Kapitola pětasedmdesátá - Na moment zapomenout

Lepší život

Naruto se potřeboval na to co se dneska stalo pořádně vyspat. Spánek ale nepřicházel. Celá ta věc s jejich převratem z aktuálního pohledu vypadala jako dokončená a úspěšná. Tsunade byla Hokage a zítra ráno to bude oficiálně ohlášeno celé vesnici. Homura a Koharu už nikdy nespatří denní světlo a Shisui jim bude dělat společnost o pár cel dál. Sasuke nejspíše získá další mocné oči do sbírky, konkrétně obě oči Shisuie, které byly před několika roky rozděleny. To byla ale otázka budoucnosti, aktuálně byl Sasuke u Tsunade, která mu implantovala Itachiho oko a podle toho, co říkal Sasuke, bude mít dvě pravé oči.

Naruto zezačátku nechápal proč, v jejich světě a při schopnostech Tsunade bylo asi jedno, jestli člověk má levé a pravé oko nebo má obě pravé, ale Sasukeovi to jedno nebylo. Chtěl mít obě oči a chtěl mít i Eternal Sharingan. Levé Itachiho oko ale obsahovalo Tsukuyomi, techniku tak zvrácenou, že ji Sasuke odmítl použít, a tudíž si to oko implantovat. Sasuke bude mít tedy místo levého oka, co obětoval na Izanagi Itachiho pravé, tudíž s věčným světlem, a to své pravé si prozatím nechá. Možná že jednoho dne až bude cítit v něm přicházející slepotu, svůj názor změní, ale prozatím chtěl vystoupit ze stínu Uchiha jména.

Což Naruta přivádělo k druhé myšlence. Sasuke Uzumaki byl vedoucí odnože Uzumaki klanu, který se jmenoval Uchiha. Znělo to stále divně a Naruto každou vteřinou očekával, že Sasuke se tu objeví a s ledovým klidem pronese ‚jsi hlupák, že jsi tomu věřil', ale nikdo se tu neobjevil, a tak to stále byla pravda. Na jejich sídle se honosil oficiální znak Uzumaki a za chvíli bude viset i v celém to velkém prostranství, co patřilo dříve Uchihům. Naruto a jeho rodina byli včera sbírka dětí bez oficiálního klanu a s malým sídlem. Dneska byli uznávaný a velmi bohatý klan plný jouninů a od zítra nejspíše i jedné ANBU.

Pakura byla pro něj velkým překvapením. Když se člověk přenesl přes to, že velké překvapení bylo už to, že měl nějaký klan Uzumaki, kam má přijímat lidi. S Ansatsu, nyní už Pakurou měl v minulosti vždy takový veselý vztah, občas ho trénovala, občas cvičila s Ameyuri, někdy si jen tak sedli a klábosili. I díky ní byl lepší v obraně a v koordinaci svého větrného elementu s nějakým jiným, proto mohl spolupracovat lépe se Sasukem i celý ten větrný Rasenshuriken od Karin. Pak ale přišla mise ve Vlnkové a celý jejich vztah byl spláchnut do záchodu. Jednou mu pomohla, i když nemusela proti Zvučné čtyřce a následně se jejich vztah zlepšil až po smrti Kabuta. Nyní měla mít jejich jméno a podle všeho jej poslouchat jako svého vůdce. Bylo to přinejmenším zvláštní. To vše si ale ujistí zítra.

Další věc, co ho nenechala spát, bylo to, co jim řekl Itachi. Pokud nenabrali více lidí, tak už zbývali jenom čtyři členové. Madara Uchiha nebo někdo, kdo se za něj vydává, ale Sharingan má, a to se schopností se zhmotnit, kde chce a potřebuje. Byl prakticky nesmrtelný a člověk se ho mohl dotknout a zranit ho jen tehdy, když byl Madara v pevné podobě, jinak to bylo, jak mlátit ducha. Další člen byl jakýsi Zetsu. Člověk křížený s rostlinou jej nejlépe charakterizovalo. Dobrý senzor a mohl být téměř kdekoliv, protože se mohl nějakým způsobem spojit se zemí a objevit se jinde. Všichni členové Akatsuki tedy předávali své zjištění Zetsuovi a ten je přenášel někomu, kdo si říkal Pein. Pein a Konan byli kromě vládců Deštné taktéž vedoucí Akatsuki. Pein měl RInnegan a spoustu silných technik s tím spojených a Konan ovládala papírky na takové úrovni, že se v ně mohla změnit nebo si nechat třeba z nich narůst křídla a pomocí nich létat.

No a taky se konečně dozvěděli, k čemu slouží ty prsteny, které tak úspěšně kradli. Při vyjmutí démonů je potřeba, aby ti, co jej vyjímali, stáli na nějaké soše na jejím prstu a s pomocí té techniky a prstenu pracovali několik dní. Čím méně lidí s prsteny, tím to trvalo mnohem déle. Itachi předpokládal, že zbývající čtyři členové budou muset s naprostým soustředěním trávit možná až tucet dní na vyjmutí jednoho démona. Znělo to tedy jednoduše, zabij jich co nejvíc a problémy buď zmizí, nebo se oddálí, ale hlavně nikdy nenech prsten bez ochrany. I proto všechny prsteny dali nějaké hlídací žábě, která odešla zpět domů na jejich horu. Tam je nikdo ani ten Zetsu nenajde, a kdyby je někdo potřeboval, Karin nebo Jiraya je přivolají zpět.

S Jirayou nakonec dali pár informací dohromady i o té Konan a Peinovi, což měl být prý Nagato, když měl Rinnegan a pak už jenom stačilo naplánovat to, co se bude dít. Jiraya a Karin zamíří do Deštné ji infiltrovat. Tobirama, Sasuke, Fuu a Naruto zamíří na ten ostrov, co jim nabídl Raikage.

Něco mu říkalo, že se měl následujících pár dní pořádně vyspat, protože pak to bude mnohem složitější. Je jen škoda, že mozek byl proti. Kdyby Tayuya nezahřívala Shikamarovi postel, mohla mu teď zahrát nějakou ukolébavku. Život byl tak moc nespravedlivý, mu proběhlo hlavou, až se musel nahlas zasmát.

***

„Slyšel jsem, že tu bydlí nějaký Lord Uzumaki, poctí mě svým drahocenným časem?" uslyšel Naruto známý hlas pod svým oknem.

„Audienci s Lordem Uzumakim dostávají jenom ti členové Mlžné, kteří sebou něco nesou," zakřičel Naruto zpět.

„Óh Lorde Uzumaki, nesu vám všechny své meče," pokračoval v dělání hloupostí Suigetsu. „Oblékni se a přijď ven," zvolal nakonec vážně a šel si sednout na lavičku.

Když Naruto vyšel ven, už tam byla Karin i Sasuke a kousek vedle stojící Tobirama. „Vy snad nikdy nespíte," protáhl se Naruto. „Tak povídej."

„Našel jsem svého bratra, rozloučil jsem se s ním, odnesl jsem jeho tělo do Mlžné, kde mi za něj dali pár věci, co mi zbývalo do sbírky a voalá," zvolal Suigetsu, „jsem tady."

„To bylo hodně ve zkratce," zívl Naruto. „Co potřebuješ od nás?"

„Někde sehnat pár těl. Nebo teda nejdříve jedno, abychom se ujistili, jestli můj bratr opravdu měl všechny meče, o kterých jsme se bavili. A pak? Mám tady DNA z Jinina, Kushimaru a Jinpachiho. Tak jaký jsem?" mrkl na ně Suigetsu a nadhodil hodně namyšlený výraz.

„No… Ameyuri je po smrti, takže jsem vedoucí naší organizace, která čítá mocného jednoho člena. Jestli po oživení tvého bratra má opravdu tři meče u sebe, tak s třemi, co jsem získal já, máme všechny dosažitelné. V ten moment si můžeš vybrat, jak jsem slíbil trojici mečů pro sebe, a staneš se naším vedoucím. Bude už na tobě, kam nás povedeš, jestli přijmeš toho z Mlžné nebo si budeš cvičit své studenty. Nebo navždy skončíme ve dvou."

„No v následující válce proti Akatsuki, jestli ta možnost je, bych nechal bojovat bývalé majitele a pak až to skončí? Udělám z toho asi celosvětovou organizaci nebo tak něco," pokrčil Suigetsu rameny a napil se ze své láhve s vodou.

„Jak říkám, bude to tvoje starost. Já se do toho angažovat už nebudu. Zvládl jsem na slušné úrovně dva meče, teď budu cvičit se Samehadou, která mi ve válce asi nejvíce pomůže a pak až bude klid, se rozhodnu. Buď si najdu dva studenty, nebo oba meče předám tobě a nechám si jenom jeden. Přinejhorším si je nechám všechny a budu je střídat, nemyslím si, že bude někdy takový klid, abych mohl doslova položit meče na hřebík."

„Dobrá," řekl Suigetsu a vstal z lavičky. „Dojdu pozdravit novou Hokage a poprosit ji o nějakou misi, kde by se dali sehnat nějaké lidské oběti. Sasuke půjdeš se mnou, ať to uděláme na místě? Nechce se mi sem vláčet čtyři lidi."

„Hm," souhlasil Sasuke.

„Pak se tu ještě stavím, chtěl bych se rozloučit s Ameyuri, když už jsem to nestihl předtím," řekl ještě Suigetsu, než zamířili se Sasukem pryč.

„Když už jsi vzhůru, tak budeme pokračovat v tréninku," přikázal Tobirama a Naruto jenom pokrčil rameny. Snad půjde teleportace lépe, než když měl plnou hlavu obav.

***

Naruto po tréninku došel domů a zamířil do kuchyně, kde věděl, že je aktuálně Tayuya. Došel k ní, zezadu ji přátelsky objal a řekl to, co potřeboval ze sebe dostat: „Omlouvám se."

„A za co?" položila nůž, co měla v ruce.

„Nemůžu vědět, jak ses cítila, ale celé tohle tajemství ti nemohlo přidat na klidu," povzdechl si Naruto.

„Myslíš to celé jmenování nového Hokageho?"

„Mimo jiné… ano."

„Není se za co omlouvat. Věděla jsem, že je to důležité. Probírala jsem to i se Shikamarem, který mě ještě před tím, než něco věděl, mnohokrát ujišťoval, že ať děláš cokoliv, máš proto důvod."

„To asi ale není omluva," pustil ji z obětí a opřel se o linku vedle. „Chtěl jsem to říct všem, tobě, Fuu, Matsuri, Shikamarovi, Kibovi a tak dále… jste přece lidé, co by mě podporovali, ale věděl jsem, že každé slovo je risk."

„Jak říkám, chápu to," usmála se na něj Tayuya.

„Budu se snažit, aby se to už nestalo…"

„Naruto. Nechme to být, jsme shinobi, nebylo to něco, co se mě až tak týkalo a nebylo mě ani potřeba."

„Ale to je ono," zamračil se víceméně na svět, „nechci vést dvojí život. Doslova mě to sere," rozčílil se tak nějak hlavně na sebe. „Fuu měsíce žere brouky a mouchy, aby byla v bezpečí. Matsuri jde zesílit někam mimo naši zemi, protože si myslí, že se to od ní očekává a nás dva ničí zbytečné zatajování věcí," a s tímhle tak nějak bez síly sklouznul po lince na zem, na kterou se posadil. „Nejsem naivní, svět není sluníčkový a plný růžových zvířátek skákající kolem duhy, ale tohle je prostě na mě moc," pokračoval, ale to už vedle něj seděla Tayuya a opírala se mu o rameno. „Nikdy ti nebudu moct dostatečně poděkovat za to, že jsi nám vybudovala klan, tolik práce, co to muselo dát… ale kromě toho byly ty poslední dny děsné. Ameyuri nás opustila, Itachi potvrdil, že bývalé vedení Listové jsou zrůdy, že Shisui je svině. Akatsuki vede někdo, koho znají jako Boha Deštné nebo Uchiha Madara a jejich jediný úkol je zabít mě a Fuu. Nechci k tomu všemu, abychom se my na sebe mračili. Neodpustil bych si to, kdybych tě od sebe odehnal."

„Sedmiletá Tayuya by ti neodpustila, že jí něco tajíš," usmála se na něj, i když to z této pozice nemohl vidět. „Sedmiletá Tayuya ale dospěla. Můžeme nenávidět to, že jsme shinobi, ale jednou jsme se tak rozhodli a musíme s tím žít. Každý má tajemství. Je možné, že ty více než ostatní, ale pokud tu pro mě vždy budeš, mezi námi to nic nezmění."

„Já jen nechci, aby naši rodinu nějaké tajemství zničilo. Podívej se na bývalý Uchiha klan, než přešel pod Uzumaki."

„Síla co?" zasmála se Tayuya, „opravdu mě mrzí, že jsem u toho nemohla být, když prohlásil, že nejnovější klan pohltil jeden z nejvýznamnějších klanů a zakladatele Listové. Ty výrazy musely stát za to. Teď ale to, co chceš slyšet. Důvěřuji ti celým svým životem. Shikamaru je perfektní partner, Karin je úžasná ‚sestra', ale jsi to ty, kdo mě zachránil. Nyní je to jen oficiální, jsi hlava mého klanu, ale kromě toho jsi světlo v mém životě, které věřím, že mi bude svítit celý život na cestu. Když mi budeš něco chtít říct, budu tu naslouchat. Jestli nebudeš moct mi něco říct? Sejdeme se tady, sedneme si, opřeme se o tuhle linku a budeme se objímat a důvěřovat si bez vyřčených slov."

„Vždy ti budu svítit na cestu, v tomhle životě i v tom dalším," chytl ji za ruku.

„A proto se nemusíš nikdy obávat, že bych ti něco neodpustila nebo že bychom si už tak nebyli blízcí," přidala i svou druhou ruku do toho sevření. „Strávila jsem dlouhou dobu, aby si mohl být vedoucí našeho klanu. Všechny jsme tě tak braly, teď je to ale oficiální, nikdo nebude moct rozhodovat o nás kromě tebe a ať se stane cokoliv, budeš v jakékoliv situaci, vždy budeš vědět, že máš důvod proč se vrátit zpět domů. Ameyuri tu možná už není, ale vezmu na sebe její místo, vlasy už máme podobné," usmála se na něj. „Všechno bude v pořádku, postaráme se o to. Fuu přestane jíst cvrčky, Matsuri dáme domácí vězení. Otráveného Shikamara občas dokopeme sem, aby si nemyslel, že budu furt jen u něj a Sasuke s Karin nevypadají, že by někam chtěli mizet. Nakonec tu budeme jedna velká rodina a jenom se budeme rozrůstat."

„Zní to krásně," zasnil se Naruto. „Ještě si nějak rozdělit těch stovky nemovitostí co vlastníme."

„Hrozný magor ten Sasuke," zasmála se Tayuya znovu nad tím, co Sasuke udělal. Otázka byla jen jedna, měl to v plánu dříve nebo teprve až se přidal do tulícího klubu Karin?

***

„Ťuk ťuk," zvolal Naruto, protože dveře byly otevřené, a tak se na ně blbě ťukalo. „Můžu?"

„Určitě, pojď dál," ozvalo se zevnitř. „Zavřeš za sebou?"

Naruto tedy zavřel, vyhnul se pár krabicím na chodbě a došel do obýváku. Tenhle apartmán byl opravdu jedna obývací místnost a kuchyně.

„Těch krabic si nevšímej," řekla mu Pakura a došla k oknu, kde zatáhla závěs. „Konečně můžu být sama sebou," řekla, když se ujistila, že ji nemůže nikdo jiný vidět a mohla si tak sundat masku a zrušit henge.

„Budu si asi chvilku zvykat, nejdříve ses furt měnila a trochu mě přiváděla k šílenství a teď už budeš mít jen jednu podobu."

„Upřímně jsem ráda, že Tsunade-sama mi dovolila do budoucna nosit jen masku, občas jsem zapomínala, jak vypadám," zakroutila Pakura hlavou. „Není ani proč to skrývat dle mého. Kazekage pomalu ani neví, kdo jsem, kromě historických záznamů, bude ji nejspíše jedno, co dělám ve svém volném životě. A stejně mrtvý lidi nemůžou být nukeninové."

„Zajímavé moudro," odfrkl si Naruto.

„Dáš si něco k pití, když už jsi přišel sem?" nadhodila a ukázala mu, kam se má posadit. Měl na výběr, postel nebo pohovku. Zvolil radši pohovku.

„Kdybych věděl, že tě budu rušit od stěhování, přišel bych jindy," řekl Naruto, když se posadil.

„Upřímně jsem myslela, že to bude odsýpat rychleji. Věděla jsem, že jsem ženská, ale i tak mě překvapilo, kolik věcí mám."

„A to nežiješ se čtyřmi v jednom domě," odtušil Naruto. „Takže tohle je tvůj osobní apartmán?"

„Každý člen ANBU dostane kromě postele na velitelství takovýto apartmán. Když přijdeš z mise a chceš si jenom odpočinout nebo tak. Moc jsem ho nepoužívala, jak jsi určitě pochopil, bydlela jsem se Shisuiem. Teď přišel ale vhod."

„Chápu. Chceš ještě pomoc nějak se stěhováním?"

„Ne děkuji," odmávla jej, přinesla si vodu z kuchyně a sedla si k němu. „Tak povídej své rozhodnutí."

Naruto jenom vyndal ten spis, který byl podepsaný, jestli chtěla být Pakura Uzumaki, stačil její podpis. Ještě jí ten papír ale nepodal. „Chci vědět detailně proč. Chápu svou rodinu, chápu i nějakým způsobem Sasukeho, který měl na toto rozhodnutí měsíce. Ty jsi mě ale šokovala tvým impulzivním rozhodnutím, pověz mi své důvody."

„Mluvila jsem tam pravdu. Zachránil jsi mi ty a Kabuto život, i když jsi o tom třeba roky nevěděl. Kabuto už nežije a kdyby ano, stejně by se asi nechal taky přijmout do tvé rodiny. Chci někam patřit, nejdříve jsem si myslela, že to bude v budoucnu pod klan Uchiha jako manželka Shisuie, ale…"

„Mrzí mě to, co jsme museli udělat."

„Mě také, ale jinak než tebe. Znám tě, lituješ toho, že odhalení Shisuie znamenalo, že Sasuke ztratil poslední střípek rodiny a já svého přítele. Mě mrzí, že jsem byla slepá. Jsem kunoichi, ANBU, hrdinka Písečné, byla jsem připravená na vše, málo co mě položí. Zabíjení, mučení, předstírání patří do našeho života a povolání. Ale když mě tenkrát poslali umřít, abych svou smrtí spustila nějakou odezvu ve vesnici, porazilo mě to. Milovala jsem svou zemi, užívala jsem si těch dobrých vztahů, viděla v lidech to nejlepší a trénovala malou Maki, ve které jsem spatřila sama sebe. Tak pilná, plná chuti a nadšení, byla jak houba na vše, co jsem ji mohla naučit. Věděla jsem, že v budoucnu chci, aby byla v mém týmu, nebo jsem byla její mentor, jak to máš ty s Hanabi. Měla jsem krásný a spokojený život, ale rada vesnice se rozhodla, že více posloužím jako mrtvola… řekla jsem si tehdy, holka už nebuď nikdy takhle hloupá, lidé lžou běžně, nenech se nachytat. A já si myslela, že se toho držím, byla jsem dobrá v Rootu, pak jsem byla skvělá v ANBU a celou to dobu plánovala, jak popravím celou Písečnou radu," zasmála se tiše.

„Zasvětila jsem svůj život misím, které mě udržovali příčetnou a ve volném čase si představovala jenom ty mrtvé pohledy radních a pak přišel Shisui… chudák Shisui, milý, pozorný, hezký a plný trápení a touhy po pomstě. Zabili mu přece celý klan a musí se starat o svého nevlastního bratra," odfrkla si naštvaně, „nejsem nejmladší, věděla jsem, že jestli chci trávit s někým celý život a mít děti, je správný čas se do takového vztahu pustit a kde najít lepšího člověka než někoho tak odhodlaného, schopného, a ještě k tomu někoho, kdo se dokáže postarat o dítě a být dobrý vzor? Byla jsem zamilovaná a přestala vnímat ten svět tak jednotvárně, jako cesta za pomstou je. Myslela jsem si, že dělám to samé pro něj. Jsem ta, která pomůže Shisuiovi přemoct jeho temnou touhu po vraždě Itachiho! On byl ale mezitím nejlepší kamarád Itachiho a společně vedli debatu o tom, kdo ostatní členy vyvraždí a kdo komu předá oko. Nenávidím ho! Kdybych měla sedm kunaiů a před sebou sedm členů Písečné rady a Shisuie, skončí Shisui jako jehelníček. Tolik let mě obelhával, tolik citů, co se nezakládaly na pravdě. Cítím se zhnusená sama sebou."

Naruto si jenom opřel hlavu, aby se koukal do stropu a nemusel se dívat Pakuře do očí. „Měl jsem Shisuie taktéž rád, byl milý a úžasný bratr pro Sasukeho. Byl to skoro až závod, kdo má lepšího brášku. Samozřejmě bych se vždy hádal, že byl Kabuto lepší," zasmál se suše. „Pak ale přišla ta mise ve Vlnkové. Chápal jsem, že Kaiza byl mrtvý a nešel zachránit, když jsme jej našli na tom náměstí. Nevinil jsem vás, jenom sebe. Pak jsem ale uspořádal tu životní misi. Našetřil jsem s Vlnkovou peníze a dál to neřešil. Tayuya měla svůj úkol a já jí věřil, že i přes smrt Kaizy to vše dopadne dobře. Moje milovaná Karin ale byla chytřejší než já, došlo ji, že spolehnout se můžeš jenom na sebe, a tak vyloženě přes výhružky donutila Hokageho, aby na tu misi poslal ještě mě a Sasukeho. To jsem se ale dozvěděl až posléze. Mise byla fajn, pak ale přišel Zabuza. Vyslali jsme světlici, protože jsme věděli, že jste maximálně dvě minuty od nás. Rozhodl jsem se, že dokážu podržet za cenu všeho možného dvě minuty Zabuzu, protože pro něj bude zajímavé to, že jsem student Ameyuri. Dělal jsem opravdu vše možné. S Karin jsme byli sehraný, ale v ten moment jsem věděl, že stojím proti něčemu, co je neporazitelné. ANBU jsou ale kousek! Nemyslel jsem pomalu na nic jiného. Ochraňuj Karin, vyčkej na ANBU! Celé jsem si to opakoval a pak jsem skončil v bezvědomí."

Naruto se na moment zastavil v proslovu a pak pokračoval: „Ale probudil jsem se a zdržel jsem je. Shisui a Ansatsu už tu někde jsou a nejspíše zachraňují holky a Sasukeho na mostě! Tak to ale nebylo. Byl jsem polomrtvý, Kyuubi na mě doslova sral a přede mnou Zabuza, co mi říká, že jsem za deset sekund mrtvý. V ten moment jsem věděl, že žádné posily nepřijdou. Věděl jsem, že se musím obětovat, abych zachránil Karin. Tak jsem spustil nyní už zakázanou techniku, po kterém jsem věděl, že umřu," dopověděl své vyprávění téměř bez emocí a ani nezaznamenal to, že vedle něj Pakura pláče. „Očividně jsem nezemřel, Kyuubi mě zachránil, Sasuke byl frajer a celé to dopadlo tak nějak dobře. Jedna ruka za to, že můj tým přežil a já se stanu šermířem? Skvělá věc. Pak ale přišel Gato a já věděl, že ještě není vše u konce. Vzal jsem celý ten hněv a rozhodl se jej zabít, celá ta zuřivost a nenávist k vám, že jste nepřišli? Proměnil jsem ji na Gatoa. Třeba vám ublížil, třeba zradil všechny a nemohli jste přijít na pomoc. Haku mi razil cestu a já už cítil ve svém těle, jak jej usmrtím… a pak jste se objevili vy."

Pakura už měla v ten moment obličej v dlaních a nedokázala zastavit proud slz.

„Tu nenávist, co jsem pocítil, jsem nikdy dřív nepoznal. Být to jiný okamžik, asi by mě Kyuubi ovládl a já bych mu nechal volné pole působnosti. V ten moment to ale nešlo, byla za mnou má rodina a Sasuke. Tak jsem to jenom polkl a věděl, že za tohle rozhodnutí skončí ten, co jej vymyslel v pekle. Jiraya a Tsunade byli možná ještě nasranější. Ve světě neexistuje mnoho jistot, co jako shinobi Listové máš, ale nikdo nikdy nešahá na to, že by ti posily nepřišly na pomoc. Možná dříve, když žil Kakashiho otec, Sandaime Hokage ale trval ke konci své vlády na tom, že cena lidského života je stejně důležitá jako mise. Mohli jste nás zachránit a splnit tu misi. Sasuke by měl idol ještě větší a já bych tě měl na stejném podstavci jako Ameyuri. Vy jste ale rozhodli jinak."

„Taková troska jako jsem teď," pověděla Pakura tiše a zničeně, „jsem byla dlouhou dobu i po té misi. Když Shisui rozhodl, že to zvládnete, věřila jsem mu. Byl legenda a jeho oči viděli více než ty moje. Pak jsem tě ale viděla na tom mostě a poprvé v životě jsem cítila, že jsem měla před těmi lety v té propasti radši zemřít. Kabuto mě zachránil, protože jsi ho změnil a já se vědomě rozhodla, že poslechnu svého přítele, místo toho, abych šla svého zachránce vysvobodit já. Od té doby, už nikdo ani v soukromí neviděl, jak vypadá moje já. Nedokázala bych se podívat na svůj odraz v zrcadle. Ta Pakura, co by obětovala svůj život, aby se malá Maki měla lépe, zemřela, když se rozhodla, že si pět geninů poradí se Zabuzou, abych já lépe splnila misi. Byla jsem v ten moment stejný monstrum jako rada Písečné," stále mluvila do svých dlaní, aby nemusela ukazovat svoje slzy, i když to bylo poznat samozřejmě jinak.

„Já ale dospěl," dodal Naruto po chvilce, kdy se snažil urovnat si myšlenky. Ve světě bylo už hodně nenávisti a smutku, aby jí nechal trápit déle, než to bylo třeba. „Gatovi peníze prý ulehčili mnoho věcí, a dokonce spousta sirotků má teď lepší život, protože část těch špinavých peněz posloužila i k tomu, aby se s dětmi nezacházelo tak špatně jako se mnou. Ruku jsem dostal novou, stal jsem se šermířem a s mým týmem mě to spojilo. Neodpustil jsem to ani vám, ani Hokageovi, ale vedl jsem život dál. Potkal jsem Jirayu, Tsunade. S nimi a Ameyuri jsme si vymysleli plán, jak změnit tento svět k lepšímu. Vybudujeme mír, zamezíme válkám, lidé se nebudou nenávidět, a tak jsem začal pomalu odpouštět. Hokage byl dlouhé roky mým jediným kamarádem, nedovolil jsem sám sobě, aby ten vztah byl navždy zničen kvůli jedné misi. Shisui byl Sasukeho bratr, nikdy jsem jej nechtěl vidět už, ale v mé hlavě nebyla myšlenka pomsty a pak jsi tu byla ty," povzdechl si, „udělala jsi po ty roky mnoho věcí, abys tu křivdu napravila. Nebavím se ani o tom veřejném. Karin si všímala, že jsi na mě dávala častěji pozor a jak už jsem zmínil na pohřbu Kabuta. Chápu, že jsme shinobi a vím, že jsi myslela vážně, když jsi tam v úklonu nad hrobem řekla, že čert má vzít peníze, co přinesl Gato."

„Tvoje odpuštění pro mě bylo vysvobození," přiznala a setřela si slzy. „Jsi jediný člověk s tak obrovským srdcem, který dokáže odpouštět i takovéto skutky."

„Kromě Sandaime Hokageho. Nevím, jak dokázal odpustit a spolupracovat s Danzem, když ho chtěl minimálně dvakrát zabít. To bych já nedokázal."

„Myslím si, že ano," snažila se na něj usmát, „kdyby Sasuke tu noc navždy odešel, stejně bys mu odpustil."

„Kdo ví," vrátil ji úsměv, „takové věci už se nedozvíme naštěstí."

„Teď bys mu mohl jako vedoucí klanu nařídit cokoliv."

„Jako bych mohl tobě," řekl a podal ji ten papír, co měla podepsat. „Pokud si to přeješ, nebudu ti bránit. Udělám vše proto, abych byl tou nejlepší ‚rodinou', kterou jsi mohla mít. Shisui je už uzavřená minulost, tam ti asi nepomohu. Temari je ale má známá, věřím, že dokážu z rady dostat aspoň omluvu, když ne nějaké vyrovnání. Vytvořím lepší život pro všechny, Sasuke už má klid v duši, když všichni viníci kromě Madary dostali to, co si zasloužili. Myslím, že ostatní Uzumaki jsou taktéž spokojení, takže nyní už po tvém podpisu zůstaneš jenom ty a já. Bude jen na nás, abychom se z toho dostali. Z celého toho koloběhu nenávisti, obviňování a kdo ví čeho dalšího."

„Pomůžeš mi zapomenout?" zeptala se po chvilce a podívala se na něj trošku jinak, jako kdyby byla v něco pevně rozhodnutá.

„Na co konkrétně?"

„Na vše. Můj skončený nemocný vztah se Shisuiem, moje pozůstatky nenávisti proti sobě… to, že už tu není s námi Ameyuri, která mi v téhle vesnici byla jedinou ženou, před kterou jsem se mohla cítit jako já… na jeden večer a noc mi dovol zapomenout, že jsem tam tenkrát nebyla důslednější a nechala tě tam trpět," položila mu ruku na nohu a přiblížila se. „Stačí mi jen jeden večer."

„Jsi si tím jistá?" nebyl Naruto hlupák, aby nevěděl, co tím myslí. Taktéž samozřejmě věděl, že tohle nebylo v žádném případě zdravé řešení problémů.

„Věř mi, nikdy jsem si nebyla jistější," byla u něj hodně blízko a jejich oči z této vzdálenosti říkali tomu druhému naprosto vše. Naruto nepotřeboval Karin, aby věděl, že mluví pravdu ze srdce, i tam si ale mohl člověk lhát, kdyby chtěl. „Ten papír ti podepíšu ráno," přidala, když mu položila ruku na rameno, aby v této poloze udržela rovnováhu a mohla se mu déle dívat do jeho očí. „V ten moment budeš můj vedoucí. Pro tuhle poslední noc jsem ale jenom Pakura a ty Naruto. Ten nejdůležitější člověk, který se objevil v mém životě a taky ten jediný, který mi zůstal… a pokusím se ti teď ukázat, jak moc lituji toho, že jsem si to neuvědomila dříve."

„Ukaž tedy," nechal se i Naruto pohltit tímhle momentem. Vykašlal se na to, co je správné a co ne. Na nějaký omezený čas zapomenout, jak nejdůležitější lidé v jeho životě pomalu mizí. Pak už následně na svých rtech ucítil ty její. Jeden polibek a přestal vnímat svět kolem. Zapomenout bylo krásné slovo a něco naprosto jednoduchého v tento moment. Cítil její ruce ve vlasech, zaznamenal její jazyk ve svých ústech, a i když to bylo vše nové, podvědomě věděl, co musí dělat. Svět shinobi bylo místo, kde byl člověk připraven na vše, automatičnost udržovala ninji na životě, tohle bylo stejné, jen tato automatičnost přinášela vzrušení a to nejkrásnější, co život nabízel. Jeho ruce okamžitě skončily na jejich zádech, které byly holé. Její triko bez rukávů pokrývalo jenom předek, a tak mohl cítit její teplo a přitáhnout si ji blíž a prohloubit jejich polibek. Za chvíli mu to přestalo stačit. Chtěl více, mnohem více. Oddálil se na moment, její možná slova zastavil tím, že jí dal ještě jeden vášnivý polibek a pak jí celé tohle triko přendal přes hlavu. Jeden pohyb a byla před ním od pasu nahoru nahá. Bylo to jednoduché ale vzrušující, ta moc a vědění, že tohle může, jej celého naplňovala.

„Jsi nádherná," dokázal ze sebe dostat, když ji měl takhle blízko před sebou.

Jako odpověď přišlo jenom to, že jej chytila za tvář a jejich souboj jazyky pokračoval dál. „Méně slov," řekla mu, když se nadechla, „a ještě méně oblečení," začala s obvazem kolem krku, který byl tradiční pro sadu oděvů, co mu dala Ameyuri, když jej oficiálně přijala jako svého studenta. Než mu ale tohle stihlo projít hlavou, jeho volné triko s dlouhým rukávem už leželo na zemi taktéž. Naruto se možná trošku bezmyšlenkovitě snažil schovat svou škaredou ruku, ale Pakura jej zastavila. Svou rukou přejela z jeho tváře na krk a po ramenou pokračovala přes kovové brnění s pečetí, pod kterým měl Sharingan po celé jeho nelidsky bílé ruce. Následně se naklonila tak, že Naruto cítil na své hrudi její prsa a ona mu kousek po kousku dávala pusu na celou tuhle ‚umělou' ruku. „Nikdy se za to nestyď, prosím," pověděla mu a pak se opět vrhla na jeho ústa.

Za chvíli se ale postavila, stoupla si na místo, kde by měl nejlepší výhled, a užívala si každé sekundy, kdy jeho pohled visel na jejím těle. To jí ale nestačilo, kousek po kousku ze sebe sundávala další oblečení, aby měla jeho pozornost ještě déle. Pak už ale stála před ním plně nahá a její úsměv nedokázal z jejího obličeje zmizet. Věděla, že se mu líbí. Měla jistotu, že pro tento večer je ona to jediné v jeho hlavě, stejně jako ona měla teď ve své hlavě jenom jeho.

Ukázala na jednom prstu, ať ji následuje, vyhnula se pozpátku konferenčnímu stolku a zamířila k posteli. Na ní si sedla a pozorovala, jak Naruto plní její přání a postupně ze sebe sundal všechno oblečení a stál taktéž před ní. Ona si jenom spokojeně lehla a chvilku viděla jen strop, než se v jejím pohledu objevil on. „Chci být jenom tvoje," pověděla a její tělo se zachvělo, když se jí dotkl.

„Jak si přeješ," řekl jen, než ji chytil za ruce, které měla za hlavou, a znovu políbil. Věděl, že na tenhle večer nikdy nezapomene a udělá vše proto, aby to bylo oboustranné.

***

Když se Naruto probudil, ucítil, že je v posteli sám. Trochu zmateně otevřel oči, zdálo se mu to dost reálné, aby celý večer bylo jenom genjutsu a Tsukuyomi si Sasuke implantovat nenechal. Když se ale podíval kolem sebe a jeho oči si trošku navykli na tmu, spatřil jednu zapálenou svíčku na jedné straně stolku mezi postelí a pohovkou a na druhé straně toho stolku seděla Pakura s papírem v ruce. Měla na sobě jenom jakýsi župan, takže stále mohl detailně vidět její postavu a vše, čeho se mohl tak dlouhou dobu dotýkat.

„Dobré ráno," pověděla mu mile, i když podle všeho bylo ještě pár hodin před svítáním.

„To nejlepší po dlouhé době," řekl téměř automaticky.

Pakura se jenom krásně zasmála. „Cítím to podobně, i když já nikdy nebyla nějaký extra spáč, takže se omlouvám, že jsem tě asi vzbudila tím, jak jsem zmizela z postele."

„Nepohrdnul bych, kdybych kromě usnutí se mohl s tebou i vzbudit. Říkala jsi, že mi patří celá noc a nikde nevidím žádné slunce," použil něco ze svého sebevědomého slovníku.

„Říkala jsem to, že?" položila si volnou ruku na bradu, jako kdyby přemýšlela. „V tom případě, musíme ještě pokračovat tedy. Slib je slib."

Naruto mohl opět sledovat, jak si sundává tu jedinou část oblečení, co jí téměř celou zahalovalo. Župan skončil na zemi, ona ale stále v ruce držela ten jeden papír, i když jí to trochu zkomplikovala svlékání. Pak se otočila k němu zády a hodně přehnaně se sklonila na ten stůl, aby jej podepsala. Naruto si ale na ten výhled rozhodně nestěžoval.

„Uzumaki-sama," řekla, když položila papír i to něco, čím to podepsala a otočila se k němu. Následně si klekla na jedno koleno, jak to dělají shinobi před Hokagem. „Nyní jsem jenom vaše. Tělem i duší," slíbila mu.

„Pojď mi to dokázat," usmál se na ní i nad tím, jak přehnaně oficiální je.

„Jak si můj pán přeje," vrátila mu úsměv a z pozice ve které byla, se rozhodla ke své posteli dojít po čtyřech.

Naruto stihl sotva poděkovat někomu, že si ve svém životě přečetl několik knih, než byla Pakura u jeho nohou visících z postele. Jinak by nebyl nikdy na tuto situaci připraven a cestou za úplností omdlel.

***

Naruta i Pakuru nyní už ráno probudilo zaklepání na dveře. Oba to okamžitě donutilo se jít obléct. Narutovi to trvalo trochu déle, protože dokud mohl, tak pozoroval vše důležité před sebou. Pakura se tomu jenom zasmála a oblečená za sebou zavřela dveře a vydala se na chodbu otevřít.

„Jste oba oblečeni?" zeptal se Tobirama a Pakuru ani nepřekvapovalo, že věděl vše, protože přece jenom byli s Karin nejlepší senzoři Listové.

„Doufám," pustila ho dovnitř a zavřela za ním. Když přišli oba do obýváku, bylo již otevřené okno a Naruto seděl na pohovce.

„Děje se něco?" zeptal se Naruto okamžitě. Tobirama by určitě nepřišel jen tak.

„Dozvěděl jsem se další informaci od Ajisai. Nic, co by ovlivnilo ostatní, nic nového o Konan nebo Peinovi," pověděl jim Tobirama, „ale z nějakého důvodu si věnoval Ajisai více času, než bylo nutné, a to až tak, že naši myšlenku míru tlumočila v Deštné."

„Chci, aby jej pochopili všichni," cítil nutnost Naruto se obhájit.

„Netvrdím, že nesouhlasím," ubezpečil ho Tobirama, „můj klon mi předal ve zkratce toto, dostala misi třídy S, právě na ní míří a pokud něco znamená můj profesionální odhad, zemře na ní."

„Stala se chuninem před chvílí, co to má za logiku?"

„Hodně lidí zemřelo při válce, další při civilních bojích, ti důležitý se musí starat o něco jiného," odtušil Tobirama, „je to jak v mé době, nedostatek shinobi a mnoho věcí, co se musí udělat. Je chunin, má věk, nějaké schopnosti a je potřeba. Je to smutné, ale takový je život. Když bude mít Deštná štěstí, možná zemře až poté, co misi dokončí."

„Co je to za misi?" pokračoval Naruto v zjišťování dalších informací.

„To v čem je Deštná známá, hádám," přidala se poprvé Pakura do debaty, „nájemná vražda."

„Správně, v zemi, kde se Deštná nachází je vesnice zaměřená na produkci jídla, což pro Deštnou, která má přístup jen k vodě, je velmi důležitá komodita. Podle toho, co Ajisai říkala svým kolegyním, má za úkol donutit tuto vesnici v pokračování dodávky, protože ti si najali další shinobi a jídlo prodávají jinam za vyšší cenu."

„Souhlasím s odhadem, že tohle nezvládne," zamračil se Naruto a následně se zamyslel. Tohle se jej samozřejmě netýkalo, ale pak ucítil ruku na své rameni a když zvedl pohled, našel tam Pakuru s úsměvem. „Pakuro mám pro tebe úkol."

„Uzumaki-sama," řekl a poklonila se mu.

„Vezmi si vysílačku, která bude mít spojení s Jirayou, Karin a klonem tady Tobirama, kteří budou všichni za pár dní v blízkosti nebo uvnitř Deštné. Přeruš Ajisai její sebevražednou misi a v případě nutnosti ji někam ukliď. Koordinujte tuto misi spolu a buď jejich případnou podporou, jestli to bude třeba a pak se vraťte všichni bezpečně domů."

„Jak poroučíte. Okamžitě se sbalím," řekla mu jenom a Naruto využil toho, že už neklečí, aby ji obejmul. Nyní to ale bylo z jiného důvodu než kvůli dobrému pocitu. Pohladil ji po zádech a pak ucítila štípnutí. Nevydala ani hlásku, jenom se na něj s překvapením podívala.

„Buď opatrná, Pakuro Uzumaki," zašeptal ji do ucha, a to objetí ukončil. „Pojď Tobirama-sensei, budeme pokračovat v cvičení, ať se může Pakura v klidu připravit."

A s těmito slovy zamířili k jejich sídlu. „Ta značka na Hiraishin, co si ji dal na záda," začal Tobirama po několika metrech, „povídal jsem ti, proč se dává spíše na papírek, oblečení, a tak že?"

„Ano, protože když ji dáš na člověka, nikdy nezmizí, ani po smrti," věděl Naruto co dělá. „Stejnou značku dám i na Karin a Jirayu. Jednou jsem nový vedoucí klanu, tak se o všechny postarám. I když to znamená, že jako jediný vím o tom, že se můžu k nim kdykoliv přemístit. Je to možná zásah do soukromí, ale jestli je to jednou zachrání, tak si rád poslechnu tu přednášku."

„Pokud víš, co děláš," pokrčil Tobirama rameny a než došli do jejich cvičiště, tak nikdo nepromluvil, protože každý měl ještě dost věcí v hlavě, na které nesmí zapomenout, než vyrazí pryč z vesnice.

Formát pro tisk