Kapitola šestasedmdesátá - Rodina se neopouští
Lepší život
Naruto nevěděl, proč musí u toho oficiálně být, ale když Hokage pískne, tak ty skáčeš a bylo jedno, že Hokage byla tvoje učitelka. Svůj ‚protest' ale ukazoval tím, že seděl na tom stole, za kterým byla Tsunade.
„Sundej si masku," přikázala Tsunade jejich informátorovi, který klečel v půlce místnosti. „Report."
„Smrtí Danzoa skončily i všechny pečetě, které měly jednotky Root na sobě. Bude to ještě chvilku trvat, ale největší jeho zastánce jsme zastavili, když chtěli Danza osvobodit. Tvrdé jádro se asi nikdy nepřidá na naši stranu, bude potřeba se jich postupně nějakým způsobem zbavit, ostatní ale slouží primárně Listové, jestli budete pokračovat v tomto zájmu vy, bude jim to asi jedno, že je vedete vy."
„Všichni stejně budou muset projít přes Ibikiho a Inoichiho."
„Samozřejmě, cokoliv jiného by bylo podcenění," souhlasila stále postava v kleku.
„V tom případě Sai," oslovila ho po dlouhé době poprvé jménem, „za tvoji práci v tomhle převratu ti nabízím práci mé osobní ochranky. Pakura přezdívaná jako Ansatsu oficiálně požádala o to, aby mohla sloužit primárně Narutovi a jelikož je tady Naruto naše nejdůležitější osoba v této válce, její prosbu jsem ráda splnila. Takže budeš v týmu, který aktuálně vede Yugao. Kromě ochranky ale budeš mít funkci hlavního komunikátora. Budeš vědět o všech důležitých týmech na misích a v případě je budeš skrz své techniky informovat. Taktéž se budu cítit bezpečněji, když někdo, kdo umí pečetící techniky bude vedle mě. Orochimaru si sice teď možná někde válí šunky, ale to se může kdykoliv změnit."
„Rozumím," uklonil se Sai ještě více.
„Prozatím ale buď u Ibikiho a informuj ho o různých shinobi, co mu projdou pod rukama, znáš ty lidi lépe než většina z nás."
„Samozřejmě, děkuji za důvěru."
„To já děkuji za dobře odvedenou práci, rozchod," prohlásila a sledovala, jak Sai za chvíli zmizel.
„Opravdu jsem tady na to potřeboval být?" nadhodil Naruto, když naklonil hlavu, aby na ni viděl lépe.
„Byl to náš informátor," dodala Tsunade s důrazem na slovo náš. „Jeho jakési povýšení bylo dle mého oficiálnější, když jsme tu byli oba."
„Když myslíš," pokrčil Naruto rameny. „A mimochodem děkuji za propuštění Pakury, rovnou jsem ji vyslal na misi."
„Dostalo se ke mně. Jsi Jounin a vedoucí klanu, budu respektovat tvé rozhodnutí poslat ji do Deštné kvůli té holce."
„Asi jsem nikdy nevyrostl z toho zachraňování holek před smrtí," přiznal Naruto, „začalo to Tayuyou a holkami, Pakura, pak Ameyuri, následně Kin a teď Ajisai. Naprosto si zasloužím, že jsem inspirací pro Jirayovo porno."
„A to jsem si myslela, že o tom nevíš," zasmála se Tsunade. „Jiraya si nacházel inspiraci vždy na divných místech."
„Třeba u tvého nestárnoucího těla?"
„Například," a s tím otevřela šuplík a vyndala všechny Jirayovo knihy, „každou mi dává i s autogramem."
„Třeba to bude jednoho dne cennější než tenhle náhrdelník," zavtipkoval Naruto. „Každopádně, když už jsme u Jirayai. Jak se cítíš, že jde na tu misi?"
„Upřímně? Vsadila jsem si sama se sebou, že se nevrátí, aby měl větší šanci," opřela se Tsunade o svou ruku. „Měla jsem chuť mu to zakázat, je to sice infiltrační mise, ale nemůžu se přestat obávat, že už se nevrátí. Ty děti si pomalu ani nepamatuji, ale Rinnegan je věc legend, jestli cvičil jenom polovinu času jako třeba ty, tak umí tak desetkrát více toho, co ty."
„Některé věci jsou v tomhle světě podvod. Já ale nemám co říkat, Kurama je taky výhoda, která se nedá popřít."
„Nemysli si, že se nebojím i o tebe," řekla rovnou, „Raikage z toho dělal jednoduchou záležitost, přijdeš tam, podáš Kuramovi ruku a budete úplně nejvíc nejlepší přátelé, ale pochybuji, že to bude takhle snadné."
„Budu opatrný, ale než změníme téma, chci ještě něco říct. Považuj to vměšování do něčeho, do čeho mi naprosto nic není," uznal Naruto rovnou.
„Poslouchám."
„Jiraya s Karin odchází zítra ráno, a i když máš jistě hodně práce, myslím, že by Jiraya ocenil, kdybys mu věnovala více času. Vím, že si spolu občas dáte pár skleniček a ty pak celá ráno z toho zvracíš a to vše, ale Jiraya už nemá nikoho kromě tebe. Orochimaru jej zradil, Hiruzen Sarutobi i když je jeho sensei, udělal mnoho věcí, které se neslučují s respektem, co k němu tak dlouho měl. Můj otec je mrtvý, a i když má jistě Karin rád jako vlastní vnučku a Karin je i dospělá na náš věk, furt to nenahradí tu věc, co máte mezi sebou vy."
„Chceš, abych s ním šla na rande?" zasmála se Tsunade tiše.
„Je to pro tebe tak těžké?" radši se zeptal, „nechodím ani s jednou z holek ve svém sídle a jsou první a poslední věc na mé mysli každičký den mého života. Všechna ta snaha, vnitřní síla, touha změnit ten svět je proto, že je mám. To samé cítí k tobě Jiraya, a to nepočítám ten jeho flirt od dob, co jste byli teenageři."
„Jiraya ví, co pro mě znamená," ujistila jej Tsunade.
„Možná," pokrčil Naruto rameny, „je ale špatné, když mu to připomeneš ještě jednou, než odejde nejspíše na nejtěžší misi svého života?"
„Není."
„Jak říkám, nic mi do toho není, ale věř mi, že bych obětoval svou ruku za to, abych dostal minutu času navíc s Ameyuri. Já tu možnost nemám, ty ji nemáš s Danem… s tím nic neuděláme, ale Jiraya tu stále je, jako je tu pro mě Karin. Jestli si myslíš, že dnešní večer nestrávím s Karin, abych jí domlátit do hlavy, že mise nemá přednost před jejím životem, tak jsi hlupák, Tsunade. Pokud necháš odejít Jirayu pryč s pocitem, že pro splnění musí svůj život obětovat, tak jsi skvělá Hokage, ale nejlepší kamarádka na houby."
„Shizune!" křikla Tsunade, stále opřená o svou ruku.
„Tsunade-sama?" otevřely se dveře a Shizune strčila do místnosti zatím jen hlavu.
„Sežeň si potřebné lidi a podržte dneska moji funkci, kdyby něco, využijte Hiruzena, od toho jej máme v domácím vězení. Vezmu si den, abychom prošli s Jirayou plán na jeho misi v Deštné."
„Samozřejmě, pozdravujte jej," uklonila se ještě Shizune a pak za sebou zavřela.
„Dělám to jenom proto, abych se vyhnula papírům," řekla Tsunade nahlas.
„Cokoliv, co ti pomůže lépe usnout… pokud to tedy nebude Jiraya," mrkl na ni a vyhnul se něčemu, co mu proletělo kolem hlavy.
„Běž nebo ti začnu kecat já do tvého milostného života," ukázala mu prstem na dveře.
„Zařídíš mi rande se Shizune?" nadhodil hraně natěšeně a vyhnul se další věci, co na něj letěla.
„Ven!"
„Jak poroučíte, Hokage-sama," napodobil Naruto jakousi úklonu a zmizel pryč.
***
Naruto seděl na pohovce a na jedné straně se o něj opírala Karin a na druhé seděla Fuu taktéž v těsné blízkosti.
„Dobrá práce s Tsunade."
„Jak víš, že jsem to byl já?" zeptal se Naruto.
„Nevěděla," zasmála se Karin, „ale díky za potvrzení. Jiraya mě nechal doma hned, jak se tu objevila. Stejně jako tak pětkrát týdně, když mě nechal v hotelu a zmizel si do nějakého podniku, kde byly ženy a chlast hlavní komodita."
„Tsunade aspoň Jiraya nemusí platit, aby s ním zůstala večer," nadhodil Naruto.
„Jenom ji musí přemluvit její student, jinak by jí to ani nenapadlo. Někteří lidi jsou v lásce dost natvrdlý."
„Je ti jasné, že my nemáme co říkat že?" poprvé se ozvala Fuu, „jediná Tayuya je zadaná."
„Až mi bude padesát jako Jirayovi, tak začnu nad svým tragickým milostným životem přemýšlet," odvětila Karin.
„Nejdřív se musíš vrátit z téhle mise domů," připomněl ji Naruto. „Jsi víceméně neviditelná pro okolní shinobi svět, ať už bude Jiraya úspěšný nebo ne, tebe nemůže nikdo odhalit. Nastraž tam nahrávací zařízení a zmiz."
„Ta mise je ale důležitá."
„Jenom tehdy, když budeme z ní profitovat všichni. Jestli se všechny obětujete za moje bezpečí, tak to bezpečí ani nechci," řekl Naruto přísně, „podívej se mi klidně do očí a přesvědč se, jestli lžu."
„Vrátím se v pořádku, neboj se," pověděla mu Karin. „Mám i ten tvůj jed v samostřílu, kdyby se něco stalo. Můžeme oba s Jirayou zavolat záplavy žab, využít Sage mód. Máme mnoho prostředků, jak utéct a já rozhodně nejsem ta, co tam bude zůstávat déle, než musí," pak se ale zvedla z Narutova ramene. „I vy mi slibte, že na tom ostrově budete v pořádku."
„Myslím, že budeme na tom mnohem lépe než jen v pořádku," řekla Fuu. „Těším se na to, můj nájemník se o mě staral celý život hezky. Věřím, že odtud odejdeme jako ještě větší přátelé."
„Já takový optimista nejsem, ale prohra se nepřipouští."
„Tak se tu hezky za pár týdnů sejdeme a snad tu už bude s námi i Matsuri. Bude koukat, že už je opravdu Matsuri Uzumaki," usmála se Karin.
„Stejně je šílenost, že se nám to podařilo," přidala se Fuu k jejich tulení. „Jsem tak ráda, že vás mám,"
Naruto i Karin si dali záležet, aby ji i beze slov dali vědět, že cítí to samé. Tohle byla krásná chvilka a bylo jasné, že žádný Bůh Deštné jim to nemůže zkazit.
***
Suigetsu seděl se svým pitíčkem v jeho obýváku a jeho výraz říkal, jak moc si o sobě myslí, že je ten největší frajer. A možná byl, Naruto nevěděl, co vše musel udělat, aby ty meče a DNA získal. Někdy bylo lepší si myslet o svém kolegovi, že našel poklad než to, že vykopal tři hroby.
„Tak ukaž," nadhodil Naruto poté, co na zem položil všechny své meče. Suigetsu rád ukázal svou chloubu a před nimi leželo opravdu šest mečů. „No… dobrá práce my."
„To bych řekl, i když ty jsi o ně musel bojovat podstatně více než já."
„Riziko povolání," odtušil Naruto. „Každopádně," odkašlal, „z oficiální pozice, která mi byla předaná Ameyuri a schválena Mizukage tě přijímám do skupiny."
Suigetsu se na sebe podíval, jako kdyby se tím něco na jeho těle změnilo, nic nejspíše nenašel, ale stejně se na něj zazubil. „Takže už jsem vedoucí?"
„Ovšem," pokynul mu rukou.
„Mám tedy první rozkaz," zasmál se Suigetsu.
Naruto jenom opět pokynul rukou, že poslouchám.
„Půjdu s vámi na tu misi. Jde tam i Sasuke, který můžeš přivolat mého bratra a další, když se něco semele, rád bych si zabojoval společně s vyvolanou nejlepší generací šermířů."
„Ať je tedy po tvém," Naruto neměl důvod proč nesouhlasit. Ameyuri mu tenkrát řekla, že jestli chce žít neposkvrněn zabitím, má mít u sebe někoho, kdo to za něj udělá rád a bylo málo lepších popravčích, než byl Suigetsu.
„A teď ty meče," vyskočil Suigetsu na nohy a podíval se na legendy, které mu doslova ležely u nohou. Jak nějaká věštkyně kroužil rukama nad každým z mečů, když se dostal k Samehadě, tak se začala kroutit a začala tvarovat jakési bodáky, aby ji do ruky nevzal. „Výmluvné," zasmál se Suigetsu a následně si čapl do ruky bývalí Zabuzův meč, se kterým měl nejvíce zkušeností, protože mu jej Naruto víceméně vždy půjčil. „Nezničitelný meč, regenerující sama sebe z krve svých obětí, co si může člověk přát více?" nadhodil. „To by byl tedy obouručný meč, teď něco jednoručního," a rovnou si vzal meč připomínající jehlu. „Mangetsu o tomhle meči rád vyprávěl. Nuibari. Jehla. Meč, který projde vším. Dá se s ním jedním výpadem zabít klidně několik lidí, více když jej hodíš do nějakého zástupu," zasmál se Suigetsu. „Nejsem až takový řezník, abych potřeboval lidi sešívat k sobě, možná jeho největší chloubu nepoužiji, ale jako meč si zaslouží být v mých rukách."
Naruto jenom stál. Věděl, že bude mít Samehadu a tomu prozatím stačilo.
„Nejsem monstrum, Naruto," ušklíbl se Suigetsu a jenom pohladil meče Kiba, skoro až na rozloučenou. „Ameyuri byla i pro mě vzorem, její meče ale patří tobě, neříkám, že bych je neocenil, jsou to krásný kousek umění Mlžné, mě jde ale o sílu a spokojenost nás obou. Tobě o pokračování toho, co začala tvoje mentorka. Meče Kiba jsou tvoje, já si vezmu něco, co mě nezmrzačí," poukázal s humorem na meč Shibuki. „Jsi Uzumaki, máš v sobě tu nasranou lišku, vlastníš nejsilnější ruku, co jsem kdy viděl, není mnoho lidí, kteří by zvládli mocné výbuchy tohoto meče. Buď si ten meč podmaníš, nebo rozhází tvé kousky po okolí. Lepší ty než já ne?" zasmál se znovu a čapl Kabutowari. „Já si vezmu k meči, co projde vším něco, co zničí vše. Vždy jsem si přál do něčeho zaseknout sekeru a sekeru zarazit hlouběji kladivem."
„Podle tvé krvežíznivosti, bych skoro hádal, že to, co piješ, není voda ale něčí krev."
„Není blbý nápad," mrkl na něj Suigetsu. „No nic, jdu si potrénovat, až budeš vyrážet, dej mi vědět."
Naruto sledoval, jak spokojený Suigetsu odchází, jak kdyby vyrazil z nějakého výprodeje. On se na tom jenom ušklíbl, rozevřel na zemi svitek, uklidil tam výbušný meč, Samehadu a pak si taktéž pohladil meče Kiba. „Už nejsem sám, Ameyuri. Tvá důvěra v Suigetsua se vyplatila, jen je škoda, že ses toho nemohla dožít," s těmito slovy i její meče uschoval a svitek si připevnil ke svému oblečení.
***
Parta Tobirama, Suigetsu, Sasuke, Fuu a Naruto vyrazili za úsvitu pryč z Listové a uběhli asi deset kilometrů, než je Naruto zastavil.
„Podle toho, co mi Tsunade řekla, tak na nás budou v zemi Blesku čekat v jejich přístavu, aby nás zavezli na ten jejich ostrov. Využil jsem skrytě Saie, abych tam poslal zprávu, že se zdržíme z důvodu bezpečí na cestě. Raikage rád uslyší, že polovina žijících démonů, co cestuje spolu, si dává dostatečný pozor. Pravda je ale jiná. Upřímně nemířím ani směrem do Bleskové," řekl Naruto své rozhodnutí.
„Cože?" nechápal Tobirama.
„Nedopustím, aby se něco stalo Jirayovi a Karin. Mají zhruba den náskok, zamíříme před Deštnou, kde stále hlídá klon Tobirami a v moment, kdy to Jiraya nebo Karin nebudou zvládat, se k nim teleportujeme a pomůžeme jim. Zesílení na tom ostrově je fajn, postarání se o Akatsuki má ale přednost."
„Je ti jasné, že tohle nám dají sežrat," řekla jenom Fuu.
„Ne že by mě to někdy zastavilo," odtušil Naruto. „Je někdo proti? Jsme kousek, můžu stále vzít někoho jiného."
„Kde je boj, tam je moje místo," řekl natěšeně Suigetsu.
Fuu mu položila ruku na rameno, že je s ním, Sasuke jenom zamumlal souhlas a Tobirama kývl, že souhlasí s jeho myšlenkou. Tým Tobirama, který mířil do země Blesku, se nechal unést větrem směrem k Deštné, kde dva jejich členové riskovali svůj život. Neočekávali možná podporu, ale budou ji mít jako že se Naruto Uzumaki jmenoval.
***
Jiraya jí ubezpečil, že se do Deštné dostane pomocí žáby, což byl prý nepřekonatelný manévr. Karin měla jiný plán. Vše, co měla udělat, záleželo na tom, že nikdo nesmí ucítit čakru, jaký byl tedy nejlepší způsob? Karavana civilistů.
Nebylo těžké si nějakou najít, o nic složitějšího nebylo si ani obarvit a lehce zkrátit vlasy, změnit oblečení a vším možným ze sebe udělat nějakého kupce. Zaplatila si své místo v této hlídané karavaně a nechala se dovést dovnitř. Deštná byla hlídaná stejně asi jako Vodopádová, ale když by nepustili dovnitř obchodníky a jiné civilisty, už by byli všichni mrtvý hlady nebo padli na nějaké nemoci.
Jejich kontrola byla důkladná, nejvíce se shinobi Deštné zdrželi na jejich ochrance, protože civilista nebyl až takový risk a pak byli vpuštěni dovnitř. Někdo je doprovodil na jakési místo pro tyhle cestující obchodníky, ukázal jim na hotel, kde mají být ubytováni a se slibem, že budou sledováni na každém kroku, je nechal být.
Karin si prohlédla nejbližší okolí, hrála přece jenom někoho, kdo tu nikdy nebyl, ale pak se šla ubytovat. Zaplatila si pokoj co nejvýše v té budově a zamířila k oknu. Její cíl byl někde uprostřed vesnice. Jiraya předpokládal, že to bude ta nejvyšší budova, ale měla čekat, než si ji nějaká žába najde, a tak si lehla do postele a čekala. Bylo to i nejspíše pár hodin, kdy jen tak ležela a nabírala sílu, když se k ní nahoru nějakým zázračným způsobem přes okno dostala žába.
„Mám zprávu," dala malá žabka vědět okamžitě. „Skout jedna zjistil, že se Bůh nachází v nejvyšší věži támhle," snažila se žabka ukázat, „má v plánu se tam dostat pomocí z jednoho ze zajatých, kteří tam pravidelně z nějakého důvodu nosí mrtvoly. Skout jedna ale předpokládá, že se nahoru nedostane dříve, než bude odhalen. Jakmile uslyšíte boj, je to na vás. Žádná čakra a budete prý v pořádku."
„Asi mu už informaci zpět neponeseš že?"
„Ne."
„V tom případě, děkuji a můžeš se vrátit domů," a s tím tam Karin zůstala opět sama. Vylézt největší věž bez možnosti využít noci, a ještě bez čakry bude oříšek. Ještě že měla dostatek náčiní, aby toto zvládla. Jak se nazývalo horolezcům, co nelezli na horách? Věžolezci? Tak tím se přesně bude muset stát.
***
Jiraya se dozvěděl základní informace od rukojmích, co zajal a další věci se dozvěděl přímo od Konan a Nagata, nebo teda někoho, kdo měl Rinnegan, ale vypadal úplně jinak. Oba věděli ale vše z jejich minulosti a jejich společného času, takže možná se jejich vzhled změnil, nic to neměnilo na tom, že to byli jeho bývalí studenti a že chudák Yahiko už byl po smrti.
Jiraya zdržoval, vyzpovídával a měl tak dost informací, protože ‚stejně umřeš, Jirayo, tak si vyslechni, co se stalo' a tak poslouchal. Jelikož hned na začátku odbouchl jeden výbušný lístek, Karin už teď nějak lezla nahoru, takže každá vteřina před bitvou byla důležitá a v bitvě ještě více.
Nagato mu vyprávěl o tom, jak je zradil Danzō, který je napadl společně s Hanzem. Jak u toho Yahiko zemřel a jak se stal Bohem na zemi. Jiraya mu okamžitě dal sežrat to, že je nevychoval proto, aby zničili svět. Nagato kontroloval tím, že je mu úplně jedno, co si Jiraya přeje a jak si myslí, že ho vychoval. Že svět pozná bolest… proto si říkal Pain nebo Pein… a tak bude svět blíže k míru. Tedy naprosto odlišný způsobem toho, co si vysnil Jiraya, a tak bylo jasné, že se o svou myšlenku míru poperou a vyhraje ten, co přežije. I když ani tak jednoduché to nebylo. Jiraya měl za sebou tři žáky, Sasukeho, Naruta a Karin, všichni žijící podobnou až téměř totožnou myšlenku míru… který tedy neměl přesně danou cestu. Na tu ještě nepřišel a věděl, že to bude právě na těch třech, aby na to přišli. Určitě to ale nebylo ‚zabij půl světa a druhá půlka nebude chtít válčit'.
Souboj začal za okamžik. Konan se stáhla a napadl ho jen Nagato, který na něj posílal jedno vyvolané monstrum za druhým. Jiraya nelenil, nemohl tu umřít, spoléhala na něj Karin a měl domluvené rande s Tsunade, co jiného stálo za to než toto, aby tady vyhrál? Každopádně povolal téměř ihned žabí stařešiny, kteří společně s ním se začali o tohoto Nagata starat. Proč tohoto? Protože byli za chvíli tři. Každý stále méně připomínající Nagata, ale stále se mu zdáli povědomí, na to ale nebyl moc času. Jiraya utíkal, což byla taktéž zdržovací technika a žabí stařešinové, kteří byli chytřejší než on, přemýšleli nad plánem.
Nakonec se dohodli na zvukovým genjutsu. Karin to prý s nimi potrénovala nedávno, takže mručeli méně než obvykle. Kdyby Jiraya nečelil nejsilnějšímu protivníkovi svého života, možná by ocenil jejich pokus o humor, nyní to akorát bylo mimo mísu. Buď to použijí, nebo dostanou všichni na prdel.
Jiraya nepoužil ani jeden klon, takže měl dostatek čakry ještě a mohli tak spouštět jedno ohnivé peklo za druhým. Rinnegan sice nejspíše sdílel svůj zrak s dalším uživatelem, proto se dokázali vyhnout věcem, co by nedokázal ani Naruto a ten se na ten chuninské zkoušce asi zbláznil, že se pokusil vyhnout sto dvaceti osmi úderům, a nakonec to i dokázal. Každopádně kouřová bomba, spousta ohně a roh uličky způsobili to, že mohl útočit jeden na jednoho a ten zápas byl hned příjemnější. Gamaken se někde mlátil s těmi přivolanými monstry s jasným příkazem, že když to nedá, má zmizet a on měl tyhle Nagaty na starost.
Nakonec ale zapůsobilo zvukové genjtusu, zapíchali do nich ohromné meče a Jiraya už si chtěl imaginárně zatleskat a zamířit na Konan, když přišla rána a on jenom díky reflexům, které mu Karin cvičila na jejich tréninkové cestě se dokázal vyhnout natolik, že místo aby přišel o celou ruku, tak mu visela jenom spadlá k tělu. Plus se samozřejmě k tomu proletěl, druhou rukou rozrazil zeď a skončil klečící na vodě o patro níže.
Ve stručnosti to bylo dost jau a nic, co by chtěl opakovat. Pak ale se objevili další tři Nagatové. Všichni s Rinnegane. Jak jinak taky a za moment se objevili i ti tři, které právě zabil. Proč ne.
„Zajímavý soupeř, dlouho jsem neslyšel o technice, co dokáže oživit mrtvá těla," řekl Fukusaku.
„Teď mě více trápí Jirayova ruka," řekla Shima.
„Bude v pořádku, až se doplazím k Tsunade," řekl Jiraya soustředěně. Naruto s tím dokázal žít roky, nějaký den to vydrží i on.
„Je na čase zmizet tedy," pokračovala Shima, v tom se ale vedle nich objevilo několik lidí, Shima nedostala infarkt jenom proto, že je okamžitě poznala.
„Volal někdo posily?" usmál se na ně Naruto a sledoval pobaveně nechápavý výraz Jirayi ve stejné době, kdy Tobirama a Sasuke si přeměřovali svých šest soupeřů.
***
Karin nebyla dobrý věžolezec, to věděla po chvilce a Jiraya jí v tom tolika výbuchy nepomáhal. Za nějakou dobu, ale byla nahoře a pomocí své nejlepší infiltrace si našla tu místnost, kterou jim popsal Itachi jako tu, kde se vzdáleně setkávají. Pein tu pomocí nějaké techniky zavolá, koho potřebuje. Nejspíše to sloužilo i jako jakási obývací místnost. Karin ale nebyla shinobi jenom kvůli slušivé vestě. Věděla, že nesmí zanechat stopy, otisky ani čakrovou stopu, takže rychle ale opatrně nastražila několik nahrávacích zařízení, pro jistotu i jednu kameru a zamířila pryč zpět. Mohla toho tady udělat více, stačilo by jen zapnout svou schopnost a věděla by vše. Taky by se ale prozradila, takže s tichým povzdechem zamířila dolů a překvapeně sledovala, jak voda kolem hoří černým plamenem.
Zatracený Sasuke, byl vždy na jiných místech, než měl být.
***
Naruto vyléčil Jirayovo ruku k tomu, aby tu nevykrvácel a nevisela mu divně kolem těla. Zbytek bylo na Karin nebo Tsunade. Sasuke si hrál se svými schopnostmi Sharinganu, takže tu bylo z implantovaného oka Amaterasu a tím svým pravým si s ním hrál, jak potřeboval a Naruto musel uznat, že hořící voda měla něco do sebe. Když hořel i jeden Pein, bylo to ještě o trochu lepší.
Tobirama byl ale větší legenda, voda všude okolo pro něj znamenala nejlepší možné hřiště. K tomu teleportace a souboj to byl hned vyrovnanější. Jejich úkol tady ale nebyl bojovat do vítězství. Deštná byla plná shinobi a k tomu ještě někde byla Konan. Tobirama tedy radši zapečetil do svitku mrtvolu jednoho Peina, dal rozkaz na ústup, čapl Sasukeho a zmizel. Naruto vzal Jirayu v moment, kdy zmizely žáby na jeho ramenou a taktéž se teleportoval pryč. Ještě že oba mohli brát jednoho člověka sebou, jinak by to bylo mnohem složitější.
„Jaký je plán?" zeptal se Jiraya, jakmile byli pryč z Deštné.
„Naruto vytvoří několik klonů, přemění je za nás a vyrazí spěšně zpět do Listové, snad to obalamutí případné pronásledovatele. My si počkáme na Pakuru a Karin až se dostane z Deštné. Pokud to nezvládne po svých, teleportuji i ji pryč a schováme se do nějaké tvé žáby. Tam si poslechneme, co jsme zjistili a podle toho budeme jednat," rozhodl Tobirama.
„Chytré…" přiznal Jiraya, „a teď můžeme mi vysvětlit, co tu všichni děláte?"
„To je tak když jdeš směrem do země Blesku a zatočíš špatně na první křižovatce."
„Je ti jasné, že je to úplně na opačnou stranu?"
„Dvě špatné odbočky?" nadhodil Naruto a pobaveně sledoval své okolí, kteří nedokázali zastavit protočení očí nad jeho občasným chováním.
***
Byl to zajímavý camping uvnitř žaludku malé žáby, celý ten časoprostor, jiné reality a tohle vše bylo stále jako z jiného světa. Malá žába, co je uvnitř větší a dokáže se změnit na velký barák, pojmout lidi a pak se změnit v malou žábu? Nedávalo to smysl ani na papíře, natož v realitě, ale přesto tady seděli všichni. Tým Tobirama co vyrazil z Listové, Jiraya a Karin a dokonce i Pakura s uspanou Ajisai.
„Byl s ní problém?" zeptal se Naruto, když si přisedl k Pakuře, protože Karin ho občas stále probodávala pohledem, že se měl zlepšovat na ostrově, a ne jim tu být ku pomoci… ale taktéž to samé dělala i střídavě na Jirayu, že měl proti Peinovi dávno zdrhnout, a ne se pomalu připravit o ruku. Nic, co by ale nespravilo kousnutí… za toho ale probodávala pohledem taky, chtěla být hezká a kousance, co nebyly od Naruto, jí dělaly nechutné jizvy.
„Její mise skončila neúspěchem," podala Pakura zprávu, „byla nejspíše odhalena, a tak nedopadla zrovna nejlépe. Zahrála jsem si na shinobiho z Deštné a vysvobodila ji ze spárů smrti. Oni se zbavili nepřítele, i když z jejich pohledu jen dočasně a tady Ajisai byla velice vděčná, že ji Anděl Konan přišel zachránit. Její výraz, když jsem skončila s Henge a řekla jí, že jsem z Listové a poslal jsi mě ty, byl k nezaplacení. Pak jsem ale dostala tvoji zprávu a zamířila sem, takže jsem ji uspala a vzala na ramena."
„Dobrá práce."
„Ticho!" ozvalo se od Karin, když uslyšela hlasy z jejich zařízení.
„Prý jsi tu měl návštěvu," ozval se mužský hlas, který tušili, že bude nejspíše Madara.
„Můj bývalí sensei Jiraya se na nás přišel podívat," odpověděl mu jeden z Nagatů.
„Nikde nevidím jeho mrtvolu."
„Přišel ho zachránit Kyuubi, Uchiha a Tobirama."
„Zní jak nějaký vtip o třech lidech, co vstoupí do baru a jdou si objednat," odfrkl si ten hlas. „Takže je Tobirama teleportoval pryč."
„Správně."
„Řeknu Zetsuovi ať je najde a sleduje, rád bych řekl, že vezmeme Kyuubiho rovnou, ale musí být poslední, tudíž budeme pokračovat ihned. Sedmiocasý je zatím neznámý, osmiocasý je chráněn Raikagem, toho si vezmu na starost já. Pomocí svých technik budu pryč i s ním, než přijdou na to, že se něco děje. Tobě nechám pětiocasého, podle Zetsua je v Kamenné, dojdi tam, zjisti, kde je a přines ho sem. Klidně znič celou vesnici, jestli to tomu pomůže. Měli jsme štěstí, že šestiocasého si už našel a zapečetili jsme jej."
„Uděláme tedy dva najednou? A opět chcete přeskočit pořadí?" zeptala se Konan.
„Ano, pak se zaměřím se Zetsuem na sedmiocasého a ty půjdeš s Konan na Kyuubiho, dříve jsme na to měli lidi, teď nám nezbývá nic jiného než se osobně připojit, pokud stále trváš na tom, že nechceš nabírat nové členy. A k tomu pořadí… musí stačit, že bude Kyuubi poslední."
„Žádné nové lidi, Kamenná i Listová poznají bolest mou osobou," rozhodl Pein. „Zetsu ti pak dá vědět, kde se sejdeme, můžeš jít."
„Jak si přeješ, Nagato," pověděl nakonec hlas nejspíše člověka, co si říká nebo je Madara a pak už byli slyšet jenom dveře.
„No do píči," shrnul to Naruto a nikdo neměl ani pomyšlení na to, aby mu vyndali, jak že to mluví.
***
Tsunade seděla ve své kanceláři, když z ničeho nic pocítila na sobě divný pocit a byla pryč. Doslova. Naštěstí už v životě zažila obrácené přivolání, takže věděla, co očekávat.
„Katsuyu, co se děje?" nebylo čas na zdržování.
„Mám pro tebe zprávu od Naruta, je to důležité, takže ti mám vyřídit, že případné křičení na to, že tě neposlechl, si máš nechat na jindy."
„Samozřejmě."
„Naruto a jeho tým, co měl jít do Bleskové? Tak zamířili do Deštné podpořit Jirayu a Karin. Jiraya byl zraněn, Karin jej vyléčila. Jejich úkol byl splněn, nastražili past, která se ihned vyplatila. Zjistili, že Nagato a Konan míří na Kamennou, kde mají v plánu udělat vše, aby získali pětiocasého. Madara má pomocí svých časoprostorových technik nebo co to je, zaútočit přímo na ‚B' Raikagemu pod rukama."
„Do prdele," řekla jen Tsunade.
„Odvolám tě domů, zavolej si moji část tam a probereme zbytek," řekla Katsuyu a po kývnutí ji vrátila zpět do své kanceláře.
„Shizune!" křikla Tsunade ze své židle, ze které okamžitě vyskočila a v chůzi vyvolala malinkou část Katsuyu.
„Ano?" ozvala se Shizune.
„Chci všechny dostupné jednotky na lov Akatsuki ihned na střeše, nebo aspoň vždy jednoho člověka z každého týmu, máme misi. Chci také Shikaka a Saie. Zavolej mi taktéž někoho, kdo umí vybrat správné ptáky na doručení zpráv. Hned!"
„Samozřejmě," kývla rychle Shizune a uhnula se z cesty, aby ji Tsunade neporazila.
„ANBU se mnou!" běžela Tsunade nahoru, „jeden z vás mi sem doneste volné jouniny z čekací stanice. Budu potřebovat doplnit prázdné týmy."
A tak se stalo, za chvíli měla na střeše spoustu shinobi, kteří čekali na její rozkaz. Ona měla ale na práci dopisy pro všechny vesnice.
„Do Kamenné nemá smysl nic posílat," řekla jí Katsuyu. „Jestřáb, co zná cestu, tam nebude dříve než Narutův tým. Nejdůležitější bude Písečná, aby poslala posily ke Kamenné, jsou na tom dálkově podobně, takže přijdou sice později než naše jednotky protože jestřáb chvilku poletí, ale každá ruka navíc bude potřeba. Jiraya vzkazoval, že Nagato je na úplně jiné úrovni. Takže je důležité jej nepodcenit. Mlžná nepřijde nikdy včas, tak ti by měli zamířit rovnou do Oblačné."
„Slyšeli jste. Zprávu do Mlžné, že chci podporu do Oblačné. Zprávu do Oblačné, že na ně míří Madara, třeba tam nebudeme tak pozdě. Do Písečné, že chci podporu do Kamenné," přikázala Tsunade. „Shikaku! Report o týmech, chci plán a rozdělení jednotek," a s tím to všechno začalo. Tsunade neměla ani čas na dálku seřvat Naruta, že měl být jinde než v první linii, a to dvakrát po sobě.
|
Autor: Amren Vydáno: 29.3.2021 18:18 Přečteno: 450x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Ok, tak co napsat. Asi to bude trochu delší. Hlavně bych ti rád poděkoval za skvělou práci, nejenom na téhle kapitole, ale i na všech ostatních. Abych to tak nějak uvedl, tak kdysi dávno (už to nějaký ten rok bude) jsem přečetl prvních pár dílu (tipuju tak 5), pak jsem ale skončil (už si nevybavuji proč). Ale nyní jsem chytl covid a tak jsem měl docela dost volného času. Tak jsem si chtěl přečíst něco na téma Harry Potter a vzpomněl jsem si na tyhle stránky. Když jsem sem ale přišel, tak jsem zjistil, že už nepíšeš HP. Ale pořád přidáváš Naruta, tak jsem si řekl, že to zkusím a to i přesto, že jsem Naruta jako seriál ani mangu nikdy nedokoukal a například Boruta jsem ani jednou neviděl. Měl jsem i docela dost mezery v postavách, ale vždycky jsem si je dohledal na netu. Pokud můžu soudit, tak bych řekl, že sis skoro žádnou novou postavu nevymyslel a všechny jsi používal z originálu. Samozřejmě posazený do jiného příběhu. A to se mi strašně líbilo, jak jsi to provázal. Ale abych to shrnul, tak mě to tak chytlo, že jsem zhruba za týden přečetl celou dosud vydanou povídku Lepší život. Musím říct, že to je skvělé dílo. Spousta věcí tam byla neskutečně dobře vymyšlených a těch překvapení a různých zvratů, tam taky bylo dost. Co musím vyzdvihnout jsou jednoznačně vztahy a vazby mezi postavami (jen tak namátkou ty nejlepší Temari-Naruto, Naruto-Kiba, Naruto-Shikamaru, Sasuke-Naruto, Hanabi-Naruto, Ameyuri- Mei, ...). Popravdě mě to všechno co se dělo kolem bavilo více, než například samotné boje, které ale také byly dobře napsané. Ale abych jenom nechválil, tak bych měl i nějaké výtky. Občas se mi moc nezdálo chování Naruta. Zdál se mi takový nevyrovnaný (chápu, že v tvém příběhu nemá zrovna jednoduchý život, ale i tak byl občas na pěst), ale to je jenom můj pohled na věc. To také asi vedlo k tomu, že jsem si tam našel pro mě mnohem lepší postavy. Například Sasuke, Tauya, Shikamaru nebo Temari jsou skvěle zpracovaný (ačkoliv nemají tolik prostoru, teď si sem představ nenápadné pomrkávání
aby jsi zapojil Shikamara a Temari více do děje). Další věc, která mi tam chyběla byl vztah pro Naruta. Vím, že tam padlo, že v tuhle chvíli nemůže myslet na nějaký románek, když po něm jde Akatsuki, ale stejně jsem doufal, že se tam něco vyvine. Samozřejmě jsem četl předchozí kapitolu a Pakura se docela činní, ale skoro mám obavy, že z toho už víc nebude. Co se týče partnerky pro Naruta, tak jsem v podstatě vždy pro Hinatu, ale pokud to u tebe nebude, tak doufám aspoň v někoho hodně neobvyklého, jako je například právě Pakura nebo Temari. A nyní moje hlavní výtka 
jak jsi mohl zabít Garu. Já odpustím ledas co, ale tohle je už na hraně 
. Trochu jsi to narovnal tím, že jsi dal nějaký prostor Hanabi (další oblíbená postava, celkově mám rád klan Hyuga, takže trochu víc Hinaty prosím 
). Ale už mi to píše, že jsem na maximu délky komentáře, takže to radši ukončím. Ještě jednou děkuji za skvělý příběh a jen tak dál. Doufám, že to nevzdáš a dokončíš. Ačkoliv nechápu, kde získáváš motivaci. Já už bych to dávno desetkrát vzdal.
Delší nevadí. Delší máme rádi.
.
Myslím si, že nebudeš první ani poslední, co si dal od čtení pauzu. Na rozdíl od třeba Pactum Purgamen mám začátek Lepšího života stále moc rád, ale dokážu uznat, že příběh o dětech nemusí být pro každého, ale je to věc, co bych neměnil. V kontextu příběhu to tam za mě musí být. Je to příběh Narutova života, dětství do toho patří takéž. Každopádně jsem ale rád, že tě mohu přivítat zpátky.
Jestli si hledal Harryho, tak Čtvrtý šampión byl vydán v kontextu mé autorské tvorby relativně nedávno a považuji to za velmi podařené dílo. Pokud sis jej nepřečetl, tak doporučuji. Jít více do minulosti už je risk
Upřímně obdivuji, že si do toho šel bez nějaké „kompletní“ znalosti příběhu. Jak už jsem naznačil, LŽ měl pokrývat vše z Naruto světa a vyhledávání po netu muselo být značně otravné, vím to osobně. Čtvrtinu času které trávím psaní, trávím v manze/anime/wiki/novelách, abych přinášel do svého příběhu jenom ověřené informace nebo alespoň něco, co se zakládá na skutečnosti, když je to něco, co ověřenou informaci nemá. Což je vlastně i odpověď na tvou otázku, jestli jsou tam nějaké „extra“ postavy. Nejsou. Příběh je co nejvíce autentický, jak to jen jde. Kishimoto i přes své neduhy stvořil obsáhlý svět a ti, co si to přejí, tak tohle pískoviště mohou využít do sytosti a není nutné zasahovat do originálních postav, pokud si to autor nepřeje.
Samozřejmě moc děkuji za pochvalu, to co jsi vypíchnul, tedy rozhovory, vztahy je přesně to, co tam ty lidi mají najít. Když lidé nemají rádi boje nebo je naopak milují až moc, nemusí být z toho, co píšu až tak nadšený, protože nikde jsem o sobě netvrdil, že nejvíce váhy dávám právě různým potyčkám, ale když už je píšu, dávám si pozor na to, aby techniky seděli, aby to bylo napínavé, nechávám si to schválit i pár lidmi, kteří na bojích lpějí více než já. Vztahy jsou ale pro mě to nejdůležitější. Strašně rád popisuji jednotlivé přátelství, vztahy mezi rodinou a v konečném důsledku i mezi protivníky. Nejde tedy ani říct „vše co se dělo kolem“, protože by člověk mohl spíše říct, že „proč mi autor strká doprostřed popisů přátelství nějaké ty boje!“ a nebyl by daleko od pravdy. Furt je ale tahle povídka vyprávění, kdyby to nemělo zápletku, mohlo by to začít nudit.
Teď už se budu věnovat výtkám. Naruto jakožto „nevyrovnaný“ člověk si nemyslím, že je něco, kdy jsi daleko od pravdy. Jeho život je schválně popsán stylem „jednou si nahoře a jednou dole“ a myslím si, že to s osobností zamává. Mám nějaké zkušenosti a vědomosti, co se týče lidské psychiky a snažím se do příběhu zaplétat i realitu člověka jako takového. Nejde to dělat přesně. Srovnávat náš svět, kde „většinou“ válčí jenom dospělí proti dospělým se světem, kde čtyřleté dítě jde očíhnou bojové pole a sledovat hektolitry krve je ohromný rozdíl. Kishimoto ale i přesto popsal, že lidé v jeho příběhu trpí různými problémy, za což jsem rád, protože mám na co navázat. To, že sis našel jiné oblíbené postavy je ale jenom v pořádku! Slýchávám dost často, že Ameyuri je skvělá, Tayuya, Hanabi a další… tak to myslím, že je všude. V Harry Potterovi mají někteří rádi Harryho, někteří Snapea, někteří Draca a ničemu to neuškodí. Snažím se i proto dávat (i pro mě) oblíbeným postavám dost času, ale co si budeme nalhávat, tohle je 76 kapitola, ještě nějaké budou a nikdo si radši ani nechce představit, co bych musel napsat, abych uspokojil poptávku všech.
. Je zajímavé, že jsi ale zmínil Gaaru, očekával jsem jinou postavu. Každopádně Hinata tam ještě bude. Hanabi tam ještě bude. Ne asi v takovém poměru, jakou si fanoušek Hyuuga klanu může přát, ale nikdo nemůže mít vše 
.
Co se týče vztahu, nevím moc co říct, abych něco nespoileroval tobě nebo ostatním. Nejjednodušší bude asi říct, že vím, co lidé chtějí a že snad budou s dalším příběhem spokojeni. Naznačil jsem totiž že už jsou nějaké díly napsané a není jich málo, takže „budoucnost“ příběhu už je víceméně jistá.
Jo to je takový ten problém… málo smrtí? Příběh je moc nereálný. Hodně smrtí? Právě jsi mi zabil oblíbenou postavu!
Příběh dokončím už jenom z toho pohledu, že když jsem se dostal sem, tak už to nezahodím, protože by to byla ztráta času jinak. Co se týče motivace, je to složité. Minimum komentářů tomu nepomáhá samozřejmě, ale když už nic, čte to moje přítelkyně a jelikož vím, že ji tím dělám radost. Horší je to s vydáváním. Opravit ten díl, více jej zkontrolovat po příběhové stránce a pak jej na těchto nepříliš intuitivních stránkách vydávat mi vždy zabíjí veškerou chuť, ale každým dalším takovýmto komentářem cítím, že to mělo smysl. Takže… já děkuji tobě.