Kapitola jednaaosmdesátá - Za vodopádem
Lepší život
Nakonec se Naruto rozhodl, že si tohle mohutné zjištění minimálně ještě chvílí nechá pro sebe. Nejdříve bylo důležité si to urovnat v hlavě sám a pak se o to podělit jako o nějakou myšlenku než snůšku vzpomínek. O co se ale podělil ihned, byla otázka pečetě.
„To mě upřímně ani nenapadlo," přiznal Jiraya až rozpačitě, „věděl jsem, že ty ji máš u žab a v případě nutnosti ji dostaneš… celé se to ale událo tak divně a rychle, že mě ani nenapadlo, když jsem odcházel do Deštné s Karin, že potřebuješ jednoho z nás tady s tebou, jinak si tu naprosto zbytečný."
„Ano, byl bych asi za debila, kdybych sem přišel bez vás a mohl se jenom na tomhle úžasném letovisku válet, protože bych tu pečeť nesundal," byl Naruto dost kousavý. „Nejsem typ člověka, co se rád pouští do hádky, ale občas mi přijde, že přemýšlíš nad hodně divnými věcmi a zapomínáš na to důležité. Je ti jasné, že když jste oba šli na tu misi do Deštné společně a náhodou by se vám něco stalo, tak bych tu pečeť asi nikdy nezískal?"
„Myslím, že by se k tobě žáby dostaly samy a asi by se i postaraly o to, abys je mohl vyvolávat. Nic to ale nemění, že máš pravdu, tohle bylo hodně lehkovážné a nedomyšlené," uznal Jiraya.
„A jak to chceš vyřešit s Fū? Jsme tady a ten klíč bude přinejlepším ve Vodopádové. Jestli jej nespálili nebo něco."
„Vyrobím jej," povzdechl si Jiraya, „do toho, co máš ty, bych se nepouštěl, tvoji rodiče, a hlavně tvoje máma byli na jiné úrovni. Vodopádová a mnoho dalších vesnic, ale nemají žádné mistry v pečetění, takže to bude jednodušší. Její pečeť jsem viděl už několikrát, a když jsem vymyslel ten papírek na potlačení čakry, tak jsem to vyráběl s myšlenkou vás dva, takže bych to měl zvládnout. Cvičte, trénujte, dělejte to, co potřebujete a než předstoupíte před své démony, měl bych mít klíč hotov."
„Nechám to tedy na tobě. Dohodli jsme se stejně s Fū, že ten vodopád zkusí překonat první. Budu zatím trénovat Hiraishin."
„Tvůj otec by byl na tebe pyšný."
„Snad s tím nebudu muset zabít tisíce lidí, abych se tím proslavil jako on."
„Válka je svinstvo," souhlasil Jiraya. „A něco mi říká, že to, co bude proti Madarovi, nebude jenom jedna potyčka."
„Každá generace musí mít aspoň jednu válku. Co to říká o lidech? Každopádně jak to bylo v té tvé knize? Jestli existuje něco jako mír, tak jej najdu? Je na čase to splnit," slíbil Naruto sám sobě a celému světu, jestli ho poslouchá.
***
Naruto ani nevěděl proč, ale projít tím testem u vodopádu trvalo Fū relativně dlouho. Nechtěla se o tom bavit, ale Naruto věděl, že je kvůli tomu skleslá, asi očekávala, že to sfoukne na poprvé. On se tak rozhodl, že nebude rušit, přece jenom to byla dost soukromá záležitost, a tak trénoval opodál. Občas to byl souboj se Suigetsuem v kenjutsu, párkrát s Pakurou trénovali větrnou čakrou a uhýbání a zbytek času rozděloval mezi Tobiramou a duem Karin se Sasukem, kde se soustřeďovali na kolaborační útoky.
Nebyl moc čas na žádné rozhovory, atmosféra by se dala skoro krájet, jak všichni očekávali, co se stane tady a možná hlavně i to, jak postupuje plánování či uskutečnění sněmu všech Kage. Kromě toho nedostatku času, nebyla víceméně ani chuť. Naruto měl obvykle energie na rozdávání, ale ne na tomhle ostrově. Trénoval od nevidím do nevidím, takže se osprchovat, setkat se s Karin, aby si mohla doplnit společenskost tulením a jít spát, bylo občas to jediné, co dokázal.
Pak ale přišel ten den, kdy Fū uspěla a předala žezlo jemu.
***
Bylo to jako se postavit na hranici, která odděluje jednu část života od té druhé. Možná dokonce jakási čára mezi životem a smrtí, protože tenhle jeden skok měl započnout něco, co mělo jeho život naprosto změnit a v nejhorším případě jej i ukončit. Bude to přece jenom souboj, ty vždy mohli dopadnout jak dobře, tak špatně. Fū to ale před ním dokázala, svůj první krok tady na tomto místě zvládla bravurně a on se tak nemohl nechat zahanbit.
A tak se tedy s nádechem a hlubokým výdechem odrazil a dopadl na malinký ostrůvek zde u Vodopádu pravdy. Na místě, kde se člověk měl setkat sám se sebou, ať to znělo jakkoliv poeticky.
„A hele, kdo pak nám to sem přišel," přišel výsměšný hlas ihned poté, co se začal soustředit na své nitro.
„To jsi ty, Kuramo?" připravil se Naruto na možnou konfrontaci.
„Haha," přišel silný smích, která zněl jako jeho, ale přece jenom nějak jiný, drsný a možná až temný. „Nepoznáváš mě? Opravdu? Ani se ti popravdě nedivím," přišlo nakonec odfrknutí, „ale já jsem ty… já jsem naše pravé já."
„Má druhá osobnost?"
„Tvá skutečná osobnost," dodal hlas s důrazem na slovo skutečná, „ta osobnost, kterou si nechal hnít tam dole s Kuramou, aby sis mohl užívat svůj dokonalý život," odvětil mu hlas vyčítavě, ale jeho výraz nic takového nenaznačoval, bylo tam jen opovržení a výsměch.
„Proč s Kuramou?"
„Já jsem tvá nenávist, kterou si v sobě budoval celé své dětství, ale tvá nenávist byla tak silná, že si ji všiml i Kurama a už mě nepustil, a tak vzniklo tvé pravé já…" znovu přišel ten výsměšný úsměv. „Už rozumíš?"
„To mě tak Kurama nenávidí?"
„Haha. To zjistíš možná za chvíli, ne?" ušklíbl se jeho klon. „Ne že bys ale přes mě dokázal přejít dál. Člověk, co nezažil těžkost nemůže porazit někoho, kdo v temnotě žije."
„O čem to sakra mluvíš?" vytočil se Naruto, vlastně ani nevěděl proč tak agresivně reaguje, nejspíše to bylo atmosférou tohoto místa. „Nedávno zemřela Ameyuri! Tak jdi do háje s celým tím, že jsem nic nezažil!"
Co ale Naruto nečekal, byla rychlost, kterou jeho druhé já vytvořilo. V mžiku oka stálo před ním a jeho pěst byla v Narutovo obličeji. Vše v takovém okamžiku, že nestačil vytvořit ani polovinu bloku potřebného na vykrytí této rány. V další moment byl tedy Naruto na zemi a jeho ‚klon' nad ním.
„Přesně," odfrkl si jeho klon znovu, tentokrát asi i nad jeho slabostí. „Další člověk, kterého si nechal zemřít, kolik jich to už je? Mohl jsi toho v životě udělat tolik. Zachránit desítky, stovky, tak jak bych to udělal já… ale ne, tvá ignorance, lehkomyslnost a slabost je nechává všechny padnout přitom jak ty nevěřícně zíráš. Nedokázal si nic pořádného obětovat, nikdy jsi nepochopil, že nemůžeš mít vše a buď můžeš mít přátele, příjemný život, legrácky, dohazovat přátelům přítelkyně, hrát si se zvířátky nebo se staneš někým, kdo je zachrání. Někým, kdo by obětoval VŠECHNO. Někým jako jsem já!"
„Měl jsem se stát strojem? Bez citů? Zahodit vše a oprostit se od přátel?" odvětil mu Naruto stále ze země.
„Měl jsi vše začít chápat dřív," zakroutil hlavou jeho klon. „Něco ti ukážu. Pojď. Uvidíš, k čemu vše tvá lehkomyslnost vede," a aniž by Naruto opravdu musel jít nebo třeba i chtěl se zvednout, z ničeho nic se objevil někde jinde. Ta změna byla ale menší šok, v jednu chvíli seděl u vodopádu a v té druhé stál, držel v ruce kunai, který byl zapíchnutý do ramena člena ANBU. Naruto se snažil zakroutit hlavou, aby se zbavil šoku, i tohoto divného vjemu, ale nic se nestalo, opravdu to před ním se dělo. Nevypadalo to jako blud choré mysli a k tomu všemu jeho ústa pracovala sama, aniž by je ovládal.
„Kdo to nařídil!" zaburácel tak silně, že jeho hněv musel protivníka bolet více než ty veškeré zranění, které měl a že jich nebylo málo.
Člen ANBU ale nic neřekl, a tak Naruto onen kunai vytáhl a vrazil mu ho přes oko do mozku. Opět bez jeho přičinění, jeho tělo se hýbalo samo.
„To byl poslední v okolí," řekl jeho klon, a když se na něj Naruto otočil, spatřil, jak v náručí drží Karin. Jeho klon se také podíval na Karin a následně smutně na něj. „Zemřela před minutou, více jsem nemohl dělat, šéfe."
„Cože?" nechápal Naruto, když konečně mohl v této noční můře promluvit sám za sebe. „Co se stalo?! Kde jsou ostatní?"
„Jste v pořádku, šéfe?"
„Kde jsou ostatní!" zařval.
„Doma," ukázal klon hlavou na zříceninu, co sotva připomínala jeho dům.
V ten moment se ale za ním objevil další Naruto, tentokrát jeho druhá osobnost z vodopádu. „Vezmu si Karin k sobě, vydej se dál a zabij je všechny," řekl temný Naruto klonu. On jako pravý se v tom začínal už pomalu ztrácet, naštěstí ten od vodopádu měl temné oči a obyčejní klonové vypadali jako on.
„S radostí!" ušklíbl se klon a když předal nehybné tělo, vytáhl si katanu a rozběhl se pryč, Naruto si všiml, že těchto klonů se rozběhlo mraky a každý v takovém berserku, že za pár vteřin se místo zvuků puf, že mizí klony, ozývaly spíše bolestné výkřiky.
„Co se tu stalo?!" vyjel na jeho druhou osobnost, která tuto noční můru vytvořila.
„Pojď se podívat," pokynul mu k jeho domu, kde za chvíli Naruto našel jednu místnost zpevněnou nějakou zemskou technikou, ale to, čeho si všiml následně, mu zlomilo srdce na mnoho kousíčků, na bílých hadrech tam ležela celá jeho rodina, Tayuya, Fū, Matsuri a za malinký moment tam jeho klon položil i Karin. „Vypadají, jak když spí, že?" zeptalo se jeho druhé já a pohladil nehybně ležící Fū po tváři.
„T-tohle je to, co ti ukazuje, Kurama?" zakoktal se Naruto.
Jeho klon se ale na něj jen ušklíbl. „Kurama? Ale ne, Kurama by je zabil sám, kdyby to byla jeho vize. I když ten už dlouho nic neposílal. Tohle je jedna z možných budoucností. Nasral jsi mnoho lidí, Naruto. Udělal sis mnoho nepřátel, viditelných i skrytých, silných i slabých, početných i jednotlivců a tohle je vize tvé možné chyby, jedné z mnoha."
„Tsunade nebo Hiruzen by tohle nikdy nenařídili! Ať je v téhle zvrácené iluzi Hokage kdokoliv."
„A co když ano?" vyzval ho jeho klon, „anebo možná leží takhle na bílém hadru někde jinde, kdo ví…"
„A kde je Sasuke?"
„Sasuke? Hádám, že momentálně vyvraždil polovinu vesnice. Taky je miloval všechny po svém. Ale kdo počítá kolik jich zabil, že?" ušklíbl se na něj klon znovu, „zabij někomu rodinu, čekej pomstu. Zabij mu rodinu a klan dvakrát, a dvě rudé oči jsou to poslední co uvidíš… nebo je to nezastavitelný černý plamen, který tě sežere zaživa? Kdo ví. Vždy jsem si tyto dvě věci pletl."
„Probuď mě z téhle noční můry!"
„Takhle jednoduché to mít nebudeš, Naruto," poprvé ho jeho klon oslovil jménem. „Spatři to, co já vídávám často. Užij si bezbrannost. Vychutnej si ten strach, tu bolest a až se někdy probudíš, podívej se do tváře těm, kteří ještě žijí. Protože třeba to bude poslední pohled, než je svou lehkomyslností zabiješ jako ostatní."
„Ty hajzle!"
„Copak, dáš mi pěstí nad mrtvolami tvých drahých?!" vysmál se mu jeho klon. „Jsi větší troska, než jsem čekal. Začínáš se mi líbit," přišel další kousavý sarkasmus.
„Co po mě chceš?" padl Naruto nakonec bezvládně na kolena. Slova jeho druhého já bodala jako nůž. Pomalu se dopravil k ležícímu tělo Karin, která byla nejblíž. Slzy, které se nedaly zastavit, začaly smáčet jeho tváře a následně podlahu tohoto sídla.
Jeho klon ale pokrčil rameny bez odpovědi a dál hladil Fū po tváři, jako kdyby jen v klidu spala.
„Tohle není skutečné. Tohle není skutečné," začal si Naruto opakovat a zavřel oči. „Tohle není skutečné, tohle je jen sen. Tohle není skutečné!" a když vykřikl poslední slovo, ucítil, jak mu někdo pokládá dlaň na tvář a pak pocítil možná ten nejkrásnější pocit v životě člověka. Cizí ústa se dotkly těch jeho. Když Naruto otevřel oči překvapením, všiml si, jak u vodopádu s ním stojí Fū a se zavřenými oči ho líbá. Když ale Naruto šokem nedokázal reagovat, otevřela Fū oči a s úsměvem, který se jí v těch očích skoro až odrážel, od něj na krůček odstoupila.
„Co?" nedokázal více Naruto vyslovit. Nechápal. Netušil. Nejdříve byl tady, pak tam a teď…
Fū se ale jenom nádherně zasmála. „Vypadalo to, že tohle zrovna potřebuješ, Naruto," a s tím jej tou dlaní, co měla stále položenou na jeho tváři, pohladila.
„Tomuhle říkám cheaty v reálném životě," odfrkl si jeho temný klon stojící opodál s překříženými rukami na hrudi.
„Je tu s námi?" zeptala se Fū a podívala se kolem sebe.
„Přímo za tebou," zakroutil Naruto hlavou, aby dokázal ten polibek na moment dostat z hlavy a odpovědět normálně.
Fū se tedy jenom otočila a svým pohledem docela i přesně odhadla polohu jeho klonu. „Co mu to děláš?!" dala si ruce v bok naštvaně.
„Miluje tě, víš o tom?" řekl mu jeho klon a přistoupil k nim o krok blíže.
„Co pověděl?" zeptala se Fū.
„Odborný lékařský pindy," odmávl to až moc rychle Naruto. Tohle tlumočit odmítal.
„Haha," zasmál se jeho klon, „ignorace je silná zbraň, ne ale vše ignorovat jde," a s těmito slovy přistoupil jeho klon až k Fū a pohladil ji po tváři. Stejně jako to dělal v té vizi. Tady jeho dotyk ale necítila stejně jako v té noční můře, ale pokaždé z jiného důvodu. „A já ji miluji nazpátek," pokračoval jeho klon. „Ona je jediný důvod, proč tu ještě stojíš, Naruto… ona je ten důvod, proč jsem to tam dole nevzdal a nepoddal jsem se Kuramovi."
„Fū?" nechápal Naruto a ona jmenovaná se na něj otočila, protože očekávala otázku a netušila, že to vůbec nebylo na ní, protože jeho druhou osobnost nemohla vidět ani slyšet.
„Ano… můj anděl… moje jediné světlo v horoucím pekle a nepropustné temnotě. Jediná hvězda na černém nebi, můj poslední záchytný bod," naposledy ji pohladil a na krok odstoupil zpátky. „Všemi svými chybami, lehkovážností, nenávistí a lidmi, co si nechal zabít si stvořil mě v mé nynější podobě. Naruto, jednu věc si ale zapamatuj. Jestliže se něco stane Fū, udělám vše proto, aby si trpěl. Možná vyhrajeme proti Kuramovi a mě už nebude potřeba, ale já tady," poklepal si na své srdce, „budu vždy a stejně tak tam bude Kuramovo temnota, kterou se nikomu nepodaří změnit a jestliže necháš Fū zemřít, spojím se s tou temnotou, a to co jsem ti ukázal v tvé vizi bude jenom slabý odvar reality, která nastane."
„Pustíš mě dál? Po tom všem tady? Ještě k tomu napoprvé?"
„Nejsem tu, abychom si odpustili nebo se začali mít rádi. Musel jsi jenom pochopit. Takže ano ‚pustím' tě. Jedině tak dokážeš jako ten, co ovládá naše tělo ochránit Fū. Potřebuješ veškerou sílu a potřebuješ mě, abyste tam oba vyhráli. Ale pamatuj má slova, Naruto. Poděláš jedinou věc, na které mi záleží a tvůj zbývající čas budeš litovat, že tě nechytil Madara," a s těmito slovy mu jeho druhé já ležérně mávlo, udělalo pár kroků a zmizelo pryč.
„To bylo rychlé," řekl Naruto, když už tam byl jen s Fū.
„Dokázal jsi to?" byla překvapená Fū.
„Nic takového, ty jsi to dokázala," usmál se na ni Naruto. „To, že jsi sem přišla, to vyhrálo."
„Hm," zamyslela se Fū, „cítím se trochu hloupě, že jsem si od tebe taky nenechala pomoci."
„Omlouvám se, že jsem to nedokázal pochopit, nejsem v těchto věcech nějak extra pozorný," lehce si povzdechl Naruto.
„Je to část tebe, za to se nemusíš omlouvat. Máme tě rády takového, jaký jsi, možná i lepší, že nejsi dokonalý," mrkla na něj.
„To nějak nevím, jak si to mám vzít," přiznal Naruto.
Fū se ale místo odpovědi jenom usmála a chytla jej za ruku, aby společně mohli pokračovat dál. Okamžitě je následoval Tobirama, který vždy hlídal alespoň jednoho z nich dvacet čtyři hodin denně. Teď to měl jednodušší, když byli spolu.
„Tak tohle je ten chrám, pěkný," byl Naruto okouzlen, když si odmyslel ty rozbité sochy všude okolo, i o těch jim Darui vyprávěl, vandalové a různé boje to tady poničili.
„Stejně je to klišé mít jeskyni za vodopádem."
„V knihách je tam ale aspoň poklad, ne bojiště s démonem," odvětil Naruto.
„Už jste se rozhodli, jak budete pokračovat?" vrátil Tobirama debatu na správné místo.
„Půjdu první," byla okamžitá reakce Fū. „Teda až Jiraya dodělá ten klíč, mluvila jsem mezi mými pokusy u vodopádu s Chōmeiem, jak si tohle představuje. Chtěl, abychom jej vyzvali oba, Naruto. Prý je to možné, abychom se tam dostali spolu."
„Nebudu odmítat překvapivě dobrou zprávu, ale proč si přeje, aby to bylo pro něj těžší?"
„Respektuje tě, jako respektuje mě. Kurama má možná potřebu tohle vidět jako osudový souboj, domnívám se, že Chōmei chce jenom zjistit, jestli jsem na tohle připravená."
„A když bys nebyla? Kurama mi jasně řekl, jaký bude výsledek, když prohraji."
„V tom případě prostě neprohrajeme ne?" usmála se na něj a ruku, kterou mu stále držela, lehce stiskla. „Pojď, vrátíme se, budeme dál trénovat a až bude Jiraya připraven, pustíme se do toho. Prohra se nepřipouští, tak proč o ní přemýšlet?"
***
„Jelikož se blíží ten den, kdy se pustíme do souboje s našimi démony, je tu něco, co vám chci říct," začal Naruto debatu, když už si tyto určité lidi svolal. „Jak víte, zavolali si mně žáby k sobě domů, aby mi předali klíč od pečetě a rovnou mi řekli o proroctví, které o mě měli. Bylo mi řečeno, že budu na tomhle ostrově bojovat s Kuramou a že potřebuji dostat jak ten klíč, tak jednu důležitou informaci z minulosti. Myslím si, že není žádné jednoduchý způsob, jak tohle říct, tak prostě to shrnu. Ta samá žába, co předpověděla, že Jiraya napíše knihu? Tak je stará pár tisíce let a v té době, kdy ještě nebyli žádní shinobi, tak předpověděla, že se narodím já… jo a Karin, Sasuke? Naši předci pocházejí z vesmíru."
„Cože?"
„Co si to právě řekl?"
„Z vesmíru?
„Bereš drogy?"
Naruto uslyšel mnoho různorodých reakcí, a tak si povzdechl, možná měl začít opravdu jinak.
***
Naruto a Fū se nijak nebavili o tom, co se stalo na tom ostrůvku u vodopádu, ale možná že se mezi nimi něco změnilo. Když ani jeden netrénovali a měli přestávku, tak seděli oba vedle sebe. Jejich letmé dotyky byly čím dál častější, a i více si jeden druhého všímali. Naruto i schytal pár ran, když místo, aby čuměl na svého tréninkového parťáka, sledoval, co dělá Fū.
Naruto měl občas na jazyku nějakou otázku, ale vždy to nechal jít. Slíbil si, že nebude nic takového řešit, než bude klid a Fū měla nejspíše podobný slib.
„Jak se vůbec cítí potomek návštěvníků z vesmíru?" neodpustila si Fū, když mu ležela na nohách a koukala na něj.
„Vím, že to myslíš ze srandy… ale je to něco, víš?" zamyslel se Naruto.
„Absurdní je to slovo, které podle mě hledáš."
„Možná, ale stejně, měsíc… jako dítě jsem na něj koukal a nikdy mě nenapadlo, že na něm žijí ‚lidé'."
„Hyuugové myslíš," zasmála se lehce.
„Ano… nemůžu se dočkat, až řeknu Hanabi, že její předci založili nejspíše kromě rodiny tady dole i jednu na měsíci."
„Spíše je komické, že Listová získala všechny tyhle klany, co pocházejí z té ženské z vesmíru. Dávalo by smysl, jak je naše planeta velká, že budou třeba Hyuugové žít támhle, Uzumaki tady a Uchihové támhle," ukázala Fū někam do různých směrů. „Jaká je šance, že všechny oční techniky a životní síla nebo co že to Senju mají tak výjimečného, se sejde v jednom místě?"
„Teď se mi na dálku Neji šklebí se slovy ‚já ti to říkal', ale po setkání se žabím mudrcem musím uznat, že to byl nejspíše vše osud."
„Tisíce let probíhali tak, jak probíhali, aby ses mohl narodit ty? Někdo z tvých rodičů musel mít dominantní gen modrých očí, abys je mohl zdědit? Vše je předpřipravené?"
„Nevím, jestli bych to řekl takto, nemyslím si, že někdo předpověděl, že budu sedět tady s tebou. Určitě by můj osud pokračoval stejně, i kdybych místo našeho rozhovoru si došel na záchod například. Určitě jsme svobodní v našich volbách, ale jinak asi máš pravdu, musel jsem se asi narodit nějakým rodičům, abych dostal jejich modré oči, když to bylo v proroctví. Nebo možná bych se narodil jiným rodičům a modré oči získal navzdory genetice? Pojal jsem pocit, že kdybych aktuálně nezískal Rinnegan, nebyl za dobře s Karin a Sasukem, tak bych dostal jiné proroctví, možná o zkáze světa, možná o jeho spáse. Moje činy mě ale dovedly k osudu, kdy se mám stát kamarád všech démonů, nazývat je jejich pravými jmény a nejspíše se poučit z minulosti a vytvořit zázrak."
„Moc bych si přála u toho zázraku být," zasnila se Fū.
„Proč bys nebyla?" nechápal Naruto.
„Nebyla jsem v tvém vyřčeném osudu, kdo ví, co je napsáno v tom mém."
„Možná, že jsi tam nebyla zmíněná, ale nebylo tam zmíněno prakticky nic. To je to, co říkám, není to popsaná kniha, kdy každý můj krok je už sepsán. Tvaruji si jej podle sebe. Takže ano třeba mám předurčeno vytvořit nějaký zázrak, ale pro mě je už zázrak i to, že jsem tu s tebou."
„A pak že nejsi dokonalý muž," lehce se zasmála Fū a pro jistotu zavřela oči i pusu. Více toho říct nechtěla. Na některé věci nebyl správný moment.
***
Naruto aktivoval jakýsi spínač v nějaké hlavě sochy a otevřely se jim dveře do ohromné místnosti, která byla bílá, fialová a růžová, jak kdyby to mělo symbolizovat nebe, jenom barvy byly trošku jiné, než je zvykem. Nebo aspoň nikdy nebyl na místě, kde by mraky byly fialové.
„Je zvláštní, že jsme tu a nevíme ani co dělat," poznamenal Naruto.
„Myslíš, že je potřeba, aby nás někdo naváděl? Že tu měl být dvouocasý nebo osmiocasý?" zeptala se Fū.
„Bylo by to nejspíše jednodušší. Darui nám sice řekl, že když se nám to nepodaří, tak se tu dá náš démon zapečetit, ale nevím, jak to máme udělat a Jiraya taky nebyl studnice nápadů."
„A jediné, na co jste přišli jsem byl já, hm?" coural se za nimi Sasuke.
„Tak kdo jiný než uživatel Sharinganu," pokrčil Naruto rameny, „když se nám to nepovede, vezmi toho druhého pryč a ovládni našeho démona pomocí Sharinganu a vypadněte to zavřít z venku."
„Už jsme to probírali třikrát, ještě nemám stařeckou demenci," zabručel Sasuke, „udělejte to, co musíte, ať je to vlastně cokoliv a nestarejte se o to, co se stane, když neuspějete."
„Dobrá," kývl nakonec Naruto a zhruba uprostřed této místnosti se posadil do tureckého sedu. „Pojďme na to Fū."
Fū taktéž kývla a chtěla se posadit naproti němu, ale Naruto, když už skoro seděla, ji chytil za ruku a strhl na sebe. Nepřepadli jenom kvůli Narutovo stabilitě.
„Buď u mě, prosím," požádal Naruto, když ji vlastně objímal.
„Určitě," řekla s úsměvem a otočila se k němu zády a posadila se před něj, takže se její záda jej dotýkali.
Naruto si mezitím sundal Tsunadin náhrdelník a dal jej Fū kolem krku. „Nevím, jestli to pomůže, ale ber to jako talisman," řekl lehce nervózně.
„Nic více nedostanu?" snažila se zavtipkovat Fū, pak ale ucítila polibek v jejich vlasech. „To je lepší," byla ráda, že nevidí její úsměv a červenání. „Připraven?"
„Nezapomeň, že jdeme do tvé mysli, Fū, tak ať nemyslíš na nějaké prasečiny."
„Protože takhle přesně to funguje," zasmála se a pak se oba mlčky ponořili do její nitra. Ona věděla jak a Naruto ji následoval, jelikož měl své ruce na jejích ramenou, zanedlouho se v jejím podvědomí tedy objevili oba a před nimi poletoval za jakousi bariérou Chōmei.
„Zdravím vás, děti," pověděl jim Chōmei, když je spatřil vedle sebe. „Koukám, že nesouhlasíš s tím, co ti tvé druhé já ukázalo," poznamenal směrem k Fū, když je viděl vedle sebe.
„Dokud budu moct, budu se snažit bojovat," potvrdila Fū.
„O čem to mluví? Také tě mučilo tvé já noční můrou?" nechápal moc Naruto.
„Mučilo mě budoucností, dalo by se říct. Pokud ale chci, aby nenastala tato budoucnost, nemůžu být konkrétnější."
„To je v pořádku," ubezpečil ji Naruto. „Stejně jsme tu kvůli něčemu jinému."
„Fū mi říkala, že ses dozvěděl trochu o naši historii od té žáby," začal Chōmei, jako kdyby sem nepřišli bojovat, „v tom případě se musím omluvit, že jsem vám lhal. Říkal jsem, že jsem starý stovky let, když jsme se poprvé potkali takhle všichni. Jak je nyní vidět, je mi už několik tisíc let."
„Omlouvám se, že jsi nemohl zůstat ve volné přírodě, jak to zamýšlel Hagoromo," řekl jen Naruto.
„Kurama by se mnou jistě nesouhlasil, což zjistíš nejspíše za chvíli, ale ono to není tak špatné, když máš někoho jako je Fū," pověděl jim Chōmei vesele.
„Ten pocit je nápodobný," usmála se na něj Fū. „Byl jsi tu pro mě vždy, než jsi předal žezlo Narutovi a vlastně i poté. Budu ti navždy vděčná, ať tohle dopadne jakkoliv."
„Pojď blíž, Naruto," vyzval ho Chōmei a Naruto tak přistoupil až k té bariéře, na které visela ta pečeť, od které má už Fū nyní klíč. „Hm," protáhl Chōmei, když i on doletěl co nejblíže, aby si mohl Naruta lépe protáhnout.
„Mám udělat nějakou pózu?" zavtipkoval Naruto.
Chōmei jenom zakroutil hlavou. „Vyvolej prosím trochu čakry do celého tvého těla a odkryj své oko."
Naruto i když nevěděl proč, tak to udělal.
„Hm," ozvalo se znovu od Chōmei. „Věřil jsem v našeho otce celý jeho život, nepřestávám v nějak věřit ani teď a vypadá to, že dítě proroctví jsi skutečně ty," a s těmito slovy Chōmei trochu poodletěl. „Rád bych řekl, že vím, jaký je váš osud, děti moje. Nic takového ale nevím, stejně jako nevím, jak zabránit Fū tomu, co cítíš, že se stane. Mohu ale udělat jedno, nebránit vám ve štěstí. Jsem šťastná sedma, a ne otravná sedma nebo jak jsi mě Naruto tenkrát nazval. Odstraň tu pečeť Fū, od dnešního dne budeme parťáci."
„Opravdu?" málem se až Fū rozbrečela štěstím.
„Ovšem, i démon jako jsem já, nepřestává čekat až přijde někdo, kdo bude jeho kamarádem. Možná že jsme staří tisíce let, ale stejně jako vy jsme vznikli díky snaze našeho otce Poustevníka. On nám řekl, že jednoho dne přijde ten den, kdy pochopíme a já nyní chápu," shrnul to Chōmei. „Tak pojď, odemkni."
A nakonec se tak stalo, Fū otevřela svou pečeť na těle a tím se rozbořila bariéra, ale žádný boj nepřišel. Místo toho Fū doběhla obejmout tu část Chōmeie, na kterou dosáhla, a to bylo všechno. Byl to nečekaný zvrat, ale ten nejlepší možný.
„Děkujeme Chōmei za důvěru," přidal se aspoň na dálku Naruto k vděčnosti.
„Ještě nemáš vyhráno, Naruto. Tvému souboji se nevyhneš, co ale můžu udělat je to, že ti tam pomohu."
„Ne," zakýval Naruto hlavou. „Tohle je něco, co musím udělat sám, věřte mi, fanděte mi, ale prosím nezasahujte. Můj vztah s Kuramou je mizerný, věřím, že tam vyhraji, s tvou pomocí bych vyhrál pravděpodobněji, ale Kurama by to nerespektoval. Jestli chci jednoho dne mít stejný vztah jako ty a Fū, musím tam vyhrát sám a pak se celý život snažit, aby pochopil, že náš osud nemusí být stejný jako jeho předešlých věznitelů."
„Rozumím, v tom případě ti dám aspoň pár rad, když tu nebyl nikdo jiný, kdo by vám pomohl. Tvůj úkol bude tam strhnout tu pečeť, odemknout ji a pak vyhrát souboj. Nebude to tak lehké ale, oba budete mít v tvé mysli mnohem větší sílu, než byste měli v realitě. Tvá mysl se neřídí zákony světa, toho můžeš využít. Každopádně ten souboj neskončí tím, že budete jeden ležet na zemi. Jestli chceš získat jeho čakru, budeš ji muset z něj vytáhnout. Chytneš jeho čakru tou svou a budeš doslova tahat, když ji vezmeš všechnu, budeš jejím pánem, uděláš nějakou novou pečeť a svět bude svítit dál. Jestli ale získá on tvou veškerou čakru…"
„Chápu, nečekal jsem to jinak. Jedna důležitá osoba v dětství mi řekla, že když je něco důležité, musíš o to bojovat svýma rukama. Tohle je to samé."
„V tom případě běž. Jsi plný energie, nadšení a síly vůle," řekl mu Chōmei, „budeme ti věřit."
„Vrať se mi, Naruto," řekla jen Fū a ukázala mu zdvižený palec.
Naruto jenom kývl, než se z její mysli dostal zpět. Když se objevil zpět v té divné místnosti, spatřil Sasukeho se Sharinganem v očích. „Všechno v pořádku?" bylo jediné, co řekl.
„Na její straně ano," potvrdil Naruto a vzal si zpět náhrdelník a dal si jej kolem krku, nyní jej bude potřebovat on. „U mě to bude mnohem složitější. Nezapomeň, když se něco posere, vezmi Fū a uteč. Nějaké žáby si možná myslí, že jsem důležitý, ale to, co dokázala udělat Fū je nejspíše ten zázrak, o kterém se baví."
„Každý máme úkol, Naruto. Tak nezdržuj a běž udělat ten svůj. Mám docela hlad a tohle bych rád sfoukl," řekl Sasuke a Naruto si tam našel to popřání štěstí, které potřeboval a odstoupil kousek od Fū, aby tam ve svém nitru byl skutečně sám.
„Tak jdeme na to," vyhecoval se před tím, než se ponořil do svého nitra.
Autor: Amren Vydáno: 8.6.2021 21:21 Přečteno: 301x Hodnocení: neohodnoceno |
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.