Kapitola sedmdesátá - Záchytný bod

Lepší život

Naruto kývl na dva nové chuniny, které potkal na hlídce jeho sídla, když odcházel ven kvůli splnění svého denního rozvrhu. Oba členové klanu Nara mu pozdrav vrátili a dál se věnovali své práci. Tayuya mu vysvětlila, že Shikamaru se rozhodl tohle vzít na sebe, než se všechno ustálí a Naruto samozřejmě nic nenamítal. Strach o svou bezpečnost neměl, ale bydlela tady i jeho rodina. Trpěl by tu dokonce i Shisuie, aby je ochránil, a to se skoro rovnalo podpisu smlouvy s ďáblem.

Na pořadníku dnešního dne byl příchod Mizukage. Z bezpečnostních důvodů přicházel každý Kage v jiný den a informace o jejich příchodu měl jenom Hokage. Takže ani Naruto nechtěl nic riskovat a neptal se na přesný čas. Jednoduše se vydal k bráně brzy ráno a doufal, že Mei Terumi nepřijde až večer. Upřímně ocenil i fakt, že si může utřídit myšlenky, a proto vzal Karin z pokoje nejnovější díl Icha Icha, jelikož Ameyuri slíbil, že si ho přečte. Poté zamířil ke kontrolnímu stanovišti, kde se nacházela jakási čekárna. Tato budova sloužila k odpočinku, když se zdrželo nějaké papírování. Lidé tak nemuseli stát venku a Naruto měl tak poprvé důvod ji využít, protože jindy sedával na zemi.

Domluvil se s chuniny na hlídce, že až spatří výpravu Mizukage, houknou na něj. Položil stále nerozhodnou Samehadu vedle sebe a otevřel si první stránku knížky. Dostal se sotva k poděkování Karin za její práci, které si napsala nejspíše sama, protože Jirayu by to asi ani nenapadlo, když v tom se ve dveřích objevil stín.

„Ahoj Naruto," pověděl ženský hlas za maskou ANBU.

„Ahoj," zavřel s lehkým úsměvem knihu a podíval se na Ansatsu. „Tebe vybrali jako ANBU doprovod?"

„Nabídla jsem se," řekla a opřela se o vedlejší stěnu. „Nechám tě číst, musím být na hlídce, než přijdou, ale chtěla jsem, abys věděl, že ve stínu máš někoho, komu můžeš věřit."

„Toho si cením, nejsem zrovna v bojeschopném rozpoložení," uznal Naruto. „Jak se cítíš?"

„Neměla bych se na tohle ptát já?"

„Každý z nás má právo cítit smutek. I když jsem nikdy nezjišťoval, kdo vlastně jsi. Ameyuri to věděla. Důvěřovala ti a trávily jste spolu jako sparing partneři dlouhé hodiny. Chápu, že být ANBU znamená z části zabít své emoce, ale jestli je Kakashi nucen svým svědomím neustále navštěvovat ‚hroby' svých přátel, a to byl ANBU kapitán… tak asi ani pro vás ostatní není lehké přijmout ztrátu."

„Ne to není," uznala Ansatsu, „byla jsem celou noc u jejího těla. Oficiálně na hlídce, pokud mě ale někdo viděl, jak sedím vedle ní a omlouvám se, tak to nepopřu," následně se smutně usmála. „Kdybys potřeboval pomoct s nějakým zařizováním, dej mi prosím vědět. Moc ráda bych se toho účastnila. Věřím, že Ameyuri by to pro mě také udělala."

„Ovšem. Neoficiálně jsem stejně musel počkat na Mizukage. Když se dostala Mei Terumi k moci, tak zrušila příkaz, který označoval Ameyuri jako nukenina. Takže i když byla oficiálně civilista Listové, myslím, že si bude Mizukage přát rozlučku v soukromí a účast na pohřbu. Zítra pro tebe pošlu klon, až bude Mizukage ubytovaná, pokud tedy nebudeš znovu ve službě."

„Děkuji a Naruto," vzpomněla si ještě Ansatsu. „Pokusím se zajistit, abys mohl vědět moje pravé jméno. Domnívám se, že už jsi ho měl znát roky, ale stále asi nebyl správný čas nebo tak něco."

„Je komedie, že ty sama ho nemůžeš prozradit a moje tajemství, které má být třídy S, můžu prozradit kdykoliv."

„Říká to dost o tom, co je pro vesnici důležitější," ušklíbla se.

„Zkusíme to zařvat nahlas najednou, a kdo z toho bude mít větší problém?" nadhodil Naruto vyzývavě.

„Asi si to nechám ujít," usmála se na něj, „zatím se opatruj Naruto a kdyby něco, věz, že jsem po ruce," s těmito slovy Ansatsu zmizela zpět do stínu a Naruto pokračoval ve čtení. O co že bude mít hlavní hrdina blond vlasy.

**

Jiraya si prohlížel zboží vystavené za sklem jednoho obchodu na rušné ulici Listové a nějakou tu minutu se nemohl rozhodnout, jestli vstoupí dovnitř nebo ne. Tak to tedy alespoň vypadalo, pokud by někdo Jirayu sledoval, protože jeho vůbec nezajímalo, co v obchodě prodávají. Stačil mu odraz, který mu nabízelo sklo výlohy. Svůj úkol si splnil. Jeho cíl tudy má dnes projít a koupit si ve vedlejším obchodě nějaké pečivo na snídani. Následně má projít kolem místa, kde se nachází Jiraya. Jelikož taková operace nebyla Jirayova první a ani poslední. Byla velká šance, že to půjde přesně podle plánu.

Jiraya uslyšel cinkot zvonků, jak se dveře z pekařství otevřely a jeho cíl vyšel ven. Vyhnul se jednomu vozíku s potravinami, což jej posunulo blíže ke kraji a prošel by těsně vedle Jirayi dál, kdyby se ovšem poustevník neotočil na patě a nenarazil do něj.

„Sakra!" zanadával Jiraya.

„Jiraya-sama," ozvalo se od člověka, kterého málem srazil. „Moc se omlouvám. Nevšímal jsem si, kam jdu."

„Moje chyba," odmávl to Jiraya a podíval se na roztrhnutý pytlík a pečivo válející se na cestě. „Stejně jako tohle. To je zase den. Neměl jsem navštěvovat Tsunade, pak tu její smůlu chytám taky."

Jounin před ním se jen lehce zasmál. „Nic se neděje. Dojdu si pro nové. Naštěstí jsem je koupil hned tady."

Jiraya se sklonil a sebral si jeden spadlý kus pečiva ze země a kriticky se na něj podíval. „Víš co? Cítil bych se blbě, kdybych ti nekoupil něco já. O blok vedle je krámek, kde nakupuji, alespoň mě to dokope ke změně jídelníčku. Něco sladkého zní fajn."

„Není potřeba," bránil se jounin, ale Jiraya už vyhodil spadlé pečivo do koše a rozešel se tím směrem. Shinobi si jenom povzdechnul a vydal se za ním.

„Doporučuji plněné krémem," začal Jiraya jako znalec, „nevím z čeho to dělají. Radši se neptám na složení, protože dneska do všeho přidávají různá barviva a tak, ale stojí to za to. Prodavačka je trošku nahluchlá, takže mluv nahlas," pokračoval Jiraya, aniž by se podíval, jestli za ním jeho cíl jde.

„Opravdu si nemusíte dělat škodu, Jiraya-sama."

„Jestli máš děti, tak doporučuji pocukrované pečivo. Pokud ti teda nevadí že pak budou hyperaktivní."

Jounin už vzdal veškerou snahu o odmítnutí a nechal se doprovodit až na místo určení. Jiraya vstoupil dovnitř a rovnou se vydal do druhé místnosti, která byla dost holá, ale byla tam alespoň pokladna, i když nikdo za ní. Pak ale zmizely dveře i pokladna a místnost se proměnila v žabí žaludek.

„Paní majitelka mi dovolila si na chvíli její obchůdek půjčit, takže máme chvilku na soukromý rozhovor," usmál se Jiraya.

„Jiraya-sama?" nechápal jounin, co se děje. Jeho tepová frekvence vystoupala tak vysoko jako by se ocitl v ohrožení života, což se klidně i mohlo právě stát.

„Dostala se ke mně informace, že patříš do jedné vybrané společnosti," ušklíbl se Jiraya, „měsíční nepravidelné setkání, cesta tunelem, temná místnost, předseda v čele. Máte nějaké klubové tričko? Chtěl jsem přijít rovnou tam, ale kdybych neladil, cítil bych se blbě."

„Nemám tušení-."

„Ale no tak, jsme přátelé. Vidíš?" ukázal na místnost. „Kdybych chtěl vědět, jestli mi nelžeš, tak ti vtáhnu do země nohy a poznal bych to ihned z čakry, ale to není potřeba že?"

„Ne."

„Tak se mi to líbí," usmál se Jiraya a vyndal ze své kapsičky jeden srolovaný svitek. „Tohle předáš vašemu předsedovi. Je tam způsob, jak mě nenápadně kontaktovat. Takže se nemusí obávat, že bychom takovéto srandy museli opakovat. Opakovaný trik přece jenom není tak zajímavý. Postavili jste si vaši tajnou radu kvůli jednomu cíli. Já jej do měsíce bez boje splním. Očekávám vaši plnou podporu."

„Měsíc není mnoho času pro takovou skupinu, kdyby teoreticky existovala," dostalo se mu odpovědi.

„No rád bych si hrál na špiony s vámi, jsem ale muž činů, takže necelý měsíc musí stačit. Předej tu zprávu. Hlavně nikdo z vás neudělejte nějaký nesmysl, abyste se před finálem neprozradili. Za měsíc se budete moct stýkat veřejně u saké v restauraci. A nyní běž. Čas na nákup už uplynul a nezapomeň si vzít pečivo, co je položené u dveří, když už jsme se tu kvůli němu sešli," a s těmito slovy se zase objevily dveře a Jiraya taktéž zamířil pryč. Poděkoval věrné žabce i prodavačce. Vzal si taktéž pytlík sladkého pečiva a zamířil za Karin, určitě zase nic normálního nejedla, holka jedna.

**

Naruto stál uprostřed brány jak protagonista nějakého filmu, který měl bránit svou vesnici před armádou nepřátel. Jen on sám s obřím mečem na zádech. I když takovéto fantazírování s holkami v dětství dělali pořád – a přiváděli tím chuniny k šílenství – tak dneska Narutovi v hlavě neběžely myšlenky hrdinství, ale jenom to, co říct.

Mizukage a její ochranka už byli jen kousek od něj a beze slov muselo každému dojít, že něco není v pořádku. Těch znaků bylo hned několik.

„Mizukage-sama," uklonil se Naruto, čímž jeden ze znaků na jeho zádech ještě více zdůraznil. „Vítejte opět v Listové."

„Ameyuri?" nechodila Mei kolem horké kaše.

Naruto jenom zakýval negativně hlavou, kdyby teď promluvil, porušil by shinobi kodex. Před cizími ninji se nepláče.

Mei se taktéž na chvíli odmlčela a ukázala na svou ochranku, ať vyřeší papírování u strážné boudy a přistoupila k Narutovi a podala mu ruku. „Dobrá práce," řekla, když Naruto její dlaň stiskl. „Jménem Mlžné ti děkuji za ukončení Kisameho hříchů."

„Jeho tělo je připraveno, abyste si jej vzala zpět… vlastně jen hlava, aby se lépe nesl," takhle to fungovalo. Mlžná dostane hlavu a on dostane ohromný balík peněz, jelikož jej sundal. Možná, že někde na černém trhu by dostal více, protože ti by si pak za Mlžnou došli sami a vyžadovali by ještě víc peněz, popřípadě by hlavu prodali nějakému sběrateli. Naruto ale takový nebyl, peníze mu taktéž nechyběly a v konečném důsledku v hloubi duše věděl to tajemství, že Kisameho vlastně ani nezabil.

„Děkuji, po konci zkoušek si jej vyzvedneme, tvá odměna je zaručena. Nyní jestli je vše v pořádku," podívala se na Chōjūrōa, jestli vše vyřídil. Ten ji jen přikývl. „Ráda bych viděla svou bývalou kolegyni."

Naruto jenom kývl a ukázal, že jej mají následovat. Cestou Naruto a Mei udržovali neutrální debatu na obecná témata. Jako například co je nového, jak se těší na svůj následující souboj a tak dále. Za chvíli byli u nemocnice a Ansatsu už dopředu zajistila, že nikdo neměl blbé kecy a všichni je uctivě nasměrovali až na místo, kde se lidé mohli rozloučit s Ameyuri. Samozřejmostí bylo to, že tam aktuálně nikdo nehlídal. Mizukage měla právo se rozloučit soukromě.

„Ao, Chōjūrō, Haku," pověděla jim Mei a jediného koho nejmenovala, byl Naruto. „Chci naprosté soukromí. Jestli někoho z vás napadne být zvědavý, tak o to oko přijde," naznačila Byakugan a ukázala Narutovi, ať ji následuje. Místnost byla sice menší, ale nacházelo se tam kromě těla i několik květin a pár židlí. Naruto za sebou zavřel dveře. Mei si mezitím sundala klobouk a přistoupila k tělu, které díky péči Tsunade a jejího lékařského týmu vypadalo, jako by Ameyuri jenom spala.

Naruto se opřel o dveře, aby měli jistotu klidu a sledoval, jak si Mizukage pokládá klobouk na jednu ze židlí a druhou si bere se sebou, co nejblíže k tělu. Pak si už jenom sedla a chytila Ameyuri za ruku.

„Říkala jsi pět let!" spustila Mei následně, „tohle není pět let," nedokázala zastavit své slzy a ani se o to nesnažila. Naruto za ní byl student Ameyuri a z cizí vesnice. Byla tedy ve společnosti, kde si žena její úrovně může pobrečet, jestli si to přeje. „Přijela jsem o pár dní dříve, abych tě mohla vidět co nejdelší dobu. Bylo toho tolik, co jsem ti chtěla ještě říct a teď…" položila Mei zpět ruku k jejímu tělu, došla si pro klobouk a položila jej na Ameyuri. „Mojí mocí tě pasuji na čestného Mizukage," zasmála se smutně a pak se psychicky i fyzicky zhroutila do židle a nemohla zastavit další a další příval slz. Nakonec skončila s hlavou v dlaních.

„To by Mlžná dopadla," přerušil po dlouhé chvíli Naruto ticho svým zavzlykáním. „Ameyuri nedokázala zvládnout ani mě."

„Teď co to říká. Byl jsi špatný student nebo ona špatná vedoucí?" podívala se pomalu na něj s lehkým úsměvem, když si otřela slzy.

„Myslím, že jsme si byli tak blízko, protože jsme byli oba špatní," vrátil ji úsměv plný bolesti.

„Povídá někdo, kdo má Samehadu na zádech," odfrkla si Mei pobaveně. Sebrala si zpět svůj klobouk a s posledním pohledem na tělo zamířila k Narutovi. „Ameyuri se postarala, abych stoprocentně pochopila, že jsi její odkaz a že vše, co jsme plánovali, bude pokračovat s tebou. Vím i o vašem plánu na budoucího Hokageho a stojím plně za ním. Mlžná se postaví za tebe i tvůj sen. Ameyuri si nezaslouží nic menšího než naprosté odhodlání pro danou věc."

„Děkuji. Věřím, že Ameyuri bude mít ve svém bytě i nějakou zprávu pro vás," podíval se na svou mentorku, „ať už její smrt byla jakkoliv nečekaná, věděla dost o svém zdravotním stavu, aby se na něj připravila."

„Ano, jak ráda bych řekla, že je tohle pro mě překvapením," nasadila si Mei klobouk, „Ameyuri povídala, že je malá šance, aby poté až ji dojde čas, neskončila po smrti ale v částečné nebo kompletní paralýze. Respektuji rozhodnutí, které učinila, zvolila bych nejspíše to stejné, ale… moc ráda bych jich tu měla navždy."

„Já také," souhlasil Naruto. Popravdě moc nevěděl o Ameyuri zdravotním stavu, ale něco mu říkalo, že nyní už mu to Tsunade řekne, ne že by to něco změnilo. Tušil, že je vážně nemocná a nyní je po smrti, i jako informátor musel uznat, že některé informace jsou důležité jenom tehdy, když jsou čerstvé.

„Je ti jasné, že ti Ameyuri vše odkázala že?" podívala se na něj Mei, „není v Mlžné moc shinobi bez klanů, kteří byli bohatí jako ona a nyní je to všechno tvoje," lehce si odfrkla. „A to se nebavím o těch mečích, co máš. Až se vrátí Suigetsu, kterému jsem jako pomocnou ruku ke sbírání DNA šermířů ze začátku přiřadila Hakua, než se připojil zpět ke mně, tak za získanou kompletní sbírku by sis mohl koupil malou vesnici."

„Možná," připustil Naruto, „už v tom vidím ale jinou váhu než silovou nebo movitou. Suigetsův životní sen je být vedoucím Šermířů, což znamená, že určitě se nějak domluvíme, aby se mohl Chōjūrō nějakým způsobem přidat. Já tu byl proto, že to bylo přání Ameyuri. Nyní když je pryč? Vezmu si tři meče, co mi patří, naučím se s nimi pracovat k dokonalosti, aby byla pyšná, a vznikne něco nového. Takže ano, mohl bych zničit Akatsuki, za vydělané peníze pověsit svou kariéru na hřebík a žít si jako boháč. Pak by ale někdo vyvolal Ameyuri pomocí Edo Tensei a ta by mě našla až na konci světa, aby mě dokopala zpátky k jejímu odkazu."

„Nemohu říct, že mě nemrzí, že ty meče už nejsou v moci Mlžné. Jejich síla pomáhala chránit naši vesnici a někdy k tomu nebylo potřeba prolít ani krev."

„Možná, ale v našem světě to nepomůže až tak, jak si myslíte. Zabuzu jsem sundal bez meče, když jsem byl dítě. Kisame nám taktéž leží u našich nohou. Ameyuri položila nemoc, a nakonec Maito Dai obětoval svůj život pro svého syna, když jeho syna napadla celá sedmička. Pokud si to pamatuji dobře, zabil čtyři z nich jako genin. Mít úžasný nástroj je skvělé, ale jakmile přestaneš zdokonalovat sebe a budeš stále spoléhat jen na svou zbraň, tak jednoho dne zjistíš, že jsi po smrti a zbraň žije dál v rukou jiných," následně si ale Naruto odfrkl. „Když se občas poslouchám, tak zním jak hrozný filozof."

Mei se na to jenom upřímně zasmála. „Hlavně se nikdy neměň."

„To by mi Ameyuri nikdy neodpustila," usmál se na ní a pak k jeho úplnému šoku jej Mei obejmula.

„Ameyuri nikdy nebyla fanynka fyzického kontaktu, doufám, že ty takový problém nemáš."

„Stejně bych nemohl odmítnout Mizukage," lehce zavtipkoval.

„A to jsem si myslela, že to bude příjemnější, než abys to bral, jako že musíš," vrátila mu hravě vyčítavě.

„Jiraya-sensei by mě zabil, kdybych mu řekl, že jsem odmítl objetí od takové krásné dámy jako jste vy."

Mei se od něj odtáhla a znovu se jen zasmála. „Ameyuri ti koukám, řekla, jak ráda mám komplimenty."

„Jednou nebo dvakrát to padlo," pověděl Naruto a mrkl na ni, „vždy mě učila, že je důležité vědět podstatné informace a to, že vaším příchodem sem jste se stala nejkrásnější ženou v Listové a možná i nejsilnější, protože Tsunade už je přece jenom babička… to rozhodně důležité je."

Mei nahodila svůj nejlepší flirtující úsměv. „Radši běž nebo bych udělala něco, čeho bych litovala," zavtipkovala, což Naruto poznal okamžitě. Oba o sobě věděli vše potřebné od jejich společné kamarádky. Ameyuri je nejenom přiměla se setkat, ale než zemřela, udělala vše proto, aby je její smrt ještě více sblížila.

„Jaká to škoda," hraně posmutněl Naruto. „Nechám vás tu o samotě, Mizukage-sama. Až skončíte, budu čekat s vaší ochranou venku," a s těmito slovy se uctivě uklonil a odešel. Bylo vidět, že Mei nevadí, že vidí část jejího vnitřní já, které se nebála ukázat, ale každý má svou část, kterou ukázat nechce, a tak či tak Mei měla nárok se rozloučit o samotě. Kdyby něco provedla s tělem, zničilo by to veškeré vztahy, co tu budovali a takhle hloupý by byl jen Danzo, kdyby před ním ležela mrtvola s nějakou oční technikou.

Když Naruto vyšel ven, spatřil její ochranku téměř okamžitě. Ao jako chladný veterán paranoidně kontroloval vše kolem. Chōjūrō chodil téměř do kola nejistotou, což se moc nezměnilo od doby, kdy jej potkal na chuninské zkoušce. Od té doby ale samozřejmě mnohokrát zesílil a Haku stále vypadal lépe jak dobrá polovina slečen v jeho věku… a to nebyl slečna.

„Rád vás opět vidím," pověděl jim uctivě Naruto.

„Uzumaki-san, přijměte naši upřímnou soustrast," řekl nečekaně Ao. „Ameyuri Ringo toho udělala pro Mlžnou hodně."

„Nejenom pro Mlžnou," lehce se usmál Naruto a na moment se odmlčel. „Každopádně Haku, je moji milou povinností ti předat toto," řekl a vyndal z kapsičky škrábnutou čelenku, co vzal Kisamemu. „Slíbil jsem Zabuzovi, že mu splním jeho poslední přání. Kisame je mrtvý a jeho meč je můj."

„Myslím, že Zabuzovi stačilo, že jsi nás nechal odejít," usmál se Haku. „Možná ani nečekal, že se pustíš do toho, abys to splnil."

„To bych nebyl já."

„Nikdy jsem neslyšel celý příběh, ale nepotkali jste se jako nepřátelé?" zeptal se Chōjūrō.

„Měli jsme misi, kvůli které jsme stáli na opačné straně mostu," potvrdil Naruto. „Obě strany byly ochotny obětovat svůj život, jak se od nás očekává a Zabuza byl ten, co prohrál."

„Naruto z toho dělá mnohem noblesnější misi, než jakou byla. Jejich tým měl za úkol chránit stavitele mostů. My jsme byli na straně největšího zločince, který tomu chtěl jakkoliv zabránit. Rozhodně jsme v té situaci byli ti špatní a po zásluze jsme skončili poraženi," uvedl Haku na pravou míru. „Zabuza to pochopil až příliš pozdě, aby své prozření přežil, ale jako správný mentor zařídil, aby to přežil zbytek jeho týmu."

„A pak ses vrátil zpět do Mlžné?" pověděl Chōjūrō.

„Ano, můj mentor byl mrtvý a nic jiného než jeho a Mlžnou jsem neznal. Slíbil jsem taktéž, že předám zprávu nové Mizukage, že se Naruto oficiálně stal členem Sedmi šermířů."

„A nakonec jediným," lehce posmutněl Naruto.

„Každopádně za splnění slibu děkuji," uklonil se Haku a podíval se důkladněji na čelenku ve své ruce. „jen škoda, že se toho Zabuza-sensei nedožil."

Naruto jenom kývl. Zabuza mohl být skvělý člověk, ale Naruto jej poznal, když jej chtěl zabít a zničil mu ruku. Možná byl radši, že tu Zabuza nebyl, protože v tom světě by byl Naruto mrtvý, pokud se tu nebavili o nějakém alternativním vesmíru, kde všichni žili spokojeně až do smrti. Ten si přál také, v něm by měl Ameyuri stále u sebe.

**

Když za dva dny přišel Raikage se svou družinou, zamířili rovnou na jeho přání do kanceláře Hokageho. Ten je samozřejmě přijal. Byla to slušnost. Jirayu taktéž tenkrát ihned přijali.

Bylo docela vtipné dodržovat etiketu, protože Hokage tradičně seděl na svém místě a za ním stál Naruto jako jeho ochranka. No a naproti seděl Raikage a za ním jeho ochranka ‚C' a Darui. Tímto postavením si říkali, že jsou si obě strany rovné a bylo pro Naruta docela ego polehčující, že Hokage tu měl jenom jeho.

„Hokage-sama," začal Raikage, „děkuji za vřelé přivítání, těším se na zajímavé souboje, které nám toto finále přinese."

„Ovšem, bylo mou radostí, že se všechny hlavní země rozhodly zúčastnit. Doufám jen, že tato tradice bude pokračovat."

„Bylo by zajímavé, kdyby tomu tak zůstalo," souhlasil Raikage. „Přišel jsem ale z jiného důvodu. Hrozba Akatsuki mě přímo ovlivnila a nejsem známý tím, že někomu, kdo ohrozí mé blízké, něco odpustím."

„Děláme vše pro to, abychom tuto hrozbu zneškodnili," ujistil svůj protějšek Hiruzen.

„To vidím," ukázal ‚A' hlavou na Samehadu na Narutových zádech. „Chtěl jsem poděkovat osobně Narutovi za to, že pomstil našeho Jinchūriki, tak nějak jsem ale nečekal, že váš tým bude pokračovat s takovouto brutální efektivitou."

„Listová a Písečná dělá vše ve svých silách, aby plán Akatsuki, ať už je jakýkoliv, nemohl vyjít. Kazekage-sama přišla o svého sourozence, takže ocenila možnost se pomstít," pověděl Naruto, když viděl, že může promluvit.

„Naše vesnice taktéž nebude pozadu. ‚B' má zákaz vycházení a je dvacet čtyři hodin denně hlídaný a trénovaný, aby se dokázal postavit čemukoliv. Musíme ale všichni předpokládat, že ti z Akatsuki, které jsme ještě osobně nespatřili, jsou ti nejsilnější."

„Takový je i náš odhad. Ano," souhlasil Hiruzen. „Když nebudeme počítat Itachiho Uchihu, který je známý svou silou. Jsou tam už jenom lidé, o kterých nic nevíme."

„Jestli jsou mé informace přesné. Žijí už jenom čtyři Jinchūriki a pokud budeme chtít zabránit tomu, aby je taktéž porazili, bude potřeba jim pomoct," začal Raikage nejistě, jako že to, co chce nabídnout, nechce ani vyslovit. „Vím o jednom místě, kde naši Jinchūriki cvičí a následně bojují se svým démonem o nadvládu. Výhra znamená znatelný posun v síle uživatele. Bylo by příhodné, aby se vaši Jinchūriki pokusili o totéž. Slabost je něco, co nemůžeme připustit."

„Raikage-sama, vaši nabídku proberu s mými kolegy a dáme vám ještě před koncem zkoušky vědět," usmál se na něj Hiruzen.

„Samozřejmě, ale chápejte, že ta nabídka směřuje jenom k vám. Kamenná vesnice se musí postarat prozatím o svého Jinchūrikiho sama. Nemohu pomoct někomu, kdo nemá pod svou mocí člověka, ve kterém je démon zapečetěn a zvlášť, když ta vesnice je blízko naší. Tím samozřejmě nechci znít naivně, naše vesnice vedly také válku a některé zážitky se nedají zapomenout ani na jedné straně. Kdyby Akatsuki nebyla taková hrozba, nikdy bych své trumfy neukázal, ať je příměří mezi námi jakkoliv stabilní. Historii píšou vítězové a slabí by měli zesílit sami nebo skončit poraženi, ale proti Akatsuki už máte koalici tří zemí, bylo by neuctivé, kdybychom se nepřidali alespoň tímto způsobem."

„Rozumím a za nabídku děkuji. Mám v plánu po zkouškách udělat i setkání všech Kage, když už jsme se tu sešli. Můžeme probrat mnoho věcí a zároveň i hrozbu Akatsuki. Věřím, že Jiraya byl při předání kompletní, ale některé věci se změnily a myslím si, že i Kazekage-sama a Mizukage-sama budou chtít promluvit."

„Je pravda, že normálně setkání trvá zařídit dlouhou dobu… dobrá, souhlasím, když se účastní všichni, nemám s tím problém tu být o den déle například," odvětil Raikage, ale Hiruzen věděl, že nemá moc na výběr, když by na takovéto schůzi chyběl, ublížil by akorát sám sobě.

**

„Naruto!" zakřičel Kiba, když přišel k němu do sídla a nemohl jej nikde najít. Ochranka u sídla jej nasměrovala do zadní části pozemku, kde Naruto cvičí, jenže to byl široký pojem.

„Tady," ozval se Naruto a Kiba se vydal za hlasem.

„Koukej, koho jsem ti přivedl na návštěvu, nebud-," začal Kiba nadšeně, ale pak vyšel zpoza stěny a zjistil, že Naruto trénuje jenom v kalhotách se Samehadou. „Naruto! Sakra můžeš se obléct?!"

„Vše mám v domě," odtušil Naruto, aniž by se otočil, byl uprostřed komba, které nechtěl přerušit, ono donutit spolupracovat Samehadu v soubojích, kde nemohla krást čakru z protivníků, bylo peklo samo o sobě.

„Tamaki, nekoukej se!" pověděl Kiba své přítelkyni a pak si sundal svou mikinu a s povzdechem, že to bude týden prát, se s ní velmi rychle rozešel k Narutovi, aby jej zakryl. Samozřejmě ale počkal, než Naruto dokončí svůj útok.

„Kibo, ty toho naděláš," zasmála se Tamaki mile, „proč bych se asi neměla koukat."

„Hej! I chlap může ztratit své sebevědomí, když jeho přítelkyně pozoruje svalovce jako je Naruto!" ohradil se Kiba hravě.

„Myslíš, že jsem si tě vybrala kvůli tvému tělu?" vrátila mu to Tamaki pobaveně.

„To ne, ale Naruto už má čtyři holky doma. Listová nepotřebuje, aby se naparoval před dalšími," řekl a jelikož Naruto skončil, hned mu tu bundu podal a kriticky se na svého kamaráda podíval.

Naruto se jenom usmál nad tím, že je Kiba furt stejný jouda a přiblížil se k němu. „Když jsme u toho naparování. Mizukage si o mě myslí, že bych stál za hřích," zašeptal Kibovi a rozešel se za Tamaki a jejím doprovodem.

„Děláš si prdel?!" pověděl Kiba důrazně, ale tiše. „Děláš, že?! Mizukage?!" nyní už zvýšil Kiba hlas, ale Naruto jej schválně ignoroval.

„Moji nejlepší kamarádi přišli," řekl Naruto, když se zastavil před Tamaki.

„Přesně tak, Naruto," souhlasil Kiba okamžitě.

„Ňuňák jedna!" pověděl nadšeně Naruto, což nemusel předstírat, protože zvířata miloval a sklonil se, aby si vzal Denku do rukou, zvedl ji opatrně nad hlavu, pomalu se s ní zatočil a pak se s ní obličejem pomazlil. Následně Denku položil, křikl: „Ňuňák dva!" a to samé udělal i s Hinou.

„Taky tě rádi vidíme, Naruto," odpověděla Hina za oba.

„Ňuňák tři!" Naruto se sklonil a pořádně obejmul Akamara, protože toho by už unést nedokázal. Akamaru byl na rozdíl od ninja koček pořádný macík a Kibovi občas sloužil jako dopravní prostředek, což značilo mnohé.

Akamaru na odpověď jenom štěkl, ale vrtící se ocásek řekl Narutovi vše, co chtěl slyšet. „Jak se máte, mazlíci? Nezlobí vás páníčkové?"

„Ti dám mazlík," odpověděl mu Denka, „kdybych chtěl, tak tě porazím," hrál uraženého a otočil i pohled pryč od něj.

„Ale ovšem, že ano, jsem jenom obyčejný genin, tak úžasné bytosti jako vy tři? Neporazitelní."

„Pokračuj," zbystřel Denka.

„Ale ovšem! Jste nádherné, silné, charismatické," začal vyjmenovávat Naruto, ale byl zastaven, když mu pobaveně obě ninja kočky ihned odpustili a znovu se nechali hladit.

„Naruto!" ozval se Kiba. „Nemohl jsem ti odpustit to, že tady svým tělem svádíš Tamaki, ale tohle? To jsi přehnal!"

„Vy jste hrozní hlupáci," zasmála se do dlaně Tamaki. „Ani nevíte, jak mi tohle chybělo," roztáhla ruce a počkala až si Naruto opět stoupne, aby jej obejmula.

„A jaký budu, až ti řeknu, že pracuji se Sasukem na tom, abyste mohli bydlet v sídle Uchiha navždy, pokud si to budete přát?"

„Naruto," objevil se vedle něj Kiba a z ničeho nic jej z boku také obejmul, tudíž byly v hromadném objetí. „Jsi skutečně ten nejlepší lidský přítel, jakého si člověk může přát. Už jsem ti někdy řekl, jak jsem tě celý život obdivoval? Dokonalý mužský exemplář, jinak se to shrnout nedá."

„Dost už vy dva klauni," znovu se zasmála Tamaki. „Jak jsme se domluvili, vezmu Akamarua na procházku a vy pokračujte, jak je naplánováno, a uvidíme se, až skončíte."

„Klidně využijte našeho sídla, je tu pěkně a i spousta laviček, a pokud budou mazlíci chtít, je tu dost tréninkového prostoru na hraní," Naruto okamžitě pochopil, že se jedná o nějakou shinobi věc, do které se Tamaki nechtěla plést.

„To zní fajn. Ráda jsem tě zase viděla Naruto a uvidíme se později," usmála se na něj Tamaki naposledy, než dala povel zvířátkům, aby šli za ní.

„Mám se převléknout?" otočil se Naruto na Kibu.

„Něco do společnosti."

„Takže čistý pár," odtušil Naruto a na moment zmizel se převléct. „Tak co se děje?"

„Udělali jsme setkání pro tvůj tým, i když ty nebudeš potřebovat pomoct, Hanabi a Kin by mohly."

„To zní fajn, tak mě veď."

Prvních pár desítek metrů bylo ticho, než si Kiba povzdechl. „Jsem na tohle hrozný… ale jak se ti daří?"

„Jsem otupělý," zamyslel se Naruto. „Přešel šok, přešel pláč, teď už jenom cítím prázdnotu. Každou noc se budím z nočních můr a očekávám, že tam Ameyuri bude, protože tam v tyto momenty byla… ale už u mé postele nikdy nebude, což způsobí, že tu noc už neusnu. Tsunade mi s tím pomáhá. Mluvíme spolu o tom a mám i nějaké věci na ten spánek. S Kuramou fungují málo, ale usnu po nich aspoň lehkým spánkem a neprobudím se po odbourání jenom proto, že jsem stejně unavený, takže tělo spánek potřebuje."

„Rád bych ti nějak pomohl."

„To už děláš," odmávl jej s úsměvem Naruto. „To setkání tam jsem potřeboval, mám v hlavě hrozný zmatek. Myslím buď na to, co se stalo nebo co se ještě stane a každá takováto maličkost, kde mohu vypnout je k nezaplacení. Ani já ani Tsunade nechceme, abych dopadl jako ona, když jí umřel Dan a Nawaki. Tsunade o sobě ví, že nikdy už nebyla stejná, a to že může znovu pracovat jako lékař je prakticky jenom kvůli tomu, že mám tohle," ukázal na svůj náhrdelník. „Ten příběh je složitý, ale ve zkratce, každému komu jej věnovala, zemřel krvavou smrtí, a proto se od té doby bála někomu jej dát a taktéž dostala strach z krve. Já jej mám a žiji. Ona tedy může léčit."

„Chápu, každý potřebuje asi nějaký záchytný bod."

„Nejspíš," souhlasil Naruto, „a nepomůže ti ani to, že jsi shinobi třídy S, copak mají dělat lidi, jako jsem já?"

„To musíš asi zjistit sám, ale do té doby jsme tu pro tebe všichni a nakonec… ten vztah, co máš se svou rodinou, je takový, který nemám ani já s Hanou. Nebudu ti říkat, že to bude dobré, ale jsme shinobi a tohle k našemu životu patří a když tě loví tým šílenců, kteří chtějí s démony rozpoutat nějakou apokalypsu nebo něco na ten způsob, tak se člověk nemůže divit, že existují ztráty na obou stranách."

„Mluvil jsi se Shikamarem?" odfrkl si Naruto pobaveně. „Podobnou přednášku měl taky… a samozřejmě vím, že máte pravdu, ale myslím si, že se ke smíření dojde až po pohřbu a tak. Budu to potřebovat, než zaútočíme na zbytek a ukončíme celou hrozbu Akatsuki jednou provždy."

„Řekl bych, že na tohle se napijeme, ale dneska toho bude ještě dost a zítra bojuješ, tak to necháme asi na jindy."

„Až tohle skončí, tak asi všem barům dojde saké," povzdechl si Naruto.

„A na to se napiji následně taky," povzdechl si Kiba s ním a společně udělali těch pár kroků, které je dělily od jejich cíle.

Formát pro tisk