprávách nebo je tu ještě něco důležitého?“
Zhluboka se nadechl a nahlas vydechl, pro jistotu se podíval na Hermionu, která mírně pozvedla palec, a jemu to dodalo aspoň to trochu sebedůvěry, které potřeboval. „Jo ještě tu něco je,“ řekl zřízeně a tím je donutil k vnímání. „Jestliže máme jít za pár dní bojovat, potřebujeme trénink a k tréninku učitele.“
„Možná Percy by vám mohl pomoci, já teď nebudu mít moc času a Horácio nemůže,“ řekl Aberforth, čímž mu dal další argument do sbírky.
„A co třeba někdo kdo je nám teď nejblíž?“ naznačil, i když věděl, že to pochopí ihned všichni, přece jenom sedět u jednoho stolu s lidmi, jejichž IQ je hodně přes sto znamenalo, že nemůže je podceňovat.
„To nemyslíš vážně!“ vyjel Aberforth a on se ani nedivil.
„Podle toho, co za sebevražedné akce předváděl v minulosti, bych tomu i věřil,“ pousmál se Percy.
„Jedna věc je bojovat s drakem či trollem, ale dát Grindelwaldovi i třeba částečnou svobodu je jako dát vrahovi dýku!“ pokračoval dál naštvaně Aberforth.
„Co vás přivádí k myšlence, že bude ochotně spolupracovat?“ zeptal se v klidu Horácio a on měl takovou tu smutnou radost, že aspoň někdo myslí racionálně.
„Byl by sám proti sobě, kdyby odmítl částečnou svobodu a navíc neměl by hůlku a bez hůlky by se nepřemístil pryč a jestli nám může někdo pomoci, tak je to on, přece jenom to nebyl nejobávanější černokněžník tohoto století pro nic za nic,“ přidala se k němu Hermiona.
„Nejobávanějším černokněžníkem se člověk nestane díky strašení malých dětí! Je to vrah, mučitel, tyran a kdo ví co ještě, je bez šance, že by začal spolupracovat, spíš vás všechny v nejlepším případě omráčí, ukradne hůlky a přidá se k Raddlovi!“ zastával stále svůj názor Aberforth.
„Podle toho co říkal, bych spíš věřila, že začne chodit do mudlovského baru, než že by se přidal k idiotovi jako je Voldemort. Oba měli velice rozdílné názory a navíc Harryho si docela oblíbil,“ argumentovala Hermiona.
„Harry bojuje proti tomu, co on chtěl, to že Raddle dělá něco, co také nechce, neznamená, že nepůjde radši za ním.“
„Jasný půjde za Raddlem, který by ho zabil, kdybychom tam nepřišli, bude stát za mnou, jestli ne tak ho nepustím, nejsem blbý, jestli něco takového naznačuješ,“ přitvrdil. „Nejsem malé dítě, které si nedokáže uvědomovat závažnost situace, jsem slabý a naše skupina čítá šest lidí, jestli chceme zvrátit misky vah na naši stranu, musíme spolupracovat s každým, kdo má aspoň podobné cíle, neučil si mě to tak?“
„Aberforthe, můžeme si udělat pár pojistek, nikdo tě nenutí přátelit se s někým, kdo v tvém dětství ti zničil život, ale tady jde o víc, než o tvůj nebo můj život, musím souhlasit s Harrym, je to sice šílenost, ale ne větší, než kterou takový hrdinové normálně dělají,“ promluvil Horácio.
„Pokud bude na vodítku, tak jsem pro, jestli se ptáte na můj názor,“ řekl Percy a on se musel usmát.
„Nevím, o čem se tu pořádně baví, ale zní to jako legrace,“ řekla Lenka a on se od srdce zasmál, byl rád, že vždy dokáže odlehčit hustou atmosféru.
„Dobrá, ale udělám si tolik pojistek a záchytných bodů a vy nebudete proti, jestliže chcete skákat do propasti, budu muset aspoň já být natolik inteligentní, abych vám všem nasadil padák,“ zamumlal Aberforth.
„Už musíme jít, nyní je to na tobě Harry, musíte trénovat. Jestli se ti podaří přesvědčit Grindelwalda nebo ne to je jedno, hlavně se připravte. Percy budu očekávat, že tu s nimi strávíš pár hodin na přípravu, já si vezmu na starost Lenku, ještě nikdy jste takhle všichni nebyli v takovémto nebezpečí, neberte to na lehkou váhu,“ ukončil to takhle Horácio a poté co se rozloučili, byli všichni pryč. Zůstali tu zase jenom oni dva a druhý nejobávanější černokněžník tohoto století.
**
„Kohopak to tu nevidím, že by náš zamilovaný páreček?“ ozvalo se od Grindelwalda, když k němu přišli.
„Mohu se s vámi bavit jako s idiotem, jak se to snažíte dělat vy, ale já se to pokusím udělat jinak,“ odmlčel se a natáhl hůlku, a když uviděl ucuknutí černokněžníka, vytvořilo mu to úsměv na tváři. „Nevím, jak jste si představoval budoucnost, až vylezete z vězení, ale dle mého to nebylo skončit v dalším.“
„Vysmíváš se mi?“
Přešel jeho otázku bez odpovědi a pokračoval: „Nevím, jaké jsou tvé životní hodnoty nebo cíle a abych řekl pravdu, je mi to jedno. V tomto světě jsou pouze tři strany, jednu vede Albus Brumbál, druhou ten, kdo vás chtěl zabít a zmrzačit a třetí já, samozřejmě je jasné, že k první ani druhé straně tě nepustím, ale moje strana je ti otevřená.“
„Co bych z toho měl?“ křivě se usmál černokněžník.
„Ze začátku lepší jídlo, oblečení a také možnost umýt se a přečíst si nějaké knihy,“ pověděla Hermiona.
„Tak co?“ navázal.
„Padesát let jsem strávil ve vězení, bez oblečení, jídla i knih vydržím.“
„Grindelwalde, válka se vyhraje i bez vás, jste v domě nezjistitelném žádným kouzlem, nedá se odtud odejít ani přemístit bez znalostí kouzel a hesel, pokud se nám něco stane, zemřete hladem či špínou. Je jen na vás jestli chcete umírat ve vězení nebo nám pomoct a mít stejné možnosti jako máme my,“ zalhal okamžitě, žádné takové ochrany tu nebyly, ale proč to musel on vědět.
„Nemám důvod s vámi bojovat, padesát let jsem strávil ve vězení, počítal jsem s tím, že tam zemřu, smířil jsem se s osudem. Nepotřebuji nic z toho, co mi nabízíš,“ otočil se Grindelwald a pomalu odcházel k posteli.
„Ani ukázat celému světu, že se mýlil? Předvést celému světu, že jste měl pravdu a vaše plány byli geniální? Dát lidem možnost, aby viděli, že status černokněžník patří pro Voldemorta a nechat vás oslovovat nejlepším bojovým mágem přítomnosti? Můžete odmítat veškeré hmotné věci, ale chcete umírat s myšlenkou, že vás všichni nenávidí nebo žít s vědomím jak vás všichni obdivují, protože to vy jste pomohl porazit zlo,“ řekla Hermiona a on na ni obdivně pohlédl a nebyl jediný, i Grindelwald se zastavil v pohybu.
„Padesát let, celé dlouhé půl století jste musel přemýšlet, určitě jste i litoval. S námi máte druhou možnost, v takovou jste musel doufat v těch nejnaivnějších snech, ale ona přišla, nezahazujte jí, třetí už nepřijde,“ pokračovala Hermiona hlasem, který snad u ní ani neslyšel. Už vedle něj nestála ta sedmnáctiletá Hermiona, najednou jako by zestárla a věděla co se svými schopnostmi udělat.
„Možná jsem vás podcenil, slečno,“ řekl Grindelwald. „Dobrá, pane Blacku, jsem váš, pokud mi slíbíte, že to co vaše přítelkyně řekla, se stane pravdou.“
„Naše spojenectví nekončí podáním rukou, budu požadovat Neporušitelný slib, možná jako úctu k vám, ho na mě můžete požadovat také,“ řekl vážně a ukázal Hermioně, aby ho následovala, odešli usměvavě a nechali Grindelwalda s novými informacemi.
„Myslela jsem, že to bude těžší,“ řekla Hermiona a mrkla na něj.
„Měl jsem stejnou úvahu, dokud nepřišla má milovaná partnerka a nedokázala něco nemožného za pár vteřin.“
„Obtížné hned, nemožné za pár vteřin, to mě neznáš?“ zasmála se a ty pobavené jiskřičky v jejích očích ho prostě donutili se usmát. „Možná tahle válka nebude tak špatná, ale nemůžeme skončit jenom u Grindelwalda, jednou za mnou musí stát všichni, co za to stojí.“
„Jedině tehdy, když já budu před tebou a nazveme nás Hermionina armáda,“ zasmála se a vytáhla na něj hůlku.
„Souboj o to, kdo bude moct vymyslet jméno?“ navrhl neškodně.
„Přijímám, dneska tě nenechám vyhrát.“
„Jako kdyby si mě někdy nechala, vždy si se vzdávala.“
„Tak pojď Nebelvíre, ukaž mi sílu a odvahu lva,“ vyzvala ho vesele a ihned co se přemístili do soubojové místnosti a pořádně se jako řádní protivníci uklonili. Pak na něj spustila ostrou salvu barevných paprsků, které na jeho Protegu horribilis utvořili skoro celou duhu, naštěstí kromě zelené, tu by asi podruhé nezablokoval. Zrušil štít, skrčil se před kletbou, která narazila do zdi, vyslal dvě Impedimenty v rychlém sledu po sobě, ze srandy udělal kotrmelec dopředu, vyslal Expeliarmus, který narazil do již připraveného štítu a tak musel okamžitě uskočit pryč, když mu vedle nohy narazila svědící kletba.
Oba se znovu proti sobě postavili a museli zklidnit svůj dech a zpomalit srdce, protože to vypadalo, jako kdyby chtělo vyskočit.
Poslal na ní Confundo a s měřenou přesností vyslal odrážející se kletbu do zdi tak, aby ihned po odrazu narazila do ní, jenže tenhle podlý tah mu nevyšel, protože se Hermiona jenom skrčila a začalo to vše nanovo. Kletba střídala kletbu, štíty jenom odráželi zaklínadla, neustále se nějaká kouzla odrážela, na zemi se začala tvořit voda po Aquamenti a oni jenom splašeně dýchali a nebrali na sebe ohled.
Nebralo to konce, on měl nepřebernou zásobu kouzel a ona měla nepřebernou zásobu kouzelných štítů, takže jediné co se mu dařilo, bylo to, že se blížili ke zdi, což byla snad jediná výhoda. Když spatřil, že stojí sotva dva kroky od zdi, zamířil přímo na střed štítu a zaútočil silnější kletbou, kterou použil s ohromnou opatrností, ale její slabý štít, na tohle nebyl připravený a tak se mu podařilo jí odrazit do měkké zdi a v chytačské rychlosti, jí zamířit hůlku na břicho a kdyby měl brýle, mohl by se vsadit, že pod jejím dechem by se mu zamlžili, jak byli blízko.
„Asi… jsem vyhrál,“ pověděl zadýchaně.
„Mám pocit…že ne,“ dostalo se mu odpovědi a následného bodnutí hůlky do břicha. „Mířila…jsem na tebe dřív…než ty na mě.“
„Takže nerozhodně?“ navrhl usměvavě.
„Jestliže jsem byla rychlejší, asi bych měla vyhrát,“ pověděla zlomyslně a on ji pomalu vytrhl hůlku a společně s tou svojí ji pustil na zem a chytil ji za ruce a nad její hlavou je jemně přimáčkl ke zdi.
„Jak to vidíš teď?“ usmál se.
„Stále mám pocit-,“ nedokázala odpovědět, protože ji pustil ruce a začal vášnivě líbat. Nešlo mu o nějaké vítězství, ale poslední dobou už na sebe neměli tolik času a to chtěl napravit, přitáhl si jí blíž k sobě a pravou ruku jí zajel do vlasů a začal s nimi dělat různé blbosti.
„Tvůj poct se mýlí,“ zasmál se šťastně, když mu došel dech.
„Dá se to připustit, přece jenom i remíza s Harry Blackem je takové vítězství,“ pohladila ho po tváři a on nemohl odolat, aby ji znovu nepolíbil.
Další den se objevil Aberforth a bez nějakých řečí a proslovů rovnou zamířil do provizorního vězení. Pobaveně sledoval, jak se na sebe mračí a možná i na sebe vrčí.
„Nikdy jsem si nedělal iluze o tvé inteligenci Kozlíku, ale je dobré, že si přenechal vůdcovství těmhle mladým, protože umějí víc věcí než pást kozy,“ pověděl Grindelwald a on musel zakročit a stoupnout si mezi ně.
„Nejsme tu pro tohle, takže Aberforthe prosím,“ řekla Hermiona a vytáhla hůlku.
„Poslechni mladou dámu, ví, že tu jsi navíc,“ zasmál se Grindelwald a on se na něj s hraným úsměvem otočil a aniž by to někdo spatřil, rychle vytáhl hůlku a ohromným proudem vody zasáhl černokněžníka, který tlakem spadl na zem.
„Ber to jako varování, Grindelwalde, buď budeš spolupracovat normálně, nebo umlčen a v provazech,“
„První možnost zní lépe,“ zavrčel starý čaroděj.
„Asius,“ smilovala se Hermiona a vysušila celou celu včetně samotného vězně.
„Natáhni ruku, Gellerte, neporušitelný slib znáš, uvidím podvod a věř mi, že Hermiona umí být velice zlá,“ řekl Aberforth a zrušil veškeré bariéry, protože ty Kráturovi už byli pryč.
Vytáhl si rukáv a pevně sevřel špinavou ruku budoucího spojence. „Přísahej, že nikdy nezradíš nikoho z nás, vždy budeš podléhat autoritě Harryho nebo jeho přítelkyně.“
„Přísahám,“ zavrčel Grindelwald.
„Přísahej, že žádné informace o našem spolku, které zjistíš tady nebo kdekoliv jinde, nevyzradíš nikomu jinému kromě osob, kteří k nám patří.“
„Přísahám.“
„Přísahej, že uděláš cokoliv, aby si nám pomohl ve válce, a neuděláš nic, čím by si nám uškodil.“
„Hodně hnusný slib, který nejde obejít,“ pověděl znechuceně Grindelwald. „Přísahám,“ řekl nakonec a třetí provaz magie jako had se přeplazil po jejich rukou a zmizel.
Ještě než tu ruku pustil cíl nutnost říct: „Vítej.“
„Hm, ale radostí tě opravdu neobejmu,“ zavrčel Grindelwald.
„To jsem rád, nyní je tvým vězením tento dům, pokus se odejít a zemři,“ usmál se škodolibě a schoval hůlku.
„Dávejte na něj pozor,“ zašeptal ještě Aberforth a zamířil pryč, přesně tak, jak byli domluveni.
„Pokoj máš připravený po schodech nahoru, první dveře vlevo. Koupelna, kterou by si měl navštívit první, je hned vedle těchto dveří napravo. Až se upravíš, oblečení najdeš ve skříni. Přijď za námi do obývacího pokoje a nepokoušej se dělat žádné blbosti, nechci nalézt ihned tvoji mrtvolu,“ řekl pevně a ani se nepokoušel mu vykat, už to nebylo třeba.
Odpovědi se mu nedostalo, ale nadřazeně je minul a vylezl ven, což mu stačilo. Když si byl jistý, že je neuslyší, nahlas se začal smát až na něj Hermiona začala divně koukat.
„Dva kohouti na jednom smetišti, to bude sranda.“
„To ti připadá směšný?“
„Ne, to že nejlepší kouzelníci všech dob jsou mi zavázáni neporušitelným slibem a nikdo mě nemůže zradit, je to sice odporný, ale tak nějak mě to těší,“ pověděl vážně.
„I já jsem ti zavázána slibem, je divný, že něco takového má možnost mě zabít, něco takového jako je slib.“
„Nemluv prosím takhle,“ chytil ji za ruku. „Nikdy bych to neudělal dobrovolně, nikdy bych ti neublížil.“
„Já vím, ale je to divné,“ usmála se a odešla stejně jako Gellert před ní. „Jdeš nebo si chceš hrát na vězně teď ty?“
„Obejdu se bez toho,“ pověděl pobaveně a společně jen museli čekat na Grindelwalda, protože je ještě dost věcí, které se musí probrat.
Nemuseli čekat dlouho, asi po hodině, přišel úplně jiný člověk, než kterého viděli předtím. Pořádný hábit a ostříhané vousy z něj udělali černokněžníka, místo bezdomovce, jak vypadal předtím.
„Našel si ve svém pokoji vše?“ zeptal se jen tak, aby se neřeklo.
„Dokonce i zajímavé knihy, tak nějak jsem očekával ‚Hrdinové posledního století‘ či ‚Padlý černokněžníci v kostce‘.“
„Knihy rodiny Blacků takové knihy postrádají, ale ty názvy se mi líbili, pokusím se sehnat nějaký výtisk,“ pověděl znalecky a ukázal na volnou židli před nimi.
„Než začnete vy, chci říct něco já, abychom si rozuměli. Nejsme přátelé, zachránili jste mi život, já vám pomůžu zachránit svět, není v tom nic víc,“ řekl Grindelwald a on s tím neměl žádnou potíž.
„Pokud budeš užitečný, buď si klidně zlým černokněžníkem dál,“ pokrčila rameny Hermiona a on kývnutím souhlasil.
„Dobrá tedy, takže určitě jste mě nepustili, abych si sedl a četl si knihovnu.“
„To určitě ne, chceme vyhrát a ne vždy to jde dialogy, takže určitě by se hodila pomoc s kouzly a tréninkem. Porazil si všechny, kromě Albuse Brumbála, to značí, že vědomosti máš a to je to, co potřebujeme.“
„Tak to byla věc, co jsem opravdu nechtěl,“ zamručel Grindelwald. „Učit studenty? Sakra jsem nejobávanější černokněžník ne učitel.“
„Třeba se něco nového taky neučíš, přece jenom padesát let mimo je dost,“ navnadila Hermiona.
„Dáme cvičný souboj, vy dva proti mně bez hůlky, pokud nebudete schopní dokázat něco takového, nehnu svým pohodlným tělem, abych vás aspoň něco naučil.“
„Ale neočekávejte, že bez hůlky neumím nic, cvičil jsem to padesát let bez přestání a rozhodně nebudu šetřit černou magií,“ řekl pevně jako přísný učitel, což mu utvořilo takový ten zlomyslný úsměv na tváři.
„Dole je tréninková místnost, pokud sis za těch padesát let dostatečně odpočinul,“ začal provokovat.
„Porazit dvě děti, na to má bezhůlková magie bude stačit a ani se nemusíte bát na všechno znám protikouzla,“ vstal nadřazeně Grindelwald a chytil si plášť do pravé ruky, aby si ho nevláčel po zemi.
Došli tedy do bojové místnosti a nejdřív si vzal stranou Hermionu. „Bude používat jen černou magii, pochybuji, že umí ty kouzla jak bezhůlkově tak neverbálně, dej mi vědět, když to kouzlo nedokážeš zablokovat, abych mohl udělat něco jiného, cvičili jsme to tolikrát, to že je silnější neznamená, že porazí naši sehranost.“
„Neměj obavy, ukážu mu toho tolik, že bude slintat štěstím, že nás může učit,“ zasmála se a dala mu rychlou pusu na tvář a stoupla si krok před něj a krok nalevo.
„Nechtějte po mně, abych se vám uklonil, takže začneme třeba…teď,“ vystartoval ihned Grindelwald a seslal na něj pro začátek přímo z prstů Fulgur vestis a Impedimentu. Všechno to Hermiona zablokovala před ním a on tak mohl zpoza ní vedle jejího štítu vyslat Expulso a Pulso, čemuž se musel Gellert uhnout a měl docela štěstí, protože za ním to udělalo celkem velký hluk.
„Jak chcete,“ zněl potěšeně Grindelwald a spustil na ně nějaká latinská slova, kterým nerozuměl. Snažil se stále zpoza štítu čarovat co nejsilnější, ale legální kletby, aby Hermiona neupadla vysílením, přece jenom, už to nebyli žádné srandy, podle toho, jak dělala úkroky do zadu. Poslal další útočnou kletbu, ale bohužel nemohl použít žádnou plošnou, protože přece jenom to byl normální souboj.
„Noceo,“ zahřměl Grindelwald.
„Innocens,“ stvořila před sebou Hermiona bílý průhledný štít, který se stal ihned černým, jak do něj kletba narazila. Viděl překvapení na tváři Grindelwalda a tak společně spustili salvu kleteb, kterým se nestíhal uhýbat a tak je musel slabšími štíty blokovat. Otočil se v rychlosti na Hermionu, která pochopila a vyslala kouzlo, jenž způsobuje brnění po celém těle a tím zruší štít, aby on měl čas poslat jednu kletbu napravo do zdi, druhou nalevo a třetí přímo na černokněžníka, ani Hermiona nezahálela a poslala na něj kletbu, ale Grindelwald i s ochromenou pravou rukou dokázal levou udělat kolem sebe vodní kopuli, která pohltila veškeré zaklínadla.
„Malleolus,“ vyslal Grindelwald něco, co vypadalo jako zapálený šíp a on nepřišel na nic lepšího, než na vyčarování Expertonum, který před ním a skrz Hermionin štít vyčarovalo ohnivé peklo. Byl rád, že přišel na výhodu tohoto kouzla, že když se drží někoho, je stejně imunní proti tomuto ohni jako on. Zrušil to kouzlo dostatečně rychle, poté co ho celý poslal na Grindelwalda, který to samozřejmě zablokoval nějakým pokročilejším kouzlem, než bylo Aquamenti.
Znovu na něj ale šlo, nějaké nehezké zaklínadlo, a když viděl, jak Hermiona pomocí kouzla Serpensortia vyvolává hada, který se okamžitě spálil po dopadu kletby, tak usoudil, že to nebylo nic příjemného.
„Defodio, Confringo,“ poslal další dvě výbušné zaklínadla a poté co viděl, jak se jim uhýbá a posílá něco dalšího, už jen doufal, že to Hermiona vyblokuje, protože už mu opravdu docházeli síly.
„Alpes,“ pověděla Hermiona a dokonce se jí to podařilo a tak sebral veškerou svou sílu a poslal na Gellertovi nohy pouta, na jeho ruku Petrificus totalus. Pak po domluveném signálu se začal s Hermionou rozestupovat, aby ho měli na mušce každý z jiné strany. Už ho to začínalo štvát a tak zaměstnával Grindelwalda ohněm a párou, dokud mu nebyla Hermiona skoro v zádech a než se stačil po ní ohnat, tak odletěl na druhou stranu místnosti a než stačil dopadnout na zeď, už byl kompletně paralyzovaný, díky naštěstí přesné kletbě.
Vysílením padl na kolena a jen tak, že stačil dát ruce před sebe, aby nepadl na obličej. Poté co zvedl svůj pohled na Gellerta, tak se mu v očích zračil obdiv. Dostali totálně na prdel a ten člověk neměl ani hůlku!
„Finite,“ zrušila kletbu Hermiona, ale hůlku nesklonila.
„Zamazali jste mi oblek, to je víc, než jsem čekal,“ pověděl Grindelwald a jednoduchým kouzlem si vyčistil oblečení. Na to že byl on naprosto unavený, tak se dokázal usmát, tohle byla ta nejlepší pochvala, kterou mohli dostat a Hermiona to jistě cítila také.
„Jdu si odpočinout, stejně jsem vás vyčerpal, takže nemá cenu v něčem pokračovat,“ řekl ještě Gellert a odešel z místnosti.
„Zdá se mi to nebo to byl příslib pomoci?“ zeptala se Hermiona a on si jenom lehl na záda a koukal do stropu.
„Určitě nečekal…že ho…porazíme, takže…jsme…na něj…udělali velký…dojem,“ říkal mezi jednotlivými nádechy.
„Jak tak na tebe koukám, budeme muset tahat do bojů posilující lektvary,“ pověděla vesele a lehla si na něj.
„Budu…muset…zase cvičit kondičku, protože tolik silných kouzel…by mě fakt asi zabilo.“
„Dokonce i Grindelwald vypadal zmoženě, takže nejsi na tom zase tak špatně, když přijmeš to, že si na stejné úrovni jako stoletý stařík,“ provokovala dál.
„Jak to, že ty máš tolik energie?“
„Obranná zaklínadla, spíš útočí na ruce nebo na nohy, když máš při nich špatnou stabilitu, v žádném tréninku počítám, že si nepoužil všechny tyhle zaklínadla, takže je samozřejmě, že budeš unavenější než já, ale zase mě na rozdíl od tebe bolí pravá ruka.“
„To je fakt…hrozný,“ zamručel naštvaně, ale další řeči přerušil Krátura, který se objevil vedle nich.
„Krátura přinesl nějaké lektvary, pan Grindelwald řekl, že je pan Harry Potter zraněný,“ vysypal ze sebe rychle skřítek.
„Jen posilující mi stačí, jako zázrakem se mě žádné kouzlo nedotklo,“ řekl a vyprázdnil nabízený flakónek.
„Je tak hezké, že mě nazýváš zázrakem,“ vzala si také jeden lektvar, a poté co skřítek zmizel, stále leželi na té měkké, vyhřáté podlaze.
|
Autor: Amren Vydáno: 12.8.2011 21:41 Přečteno: 3040x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
musím súhlasiť s unLuckerom, najlepšia kapitola, naozaj. Som zvedavá, čo a ako ich Grindy naučí a ako to všetko dopadne s MM. super!
Přemýšlím, kde udělal "Amren" chybu, že na svou "nejlepší kapitolu" musel čekat 37 týdnů plus, mínus :D. Jak říkám škola mistra Grindelwalda nekončí a Ministerstvo? To bude panečku jízda...
driv si psal že harry nebude s hermionou tak bych chtel vedet jestli to tak bude?jinak kapitola úplně skvělá
Nic takového bych nikdy nenapsal, protože nerad vyzrazuji příběh, může to skončit mnoha způsoby, ale romantika není pro mě na prvním místě, takže zrovna, kdo skončí s kým, moc dopředu neřeším...
Dle mého názoru zatím nejlepší kapitola. Asi první, která se mi líbila od začátku do konce.
.
.
Schyluje se k prvnímu významnému zlomu a konečně se trochu rozšířila škála použitých kouzel.
Doufám, že bojové magie bude ještě více a budou tam i ruzné atypické kletby způsobující všelijaké podivnosti
Na události na ministerstvu se těším a popř. zhyne-li Popletal i o boj o ministerský post
PS: přeju hodně štěstí při dalším psaní povídky i v životě
Správně...zlom, to je to důležité slovo, člověk se nemůže změnit pouhým lusknutím prstů, potřebuje popostrčit a to tenhle starý čaroděj umí dokonale, ale já nezastavuji, škola života podle pana Grindelwalda pokračuje a tenhle muž ví, jak donutit ostatní ke strachu