Kapitola jednatřicátá - Ukázka schopností

Harry Potter and Pactum Purgamen

Dalších pár dnů uteklo snad světelnou rychlostí, nejdříve byla škola jako obydlí němých, protože díky zprávám, které přicházeli, nikdo nechtěl nic dělat, aby neporušil tu melancholickou náladu, která panovala, hned poté, co to přešlo, se zjevily nové drby, v nichž se nacházel vždy on.

„Slyšel si, že Harry Potter chodí s Grangerovou?“ „Harry se přece jmenuje Black, slyšel jsem, že prokleje každého, kdo mu řekne Potter.“ „Já zase slyšel, že dokáže díky svým známostem smazat čistokrevný status každému, kdo byl jeho nepřítelem.“

To bylo normální, co o sobě všude slyšel, někdy se to dostávalo i do fází, že plánoval vydědit všechny lidi, kteří s ním byli příbuzní, snažil se to nevnímat, ale Hermiona tak klidná už nebyla, to že se bavilo o nich jako o páru, jí nevadilo, ale nehorázně ji rozčilovali řeči, že je černokněžník a přivedl Voldemorta zpátky on, aby mohli spolu vládnout. On se ale takovéto žvásty snažil ignorovat, kdyby ne, tak by ho buď ovládl Zmijozelův medailon nebo by je proklel z vlastní vůle.

Jediné co na tom bylo dobré, že všechna špína dopadala jenom na něj, nikdo se nezmiňoval o Lence a o Hermioně jen hodně málo, věděl, že tyhle drby vymýšlí Zmijozel aby se Malfoy pomstil a proto zůstával klidný, věděl, že přijdou lepší okamžiky, kdy jim to bude moci vrátit.

Nyní, ale měl uspořádat první trénink letošního roku a už měl problémy, Weaslyovi mu hrubě osvětlili, že na něj kašlou a Dean udělal to samé, bylo mu jasné, že ho nějak vydírala Ginny, ať už to bylo odepíráním milostných hrátek nebo čeho, o čemž radši nechtěl přemýšlet, ale jeho sestava už nebyla plná.

Byl rád, že Katie, Ritchie, Demelza, Jimmy a Cormac stále rádi zůstávali, ale včetně jeho jich bylo stejně jenom šest, takže jim chyběl sedmý hráč, odražeč nebo chytač nemohl zastupovat totiž obě funkce.

 Štvalo ho to, seděl v posteli a nemohl nad nikým přijít, z Nebelvíru se stále s ním nikdo pořádně nebavil a přemlouvat Seamuse, Deana či Ginny to bylo hluboce pod jeho úroveň.

„Myslíš, že by něco vyřešilo uspořádat konkurz?“ z nutnosti se zeptal Hermiony, která si vedle něho četla.

„Jestli do týmu bereš i tvé fanynky, tak stačí napsat, že vážným zájemcům dáš polibek a budeš jich tam mít nastoupeny desítky,“ dostalo se mu odpovědi, kterou vážně nechtěl.

„To mi vážně pomůže,“ povzdechl si a radši už se na nic neptal.

„Harry, já jsem ráda, že umím pravidla, nechtěj po mně rady, pokud nechceš ty hloupé.“

„Jenže já vyčerpal všechny možnosti, Ronald jeho sestra a ti dva šašci co s ním všude chodí, s tím sekli, protože nedokázali překousnout, že bych je vedl já a ti co byli na minulém konkurzu, nestáli za nic, kdyby tady byl Wood nebo aspoň Angela, ty by mi poradili.“

„Ale nejsou tu, teď máš tu zodpovědnost ty, musíš se s tím nějak poprat.“

„Ale jak, to tam mám postavit nějakého lempla, jenom aby tam poletovalo a boural mi do spoluhráčů?“

„To by byla vskutku legrace,“ zasmála se Hermiona.

„No nic, udělám ten konkurz, třeba tam bude někdo, kdo aspoň vzlétne,“ povzdechl si a přivolal si psací potřeby a pergamen, na který načmáral datum konání konkurzu.

„No tak, nebude to tak černé, když tak toho nového nadopujeme nějakým lektvarem a bude to.“

„To existují nějaké lektvary, které naučí létat?“ zeptal se ironicky a nešťastně sebou hodil do postele.

**

 „Jestli tohle předvedeme v souboji, tak Pansy uteče s řevem na záchodky a díky tomu vyhrajeme,“ pověděl vesele dvě hodiny před duelem, který je všechny čekal.

„Já si opravdu myslím, že je to výborný nápad, jen musíme nejdříve odstranit tu druhou mrchu,“ souhlasila Hermiona.

„No Hermiono, co je to za slova,“ pozastavil se nad oslovením.

„Jak mám mluvit o někom, kdo tu po škole rozhlašuje, že s tebou chodím jen kvůli penězům?“

„Tak to se ke mně ještě nedostalo, ale kdo ví, třeba je to pravda, já bych být ženou, taky po sobě šel, tolik peněz, šperků a drahého kamení, co mám v trezoru, by mě určitě uchvátilo.“

„Tak ty mi chceš říct, že jsem s tebou kvůli penězům?“ zeptala se s hraným naštváním.

„Já chci jen říct, že jich mám tolik, že se ani nedivím takovýmto pomluvám, každý žárlí nebo si skrytě přeje, aby měl taky takové štěstí jako já.“

„Ale proč nám prostě nedají pokoj?“

„Protože lidé jsou zákeřné svině, kdyby ne, tak se mě už nepokusil někdo zde ve škole dvakrát zabít.“

„A proto říkám, že jsou to obě mrchy.“

„Tak jim ukažme, že to čím nás pomlouvají, je pravda, vezmu si hábit od Phinease, tobě vystrojíme jako nějakou carevnu s perlovým náhrdelníkem navrchu a budeme v tom bojovat.“

„To není legrace.“

„Mluvím smrtelně vážně, když vyhrát, tak noblesně,“ řekl s naprostou vážností.

„Nemůžu říct, že se mi ten nápad nezamlouvá, ale máme zapotřebí přidělávat si ještě více řečí proti sobě?“

„Jen jim dejme důvod, věř mi, že se ti to bude líbit,“ snažil se přemlouvat.

„Že já ti prostě na všechno kývnu,“ uslyšel od Hermiony povzdech a věděl, že má vyhráno.

„No tak, aspoň ukážeš všem svoji dominanci a teď si to ještě zopakujeme, musíme se na ten konec vždy dostat,“ mávnutím hůlky ukončil debatu a znovu se pustili do zkoušek sestavy.

**

„Další na řadě je Dafné Greengrassová a Pansy Parkinsonová proti Harry Potterovi a Hermioně Grangerové,“ ozval se zesílený hlas profesora Kratiknota.

„Proč mě vždy jmenuje jako druhou?“ naštvala se Hermiona.

„Asi ví, že jsem ten silnější článek,“ pokrčil rameny a vyšli honosně oblečený na připravené místo.

„Hej šmejdko, měla bys sis svléknout to, co na tebe nepatří,“ ozvala se Pansy a ihned potom všeobecné veselý od Zmijozelského publika.

„Copak, vadí ti, že se na nic takového nezmůžeš? S tím ale děvče nic neuděláš,“ nenechala se Hermiona a z rukávu vytáhla hůlku.

„Nenech se vyprovokovat, máme plán, nezapomínej,“ pošeptal ji ještě do ucha a teprve pak si také vyndal hůlku.

„Místo šmejdů je vždy na zemi, zapamatuj si to, šprtko, až tam budeš ležet.“

„To by stačilo, připravte se k souboji,“ ukončil jejich spor profesor Kratiknot, za což byl rád.

„Ukloňte se, a na tři, můžete začít slečny,“ dodal ještě Kratiknot a počkal, až budou proti sobě stát připravený.

Uklonil se jenom tak, aby to vypadalo, to stejné udělali i ostatní a poté, co se ozvalo tři, na něj vyletěli dvě zaklínadla, první poznal jako matoucí kouzlo Confundo a druhá kletba byla podle barvy na částečné oslepení, obě zaklínadla ale padly do štítu, takže se nemusel ani namáhat.

„Reducto,“ zakřičel silně a ihned poté udělala to samé Hermiona, nejdříve se zjistili, jestli tohle kouzlo je do soubojů povolené a bylo, ale dost těsně. Kouzla dopadla do štítů a udělala ohromnou paseku, tlaková vlna je obě shodila na zem a srazila i pár přítomných diváků ze Zmijozelu.

„Být čistokrevná neznamená nic, co?“ ozvala se Hermiona a bylo vidět, že už to dávno není ta Hermiona, co si nechává vše líbit.

„Náno,“ zvedla se Pansy první a než stačil Kratiknot napočítat do osmi, letělo od ní a následně ze země i od Dafné totéž kouzlo, ale Reducto nebylo pro ně nic těžké, přiblížili hůlky k sobě a pomocí Protego horribilis ty kouzla odrazili někam do bariéry chránící diváky.

„Nic jiného Zmijozel neumí, jen opičit kouzla?“ přidal se i on a bez pohledu na Hermionu vyslal jedno z kouzel, které ho učil Horácio. „Pulzo.“

Kouzlo letělo přímo na ně a ony tomu museli uskočit, jinak by dopadli stejně jak předtím, ale to očekávala Hermiona a na zem před nimi vyslala zapalovací kouzlo Incendio, které vznítilo dřevěné desky pod Pansy, která se musela odkutálet pryč, aby ji plameny nespálily.

Další letící zaklínadla nechal zablokovat Hermionou, která použila štít tak, aby kletby odrazila zpátky na ně a jelikož stál přímo za jejími zády, tak kolem jejího boku vyslal třetí zaklínadlo, které mířilo rychle a přesně na Dafné, která po třech přemetech skončila na zemi.

Pansy vyblokovala ty obě a pohledem zkontrolovala svou kolegyni, která se těžce zvedala. Toho okamžiku využili a na ležící Dafné oba poslali „Mdloby na tebe,“ které letěli vyměřeně tak, že neměla šanci se jim vyhnout.

„Jedna dole, poslední zbývá,“ pověděla Hermiona, to co samozřejmě věděl.

Viděl vztek v obličeji své protivnice a tak, když letělo jistě nějaké nebezpečné zaklínadlo, nenechal Hermionu vytvořit štít a odstrčil ji stranou a tak kletba proletěla mezi nimi.

„Teď,“ zvýšil svůj hlas, a jelikož vzdálenost mezi ním a Pansy byla velice dobrá, seslal své nejsilnější zaklínadlo. „Expertonum.“

To co očekával, se stalo, Pansy se bránila štítem, ale její nohy chráněny nebyly a tak toho Hermiona využila, jak plánovaly, a vyslala paralyzující zaklínadlo, které jí trefilo do odkrytých dolních končetin, díky tomu spadl její štít, jelikož své zaklínadlo neukončil, plameny stále útočili a v době, když už tam štít nebyl, jí zaútočili na obličej a zapálili vlasy.

„Konec!“ ozval se profesor Kratiknot a on lehkým mávnutím hůlky poslal ovládané plameny do ztracena.

„Aquamenti, Finite, Enervate, Episkey,“ použil profesor pár zaklínadel na obě poražené a on se dobře bavil.

„Ty jedna zrůdo,“ vykřikla Pansy a pozvedla svoji hůlku proti Hermioně, ale najednou v ruce hůlku neměla a to všechno jenom díky jednomu lusknutí prsty.

„Dobby se omlouvá, ale Dobby nebude koukat, jak někdo míří na pana Harryho,“ ozval se Dobby, když podával hůlku stejně velkému profesoru Kratiknotovi.

„Co si o sobě myslíš, ty jeden malej-“ rozkřičela se Pansy, ale byla umlčena cinknutím lžičky do poháru od ředitele.

„Myslím, že v tomto zápase bylo až příliš negativních emocí, ale není pochyb o vítězi, do dalšího kola postupuje pan Harry Potter a slečna Hermiona Grangerová.“

„Pojďte, nebudeme zde trávit více času,“ chytil za rukáv Malfoy svojí přítelkyni Pansy, která se mu vyškubla a odkráčela jako hrdá panička z duelového prostoru, akorát s opáleným obličejem a sežehlými vlasy, vypadala hodně odpudivě.

„Zaplatíš za to, Pottere,“ vyštěkl ještě Malfoy.

„Můžeš mi říkat Blacku, to je mé jméno, to co ti už nepatří, ani tvému smrtijedskému tátovi, mamince a tetičce,“ cítil sílu medalionu na krku.

„Pottere, jednou skončíš špatně, to ti slibuji,“ řekl Malfoy svůj slib do plné místnosti studentů a profesorů.

„To říkáš ty nebo papouškuješ slova toho, komu si o prázdninách líbal boty,“ vykřikl na odcházející Zmijozelskou partu.

„To stačilo, pane Pottere,“ položil mu ruku na rameno Horácio.

„Ano, pane profesore,“ skončil a schoval svoji hůlku zpátky do pouzdra.

„Tímto ukončuji dnešní souboje, třetí kolo, které snad proběhne v klidu, se odehraje ode dneška za týden,“ promluvil do ticha Brumbál a společně s McGonagallovou se zvedl.

„Pojď Harry, naše práce tu skončila,“ mile ho upozornila Hermiona a mezi lidmi si udělali cestičku až k východu, kde je dohnala Lenka.

„Myslím, že jste si vzali slova z porady až moc k srdci,“ začala z legrace provokovat Lenka.

„Byla to sranda,“ odsouhlasil.

„Taky jsem se bavila,“ přitakala Hermiona.

„To že jste proti sobě poštvali spousty lidí, vás nenaštve, protože jste se bavili?“ pokračovala Lenka.

„Přesně, oni budou sice strašit, ale nikdo si nic nedovolí,“ odpověděl.

„Doufejme, nerada bych chodila do tříd s hůlkou v ruce,“ pokrčila Hermiona rameny a dál se k tomuto tématu nevraceli.

„Myslíš, že jsme to udělali správně? Jak jsme je poštvali proti sobě,“ nečekaně se také zeptala Hermiona, když Lenka zmizela ve Společenské místnosti.

„Určitě, snažil jsem se nalákat veškerou zlobu na sebe, abyste měli vy dvě větší klid, ale s tebou se mi to moc nepovedlo,“ usmál se a dodal: „Ale u Lenky se mi to povedlo, ona se do ničeho nezapojuje a tak se vyhne veškerému nepřátelství, což byla má priorita.“

„Takže tvůj ochranářský komplex se opět objevil?“

„Musím počítat i s tím, že Ty-víš-kdo, ovládne i Bradavice, až mi tu nebudeme a Lenka tu musí zůstat, abychom měli informace, jenže kdyby všichni věděli, že je s námi, nemuselo by to s ní dopadnout dobře,“ zašeptal.

„Takže ji tu chceš nechat?“

„Nechat? Už teď mě štve, že budu ohrožovat i tebe, nemůžeme očekávat, že Viteály, najdeme hned a nechci, aby zbytečně promeškala školu, když budeme chodit třeba dva měsíce v kruhu a hledat něco, co by nám pomohlo.“

„A kdy jí to máš v plánu říct?“

„Já nevím,“ povzdechl si a najednou posmutněl. „Co nejdřív samozřejmě, jenže ani jeden z nás nechápe, že se něco dělá pro naši ochranu, takže očekávám, že si na mně vybije vztek a pak to třeba pochopí.“

„Lenka je rozumná, pochopí, že potřebujeme někoho na škole, kdo bude blízko studentům, a když jí vysvětlíš, že se jí nechceš zbavit, určitě ráda pomůže.“

„Budu doufat, že Lenka je z nás nejrozumnější,“ znovu si povzdechl a už neměl sílu se o tomto tématu opravdu bavit.

**

„Vítejte na dnešním konkurzu, musel jsem ho uspořádat takhle brzo, protože dost našich hráčů se na náš tým vykašlalo, což mě sice mrzí, ale nesmířím se s neúspěchem, takže dnešní den věnuji tomu, abychom našli další hvězdy, které po mém boku dojdou k vítěznému poháru,“ přivítal asi patnáct studentů a studentek, kteří ochotně přišli.

„Sebevědomí ti nechybí,“ pošeptala mu Hermiona do ucha a on se jenom ušklíbl.

„Všichni určitě víte, že příští soupeř je Zmijozel a ti proti Nebelvíru nevyhrávají, nedopustím, aby to tentokrát bylo jinak, kapitáni přede mnou dovedli tým na takovou úroveň, jaká je teď a nyní je na mě, tým dovést k vrcholu.“

Potlesk, který začala Katie, následně se rozezněl ode všech hráčů a následně i pár diváků, kteří se přišli podívat, ho jenom motivoval.

„Můžete být zvoleni na každé místo jako náhradníci, ale v hlavním mužstvu je místo pouze pro chytače a odražeče, protože se neví, na jakém postu budu ještě hrát. Přeji vám všem štěstí a děkuji, že jste přišli v takovém hojném počtu,“ dokončil svou řeč a ztišil si svůj hlas.

„Zde Katie povede zkoušku střelců, takže její výrok u vašeho výkonu je pro mě nejdůležitější. Cormac bude dohlížet na nadějné brankáře, kteří po jeho dostudování mohou nastoupit na jeho místo a já si vezmu na starost jak chytače, tak odražeče, prosím rozmístěte se k vašim chvilkovým zkoušejícím,“ pověděl už normálním hlasem, protože všichni hráči stáli kolem něj v kroužku.

„Myslím, že tvé slovo nikdy nemělo větší váhu, přece jenom proti černokněžníkům nikdo nic nenamítá,“ zasmála se potichu Hermiona.

„Milý chytači, všichni si dejte pět obletů kolem hřiště na rozcvičení a pak tu znovu nastupte,“ dělal, že Hermionu neposlouchá a dál se věnoval novým hráčům. „Pro vás pět mám první úkol, na který nemusíte ani vzlétnout. Po jednom si vezměte pálku, potlouk a střelíte co největší silou do mého vykouzleného štítu, aspoň poznám, jaká síla se ve vašem těle nachází.“

„Hermiono prosím kontroluj všechno kolem, a když tak mě probuď z bezvědomí, kdyby mi štít nevyšel,“ usmál se a poodešel na třicet metrů od středu hřiště.

„Protego horribilis,“ zamumlal zaklínadlo a pevně ho držel před sebou.

„Tak jedeme, takové zaklínadlo se nedá udržet dlouho, první si vezměte náčiní a odrazte potlouk,“ začala korigovat Hermiona a on musel snášet deset nárazů, protože pět se jich do štítu ani netrefilo.

 „Druhá nejdůležitější funkce pro odražeče je výdrž, odražeč se nemůže jen tak zastavit, protože by to střelci nemuseli dohrát, váš druhý úkol, je bez přestání létat okolo obruče a to celých dlouhých deset minut, zde Hermiona si bude jak zapisovat počet kol, tak jestli jste se nezastavili, rozumíte? V tom případě nasedat!“

„Chytači si se mnou dají rychlostní závod, jste tří, takže je menší pravděpodobnost, že se srazíte, nasedat a za mnou,“ vylétl co největší rychlostí k tribunám a počkal, až se kolem něj rozestoupí všichni.

„Ta zlatá mrška nelétá jenom rovně, takže budete kličkovat mezi jednotlivými tribunami, rozumíte? Tak dobrá, tři, dva, jedna, teď,“ dal příkaz a všichni hráči vyletěli jak blesk a on se za nimi s krátkým zpožděním pustil.

„Dobrá, zbyli jste pouze vy dva, to je lepší než jsem očekával, chytač musí být také mrštný a vyhýbat se potloukům, takže vypustím zlatonku, kdo jí chytí, vyhrává, vašim největším nepřítelem, ale budou odražeči, takže zaujměte místa,“ vydal poslední příkaz a sletěl na poradu za Hermionou.

„Z pěti nemají tři rychlost a dva výdrž, takže ucházející jsou dva „Dennis Creevey, který je sice malý, ale dle tvých měřítek měl ucházející ránu, ze všech měl největší rychlost, ale nejdřív se unavil. Druhý postupující je druhák jeho jméno nevím, neznám ho, je to támhleten,“ lehce ukázala na malého kulatějšího chlapce. „Rychlost je malá, ale ani jednou se nezastavil, což je dobré ne? Síla střely byla taktéž ucházející.“

„Vy dva do vzduchu, pravidla jsou jednoduchá, snažte se sestřelit chytače, aby nemohli chytit zlatonku, to by znamenalo vaši prohru, ale neznamená to, že je máte dostat na ošetřovnu, pro jistotu vás, ale budeme jistit zezdola,“ podal poslední příkaz a unaveně se podíval na Hermionu.

„Je to bída co?“ zeptala se, než stačil pronést ortel sám.

„Vzhledem k tomu, že jsem nic neočekával, tak to tak nějak vyšlo, chytači budou dobří, tak za dva roky a to jsem naštěstí neviděl ostatní.“

„Ale musíš někoho vybrat.“

„Nebo hrát obě funkce… ne máš pravdu, musím někoho vybrat, snad se to teď vyjasní a já si budu moci jít odpočinout,“ povzdechl si a vhodil do vzduchu jak zlatonku tak dva potlouky a s namířenou hůlkou dal povel ke hře, musel zůstat neustále ve střehu, protože nechtěl mít na svědomí pád z několika desítek metrů na zem.

Po deseti minutách tu bídu ukončil, chytači maximálně chytili rýmu a jediný, kdo něco ve vzduchu předvedl, byl mladší bratr Collina, Dennis.

Najednou stál opodál se všemi hráči základní sestavy a poslouchal jejich výroky.

„Měl jsem tam dva brankáře a myslím si, že i ten slepec Weasley je oproti nim král,“ pověděl Cormac a on jenom kývnul hlavou.

„Z pěti střelců jsem vybrala jednu, která by mohla teoreticky nastoupit na mé místo příští rok,“ pověděla Katie.

„Vzhledem k tomu, že jsem musel někoho vybrat, tak jsem vybral nového odražeče, Dennise Creeveye a já nastoupím znovu jako chytač,“ pověděl nakonec a vydal se zpátky ke hráčům, do základní sestavy se na pozici odražeče dostává Dennis Creevey, blahopřeji a vítej,“ a několika slovy ještě oznámil náhradníky a skončil celé tohle divadlo.

**

„Koho to tu máme, není to nejodpornější páreček na škole?“ ozvalo se za nimi, když doprovázel Hermionu na obranu proti černé magii.

„Jé, Pansy ty vypadáš ale hnusně, možná to dělají ty očouzené vlasy nebo si byla už takhle hnusná i předtím?“ nenechal se, i když si všiml, že za nimi stojí jak Pansy tak Dafné, Zabini, Nott, Crabbe, Goyle i Malfoy.

„Harry, zůstaň v klidu,“ řekla tišeji Hermiona.

„Přesně tak, poslechni svoji šmejdku, bude to bolet o dost míň,“ ušklíbl se Malfoy.

„Copak chceš Malfoy, nemám náladu se bavit s někým, koho jsem zbavil veškerého postavení,“ cítil, jak ho ovládá medailon a proto nemohl zastavit příval těchto slov.

„Buď jsi idiot, nebo si až moc věříš a jsi také idiot, je to sedm proti dvěma,“ připomenul mu Zabini, ale jeho mysl ovládaná medailonem tohle vidět nechtěla.

„To tě učila maminka nebo jeden ze sedmi zavražděných tatínků,“ zasmál se temně a bez toho aniž by třeba chtěl, vytáhl hůlku.

„Už dávno začala hodina, co tu děláte, pane Blacku, víte o tom, že míření hůlkou na studenty je zakázané?“ slyšel Snapeův nepříjemný hlas a něco v mysli mu říkalo, sejmi je všechny.

„Až si lépe vychováte studenty a nebudou vyhrožovat mě a mé přítelkyni, pak na ně nebudu muset mířit hůlkou,“ pověděl už klidně, protože cítil jak ho Hermiona drží za ruku.

„Všichni do třídy, deset bodů dolů Nebelvíru, za to že nejste na svém místě, i když je hodina, slečno Grangerová a vy pane Blacku, tady nemáte co dělat,“ otočil se a odešel do své třídy.

„Příště takové štěstí mít nebudeš, Pottere,“ zahučel Malfoy, když kolem něj procházel.

„Hermiono běž a dávej na sebe pozor,“ počkal si, až budou aspoň trochu z doslechu.

„Harry, dávej si na to pozor, kdyby nepřišel Snape, byl by problém, kdyby se prozradilo, co máš na krku,“ políbila ho na rozloučenou a odběhla do třídy.

**

„Aberforthe?“ odvážil se zeptat, když byli jenom oni sami dva.

„Ano?“

„Mám problémy s medailonem, zatemnil mi mozek a málem jsem chtěl bojovat proti sedmi Zmijozelským se Snapem najednou, chtěl jsem je odrovnat, ale když mě medailon pohltí, nevidím nebezpečí a to může být někdy problém,“ vysvětlil pouze část.

„Harry, dělám všechno, abych přišel na něco, čím by se to mohlo podařit, ale nenapadá mě nic jiného, než to odevzdat mému bratru, což ty nechceš a já tvé přání respektuji.“

„Ale Viteál je černá magie, nemohl by být zničen ještě silnější černou magií?“

„To by teoreticky mohl, ale pochybuji, že by Raddle nebo někdo podobný souhlasil s tím, že ti pomůže k zničení jejich pána.“

„A co třeba,“ pořádně se nadechl. „Kdybych se to kouzlo naučil sám?“

„Vím, co máš na mysli, ale to nemůžu dopustit, Harry, každé hrozné kouzlo a navíc takhle temné stahuje tvou duši a to je mnohem horší, než nosit to, co máš na krku. Samozřejmě chápu, že by ses toho chtěl zbavit, ale takhle to nemůže jít.“

„Jenže tvůj bratr to také udělal,“ snažil se ještě malinko odporovat.

„Viděl jsi ho teď někdy zblízka?“ zeptal se Aberforth a po jeho nesouhlasném kývnutí pokračoval. „Jeho prsteníček už není lidský, to kouzlo nebo Viteál mu ho spálilo na uhel, proto jsem zmiňoval, že profesor Snape, musel zasahovat, na černé magii je mnoho nebezpečí a těch tě chci ušetřit.“

„Proto nejednáme ihned a snažíme se vše promyslet, ty Viteály se tak moc brání?“

„Když jeden Viteál mohl zabít mého bratra, jakou šanci bychom měli my? Musíme si být stoprocentně jistí, než se do toho pustíme a navíc, to co máš na krku, ti neubližuje, jen tě dělá takovým, jakým byl samotný Salazar Zmijozel a ten kromě divných názorů nebyl tak hrozným člověkem.“

„Ale neovlivňuje mě trvale? Nosím ho už dlouhou dobu.“

„Abych ti řekl pravdu, mám tušení že ano, Harry možná mi to budeš mít za zlé, ale potřebuješ být trochu jako byl Salazar Zmijozel, jednou budeš muset zabít, a když budeš zocelený, půjde to jednodušeji, nevím, co se může přihodit, je šance že jako jediný v tom boji z nás přežiješ, mohou nás mučit, potřebuji Harry, aby si nebyl ten typický Nebelvír, podívej se na svoji kolej a řekni mi, kdo z ní by dokázal udělat stejné věci, které tebe čekají nebo se už stali,“ otevřel se Aberforth a on skoro nestačil přijímat tolik nových informací.

„Hermiona by to dokázala.“

„Víš proč je Hermiona taková jaká je?“ zeptal se Aberforth a on jenom kývnul, že ne. „Hermiona je sama o sobě strašně chytrá čarodějka, ale nemohla by být vůdce, dokáže svůj intelekt projevit ve chvílích, kdy je někdo v nebezpečí, jenže sama by těžko něco zvládala. Už od prvního ročníku si našla oporu v tobě, což jí naprosto vyhovuje a z tohoto místa dokáže předvádět své nejlepší výkony, ale kdyby si ty v Nebelvíru nebyl, neměla by se na koho připoutat a byla by to úplně jiná Hermiona, než kterou znáš.“

„Jak…jak to všechno víš,“ zakoktal se.

„Dokážu odhadnout člověka, Harry, tolik let jsem strávil v hostinci, že podle chování, dokážu odhadnout lidskou povahu a dopomáhám si k tomu i Nitrozpytem, je už moji přirozenou součástí a používám ho i při nezávazné řeči.“

„A co vidíš ve mně?“

„Už jsem ti to říkal, vidím v tobě nejvyšší předpoklady být vítězem, jen se ti musí dopomoci a to jsem udělal, snažil jsem se o to, aby ti medailon pomohl, učím tě nitrozpyt, vše proto, aby si nebyl jen ten zatvrzelý odvážný Nebelvír, ale pochytils i vlastnosti, které ti zachrání život.“

„Takže kdybych byl ve Zmijozelu bylo by to jednoduší?“

„Co by bylo jednoduší, porazit Toma Raddla?“ optal se Aberforth a po souhlasné odpovědi pokračoval. „Nevím, ale zase by ti dle mého názoru chyběli vlastnosti, jako obětavost, odvaha, hrdinství. Bude lepší, když se nebudeme zabývat tím, co by mohlo být, a budeme se zabývat realitou.“

„Samozřejmě.“

„A teď důležitá věc, kterou jsem chtěl říct já tobě,“ pověděl pevně Aberforth a on věděl, že to bude opravdu důležité.

„Nerušíme?“ ozvalo se ode dveří a v nich stáli obě jeho kamarádky.

„Ovšem že ne,“ pousmál se Aberforth. „Harry o tomhle si promluvíme později,“ zašeptal směrem k němu a jeho nechal s myšlenkami, o co by se asi mohlo jednat.

**

„Pane Pottere, zůstaňte tu po hodině,“ zastavila jeho balení sama McGonagallová.

„Počkej ve společenské místnosti,“ zašeptal Hermioně, zase si sedl a čekal, než všichni odejdou.

„Žádám vysvětlení toho, proč od vás nedostávám žádné úkoly,“ pověděla přísně profesorka.

„Protože odmítám psát úkoly navíc, které nikdo jiný nedostává,“ podíval se jí zpříma do očí.

„Obviňujete mě z toho, že jsem na vás zasedlá?“

„Přeberte si moji větu po svém, to je co děláte pořád ne?“

„Za vaši drzost budete dneska po škole,“ rozčílila se profesorka.

„Ale klidně, náš tým se beze mě klidně obejde nebo tréninky můžu zrušit úplně, ať to má Zmijozel jednodušší, ještě něco si přeje, paní profesorko?“ zeptal se zdvořile.

„Od příští hodiny vyžaduji úkol od vás vyplněný nebo budete po škole a psát si je tady, rozumíte?“

„V tom případě doufám, že na mě budete mít hodně času, protože neplánuji si je napsat, nashledanou, paní profesorko,“ rozloučil se slušně a vzal si knížky jen do náruče.

„Pokud máte v plánu dokončit tuto školu, měl byste plnit své požadavky, jinak přijdete o prefektský odznak, berte to jako varování.“

„Paní profesorko, mě nemůžete vyhrožovat, na této škole není nic, co byste mi sebrala, tak aby mi to bylo líto, a mou hrdost mi nikdy neseberete,“ odpověděl ode dveří a odešel dřív, než stačila McGonagallová odpovědět.

„Co ti chtěla?“ zeptal se Michael Corner, který na něj očividně čekal.

„Řešila to, že neodevzdávám úkoly a oznámila mi, že jsem po škole, nic neočekávaného,“ odmávl to rukou.

„Neodevzdáš je proto, že je máš těžší nebo jen tak, aby si jí naštval,“ optal se Michael, když vykročili směrem pryč od učebny.

„Půl na půl a co ty, potřeboval jsi něco?“

„Vlastně ano, byli oznámení další soupeři a já s Cho máme bojovat proti Ginny a Deanovi, tak jsem si říkal, že by si mi mohl poradit na ně nějakou taktiku,“ poprosil Michael.

„Dneska mám ten trest, takže co třeba zítra po vyučování? Přijď do KNP, pokusíme se něco vytvořit.“

„Díky, jsem ti vděčný.“

„Nebudeš muset, pokud je porazíš, tak mi uděláš radost,“ mrkl na něj a nejbližší křižovatce se rozdělili.

„Jsem zvědav, koho jsme dostali my, už by nás nemělo být moc, když ti z nižších stupňů se k nám nepočítají,“ zamumlal si pro sebe a těšil se, co za soupeře tam uvidí a jediné co ho mrzelo, bylo, že nedostali Ginny.

Celou cestou se tím zaobíral, ale když došel do společenské místnosti, radši si sedl ke krbu za Hermionou, než aby se šel podívat.

„Už je nové rozlosování,“ pověděla Hermiona na uvítání.

„Vím o tom, koho jsme dostali, je nás už jen sedm ne? Což znamená, že jedni museli postoupit automaticky.“

„Ano to Katie a Leanna.“

„Takže jsme dostali buď Lenku, Ronalda nebo Malfoye, protože Michael mi říkal, že dostali Ginny,“ vysvětlil, jak se dostal k těmto jménům.

„Druhý jmenovaný.“

„Ronald? To jako fakt? V takové štěstí jsem ani nedoufal,“ usmál se šťastně, že bude mít možnost nakopat právě jemu, ale pak se zamračil, což poznala Hermiona ihned.

„Ano správně, Lenka bude muset bojovat proti Malfoyovi.“

„Ona to zvládne, musíme jí věřit, maximálně si dám mnoholičný lektvar a budu bojovat s ní, místo Anthonyho,“ usmál se a podvědomě věděl, že mu dobrou náladu dneska už nic nevezme ani ten trest od McGonagallový.

Formát pro tisk