Epilog
Lepší život
AN:
Osm let, devadesát jedna kapitol, téměř čtyři sta padesát tisíc slov. To jsou základní detaily nebo zajímavosti k příběhu, co jsem napsal. Dneska tento příběh končí a s ním i jistá éra v mém životě.
Budu k vám čtenáři a přátelé upřímní, v posledních měsících mě vydávání kapitol, dělání si korektora sám sobě a pravidelné souboje s tímto webem už šíleně nebavili. Byl to boj se skřípáním zubů, proto jsem ty kapitoly občas vydával najednou, abych využil chvilku nálady, co se ve mně objevila. Psát mě ale naštěstí stále bavilo, i proto práce na pokračování Lepšího života pokračovali. Oprostil jsem se od nuly komentářů, oprostil jsem se od stále menšího počtu přečtení a soustředil jsem se jen na psaní. Psal jsem pro ty přátele, které jsem díky tomuto webu našel, ale i oni postupem času (a i tomu, co se venku kolem nás děje) ztratili chuť něco číst, jakožto já ztratil chuť něco psát.
A teď jsme tady a tu. Pár měsíců zpátky jsem uvažoval, že udělám něco, co jsem nikdy udělat nechtěl. Podmíním vydávání pokračování počtem komentářů. Znáte to, občas se to děje. Celé to „pokud tu nebude tolik a tolik komentářů, nebude nový díl!" Pak jsem se ale přidal na Discord server autorů celosvětové Fanfikce, kteří mají desetitisíce komentářů a miliony přečtení. Kdo čte anglicky, jistě by ty jména znal. Každopádně jsem slyšel od jednoho z nich zajímavé moudro, které bych přeložil a parafrázoval jako: „Čtenáři si nemohou nárokovat kapitoly a autoři si nemohou nárokovat komentáře." Tahle věta změnila můj názor a přístup k vydání poslední kapitoly.
Nebudu prozrazovat, co v této kapitole (epilogu) bude, ale odebral jsem z ní posledních pár scén, které měli být spojníkem mezi „Lepším životem 1" a „Lepším životem 2". Tudíž všichni dostanete uzavřenou, ukončenou povídku, jakou si zasloužíte za přečtení všech 90 předešlých kapitol. Byla to dlouhá a náročná cesta pro nás všechny a ukončení éry je něco, co jsme potřebovali všichni. Dělejme tedy všichni, že jsem nikdy v minulosti nenaznačil, že nějaké pokračování existuje. Radujme se z toho, že Lepší život skončil jako dokončená povídka po (musím to znovu zopakovat) více jak osmi letech psaní! Byla to divoká jízda dámy a pánové.
Prosím, užijte si tedy tuto poslední kapitolu společně se mnou. Pokud mě chcete kontaktovat s něčím delším, jistě najdete můj email pod mým profilem a jako vždy budu pokračovat v odpovídání na komentáře (které ale mají limitovaný počet slov na zpráv). Jednu otázku ale dokážu předpovídat už teď. „Kdy (a jestli vůbec) vyjde něco dalšího?" Odpověď prozatím nemám. Jediné, na čem teď pracuji je překlad Čtvrtého Šampióna do angličtiny, což pro vás nic neznamená, protože už jste originál četly. Prozatím tedy bych to shrnul jako: Vše, co jsem chtěl dopsat, jsem už dopsal a uvidíme, jestli někdy přijde čas na něco nového. S tím, ale jak český fandom Harryho Pottera, a i Naruta postupně vymírá, nechci slibovat nic, co nemohu splnit. Píšu a vydávám přece jenom asi 12 let. Někdy ta únava a nechuť prostě přijít musely. Naštěstí přišly až v té době, kdy cíl byl nadohled, a to mi dovolilo vám přinést tento epilog.
Díky za to, že jste byly na této cestě se mnou.
Amren
„Už nastal čas?" vstoupila do jeho pokoje Ameyuri, když viděla Naruta klečet u kufru a v ruce držel společnou fotku jejich rodiny.
Naruto se na ni jenom otočil a lehce se usmál nad tím, že je tu Ameyuri ‚pouze' jako oživená. Aktuálně nebyla ovládaná Rinnegam Karin, minimálně podle očí a žádné černé tyči v oblasti hrudníku. „Ano, už je čas."
Ameyuri se posadila na postel vedle něj a lehce jej pozorovala. „Bude to asi pro holky zvláštní, že tento pokoj bude od zítřka prázdný."
„Ne tolik jako pro mě. Místo zahrádky, trávy, tréninkového hřiště, chuninů na hlídce a toho všeho, budu sledovat jenom nekonečný písek," už teď to začalo Narutovi trochu chybět. „Už žádné líné povalování na hlavách Hokage a tajné snění o tom, že jednoho dne by tam mohla být i moje podobizna. Snad alespoň ty hvězdy tam budou také krásně svítit."
„Je zvláštní, jak ten osud nás vodí za ruce jiným směrem, než jsme čekali."
„Nebyl to osud, Ameyuri, kdo tě tenkrát za ruku chytil a odvedl do Listové," usmál se na ni.
„Ne… to jsi byl jenom ty," vrátila mu úsměv. „Od zítřka ale už budeme oba přistěhovalci, ne jenom já."
„Stojím si za tím, že jsi šla za lepším," vyplázl na ni jazyk.
„Šla jsem za tebou," pověděla a tím prakticky řekla vše. Naruto byl to nejlepší. V ten moment to třeba nevěděla, dneska o tom ale nebyl pochyb. „Každopádně nesplnil si svůj slib," pozlobila jej.
„Který tentokrát?"
„Že mi předvedeš holku, abych ti ji schválila. Ty jsi to celé přeskočil a rovnou si ji bereš."
„Ještě svatba nebyla, furt mi to můžeš zakázat."
„To by se ti líbilo co?" zasmála se. „Myslím si, že pro tebe bude Temari nakonec ta pravá. Má tedy můj palec nahoru."
„Jen tak? Řekla sis s ní kolik slov? Pět? Tomu říkám odhad na lidi."
„Máš o mě hodně špatné mínění, když myslíš, že jsem ji nevyzpovídala důkladně," hrála Ameyuri naštvanou. „Byl jsi tam nějaký ten pátek, Naruto. Všechny jsme měly o tebe starost, celý tvůj harém žen. Nezbývalo nám nic jiného než plnit své úkoly, protože život běžel dál, ale minimálně já jsem si mohla dělat, co chci… jsem po smrti, nikdo mě neodsoudí, že jsem odmítla nějaký rozkaz jenom proto, abych byla na tom místě, kde jsi zmizel. A jelikož tam Temari byla taktéž, když ji zastupoval její bratr v Písečné, tak jsme si povídaly. Nemůžu ti tvrdit, že máte před sebou lehkou budoucnost, nejde ani říct, že to bylo něco, na co byl někdo z vás připravený. Jednou jsem ti ale až téměř přísahala, že nejedna dívka o tobě někdy snila, takový typ muže jsi. To charisma má hodně přitažlivý efekt, a kdyby ses za pár dní neženil, asi bych ti prozradila i nějaké to jméno. Takhle ale rozhodla nějaká vyšší moc a tvoje volba oživit Fuu."
„Je škoda, že jsem nedokázal oživ-," více nestačil Naruto říct, protože byla Ameyuri u něj a položila mu prst na pusu.
„Udělal jsi všechno, co se od tebe očekávalo a mnohem více. Nikdy nelituj, nikdy si nic nevyčítej. Každá z nás dostala to, co si přála a co si dovolila ukousnout. Teď je na čase, abys byl šťastný."
„V Písečné s Temari," zkonstatoval nakonec Naruto, když kývl na to, že si Ameyuri přeje, aby tamtu větu nedokončil.
„Ale no tak, Naruto," usmála se na něj. „Máš neskutečnou moc, stejně se sem budeš teleportovat denně. Možná budeš usínat a probouzet se v horku, tvoje místo ti tady ale nikdo nevezme. Jak by taky někdo mohl. Jsi vedoucí našeho klanu, naše rodina, naše světlo a to nejlepší, co nás potkalo."
Naruto jenom se šťastným úsměvem kývl, že to chápe, pak ale mu úsměv zmizel. „Po té svatbě odejdeš zpět?"
„Nejspíš," připustila Ameyuri. „Tak či tak jsem ale vždy jenom pár pečetí odtud."
„Mám tě rád, Ameyuri," skoro až vyhrkl Naruto, protože tyto slova nedokázal zastavit.
„Tohle musíš od zítřka říkat jiné ženě. Bez mého jména na konci samozřejmě," zazubila se. „Taky tě ale mám ráda."
„Pomůžeš mi se sbalit? Když tu nebudu sám, bude to asi jednodušší."
„Samozřejmě. S Chutí do toho a půlka je hotovo."
„To proto, že jsem půlku udělal, než jsi přišla," ušklíbl se na ni. „Víš, že je to stejně ironie? Sasuke mi dal do vlastnictví všechny ty jejich domy a já místo toho abych si jeden vybral, se odstěhuji pryč."
„Tady bys ale neměl hezkou blondýnu v posteli."
„Tomu říkám argument pro odchod," upřímně se tomuhle zasmál Naruto. Nevěděl, čí to byl nápad nebo jestli to byla nějaká společná volba, ale byl velmi rád, že to byla zrovna Ameyuri, která jej přišla vyprovodit z jeho domu.
***
„Koukám, že to není nic jednoduchého," prohlásil Naruto, když si četl spis, co mu podala Tsunade. „Kdybych věděl, že s tím bude takový problém, tak udělám ty svatby dvě," a v duchu si dodal ‚anebo ani jednu'.
„Tohle je starost Hokageho, nic, čím by ses měl zabývat. Temari sem poslala na víkend za každého shinobiho, co tam pošleme na oslavu, jednoho se stejnou hodností sem, aby ani jedna z vesnic v tom mezidobí netrpěla nedostatkem shinobi. Mise a hlídky mají přednost a to vše."
„Vidím jejich nadšené výrazy, že sem musejí běžet kvůli jednomu víkendu," odfrkl si pobaveně Naruto.
„Tak nebude to jenom kvůli jednomu víkendu. Jakmile budete svoji, naše vesnice budou papírově jistým způsobem spojeny. Ve starých dobách by z nás byl jeden klan, ne že by něco takového teď prošlo skrz Zemské pány. I tak ale si myslím, že tyhle výměny, společné mise a možná i v budoucnu další sňatky budou čím dál častější."
„Sláva průkopníkovi Narutovi," ušklíbl se Naruto.
„Jsem na tebe hrdá, Naruto," opřela se Tsunade o dlaně a zadívala se na něj. „Byla jsem tvá mentorka, ale myslím, že jsi mě toho naučil možná více ty."
„Neboj se, stejně tě budu otravovat i nadále," usmál se na ni, protože v té její větě vycítil nějaké loučení.
„Kdyby ne, bylo by to tu moc nudné," byla Tsunade ráda, že jí to Naruto slíbil, i když neočekávala nic jiného. „Což mi připomíná, jaký dar by sis přál ke svatbě? Všem jsem dala oficiálně za úkol, ať něco vymyslí, když už se do té Písečné vydají. Sama jsem na nic ale nepřišla."
„Dej Jirayovi šanci," dal si Naruto ruce za hlavu a lépe se opřel. „Neříkám, že se dá poručit srdci a furt máte svůj věk… ale celý život zasvětil své vesnici, což znamená většinou jenom to, že ten osobní život stojí za houby. Je mi jasné, že bude zase cestovat a dělat informátora, možná je ale na čase, aby místo v bordelu končil doma."
„Myslím, že tohle si přejeme všichni tři, to abych tomu dala volný průběh… možná je opravdu na čase přestat se obávat minulosti."
„Věřím tomu," řekl a vyndal si zpod trika onen náhrdelník. „Přece jenom, dala jsi mi ho… a já se vrátil. Vždy se vrátím, Tsunade. Kdykoliv mě bude potřeba."
Tsunade si sáhla do jednoho tajného šuplíku a vytáhla lahvičku saké. „Na to co jsi teď řekl, si chci připít."
„Pro jednou ti dovolím se napít ještě před obědem."
„Jako kdybys mi v tom mohl zabránit," odfrkla si. „Jako Hokage to můžu třeba uzákonit."
„Saké před obědem?"
„Třeba i to saké," zasmála se Tsunade. „Děkuji, že jsi byl můj student, Naruto."
„Navždy budu, babi Tsunade," bylo vše, co na to Naruto řekl, než se společně napili šálku saké.
***
„Máš úžasné přátele, víš to?" uslyšel Naruto za sebou, když seděl v jedné místnosti, kde připravovali vše potřebné na obřad. Kde kdo bude sedět, jak to bude probíhat a tak. Na jedné obrazovce ale běželo dokola jedno video, aktuálně ale samozřejmě bez zvuku, aby se mohli soustředit. Naruto znal ta slova stejně ale nazpaměť.
„A úžasnou snoubenku," pověděl, aniž by se otočil, hlas Temari ode dveří samozřejmě poznal. Byla to další věc, co znal nazpaměť.
„Obdivuji tvou studentku, že to všechno stihla sehnat," poukázala s lehce červenými tvářemi na video na obrazovce, když Naruta zezadu obejmula.
„Mít Byakugan je v hledání lidí výhoda," lehce se zasmál Naruto. „Ale stejně je to blázínek, sehnat všechny moje známé, aby nám mohli popřát do kamery, muselo stát ohromné úsilí," podíval se taktéž na video, kde se postupně vystřídalo desítky lidí. Všichni měli nějakou krátkou zprávu pro ně dva. Nejdojemnější přání bylo nejspíše od jeho rodičů. Máma nedokázala zastavit slzy a domlouvala mu, ať je na Temari hodný, jinak ať si ji ani nepřeje.
„Je krásné to vidět. Tu podporu a lásku, co k tobě cítí," byla Temari opravdu a upřímně šťastná.
„Teď už jsou to i tvoji přátelé, Temari," ubezpečil ji. „Budeš mít za manžela dopravní prostředek, budu jenom rád, když se ke mně přidáš, až je budu navštěvovat."
Temari se jenom více přitulila hlavou k jeho krku a spokojeně si oddychla. „Miluji tě," řekla po chvíli. „Nic mi nezabrání v tom, abych tě udělala šťastným, tak jak si to všichni přejí."
„Takový je i můj sen vůči tobě. Je mi jasné, že se po mě bude chtít, abych cestoval po světě a snažil se odstranit veškerý ten nepořádek, co po sobě Obito nechal, ale každý večer se budu snažit k tobě teleportovat. Nebude to asi jednoduché. V mnoha momentech, kdybys mě potřebovala, budu někde o zemi dál, ale vždy se k tobě vrátím. Zachraňovat svět má hlavně smysl, když jej máš pro koho zachraňovat."
Temari jej jenom ještě více obejmula, možná někde tam venku musela hrát tvrdou ženu, ale tady s Narutem to nedokázala a zvlášť když mluvil s takovým citem. Jak by mohla být chladná na člověka, co dokázal zastavit za pár dní válku hlavně proto, aby všichni kolem něj byli šťastní? „Nepustím tě ale samotného, je ti to jasné, že? Vždy budeš mít někoho jako ochranku a společnost. Já to samozřejmě nebudu, budu za tím stolem vést naši vesnici," dodala s důrazem na slovo ‚naši'. „Ale budu trvat na tom, abys tam někoho při sobě měl."
„Jak si přeješ, drahá," souhlasil Naruto. Nebyl důvod, proč by neměl.
„Tak a teď na to méně důležité," lépe se Temari postavila. „Nějaké shinobi jsem poslala do Listové, aby tady mohli být tvoji přátelé, ostatní vesnice zase poslali přebytečné shinobi sem, aby se moji lidé mohli taktéž zúčastnit. Vdává se Kazekage, každý kdo si to přeje zúčastnit, by měl mít tu možnost, i když třeba jenom na chvíli, než se vymění směny. Bude to náročný víkend, ale lidé si potřebují odpočinout."
„Lidé hlavně potřebují vidět, že je konec starým způsobům. Naše svatba toho hodně změní," řekl Naruto něco, čemu bezmezně věřil. „Konec války byl jistě skvělý, ale to, že se spojíme my a nějakým způsobem i naše vesnice je jasný vzkaz, který lidé musí pochopit, protože jestli ne…"
„… není pro ně místo na tomto světě."
„Ano," souhlasil Naruto s tím, jak jej doplnila. „Náš hlavní úkol bude, aby si navždy lidé mysleli, že jsme pár stvořený osudovou láskou, i kdyby to tak někdy nebylo."
„Věřím, že tomu ale tak bude."
„Já také," kývl Naruto a byl lehce překvapený tím, jak moc tomu věřil. Nebyla to ještě ty dvě slova, na které Temari čekala, ale byl to slib. Když nic jiného, byl to dobrý start.
***
Svatba byla velkolepá záležitost. Kromě Tsuchikageho, který se omluvil z důvodu toho, že už není tak mobilní, přišli všichni Kage a mnoho důležitých osob ze všech vesnic. Naruto a s ním Uzumaki klan byli boháči, Tsunade na svém studentovi nechtěla šetřit a Temari jako Kazekage měla na to také prostředky, které se dali použít. Tudíž opravdu se stalo to, co Temari předpověděla. Každý, kdo chtěl slavit s nimi, dostal tu možnost. Ne samozřejmě na stejném místě, ale oslavy se konaly po celé Písečné. Byl z toho víceméně festival, kde si každý mohl oslavit jak konec války, tak tohle úžasné spojení dvou lidí.
Naruto byl rád, že tam s ním zůstali jeho rodiče, bylo to mnohem příjemnější, když jsi v tento den nemusel být sirotek, i když Temari takové štěstí neměla. Nyní byl ale Naruto její rodina, bylo tedy na něm, aby jí to štěstí vytvořil a vynahradil jiným způsobem.
Jednou z nejzajímavějších a velmi zábavných věcí na tom všem bylo ale rozbalování svatebních darů.
„Kdo si myslíš, že bude mít nejšílenější dar?" zeptala se ho Temari stále v překrásném kimonu.
„Tvůj bratr nebo Lee," odtušil Naruto s úsměvem.
„Můj bratr nám dá jistě nějakou loutku," nepočítala Temari s nějakou kreativitou, podle ní se ale nemusel ani namáhat tímto. Byl to nejlepší zástupce Kazekageho, jakého si mohla přát, když chtěla být s Narutem nebo plánovala svatbu, tak ji vždy zastoupil. To byl dar jako žádný jiný.
„Doufám, že ne nic děsivého, jestli jo, tak to nebudeme mít v ložnici."
„Souhlas," kývla vážně Temari, až se tomu oba zasmáli.
„Každopádně," protáhl Naruto. „Lee nám daroval činky."
„To je přezdívka na něco?"
„Ne… činky, jakože závaží na tyči… abychom posilovali."
„Potřebuje to někdo, kdo dokáže přivolat meteorit z nebe?"
„To dokážu, ale třeba s činkami je jej jednoho dne dokážu zvednout a hodit zpět. Třeba… třeba to jsou kouzelné činky!"
„Pojďme radši dál," povzdechla si Temari pobaveně. „Hele dárek od holky, co jsem málem zamordovala na chuninských zkouškách."
„Tenten?" podíval se i Naruto na dárek, co drží. „Můžeme být upřímný? V ten den jsem ti měl chuť zakroutit krkem."
„Taky jsi nebyl tehdy můj oblíbenec," vrátila mu to. „Ani tak hezký jako Sasuke."
„Ouch," chytil se Naruto hraně za srdce. „Už mám ale lepší Sharingan jak on, větší vývojové stádium!"
„Furt ti ale chybí ten šarm osamělého odpadlíka s černými vlasy."
„Myslíš emo vzhled?" ušklíbl se.
Temari se na něj jenom s humorem zamračila a podívala se, co jim darovala holka, která by ji ve zkratce měla chtít přiškrtit, a to se nebavila o těch holkách, kterým sebrala potenciálního životního partnera. U nich očekávala výbušný lístek se svým jménem a slovy ‚posílám své pozdravy'.
„No ty kráso," byl Naruto velmi pozitivně překvapen, když spatřil velkou sadu kunaiů, které vypadali jako lepší verze těch, co používali spolu s otcem na Hiraishin. Vypadalo to, že Tenten s jeho tátou asi i spolupracovala, protože to byla výborná kvalita na všech místech. Na to, že se s ní pomalu nikdy nebavil, to byl nádherný dárek.
„Dále tu máme velkou láhev medoviny," zjistila Temari další dar. „Jsou tu tři jména a tvůj kamarád Kiba tu i heroicky popsal, co vše museli zvládnout, aby ji získali.
„Zachránit celé království a dostat půl princezny k tomu?" zasmál se Naruto při úžasné vzpomínce na jednu scénu s Kibou. „Promiň, interní vtip. Jednoho dne jsem pomáhal Kibovi sbalit jeho současnou slečnu. Bylo to komické a absurdní, ale jeden z nejlepších zážitků, co jsem s ním prožil. Musím teď zpětně konstatovat, že Jiraya měl pravdu, když tvrdil, že cesta do ženského srdce vede přes smysl pro humor. Čím více se totiž ženy smějí, tím častěji mají přivřené oči při tom smíchu, a tudíž nevidí tak často, jak ošklivý ksichtík máš."
„Tomu říkám moudro," zasmála se Temari. „Každopádně medovina je jedna z nejdražších komodit, minimálně pro Písečnou. Upřímně bych se nedivila, kdyby to co popisoval Kiba, bylo z části pravda."
„Od Shikamara s Tayuyou jsme dostali poukaz na druhé líbánky v Listové."
„Druhé líbánky zní fajn," mrkla na něj Temari.
„Chouji nám dal několik poukazů na romantické večeře do všech jeho oblíbených restaurací… v Listové samozřejmě."
„Je tu dárek od Ino," jmenovala Temari další děvče, které k Narutovi minimálně vzhlíželo. „Jako kdyby nestačila ta květinová výzdoba, co nám její rodina darovala," už když to Temari rozbalovala, byla si víceméně jistá, že je to rám obrazu. Nakonec zjistila, že měla pravdu, rám to byl ale nádherný.
„Od Sasukeho je tu papír, že ten dárek bude jenom pro mě a že se mám zastavit v Listové," přečetl Naruto. „Lenoch."
„Zde je dárek od Saie," rozbalila Temari nádhernou malbu, kterou si rozhodně plánovala do ložnice dát.
Nakonec to trvalo dlouhé minuty, než probrali všechny dary a že toho nebylo málo. Víceméně tam bylo ode všeho trochu. Když se nad tím Naruto zamyslel, měl mnoho známých a Temari byla Kazekage, nebylo se tedy čemu divit. Nejdražší dar přišel ale od rady Písečné, kteří když dostali to, co si přáli. Tedy to, že se jejich vedoucí vesnice vdává a je tedy vše připraveno na pokračování tohoto Kage rodu. Jako svatební dar jim tedy darovali ohromný dům, aby stále nemuseli bydlet v tom rodinném, kde bydlí i Kankuro.
Nakonec se ale Naruto dostal k malé krabičce, ve které očekával nějaký náhrdelník nebo něco, byla tam jenom ale zpráva. ‚Najdi nás na místě, kde jsme se poprvé potkali – Matsuri. Nebo pokud jsi líný, teleportuj se na mě – Fuu'. Naruto se tedy podíval překvapeně na Temari, která se na něj jenom usmívala, tudíž nejspíše věděla, co se děje.
„Běž, zbavím se zatím toho všeho balicího papíru."
„Tohle je náš den. Opravdu mám jít?"
„Tenhle dar chceš dostat, věř mi," usmála se na něj, došla k němu a lehce jej políbila. „Šup šup, tygře."
Naruto tedy jen kývl a byl pryč. Takhle cestovali lenoši.
***
Když dorazil Naruto na místo, protože se teleportoval přímo na Fuu, spatřil scénu hodnou nejednoho nostalgického úsměvu. Jelikož tu byla z nějakého důvodu houpačka, tak na ní seděla Matsuri, kterou Fuu zezadu houpala a opodál od nich stála Pakura.
„Řekněte mi, že tu není nikde Jiraya," povzdechl si Naruto hraně. „Třetí knihu o sobě bych nezvládl už. A ještě celé to stupňování počtu partnerek," naznačil, že jsou tu na něj tři.
„Bála bych se více Karin. Říkala, že možná by taktéž něco napsala. Tam to jistě ale bude o tobě s Temari, žádných více partnerů na co jsi už zvyklý," pozlobila jej Fuu.
„Díky, Poustevníku," oddechl si Naruto. „V tom případě, když to není začátek hloupé knihy… a ani začátek hloupého vtipu, co pro vás mohu udělat, dámy?"
„Jsi tu proto, abys dostal náš dar, ne? Neměla by být otázka, co pro tebe můžeme udělat my?" nadhodila Matsuri přehnaně sladkým hlasem.
„Oukej, tohle opět znělo jako věta z Jirayovi knihy…" neodpustil si Naruto.
„Děláš, jako kdyby se ty věci z knihy někdy ve skutečnosti stali," přidala se Pakura a mrkla na něj. Hodně významně na něj mrkla. Naruto nedokázal zadržet červenání. Kdyby se ale někdo ptal, bylo to sluníčkem.
„Máš pravdu, žádné takové scény se v reálném životě nedějí," zalhal Naruto a pro sebe si dodal, že Jiraya se trefil hned dvakrát ze dvou, když počítal i celou tu scénu ‚jsme bohové a budeme vládnout spolu' s Karin.
Matsuri ale přerušila jeho přemýšlení tím, že vyskočila z houpačky a pak k němu došla a podala mu nějaký dokument zatočený do ruličky.
„Jé papír! To jsem vždycky chtěl," snažil se zavtipkovat Naruto a jako odměnu za jeho vtip dostal tou ruličkou po hlavě, když ale mrkl, aby zahrál raněného, vydaly se k němu i obě zbývající slečny a taky mu podaly každá svůj papír. „Ohoho," vydal Naruto ze sebe takovýto zvuk. „Třikrát papír, to mám narozeniny?" bylo samozřejmě jasné, že i za to si zasloužil dvakrát ránu papírem od Matsuri a Fuu. Pakura si to asi nechtěla dovolit, tak se na něj jenom ušklíbla. „Čí si mám přečíst první?"
„Je to jedno, píšou tam to samé," vysvětlila Matsuri.
„Tak proč jsem to dostal třikrát? Vůbec nešetříte přírodu-," více neřekl, protože dostal další ránu. „Dobrá, vzdávám se," vzal si pobaveně jeden z těch dokumentů, a jelikož byla Matsuri první, tak si vzal ten její. Když to rozbalil, tak zjistil, že to byl docela velký dokument a kazil mu tak výhled na jeho kamarádky, ale i tak dokázal postřehnout, že si všechny tři poklekly před něj. Nedávala mu to smysl, než si dočetl ten jeden důležitý řádek. A jelikož byl podepsaný dole Tsunade i Temari, bylo to oficiální.
Naruto šokem upustil ten dokument a nedokázal zastavit slzy dojetí. „Vy jste hrozný ňoumíci," bylo jediné, co pověděl, než měl Matsuri kolem krku a Fuu se do jejich hromadného objetí přidala.
„Budeš nám ale platit opalovací krém, je ti to jasné?" řekla Fuu po chvilce.
„A zmrzku," přidala se Matsuri.
„Mě nic kupovat nemusíš, já si to svoje vymlátím z rady Písečné," řekla Pakura stále z pokleku.
Naruto nejdříve ukázal Pakuře, že se má zvednout a přidat se k nim, i když objetí ve čtyřech bylo zvláštní, ne ale o tolik více jako ve třech, takže to bylo už jedno. Pak teprve promluvil. „Mnohokrát vám děkuji, já nevím ani co říct."
„Snad sis nemyslel, že tě tady necháme samotného," zamumlala mu Matsuri do oblečení. „Tayuya tam má Shikamara, Karin tam má Sasukeho plus svoje povinnosti. My ale máme nejdůležitějšího člověka, kterého chceme následovat až na konec světa tady."
„Vždy budeme s tebou, Naruto," souhlasila Fuu. „Není žádná poušť, co by nás zastavila."
„Slíbila jsem ti věrnost a svůj život, Naruto-sama," dokončila Pakura. „Toto je svatební dar od nás plus od tvé manželky a Hokage-sama. Všechny víme, že tvé povinnosti jen tak neskončí, budeme tedy s tebou jak tady, tak na všech tvých misích. Vždy budeš mít společnost a ochranu. Nic menšího, než kompletní oddanost si ani nezasloužíš."
„Vítejte tedy v Písečné," přivítal je Naruto oficiálně, stále se slzami na tvářích, když už ne v očích. „Jsem moc rád, že vás tu budu mít."
„Uzumaki klan se musí rozšířit po celém světě, nemůžeme přece zůstat jenom v Listové," zhodnotila to Fuu.
„To nemůžeme," dostal ze sebe Naruto. „Teď už jsem opravdu nejšťastnější muž této planety. Měl jsem obavy, že až bude Temari pracovat dlouho do noci, že tu nebudu mít nikoho…"
„Nech to na nás," byla odpověď Fuu. „Postaral ses o nás, když jsme to potřebovaly, teď je na čas, abychom se postaraly my o tebe," uzavřela to a pak chvilku nikdo nic neřekl. Jak by také někdo mohl? Byla to pravda a pro Naruta to nejkrásnější gesto, zahodit vše a odstěhovat se z domu jenom proto, že to tvůj kamarád a hlava rodiny potřebuje. Ať si každý říkal, co chtěl, tohle bylo gesto, kterému se nedalo téměř rovnat.
***
První rok od konce války nebyl jednoduchý pro nikoho z nich. Naruto i společně se svou ochrankou cestoval každý den po světě a hledal zbývající klony Zetsu a cokoliv, co zůstalo špatné po Obitovi. Nakonec to nezůstalo jenom u toho. Společně s vyvolanými členy Akatsuki se dostával do jejich tajných skrýší a poté, co z nich získali vše důležité, je buď zničil, nebo zapečetil.
To samé nakonec dělali i s Jirayou, co se týče skrýší Orochimara, které byli bohužel nechutnější a z velké části chráněné a stále obydlené. Nebylo tedy možné se vyhnout zabíjení a zvlášť když narazil na ohromné vězení lidí s prokletou pečetí. Orochimaru by si za tento humus zasloužil umřít vícekrát než jednou.
Jedna takováto společná akce s Jirayou vedla ale k tomu, kde byl teď.
„Dlouho jsme se neviděli, Naruto," přivítal ho Gamamaru, samotný žabí poustevník.
„Neberte mě jako nezdvořilého," uklonil se Naruto. „Je ale rok pro někoho, kdo žije tisíce let opravdu dlouho?"
„Každý den je dar, který nám byl darován," usmál se na něj Gamamaru. „Zavolal jsem tě ale kvůli něčemu jinému."
„Gratulaci? Splnil jsem přece jenom to proroctví," byl Naruto po zásluze hrdý, že se mu to podařilo.
„Nad očekávání," uznal žabák, „a koukám, že jsou stále s tebou všichni ocasatí."
„Jsem s nimi domluven, že je vrátím do přírody, až naši práci dokončíme," kývl Naruto. „Slíbili svému otci, že se postarají o nás, a i když se na to časem zapomnělo, teď děláme vše proto, aby to bylo lepší."
„Občas opravdu lituji, že jsi nedostal možnost být našim vyvolávačem."
„S Rinneganem můžu vyvolat stejně prakticky vše, můžeme se tvářit, že do toho patří i žáby," usmál se Naruto.
Gamamaru se jen zasmál. „Výborná odpověď," jakmile se přestal ale smát, lehce zvážněl. „Mám pro tebe další proroctví Naruto."
„Myslel jsem si to."
„Pamatuješ si, co jsem ti pověděl minule a jak to proroctví končilo?"
„Že mám využít minulost a to, co jste mi řekl v nějaké jiné době?" parafrázoval Naruto.
„Ano," kývl Gamamaru lehce, „stále ti nepovím, co jiná doba znamená, ale viděl jsem tě napsat sérii knih, které ti dopomohou v tomto cíli."
„Já a autor?" podrbal se Naruto rozpačitě na hlavě.
„Ach ano, bude to nejpopulárnější série knih, co si kdo z tvého druhu pamatuje. Budeš v nich vyprávět o všech lidech, co charakterizovali tvou dobu, aby se lidé ponaučili z chyb minulosti. Viděl jsem tě mluvit s Uchihou, s bývalým žákem Jirayi a dalšími."
„Napíšu knihu o mrtvých teroristech?" byl Naruto vcelku překvapen.
„Nejenom o těch zlých, nejenom o cizích. Popíšeš to, co vytvořilo vše špatné a dobré na tomto světě. Ukážeš, jak vypadala válka a jak vypadal mír, jak se lidé milovali a nenáviděli. Jak to vše vzniklo a odkud pocházíte."
„A to vše pomůže, až přijde ta jiná doba?" nebyl Naruto nadšen moc z těch náznaků, lepší byla holá fakta.
„Jak říkám, netuším co, kdy a kde ta doba bude. Je ale jasné, že pokud se na ni nepřipravíš, budeš trpět."
„A příprava jsou ty knihy?"
„Ty knihy jsou výsledek, příprava je ta cesta."
„Snad budou lidé nadšeni v realitě tak, jak jste to viděl ve vašem proroctví," lehce si povzdechl Naruto. Nemyslel jsi o sobě, že je kdoví jaký pisálek.
Gamamaru se na něj jenom usmál. „Než se s tebou rozloučím, Naruto, musím tě varovat," tím měl samozřejmě Narutovo sto jedna procentní pozornost. „Něco mi říká, že až se uvidíme příště, nebudu si tě už pamatovat. Tudíž berme to tak, že toto jsou má poslední důležitá slova a přání k tobě. Ať je ta jiná doba taková, jaká si přeješ."
„Děkuji za vše, Gamamaru-sama," uklonil se Naruto. „Vaše proroctví započalo něco, co nejspíše zachránilo svět. Jelikož vám nikdo jiný nepoděkuje osobně, když jste tady a my tam," ukázal Naruto někam pryč ke dveřím. „Pokusím se vás v té knize popsat jako toho, co nám vždy věřil a dovedl nás k vítězství."
„Popiš nás tam, jak chceš," stále se Gamamaru usmíval. „Jsi přece jenom Dítě proroctví a Spasitel světů."
A Naruto tam stál po tom uznání jak tvrdý sloup, než byl přemístěn pryč, takže nedostal ani úplnou možnost se rozloučit. Bylo ale vidět, že takhle si to Gamamaru přál, protože kdyby chtěl, aby se rozloučili jinak, nechal by jej tam déle.
***
„Tohle je na chvilku poslední mise, co máme takto společně," řekl mu Sasuke, když se setkali ve Vlnkové zemi necelé dva roky od konce války.
„Už se to blíží co?" usmál se na něj Naruto.
„Ano," kývl Sasuke, „za chvilku bude ze mě otec."
„První malé Uzumátko," byl Naruto šťastný. „Ne že bych se divil, že bude první, opravdu jste na to skočili rychle s Karin."
„Bez komentáře," odvětil mu Sasuke.
„A jaké bude mít jméno? Itachi nebo Shisui… ne! Nech mě hádat! Madara?" pozlobil jej Naruto.
„Ještě jedno slovo k tomuto tématu a donutím Karin si rozmyslet, že máš být kmotrem," zamračil se na něj Sasuke a Naruto velmi hraně ukázal, že si zamyká ústa.
„Jaký je tedy náš dnešní úkol?" zvážněl Naruto.
„Dostal se k Tsunade jeden z vesničanů odtud. Inari. Pamatuješ? Vnuk toho stavitele, se kterým jsme postavili ten most, co nese tvoje jméno."
„Pamatuji. Co měl na srdci? Přece jenom ty a já plus moje ochranka je hodně vážná reakce. Bavíme se něco na úrovni S reakce."
„Náš nepřítel je Garyō a jeho aliance, co založil. Skládá se více jenom z nukeninů a jiných zločinců."
„Nové Akatsuki?" byl Naruto rozčilený.
„Ve větším množství s menší kvalitou, jedná se možná o stovku lidí, ale nikdo nejspíše ani zdaleka na úrovni členů Akatsuki. Teda aspoň podle informací, co jsme zjistili."
„A jejich cíl?"
„Zabíjení lidí ve Vlnkové."
„Jen tak?"
„Vypadá to tak," odfrkl si Sasuke. „Proto jsme tady, potlačíme je silou a nikoho z nich nebudeme šetřit. Nenechám nějaké šílence kráčet tímto světem, kam se mi má narodit dítě."
„Tak povolej pár zombie, já vytvořím pár klonů a pošlu Fuu na výzvědy. Zjistíme, co se tady děje a zničíme je," byl i Naruto smířen s tím, co se tady musí stát. Jak se shodli s Temari, pro některé na tomto světě není místo.
***
Nakonec to bylo mnohem jednodušší, než čekali. Jakmile našli jejich základnu, tak znovuoživený Zabuza vyvolal na tom místě ohromnou mlhu a jeho zombie kolegové se pustili do toho, co uměli nejlépe. Tiché zabíjení. Naruto si pamatoval trénink Ameyuri a něco podobného by zvládl také, kdyby je nechtěl zabít všechny tím korodujícím plynem, co použil na Obita. Byl ale zastaven Pakurou, která byla zastánce toho, že si nemusí zakrvácet své ruce více, než je třeba. Od toho má přece je, bylo její vysvětlení. Nakonec tedy v poslední místnosti zůstali živí jenom tři lidé. Už předem věděli jejich jména. V konečném důsledku to byla ale zbytečná informace. Možná v nějaké poslední knize zmíní krutost těchto lidí, ale jména jim dávat nebude, ať zapadnou v historii a shoří v posmrtném životě.
„Ty!" byl Garyō naštvaný. „Opět ty."
„Nemyslím si, že jsme se setkali," odvětil Naruto, když přišel blíže.
„Stačilo, že jsi zničil Obitův plán na spasení světa."
„Další magor," odfrkla si Fuu vedle něj.
Naruto si jenom povzdechl. „Přesvědč mě tedy. Jen do mě. Rád si poslechnu, jak dává smysl vše, co Obito udělal."
„Myslíš si o sobě, kdo ví co, ale nechápeš nic. Všechny ty lidi, co jsi venku zabil? Neměli na výběr na tomhle světě! Nikdo je nechtěl, všichni je zatracovali, tak se přidali na tuto stranu světa. Víš proč? Peníze! Příšerná to věc! Dokud budou existovat peníze, nebude žádná rovnocennost. Bohatí budou šťastní a chudáci nebudou mít nic!"
„A řešení je hádám zavraždit obyčejné civilisty ve Vlnkové, aby bylo více peněz na méně lidí?" odfrkl si Naruto a když viděl, že se trefil, tak se zoufale zasmál nad tou absurditou. „Opravdu? To je to, na co jste přišli, když jste zakládali tuto operaci? Hnusíte se mi. Peníze jsou špatná věc, vím to ze své pozice, ale nemají nic na to, co za odpad jste vy.
„Nic nechápeš! Vlnková byla koncept, který by převzal celý svět. Omezíš počet lidí, aby všichni měli dostatek, a nikdo nebude muset krást a zabíjet. Všichni budou žít v míru."
„Jakmile si začal ‚omezovat' počet lidí tím, že jsi je zabil, uvázal si smyčku na celou svou organizaci a svou hlavu. Z moci mé vás odsuzuji k smrti. Kéž najdete ten mír, co hledáte na jiném světě, protože na tomto to nebude."
Jejich protivníci se samozřejmě okamžitě začali bránit, ale jelikož jejich velkému týmu nevadilo několik desítek shinobi venku, tři co zbyli, byla jen kapka v moři. Pakura popravila prvního, Zabuza druhého a Mangetsu pomocí vodní pistole prostřelil hlavu třetímu. Prostě jenom tak.
„Jsou to dva roky od konce války," povzdechl si Naruto a otřel si pot na čele. „Kolik je to operací, co jsme museli tímto způsobem zastavit?"
„Přestal jsem to počítat," přiznal Sasuke.
„Nakonec budu známý jako můj otec. Ne jako ten, co vyhrál válku, ale jako ten, co vraždil své nepřátele bez milosti."
Matsuri mu položila ruku na rameno a usmála se mile. „Už jenom chvilku a bude to lepší."
„Ne že bychom měli na výběr," vzal si Sasuke slovo. „Jednou jsme založili naši unii pěti vesnic a musíme se starat o to, aby i všechny tyto menší země byli v bezpečí."
„Nepopírám nutnost tohoto všeho, ale myslel jsem si, že svět zažije mír, ne že se lidé budou zabíjet jenom jinde kvůli jinému důvodu," shrnul to Naruto. „Nechám tu klony, aby to tu vyčistili a předali to zpět do rukou Vlnkové. Přemístím tě zpět do Listové, Sasuke a pak sem vezmu zpět Inariho, ať nemusí jít tu štreku dvakrát."
„Dobrá," kývl Sasuke. „Koho chceš vyvolat tentokrát? Lidé v mém okolí se nemohou dočkat dalšího dílu knihy."
„Je asi na čase, abych vyzpovídal Obita, po těch dvou letech snad už dokážu udržet nervy, abych jej nezabil podruhé."
„Dobrá, kdo další?"
„Danzo a tvůj otec… plus Itachi," pokračoval Naruto.
„Uchiha téma," odfrkl si Sasuke. „Dej mi pár dní a až se stavíš opět na oběd, budeš mít to, co si potřeboval. Řeknu i Tsunade, že bude mít Shisui návštěvu."
Naruto jenom kývl. Bylo na čase, aby lidé poznali další kapitolu tohoto světa. Poustevník, jeho děti, Kaguya, žabí prorok Gamamaru a minulost tři tisíce let se stala knihou, která chtěla mnoho dotisků, aby naplnil poptávku. Druhý díl o Akatsuki byl na tom podobně, už ale byli na poptávku připraveni. Třetí díl bude patřit Uchihům a rozhodnutím, které je přivedli k tomu finálnímu dni. A když jej nikdo nebude chtít zabít za to, že vynese na povrch špínu Listové? Měl ještě čtyři další vesnice, které dokázal nasrat, až vytáhne tu jejich špínu. Temari už měla i různé návrhy, co napsat do té knihy o Písečné. Ještě že měl klony a věrné přátele, co mu vždy pomohli.
***
Byl to třetí rok od konce války, kdy na Naruta a Temari přišla největší krize v Písečné. Zemský pán země Větru po konci války poslal do jejich vesnice dostatek peněz, které zaplatili všechny výdaje, které kvůli válce vznikli, ale odmítal už zaplatit ty věci, co s tím souviseli. Peníze pro pozůstalé, dlouhodobě zraněné, invalidní lidi a další. No, a jelikož potlačovali kriminalitu ve světě víceméně z dobré vůle, chodilo málo klientů, kteří chtěli něco na úrovni A, za co si mohli říct velké peníze. No a chytat zatoulané kočky moc nevynášelo.
Naruto velkou část těchto útrat zaplatil ze svého. Všechny ty peníze za zabíjení Akatsuki a tak. Nakonec ani to nestačilo, tak to spláceli z toho, co si Naruto vydělal díky knihám. Vodní ráj, co tu postavil, taktéž pomohl, ale tyhle peníze šly přímo do kasy vesnice, ze které se muselo platit vše v budoucnu. Naruto aniž by byl nějaký přehnaný namyšlený, tak naprosto tušil, že by Písečná na tom byla velmi špatně, kdyby v jejím čele nebyl on a Temari.
Nakonec ale začal podvádět stejně jako Kazekage před ním, ale jiným způsobem. Když bylo nejhůř, povolal nějaký menší meteorit z vesmíru, který po dopadu rozdělil na několik částí, nechal upravit a následně prodával těm nejbohatším lidem. Cokoliv z vesmíru bylo unikátní a byla to známka velkého blahobytu. Jelikož jediný člověk s přístupem k těmto vzácnostem byl Naruto a ten schválně udržoval malé množství v oběhu, aby uměle zvýšil jejich cenu, byl to velmi lukrativní byznys. Prsten s kamenem z meteoritu se stal za těch pár let něčím, co nejbohatší muži museli darovat své ženě, jestli chtěli zapůsobit a z těchto peněz platili to, aby se tento svět opět nezmagořil. Bylo docela humorné, že bohatí lidé nevědomky platili sami sobě ochranu a bezpečí ve svých zemích. Opovaž se to ale chtít po nich jako ‚dar', zvýšením daní nebo jiným přímým způsobem… to by ihned vznikl bojkot, ale platit miliony za kus šutru? To by mu urvali ruce.
Kdyby to byli ale jenom peníze, měl by starostí mnohem méně a více času na rozmazlování nového člena Uzumaki klanu.
„Hádejte, čím jsem se právě stal," ozval se Kankuro, když přišel k nim domů. Neohlášen, nezván samozřejmě.
„Jestli řekneš, že budoucím otcem, tak tě na místě zabiju. Chodíš s Matsuri pár měsíců, opovaž se…"
„Oukej, příště začnu tedy jinak," ušklíbl se Kankuro pobaveně. „Jinak jsem samozřejmě ale naprostým gentlemanem k Matsuri, kdyby se někdo ptal."
„Nevšímej si ochranářského taťku Naruta," pověděla Temari, „Všichni v jeho klanu jsou pro něj jak děti, i když sám je tam téměř nejmladší," usmála se na svého manžela. „Tak čím ses stal?"
„Budoucím Kazekagem!" byl hraně hrdý Kankuro.
„Hrál sis se svými studenty na ninji?" nechápal moc Naruto.
„Kdyby aspoň tak," odfrkl si Kankuro a byl ihned vážný. „Dostala se ke mně informace, že se plánuje převrat na tebe, ségra."
Temari čapla první vázu ze stolu včetně kytek v ní a hodila s ní o zeď vzteky. „Kdo?!"
„Kdybych to věděl, myslíš, že by ještě byl na svobodě?" odfrkl si Kankuro. „Vypadá to, že někomu z rady se nelíbí, že vedete vesnici prakticky bez nich, když za doby otce měli větší funkci než on. Takže tohle je řešení."
„Moje smrt?" byla Temari téměř nepříčetná. „Po tom všem, co jsem tady udělala?"
„Nesmíš to brát tak, že je to vůle Písečné," obejmul ji Naruto. „Nějaký debil si chce hrát na nového Kazekage a tak se pokouší o převrat," pak se ale otočil na Kankura. „Vezmi si Matku, Pakuru a Bakiho, budeš potřebovat ty nejlepší, abys vyčmuchal tento pokus. Já sem dostanu Sasukeho. Jeho Sharingan bude taktéž k nezaplacení."
„Provedu," zasalutoval Kankuro vážně a opět odešel. Naruto už byl dlouhou dobu brán jako Kazekage číslo dva. Jeho slova měla stejnou váhu a rozkaz se prostě plnil.
„To mi připomíná, že se divím, že jsem vám odpustila celou tu operaci, co jste mi tady předvedli s Nonō Yakushi," snažila se rozptýlit Temari sama sebe lepším tématem. „Byla to žena, která se stala jakousi tvou adoptivní mámou, a oba jste tu hráli, jak se neznáte," zamračila se na svého manžela hraně. „Celou dobu mě nabádala, abych si s tebou více psala, než jsem se do tebe zamilovala."
„Proto je Matka nejlepší," ušklíbl se Naruto pobaveně. Věděl, že jí dluží mnoho za kvalitu tohoto vztahu. „Ne že bych s jejím nasazením měl něco společného a co mi musí jít k dobru je i to, že jakmile jsme se vzali, tak jsem ti o tom pověděl… plus celé to, že Matka odváděla svou práci dokonale. Tolika věcem, co zabránila, by nejspíše nezabránil nikdo. Je opravdu nejlepší ve svém oboru. A navíc to, že je tu s tebou celou dobu, když jsem já na cestách, je jediný důvod, proč se o tebe tolik nestrachuji."
„To vše je taky jediný důvod, proč jsem tobě odpustila tak rychle. Bývalého Hokageho mám ale stále chuť kopnout do rozkroku."
„Myslím, že Hiruzen děti neplánuje, asi by to zvládl a navíc, jsi na to moc milá a lidem odpouštíš."
„Podle čeho soudíš?"
„No, když chvilku po svatbě dovolíš svému manželovi, aby trávil čas s ochrankou, která se skládá z ženy, která mu vyznala lásku pár týdnů předem a z ženy, se kterou se už v minulosti vyspal…" pozlobil ji Naruto.
Temari se na něj zamračila, ale vydrželo ji to jenom pár vteřin, než se rozesmála. „Někdy si říkám, proč jsem si tě vzala."
„Protože jsem ten nejúžasnější?" nadhodil Naruto.
„Dokaž mi to."
„Jak si přeješ," a s tím se Naruto naklonil k polibku, který mu Temari velmi ráda opětovala.
***
„Plán je následující," začala na tajném zasedání Nonō, když tu s ní byli všichni důležití a potřebný. „Máme podezření na tak tři členy rady, bude potřeba zjistit přesně, o koho se jedná pomocí odposlechů. Pak to nechám na tobě, Sasuke."
„Sharingan je připraven, když jeho genjutsu stačit nebude, mám k dispozici i Tsukuyomi. Stačí jenom ukázat na cíl."
„Nejlepší způsob, jak vylákat ven hlavu této operace bude přes jednu intriku. Co říkal Kankuro, tak tento člen rady se snaží cílit na mladé lidi, kteří nezažili válku. Vymývání mozku tedy hlavně u geninů a nových chuninů. Není ale hlupák ten člověk. Kankuro od dob, co jsme založili po válce tu protiteroristickou jednotku, kterou sám vede, se stal velmi populárním. Je vidět, má výsledky, jeho akce jsou hmatatelné a skuteční zločinci jsou buď popraveni, nebo uvězněni, to vše mu dává reputaci člověka, který by měl vládnout, na rozdíl od toho, co děláš ty Temari."
„Ano, protože já sedím jen za stolem a rýpu se tady v nose," odfrkla si Temari.
„To je ale to, co běžný lid může vidět. Kdyby se dělal výzkum popularity, tak by tě předběhl i Naruto, protože u toho taky lidé vidí výsledky. Ty sice udržuješ vesnici nad hladinou, ale pod ruce ti nikdo nevidí, takže netuší, jestli to, co děláš, by nezvládl někdo lepší," a s tím ukázala na Kankura. „Souhlasím s tím, ale co ti řekl Naruto. Není to názor vesnice, není to ani názor většiny, jenom těch, kterým jedna vlivná osoba pomalu vymývá mozek."
„Tak jaká je ta intrika?" zeptal se Naruto.
„Kankuro bude dál dělat svou práci a na otázky, jestli by chtěl být Kazekage, bude odpovídat, že ano. Samozřejmě by to muselo znamenat, že bys jenom odstoupila Temari, nikdo by nevěřil, že by tě chtěl zabít kvůli moci. Naruto s klony a Kankuro s loutkami se postarají o vytvoření iluze postupně vzrůstajícího množství shinobi, kteří jsou pro převrat. Nafotíme fotky, natočíme videa, připravíme nějaké plakáty a až se ten radní chytne a posune svůj plán dál. Bude konec."
„Je v tom plánu, že ty tři podezřelé budeme dvacet čtyři hodin denně hlídat, doufám," ozvala se Temari.
„Ano, pomocí ANBU, které jsem si sama vybrala," kývla Nonō. „Nasadíme jim do domu i to nahrávací zařízení, plus do restaurací kam chodí a vlastně i na všechny soukromé místa. Mám mezi těmi lidmi i senzory, vše bude pohlídáno."
„Nebo tam můžeme vlítnout, ty tři lidi zajmout, já jim to vykradu z hlavy a důkazy najdeme zpětně," odtušil Sasuke.
„I když bych neudělala nic radši," zamračila se Temari, „plán Nonō bude mít také výsledek a aspoň nebudeme vypadat jako ti, co bez důkazu útočí lidem na jejich mozek. Říkám ale rovnou, ten co tohle vymyslel, bude viset. Všichni ostatní se na pár desítek let zchladí pod zámkem."
„Jupí," odtušil kousavě Naruto. „další převrat v radě nějaké země. Doufám, že jsem to za ty tři roky nezapomněl," a tím všem naznačil, co si možná nechtěli připustit. Tohle bude znamenat velkou změnu. Písečná vesnice se přidá na stranu těch, co si vyndali hlavu ze zadku a zjistili, že vést mírovou dobu pod dohledem lidí, co chtějí válku, nedávalo naprosto smysl. Tsunade měla podporu stejně smýšlejících lidí. Mizukage měla pouze jednoho rádce, který opravdu stál o to, aby se mír udržel, protože o něj s Mei bojoval proti Obitem ovládanou loutkou. Teď je na čase proměna v Písečné, jen je škoda, že k tomu nevedla poklidná cesta.
***
„Co ruka?" zeptal se Sasuke, když spolu jenom oni dva seděli a čekali, než bude mít Nonō nějaký hmatatelný výsledek.
„Je to zvláštní pocit stále občas, jeden Sharingan jsem nezaznamenal, ale následné použití Izanagi bylo stejně emoční, jako kdybych přišel o své hlavní oko. Nevím, jak to funguje, ty nervy a to vše, ale je to takový prazvláštní jev," vysvětlil Naruto, „teď mám ale tři, je to tedy ještě divnější."
„Jedno nefunkční, takže vlastně jen dva."
„Dal jsi mi schválně svůj nefunkční, takže o tom víš nejlépe," ušklíbl se Naruto. Takový byl Sasukeho plán. Po válce mu Naruto vyprávěl, že si osobně myslí, že Sasuke je ta druhá ‚půlka' Hagoromova celku. Neměl na to žádný důkaz, Poustevník mu to nepotvrdil, ale nějakou předtuchu měl. Sasukemu to bylo ale jedno. Nepotřeboval Rinnegan, když jej měla jeho manželka, možná i lepší, že ho neměl. O důvod méně, aby na jeho rodinu někdo útočil. Každopádně po tomto rozhovoru mu Sasuke dal jeho bývalí Sharingan, ten slepý z doby, kdy zachránil sebe a Shikamara. Protože jestli měl někdo možnost mu obnovit světlo, tedy přeměnit ho na Rinnegan, byl to Naruto jakožto potomek Poustevníka a reinkarnace jeho syna.
„Máš dva další, tak si nestěžuj," odfrkl si Sasuke.
Naruto jenom kývl, ten co oslepil proti Obitovi, byl nahrazen jiným obyčejným, aby měl další Izanagi kdykoliv k dispozici. Ten třetí Sharingan byl ale přímo ten Obitův. Naruto jej nechtěl, měl ho buď dostat Kakashi nebo skončit v láhvi v Uchiha chrámu. Sasuke i Kakashi jej ale odmítli. Jednoho dne se prý může stát, že se ocitne někde, odkud se nedá přemístit pomocí Hiraishinu, takže v moment, kdy už nebude zbytí, si má sám sobě ten Sharingan vyndat z ruky a prakticky vrazit do oka a doufat ve spásu... anebo jej použít jako další Izanagi. Volba byla prý na něm.
„Občas se divím, že se mnou Temari spí," zakroutil Naruto hlavou.
„To já také, bez kontextu toho, že máš v ruce tři oči."
„Kokote."
„Pitomče."
„Slabochu."
„Hlupáku."
„Docela mi tohle chybělo," odfrkl si Naruto pobaveně. „Kde jsou ty dny, kdy jsme ti museli s Kabutem srážet hřebínek."
„Pryč, stejně jako můj spánek. Nikdy bych nečekal, že budu tak brzo otcem."
„Na to existuje jednoduché řešení-."
„Nebudu s tebou probírat toto téma a žádné jiné související s rozmnožováním," zastavil jej hned Sasuke. „Každopádně, když se vrátíme zpět k Sharinganům, tak upravená bariéra funguje tak, jak jsme si představovali. Nyní je potřeba můj Sharingan a Madarův Rinnegan. Nemusíš už tam chodit se mnou ty, ale postačí mi Karin. Tvá máma a Mito Uzumaki jsou taky z jiného vesmíru, co se týče pečetění."
„Nebo někdo jiný s Madarovým Rinneganem," odtušil Naruto. „Stále chce Karin svůj Rinnegan předat dceři až bude starší?"
„Ano, zatím jsem ji od toho nápadu nedostal."
„Je vidět, že každý rodič chce pro dítě to nejlepší, jenom se občas ty rodiče neshodnou, co to je."
„Pokud bude mít Sharingan brzo, asi Karin tohle rozmluvím… pokud ne, udělá to klidně za mými zády, aby nám dceru ochránila."
„Taková už Karin je, i přesto sis ji vzal," ušklíbl se na ni.
„Ty jsi nemohl, tak to musel udělat někdo jiný," pokrčil Sasuke rameny s mírným úsměvem.
„Taky fakt," zasmál se tomu Naruto. Někdy bylo dobré, že vás ženy neslyší, když o nich mluvíte.
***
Naruto musel sklonit klobouk nad myšlenkou Tōjūrōa, jak se jmenoval ten, co stál za celou myšlenkou převratu. Naruto se domníval, že finále tohoto plánu bude Kankuro jako Kazekage a tenhle radní jako ten, co jej bude jako loutkař ovládat. Což bylo ironické vzhledem k tomu, čím se Kankuro ‚živil'. Tōjūrō ale měl mnohem větší ambice. Vybral si svého šampióna, který se tím Kazekagem měl stát a Kazekage klan měl být vyhoštěn. Bylo to docela dobře promyšlené, ale jakmile spadla první kostka domina, už se to řítilo všechno jedna po druhé.
Baki dokázal zjistit jméno shinobiho, který se měl stát nástupce Temari a jakmile měli potřebné důkazy, což nebylo až tak složité, protože tento jounin nebyl až tak opatrný jako lidé v radě, tak ho Kankuro nahradil pomocí loutky. Naruto vyrobil spoustu klonů lidí, o kterých věděl, že nejsou zrovna ve vesnici, což bylo z jeho pozice primitivní a měli už malou skupinku imaginárních lidí, co stáli o převrat. Pak už stačilo mít foťáky a kamery připravené, pár lidí v oblečení, do kterého nebylo vidět a samozřejmě s maskou, protože tolik lidí fingovat nemohli a jednoho krásného dne doťapkal namachrovaný Kankuro s nosánkem nahoru do kanceláře Temari a oznámil ji, že její funkci přebírá.
Temari hrála překvapenou, a protože neměla svou oporu Naruta vedle sebe, tak stále v šoku předala své křeslo Kankurovi. Kloni Naruta a loajální ANBU tento převrat oslavili přímo na místě a tím skončil nahraný záznam. Pak Kankurova loutka stále hrající jounina došla k Tōjūrōvi a ukázala mu na televizi, co se událo.
Tōjūrō byl ihned štěstím bez sebe, okamžitě začal vyprávět svému věrnému jouninovi, jak tu funkci Kazekageho dostane, protože on chce vládnout ze stínu a ne z toho křesla. No a jak skončí Kankuro, který je přece teď pár minut Kazekage? Vyhoštěn i se svou sestrou, Narutem a všemi dalšími, protože jedna strana udělala chybu, že byla slabá a druhá, že chtěla převrat. Všichni jsou vinný přece a Tōjūrō zachrání vesnici jako superhrdina. Možná tak v hlavě tohoto zrádce, protože v moment, kdy se z jounina stala opět loutka, do domu vlítla Pakura, Baki a další ANBU. Tōjūrō chtěl utéct, ale rychle se zjistilo, proč lidé v radě jsou tam hlavně na administrativu, a ne protože jsou na úrovni Kage, co se týče bojových schopností. Čest výjimce Bakimu, ten tam ale byl dosazen právě z toho, že byl teoreticky vedoucí jouninů, prakticky jím byl Naruto.
Konec tohoto příběhu byl takový, že Tōjūrō skončil ukryt v chládku a začala druhá akce, tentokrát jinde.
„Nevypadá to, že se Tōjūrō dostaví, začneme tedy bez něj," promluvil a oficiálně započal Ebizō jako hlava rady Písečné.
„Prosím, počkejte na mého manžela, má něco, co taktéž chce přednést," pověděla Temari ze svého místa, čímž všechny překvapila, Naruto se málokdy zúčastňoval.
„Jak si přejete, Kazekage-sama," souhlasil Ebizō uctivě. V mezičase, což mohla být tak minuta nebo nanejvýše dvě se tedy lidé mezi sebou bavili o normálních věcech.
„Omlouvám se za zdržení," řekl Naruto, když frajersky oběma rukama rozevřel dveře a vstoupil dovnitř v kompletním Kurama módu, což lidé chápali, že se používá jenom v době, kdy jde do tuhého. Za Narutem vstoupil dovnitř Jiraya a Sasuke. „Jirayo, je to tvoje," ukázal Naruto rukou a celá místnost včetně dveří se proměnila v obří žabí jícen nebo co to bylo, stejně jako tenkrát v Listové.
„Co to má znamenat?!" ozval se hlasitě Ebizō.
Z Naruta začala vyzařovat ohromná čakra, která říkala mnohé. Kdyby náhodou ne, tak přidal Naruto i slova. „Nyní budu mluvit já, odpovídejte jedině, když budete tázáni," namířil toto na celou radu. „Dovolte mi vysvětlit, proč tu není Tōjūrō," a s tím spustil nahrávku jeho přiznání nahlas do celé místnosti. „Samozřejmě nám řekl, kdo mu pomáhal, ale slova kriminálníka nemají takovou váhu, tak to uděláme jinak. Tady Jiraya pomocí své techniky zjistí, jestli mluvíte pravdu, tak nám hezky řeknete, že s tím nemáte nic společného, a když to bude pravda, zůstanete volný, když ne? Skončíte v kriminále za vlastizradu. Když budete mít štěstí samozřejmě."
„A když neodpovíme?" odfrkl si někdo z rady, který asi nechápal, co znamená, že má mluvit jenom, když bude tázán.
„Ještě lepší," ušklíbl se Naruto, „zeptá se vás tady Sharingan, pár vteřin a budete zpívat, ať už chcete nebo ne. Jo, a pokud má někdo plán utéct nebo věří, že nás může porazit, tak jedno varování. Ty černé koule, co nade mnou létají? Jsou prakticky autonomní, a jestli se vás dotknou, tak vás nejspíše zabijí. V záloze mám samozřejmě i zabijácký plyn, na který nepotřebuji ani pečeť. Otevřu pusu a dokážu tu zabít všechny kromě těch, co teleportuji pryč, snažit se ale můžete," roztáhl Naruto své dlaně od těla, aby naznačil, že přijímá vyzyvatele.
„V tom případě," vzala si slovo Temari opět, „můžeme začít tuto poradu. Kdo chce mít první slovo?" a s tím započala největší čistku v řadách rady Písečné. Nakonec z dvanácti lidí bylo nevinných pouze sedm a z těch sedmi pouze pět bylo plně na straně Kage. Ti dva byli propuštění taktéž ze služby, ale bez trestu, protože nic hmatatelného neprovedli. Pět lidí bylo ale málo, takže následující den bylo oznámeno, že Kankuro a Nonō se přidají do této nové rady, kterou stále vedl Ebizō a jeho zástupce Baki. Byl to zvláštní den pro Písečnou, to ale dny fingovaných převratů a čistky vedení bývaly.
Nakonec ale vše dopadlo dobře. Jak že se to říká? Konec dobrý, všechno dobré?
|
Autor: Amren Vydáno: 21.11.2021 18:18 Přečteno: 551x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Ahoj,
Děkuji ti za tuto naprosto koukervouci povidku. Nejsem z těch co obvykle píší komentare ale tato povidka si ho zaslouzi.
Je super originalni a ctu ji defakto od zacatku vzdycky jsem koukal na FF jestli uz jsi nahodou nepridal kapitolu. Pokud tomu tak bylo zavrel jsem se v praci na hajzliku a precet ji celou
Pokud ne po nejake dobe jsem ji cetl znovu od zacatku. Jsem rad ze jsem nasel tuto stranku a mohl ji docist jelikoz na FF konci 88 kapitolou
Diky ze jsem mel nekolik let co cist a at se ti dari
Což mi připomíná, že bych to tam taktéž mohl uzavřít, jelikož na FF.netu posledních 50 dílů nikdo nekomentoval, bral jsem to tam spíše jako archív, než že to tam někdo skutečně čte a čeká na to. Děkuji za komentář, aspoň mám o důvod více tam ty tři poslední díly přidat.
Každopádně jsem rád, že se příběh líbil, je škoda, že jsme se "nepotkali" dříve, když jsem uvažoval, jestli mám vydat i pokračování, možná by mě někdo zapálený do mé tvorby přemluvil k jinému rozhodnutí než tu povídku ukončit tímto epilogem.
Samozřejmě nemáš zač, rád jsem poskytl všem čtenářům své miliony slov napříč několika povídkami, děkuji za přání a ať se daří i tobě.
Amren
Joo kdybych věděl že by si se nechal přesvědčit na další pokračování tak bych komentoval jak o život. Škoda ☺️
Stále můžeš přijít na discord (viz článek v Nová povídka?), kde je nějaká šance, že to budu postupně vydávat.
Ahoj, promiň ze píšu až teď šle dřív jsem se nedostal k tomu abych si celou tvoji povídku přečetl v kuse. Rad bych ti poděkoval, ze si to s námi nevzdal ikdyz naše odezva byla dost tragicka čemuž jsem já sám pomohl.
Teď už ale k povídce. Podle mého skromného názoru se jedna o skvělé dilo, a je až skoro neskutečné ze si to za takovou dobu co si to tvořil udrželo pořádnou kvalitu bez nějakých větších dějových nesrovnalosti což nechápu jak se ti to mohlo podařit, kdyz si to psal tolik let aniž bys to cely nečetl pořad dokola
Takže ještě jednou moc děkuji za tvoji povídku a doufám ze v budoucnosti se někdy dočkáme nějaké tvé tvorby.
Ps: nemáš nějaký informace o Dollowi dost mě jeho tvorba chybí( ano jsem už asi starý ze si ho tu ještě pamatuji
Nic se neděje, sice stránky stále náhodně navštěvuji, ale už ne s úmyslem něco vydat, takže jsem rád, že "pozdě ale přece" jsi sem zavítal
.
Já samozřejmě chápu, že komentáře nejsou něco, co se dá vynutit, takže jsem se smířil i s tou 0 u některých kapitol, samozřejmě to zamrzelo v té době, měl jsem v plánu vydat několik dalších dílů, přece jenom jsem je měl připravené, ale představa jak si dělám korekturu a vydávám to tu pro nic za nic... tak jsem se rozhodl pro ukončení radši, aby mě nemohl někdo obvinit, že nedokončuji povídky.
Každopádně jsem ale rád, že se ti líbilo. Ono jako autor si většinu věcí pamatuješ, takže se většině neduhů dá vyhnout a taktéž jeden můj kamarád se staral o to, abych do příběhu nepsal nesrovnalosti, jsem rád, že se nám to podařilo.
Co se týče Dollowa, neslyšel jsem o něm dlouhou (skoro už desítku) řadu let. Naposledy myslím psal, že se odstěhoval do Anglie, ale za těch několik let, kdo ví, jak se má a kde žije. Určitě bych ale nepočítal s tím, že se vrátí. Co se týče čekání na něco nového mého... myslím si, že už to bude taky spíše zázrak, že se něco objeví.
Mnohokrát děkuji za komentář, aspoň to tu nebude vypadat tak prázdně.
Děkuji,
a omlouvám se za komentáře chybějící u kapitol za posledního půl roku, kdybych v tuto chvíly neležel v posteli s horečkou, asi bych se k tomu další rok nedostal ...
úžasné dílo, 90 kapitol a několik let života.
Děkuji a přeji mnoho štěstí a úspěchů dále do života
Měj se krásně
Děkuji, jsem rád, že jsi se mnou tak dlouho vydržel a ještě více děkuji za přání do života. Měj se hezky.