Kapitola devětašedesátá - Za barevným sklem

Lepší život

Naruto zjistil, proč jeho dětský sen být Hokage byl vždy jenom výhled skrz barevné sklo v jeho černobílém apartmánu, kde skončil ihned po sirotčinci. Teda tohle nebylo úplně nové prozření. Už na pohřbu Kabuta tušil, že by nedokázal vydávat rozkazy, které zabijí někoho z jeho lidí, protože jsi je poslal nepřipravené nebo se na té misi přihodilo něco, s čím se nedalo počítat. Na pozici Hokageho byla potřeba jistá osobnost. Ano určitě tam byl velký prostor pro empatii a přátelství, které by snad mohl rozdávat na potkání, ale chtělo to i chladnou hlavu, uváženost a takový on nebyl.

Naruto sledoval v momentu, kdy se jeho osobnost schoulila do klubíčka a jeho tělo houpalo s Ameyuri, jako kdyby byla jeho dítě, jak měl Tobirama okamžitě pozornost všech shinobi Písečné a společně s Temari vytvářeli celou iluzi, kterou plánovali minulý den.

Tobirama poslal přebývající shinobi, co neměli sloužit jako ochranka Kazekage, aby na určitém místě, kde se toto ‚náhodné' přepadení mělo stát, reprodukovali tuto bitvu. Poslal tam svůj klon, aby zajistil dostatek vody, kterou byl Kisame známý. Vzali i Kisameho krev, aby i ta byla k nalezení. Jeden shinobi z Písečné tam šel vytvořit bleskové techniky, což mělo představovat Ameyuri a Karin tam poslala dva žabí stařešiny, aby s tím pomohli. Tobirama prý dokonce i zapečetil kousek Amaterasu jakožto techniku, kterou se Itachi zachránil a která byla i důvodem jeho útěku. Na Amaterasu přece neexistovala obrana, takže jak by jej mohli porazit, když by na ně seslal černé plameny?

Naruto nevěděl, jestli je to vše až takhle nutné, protože v tento moment nevěděl vlastně vůbec nic. Jeho svět jako by se roztříštil na mnoho střepin. Tobirama s Temari ale byli profesionálové a až Danzo pro jistotu pošle někoho očíhnout jejich imaginární bojiště. Zjistí akorát to, že se to stalo přesně tak, jak bylo v hlášení. Takže pak až před ním vyvolají Itachiho, který prozradí, že ve vraždě Uchihů figuroval, bude Danzo překvapen a ta pomyslná kudla do zad bude o to lépe chutnat na jazyku.

To vše bylo ale jenom jeden z důvodů, proč věděl, že by nemohl být Hokagem. Ano, chladná mysl mu chyběla, to věděl dlouho, ale spíše to byly přehnané reakce, co by jej z té pozice rychle dostaly. Protože jakmile bylo vše naplánované a Tobirama se Sasukem šli obětovat jednoho ze zajatců, kterého vzali na nějaké misi v Písečné, aby se mohli připravit na vyvolání Itachiho. Naruto pochopil, co Edo Tensei znamená.

Okamžitě vyskočil a uprostřed skupiny elitních shinobi spustil záchvat či možná až amok, ať okamžitě vyvolají Ameyuri. Tohle nebylo něco, co mělo charakterizovat budoucího Hokageho. Trvalo několik minut, než jej Sasuke a Karin s pláčem uklidnili, že Ameyuri jednoho dne určitě uvidí, ale ne dnes a ne teď. Být shinobi byla skvělá věc. Měl jsi sílu, schopnosti, určité výhody, úctu lidí a dost často i zasloužený respekt, taktéž to ale znamenalo, že jsi elita a měl by ses podle toho chovat. Proto také existovaly příručky, co musí správný shinobi na misi dělat. Naruto ale prozatím nebyl schopný shinobi, ne v tento moment. Teď a tady byl puberťák, kterému umřela jedna z nejdůležitějších osob v životě a jeho mozek to nedokázal zpracovat.

**

Tým Tobirama, jak by se teď klidně mohli nazývat, by jistě mohl přiletět na Sasukeho orlu uprostřed vesnice a kromě ANBU na hlídce by nikdo ani nemrkl, ale někdo někdy započal tradici, že když neseš zemřelého kolegu, bereš ho v náručí skrz jednu z hlavních bran. Možná aby lidé věděli, že někdo padl za vesnici. Možná aby se duše zemřelého mohla vrátit domů nebo to mohlo být i kvůli tomu, že se jednalo o automatický, zažitý proces.

Karin dala vědět Jirayovi skrz žábu, že se blíží. Tobirama taktéž věděl, jak předat zprávu, že dorazí domů po úspěšném boji, ale že nepotřebují posily. Stále byla jistá šance, že bude u brány stát Hokage stejně jako tenkrát při smrti Kabuta, ale pokud té šanci nepomohli, byl Naruto rád. ‚Upřímnou soustrast' bude slovní spojení, které uslyší stokrát během pár dnů a čím déle to odloží, tím bude mít více času, aby jeho mysl začala dělat i něco jiného než dávat nohu před nohu, čemuž se prý říkalo chůze.

Narutův klon nesl Ameyuri v náručí těch několik desítek kilometrů, jako kdyby nic nevážila. Originál prostě a jenom pokračoval v automatičnosti, což pro něj byla cesta z bodu A do bodu B. Na zádech měl dokonce Samehadu, ale ani on ani ona nevěděli, jestli je to začátek jejich společného soužití nebo jsou prostě teď spolu, protože oba ztratili svého šermíře, i když to pro něj byla Ameyuri a pro ni Kisame.

Cesta naštěstí ale nebyla dlouhá ani krátká. Dokonce dokázal nevnímat i to, že jej každý z jeho týmu pozoruje, jestli jeho základní funkce dokážou fungovat. Měl tedy dostatek prostoru, aby se vzchopil do té chvíle, než uvidí v dálce bránu Listové. Bylo pro něj velké štěstí, že měl s sebou lidi, kteří jej dokázali ochránit. Naruto by jistě zvládl bojovat, ale teprve až v ten moment, jakmile by se vyplavil adrenalin. Kdyby před ním byla kapka louže a z ní vyskočili dva schovaní shinobi? Jistě by ho nějakými řetězy rozřízli. Nic takového se ale v reálném životě naštěstí nepřihodilo.

**

Shiho a Natori pro dnešní den znovu obdrželi hlídku u jedné z hlavních bran. Ani jeden z nich nevěděl, proč specialista na kryptografii a poštovní jestřáby dostávají občas hlídací mise, když by byli více užiteční tam, kde jsou nejlepší. Možná to byl test od Hokageho. Možná bylo málo chuninů ve vesnici a možná provedli něco a tohle byl jejich trest. Natori se nedokázal rozhodnout, co dávalo větší smysl a pak uviděl další z mnoha příchozích a zjistil, že je to možná jen osud.

„Shiho!" drkl Natori do své kamarádky a v budoucnosti snad i přítelkyně.

Naruto držící v náruči svou mentorku a známou legendu Mlžné, byl jistě moment, kdy zavolání ANBU dávalo smysl, a tak oba zbrkle zavolali o pomoc. Oni určitě o Narutovi věděli dříve, ale pokud je nikdo nepovolal, zůstávali schovaní. Ale co tu měli dělat sami? Volat Tsunade? Hokageho? Nikde nebyl manuál, co máš dělat, když místní vážený Jinchūriki nese nejspíše mrtvou mentorky, o které se předpokládalo, že je na takové úrovni, kdy je téměř nedotknutelná.

ANBU se okamžitě objevil u okénka a následně dal povel někomu dalšímu. „Zapište je bez podpisu," řekl muž v masce, „dejte vědět i do kanceláře Hokageho. Uzumaki-san se zapříčinil nad tím, aby každá z bran měla přímé spojení. Bude příhodné, aby to mělo nějaký výsledek, i když si nemyslím, že mu to nějak uleví."

„Je tedy…" nedokázala Shiho ani dostat přes jazyk, když byl jejich tým téměř u nich.

ANBU člen jenom kývl hlavou. Nebyl žádný legendární senzor, ale to že Ameyuri Ringo byla po smrti, to věděl jistě. Byla to velká ztráta pro Listovou. Každý jounin a výše věděl, že Ameyuri byla hybnou silou při invazi a málokdo měl takový počet potvrzených zabití jako ona. To si zasloužilo respekt a jestli meč na zádech Naruta znamenal to, co předpokládal. Bude mít Ameyuri pohřeb se všemi poctami a v kruzích shinobi nebude nejspíše nikdo za posledních padesát let, kdo by byl z cizí vesnice a udělal toho pro Listovou tolik. Včetně bohužel té největší oběti.

„Můžeme projít?" řekl Tobirama, když si všiml jak chuninů v budce, tak ANBU hned vedle.

„Samozřejmě, Hokage-sama na vás jistě čeká v kanceláři. Nedokážu zaručit, jestli tam bude ale sám," řekl ANBU a naznačil, že mohou očekávat i Danzoa.

„Tak mu dejte vědět, že jestli nás chce vidět ihned, budeme v nemocnici," pověděl Tobirama nekompromisně. Tělu Ameyuri se muselo dostat péče, jaké se dopřává padlému hrdinovi a tělu Kisameho se mělo dostat zase jiné péče.

„Samozřejmě, vaši zprávu vyřídím," kývl ANBU a vydal se tlumočit vzkaz dál. Hokage-sama byl zaměstnaný člověk a zvlášť před největším finále zkoušek za několik desetiletí, ale tohle? To nepočká.

„Upřímnou soustrast, Naruto," pověděla Shiho.

Naruto to nečekal už takhle brzo a jeho tělo skoro připravovalo nějakou automatickou odpověď jako poděkování, ale když si všiml, že tato dvojice je ta, co potkal při invazi, tuto větu polkl. Ona měla taktéž v jeden moment v náručí svého parťáka, který neměl přežít. Jistě věděla, jaké to je. Rozdíl byl v tom, že Hashirama byl nejlepší lékař světa a také to, že její kolega nebyl kriticky nemocný a na pokraji smrti i po všech těch prášcích. Jsou lidé, co tě budou litovat tak nějak z povinnosti a pak ti, kteří někdy kráčeli nebo stále kráčejí v tom, co si prožíváš právě teď.

„Děkuji," kývl jako originál, tedy ten, co měl volné ruce a zcela bezmyšlenkovitě se na ně i podíval. „budu rád, když se přijdete s ní pak rozloučit. Oba."

„Ovšem, bude nám ctí," odpověděla za oba Shiho.

Naruto znovu jenom vděkem přikývl a vydal se do nemocnice. To, co tam nastane, bude mít dlouhé následky a zahrát divadlo bude doslova otázka života a smrti.

**

„Zavolejte nám Tsunade-sama a Shizune, ať se dostaví do speciální místnosti v nejspodnějším patře. Nasměrujte k nám pak i Hiruzena až přijde," pověděl autoritativně Tobirama, když došli na recepci.

„Tsunade-sama má práci, já nevím-," začala sestra.

„Věřím, že jsem se nezakoktal a víte, co máte udělat," nekompromisně ji přerušil Tobirama. Byly doby, a že jich nebylo málo, kdy nikdo neměl být nad příkazy a vedoucí nemocnice měl mít svobodu se rozhodnout, co bude dělat. Pokud ale někdo zrovna neumírá a Tsunade je jediná, co jej dokáže uzdravit, byl to moment, kdy on jako bývalý Hokage mohl promluvit o tom, co má prioritu a nezáleželo na tom, že je mrtvým Hokagem.

Jeden z dalších členů ANBU na hlídce jim pomocí své karty udělil přístup do dolních pater a vydal se je doprovodit. Zde dole bylo výzkumné oddělení, prováděly se zde pitvy nukeninů. Shinobi bez prověření se sem dostávat neměli. Tobirama měl mít automatický přístup, byla to jedna ze stovek věcí, které nechal v Listové postavit, ale asi tento automatický přístup ztratil po smrti.

Jejich ochranka je dovedla až do nejmodernější místnosti na patře. Otevřela jim dveře a Naruto mohl na jedno lůžko u zdi položit Ameyuri a odvolat chudáka klona, který musel toto psychologické břímě nést. Následně se téměř zhroutil do jedné ze židlí vedle. Karin stála samozřejmě kousek vedle něj a oba čerpali jistotu jeden z druhého. Sasuke se opřel o stěnu více ve stínu a Tobirama odpečetil Kisameho mrtvé tělo na pitevní lůžko uprostřed. Jejich ANBU ochranka tohle nejspíše nečekala a překvapení bylo poznat i přes masku a tmavé oblečení.

„Nechám vás tu samotné a ihned sem nasměruji Hokage-sama," uklonil se jim člen ANBU a zavřel za sebou.

„Je ti jasné, Naruto, že budeš muset vést pitvu ty, že?" nadhodil Tobirama do ticha místnosti.

Naruto jenom kývl. „Počítám s tím, ten jed bych dokázal bezpečně vyndat, ale stejně bych nevěřil nikomu, že jej nedostane na sebe jiným způsobem. Jsem tu tedy jediný, kdo je imunní. Je to tedy moje práce."

„A zvlášť, když si jej zabil," řekl Sasuke, protože to byla pravda, které všichni věřili. Ameyuri jej za cenu svého života porazila a Naruto svým novým jeden usmrtil.

„Ano," dal mu Naruto za pravdu. „Pustím se do toho s Tsunade nejspíš rovnou zítra. Chuninské zkoušky jsou za rohem a něco mi říká, že to nebude jenom Raikage, kdo bude chtít moji společnost," a všichni pochopili, že to byla Ameyuri, která se měla postarat o Mizukage. Její práci samozřejmě zdědí její student a nikoho nebude zajímat, že měl měsíc na to, aby se připravoval, a ne dělal pitvy, pohřby a diplomaty.

„Očekávám, že jako syn Yondaimeho neuděláš Konoze ostudu," varoval ho Tobirama, což se efektivně dalo přeložit jako ‚Nebudu učit někoho, kdo neudělá chuninskou zkoušku proti dětem léta vzdáleným tvým schopnostem a zkušenostem'.

„Maximálně tam přivolám mrtvolu Kisameho. Jenom debil by se nevzdal, když by viděl, co se mu stalo," odfrkl si a ta věta nezněla ani jako vtip, takže se nikdo nezasmál. Naruto nebude mít problém vyhrát, to je fakt. Horší bude, aby náhodou jeho protivníka nechtíc nezabil, protože Narutův arzenál se za týden rozrostl o dvě věci, co jsou pomalu jako z jiného vesmíru.

Za chvíli se ale otevřely dveře a dovnitř vešla Tsunade, která nebyla zrovna v nejlepší náladě, ale když si během vteřiny prohlédla celou místnost, její nálada udělala další otočku.

„Co se stalo?" vykašlala se Tsunade na mrtvolu Kisameho a přišla rovnou k lůžku Ameyuri, ale Naruto jí rovnou naznačil rukou, že nemusí plýtvat chakru.

„Přepadli nás," řekl Naruto jednoduše, „ztráty byly na obou stranách," ukázal, aniž by zvedl oči na obě těla.

„A vy jste v pořádku?" podívala se po nich.

„Nic, co bych já nebo Naruto nezvládli," ubezpečila ji Karin, nechtěla říct nahlas, že Ameyuri nebylo pomoci od momentu, kdy souboj začal.

Tsunade tedy jenom položila Narutovi ruku na rameno, která slibovala, že si v soukromí o tom popovídají a že mu dopřeje vše, co bude potřebovat a pak zamířila k tělu Kisameho. „Shizune!" křikla a za chvilku se dveře otevřely. Nejspíše od začátku čekala za nimi.

„Ano, Tsunade-sama?"

„Sežeň mi Inoichiho, Ibikiho, Oyoneho, Kumadoriho, Ranka a Mawashiho. Chci je tady mít co nejdříve," rozkázala Tsunade a Shizune, jakmile si prohlédla tělo na pitevním stole, okamžitě kývla a zmizela.

„Hádám, že celkové vyprávění čeká na senseie," naznačila Tsunade Sandaime Hokageho, „tak jenom ve zkratce, to vše způsobil ten jed?"

„Matroš co?" nadhodil Naruto bez žádného úsměvu, „bod vpichu je na krku. Do pár vteřin byl po smrti. Ještě předtím byl ale nepoužitelný. Pitva bude hodně složitá, když ji budu muset vést já, tak či tak si ale sežeňte ochranné obleky. Co se týče informací, tak nevím, co z toho získáme, ten jed udělal jistě mnohé."

„Zvládla bych jej vyjmout?" prohlížela si dál tělo.

„Nejspíš," odtušil Naruto, „ale je to nehumánní břečka takové úrovně, že ani Chiyo to ve válce nepoužívala. Musel jsem to ale použít i za cenu, že se naše vesnice nic z těla nedozví. Ameyuri položila život za nás a stejně jsme ten jed potřebovali. Nechci si ani představit, jak by to dopadlo, kdybychom jej neměli."

„Chápu," posvítila si Tsunade lépe na Kisameho obličej.

„Musím ale trvat na tom, že vše, co se zjistí o tom jedu, bude sepsáno a všechny," dodal Naruto důraz na to poslední slovo, „případné kopie půjdou ke mně. Je to technika třídy S, která je jenom moje. Jestli se někdo pokusí vynést cokoliv ven, aby si to mohl sestavit, tak ho povedu na špalek stejně rychle, jako kdybyste se Hyuugovi rozhodli vzít oči."

„To je samozřejmě tvoje právo," ubezpečila ho Tsunade. „Shizune s ANBU dohlédnou, aby se žádné poznámky nedostaly ven z této místnosti."

Další debatu ale zastavil příchod Hokageho, Danzoa a Jirayi. Sandaime Hokage přišel rovnou s kloboukem v ruce jako gesto úcty k zemřelému. Šel sem rovnou s informacemi o úmrtí Ameyuri. „Upřímnou soustrast," pověděl jim všem. „Postarám se o to, aby Ameyuri měla pohřeb, jaký si zaslouží a bude mi ctí, když její jméno bude vedle těch našich."

„Děkuji, Hokage-sama," snažil se Naruto o úsměv.

„Nemohu vám poskytnout nic, co by nezvládla tady Tsunade lépe, ale pokud budete kdokoliv chtít, stále platí, že mě můžete kdykoliv navštívit," poté, co Hiruzen viděl lehké kývnutí ode všech, se zaměřil na mrtvolu Kisameho, což bylo něco, čemu se nedalo zrakem vyhnout, ani když člověk hodně chtěl. „Ještě než probereme tuhle situaci, co Kazekage-sama?"

„Když jsme nechávali Kazekage-sama a její doprovod u ANBU týmu, nechali jsme povolat Shikamara a Tayuyu, aby se o ně postarali," řekla Karin.

„Dobrá práce. Žádné zranění na jejich straně?" chtěl si potvrdit Hiruzen.

„Vyčerpání a jiné maličkosti, nic, co by způsobilo incident. Temari-sama, Baki i druhý člen její ochranky jsou shinobi útočící na dálku, byli na nejbezpečnějším místě, což byl i náš cíl," pokračovala Karin.

„Výborně," pokýval si Hiruzen hlavou, „tak poslouchám, písemně mi to doneste zítra, teď jen to nejdůležitější."

Slovo jak bylo plánované, si vzal Tobirama. „Cesta tam proběhla bez problému, v Písečné se Narutovi podařilo přemluvit Chiyo k obchodu a po několika dnech bylo na tento jed shledáno Narutovo tělo imunní, takže jsme mohli vyrazit. Nějakým způsobem ale byla naše cesta nejspíše prozrazena, protože jsme byli přepadeni Kisamem a Itachim. Kisameho zajímala nejvíce Ameyuri a Naruto. Itachiho zajímal jen jeho bratr. I v početné výhodě to byl nebezpečný souboj, kde Ameyuri podlehla kompletnímu přetížení organismu a poté, co se nám podařilo Kisameho porazit, měla sotva čas se rozloučit. Já, Sasuke a Karin s podporou Písečné výpravy jsme prozatím bojovali s Itachim. Sasuke jakožto jediný co má Sharingan byl náš člověk v přední linii a já s Karin pomocí svých senzorických schopností jsme bojovali poslepu. Vítězili jsme do té doby, než Itachi spustil svou dokonalou obranu. Trvalo dlouhou dobu, než jsme ji alespoň nalomili a chtělo to techniky třídy S, aby se nám alespoň tohle povedlo. Nakonec na nás Itachi poslal Amaterasu. Já nás zachránil pomocí Hirashinu, ale Itachi díky tomu uprchl. Dle krve z očí, se ale asi chvilku o nic dalšího nepokusí."

„Jste si jistý, že uprchl a nezemřel na zranění cestou pryč?" zeptal se Danzo.

„Tam kam jsme ho dokázali sledovat pomocí našich technik, tak utíkal dostatečně rychle, aby jen tak padl na vnitřní zranění," odtušil Tobirama.

„A neříkal nic zajímavého?" pokračoval Danzo na oko nezaujatě.

„Kromě toho, jak si přeje zabít svého bratra," ukázal Tobirama na Sasukeho, „nic neobvyklého."

„Zajímavé," nadhodil Danzo a zaměřil se na mrtvolu Kisameho, aby jako profesionál odvrátil pozornost, „žádné informace o Akatsuki nebo té noci?"

„Jak říkám, nic takového," potvrdil svá slova Tobirama.

„Kdyby ano, tak mu urvu jazyk a udusím ho na něm," zamračil se Sasuke a řekl to, co tak nějak chtěl i Naruto, podle zaťaté pěsti. „Zabili nám mentora, a i když se Naruto pomstil, stále cítím nezastavitelný hněv. Kdyby teď přede mnou Itachi byl, věřte mi, Ibiki by si mohl dělat poznámky. Itachi je srab, zaútočil zbaběle a následně utekl. Není většího studu pro Uchihu. Kdyby nebylo tisíc důvodů, proč jej chci zabít a neudělal jsem z toho svůj životní úděl, jenom za tu jeho zbabělost bych ho utratil jak psa," dokončil velice chladně Sasuke svůj monolog.

„Chápu," řekl Danzo a asi mu to prozatím stačilo. Určitě si jistě počká na písemné prohlášení, které musí být mnohem rozsáhlejší.

„V tom případě, co mi můžete říct o tomhle tělu?" zaměřil Hiruzen opět pozornost na něco, co bylo nenápadné asi jako slon.

**

Sasuke klidně mohl být sám v klidu u sebe doma. V Uchiha čtvrti vlastnil kromě domu svých rodičů další desítky nemovitostí, ale když byl propuštěn z pitevny a Naruto tam byl ponechán, aby pomáhal při pitvě, zamířili z nějakého důvodu s Karin do Ichiraku, kde je majitel Teuchi s Ayame znali už jménem a pak šel za Karin automaticky k ní domů.

„Tayuya je stále se Shikamarem a Matsuri je na dlouhodobé misi, takže prozatím tu budeme sami," pověděla Karin a připravila jim čaj v obýváku.

„Matsuri je už dlouho pryč ne?" chytil se Sasuke prvního bezpečného tématu.

„Ano, v době kdy jsem byla s Jirayou pryč, se plně rozhodla, že se pustí do tréninku, aby nás jako ANBU mohla chránit. Blázínek," usmála se Karin nad vzpomínkou své kamarádky. „Aktuálně je v týmu pod Yamatem a myslím si, že za pár let bude ANBU kapitán trénující své nástupce. Je ale škoda, že už se tak nevidíme, i když to moc dobře chápu, taky jsem kvůli zesílení odešla na dlouhou dobu."

„Jaké ty tři roky byly?"

„S Jirayou?" ujistila se, než si k němu přisedla. „Skvělé. Jiraya je velice unikátní člověk s divnými zvyky a závislosti… alkohol, lehké dívky, špehování v lázních, takže v těchto dobách jsem se musela zabavit sama nějak. Když se ale věnoval mně? Dával mi sto procent své pozornosti. Vytušil správně, že jsem inteligentnější, než je Naruto, kterého chtěl trénovat primárně, takže není potřeba pokus a omyl metodou s tisíci klony. Stačilo, aby mi řekl, co mám dělat. Vysvětlit kroky, upravit moje pokusy a bylo to. Hádám, že to bylo podobné stylu Tsunade, když učí své lékařské jednotky. Spousta praxe samozřejmě, ale dokonalá teorie k tomu. Kromě tréninku? Viděla jsem spoustu zemí, památek, navštívila hodně informátorů, i když několik z nich byly jen prostitutky. Ochutnala spoustu nových pokrmů a párkrát mě vzal i na nějaké trhy a tak. Jiraya rozhodně není otcovský typ, asi to o sobě taky ví. Nemá přece jenom žádné děti a určitě to není tím, že by se nikdy nesnažil. Ale nic takového jsem od něj v mém věku ani nechtěla. Od dětství se o sebe staráme samy. Jestli chtěl být naším rodičem, měl přijít mnohem dřív. Mít ho jako praštěného strýčka, co tě občas rozmazluje? Na tu roli se hodí náramně."

„Také mám v sobě ukryté podobné vzpomínky," zavřel oči Sasuke, „byl jsem samozřejmě méně uznávaný. Ve stínu Itachiho jsem byl trošku odložen stranou, aby se mohl věnovat čas tomu silnějšímu. Lidé, kterým ale na tom nezáleželo, mě měli rádi stejně jako každé jiné dítě. Prodavači v obchodech, rodiče ostatních dětí a tak. Nejvíce jsem si ale vážil Itachiho. Byl jiný než ostatní. Mohl mít cokoliv, odhodit mě jako vadné zboží a nikdo by ani nemrkl, ale myslím si, že to byl on, kdo nakonec přemluvil mého otce, aby mě učil, protože mám taky potenciál," snažil se dostat ze sebe více své minulosti. „Ale je to dost mlhavé. Nepomáhá tomu, že mi bylo jen pár let, ani to, že na mě pak Itachi použil Tsukuyomi a celé to šílené genjutsu mě zničilo a mozek pro svou ochranu ty vzpomínky uschoval na později."

„A teď je mrtvý a svůj úkol jsi splnil. Možná byl génius, ale ty jsi vyhrál," řekla Karin a opřela si o jeho rameno hlavu.

„Částečně, furt ještě bude ten soud, kde i Shisui musí dostát svého trestu. Je nakonec jedno, jestli napomáhal nebo byl jenom srab a ukryl se před vyvražděním tím, že dal oko Danzovi," dodal Sasuke, „ale pak? Ano. Můj slib jsem splnil a budu si muset najít jiný životní úděl."

„Uhm," pověděla Karin se zavřenýma očima.

„Není to tak, že si stěžuji, ale neříkala jsi, že moje chakra je natolik temná, že ti není příjemný ten fyzický kontakt?"

„Ano," řekla jen Karin, „jak ty, tak Shisui, tak Itachi máte v sobě nejspíše genetikou danou temnou chakru, kdy to skoro až vypadá, že čekáte jen na impuls, abyste jí podlehli. Nikdo z vás překvapivě není úplně temný. Čekala jsem, že Itachi bude monstrum, ale tak tomu nebylo… samozřejmě se bavíme jenom o chakře. To, co spáchal, se nedá nijak omluvit. Když jsi ale obětoval své oko, aby si zachránil sebe a Shikamara, tak jsi začal mnohem více svítit. Více než Shisui například, což jenom potvrzuje to, že nepoužil Izanagi, ale oko předal. Ten poměr pro tebe nebude dávat smysl, ani to, co cítím. Moje technika a vnímání je tak unikátní, že je to jak vyprávět slepému, že tahle barva je hezčí než druhá. U tebe to znamenalo, že jsi byl mnohem přístupnější, ale stejně fyzický kontakt byl, jako když šaháš na led. Prostě ne úplně nepříjemný pocit… Led je fajn a všichni máme rádi zmrzlinu, ale není to něco, s čím by ses chtěl mazlit nebo jak tomu říká Naruto. Když si ale skočil do cesty tomu Amaterasu? Hádám, že si chtěl použít Izanagi znovu a obětovat i své druhé oko? Tak v ten moment stálo přede mnou slunce. Ne obrazně a nebylo to ani žárem, co vydával ten pekelný oheň, ale tvoje chakra byla tak hřejivá, že moje zavřené oči jsem musela mnohem více křečovitě stisknout, jako kdyby to mělo nějak pomoct," zasmála se tiše Karin. „Myslím si, že v moment, kdy jsi se rozhodl, že pro moji ochranu obětuješ to, co tě fyzicky dělá Uchihou, si taktéž zahodil tu temnotu, která vaše jméno provází."

„Nikdy bych nedopustil, aby se ti něco stalo," řekl Sasuke upřímně, byl to prostý a holý fakt. Jeho tělo bez rozmýšlení nedokázalo připustit, že by se jí něco stalo. To samé platilo i u Naruta, ale ten naštěstí nebyl žena, co se k němu tulí, takže to bylo jednodušší.

„Já vím, a proto jsem také občas nenáviděla svou schopnost. Vážím si tě taktéž, jako si vážím ostatních v mém nejbližším okolí, ale bylo to mentální přemáhání udržovat kontakt delší dobu. Stejně jako to nedokážu s Narutem, když má na sobě chakru Kuramy. Objetí je v pohodě. Objala jsem tě jistě několikrát, ale vždy jsem musela pozastavit svou schopnost, abych z toho neměla mrazení po celém těle. Teď? Svítíš a hřeješ jako Naruto."

„Takže je ze mě Uzumaki," ušklíbl se Sasuke.

„Chtěl bys adoptovat?" vrátila mu to Karin.

„Je tulení součástí té nabídky?"

„Tomu už se nevyhneš," zasmála se Karin, „to bude žárlivých holek, až budeme někde v Listové a já se budu po tobě válet."

„Alespoň něco z toho budu mít, když celý ten příjemný pocit máš jenom ty."

„Sasuke," lehce se zachichotala, „ženy nepotřebují mít moji schopnost, aby měly příjemný pocit z doteků druhého, a to samé platí i u mužů. A hej, mohl jsi dopadnout hůře, než že to jsem to já."

„Ano, aspoň to není ‚Saske kůůůň' od Ino na akademii, co ti následně vletí nezvaná do náruče."

„Oh to utrpení hezkých a populárních lidí!" zahrála lítost Karin a s dalším smíchem ho poplácala lehce po hlavě, aniž by zvedla svou hlavu z jeho ramene.

**

Shikamaru si líně pohrával se zapalovačem Asumy, když stál nad kamenem, kde bylo vyryto jeho jméno. Bylo zvláštní, jak ho sem vždy nohy zavedly. Možná stejně často jako zavedly Chojiho do barbecue restaurace.

„Ano stále nekouřím," uznal Shikamaru a alespoň si zapálil imaginární cigaretu, „nevím, jak jsi dokázal spojit to, že jsi měl přítelkyni a mohl kouřit, ale takový odvážlivec já nejsem," dodal a podíval se k nebi. „Kurenai se daří stále dobře, když si odmyslíme to, že tu nejsi s námi, sensei. Starám se o to, aby měla vše, co potřebuje a Ino jí nosí ob den květiny. Myslím si, že až bude Yamanaka plánovat další pobočku, rovnou ji udělají u Kurenai doma, protože část jejich skladu už je tam."

Shikamaru vyfoukl vzduch a podíval se zpět na kámen před sebou. „Naruto stále dělá vše proto, aby pomstil tvou smrt a daří se mu to, jak bych si to nikdy ani nepředstavoval. Dneska jsme dostali informaci, že zabili Kisameho například, což je po Hidanovi a Kakuzovi další do sbírky. Musím ti uznat, že jsi byl génius, sensei. Celá ta myšlenka, že náš budoucí tým hodíš Narutovi, abychom měli nějaký vzor v naší generaci, byl tah, který by nevymyslel ani můj otec a tomu se nikdo v taktice nevyrovná. Naruto a Sasuke se pro mě stali přáteli stejně jako Choji a Ino. Zesílil jsem hodně jenom kvůli tomu, abych s nimi udržel krok. Věřím, že jednoho dne si ti tady budu stěžovat, jaká je otrava, že někdo z Uzumaki rodiny je Hokage a já se nabídl, že jim budu dělat poradce. Naruto má prostě moc, kterou nejde popsat. Dokáže spojit lidi. Dát jim úděl a přimět je chtít víc. Věřím, že kvůli tvému učení a Narutově osobnosti budu jednoho dne dobrým otcem a poradcem Hokageho, do té doby? Budu skvělým opatrovníkem tvé dcery a nejlepším partnerem mé přítelkyně."

„Vím, že jsem si ti často stěžoval, jaké jsou ženy otrava," usmál se pro sebe Shikamaru, „ale to bylo tím, že jsem nenašel tu pravou. Naruto mi dal možnost poznat Tayuyu a já mu to oplatím tak, že tady pro něj navždy budu a dneska začnu tím, že mu ukážu důvod pokračovat i po takové ztrátě jakým je odchod vlastního mentora. Už nejsme děti. Jednoho dne budeme mít vlastní tým, který nám bude říkat sensei a budeme je zvát na ramen nebo barbecue. Musíme jim předat to nejlepší z nás a taktéž jim svěřit to nejdůležitější v našem životě, jako jsi to udělal ty se svou dcerou. Jestli chceme být legendami, jako jsi byl ty a Ameyuri, musíme vyrůst, protože stěžování nám nepomůže. To zní jako dobrý proslov ne?" následně si ale odfrkl. „Kdo mě vyměnil, že tady vymýšlím motivující řeči? Otrava. No nic, navštívím tě zase zítra a povím ti, jak to dopadlo."

Tayuya čekala několik metrů opodál a tak k ní pomalu došel a na přivítanou ji dal pusu na čelo. „Co Naruto?"

„Nepustili mě ani do toho patra, kde teď pracuje. Možná jsem jounin, ale ještě jsem hodně daleko od toho, abych měla přístup do tajných laboratoří."

„Bohužel v té jednotce nemám žádného člena klanu, abych se poptal, ale zítra už bude určitě venku nebo na něj můžeš počkat doma. Nemusíš spát u nás."

Tayuya mu jenom kývla. „Počkám na něj. Pokud bude chtít být sám, přijdu k tobě, protože já dneska rozhodně být sama nedokážu."

„Hlavně mu nech prostor vysvětlit to svým tempem," poradil jí, „vím, že oba chceme vědět, jestli je naše tušení správné. Pochybuji, že by nám ale něco Naruto tajil, pokud to není životně důležité. Konfrontace by jenom mohla vytvořit problémy a ať je plán nakonec jakýkoliv. Naruto musí být na dně. Vím, že já jsem byl, když umřel Asuma. Dolování informací v tento moment ještě jenom více rozevře nůžky mezi vámi."

„Já vím, jen bych chtěla více pomoct," povzdechla si Tayuya.

„To děláš už jenom tím, že se staráš o Hanabi a Kin, o vaše sídlo a to je jenom to, o čem ví. Myslím, že bude zírat, až spustíš to, co jsi pro něj připravila," povzbudil ji.

„Doufám, že to nebude vypadat jenom jako náplast na tuto bolest."

„Připravujeme to více jak měsíc. Musel nám pomáhat i otec a to se nebavím o těch všech papírech. Možná že jej bude mrzet, že se toho Ameyuri nedožila, ale určitě to bude brát tak, jak to bylo zamýšleno."

Tayuya jenom chvilku stála, než ze sebe dostala: „Ani nevím, co budu bez Ameyuri dělat. Byla jak moje sestra a nemohla jsem se ani rozloučit. Nejhorší je, že moje tělo tomu stále odmítá věřit. Zatím žádná slza, ale věřím tomu, že až uvidím její tělo, vypláču si oči."

„Zařídím nám možnost se rozloučit spolu ještě v nemocnici s jejím tělem. Stejně musím probrat s otcem ochranu vašeho sídla. Přítomnost Ameyuri zabraňovala všem, kteří měli nekalé úmysly. Teď by někoho mohlo napadnout, že je správná doba něco zkusit."

„Děkuji," usmála se na svého přítele a pro jistotu jej ještě objala. Byla neskutečně vděčná, že někoho takového měla. Jen ji mrzelo, že stejné štěstí neměl Naruto.

Formát pro tisk