Kapitola šestaosmdesátá - Naše společná cesta

Lepší život

Naruto nevěděl, jak dlouho ten moment trval, možná pár minut? Hodin? Dní? Otevřel své oči ale až v ten okamžik, když ucítil na sobě velkou změnu. Tak či tak se ale objevil ve svém podvědomí. Zatím tu byl ale sám, takže si jenom sundal svou čelenku a svět viděl i pomocí Rinneganu. Starou čelenku se znakem Listové si prohlížel trošku s nostalgií a pak si ji schoval do kapsy. Bylo na čase si vzít tu se znakem ‚shinobi', přece jenom nyní už bojovali za celý svět. Nandal si ji ale tak, aby Rinnegan zůstal vidět. Nyní už není na místě jej schovávat. Dole bude finální bojiště a důvod, proč si to oko vůbec vzal.

„Vítejte," řekl Naruto jednoduše, když se kolem něj začali objevovat postupně všichni démoni. Jak kdyby to měli nacvičeni, podle počtu ocasů v kruhu kolem něj. „Mé jméno je Naruto Uzumaki, mohu znát i vaše jména?"

„Mé jméno je Shukaku, ale to už víš," ozvalo se od jednoocasého.

„Mě si také jistě pamatuješ. Rád tě vidím Naruto," začal Gaara sedící na svém démonu, „děkuji, že ses postaral o mé sourozence. Pro ostatní se jmenuji Gaara."

„Jmenuji se Matabi," ozvalo se od dvouocasého.

„Yugito Nii," ozvala se žena na obří kočce. „Vypadá to, že jsi pomstil mou smrt. Máš můj vděk."

„Isobu," přišla řada na tříocasého.

„Yagura. Bývalí Mizukage. Dobrá práce při zlepšení vztahů mezi Mlžnou a Listovou."

„Son Gokū jméno mé."

„Rōshi. Promluvím i za kolegu vedle, když řeknu, že jsme ti zavázaní za ochranu naší vesnice. Nebudu lhát, že naše vztahy s ní byli zoufalé až tragické. Lidé si ale za to nezasloužili zemřít. Tvá práce udělala za jednu sekundu, co se nám nepodařilo za těch několik desítek let, co jsme v Kamenné byli. Lidé už vidí Jinchūriki, či respektive tebe jako svou spásu. Díky za to, i když jsem se toho nedožil."

„Jsem Kokuō," přišel čas na pětiocasého.

„Han. Můj kolega řekl už vše. Díky i za mě."

„Saiken, těší mě."

„Utakata," představil se jednoduše Jinchūriki šestiocasého.

„Chōmei pro ty co mě neznají. Naruto ale tento problém nemá, že? Říkají mi šťastná sedma, a to v tuhle chvíli i jsem," pověděl přívětivě sedmiocasý.

Fū se ale nepředstavila ale přemístila se k Narutovi, protože už to představování nemohla déle vydržet a skočila mu kolem krku. Naruto ji lépe chytil kolem pasu a párkrát se s ní otočil. „Říkají mi Fū Uzumaki, jsem Jinchūriki šťastné sedmy a nejšťastnější žena pod sluncem."

„A polibek bude kdy?" podívala se na ně Yugito překvapeně ale trošku i pobaveně.

„Já si říkala, že jsem na něco zapomněla," zamyslela se hravě Fū a pak Naruta přede všemi políbila.

„Ehm," odkašlal si další démon na řadě. „Gyūki. Rád tě zase vidím. Naruto."

„Bee, hlupáci! Nejlepší raper v tomhle světě, dokázal bych vás přemoci v první větě. Yeah!" přidal se dle jeho mínění frajersky ‚B'.

„Kurama," povzdechl si Kyuubi, „a tenhle hlupák je můj," ukázal velkým drápem na malého Naruta.

„A můj," neodpustila si Fū.

„A já jsem váš," uklonil se lehce Naruto hlavou. „Bylo mi předpovězeno, že vás budu nazývat pravými jmény, takže rád vás poznávám. Shukaku, Matabi, Isobu, Son Gokū, Kokuō, Saiken, Chōmei, Gyūki, Kuramo," pověděl postupně jejich jména. „Ještě jednou vítejte, budu se snažit být co nejlepší hostitel a až to venku skončí, vytvořit vám takové prostředí, abyste byli spokojeni."

„Jednoho dne přijde ten okamžik, kdy budete spolu. Všichni máte své jméno, svou osobnost a svůj tvar. Jste jiný, než když jste byli jedna entita, ale nezapomeňte na sebe. Běžte hledat vnitřní sílu do světa a neodvraťte se od té správné cesty," ozvalo se za Narutem lidským hlasem. „Pamatuji si jako kdyby to bylo včera, kdy jsem podobná slova pronesl. Vyrostli jste, děti moje."

„Otče," ozvalo se mnohokrát a všichni doslova zírali, že mohou opět vidět Poustevníka.

„Naivní mladík s modrýma očima," pokračoval Hagomoro. „Ukaž se mi chlapče… hm, naivní nevím, ale modré oko máš a nejen to," prohlížel si Rinnegan v Narutovo očích. „Ještě že žáby nespí často, protože svět by byl děsivé místo, kdyby se všechny jejich předpovědi plnili."

„Je normální, že někdo, kdo je tisíce let mrtvý se může objevit v mé mysli?" neodpustil si Naruto.

„Normálnost je přeceňovaná. Stejně jako se moji synové reinkarnují v některých generací, i moje čakra se předává dál, přece jenom pokud nemáš Byakugan, tak jsem nějakým způsobem zajistil to, že máš čakru v sobě. Proč bych tu tedy nemohl být?"

„No, kdyby ses mi ukázal před několika lety, mohl jsem se tady s oranžovou chlupatou koulí přátelit mnohem dříve."

„A nezničilo by to tvou snahu? Vypadá to, že jsi někdo, kdo chce lehce bojovat s osudem. Dal jsem ti tedy možnost se s ním poprat sám. Žádné zkratky, jenom tvoje odhodlání. Musel jsi ukázat, že jsi hoden té moci a přátelství. Kdyby ne? Čekalo by se dále na modrookého chlapce. A můžeme stále čekat i teď. Proč se nezeptáme ostatních, jestli se s tebou chtějí přátelit? Je to jejich volba stejně jako tvoje," naznačil Hagomoro.

„Jsem s Narutem smířený," zamručel Kurama.

„Naruto je skvělý člověk," řekl Chōmei.

„Má náš hlas za to, jak se postaral o naše území," řekli prakticky to samé Son Gokū a Kokuō, protože oba pocházeli z Kamenné.

„Měli jsme málo času, ale když to nemůže být můj Jinchūriki, což je možná dobře, protože rapování není cesta k vítězství a nemůže to být ani Yugito, ať je to tedy Naruto," přidal se Gyūki.

„Souhlasím se svým bratrem," souhlasil Matabi.

„Byl jsem kdysi dávno zapečetěn do jednoho člověka, byl milý a měl dobré srdce. Strávil jsem s ním celý jeho život a jeden druhému jsme byli jedinou společností. Nevadilo mu, že jej lidé nenávidí, a naopak viděl dobrotu ve všech lidech a tvorech. Zasloužil si být tím, co nás povede, ale i on chápal, že takový není jeho osud a naváděl měl celou dobu, abych věřil, že jednoho dne se takový člověk najde," začal Shukaku. „Sešel jsem z té cesty, otče. Mrzí mě to," omluvil se následně Poustevníkovi. „Gaara trpěl kvůli mně, takže jestli může být moje omluva celé tohle. Ať se tak stane."

„Je to v pořádku, Shukaku," řekl Gaara. „Nevzal jsem si do posmrtného života nenávist. Nakonec kdybych tě neměl, mohl by svět vypadat jinak a moji sourozenci by třeba teď nežili."

„Jak říkám. Budiž. Moje pečetící útoky se budou hodit," dokončil Shukaku.

„Neznám tě, Naruto," řekl Isobu, „ale Yagura říká, že myslíš celou tu vizi vážně. Rád se stanu tvým kamarádem."

„Je to na mě?" zeptal se Saiken. „Jsem pro každého člověka, co chce pokračovat v tvé práci, otče. Jestli jsi to ty, Naruto? Uvidíme. Neztratil jsem ještě víru, když to splníš, budu rád, kdyby ne? Jistě přijde někdo další."

„V tom případě, Naruto," řekl oficiálně Hagomoro, „vypadá to, že jsi opravdu dítě proroctví. Nyní se můžeš spojit se ‚sochou' a stát se Jinchūriki Jūbiho. Získáš tak moc, která ti dopomůže vyhrát."

„Proč bych to dělal?" usmál se Naruto a všiml si, že stále drží Fū za ruku. „Možná mám Rinnegan, možná mám tu možnost, ale nebudu ničit devět osobností, abych přivedl na svět strom, který může zničit tuto planetu."

„Koukám, že jsi vyslyšel mého varování," usmál se Hagomoro, „v tom případě to uděláme po tvém. Tu moc, co bys získal po stvoření Jūbiho ti dám já osobně. Budeš slabší, bude ti chybět jisté množství čakry, nebudeš moct absorbovat čakru, vzniknout stromu bohů a další, ale Sage mód ti poskytnu já."

„Ten, co vás naučili žáby?" zeptal se Naruto.

„Ano, ten bys ale dostal ode mě, i kdyby si nepřemluvil všechny moje děti tady. S jejich čakrou ale dostaneš něco, co jsem nazval Poustevníkův Sage mód. Ten základní se dokážeš naučit od žab nebo od jiných zvířat, ale pouze někdo, kdo má v sobě čakru všech částí nebo celého Jūbiho dokáže vytvořit tento druh. Můj bratr byl snad jedinou výjimkou. Tento mód jsem následně předal svému synovi, když jsem jej zvolil jako toho, co má vést svět k lepším zítřkům a teď jej budeš mít ty."

„A co celé to, že se musí spojit Uchiha a Senju geny? Nebo lépe čakra tvých synů?"

„Jestli to bude potřeba, zjevím se i tomu druhému, zatím to ale tak nevypadá. Nechme druhou reinkarnaci tedy odpočívat," usmál se na něj Hagomoro. „Celý svět se ponořoval do válek, jedna reinkarnace zabíjela tu druhou. Zkusme zůstat zatím u jednoho a pak se uvidí."

„Je to Sasuke že?" odtušil Naruto.

„Kdo ví," pokrčil Hagomoro rameny. „Gamamaru ti podle všeho pověděl to, co jsem musel prožít na své cestě, ale rád bych ti ještě pověděl něco i sám. Staří lidé rádi vyprávějí, a když už mám takové publikum, nemůžu toho nevyužít," a s těmito slovy se Hagomoro pustil do vyprávění o stromě bohů, jeho matce, jak ji musel porazit se svým bratrem a jak po dlouhé cestě po světě i on měl své děti, které se snažil naučit mnoha věcem, ale nakonec si každý z nich našel svou cestu.

„Tvoje děti se reinkarnovaly tisíce let a pokaždé se jen zabíjely. To je smutné," zhodnotila to Fū.

„Důležité je to ale nevzdat, ne? Proto jsme tu," přidal se Naruto.

„Člověk to nemůže se svými dětmi vzdát nikdy, i když je to tisíce let," zkonstatoval Hagomoro. „Možná jsem byl ale naivní. Lidé prostě se budou nenávidět a používat démony k válkám."

„Nebyl jsi naivní, otče," řekl Kurama, „nikdy to nezopakuji, ani kdyby mě mučili, ale nejde si asi vybrat snad lépe," prohodil směrem k Narutovi.

„Jestli se mohou dva Jinchūriki mít rádi a toužit po míru, znamená to, že existují lidé, kteří chápou tvé myšlení," přidal se Chōmei.

„V tom případě, Naruto… máš nás tu všechny. Jaká bude tvá cesta? Protože tvá cesta je od nynějška i naše," řekl Hagomoro.

„Nagato mi venku říkal, že jakmile otevřu své oči, budu bohem. Myslím, že přeháněl, ale ať je to tak či onak, chci ochránit tento svět. Mám mnoho přátel, živých i mrtvých," podíval se lehce smutně na Fū, „musím pro ně udělat možné i nemožné, abych tyto války zastavil. A jestli jednoho dne se vrátí ty lidé z vesmíru, budu jim čelit. Ať už to bude jako Naruto, Poustevník nebo Bůh."

„Je někdo, kdo nechce tuto následovat?" podíval se Hagomoro po všech přítomných. „V tom případě, Naruto… nastav svou ruku," a s tím se Naruto usmál na Fū a udělal těch pár kroků. „Nyní je to v tvých rukách. Nejspíše se už nikdy neuvidíme. Dávej na mé děti pozor, oni budou zase dávat pozor na tebe."

„Děkuji," uklonil se Naruto.

„My půjdeme také," řekl Gaara. „Dej mi prosím pozor na vesnici."

„I na mou," řekl Yagura.

„Jestli tě můžu otravovat, tak i tu naši," přidal se Han.

„A naši," řekla Yugito.

A s těmito slovy tam nakonec zůstala jen Fū a Naruto.

„Co teď?" zeptala se jej Fū s úsměvem.

„Můžeme tu zůstat spolu navždy?" nadhodil Naruto.

„A svět zachrání kdo?"

„Nějaký samaritán?" zkusil Naruto, ale když do něj šťouchla, lehce se zasmál. „Je ti jasné, že projdu svět, abych se s tebou opět setkal."

„Nebuď Janek."

„Kdybych nebyl, tak bych to nebyl já," chytil ji opět za ruku.

„Pokud neobětuješ svůj život nebo někoho z mých nejbližších, nechám to na tobě," povzdechla si Fū, „chtít něco více by bylo pokrytectví."

„Jsem rád, že si rozumíme," mrkl na ni Naruto. „V tom případě, než se opět uvidíme, Fū," řekl a roztáhl ruce na obejmutí k rozloučení.

„Počkej," zastavila jej ještě. „Budu toho litovat, ať už to řeknu nebo ne, musíš mi ale slíbit, že mi neodpovíš."

„Neodpovím na co?" nechápal Naruto.

„Miluji tě, Naruto," vyhrkla ze sebe, políbila jej znovu, aby neměl ani možnost cokoliv říct a po těchto slovech zmizela. Naruto tam zůstal tedy sám, na ten jeden moment, než otevřel oči a ucítil ohromnou sílu. Bylo to ale Hagomorem? Démony? Nebo city, které se k němu dostaly? Kdo ví. Každopádně věděl, že nyní dokáže cokoliv, a to byla mentalita, která byla potřeba.

***

„Naruto?" uslyšel od svého otce, když se před ním jeho syn po delší době pohnul. Naruto ale nestihl odpovědět, protože se ozvalo ještě něco jiného.

„No ty krávo," přiblížila se Karin o holi k Narutovi. „Nikdy jsem neviděla boha, což tak nějak patří k životu smrtelníků, ale Naruto? To, co jsi teď ty, je nepopsatelné."

„Ano, takhle bych to shrnul i já," podíval se Naruto na svou značku na své pravé ruce, která vypadala jako slunce. „Jste připraveni?"

„Ano s pomocí Nagata jsem si vytvořila svých šest pomocníků. Některým jsem nechala jejich schopnosti, některým jsem přiřadila schopnost Rinneganu. Nemusíš na ně dohlížet, mám tam jak toho na oživování, tak na pohlcování ninjutsu, budeme v pořádku. A když uvidíš přivolaná monstra, je to Ameyuri."

„Vezmu ti dolů Nagata, ten si přivolá zbytek," začal Naruto, „tati, jdeme, sraz na Tobiramovi."

„Buď tam dole v pořádku," řekla mu Karin.

„To ty jsi tu sama, buď opatrná. Což mi připomíná," aktivoval svůj pokročilý Sage mód a Karin pohladil po tváři, aby jí předal část své energie. „Nyní máš více čakry, přivolej si nějakou žabí ochranku, co už si dole nepřivolal Jiraya. Nech si ale u sebe tu žábu, co tě může přemístit pryč."

„Neboj, budu v pořádku. Jsme hodně vysoko," ubezpečila jej Karin.

„Tak já jdu," řekl nakonec.

„Naruto," zastavila jej ještě, „možná tomu nevěříš, ale ta moc, co máš, je opravdu z jiného světa."

„Ano, Fū mi řekla, že mě miluje, to je opravdu z jiného světa."

„Holka šílená," zachichotala se lehce. „Sasuke mi to řekl taktéž."

„Kluk šílený," vrátil jí to stejnou mincí. „Nachystej mi něco dobrého, na snídani jsem zpátky," a s těmito slovy zmizel.

***

Naruto se objevil s Nagatem vedle Tobirami v celé své zářivé kráse. „Report."

„Vyhnuli jsme se velkým ztrátám přes den, protože Zetsu jsou bojovníci na krátkou vzdálenost a armáda jim nedovolila se dostat tak blízko. Jejich přepadení skrz podzemí taky nevyšlo. Inoichi Yamanaka ale předal všem zprávu, že v noci se naši shinobi přepadávají mezi sebou. Shizune z lékařského týmu zjistila, že Zetsu se dokáže převtělit do kohokoliv, tudíž ze zálohy útočí tímto způsobem."

Naruto jenom zavrčel. „Obito?"

„Zatím se neobjevil."

Naruto vytvořil desítku klonů. „Některé přemístím k lidem, které jsem označil, ostatní nechám doběhnout tam, kde není nikdo s Hiraishin pečetí. Postarám se o to, aby Zetsuové skončili."

„Máš plán?"

„Dokážu je rozpoznat, dokážu teď naprosto cokoliv," nebyl Naruto skromný, nebylo to na místě. „Podržíme tímto způsobem noc a při rozbřesku zničíme všechny ostatní klony."

„Dobrá, budu hlídat tuto divizi, jsem dostatečný senzor, abych si případně taky všiml něčeho, ale nech mi tady radši jeden klon," řekl Tobirama.

„Já si vezmu za úkol rozmístit co nejvíce našich pečetí po bojištích, aby ses měl kam teleportovat, Naruto," řekl Minato.

„Máte někdo mapu, kde je přesně kdo, abych se tam mohl teleportovat?" zeptal se ještě Naruto.

„Rozdělili jsme všechny příchozí, všichni mají buď tvou trvalou pečeť nebo kunai. Ať se teleportuješ na kohokoliv, budeš na dobrém místě."

„Dobrá práce, kdyby něco, zavolejte mě," a s těmito slovy zmizel jak originál, tak všichni klony.

***

Naruto vyplašil všechny v jedné velké místnosti, když se přemístil na Tsunade.

„Naruto?" nechápala jeho mentorka, když prakticky jako Naruto ani nevypadal.

„Ahoj, babčo," usmál se na ni. „Přišel jsem si pro informace. Kde je nejvíce ztrát, zmatek, kde někdo viděl Obita. Cokoliv, kde jsem nejvíce potřeba."

„Inoichi, Shikaku," křikla Tsunade, „na co čekáte? Řekněte Narutovi vše!"

***

Naruto se objevil u Shizune, která byla hlídaná těmi největšími jouniny z Akimichi klanu. Přes ty se nikdo nemohl dostat, teda kromě něj, co se přemístil přímo na ni.

„Shizune, Neji a ostatní," pozdravil své lékařské kolegy, „dobrá práce s odhalením Zetsuovo převtělování. Postarám se vám tu o všechny tyhle sráče a jako tento klon tu s vámi zůstanu, abyste se mohli taktéž vyspat."

„Vypadáš dobře, Naruto," usmála se na něj mile Shizune.

„A ještě lépe se cítím," řekl Naruto, kývl oběma Akimichi, kteří jej stále sledovali trochu šokovaně, a vyšel ze stanu. „Celá jednotka!" křikl z celých plic. „Nástup! Udělejte mi tady řady," ukázal rukou, jak si to přeje, „každý bude mít mezi sebou pět metrů rozestup! Teď!" a Naruto využil své nové schopnosti levitace, aby vyletěl do výšky a sledoval, jak se jeho rozkaz plní.

„Děkuji," usmál se na ně mile, když jeho rozkaz provedli. „Tady originál vám poví jednu důležitou věc," řekl klon a ihned se k němu přemístil pravý Naruto.

„Všichni?" zeptal se Naruto svého klonu.

„Kromě těch ve stanu, ty jsou v klidu," dostalo se mu odpovědi.

„Výborně," řekl Naruto a po chvilce soustředění se kolem něj objevilo osm černých koulí, které si už stihl vyzkoušet, a byli dost z jiného světa. „Provádíte tu dobrou práci, díky vám je počet úmrtí minimální, za to vám patří můj dík. Pokračujte dál a válka bude ráno vyhrána!" a když uviděl radost v lidech před ním, taktéž se usmál a pak přikázal všem koulím zaútočit. Za pár vteřin a po pár nárazech leželo mezi nastoupenou jednotkou hodně bílého svinstva, jinak nazývaného jako Zetsu.

„Moje práce je hotová," sledoval šokované výrazy, „dávejte na sebe pozor, můj klon se postará o zbytek. Kdyby se něco dělo, kontaktujte velitelství a já se tu objevím."

***

„Pakuro," pozdravil Narutův klon dalšího člena své velké rodiny, když se k ní přemístil. „Co se děje tady?"

„Potkala jsem tuto skupinu na cestě na své místo, jak vidíš, je tu dost mrtvých, jak Zetsu tak našich. Nikdo nikomu nevěří, tak jsem jim nařídila si všem sednout. Kdo se pohne, toho zpopelním."

„Dobrá práce, tady to nebude ani tak těžký," vyndal si tento klon kunai a pak pomocí rychlosti, které se nedalo rovnat, popravil všechny, kdo se maskovali za shinobi. „Nyní jste v bezpečí," řekl ostatním, „pokračujte ve svém úkolu."

„Uzumaki-sama," poděkoval za všechny někdo, kdo vypadal, že je z Bleskové.

„Pakuro, doplním ti čakru a budeme pokračovat spolu!"

„Samozřejmě," souhlasila okamžitě. Bylo na čase pokračovat dál.

***

„Yo!" zvolal Naruto klon, když doběhl k jedné divizi. „Hrajete šachy? Kdo vede?"

„Naruto," zamračil se na něj Kiba. „Říkali, že jsi prý rychlejší, ale za tu dobu bych sem doběhl i po rukách."

„Jsem vám tady nechtěl kazit hru," maskoval humorem to, že hledá mezi celou divizí nepřátele. Jelikož tohle byla nejpočetnější divize, nebylo jich tu zrovna málo. Naštěstí někdo chytřejší než on nařídil, že každý si kolem sebe musí udělat kruh, ze kterého nesmí vystoupit. „Podrž tohle, Kibo," řekl klon a teleportoval se pryč, za chvíli byl zpět i s Nagatem.

„Jak to tu vypadá?" ozval se Nagato a Naruto nevěděl, jestli skrz něj mluví Karin nebo ne.

„Vytvoř si tu celou sadu, bude to rychlé," řekl Naruto.

Nagato jen kývl a pak sem přivolal zbytek těl.

„Tohle bude docela hardcore, ale označím světélkujícím práškem všechny maskované," řekl tiše, aby jej neslyšel nikdo ze Zetsů. „Co bude svítit, zabijte."

„Jsi si jistý, že tohle zvládneš."

„Jsem bůh přece," dodal si Naruto sebedůvěru a vyletěl do vzduchu. „Chōmei," promluvil ve své podvědomí, „mohu tě poprosit? Nesmíme udělat žádnou chybu, jinak zemřou nevinní lidé."

„Nezklameme," ujistil jej Chōmei a pak společně spustili světélkující peklo, které v noci mohlo vypadat luxusně, teď to ale jenom přivolalo krveprolití. Jakmile začali nějací shinobi svítit, tak bylo prakticky po nich. Naruto ze vzduchu házel miniaturní rasenshurikeny. Bývalí Akatsuki rozsévali peklo každý svým způsobem a nakonec, když se Zetsuové začali bránit, protože věděli, že je po nich tak či tak, se přidalo i zbytek divize a byl za chvíli klid.

„Vau," zhodnotil to Kiba. „Asi ti tu rychlost odpustím."

„Hlavně že jsou ňuňáci v bezpečí," usmál se Naruto, když sletěl dolů a všiml si kromě Akamaru i ninja koček od Tamaki.

„Ano, dávám na ně pozor."

„To my na tebe spíš," reagoval Denka.

„Jsem si opravdu nemyslel, že budete v první linii," přiznal Naruto.

„Tamaki pomoci nemůže, ale jako ninja kočky máme jistou povinnost vůči tomuto světu, a když dokázal Inuzuka klan vymyslet nějaké pilulky, co nás posílí, jsme dobrá support jednotka."

„Originál bude rád, že vás tu má," řekl Narutův klon a ukázal Nagatovi ať zaujmou nějaké defenzivní postavení. Budou tu hlídat s ním, než je bude potřebovat nějaký jiný klon nebo originál.

***

Naruto i jeho klony navštívili mnoho míst, velké divize i malé skupinky, co se někde zapomněli nebo zůstali zraněné. Dokázal pomoci mnoho z nich. Shikamarova divize nepotřebovala ani pomoc, protože dokázal dobře rozpoznat ze správných a dobrých odpovědí, kdo je falešný a kdo pravý. On se pak postaral o ty, u kterých si nebyl Shikamaru jistý. Chtělo to velké koule rozhodnout o životě a smrti člověka podle otázek, ale kdo nesází, nemůže asi vyhrávat.

Kankurova skupina dopadla asi nejhůře, byli první na mušce. Jejich přepadení vyšlo, ale i tak jejich ztráty byly velké. Naruto se aspoň postaral o vyléčení a ty nejvíce zraněné teleportoval pomocí klonů k lékařskému týmu.

Naruto odmítal počítat jakékoliv těla, aby nevěděl, jaké jsou ztráty. Vypadalo to z jeho pohledu lépe, než předpokládali, ale taky to byl první den války a jejich největší protivník se ještě neukázal. Otázka byla, jestli to vůbec měl v plánu. Možná jenom opravdu místo sebe pošle desetitisíce bílých klonů a schová se někam, kde tohle přečká. Ale na takovýto plán existovali protiopatření. Horší by to bylo, kdyby se Obito rozhodl zaútočit teď. Spustit na ně v noci nějaké ohnivé peklo nebo jakou měl svou nejsilnější techniku. Tak nějak to ale vypadalo, že Obito byl skvělý manipulátor, ale tím, že si nemohl vzít Rinnegan a neměl ani sochu, došel mu vítr do plachet a teď někde nervózně přešlapuje. Což bylo snad dobře, jenom se nesmělo stát to rčení, že nejnebezpečnější je ta šelma, kterou zaženeš do kouta.

Za chvíli ale bude ráno a jeho otec s Tobiramou už byli připraveni. Až vyřeší Zetsua, tak pak se na Obita přemístí a postarají se i o něj. Nešlo ale opustit armádu tady, protože každá další smrt by šla na vrub jim a Naruto už měl dost zbytečných smrtí.

Formát pro tisk