Kapitola sedmasedmdesátá - Čas je proti nám

Lepší život

Jelikož mám několik dílů napsaných dopředu, můžeme si dovolit jeden experiment. Následujících pár dílů vydám alespoň jednou za čtrnáct dní. Pokud se to pozitivně odrazí na komentářích, budu tento rytmus vydávání udržovat i dál. Klidně až do finálního dílu.

Amren

„Proč mám pocit, že mě chce Tsunade zmlátit?" nadhodil Naruto, když běželi sprintem do Kamenné.

„Protože je to pravda?" nadhodila Karin.

„Protože jsi jí poslal zprávu přes slimáka, že děláš to, co ti výslovně zakázala?" přidala se Fuu.

„Dobré argumenty," souhlasil Naruto. „Stále nikdo z Kamenné na obzoru? Neměli by tu všude mít hlídky?"

„Je divné, že nikoho neměli ani na hranicích," souhlasil Jiraya. „Kamenná ale nemá tolik shinobi, tvůj otec jim nadělal za svého času dost velké problémy."

„Takové, že se z toho nezmátořili ani sedmnáct let po jeho smrti?"

„Vskutku," souhlasil Jiraya pro překvapení Naruto. „Jestli chceš být přijat lépe než Nagato, kterým jim jde zničit vesnici, tak jim o tvé rodině radši nevyprávěj."

„Rozumím," kývl Naruto vážně. Tyhle mírové cesty přes spoustu mrtvol ještě nevyšly z módy. Bylo vidět, že jeho otec o tom věděl své. Nejhorší na tom bylo, že to příměří vzniklo právě jenom proto, že se Tsuchikage obával toho, že bude jeho otec pokračovat, pokud to nepodepíše. A právě teď běželi na magora, co jsi myslel, že musí zničit půlku světa, aby druhou přemluvil k míru. „Jaká je šance, že tam bude před námi?"

„Běžíme téměř maximální rychlostí a vyrazili jsme rovnou. Pokud taktéž poběží, měli bychom tam být dříve či přinejhorším nastejno," odhadl Tobirama.

„Doufejme, že neletí," nadhodil Jiraya. „Neměla by mít ale schopnost jich vzít všech šest."

„Předpokládejme nejhorší a udržujme rychlost, jestli někomu dojde čakra, máme tady Naruto baterii."

„Haha," dostal ze sebe Naruto suše, ale tak či tak se připravil na to, že bude doplňovat čakru, jak bude potřeba. Je tu Tobirama, Jiraya, Pakura, všichni byli bojovníci v první linii. Sasuke byl silnější než on a vlastně to samé byla i Karin v Sage módu, jestli bude muset zůstat vzadu a dělat čakra podporu, přijme svůj úděl jako chlap.

***

Nakonec potkali nějakou hlídku Kamenné, Jiraya jakožto člověk, co je respektovaný nějakým způsobem všude, okamžitě vysvětlil, že jsou tady kvůli zastavení útoku a dva ze čtyřčlenného hlídacího týmu běželi ihned s nimi. Zbývající dva zůstali na místě a postarají se o to, aby se nějakým způsobem dostala zpráva do Kamenné. Ptáci prostě byli rychlejší. Taktéž tam nechali uspanou Ajisai.

Když byli ale relativně blízko, aby mohli říct, že tam do deseti minut sprintem budou, tak se ozvala ohromná rána. Jako kdyby na zem padl meteor, akorát nebe bylo čisté. Všichni se museli přilepit čakrou k zemi, aby neskončili na zemi pár metrů odtud.

„To bylo na úrovni Deidarovo výbuchu!" křikl Sasuke. „Rychle!"

„Sakra," zaklel Jiraya. „Plný sprint," rozkázal a všichni i shinobi z Kamenné poslechli. Když se ale dostali až nahoru na skálu, odkud měli mít plný výhled na vesnici a přístup přes most do ní, tak zjistili, že žádná vesnice ani most už není. Výhled na domy ve tvaru věží je nečekal. Všechno leželo na zemi. Byla to jedna velká ohromná rozvalina.

„Karin! Co přeživší?" zkusila Fuu promluvit s rukou před ústy v jakém šoku byla.

„Mnoho lidí je schováno v nějakém bunkru, podle čakry ale civilisté. Dobrá polovina jejich shinobi je mrtvá a další velká část umírá na zranění. Uprostřed vesnice stále stojí Tsuchikage a pár zdravých shinobi a proti němu šest Nagatů."

„Fuu, jako jediná se schopností létat se snaž vyndat zasypané shinobi," začal Tobirama s rozkazy. Naruto povolej Tsunade, je mi naprosto jedno, že je Hokage a má být doma, je náš nejlepší medik, tady bude potřeba více. Pak se s Katsuyu a Tsunade postarejte o to, aby je mohla léčit hromadně. Někdo z vás dvou," ukázal na shinobi z Kamené, „běžte tady s Fuu a až najdete nějakého živého senzora, navádějte Fuu na správné místo. Druhý půjde se mnou, aby Tsuchikage pochopil, že jsme spojenci. Pakuro, jsi Narutova ochranka, nesmí se mu nic stát. Kdo nemá úkol, tak se mnou!"

„Jsem tedy v tvých rukách," snažil se ze sebe Naruto dostat úsměv, ale když viděl tu pohromu před sebou, moc se mu to nepodařilo. Hned ale udělal potřebných pět pečetí a vyvolal malou Katsuyu, aby šetřil čakru. „Budu po tobě potřebovat něco velkého," povzdechl si Naruto. „Můžeš si k vám přivolat opět Tsunade a ‚sníst ji', abych vás mohl přivolat obě?"

Katsuyu se podívala na něj, následně ze skály dolů a jenom rychle kývla. „Rozumím, tady bude jistě potřeba."

„A nejenom ona," povzdechl si Naruto, protože jeho tělo nějak přestalo správně reagovat, když si uvědomil, že několik desítek metrů pod ním leží tisíce mrtvých lidí. Spatřil je jenom na moment, než odvrátil oči, ale i tak to byl šok. Litry krve, urvané končetiny, kosti koukající z těl v nepřirozených polohách. I když ale nekoukal dolů úplně, nebylo to o tolik lepší, sutiny vesnice dost říkali o tom, kolik lidí tohle nemohlo přežít. „Škoda, že můžeš přivolat jen ji a nikdo jiný kromě mě nepodepsal smlouvu."

„Vypadá to, že to bude něco, co budeme muset do budoucna napravit," řekla Katsuyu. „Napočítej do dvou set a pak použiji co nejvíce čakry na moje vyvolání. Tsunade bude potřeba čakru na léčení, a ne na vyvolání další mé části."

„Samozřejmě," řekl Naruto a s tím tam zůstal s Pakurou sám. „Je nějaká technika, jak začít ovládat své tělo? Když zemřela Ameyuri, byl to šok… tohle je ale…"

„Peklo?" odtušila Pakura.

„Noční můra," našel možná Naruto lepší slova. „Jak se z tohoto dá zotavit? I když zavřu oči, vidím ten masakr dole před sebou."

„Tím, že zachráníš všechny, co dokážeš a zabijeme Nagata a Konan," položila mu Pakura ruku na rameno.

„Nemyslím si, že to bude na zotavení stačit," mrkal rychleji, jako by se ten obraz měl změnit. „Nejhorší ani není to, že tohle Nagato dokáže… ale to, že to chtěl udělat. Jeden shinobi v Kamenné a kvůli jeho zajetí zničí celou vesnici a velkou část populace. Nemůžu se ani divit, že mě v Listové nenáviděli a někteří dodnes nenávidějí. Kdyby věděli, že pokud bych byl na pořadníku, tak tohle udělají s Listovou, nenáviděl bych sám sebe ještě více, než to dokážou oni."

„Musíme tedy Akatsuki zabít."

„Ano musíme. Je to ale správná cesta? Jiraya nás učil o míru, není zavraždění jenom další otočka v kruhu nenávisti? Nepřijde pak Madara? Nepřijde Madaru pomstít někdo další? Co s těmi démony až je vysvobodíme? Pustíme je do přírody, kde se budou mstít vesnicím? Uděláme nové věznitele, jako jsem já? Posuneme kruh nenávisti dál? Vytvoříme dalších x lidí, kteří budou nenáviděni a nyní už i s důkazem, že kvůli nim musela vymřít skoro celá vesnice?" padl Naruto na jedno koleno váhou světa. „Jaká je do prdele správná odpověď?"

„Ty na to přijdeš, můj pane," podala mu Pakura ruku a schválně jej oslovila tak, jak to udělala, „není na světě nikdo, komu bych věřila více. Změnil si tolik lidí, tohle vyřešíš také a ten mír bude. Pevně tomu věřím. Ty nás nezklameš a já budu po tvém boku," bylo vše, co řekla a pak jej vytáhla. „Nyní je ale čas na vyvolání."

„Děkuji," řekl Naruto tiše jen toto jedno slovo a tu ruku, kterou se nechal vytáhnout, ji lehce pohladil a pak udělal opět těch pět stejných pečetí, jenom o několik metrů déle, aby se pod váhou Katsuyu nepropadli taktéž.

„Katsuyu, Tsunade," pozdravil je obě, „doufám, že jste zvládli udělat vše, co jste chtěli. Dnešek bude nekonečný."

„Shikaku má velení a potřebné rozkazy, posily přijdou," řekla Tsunade a došla se podívat ze skály dolů. „Dobrá myšlenka mě sem vyvolat tímto způsobem, to by mě nikdy nenapadlo," přiznala. „Katsuyu rozděl se na co nejvíc částí, chci tě na všech živých shinobi včetně našich lidí. Budeš mýma očima a budu do tebe pumpovat veškerou léčivou čakru, postarej se o zraněné. Naruto a Pakuro jste můj štít. Naruto chci doplňování čakry, Pakuro základní bariéru kolem nás. Dejte mi někdo vysílačku navíc," pověděla Tsunade jako Kage. To je to, co lidi potřebovali, a bylo jedno, že nebyla Kage této vesnice.

***

Tobirama se přemístil s jedním shinobi z Kamenné okamžitě tam, kam dohodil kunai a po pár hodech byli mezi Tsuchikage a Nagatem.

„Tobirama Senju?" nechápal Ōnoki, když se ujistil, kdo před ním stojí a že jej doprovodil někdo z hlídek na hranicích.

„Přišel jsem s posilami z Listové," odvětil mu Tobirama a ukázal směrem, odkud běželo několik shinobi. „V jakém jste stavu vy jako přeživší? Je někdo schopný bojovat?"

„Moje vnučka je mrtvá," řekl Ōnoki narovinu, „Han byl poražen a odveden nějakou chodící kytkou, takže naše hlídací mise byla neúspěšná. Kitsuchi je vážně zraněn, ale není v kritickém stavu," poukázal na ležícího shinobiho na zemi. „Takže kromě mě jsou k vám dispozici tady Monga, Ittan a Akatsuchi. Geninové a studenti akademie jsou schovaní. Ostatní vidíte kolem."

„Upřímnou soustrast," řekl Tobirama a myslel to vážně, tohle byla noční můra každého Kage. V ten moment se ale kolem něj objevili všichni z jeho týmu. „Report o nepříteli?"

Ōnoki natáhl prst na Peina a začal. „Je jich šest, jeden dokázal vykrást jakoukoliv informaci z člověka, to je támhleten. To je důvod, jak přišli na Hana. Ten nalevo od něj dokáže přivolat mnoho monster, zničili jsme jich desítku, takže neočekávám, že je to vše. Támhleten je téměř nezničitelný, dokáže vysílat nějaké výbušné střely a má takovou sílu, že několik mých shinobi usmrtil jednou ranou. Nejhorší jsou ti zbývající tři. Ten vpravo dokáže vstřebat jakoukoliv techniku, co na něj jde. Ten nejvíc vzadu dokáže ovládat gravitaci nebo co to je a když odvolal ostatní, dokázal udělat jednou techniku vše, co tady vidíte. Dávno by byl ale konec, kdyby neexistoval ten předním. Zabili jsme jich v jeden moment čtyři, ale zatím co nás ten jeden odhazoval, je všechny oživil."

„Letící ženská s modrými vlasy?"

„Byla tu na začátku, pak ale zajala Hana a stáhla se k tomu, co vypadal jak kytka. Od té doby se tu ani jeden z nich neukázal."

„Sasuke a Suigetsu," začal Tobirama rovnou, „chci tu šermíře a jejich vybavení," řekl a když viděl, jak Sasuke vyvolává rakve, teleportoval se k Narutovi, vyžádal si i od něj meče a teleportoval se zpět. „tady máte zbytek," hodil Suigetsovi zbytek zapečetěný ve svitku. „Jiraya a Karin chci tu žáby a váš Sage mód. Ostatní dělejte to, co umíte."

„Spíše mě zajímá, proč nikdo z nich neútočí," řekla Karin, když viděla, jak je jejich protivník nechal v klidu.

„Ta jeho technika jej musela hodně oslabit. Mohl nás dorazit ještě, než jste přišli, ale zatím jenom stojí," pověděl Ōnoki. „A taky si dost rád povídá."

„V tom případě je na čase toho využít. Tsuchikage tady máte poslední vysílačku, co máme navíc," řekl jenom Tobirama a hodil ji do nastavených dlaní Ōnokiho.

Pak se ale rakve otevřely, vystoupili z nich jejich vlastníci a pak zase rakve byly odvolány, aby nepřekážely. Sasuke použil na ty, kterým nevěřil ovládací pečeť a pak se zastavil před jedinou ženou tam.

„Ahoj, Sasuke," usmála se na něj Ameyuri, „dlouho jsme se neviděli," položila mu mile ruku na rameno.

„Chtěl jsem tě vyvolat až pak před Narutem, až bude potřebovat tvoji podporu, tohle je ale důležitější," ukázal Sasuke kolem sebe.

„Ovšem," kývla, „ráda si zabojuji se svou bývalou jednotkou, abyste byli v bezpečí. Meče?"

„Tady," přidal se Suigetsu do debaty a každému ze šermířů dal jeho meč a Mangetsu dočasně dostal Samehadu, protože toho už v minulosti přijala.

„V tom případě nepřítele zaměstnáme, Suigetsu se mnou, budeš nás v průběhu boje informovat," pověděla Ameyuri a všichni vyvolaní i Suigetsu ji okamžitě poslechli.

Jiraya vyvolal žabí stařešiny, Shima vyvolala tři ohromné žáby a pak se pomocí Sage módu vrhl taktéž na protivníky.

„Karin, načerpej Sage mód v klidu meditací, Sasuke tě ohlídá," řekl Tobirama, „přidám se do boje, podejte jim další potřebné informace a pak až budete připraveni, se připojte."

„Je nějaká šance, že byste kolem Karin a toho vašeho zraněného mohli udělat silnou kamennou zeď nebo něco?" zeptal se Sasuke, když viděl, jak Karin uskočila zpět a sedá si na meditaci.

„Ittane, jednou jsi už nás zachránil, tak ještě jednu menší," přikázal Ōnoki a kolem Karin se objevila neproniknutelná zeď, která jestli dokázala zastavit to, co zničilo celou vesnici, tak tam bude Karin v bezpečí.

Sasuke si nechal na sebe vlézt slimáka a otočit se na Tsuchikageho, když měl aspoň na vteřinu jistotu, že na něj nic nepoletí. Jeho Sharingan přece jenom dost viděl. „Tohle je Katsuyu, za maximálně několik minut bude na všech zraněných i zdravých shinobi v okolí. Tsunade Senju a Naruto Uzumaki se postarají o to, aby byli vyléčeni nebo stabilizováni. Jestli se připojí do bitvy nebo zůstanou pozadu, necháme na vašem úsudku. Nezapomeňte, že v tom boji je ale jenom elita Listové, neposílal bych tam nikoho, kdo bude s prominutím překážet.

„Drzý Uchiha, svět se nezměnil, koukám," řekl Ōnoki, ale nebyla v tom žádná zlost, ne po dnešku. „Všichni kdo můžete, se připojte do bitvy, vezměte si toho slimáka, ať jste taktéž případně vyléčeny."

„A vy?" nadhodil Sasuke.

„Pokusím se nabrat druhý dech a pak budu dělat podporu ze vzduchu," věděl své limity Ōnoki, spotřeboval již hodně čakry, a to ještě před tím výbuchem. „Uchiho? Jak jsi na tom s útoky z dálky?"

„Lépe než zblízka," zhodnotil se Sasuke.

„Takže když tě vezmu nad jejich hlavy, budeš tam více platný?"

„Rozhodně více než dole."

„Dobře, tak mi dej chvilku."

„Katsuyu, než přijde sem další tvá část, zatím si sedni tady na staříka, bude tě potřebovat více," ušklíbl se Sasuke.

„Kdybych byl mladší," začal Ōnoki naštvaně, ale pak se podíval na sebe, „máš pravdu… kdybych byl mladší, zvládl bych to lépe."

„Jsem jeden z posledních Uchihů, vy máte na rozdíl ode mě ještě dost shinobi a spoustu civilistů. Na smutek, váhání a sebepohrdání bude čas později. Teď musíme zničit nepřítele."

„Hm, nejvíce si z tvého klanu pamatuji Madaru, jsem jeden z mála živých, co jej viděli a bojovali s ním."

„To se bude hodit, je to kromě těch tří, co jste dneska potkal poslední člen Akatsuki."

„Vážně?!"

Sasuke jenom kývl.

„No do prdele, a to jsem si myslel, že silnějšího soupeře než tohoto už ve svém životě nepotkám," zaklel Ōnoki.

„Třeba budete mít štěstí, o svého Jinchūriki jste přišel a do našeho spojenectví proti Akatsuki jste se nepřidal," pokrčil Sasuke rameny, „porazíme tady Nagata a vy můžete dál z pohodlí zničeného domova sledovat, jak my umíráme pod rukama Madary."

„Ta arogance, povídat o smrti někomu, kdo vidí spoušť kolem sebe."

„Arogance je povídat o aroganci lidem, kteří přišli pro vesnici, která jim odmítla pomoci nasadit život. Za nějaký čas tu bude i dalších několik týmů z Listové a Písečné, jestli si to zasloužíte, nechám na vašem posouzení. Já jsem shinobi, plním své rozkazy. Padnout za dobro světa v cizí vesnici je něco, k čemu jsme vytrénováni. Jen je škoda, že tací nejsou všichni," byl Sasuke stále neutrální možná až chladný. „A navíc, nevím, jestli to není jen pokrytectví, pokud mám dobrou informaci, řekl jste Kazekage, že jestli chtěla ochránit svého bratra, měla být silnější a nenechat jej umřít."

Ōnoki cítil, jak se mu vrací čakra i síla kvůli slimákovi, a tak se hrději postavil. „Souhlasím, že moje vesnici se zdráhala spojenectví, to jsem ale nevěděl, že Akatsuki má ve vedení Madaru," řekl a tišeji dodal: „Taktéž jsem nevěděl, že zemřou téměř všichni včetně mojí vnučky," nakonec si Ōnoki jenom povzdechl. „Jestli se odtud dostaneme živý, budete mít naši pomoci. Čas pokrytectví je u konce. Akatsuki skončí v pekle za to, co provedla, i kdybych měl za to obětovat život."

„Moje slova," kývl Sasuke a aktivoval Mangekyō, dokázal ovládat černý plamen, vesnice byla stejně zničená, té už více neublíží, bylo tedy na místě poslat Akatsuki do pekel ohněm pekelným.

***

„Suigetsu. Nějaké info o nepříteli?" křikla Ameyuri, když se před ní objevil nějaký vyvolaný pes, kterého rozsekla a dosáhla jenom toho, že byli dva menší.

„Skromné, ale hádám, že náš úkol bude támhleten," ukázal Suigetsu ve volné chvilce, „Dokáže prý pohltit každé ninjutsu a navíc chrání jejich nejdůležitější článek, ten dokáže oživovat."

„Slyšeli jste chlapy, ukažte se, ať na vás můžu být pyšná i po smrti," pověděla Ameyuri svým kolegům.

„Umře jako poslední a hned si myslí, že je vedoucí," řekl Mangetsu pobaveně.

„Přesně, líbejte mi nohy."

„Radši zaměstnej toho pohlcovače, já a Jinpachi půjdeme na oživovatele," rozhodl Mangetsu.

„A ty přivolaná monstra?" zeptal se Suigetsu.

„To zvládne Jiraya. Jdeme! Suigetsu buď opatrný, nejsi nesmrtelný jako my," přikázala Ameyuri, než se plně vrhli na svůj úkol.

***

„Jirayo, je ti jasné, že zvukové genjutsu tu bude nepoužitelné že?" zeptala se Shima pro jistotu.

„Ano, čakry mám ale dost, Naruto mě pumpuje bez přestání, takže budeme bojovat tradičně Sage módem, než vyprchá. Nepřátel je dost, mají výhodu sdíleného vidění, nás je ale ještě více. Vezmeme to postupně, šermíři si vzali svůj cíl."

„Gamabunta a jeho parta se postarají snad o ty monstra, budeme je ale s taťkou sledovat, kdyby tě něco napadlo ze strany, postaráme se o to. Starej se o nějakého Nagata a bacha na ruku."

„Jednou mi to stačilo o ni téměř přijít, věř mi."

„Jiraya-sama," objevil se vedle něj Monga z Kamenné. „Až konfrontujete svůj cíl, udělám mezi vámi a dalšími protivníky zeď, abyste mohl lépe bojovat."

„Tak jdeme na to."

***

Tobirama se okamžitě zamířil na cíl, který vypadal nejslabší a na kterém tedy mohl něco zkusit. Okamžitě jej oslepil pomocí svého genjutsu a vyzkoušel jej zasáhnout kunaiem. Jeho protivník se ale vyhnul, taková byla schopnost Rinneganu. Tobirama tohle předpokládal, a tak hodil nyní tři kunaie. Předpokládal i to, že se jeho protivník uhne doleva, proto tam s těmi kunaii hodil i čtvrtý skrytý s jeho pečetí. Než ten doletěl, už měl v ruce svůj meč a okamžitě se teleportoval. Rychlostí, kterou nedokázal pochytit ani Sharingan, protože jejich uživatelů několik už touto technikou zabil, nedokázal pochytit ani Rinnegan a jeden Nagato mu padl mrtvý k nohám.

Tobirama se podíval na mrtvolu pod nohama a dovolil si vteřinu, aby se podíval po tom, co uměl oživovat. „Používat tuto techniku osobně… je ironie, že technika, kterou jsem vymyslel pro vyvolané spojence, mohu použít i já, když jsem vyvolaný a nesmrtelný," řekl si pro sebe a začal omotávat mrtvolu Nagata velkým počtem výbušných lístků, které tvořil ze svého těla a pak to všechno řízeně odpálil. V neideálním světě to byla sebevražedná technika, takhle jenom změnil protivníka na prach a sám sebe na chvilku oslabil.

„Jeden dole, pět zbývá," řekl Tobirama do vysílačky a sledoval, jak se mu pomalu regenerují ruce, které si při výbuchu odpálil.

***

„Doufám, že bude Fuu v pořádku, nesmí nijak prozradit, kdo je," strachoval se Naruto.

„Věř jí, že ví, co dělá," pověděla Tsunade, „zatím je v bezpečí, máme tu dva nejlepší senzory Listové, když se na ní někdo bude blížit, jistě jí to dají vysílačkou vědět."

„A jak jsou na tom ostatní?"

„Katsuyu dělá, co může, zraněných shinobi je ale strašně moc," přiznala Tsunade, „kdybych tu neměla tebe, musela bych zrušit svou zásobárnu čakry a vypadala bych jak bába a měsíc by mě nikdo nevzbudil."

„Jsem rád za tu možnost být tvým studentem, Jiraya je fajn, ale takhle mohu pomoct mnohem více lidem."

„Jsem pyšná na práci, co jsme dokázali udělat," usmála se Tsunade přes soustředění. „Vím, že bys byl radši dole uprostřed boje, ale to, co tady děláš je nesmírně důležité, jsem ráda, že to chápeš."

„Nejsi bojový typ a jsi nejznámější kunoichi světa, ani tento způsob proslavení mi nevadí," snažil se ji Naruto vrátit úsměv. „A navíc nemohl bych spát, kdybych neudělal vše proto, abych tuto tragédii nějak zvrátil."

***

Karin otevřela oči, když cítila, že je plně v Sage módu, nechala si udělat díru v té technice, kde byla v bezpečí a zamířila za Sasukem, co stál kousek.

„Sasuke?"

„Karin?"

Oba se na sebe usmáli, že jsou někdy jak děti, to už ale Karin stála před ním a položila mu obě ruce na jeho tvář a podívala se mu do očí.

„Věříš mi?" zeptala se ho.

„Co potřebuješ?" bral Sasuke svou důvěru v ní jako něco, na co je zbytečné odpovídat.

„Můj Rasengan dokážu zkombinovat téměř s čímkoliv, když jsem sehraná s uživatelem. Naruto a jeho vítr je skvělý, musíme si ale poradit bez něj," začala a Sasuke kývl, že chápe. „Ohnivý rasengan nebude stačit a na vytvoření ohnivého rasenshurikenu potřebuji vítr. Ten má tady Tsuchikage-sama," ukázala hlavou na Ōnoki, protože ruce měla stále zaměstnané. „Máš skvělý Sharingan, budeš našima očima a pomůžeš nám zkombinovat můj rasengan s jeho větrem a tvým ohněm."

„To nezní tak šíleně a riskantně," řekl Sasuke.

„Až to budu mít v ruce, uděláme ještě jednu kombinaci. To, co jsme vytvořili a tvoje Amaterasu."

„Neměla by ta tvoje otázka znít z mých úst? Je to smrtelná technika. Věříš, že to dokážu na setinu přesnosti vytvořit ve stejném poměru jako ty?"

„Ty a Naruto… důvěřuji vám bez setiny pochybnosti," usmála se na něj.

„Tak pojďme na to," přimáčkl Sasuke na vteřinu její ruce stále na jeho tvářích těmi svými. „Tsuchikage, jste na vytváření správného poměru jednička, jinak byste nedokázal kombinovat tři elementy v jednu techniku. Ukažte se."

„Co s tím chcete udělat?" nechápal úplně Tsuchikage ale nastavil svou dlaň. „Můžu vám i snížit gravitaci, abyste měli lepší výhled."

„Jenom já vím, kde se schovává ten přivolávací Nagato, je neviditelný ve svém chameleonu, tak jej zabijeme," prozradila Karin svůj plán.

„Budiž, až budete připraveni," vyčkal si Ōnoki až všichni dají svou dlaň na jedno místo. Tak se po chvíli i stalo. Karin vytvářela tvar, Ōnoki přidával vítr ve stejném poměru jako Sasuke oheň a nakonec z toho vznikl krásný ohnivý kruh s větrnými ostřími. Karin tedy odskočila, aby je neporanila a podívala se na Sasukeho.

„Připraven?" nadhodila.

„Až to hodíš, vytvořím na tom černé plameny v přesném poměru," slíbil.

„V tom případě Tsuchikage. Věřím tomu, že dokážu létat," zasmála se a když jí byla dána ta možnost, vzlétla několik metrů. „Sasuke?"

„Ukaž jim to."

„Rasenshuriken!" nebyla Karin moc kreativní ve vymýšlení jmen a vyhodila z ruky hořící rasenshuriken, který cestou okamžitě nabral rychlost a černé plameny. Byla to letící smrt, jinak se ta technika nazvat nedala. Bylo tedy jasné, že něco tak velkého jako obří chameleon se tomu nedokázal vyhnout a všichni jakmile se zrušilo maskování, mohli sledovat jak celý chameleon i Nagato v něm hoří a umírají.

„Dva dole, čtyři zbývají."

***

„Toho co odletěl vysoko, si bude muset vzít Ōnoki." zkonstatoval Tobirama, když se připojil do bitvy všichni proti třem Nagatům. „Slyšel jsi?" řekl ještě jednou hlasitěji.

„Potvrzuji, máte ve vzduchu i Sasukeho a Karin, ale jejich let není na takové úrovni, jakou mám já s desetiletím praxe. Postarám se o něj, vy zničte ty dole," potvrdil Ōnoki.

„Nesmrtelný na toho silného, výbuchy a trhání končetin nám neublíží, ty dva, co slouží hlavně jako podpora, nechte ostatním," pokračoval Tobirama a opravdu se tak stalo. Další raketa, co na ně letěla, tak se před ní přemístil a schytal to osobně. Jeden ze šermířů, co se přiblížil, skončil přeříznutý jakousi pilou, ale jelikož věděl, že se za pár vteřin zase spojí, tak si toho ani nevšímal.

Boj nesmrtelných a nějakých klonů byl velice divný způsob boje, než ale přijdou na tajemství toho, proč je tady Nagatů šest, nic jiného jim nezbývalo.

***

„Jsem rád, že jsi vyletěl sem. Dlužím ti velice dlouhou smrt za to, co jsi provedl," řekl Ōnoki, když doletěl poblíž Nagata ovládajícího gravitaci.

„Přišel jsem sem kvůli démonovi," odvětil mu Nagato.

„A zničil celou vesnici."

„Ano… nebavilo mě tě poslouchat. Kupoval sis Akatsuki jako nikdo jiný, za to ti patří náš dík, ale vše co sis vybudoval, bylo postavené na nevinných obětech Deštné. Vy velké vesnice si myslíte, že vám patří svět. Mluvíte o míru, ale mír nemůže být bez bolesti, a tak jsem vám ji tady ukázal. Nyní už to jistě chápete, teda aspoň ti, co to přežili."

„Nikdy se nenechám zastrašit."

„A proto tady zemřeš také," řekl klidně Nagato, „a jelikož už můžu používat své schopnosti, začneme rovnou."

A s tím začala epická bitva dvou lidí, kteří dokázali létat a odhazovat se nebo měnit gravitaci mrknutím oka.

***

Bitva na zemi probíhala ale jednodušeji. Oživovací Nagato neměl žádné útočné techniky, kromě taijutsu a tak skončil pod návalem technik stovky shinobi, když se na stranu Kamenné a Listové připojili zpět uzdravené jednotky. Tobirama vzal toho, co pohlcoval čakru a teleportoval se s ním pryč, kde jej usmrtil svým nekonečným vybuchováním sama sebe a cíle. Výbuch nepotřeboval čakru, a i kdyby jo, minutové výbuchy bez přestání by překonali i jakýkoliv limit co ta absorbující technika měla.

Takže nakonec zůstal jenom ten Nagato, co vypadal jak loutka. Byl silný na blízko i na dálku. Když se ale do něj pustilo pět nesmrtelných šermířů, byl i pro něj konec. Člověk musel uznat, že s Edo Tensei a správnými shinobi se dal podmanit svět. Část nejsilnější verze Sedmi šermířů mezi ně patřila. Jediný, kdo jich dokázal zabít více najednou, byl Maito Dai, když aktivoval osmou bránou. To říkalo dost o síle této elitní jednotky a teď byli ještě k tomu nesmrtelní.

Pak ale z nebe začalo padat tělo a nikdo snad neměl takové reflexy, aby Ōnokiho chytil v letu. Ten ale před dopadem změnil svou gravitaci a přistál relativně nezraněn.

„Kam zmizel?" podíval se Ōnoki na nebe.

„Támhle," ukázala Karin, Tobirama i Jiraya téměř najednou. Bylo to bohužel dost blízko místu, kde byl Naruto a Tsunade.

„Za ním!" přikázal Ōnoki, ale pak si všiml něčeho černého, co se zvětšovalo.

„Co to je?"

„Pozor!"

Podobné poznámky se ozvaly od mnoho lidí a pak ta koule vyletěla nad ně a začala se ještě více zvětšovat a přitahovat předměty z okolí.

„Přitahuje to vše!"

„Všichni hliněnou zeď okamžitě! Kopule!" přikázal Ōnoki a stovky Shinobi kolem něj se okamžitě pouštěli do vytváření hlíny, která se za pomocí nejsilnějších jouninů Kamenné začala tvořit do kopule téměř přes celou vesnici. Ōnoki se osobně postaral, aby byla tak tvrdá a nepodlehla gravitaci, takže byli za moment v bezpečí, ale neviděli nic, protože byli kompletně ve tmě, jak se k nim nedostalo Slunce.

„Naruto! Teleportuj se na mě a vezmi mě k vám nahoru!" zavolala Karin do vysílačky a za chvíli se tak stalo.

Když se vrátili zpět k Tsunade, už byl několik desítek metrů od nich poslední Nagato. Vypadalo to, že jim chce něco říct než okamžitě zaútočit.

Karin a Naruto byli okamžitě vepředu. Pakura chránila Tsunade, protože s ní byla v té základní bariéře a Tsunade dál léčila a věřila svým lidem, že ji ochrání.

„To jsi ty," řekla jen Tsunade, když uviděla, jak vypadá protivník, co k nim jde.

„Nagato ano," řekla Karin.

„Ne ne," zakroutila Tsunade hlavou. „Nagato měl červené vlasy, takhle vypadal ten druhý z nich… Yahiko myslím."

„Překvapuje mě, že si mě pamatujete," uznal Yahiko.

„Jiraya o vás vyprávěl, hodně jste pro něj znamenali," uznala s odfrknutím Tsunade. „Bylo vidět, že se hodně zmýlil."

„Jiraya byl hlupák," souhlasil Yahiko stručně.

„O našem senseiovi takhle mluvit nebudeš," namířila na něj Karin naštvaně prstem.

„Proč ne? Jsem Bůh a Jiraya nedokázal nic proti mně, ani zodpovědět moji otázku. Ty a Kyuubi jste jeho studenti? Třeba budete chytřejší."

„Otázku?" nechápal Naruto a nevnímal, že jej Akatsuki vidí jenom jako démona, a ne člověka se jménem.

„Ano, Jiraya se mě v Deštné než jste s ním utekli, zeptal, proč to dělám. Odpověděl jsem, že kvůli míru. Moje cesta nás dovede k míru. Vím to. Tvrdil mi, že existuje lepší cesta. Nedokázal mi ale odpovědět jaká. Tak se zeptám vás, jeho studentů. Jaká je ta lepší cesta za mírem? Jak dokážete přemoct tu nenávist, abyste vybudovali mír?"

„Cože?"

„Je to jednoduché. Nenávist rodí nenávist. Pomsta vytvoří další pomstu. Někdy to schytá vinný člověk, někdy nevinná vesnice, kde lidé umírají hlady, jak jsem to měl já kdysi dávno. Byl jsem dítě, když mi Listová zabila rodiče. Pak mi Listová zabila přátele, když se Danzo spojil s Hanzem, aby nás přemohl. Určitě se za tu smrt mých kolegů někdo pomstil a někdo se pomstil za ty mrtvé od vás. Kruh nenávisti. Stejně jako tohle. Zabil jsem polovinu Kamenné, ne že bych je počítal, myslíte, že dokážete vybudovat mír po vašem? Že Tsuchikage odpustí mě? Deštné? Nikdy to neudělá, protože takový mír nemůže existovat. Dokonce jsem vám tady udělal službu, možná až tě odnesu Kyuubi, tak tvoje vesnice pozná chvilku klidu, protože oslabená Kamenná na vás nezaútočí."

„A to vyvraždění je mír?" byla Karin naštvaná.

„Tohle?" roztáhl Yahiko ruce. „Tohle je jen bolest a cesta k míru. Kamenná poznala část toho, co čeká celý svět. Vezmu zbývající démony, včetně tebe Kyuubi a vytvořím zbraň, která zabije mnohé. Nabídnu ji volně k dispozici a počkám, až ji někdo použije. Pak nastane mír. Ten co ji použije, vyhraje, ten co prohraje, bude mít strach z další bolesti, aby se o něco pokusil. Počítám s tím, že si ale poražená strana olíže své rány a použije ji taktéž. Pak zase na chvíli nastane mír a za několik generací nebude nikdo chtít válčit."

„To je fakt největší píčovina, co jsem kdy slyšela!" vykřikla Karin, „posloucháš se vůbec?! Zabít třeba polovinu světa, aby ta druhá udržela mír?"

„Dávej si pozor na jazyk, mluvíš s Bohem."

„Spíše s naprostým magorem. Slyšíš, co říkáš? To není mír! To je jen lež."

„Lež, která uspokojí lidi a dá vzniknout rokům míru v kruhu nenávisti a války."

„Moje odpověď je, že nesouhlasím," odfrkla si Karin a položila ruku Narutovi na rameno. „Jiraya možná svůj úkol nesplnil a věnoval se lidem, který o jeho mír nestojí. Nám se to ale podaří."

„Věříš svým slovům, to je překvapivé," uznal Yahiko.

„Nejenom že jim věřím, já vím, že se stanou i skutečností. Jiraya si stále myslí, že jsi nějaké dítě proroctví, ale nechápe to, že se zmýlil. To Naruto je tím dítětem, on nás všechny zachrání. Nevěř si, pochybuj, ale postaráme se o to. Neuděláš nic, co by zničilo naše spojenectví, a to je jen začátek. Až skončí Akatsuki, bude na světě správná atmosféra, aby lidé začali věřit jeden druhému. Zničíme ten kruh nenávisti. Udělám to, protože je to, co si přeje Jiraya a nejdůležitější člověk mého života."

„V tom případě ti jej vezmu," řekl Yahiko klidně, „myslel jsem, že si nechám Kyuubiho jako posledního, ale můžu jej vzít teď a někam uschovat. Pak až zemře, jestli budeš ještě žít, tak si popovídáme znovu a když v sobě najdeš ten mír, to odpuštění, tu důvěru jeden v druhého i přesto, že ti zabiji tu nejdůležitější osobu tvého života, tak si můžeme o Jirayovi nebo tvé verzi míru promluvit," bylo vše, co řekl, než si vyndal dvě černé tyče, jednu do každé ruky a rozběhl se na ně.

Karin okamžitě vystartovala také. Její techniky na blízko v Sage módu byli na úrovni protivníka před ní, takže se nebála o sebe v tomhle ohledu, ale ty odhazovací techniky byly problém. I proto stála tak, že jestli to použije na ni, nebude ani Naruto či Tsunade s Pakurou v dosahu.

Naruto ale vyvolal mnoho desítek klonů a rozběhl se na Peina místo aby byl rád, že je mimo dosah. Když byl ale blízko, tak všechny klony odlétly pryč nebo rovnou ve vzduchu zmizely. To ale nevadilo, ten mezičas využila Karin na svůj jakýsi vodní Rasenshuriken, který hodila na Peina, ten tomu ale nadskočil, takže její technika skončila ve skále někde daleko. Karin věděla, že další Rasenshuriken ji zruší Sage mód, takže musela útočit opatrně, ale nekompromisně.

Pakura poslala mezitím své ohnivé koule, a i ty skončily odhozené pryč.

„Minimálně pět sekund," řekla Pakura, „takový je jeho limit, než to může použít odhození znovu. Proto odhodil Narutovo klony, ale tvé technice se vyhnul. Sleduji jej od té doby, co bojoval s Tsuchikagem."

„Dobře, vyzkoušíme to najednou, jsme tři a pět sekund jistě zvládneme," řekla Karin a rozběhla se přímo k protivníkovi. Naruto tam byl ale rychleji s klony, které okamžitě Pein zničil. Měli teda pět vteřin. Karin vytvořila obyčejný rasengan, aby šetřila čakru, ale co nečekala, bylo to, že Pein chytne pravého Naruta pod krkem, zapíchne mu zbývající tyč do břicha a hodí jej na ni. Karin musela sklonit Rasengan na zem, aby s ním nezabila Naruta a pak už ji trefilo Narutovo zraněné tělo. Naruto se ale sotva o Karin zpomalil, protože odletěl ještě znatelný kousek dál, než se zastavil.

Pakura vztekem vypustila velké množství koulí, ale Pein se jim vyhnul bez použití své techniky, jako by se ji chtěl vysmát a teprve pak natáhl ruku na ni. Pakura už se čakrou zapřela o zem, ale Pein otočil svou ruku nejdříve na Karin a pak na Naruta. „Co uděláš teď?" jako by ji chtěl naznačit a pak se stali dvě věci. Tlaková vlna mířila na Naruta a její ruce vytvořili nejrychlejších pět pečetí v jejím životě. Když už byl ten moment, kdy jej ta vlna měla vzít a odhodit bezvládně dolů ze skály, už tam Naruto nestál, místo něj tam byla Pakura. Kawarimi no Jutsu, základní technika, která se vyučovala ještě na akademii. V Listové ji člověk použil, aby se přeměnil s nějakým předmětem, ale šlo to i s někým, koho dobře znáš a kdo se nebude bránit. Pakura s Narutem toto splňovali, a tak ten, kdo letěl ze skály dolů těch několik desítek metrů na zničenou vesnici nebyl její hlava klanu, ale ona. Nemohla se hýbat, nedokázala nijak zmírnit pád. Než zavřela naposledy oči, naposledy si dovolila se usmát, že zachránila někoho ze své nové rodiny. Stejně jak to udělali oni pro ni. Pak už přišel jen náraz.

Formát pro tisk