Kapitola osmašedesátá - Bolest

Lepší život

Sasuke bez rozmýšlení připravoval Izanagi. Ďábel ať si vezme to, že skončí slepý. Objevil se tak, že se zády dotýkal Karin, která byla v kontaktu s žabími stařešiny. Milisekunda a všem jim dá dočasnou nesmrtelnost. Respektive možnost udělat si z reality to, co momentálně potřebovali. Když stál ale přímo čelem smrti, které tyto černé plameny charakterizovaly, tak jeho oko kterým si v mozku zpomaloval čas, mu říkalo, že jej nemusí obětovat, že existuje mnohem jednodušší a účinnější řešení. Stačí dát jen příkaz.

Mangekyō Sharingan byla zbraň prakticky bez limitů a jestliže mu jeho mozek říkal, že tohle dokáže, propustil uzdu své fantazii, smyslům, reflexům a v moment, kdy mělo Amaterasu začít žrát jeho tělo, se veškeré plameny zastavily před ním. Nebyla to až taková výhra, protože oheň, o kterém se říkalo, že hřeje stejně jako slunce, stále levitoval před ním, ale rozhodně to bylo lepší než smrt nebo slepota.

„Naruto!" dokázal ze sebe dostat přes soustředění Sasuke a Naruto byl dostatečně vytrénovaný, aby se přemístil od Itachiho pryč, ne úplně k nim a plamenům, ale na jejich stranu. Nakonec mezi Sasukem a Itachim nebylo nic jiného než černá zkáza a pak stačila jenom myšlenka a veškerý oheň se rozletěl do požadovaného směru. Cestou rozežíral zem, směřoval vzduchem a dokonce olizoval i strop, který se začínal bortit. Jestli nebyla šance, aby se tomu vyhnula Karin, to stejné platilo nyní i pro Itachiho. Sasuke udělal dokonce vše proto, aby to jeho bratr měl ještě těžší. Silnou koncentraci ohně rozdělil do co největšího prostoru a možná jenom Shisui nebo Tobirama by se tomu dokázali vyhnout. Takže teoretické kostky vhodil a bylo na Itachim, aby ukázal, co s tím udělá.

Itachi nezaváhal a vytvořil svou absolutní obranou techniku. Avatar čakry obklopující uživatele, který se mohl v něm pohybovat, jak se mu zlíbilo a zároveň byl neporazitelný a jeho síla útoků se nedokázala ničemu rovnat. Bohužel uvnitř budovy na to nebylo dobré místo.

„Spadne to na nás!" zakřičel Naruto, když si všiml, jak se celý strop rozpadá a za pár vteřin je všechny zasype. „Katsuyu!"

„Ano!" odpověděla mu Katsuyu a na všech třech se diametrálně zvětšila. Svou vahou je i žáby na Karin shodila na zem, ale než jim stihla tvrdá podlaha ublížit, pohltila je do sebe. Katsuyu věděla, že v tento moment jsou téměř nezranitelní vůči všemu fyzickému, čímž padající suť, rozhodně byla.

„Dostaň nás odtud prosím," řekl jen Naruto, protože se nemohl hýbat a jenom pohnout ústy bylo velmi obtížné zvlášť když vzduchu bylo opravdu nedostatek.

Katsuyu okamžitě vyrazila rychlostí, která se nespojovala se slimáky nahoru. Cestou rozházela všechny kameny, jako kdyby byly z papíru a propustila je až v bezpečí tvrdé půdy pod nohama. To vše byla otázka pár sekund, takže Itachi si stále otíral krvavé oči schovaný za tím ohromným monstrem, co si ze své čakry vyvolal.

„Jeho čakra je na dost kritické úrovni," odhadla Karin, „ale my jsme se moc neposunuli, žáby budou potřebovat další alespoň minutu, aby se znovu synchronizovaly, a to předpokládáme, že k němu zvuk dolehne."

„I když projde zvuk, celá myšlenka jejich techniky je to, že bude následně přemožen. Jestliže jej dostaneme v tomhle, tak to stejně neskončíme," přidal se Sasuke.

„Tak to pojďme zničit, žádné sraní. Naruto nám dodává přes Katsuyu dost čakry, abychom mohli použít něco velkého," vyvolala s těmito slovy Karin svůj druhý klon, což byl její limit. Další klon by ji zrušil Sage mód. „Klone voda, Naruto vzduch," přikázala a Naruto pomocí svého nově vyvolaného klonu vytvořil na její pravé ruce vítr do jejího Rasenganu.

Naruto popravdě netušil, k čemu jí bude větrný Rasengan, nebylo to zrovna chytré se proti Itachimu aktuálně rozběhnout, ale bez řečí tak učinil.

„Odstupte," pověděla všem, co tento rozkaz mohli splnit, a v obou rukách začala tvořit své charakteristické jutsu, o kterém její kolegové věděli, ale jenom Jiraya ho spatřil a to jenom jeho vodní variantu. Na tu vzdušnou potřebovala Narutovu neskutečnou schopnost spojit svůj element s někým jiným. Toto cvičil do zblbnutí jak se Sasukem, Shisuiem, Ansatsu, tak i teď s ní. „Sasuke pokud můžeš, hoď mi na Itachiho ještě trochu toho černého plamene."

„Teď?"

„Teď," usmála se na něj a za moment měla v ruce dvě různě barevné rotující spirály. „Fūton, Suiton: Rasenshuriken," a s těmito slovy ‚shurikeny' pro překvapení všech hodila takovou rychlostí, že Sasuke měl co dělat, aby je stihl obklopit stále hořícím černým ohněm setrvávajícím na Itachiho obraně. Pak už se ozvala jenom ohromná exploze.

„Karin-chan," pověděla Shima. „Mám hned dvě špatné zprávy. Tenhle super útok sotva načal jeho ochranu a náš zpěv se k němu nedostane. Kdybychom chtěli, můžeme tam chytit jak Naruta, tak Sasukeho, takže jsme synchronizovaný dostatečně, ale k němu zvuk nedojde."

„To ta technika?" zeptala se Karin, když se rozplynul její Sage mód.

„Nebo si nějakým způsobem kompletně odstavil svůj sluch."

„Hodně věří své technice, že si odstaví proti třem soupeřům jeden z nejdůležitějších smyslů," zamyslel se Naruto.

„Hlavně si věří, že stále nic nedělá a nechává nás být," řekl to důležité Sasuke.

„Podle jeho čakry na tom není až tak dobře, možná že udržení tohoto monstra vyžaduje hodně čakry a soustředění."

„Hm, stejně se nemůžeme zdržovat. Ameyuri na nás spoléhá. Spusťte své peklo a čerpejte si ze mě čakru. Ještě jí mám dost, když půjde do tuhého, zruším přenos a povolám Kuramu, abych si ji doplnil alespoň sobě," řekl Naruto.

„V tom případě, Shima a Fukusaku prosím ničivé techniky," pověděla Karin a následně se na Itachiho vrhlo mnoho vzdušných a ohnivých technik, které stejně jako Amaterasu skončilo jenom na štítu jeho obranné techniky.

„Ještě více ohně, prosím!" pověděl Sasuke a přidal k tomu další ohnivou techniku. Naruto ohnivé techniky neměl, tak zasypal svůj cíl alespoň výbušnými lístky, což byl taky jistý druh žáru přehnaně řečeno. Fukusaku a Shima kombinovali svoje techniky, aby vznikl ještě nebezpečnější plamen.

„Útočí!" stihla ještě křiknout Karin, než se Itachi konečně vzchopil a mečem, který byl několik metrů dlouhý, na ně zaútočil.

Shima byla ale připravená a vyvolala mezi nimi obří žábu. Nikdo nemohl říct nic proti tomu, jak jsou žáby legendární, protože v moment, kdy se Gamaken objevil, dokázal zablokovat pomocí svého štítu tento mocný útok. Žádné rozkoukávání, žádné zaváhání, prostě jenom mžik oka a perfektní blok.

„Deset vteřin!" potřeboval Sasuke a soustředil se na svou ultimátní techniku.

Gamaken pochopil, že je to na něj, takže jenom meč odrazil a zaútočil svou zbraní. V tenhle moment byly oba podobně vysocí, takže teoreticky to měl být vyvážený souboj. Gamaken i přestože nebyl historik, tak poznal, že ty zbraně, co tento avatár proti němu držel, byly mnohem lepší, než to, co měl k dispozici on. Tušil, že jak tento meč, tak štít jej přemůžou rychle, ale deset vteřin udržet dokáže. Nejdříve obětuje svou zbraň, pak štít a případně se bude snažit útoky blokovat svou zbrojí.

„Karin-chan, Ameyuri právě aktivovala první bránu," předala Katsuyu své nositelce informaci, co zaslechla, ale i zacítila na vlastní kůži.

„Bránu?" nechápala Karin a svým vnitřním zrakem zkontrolovala Ameyuri a všimla si, že vypadá podobně jako Gai nebo Lee po aktivací první brány. „Ne! To nemůže," začala plašit Karin. Ameyuri tělo tohle nemohlo zvládnout, tohle byl sebevražedný útok a ona byla daleko, aby jí pomohla a kluky tady proti Itachimu taky nemohla nechat. „Vydrž sakra, Ameyuri!" křikla ještě. Vyskočila mohutně vysoko až na Gamakenovu hlavu a tam se podívala na Itachiho. „Zemři už konečně!" zařvala vztekem a vypustila čakru, aby se něco stalo. Byl to zoufalý manévr, ale nic lepšího bez Sage módu nedokázala v ten moment vymyslet.

Sasuke připravoval celé okolí pro jeden útok. Byla to jím vytvořená technika. Neskutečně ničivá, ale v reálném světě téměř nepoužitelná. Člověk potřeboval mnoho času, stojícího protivníka a hlavně bouřkové mraky, které se přirozeně nevyskytovaly vždy v ten správný moment. Stejně jako zde nebyly ani nyní. Všude ale hořící oheň, černý plamen Amaterasu a co nejžhavější techniky mířící do vzduchu nebo na Itachiho uměle vytvořily potřebné prostředí. Sasuke nevěděl, jestli by to stačilo, ale hodlal tomu dát vše, pak ale Karin spustila něco, co mohl říct, že nikdy v životě neviděl.

Z Karin se na Itachiho avatara vyřítilo velké množství řetězů a začaly ho omotávat, škrtit a ničit. Čeho si všiml Sasuke hned bylo to, že i když samotné řetězy až takovou škodu moc nedělaly, začínaly vstřebávat čakru, protože monstrum před sebou najednou ztratilo meč, následně štít a jakési brnění, takže Itachiho chránila jenom obří kostra.

„Karin, stáhni se!" rozkázal Sasuke a Karin nechala řetězy zmizet, aniž by věděla, jak to dokázala a Gamaken s nimi odskočil dozadu. „Chcípni! Kirin!" a blesky ve tvaru obřího draka zamířily na Itachiho s úmyslem usmrtit vše na tom místě. Itachi neměl šanci se bránit, rychlost než blesky dopadly na zem, byla zhruba jedna tisícina sekundy. Nikdo na světě neměl takovéto reakce a tak když se obloha uklidnila, klečel před nimi Itachi naprosto nekrytý.

„Ukončím to!" rozběhl se Naruto, než měl možnost se Itachi pořádně rozkoukat. Než se ale přiblížil na dosah, kde by dokázal trefit se stoprocentní přesností některou ze svých ničivých technik, uslyšel zprávu ze svého krku.

„Ameyuri aktivovala druhou bránu," pověděla mu Katsuyu na rameni a Naruto v momentě, kdy pochopil, co to znamená, viděl rudě.

***

Itachi věděl, že nemá moc času a taktéž si byl jistý, že co se týče čakry, tak je na tom ještě mizerněji. Sasuke ale běžel na něj, takže se stačilo postarat o Naruta a mohl udělat to, proč tu dneska je. Naruto jak použil čakru Kyuubiho, tak zvedl svůj zrak a ta milisekunda mu stačila na to, aby jej chytil do Tsukuyomi.

„Heh," suše se zasmál Itachi, když byl ve světě, kde byl Naruto připoután ke kříži a on měl téměř nekonečné množství času, aby si tu s ním dělal, co chtěl. „Vítej v mém světě, Naruto-kun. Něco ti o něm povím, chceš? Čas tu plyne jinak, jedna sekunda tady může být klidně i čtyři sta let. Můžu tě tady nechat prožít celý život, takže až se probudíš, zemřeš v reálném světě stářím," rozešel se Itachi blíž a do ruky vzal svou katanu. „Myslíš si, že určitě blafuji. Dovol mi ti vyprávět o své první oběti v masakru Uchiha klanu. Jedna otravná holka mě stále pronásledovala. Nejdříve na akademii a následně i poté, co se stala geninem, tak jsem se jí pomstil jako první. Našel jsem Izumi v jejím domě a jejích sedmdesát let jsem jí mučil, až zemřela i v reálném světě a to se přesně stane i tobě!" a s těmito slovy zapíchl Narutovi do břicha čepel. Naruto ale nevydal ani hlásku.

„Vypadám jako někdo, koho zajímají tvé historky?" zasmál se Naruto, ale cizím hlasem. „Hledáš Naruta?" pokračoval v šíleném smíchu, a když otevřel oči, Itachi spatřil, že se kouká do rudých liščích zorniček. „Ten tu teď není. Mám mu zanechat vzkaz?"

Itachi o krok ustoupil.

„Myslel sis jak jsi chytrý a pozorný co?" vysmíval se mu dál Kurama. „Naruto určitě polevil v ostražitosti. Chytnu si ho pěkně do genjutsu... V ten moment ale už žádný Naruto nebyl. Jakmile zjistil, že jeho slavná šermířka umírá. Propukl v něm takový vztek, že jsem převzal jeho tělo i mysl. Žádný Naruto tedy není, to já zvedl svůj zrak, abys mě sem chytil. Víš, vždy jsem si chtěl popovídat s někým, kdo zabil tolik Uchihů jako já. Ne abych o tom poslouchal, jak jsem říkal, tvoje historky jsou mi ukradené, ale abych se mohl podělit já," ušklíbl se Kurama na moment. „Tak pojď do mě, propíchni mě párkrát, bude to jak nostalgické vzpomínání na Kushinu Uzumaki a já ti zatím budu povídat, jak jsem tvé předky roztrhával jednoho po druhém."

***

Sasuke se svým zrakem a reflexy okamžitě poznal, že Naruto je aktuálně v Tsukuyomi. Sám to zažil, takže si dokázal představit, čím si musí jeho nejlepší kamarád procházet. Věděl taktéž že v okamžik, kdy si toho všiml, mohlo uběhnout v tom světě několik dní nebo let. Taky to muselo znamenat, že je konec, protože ta technika byla opravdu pouze sekundová. Nikdo kdo neměl Sharingan, by ani nepoznal, že se něco stalo, takže jenom očekával, že nyní padne Naruto na kolena v nepoužitelném stavu a on bude se muset postarat o Itachiho, aby bezbranného Naruta nedodělal.

Jeho znalosti o světě, měly ale dostat další facku, protože Naruto poté, co Tsukuyomi skončilo, pokračoval ve sprintu, co dokážou vytvořit jenom démoni a objevil se v dalším mžiku oka před Itachim. Veškerou tu rychlost přeměnil v sílu útoku a celou rukou s ohromnými drápy mu verval do břicha. Sasuke si ve sprintu všiml, že ta ruka je v Itachim až po loket a Naruto se zastavil tak, aby mohl něco pošeptat Itachimu do ucha. Následně Kurama nebo Naruto svůj loket s brutální účinností vyrval zpět a sledoval jak Itachi na sklonku svého života padá na kolena.

„Je tvůj," zasmál se temně Naruto. „Setni mu hlavu. Pomsti svou rodinu."

Sasuke se okamžitě přemístil a útokem, který využívá rychlosti a vytáhnutí katany ve správný moment mu ji opravdu setnul.

„Vezmi mu oči do připravených nádob. Zapečeť jeho tělo. Mě je potřeba jinde," bylo vše, co Naruto s démonskou čakrou řekl, než se rozběhl pryč.

„Sasuke, jsi v pořádku?!" ozvala se Karin do vysílačky, ta Narutova nefungovala ihned po přeměně.

„Ano, nech mi tady Gamakena a pomoz Narutovi, i když nevím přesně, co se děje," odvětil Sasuke a jeho mozek na chvilku opravdu nefungoval. Byl génius. Měl jednu s nejsilnějších očních technik na světě, ale stejně byl během krátké chvíle svědkem tolika momentů, co nedávaly smysl. Ať tak či tak, ležel před ním mrtvý Itachi. Měl by slavit, usmívat se do Slunce! Něco mu ale říkalo, že jistým způsobem prohráli a tak dopadl bolestivě na kolena a aniž by věděl proč, tak jeho jediné oko kromě krve vyprodukovalo i několik slz.

***

Ameyuri se po celou dobu svého souboje nepřestávala usmívat, až to Kisameho přivádělo k šílenství. Co ale nikdo kromě ní nechápal, bylo to, že tohle byl její životní souboj. Její úděl a poslední kapitola prodlouženého příběhu, který si říkal život. Kisame byl legenda. Nejsilnější šermíř. Někdo kdo měl čakry jak Jinchūriki bez ocasů. Ona byla jenom chodící zombie s půjčeným časem od nejlepších lékařů. Tenhle souboj měl skončit během minuty její smrtí, a přesto se do něj vrhla s vervou, jako kdyby to bylo božské jídlo. Kisame chápal, že je oslabená. Tušil, že to bude jednoduché, ale jako každý neodhadl její mysl, která se nehodlala vzdát.

Kisame jí válcoval celý souboj a kradl jí čakru, kterou Naruto na dálku bez přestávky doplňoval, aby mohla pokračovat. Kisame jí ale nikdy plně nepodcenil. Používal své silné techniky a ona mu to vracela stejnou mincí. Kisame měl nekonečné množství čakry, protože tu kradl z ní a ona měla nekonečně čakry, protože ji kradla z Naruta. Byl to souboj jak v nějakém genjutsu bez limitu. Co sis vymyslel, to se mohlo stát. Nejdříve bojovali venku na souši. Následně kolem nich byla obrovská kopule plná vody, pak je oba usmažila bleskem. Kolem plavali žraloci a nikomu to nepřišlo absurdní. Blesky padaly z nebe nebo létaly z mečů a Samehada byla nadšená, že mohla bojovat proti dalším čepelím, které byly stejně slavné jako ona. Pak ale samozřejmě muselo dojít k tomu, že přišel ten moment, kdy měla umřít.

Slova švihnutého, ale legendárního Gaie se jí objevila v mysli a ona tak aktivovala svou první bránu a spustila svůj druhý dech. Další úžasné techniky a dokonce jejich souboj v kenjutsu dosáhl té úrovně, jako kdyby byla stále zdravá. To vše ale mohlo trvat maximálně jen pár minut, protože jakmile brána skončí, její život bude následovat.

Ten moment nastal rychleji, než by si přála. Tohle byl její životní souboj! Chtěla si ho užít! Tohle byl její životní úděl přece. Bojovat na kraji propasti o bezpečí Naruta, když už věděla, že Naruta znovu neuvidí. Chtěla bojovat dál! Bohužel v moment, kdy se čakra z otevření brány dostala z jejího těla pryč, ucítila jak se jí ohromná Samehada zapíchla do břicha, i když to nebyla v žádném případě bodná zbraň.

„Je konec, Ameyuri," pověděl Kisame s úctou hodnou k tomuto souboji a své bývalé kolegyni. Samehada ji kradla veškerou zbývající čakru a mnoho orgánů bylo nenapravitelně zničeno.

„A-no," dostala ze sebe Ameyuri a vyplivla na sebe krev. Kisame měl pravdu. Chápali to oba, ale co věděla jen ona, byla jistota, že je to konec pro ně oba. Druhá brána byla v ten moment otevřena. Z jejích rukou vypadly meče Kiba a ze vzdálenosti, z které nešlo minout, mu poslala samostřílem otrávenou jehlu do krku. Více toho nedokázala. Druhá brána, něco co mělo donutit obyčejného člověka bojovat jako neporazitelný stroj a ona s tím dokázala jenom zvednout své ruce a vystřelit samostříl. Síla její mysli jí pomáhala mít otevřené oči, aby v posledních momentech svého života mohla spatřit Narutovu chloubu.

Kisame v první moment netušil co se stalo. Malá jehla? To byla její pomsta? Následně ale nemohl pohnout ničím ve svém těle. Dokonce nedokázal ani čerpat další čakru přes Samehadu. Zkusil i promluvit, ale místo slov mu z úst vyšla jenom nějaká pěna. Nakonec už ale jeho mozek ani nevnímal to, že mu z očí, nosu, uší a nejspíše ze všech možných otvorů vytéká krev a jeho vědomí mizí taktéž. Trvalo to možná několik sekund, ale z jeho zdravého těla se stalo něco, co se neslučovalo se životem.

„Heh," snažila se zasmát Ameyuri a dokonce se jí to i podařilo. Opravdu to bylo něco. Kapka jedu a Kisame jí umřel doslova před očima. Ona tam mířila taktéž, takže si možná v posmrtném životě budou moct říct, jaké to bylo. S tímto úsměvem zavřela oči, ale s překvapením je znovu dokázala otevřít. Samehada jí po smrti Kisameho udržovala naživu. „Chceš, aby-ch se… rozloučil-a?" zasmála se ke svému novému meči, protože takhle to vlastnictví přesně fungovalo.

Samehada do ní pustila ještě více čakry a udržovala jí naživu tím, že se ani nepohnula, protože by Ameyuri vykrvácela ve vteřině. Samehada nebyla inteligentní bytost, ale svou osobnost měla, takže se rozhodla, že její nový majitel si zaslouží dalších pár vteřin života, než se přidá k tomu bývalému a všem ostatním.

„Po-postaráš se o Na-ruta?" poprosila Ameyuri Samehadu. Ta ale neodpověděla. Obě věděly, že to záleží až na Narutovi, jestli její osobnost vyhraje. „B-yl to do-dobrý souboj ne?"

Samehada jí dala za pravdu tak, aby to poznala. Jestli se jednalo o souboje, tenhle byl jeden z těch nejlepších. Krátký, plný efektů, touhy zabít a spoustou čakry. Nikde žádná ohnivá technika, kterou nenáviděla. Co více si mohli umírající šermíři a jejich meče přát?

„Ško-da, že ne-neumím vyvolat tře-tí… bránu," zalitovala Ameyuri a furt nehybně stála propojená s Kisamem mečem, který doslova umřel paralyzován ve stoje.

Samehada jí ale dala vědět, že se blíží někdo s velkou zásobou čakry. Nebyla senzor, ale jako pojídač čakry tohle dokázala poznat.

„Opra-vdu? Děku-ji za to," pověděla Ameyuri a snažila se nezavřít oči. Věděla, že jak je zavře, už je znovu neotevře.

„Ameyuri!" ozval se Naruto, když spatřil celé bojiště i ty dva, kteří jej způsobili. Naruto se okamžitě objevil vedle Ameyuri a v mžiku oka se zbavil Kyuubiho čakry. Kurama bude sice nadávat, že si vzal jeho čakru v momentě potřeby a pak ji vyhodil, ale on mu to nějak vysvětlí. V tenhle okamžik potřeboval soustředění. Následně Ameyuri zezadu opatrně položil na zem i s neskutečně velkým mečem v sobě.

„Po-třebuji ch-akr-u."

Naruto ihned přikývl a začal léčit postižené místo a rovnou do něj pumpovat čakru a rozhodl se nevšímat toho, že vše, co v tomto souboji udělala, se neslučovala se životem.

„Jak j-jsem ráda, že jsi tu," usmála se na něj Ameyuri.

„Nemluv, prosím," zavzlykal. „Karin za chvíli přijde," a pokračoval v léčení.

Karin opravdu za chvíli přišla a s ní asi i ohňostroj na oslavu Nového roku, protože tolik světlic dlouho neviděl. „Zakousni se Ameyuri," objevila okamžitě se u ní.

„Umírám," dostala ze sebe Ameyuri těžce, „n-nebudu tě k-ousat, abych si pro-prodloužila život o minutu."

„To je rozkaz Ameyuri! Já o svém těle rozhoduji. Jestli ti dám minutu života, tak je to proč tuto techniku mám," pověděla Karin nekompromisně a taktéž se rozbrečela. Všichni tady věděli, že bojují se smrtí, která se nedala porazit.

Ameyuri se tedy zakousla. Léčila se přes Karin, Narutovu Katsuyu i přímo přes lékařskou techniku Naruta. Nakonec se k nim teleportovat Tobirama a připojil se k jejich zoufalé snaze, která nemohla dojít kýženému výsledku. Tobirama pomalu vytáhl Samehadu z jejího těla a položil ji na Ameyuri, protože jako senzor poznal, co tento meč dělá.

Tobirama nedokázal pomoct jinak, tak se alespoň postaral o Kisameho. Jejich protivník byl mrtev, o tom nebylo pochyb, stačilo jej tedy jenom zapečetit.

„Sekka tu bude za chvíli!" pokračoval Naruto v důvěře, že vše bude v pořádku.

„D-obře," nechtěla mu brát naději, tak se na něj jenom ze země usmívala a snažila se do své mysli vypálit Narutovu podobu. Jestliže tu mohl být Tobirama ze světa mrtvých. Věděla, že si bude vše ze svého života pamatovat, takže tam někde chtěla mít Naruta stále při sobě, i když jenom ve své hlavě. „Řekla j-sem ti, jak js-em na tebe h-hrdá?"

„Vím o tom a řekneš mi to zase zítra, ano?" brečel ji Naruto do rány, ale stále nepřestával léčit.

„To by by-lo krásné," řekla zasněně Ameyuri. „Víš, že t-to takhle mu-selo být, že?" potřebovala, aby věděl. Nechtěla, aby si tohle vyčítal, že byl pomalý nebo podobně. Takhle to plánovala od začátku. Nemohla ohrozit svoje milované tím, že by do toho souboje nešla. Možná zahodila několik měsíců svého života, ve kterém by trpěla jako pes. To jí samozřejmě mrzelo. Každý den s Narutem byl světlým bodem jejího života. Příští měsíc by ale už tenhle souboj nemusel vyjít tímhle patem. Dnešní den byl osud, i když na něj nevěřila. Naruto jí dal život a ona jeho část i závěr zasvětila, aby mohl Naruto dávat životy dalším.

„Já… měl všechny znamení před sebou, ale nechtěl jsem je vidět," přiznal Naruto.

„To j-je v pořádku, také j-jsem nechtěla, aby tento den ně-kdy nastal."

Naruto chtěl něco říct, ale přerušil ho velký stín. Nad ním na obrovském orlovi seděl Sasuke.

„Támhle přistanu. Vezmi ji sem nahoru, doletíme k Písečnému týmu," řekl Sasuke, když okamžitě pochopil, co se děje, ale stejně jako jeho tým se rozhodl ignorovat, že jejich snaha je zbytečná.

Nakonec Sasuke ve vzduchu držel Ameyuri v náručí a Naruto naproti nim ji stále léčil. Samehada byla dočasně u Tobirami, kterému nevadilo, že si jej nevybrala a necítil tedy ani bolest, jak mu jejich nekompatibilitu dávala sežrat.

„Vždy jsem s-se chtě-la proletět," pověděla jim v letu, když měla výhled na nebe z mnohem lepšího úhlu. „Jaký to ná-dherný den."

„Škoda toho deště," řekl Sasuke tiše.

Ameyuri se podívala jak na Sasukeho, tak na Naruta, kteří pro ni oba plakali. „Ano, hloupý d-éšť," pověděla smutná, ale zároveň šťastná.

Sasuke dal vědět týmu z Písečné do vysílačky, že za chvíli budou dole a potřebují lékaře. Pak jenom pokračoval v držení Ameyuri. Tohle bylo to nejdůležitější na světě v tento okamžik.

Sasuke opatrně přistál, ale Ameyuri jej chytla ještě za ruku, než si ji mohl Naruto vzít.

„Bude z te-be nejlepší Hokage. Věř… sobě a ostatním a… ne-bude nic, čeho bys nedosáhl. Vím, jak fun-guje kruh nenávisti. Tenhle boj b-byl ale moje přání, udě-lala jsem vše, jak jsem si p-přála. Neviň sebe. Nikdy. Slib mi to."

Sasuke jí to rychle slíbil, pro její osobní blaho a možná i svoje. Oba nejspíše věděli, jak jednoduše mají Uchihové k tomu, aby zešíleli.

Nakonec mu ji Naruto vzal z náruče a seskočil dolů, kde byl okamžitě Sekka.

„Sakra!" zaklel Sekka, když se dal do léčení. „Tohle bude chtít Tsunade-sama! Pokračujte!" ukázal na orla a směr na Listovou.

Naruto ihned přikývl. Mohlo ho to napadnout hned, že tady pomůže jen Tsunade. Vzal tedy Ameyuri zpět do náruče.

„Na-ruto," zastavila ho od pohybu. „Chci se rozloučit."

„To můžeš přece na lůžku. Tam… se všemi, co jsi znala. Nemusíš umírat v tomhle podělaném lese."

„To by by-lo krásné," zasnila se Ameyuri, bylo by skvělé vidět ještě všechny. Mei, Tsunade, Ansatsu, Gaie a další. „Ale na mí‑stě nezále‑ží," bylo to, co potřebovala, aby slyšel. Zvedla svou veškerou silou ruku, aby pohladila Naruta. Za chvilku byl vedle ní Sasuke a Tobirama přemístil sebe i Karin. Nakonec tu kromě Tayuyi měla všechny, se kterýma trávila nejvíce času. Před pár minutami si myslela, že před smrtí nikoho neuvidí. Teď tu měla kolem sebe kruh lidí. Naruto nechápal, že pro ni je to jako zázrak a nepotřebuje žádnou pohodlnou postel. „Vyhrajte," řekla jim všem dohromady, „jste jenom ko-usek od cíle."

Na to ji všichni v různém stavu smutku kývli.

„K-arin postarej se o tyhle d-dva lenochy," snažila se ještě naklonit hlavu, ale nedokázala to. Tak to jenom řekla do míst, kde věděla, že je Karin a pak už s posledními silami chytla Naruta za tvář. „Mám tě m-oc ráda," dostala ze sebe slabě, „jsi m-oje rodina, můj parťák… můj stu-dent, moje vše. Děkuji t-ti za nejkrásnější život, j-aký si může žena přát."

„To já ti děkuji," pověděl jí rychle, „nevím, co si bez tebe počnu. Mám tě rád, navždy budu."

Ameyuri se jenom usmála a její ruka spadla bezvládně k zemi.

„Ameyuri?" zvolal Naruto její jméno. „Ameyuri?!" trochu s ní Naruto zatřásl, ale nepotřeboval ani Karin, která mu dala ruku na rameno, aby poznal, že je konec. Padl tedy taktéž bezvládně na kolena, silně objal Ameyuri a jediné, co se lesem ozvalo, byl výkřik naprostého zoufalství a bolesti.

***

„Nesu důležité zprávy," pověděl Zetsu, když se objevil v Deštné, kde úřadoval šéf Akatsuki a zrovna tu měl na návštěvě i dva další.

„Povídej," vyzval ho Pein.

„Itachi a Kisame jsou nejspíše po smrti. Na místě jejich boje nezůstalo nic, co by nasvědčovalo tomu, že přežili."

„Natočil jsi jejich souboj? Rád bych viděl ten Sasukeho proti Itachimu," ozvala se postava v oranžové masce.

„Nemohl jsem se ani přiblížit. Tobirama a žabí babička by mě objevili na několik kilometrů. Jelikož jsem měl rozkaz se nenechat odhalit, mohl jsem to místo obhlédnout až když odešli."

„Co jsi tedy zjistil?" pokračoval muž v masce.

„Itachi použil nejspíše vše v arzenálu. Spatřil jsem Amaterasu. Spoustu míst zničených po ohni, vypadalo to i na použití Susano. V jejich souboji figurovala silná blesková technika. Vyvolaná ohromná žába. Vypadalo to, že ho prostě utrápili tím, že měli více čakry. Kisame bojoval proti své bývalé kolegyni. Jestli mohu soudit podle bojiště. Výsledek je nejistý, ale Kisame i Samehada jsou nejspíše v moci Listové."

„Prsteny ztraceny?"

„Taktéž nejspíše v Listové."

Pein se podíval na moment z okna. „Zemřeli pro lepší svět, určitě umírali se zadostiučiněním."

Muž v masce měl ale na mysli něco důležitějšího. „Co náš lov? Ještě nám chybí čtyři."

„Devítiocasý musí být na konec. Sedmiocasý je nejspíše s ním, takže ty pak vezmu najednou," odtušil Pein. „Bylo by na místě zjistit informaci, kde jsou zbývající dva a vzít je ve stejný okamžik. V tomhle počtu, co tu jsme, bude trvat dlouho, než je zapečetíme, ale je to reálné."

„Všichni Kage mají v plánu přijít do Listové. Zetsu sleduj je, třeba prozradí, kde je schovávají. Až budeš toto vědět, ihned nás informuj."

„Provedu," zasalutoval Zetsu a zmizel zpět do země.

„Kdo by čekal, že nám bude Orochimaru scházet," odfrkl si muž v masce.

„Dva hromadné útoky a bude konec. Není potřeba dělat další nábor. Za chvíli nastane na světě stejně mír. Je tedy jedno, jestli budou lidé na naší straně teď nebo potom až nebudou mít na výběr," pověděl Pein nakonec.

Formát pro tisk