Kategorie: Lepší život

Kapitola osmdesátá - Znát svůj osud

Lepší život

Nová stránka 1

 

 

 

Nakonec vyrazili všichni společně zpět k Listové. Tsunade nechala zprávu týmům, aby spolupracovali s Tsuchikagem při hledání zajatého jinchūriki a tak se mohli zastavit v relativním klidu až na první zastávce, což byla ta malá základna, kde nechali Ajisai. Respekt u shinobi z Kamenné, kteří se již dozvěděli, co se v jejich vesnici stalo, byl příjemný. Nemohli se ale dlouho zdržet, takže si Naruto doslova vzal Ajisai přes rameno a zamířili dál, aby ji po pár kilometrech bez cizích očí kolem mohli probrat.

„Dobré ráno, spící princezno," neodpustil si Naruto, když se na něj Ajisai podívala.

„Ty!" rozzuřila se, ale když viděla, kdo vše je kolem ní, okamžitě jí bojovnost opustila. Ajisai nebyla specialista na historii, ale byli tu Tsunade, Jiraya, druhý Hokage a někdo z ANBU. Byla jim na milost a věděla to moc dobře.

„Přesně, za pár dní už jsem tě musel probrat dvakrát, nedělejme z toho zvyk jo?" pozlobil ji.

Ajisai chtěla něco odseknout, ale spatřila v této skupince Anděla Deštné.

„Chunine, budeš poslouchat, co ti teď řeknu," pověděla autoritativně Konan.

„Nenechám se omámit pomocí Henge!"

„Hm," zamyslela se Konan, „poslala jsem tě na tvou misi třídy S, když jsi se svým týmem splnila to, co se od tebe žádalo na chuninských zkouškách. Měla jsi za úkol najít jinchūriki a našla si tady jenom Naruta. V tvém reportu byla jenom chvála, tvé kolegyně byly na tom hůře, ale nechala jsem je povýšit za to, že jste splnily svůj úkol. Nebo něco staršího," a s tím se pustila Konan do zrychleného vyprávění, ale něčeho, co by žádný outsider neměl vědět.

„Ale proč?" nechápala Ajisai, když byla ujištěna, že opravdu před ní stojí Anděl.

„U nás v nemocnici jsem ti pověděl, že svůj mír dostanu i do Deštné," vzal si slovo Naruto a usmál se na ni. „Tady máš důkaz, že jsem nemlel slova do větru. Hanzo je mrtvý, Konan vládne Deštné a není žádná občanská válka. Pomůžeme vám se otevřít světu, jistě ostatní Kage najdou nějaký způsob, jak zabránit dalšímu hladomoru u vás a nakonec i ty děti budou běhat v dešti s radostí, která je jim typická."

„Jen tak?"

„Mír nepotřebuje důvod, mír je důvod sám o sobě," řekl Naruto a bylo to takové moudro, že všichni zůstali na chvilku mlčet, protože teď promluvit by poničilo kouzlo těchto slov a to nikdo nechtěl.

***

Nakonec vysadili Konan a Ajisai v Deštné, kde jim Tsunade potvrdila, že sem pošle nějakého velvyslance, aby projednali oficiální mír a spojenectví, které ať už byla Tsunade jakkoliv hodná, nemohlo být rovnocenné. Ne teď v této době. Mlžná, Listová a Písečná si byly rovnocenné relativně ve všem, tudíž jejich spojenectví bylo i tak založené. Deštná neměla toho tolik co nabídnout a žádný Zemský pán by nepřijal, kdyby sbírala jenom výhody a nic sama nedávala. Vše to bude na diplomacii, ale co jí mohl Naruto i Tsunae slíbit, bylo to, že to nebude nijak bolet. Plánovali mír na celém světě, to nemohlo vzniknout na neúrodné půdě plné nepřátelství a pohrdání.

Každopádně když se dostali do Listové, nechali tam Tsunade, která se vydala nabrat desítku shinobi na doplnění jejich doprovodu, protože teď už nikdo nepodcení sílu Akatsuki. Ostatní měli na nějakou chvilku jakýsi rozchod. Sasuke ale ukázal na Karin a Naruta ať jej následují. Bylo hned vidět, že je to něco důležitého.

Konec jejich cesty byl dům, kde Sasuke Narutovi nabídl Sharingan do jeho ruky, tam kde byla nějaká tajná skrýš pod podlahou, kam Naruto neměl jít a on to respektoval. Nakonec by se tam stejně ani nedostal, vypadalo to, že pouze Uchiha zná správné heslo.

Sasuke mlčel celou cestu, až když došel k tomu kameni, který zakrýval onu cestu dolů, se na ně otočil.

„Naruto, od té doby, co jsem tam dolů šel a tebe nechal nahoře, se změnili některé věci," začal Sasuke skoro až oficiálně. „Nyní už jsme jeden klan, to je jakýsi technický důvod. Pomohl si mi kromě všeho, co jsi už udělal i se zabitím Itachiho a mnoho dalšího, co se stalo potom, jako byl Danzō například. To je důvod, proč jsi pro mě rodina i kromě kusu papíru. Třetí důvod je to, co máte oba místo svých očí. Důvěřuji vám, teď ale kromě toho, že byste měli vědět, co se děje v této skrýši, to vědět musíte," dodal s důrazem Sasuke na poslední slovo. „Sledujte pozorně, toto je technika, která otevírá cestu," a s těmito slovy naučil jak Karin tak Naruta jakési heslo, které je dolů pustí. „Za mnou."

„Tahle obrovská kamenná deska skrývá tajemství předávaná někým, kdo si říká Hagoromo. Domnívám se, že to byl Poustevník šesti cest. Měl dva syny, každý po něm něco zdědil. První měl například Sharingan, z kterého pak vznikl Uchiha klan. Pouze ale tehdy, když se tito potomci obou jeho synů nějakým způsobem spojí, tak dokážou vytvořit ze Sharinganu Rinnegan."

„Ale-," začal Naruto, že Nagato jistě nebyl Uchiha.

„Přesně," přerušil ho Sasuke rovnou na začátku. „Budeme předpokládat, že Poustevník… nejsilnější shinobi světa a první držitel Rinneganu nekecal bludy, kterým nerozumí. Takže to znamená, že ty oči, co měl Nagato nebyly jeho."

„Povídal nám, že Rinnegan aktivoval jako dítě, to opravdu nějaký Uchiha aktivoval tyto oči a z hecu je strčil do malého kluka, jehož rodiče byli téměř civilisté v zemi, kde to dítě mohlo umřít na cokoliv během pár dní? To postrádá smysl," pověděla Karin.

„Postrádá," souhlasil Sasuke, „ale je to pravda."

„Na tomhle světě je něco blbě," shrnul to Naruto.

Sasuke jenom kývl a otočil se jim zády a podíval se na tu desku před sebou. „Je tu toho více. A postupně se to ukazuje. Bez Sharinganu můžeš jen odhadovat. Se Sharinganem zjistíš informace o prokletí nenávisti, co náš klan pronásleduje. To šílenství, co cítíme, když nám zemře někdo blízký a to proč jsem i Uchiha klan zrušil. Bude lepší žít podle ohnivé vůle a tvé mírové cesty, Naruto. Tak budou pokračovat i moji případní potomci, proto jsme všichni Uzumaki. Dočteš se i jak ovládat ocasaté démony. Také je tam jak získat pokročilejší verzi Sharinganu. Jakmile to Mangekyō máš, můžeš toho přečíst mnohem více."

Naruto i Karin nechali Sasukeho udávat tempo tohoto rozhovoru a nemluvili mu do toho.

„Po aktivaci mého oka jsem se mohl dočíst, jak dát vzniknout Rinneganu a varování, že se o to nemám snažit. Tak jsem to ani nedělal, Poustevník se zdá jako někdo, kdo rozumí našemu světu lépe než my děti s velkým snem. Není to ale vše, dočetl jsem se tam něco, co mi nedávalo úplně smysl. Má existovat něco se jménem nekonečné Tsukuyomi. Technika, která zachrání Uchihy. Jak už jsem zmínil, v té době kdy jsem Mangekyō aktivoval, jsem neměl v plánu Uchihy zachránit, takže jsem tenhle řádek ignoroval. Vlastně jsem neměl v plánu už ani přijít, to co jsem chtěl vědět, jsem tam zjistil, varování jsem přijal a toto doupě mělo zůstat zapomenuté navždy."

„Ale my máme Rinnegan," odtušila Karin.

„Ano," souhlasil Sasuke. „Odkryjte své oči a řekněte mi, co nového se tam skrývá."

Karin teda aktivovala tu pečeť, která měla hrát, že je na jedno oko slepá a Naruto nadzvedl svůj chránič a oba se zaměřili na desku před nimi.

„Můžeš nám říct, co vidíš ty?" zeptal se Naruto.

Sasuke došel blíže a ukázal na místo, kde začínala slova, a prstem ukazoval, až se zastavil na místě, kde podle jeho pohledu končila.

„Píše se tu, že všechna čakra, kterou máme v těle, pochází z nějakého stromu bohů. Tenhle strom byl na světě dlouhou dobu a generace lidí se k němu modlili jako k božímu symbolu. Lidé vedli neustálé náboženské války, až jednoho dne vyrostlo na tom stromě ovoce. Je to zázrak, co se děje jednou za tisíciletí a každá generace věděla, že ať se bude dít cokoliv, až se to ovoce objeví, nikdo se jej nesmí dotknout. Princezna, která si nechala říkat Kaguya, aby vyhrála válku pro svou stranu, toto ovoce utrhla a snědla, získala tak božskou sílu a jenom ona sama bez žádné pomoci dokázala vyhrát válku a vytvořit klidné období. Stala se tak prvním člověkem, kdo uměl používat čakru. Ovládla prakticky celý svět a stala se pro obyčejné lidi bohyní. Za nějakou dobu měla dvě děti a oba mohli používat čakru už od narození. Strom ale byl rozzuřený, že mu někdo ukradl čakru a začal se bránit. Stal se z něj Juubi a zaútočil na oba bratry. Nakonec to celé společně zastavili tyto dvě děti a ten, co toto napsal, začal být známý jako Poustevník šesti cest."

„Vau," bylo slovo, které si nikdo nedokázal spojit se Sasukem, ale přesto jej zaslechli.

„Jinak to, že jsi nevěřil nekonečnému Tsukuyomi, co má zachránit Uchihy, bylo hodně inteligentní rozhodnutí," četla Karin dopředu a tak se dozvěděla více. „Píše se tu, že toto genjutsu uvrhne všechny lidi do snu a jejich nehybná těla spojí se stromem. Ty lidé budou kompletně vysáti. Nezůstane jim žádná čakra a nakonec ani život. Proto to varování i pro lidi, co nemají Rinnegan. Nepokoušejte se o Rinnegan vůbec a v žádném případě se nesnažte o toto Tsukuyomi."

„Tak co je to za blábol o pár řádku výše? Že to zachrání Uchihy?" nechápal Sasuke.

„Pomocí mého oka vidím drobnou změnu ve stylu psaní, je dost možné, že to napsal někdo jiný. Všechno vypadá, že to napsal Poustevník, kromě toho, že to zachrání Uchihy."

„Co by tím ale někdo dokázal?" nechápal Naruto, „jestli opravdu to prakticky zabije všechny, proč někomu radit, ať to udělá? Nagato byl magor, ale jeho myšlenka míru aspoň nechala žít polovinu populace. Zabít všechny možná včetně sebe ti ničemu nepomůže."

„Třeba to byl typ člověka jako Deidara? Ten se taky odpálil a všechno kolem sebe, protože věřil, že je to umění," odtušil Sasuke.

„Myslím, že ale tady už nic nevyřešíme, pamatuji si snad vše, co je tam napsáno, můžeme tuhle záhadu vyřešit na tom ostrově. Nechceme, aby po nás Tsunade vyhlásila pátrání a našla nás tady," řekla Karin a pomocí pečetě opět zamaskovala své oko. Ostatní jí kývli a pomalu se vydali nahoru. Každý měl v hlavě několik otázek. Čí je to Rinnegan? Co má Madara v plánu s démony, když už tam není Nagato? Je to třeba tato technika, protože nezná to varování a má jenom tu myšlenku, že to zachrání Uchihy? A je vůbec reálné, že všechna čakra pochází ze stromu?

***

Nakonec se vydali do země Blesku pěšky, mohli tam zamířit lodí u nejbližšího pobřeží, ale Madara a Zetsu byli stoprocentně zaneprázdnění, takže tohle byla rychlejší a přímější cesta. V tom přístavu na ně měl čekat nejspíše někdo se zprávou, jak dopadl Madarův útok na ‚B'.

A bylo tomu i tak. Hned jak dorazili do přístaviště, čekal tam na ně tým, kterému velel Raidō Namiashi. Naruto pozdravil okamžitě jak jej, tak i své přátele Chōjiho a Ino, které na rozdíl od Shikamara tak často nevídal a společně se vydali do jednoho hostince, který měli pronajatý. Naruto se okamžitě dozvěděl, že ‚B' byl unesen a že všech devět týmů z Listové a několik z Mlžné prohledávají celou zemi, ale zatím to nevypadá na úspěch.

Každopádně se tu měli v klidu vyspat a ráno je měl někdo z Raikageho lidí vyzvednout a jet na ten ostrov s nimi.

Naruto a Fū měli společný pokoj a byl tam s nimi Tobirama, který nepotřeboval spát a mohl tak být celou dobu na hlídce. Samozřejmě se venku střídali i ostatní, bylo jich přece jenom na to dost.

„Tak už jsme jen dva," řekla Fū, když si přisedla k Narutovi do postele, protože nemohla ještě usnout.

„Nechci být přílišný optimista, ale ještě není konec, stále je můžeme najít."

„Možná," nakonec souhlasila Fū. „Poté, co udělal Nagato, nebudu už asi nikdy říkat, že je něco nemožného. Jestli se tak ale nestane, opravdu sedí jenom to, že jsme dva."

„A tak to přinejhorším i zůstane, nedopustím, aby ti někdo něco udělal. Ať se sem ten hajzl zkusí teleportovat, tak mu uříznu hlavu nebo se přemístím k tobě a uříznu mu ji tam."

„Aniž bych vám chtěl lézt do debaty, tak jestli někdo z vás zmizí, přemístím se tam já a teleportuji vás do bezpečí," přidal se Tobirama.

„Slyšíš to, máme za ochranku Hokageho, cítíš se důležitě?" ušklíbl se na Fū Naruto.

„Velice," potvrdila mu. „Nemusíš ale kvůli mně zabíjet, třeba to dokážeš vyřešit jako s Nagatem."

„Nemám zájem upřímně," řekl Naruto. „Nagato byl… osud možná… Jiraya mi o něm vyprávěl, Karin mi vyprávěla o nějakém to proroctví a možná jsem ho i trochu chápal, i když jeho metoda míru byla naprosto šílená a mohl ji vymyslet jen magor. Madara nebo ten, kdo se za něj vydává, si tohle nezaslouží. Nebudu si s ním extra povídat. Jestli má být někdo, koho skutečně zabiju, bez žádné pomoci jako to bylo se Zabuzou nebo Kakuzem, tak to bude on. Rozpohyboval moc věcí, které zničili tenhle svět a lék je na to jeho smrt, stejně jako musel zemřít Itachi a Danzō."

„Jak si přeješ, pokud jsi rozhodnutý."

„Možná, že až zemře, oživíme jej, abychom jej vyzpovídali, a on bude mít smutný osud a to vše, tak možná mu někdo odpustí, aby se tam někde nahoře mohl mít lépe. Jsme ale blízko cíli, nechci udělat krok vedle. Ne když se jedná o život našeho klanu a všech ostatních," pokračoval Naruto s hlavou stále na myšlenku toho, co se dočetl na té kamenné desce.

„Samozřejmě, Naruto-sama," pozlobila jej lehce s oslovením. „Dobře se vyspi, neočekávám, že nám na lodi bude nějak dobře a bude se tam tedy hezky spát. A na tom ostrově ani nevíme, co nás čeká, takže si vezmi každou minutu spánku, jako kdyby byla ta nejdůležitější. Já vím, že to tak udělám."

***

Že Raikage neposlal jejich směrem prvního shinobiho, na kterého mu padl zrak, bylo poznat, když se v hostinci objevil Darui, Raikageho pravá ruka.

„Uzumaki-sama," pozdravil Darui uctivě. „Předpokládám, že informace se šíří rychleji než zvuk, takže víte, co se stalo."

„Ano," kývl souhlasně ale smutně Naruto. „Udělali jsme všechno, co jsme dokázali, abychom k vám dokázali dostat posily, ale někdo kdo ovládá časoprostorové techniky je bohužel rychlejší."

„O mnoho rychlejší," chtěl Darui aby zaznělo, „celá ta operace se stala během minuty možná. Zabil dva členy ANBU a ukradl Beeho, než jsme stihli jakkoliv zareagovat. Nenechal se ukrást úplně bez boje, ale nejspíše byl taktéž pohlcen tímto časoprostorem, takže jestli jejich boj pokračoval, už to nebylo nikde v okolí, abychom je dokázali vysledovat."

„Aktuálně máme rozmístěno asi dvacet týmů, a to se nebavím o našich spojencích."

„Raikage-sama plánuje setkání všech Kage, takže bude těch shinobi mnohem více, prozatím ale vyslal většinu svých týmů po naší zemi. Akatsuki ale nebyla naší zemí najímána, takže nemáme žádné informace o jejích úkrytech na našem území," vysvětlil Darui.

„Jelikož ve stejnou dobu ukradli i dalšího jinchūrikiho na druhé straně světa v Kamenné, je asi naivní předpokládat, že jejich základna bude někde v okolí," posmutněl Naruto.

„Rozumím," kývl Darui. „Jiraya-sama mi předal svitek, který jsem odeslal do kanceláře Raikageho o tom, co se událo na vaší misi v Kamenné. Takže naše mise bude už jen zamířit na ten ostrov. Hokage-sama i Raikage-sama trvali na tom, že nikdo u nás nemá vědět, kdo z vaší početné skupiny je druhý jinchūriki, proto se bavím jenom s vámi. Doprovodím vás na ten ostrov, řeknu vám vše, co mi stihl předat Bee a Raikage o tom místě, kde se tento trénink koná a budeme trvat na tom, abyste tam měli soukromí. Akatsuki už je oficiálně smrtící hrozba a nikdo z nás to neohrozí. Moje aktuální informace jsou takové, že než proběhne ten sněm Kagů a rozhodnou se, co se bude dít nebo dokud se nenajde nepřítel a vaše pomoc nebude vyžadována, budete na tom ostrově trénovat. Čím déle tam budete, tím je menší šance, že budete nalezeni, což vám vysvětlím, až budeme na místě. Raikage kromě mojí osoby a pár dalších jako ochranky zasílá loď plnou zásob na dlouhé měsíce a všechny věci, co by mohli být potřeba. Nebude to úplně ráj na zemi, ale můžete to brát jako jakousi tréninkovou dovolenou."

„Hezký název pro vězení," zasmál se Naruto lehce, bylo to ale z jeho pohledu v pořádku. Jak on, tak Fū se několikrát bavili, že pro bezpečí světa, a hlavně jeden druhého se klidně nechají někam zavřít. I proto ona byla nějakou dobu na žabí hoře a teď jedou na nějaký ostrov, z kterého v konečném důsledku mohli ještě taktéž skončit na žabí hoře. Nebylo to jednoduché, ale většinu svých nejbližších měli u sebe na tom ostrově, takže když je nikdo nenajde, budou aspoň v pořádku.

***

Cesta na ten ostrov byla opatrná. Darui jim pověděl, že celý ten ostrov chrání velká fauna a nechtěli tak potkat žádné mořské monstrum. Nakonec i proto tu byl on. Tenhle ostrov byl něco jako Les smrti v Listové, ti kteří věděli, jak s místní faunou a flórou zacházet, dokázali mnoho věcí ovlivnit v jejich prospěch. Nakonec po nějaké době dorazili až na místo a Naruto pochopil, že je to opravdu blíže vězení než dovolené. Všude kde šli, byly známky bojů, ať už mezi shinobi, co tu trénovali, nebo mezi zvěří, co se nejspíše neměla ráda. Nakonec se ale potkali s někým, kdo si říkal Motoi, který sloužil jako jakýsi správce tohoto ostrova.

Jelikož s nimi byl Motoi a Darui, žádná zvířata na ně nezaútočila.

„Byl to Bee, který všechny zvířata na tomto ostrově ochočil," řekl Motoi, „i když tu není, pokud jim nic neuděláme, budou vás chránit před případným nepřítelem. Všichni jouninové od nás je dokážou nasměrovat na protivníka."

„Byl jste jeho kamarád?" zeptal se Naruto.

„Beeho?" ujistil se Motoi. „Někdy dávno v dětství, pak už jsme se moc nesetkávali. Má ale můj respekt, dokázal ovládnout osmiocasého, změnit tento ostrov a i mnoho lidí v naší zemi."

„Snad se nám jej podaří najít, viděli jsme se jen jednou, jeho rady v tom, o co se budu snažit, jsou ale nenahraditelné," pokračoval Naruto.

„Něco vám mohu poradit já, minimálně kde začít. Darui hádám má od Raikageho-sama taktéž nějaké informace, Bee se s ním dělil téměř o vše. Ostatní bude na vás. Je to z podstaty i rituál, kde člověk má najít v sobě sílu a přemoct svého démona. Správný muž by to měl dokázat i bez vyšlapané cesty někoho před tím."

„Rozumím," kývl jen Naruto, chápal až moc dobře, že v jeho životě nemůže být nikdy úplně nic lehkého.

„Dovedu vás zítra k vodopádu, kde je začátek této cesty, dneska ale naberte sílu, zavedu vás do místa, kde bydlí Bee, udělejte si tam nějaké stanoviště. Kdyby byly nějaké otázky, zajděte za mnou."

A nikdo otázky zatím neměl, ubytování a spánek po cestě na moři zněl dobře, začít mohou i zítra.

***

„Naruto," vzbudil jej Jiraya lehkým zaklepáním.

„Hm?"

„Právě jsem byl svědky něčeho, co jsem nečekal," začal Jiraya nějak od začátku, „povolal mě žabí stařešina, že se mnou chce mluvit. Kromě pár věcí mi ale řekl, že vlastně chce mluvit s tebou. Za pár minut mě přivolají, takže tě vezmu s sebou, jak jsem tam bral Fū."

„Víš aspoň, co se po mě chce?"

„Nemám zdání, nejspíše další proroctví, to je to, čím je žabí stařešina známý."

„Tak jej nenechme čekat," protáhl se Naruto a vstal z postele. „Ostatní o tom vědí? Nepotřebujeme spustit alarm, že jsme někam zmizeli."

„Všem, co jsou vzhůru, jsem to řekl," kývl mu Jiraya.

„Dojdu se opláchnout aspoň a převléct, dej mi chvilku," řekl jenom Naruto, než se vydal pryč. Zase se pořádně nevyspal, to už byl prostě osud a to na něj ani nevěřil.

***

Před Narutem seděl obrovský a starý žabák, po jeho boku byli stařešinové, které dokázal vyvolat jak Jiraya, tak Karin a mnoho dalších nejspíše důležitých žab. Naruto stále vyčkával, až ten žabí mudrc promluví, ale slovo si překvapivě vzal Fukusaku.

„Jak se ti tu líbí, Naruto?" usmál se na něj mile.

„Když si člověk odmyslí vaše jídlo, o kterém mi Fū vyprávěla mnohokrát, tak je tu krásně," vrátil mu úsměv Naruto. „Rozhodně je to mnohem větší ráj, než ten ostrov, na který jsem tam… dole? Kde že vlastně jsme?"

„Dobrá otázka," zasmál se Fukusaku, „někdy je legrace, jak se lidé snaží přijít na to, kde jsme, jak se sem dostat a pak nechápou ještě více, když tu odpověď dostanou. O tom jsem se ale bavit nechtěl," zvážněl na moment. „Být tady, stát se naším přivolávačem je něco, co mělo být tvoje. My žáby moc nesníme a všeobecně spíme málo, ale když už máme sen a máš k tomu nadání, je to vlastně proroctví. Jako vše na tomhle světě ale ani žabí proroctví není úplně jistá entita, která se nedá změnit a je předem jasná, úspěch proroctví je ale velmi velký. Jiraya dostal proroctví, že napíše knihu a jeho student změní svět a že bude záležet na jeho schopnostech a povaze, jestli ta změna bude k lepšímu nebo k horšímu. Jak jsi byl svědkem, nebyl to jenom jeden student, který vykonal to proroctví. Byli jste tři, co se usmysleli, že povedete svět k míru."

„Bylo to nedávno, jak můžeme vědět, že to bylo ono? Že Jiraya nebude učit ještě někoho? Nebo jestli jsme náhodou já, Karin a Nagato nepřivedli svým rozhodnutím nějakým prapodivným způsobem svět ke zkáze?" nechápal Naruto.

„Nemůžeme, proroctví takto nefunguje, když se ale podíváš na Kamennou, zdá se ti, že se jí daří hůře, než když jsi tam přišel a přemluvil Nagata?"

„Máte pravdu," souhlasil nakonec Naruto.

„Ty jsi měl být trénován tady, bylo ti to taky víceméně předurčeno. Tvé místo ale dostala Karin, protože se proroctví změnilo v době, kdy jsi jí zachránil z té vesnice, když jste byli oba ještě děti," pokračoval Fukusaku, ale když se chtěl nadechnout k pokračování, trochu otevřel oči žabí mudrc a vzal si slovo sám.

„Naruto, aniž bych to věděl ty nebo já, byl jsi předmětem důležitého proroctví, které vzniklo před pár tisíci lety. Do minulého týdne nebylo jisté, jestli se opravdu baví to proroctví o tobě, ale dneska už jsem si skoro jistý."

„Tisíce let?! To je sakra dlouhá doba," skoro až zíral Naruto.

„Ach ano, skoro tak dlouhá, jak když psal Hagoromo své poselství na jeden kámen že?" zasmál se lehce žabí mudrc. „Překvapen? Ještě než jsem byl známý jako žabí mudrc nebo žabí stařešina, jsem byl jenom malá žabka se jménem Gamamaru. Byl jsem zvědavý, lehce arogantní a ze všeho nejvíce mě bavilo sledovat lidi. Jak už víš, ze začátku nebyli žádní shinobi, lidé sice stále válčili, ale jenom pomocí luků a chladných zbraní. Prvním shinobi, jestli to tak chceme nazvat, se stala Kaguya, to ale také víš, že?"

„Ano, byla to matka Poustevníka šesti cest."

„Byla mnohem více než jenom to. Co ale nebyla, je člověk z tohoto světa. Vlastníma očima jsem ji viděl přistát z nebe a prožít tragický život. Ať udělala cokoliv, vždy se to proti ní nějak otočilo, nakonec se ji pokusil zabít otec jejich dětí. Aby je ochránila, snědla ovoce z božského stromu a prakticky zabila všechny lidi na světě."

„Počkejte, počkejte," dovolil si Naruto jakousi pauzu, „tom na tom kameni vůbec nebylo. Pokud si to pamatuji dobře, snědla jej proto, aby zabránila válkám a lidé ji pak uctívali jako bohyni. Nic o vyhlazení světa."

„Hagoromo trval na tom, že si věci bude dělat po svém, přál si, abych nezasahoval. Respektoval jsem jeho přání, takže je dost možné, že nechtěl dávat budoucím čtenářům více nápadů, než musel a chtěl je jen varovat. Každopádně to, co říkám, je pravda. Jsem senilní a starý, ale tohle jsem viděl a zažil. Kaguya pochopila, že nemůže existovat svět bez lidí a tak nějaké lidi ze stromu, který je postupně vysával, propustila a vymazala jim paměť. Tyto lidi byli nakonec ti, které jsi popsal jako ty, kteří ji uctívali. Roky plynuly, svět měl opět vás dvojnožce a její děti rostly. Když byli oni dva dospělí, ukázal jsem jim pravdu o jejich matce a dal jim na výběr, co s tím chtějí dělat. Nakonec se rozhodli, že budou zde u nás studovat, jak bylo předpovězeno. Hagoromo se stal prvním člověkem, který s námi čerpal čakru a aktivoval Sage mód. Oba věděli, že se musí své matce postavit a tak kvůli tomu chtěli zesílit. Nakonec po mnoha věcech, co se stali, bojovali dlouhé měsíce se svou mámou a božským stromem, co se proměnil v ohromné monstrum. Vyhráli, jak je vidět z toho, že svět ještě neskončil. Zapečetili ji do něčeho, z čeho vzniklo to, čemu dneska říkáme Měsíc, stejně jako to, co zbylo z toho stromu. Hamura se rozhodl vydat na ten Měsíc a hlídat jak svou zapečetěnou matku, tak zbytky toho démona, protože tu temnou čakru si nechal Hagoromo tady na zemi a rozdělil ji do devíti ocasatých démonů."

Bylo vidět, že ani Fukusaku a Shima netušili úplně všechno, a tak se na žabího mudrce koukalo hodně očí jako na šílence.

„To… je… velké sousto," dostal ze sebe Naruto.

„Ano… lidé z vesmíru, kteří jsou některých z vás předci, božský strom a prakticky jenom dva lidi, kteří dali zrodit shinobim," pokýval lehce hlavou Gamamaru. „Povídal jsem, ale o proroctví, co se týká tebe. Bylo to v den, kdy se Hagoromo rozhodl projít po světě a najít domovinu všem těm malým démonům. Nevěděl jsem tehdy, jestli jej ještě někdy uvidím a možná to byl důvod, proč se mi to zdálo. Řekl jsem mu, že modrooký chlapec v daleké budoucnosti, který bude nazývat démony jejich pravými jmény, vytvoří zázrak na světě. Bylo to proroctví, co jsem nechtěl už s nikým sdílet, bylo o tobě, ale ne pro tebe. Když jsi ale získal toto oko a přečetl sis jeho zprávu na té desce, zdálo se mi, že pojedeš na ten ostrov, kde jsi, budeš bojovat s devítiocasým a že máš tohle vědět, protože to budeš jednoho dne potřebovat v jiné době."

„Jiné době?"

„Neber to tak doslova," lehce se zasmál Gamamaru, „ty sny nejsou přesné, jak kdyby ses díval na svůj odraz v zrcadle. Hádám, že celou tuhle minulost můžeš nějak využít, proto se mi zdálo o tom, že to máš vědět."

„Vau," podrbal se Naruto na hlavě. „Takže tisíce let v minulosti se vám zdálo o mně? Že budu kamarád všech ocasatých? Že vytvořím zázrak?"

„Vše nasvědčuje tomu, že jsi to byl ty. Ano."

„Takže opravdu existuje osud? Všichni jsme předurčeni k něčemu?"

„Jediné co ti mohu říct, že ty jsi k něčemu předurčen byl, stejně jako Jiraya a Nagato," pověděl Gamamaru. „Než ale zase usnu anebo zapomenu, co jsem chtěl říct, což je v mém věku už velmi běžné. Minato si u nás nechal klíč od tvé pečetě, budeš ho potřebovat," a s tím Naruto prožil jeden velmi nechutný zážitek, jak do sebe dostat ten klíč a pak po další krátké rozmluvě o Hagoromovi a jeho dvou synech byl víceméně propuštěn. Naruto pomalu ani nevnímal, že už je zpátky a zcela automaticky zamířil do postele, do které doslova zapadl. Mnoho dní si říkal, že má toho hodně na srdci a proto nemohl spát. Ale tohle? Tohle bylo úplně někde jinde.

 

 

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.