Kapitola šestašedesátá - Připravit své srdce

Lepší život

Cesta do Písečné byla dlouhá, svízelná, ubíjející a plná potu z extrémního horka. Stále na ní ale bylo něco magického. Naruto měl aktuálně mnoho přátel. Vlastně více než si kdy představoval jako dítě. Bylo s ním zde jakési jádro jeho rodiny. Sice ne úplně kompletní, protože někteří tady být nemohli, i přestože si to přáli. I tak tu měl mnoho lidí, na kterých mu velmi záleželo. Každou pauzu, kdy nemuseli udržovat stoprocentní pozornost, si užívali toho dočasného klidu a vzájemné blízkosti. Tobirama jim vyprávěl historky své doby. Ameyuri občas zažertovala s něčím, co zažila v Mlžné a Karin se zase velmi ráda dělila s tím, jak to vypadá ve světě žab. Což bylo něco, co nikdo z nich neviděl a nejspíše ani nikdy neuvidí. Slova ale občas nebyla ani nutná. Narutovi stačila blízkost Karin, Sasukeho momentální klid a Ameyurin úsměv na tváři, u kterého předpokládal, že znamená, jak je spokojená s tím, kam se její život dostal. Naruto si všechny tyto tři věci strašně moc přál, to že budou se Sasukem přátelé, že Karin zůstane stále přitulená jak svízel a že Ameyuri nebude nikdy litovat toho, že přijala jeho nabízenou ruku. Prostě a jednoduše si v tento moment mohl říct, že má vše důležité na světě. Byla jen škoda, že se této chvíle nedožili všichni.

Jednou se ale brána Písečné musela objevit na obzoru, a tak bylo potřeba nasadit vážnost a kompletní soustředění.

„Naruto, rád tě tu vidím. Vítej," seskočil okamžitě Kankuro ze zdi, jakmile je spatřil. Hned mu podal ruku a následně ho i poplácal po zádech. Ušli přece jenom velkou cestu z nepřátel, kterými v jednu chvíli byli. „Jménem Kazekage vás tu všechny vítám," uklonil se i ostatním, „cokoliv budete potřebovat, obraťte se na mě nebo na Maki, která k vaší skupině byla přiřazena, aby mohla zodpovědět otázky a navést vás tam, kam budete chtít."

Maki stála opodál a taktéž se jim uklonila.

„Byl bych spokojen s kýmkoli. Nemuseli jste pro mě dělat speciální přivítání z lidí, jež znám," zasmál se Naruto.

„Temari si přeje, aby ses tu cítil jako doma a víš, jak to je. Ženským se neodporuje," vrátil mu pobaveně Kankuro, „a když už jsme u velevážené Kazekage, ráda by tě viděla, Naruto. Doprovodím vás tedy všechny do její kanceláře. V dolním patře budovy jsou volné místnosti pro diplomaty a jiné hosty, je to taktéž nejvíce chráněné místo v Písečné, takže tam budete ubytováni. Maki vám vše ukáže a je jen na vás, jestli chcete být všichni v jednom pokoji anebo mít každý své soukromí."

„V tom případě nás veď," pokynul mu Naruto s radostí a byl šťastný, že když procházel Písečnou, viděl místo strachu v očích shinobi úctu. Ať udělala Temari s Písečnou cokoliv, Naruto byl v očích kolemjdoucích výjimečný host, a to se mu v jiné vesnici nikdy nestalo.

***

„Naruto," usmála se Temari, když přišel k ní do kanceláře, kde kromě ní nebyl nikdo. Bylo vidět, že poslala všechny pryč, aby měli soukromí. To samozřejmě nepoznal svýma očima. Nedokázal prokouknout mistrovské skrývání, ale předtím než vešel dovnitř, Karin mu řekla, že tam bude v bezpečí. Temari vstala ze své jistě pohodlné židle a došla k němu ještě dřív, než se stihl rozkoukat. Naruto už podával ruku na pozdrav, ale místo toho skončil v přátelském objetí.

„Temari, děkuji za přijetí," pověděl s úsměvem a hlavou mu proběhla myšlenka, jestli obyvatelé této vesnice vědí, jak je Temari jiná, když je sama. Protože navenek se projevuje tak, aby ji lidé brali vážně jako vedoucí vesnice, což nebylo pro ženu v jejím věku vůbec jednoduché. To samé platilo například i u Tsunade. Na veřejnosti to byla neporazitelný Sanin, legendární léčitelka a princezna nejuznávanějšího klanu Listové, ale když s ní byl Naruto o samotě, byla jako starší Karin. Teda mínus všechno to tulení. Úsměvné bylo že si obě byly dost podobné. Byl rád za takovýto příjemný vztah s Temari, za což vděčil právě Tsunade a jejímu dokopávání, aby s Kazekage udržoval pravidelný kontakt.

„To je samozřejmost. Pojď, posaď se. Cesta byla jistě dlouhá. Něco k pití?" nabídla a následně mu i podala vybraný nápoj. Za chvíli oba seděli se zažehnanou žízní a s dobrou náladou si jeden druhého přeměřovali. „Vím, že se to nehodí, abychom šli rovnou k věci, ale jsme v mojí kanceláři. Máme absolutní soukromí. Na zdvořilosti a popovídání budeme mít čas například u večeře, takže… upřímnou soustrast," bylo první, co řekla, „zpráva co dorazila od Hokage-sama zněla neuvěřitelně. Porazil jsi další dva členy Akatsuki! Musím přiznat, že jsme s Kankurem dost slavili. Minimálně do té doby, než od tebe přišel dopis. Kdybych jen věděla, jak velká oběť za tímhle úspěchem stála, asi bych byla v oslavách mnohem mírnější."

„Ani já si nedokážu nevšimnout té paralely. Oba jsme přišli o svého ‚sourozence', abychom se zbavili jednoho páru Akatsuki. V mém případě to byla spíš jen adopce nebo jak nazvat náš sourozenecký vztah. Kabuto byl… hrdina, vzor a někdo, kdo mě zachránil vícekrát, než jsem mu byl schopný vrátit. Někde tam na mě čeká v baru," zavzpomínal si s lehkým zasněným úsměvem na myšlenku, co pronesl Kabuto. „Věřím, že zrovna byla šťastná hodinka, když jsem Hidana s Kakuzem dodělal, takže se pořádně na naše zdraví napil," snažil se udržet úsměv Naruto. „Ale jako správný bratr se musím postarat, aby se mohl napít častěji, a tak nemůžu přestat, jestli mi rozumíš."

„A proto jsi tady," pověděla a nebyla v tom žádná otázka. „Řekni, co potřebuješ a pokud to bude v mých silách, udělám své maximum. Jednotka, o které jsme se bavili naposledy, je připravená. Elita Písečné s mnoha specialisty a těmi, co znáš a už jsi s nimi někdy spolupracoval. Baki jako vedoucí týmu a Isago jako jeho pravá ruka. Maki jako specialistka na pečetění dále Sekka jako léčitel. Satetsua a Otokazeho znáš také a ostatní ti představím později. Všichni jsou silně trénováni na to, co bys mohl někdy potřebovat. Zdržování, podpora, zadržení a v případě nutnosti i to pečetění. Baki je sice jejich velitel, ale na misi proti Akatsuki či při tvé obraně budou poslouchat samozřejmě i tebe a všichni s tím bez výjimky souhlasili. Není tam nikdo, kdo by mohl být špeh či ti chtěl nějak ublížit. Věř mi, jejich ověření bylo velmi důkladné."

„Rád bych ti řekl, jak to není potřeba a odmávl to s tím, že přeháníš," řekl a následně si povzdechl. „Za necelé dva týdny ale budu pro ně mít misi. Pokud vše půjde, jak má, nebude potřeba, aby cokoliv dělali. Pokud se ale něco podělá, budu potřebovat jejich kompletní sílu. No, a to ještě není vše. Oficiální ale neméně důležitý důvod je ten, že potřebuji jed od Chiyo-sama."

„Mám jí informovat, že jí společně navštívíme?"

„Určitě můžeš."

„Někdo dojděte za Chiyo-sama a informujte ji, že se za ní stavím v oficiální záležitosti a ocenila bych, aby se to událo někde uvnitř," zapnula mikrofon a promluvila do něj a po potvrzení jej zase vypnula. „Vždy když ji navštěvuji, chytá ryby nebo hraje šachy někde venku."

„Zajímavý způsob zabavení se pro největšího specialistu na jedy v důchodu."

„A to ani neznáš její podivnou stránku, když předstírá, že umřela, aby vylekala svého bratra."

„Koukám, že žádná rodina není úplně v pořádku," zakroutil Naruto hlavou.

„Každopádně udělám na tom setkání všechno, co je v mých silách, abych ti poskytla to, co hledáš a potřebuješ. Musím tě ale varovat ani jako Kazekage nad ní nemám žádnou moc. Je v důchodu. Navíc je mnohem více vážená a možná i silnější než já. Pokud ti odmítne pomoci, můžu ji za trest například zavřít do vězení, ale to ti nepomůže a mně už vůbec ne."

„Přišel jsem snad připraven, abych jí přemluvil."

„Nechám to tedy v tvých rukách a budu tam jako tvá podpora v případě nutnosti," ujistila ho. „No a teď mi pověz plán, co máš pro můj tým. Máme tak dvě hodiny, než se Chiyo-sama připraví."

***

„Každý den si sice říkám, že do tohoto světa už nepatřím, ale tohle je fakt něco," bylo první, co řekla Chiyo, když jim otevřela dveře a prohlédla si je. Nebylo to samozřejmě ani tak potřeba. Ten, co jí předal informaci od Temari, jí vylíčil, kdo ji přijde navštívit. Stále to ale byla velice zvláštní skupina.

„Prosím?" nechápal Naruto, ale tak nějak tušil, že je to narážka na něj.

Chiyo jenom naznačila, že mají jít dovnitř a vydala se prozatím beze slov dál do svého domu. „Jinchūriki cizí vesnice, který je genin," nadhodila první absurditu, „ale zároveň je známý jako zabiják členů Akatsuki," zakroutila hlavou. „Viděli jsme se relativně nedávno, ale prošel jsi velkou změnou za tu dobu, a to nemyslím to, že už sebou nemáš ten obrovský meč. Nevím, jestli je to vliv Tsunade, pokud ale ano, tak jí můžeš vyřídit, že vyhrála naše nekonečné nepřátelství a následně i rivalitu."

„Rád vyřídím, jistě jí to polichotí její ego."

„Ha," zasmála se Chiyo. „Nevím, jak jsi to dokázal. Mít za sebou druhého Hokageho, který je mimochodem mrtvý, pokud o tom nevíš," pověděla sarkasticky, „jednoho ze sedmi šermířů a tady Temari-chan, která mě očima prosí, abych ti splnila to, co chceš, ať je to cokoliv. V mých dobách by něco takového bylo nemožné. Poté co skončil Hashirama, který spojil mnoho klanů a uzavřel příměří s každým, s kým si zamanul, by si nikdo netroufl kráčet v jeho stopách, protože je to nemožné. Jak se to ale říká? ‚Nevěděl, že je to nemožné, tak to udělal'? Nebo tak nějak."

„Tsunade asi nebude jediná, kdo odejde se zvýšeným egem," podrbal se Naruto rozpačitě na hlavě a nevnímal lehký smích od Temari.

„Postaral ses, aby to, co na tomto světě zanechám, nebylo pošpiněno Sasorim a ta vaše jednotka má v plánu popravit také Itachiho. Člověk si nemůže přát po sedmdesátce více. Takže jako úctu k tomu, co si dokázal, i když se mě to moc už netýká, si vyslechnu tvou prosbu," a s těmito slovy ukázala ať si sednou ke stolu, kde na jedné židli už posedával její bratr Ebizō.

Naruto odsunul Temari židli, aby se mohla jednodušeji posadit. Místo toho, aby se k ní ihned přidal, si nejdříve vyndal ze své kapsičky svitek s pečetí, který položil na stůl a teprve až pak se posadil taky. „Jak jste naznačila, i když jsem genin, mám jisté schopnosti a povinnosti, které se týkají toho, co se ode mě očekává. Akatsuki jsou velmi nebezpečná skupina, což poznala i tato vesnice. Hokage-sama udělá jistě mnoho proto, aby o tomto přesvědčil i ostatní Kage, když už se všichni překvapivě setkají na finálních soubojích. To je ale otázka diplomacie, na kterou nemám postavení. Ode mě se očekává, že je budu lovit dál, ať už bude po zkouškách výsledek jakýkoliv. Kyuubi a šermířské schopnosti mě přímo předurčují k tomu, abych využíval při svých útocích jedy, protože je to pro mě malý risk za velký zisk."

„A co chceš po mně? Trénink?"

„Není potřeba," ujistil ji. „Tsunade mi dala potřebné základy a toleranci či imunitu si trénuji sám. Od vás bych potřeboval to nejsilnější, co máte. Něco, co Sasori neznal a přemůže to imunitu Akatsuki, kterou jim pomohl jistě vytvořit."

„Ve zkratce chceš, abych ti dala něco, co je nejspíše vedené jako zakázaná ‚technika' u nás ve vesnici… a dala to někomu, kdo je oficiálně veden jako shinobi cizí země, se kterou máme uzavřenou krátkou mírovou smlouvu poté, co jsme jejich zemi chtěli zničit. Musíš pochopit, že je to dost šílené riziko."

„Nechci to samozřejmě zadarmo," byla první věc, co chtěl, aby zazněla. „A nemám ani nic proti tomu, když si tu uděláte zásobu protilátek nebo protijedů, abych to nemohl použít na nikoho z Písečné, pokud to vypadá tak, že jsem bratrovrah. Pokud to bude nutné, až bude po Akatsuki, můžu ten jed vrátit. Jestli někdo bude věřit mému slibu, že jsem to předtím nijak neduplikoval. Jedna věc je ale jistá, ten jed potřebuji. Vím na vlastní kůži, co dokáže jedna kapka správného složení. Sama jste mi mile připomněla, že jsem genin a stojí proti mně legendy všech vesnic. Lidé, co za sebou mají stovky misí třídy S. Jenom samotný Kakuzu byl někdo, kdo bojoval dokonce proti prvnímu Hokagemu před desítky let a přežil to. Tento souboj i všechny další, kterým se nevyhnu, by byly jednodušší, kdybych měl správné prostředky na jejich vyřízení."

„Kdyby to bylo tady na Temari, jistě by ti to dala rovnou a mě obešla. To samo o sobě říká dost o tom, kdo přede mnou sedí. Jste ale tady v mém domě. Takže jistě chápete, že je to jenom na mně."

„Samozřejmě."

Chiyo se na chvíli odmlčela a pak se podívala na svého bratra. „Dejte nám chvilku. Klidně se zatím občerstvěte," řekla a zamířila i s Ebizōem z místnosti pryč.

„Možná to tak nevypadá, ale váží si tě," nadhodila Temari, když byli sami.

„To je velká čest," uznal Naruto, „ale v boji mi to bohužel nepomůže."

„Pokud tady neuspěješ, zkusíme vymyslet nějakou alternativu. Jako Kazekage jistě dokážu přesvědčit nějaké bývalé členy jejich staré jednotky. Nebudeš mít něco, co je na úrovni Sasoriho, ale stejně to bude lepší než to, co bys sehnal doma a Orochimaru ti nic asi neposkytne bez boje."

„Bojím se toho, že to nebude stačit. Sasori byl legenda. Pokud mu alespoň trochu záleželo na Akatsuki, vybudoval jim takovou imunitu, že i to nejsilnější, co mi může Chiyo nabídnout bude mít tak desetiprocentní účinnost. Cokoliv horšího, než je to nejlepší na světě, jim udělá možná den poté průjem."

„Opravdu myslíš, že to bude až takto dramatické?"

„Kyuubiho síla a základní trénink je jistě horší než cíleně tvořená imunita od největšího mistra v oboru a stejně jsem se z extrémně silné kombinace paralyzujícího a uspávajícího jedu probudil chvilku po aplikaci a byl jsem i schopen bojovat. Ano rozumím, chvilková paralýza musí stačit v přímém souboji, ale nemyslím si, že ji dokážu navodit něčím, co není legendární úrovně. Nebo ve zkratce, když to nedostane mě, určitě to nedostane ani je."

„Máš v plánu to tady na sobě zkoušet," podívala se na něj naštvaně, že si něco takového chce dělat.

„Ano, a to v takových dávkách, aby než vyrazím," neřekl na hlas, že myslel na Itachiho, „jsem byl vůči tomu jedu absolutně odolný. Ze začátku to bude legrace, z minimálního množství vzniknou jenom krátkodobé obtíže, poslední dny to ale bude peklo."

„A tohle děláš pravidelně?"

„Řekněme, že vícekrát než bych chtěl počítat."

„To už zní, jako nějaká úchylka na způsobování si bolesti."

„Kdyby mě to alespoň vzrušovalo," povzdechl si, „takhle jenom trpím. Jednou mě to už ale zachránilo, takže se darovanému zubu na koni nekoukám."

„Nemá to rčení být obráceně?"

„Nejspíš," připustil Naruto s úsměvem, protože ji donutil změnit téma. Nepotřeboval, aby si zrovna Kazekage o něm myslela, že je nějaký deviant. Další větu už ale nikdo nestihl říct, protože Chiyo přišla zpět, a to podezřele brzy. „Takže?"

„Jsem ochotná ti nabídnout to, co chceš, ale nebude to samozřejmě zadarmo."

Narutův úsměv byl hned o něco větší.

„Není toho mnoho, co bych potřebovala, ale jsem ochotná vyměnit službičku za službičku."

„Jestli mohu," položil Naruto ruku na stůl a sevřel do dlaně svitek, co si tam na začátku jednání odložil. „Moje budoucnost je velmi nejistá, podle nepodložených informací má Akatsuki už více jak polovinu Jinchūriki a další budou přibývat, pokud je někdo nezastaví. Aktuálně jsem velmi ohrožený druh, kdybych chtěl být vtipný. Může se stát, že už se nikdy nepotkáme. To, co nemohu splnit teď, bych nechtěl slibovat na později. Nepotřebuji tu po sobě zanechat nesplněný slib. Připravil jsem proto částku, která se snad bude zdát ucházející," a s tím ze svitku odpečetil kufřík, který následně otevřel a otočil na Chiyo.

„To není málo," uznala Chiyo.

„Moje odměna za hlavy Akatsuki. Něco, co jsem našetřil bokem, a i část peněz, co mi vydělala Ameyuri. Nevím, jaká je očekávaná částka, když po autorovi chcete jeho mistrovskou techniku. Všichni, se kterými jsem se bavil, mi ale řekli, že tohle je něco, s čím se dá začít debata."

„Nejspíše ano, kdybych nebyla sedmdesátiletá bába bez potomků. Na co mi to asi tak bude?"

„Vím, co je támhleto," ukázal na jednu vystavěnou loutku, „je to jedna z těch, které jsme přinesli od Sasoriho."

„To souhlasí, ale co to s tím má společného?"

„Tyhle peníze jsem nesháněl proto, abyste si mohla v důchodu popíjet drinky. Je to dostatek peněz, aby mohla Písečná obnovit školu a s ní i Loutkařskou brigádu nebo jak přesně jste se jmenovali. Většinu loutek jsme přinesli v dobrém stavu nebo alespoň v takovém, kdy je mohou budoucí studenti opravit. Když mohu já obnovovat Sedm šermířů z Mlžné, aniž bych byl z Mlžné a měl sedm lidí nebo sedm mečů, proč by nemohli zakladatelé pokračovat v tom, co započali? Věřte mi, světu bude ještě chvilku trvat, než nastane kompletní mír a až nastane, stejně se bude muset pečlivě hlídat."

„Máš hbitý jazyk," ušklíbla se na něj Chiyo. „Přeceňuješ ale mou touhu se vrátit. Tenhle svět si musí pomoct sám. Stará generace jej nemůže zachraňovat stále dokola."

„Buďme rádi, že stejný názor nesdílel Hokage-sama, když jsem stál proti Temari a jejím sourozencům nebo Tsunade-sama, když zakládala jednotky proti Akatsuki. Vím, že máte loutku Sasoriho, loutku třetího Kazekageho a všech další, co si někde humusně nasbíral sám váš vnuk. Taky vím, že by tyto věci teoreticky měly skončit zapomenuté. Nejsem ale v žádném případě pokrytec. Venku stojí Tobirama-sama, všichni tu víme, co to znamená. Některé techniky jsou zlo, ale ne samy o sobě. Techniky nemají duši, vždy je to v rukách toho, kdo je používá a pokud nebudete pokračovat vy dva, už nikdy nevznikne nic na podobné úrovni," a s tím ukázal na kufr. „Tohle je to, co by mělo zničit výmluvy, proč to nejde. Ekonomika je mizerná. Světu škodí známí teroristé a ti, co peníze mají, je používají proti těm co ne. S tímto ale problém neexistuje, ať už vám Temari pomůže nebo ne, je to dostatek na to, abyste si mohla vybrat své nástupce, kteří budou vaše jméno předávat po generace dál a nemusí to mít takový tragický konec, jako to má teď."

„Tobě na tom jedu musí ale záležet."

„Záleží," souhlasil Naruto, „Může to být pro mě otázka života nebo smrti. Záleží mi ale také na vaší vesnici a spojenectví, co máme. Jestli mohu zabít dvě mouchy jednou ranou, je to rozhodně lepší, než kdybych vám nabídl nějaký luxusní palác, kde si můžete válet šunky. Já budu mít zbraň proti Akatsuki a vy jednoho dne vychováte další zbraň proti nějaké další takovéto organizaci."

Chiyo jenom pobaveně zakývala hlavou a podívala se s vše říkajícím pohledem na Temari. „Dobrá, ať je po tvém," než ale stihl Naruto vyskočit a začít děkovat, přidala ještě jednu věc. „Vím, odkud vítr vane, když jsi povídal, že nevíš, jestli se ještě někdy uvidíme, ale nerada bych se vzdala úplně toho, co jsem říkala na začátku. Přijmu tvou nabídku. Peníze za jed, protijed, recept, rady a to všechno, ale mám tušení, že se ještě uvidíme a tenhle jed nebude jediná věc, co po mně budeš chtít. V ten moment už sem ale nepůjdeš s dalším kufrem, protože mi bude k ničemu, rozumíme si?"

„Takže až přijdu znovu a budu chtít opět pomoct, vyměním ji za splnění nějakého přání?"

„Správně."

„Žádný podraz, že byste mi teď dala jenom část, abych musel přijít znovu kvůli tomu samému."

„Nic takového. Naopak propustím tě z vesnice teprve, až si budu jistá, že jsi schopný ustát můj dar, i kdyby to mělo znamenat, že nestihneš svou zkoušku," zazubila se na něj. „Jsem ale legenda Písečné, věřím, že mám co nabídnout, abys přišel vyjednávat zase."

„O tu službičku hodně stojíte," obrátil proti ní s humorem její větu, že jemu zase hodně záleží na tom, aby dostal jed.

„Ovšem, která žena by nechtěla velkou službičku od mládence z cizí vesnice. Máme domluvu? Dostaneš jed za to, co sis připravil do kufříku a další obchod bude už jenom něco za něco. Pokud se této budoucnosti ale bojíš, stačí si ode mě nic nepřát. Já jsem ale trpělivá, věřím, že přijdeš."

„Nevím, jaká bude budoucnost, ale pokud dokážeme následující obchod uzavřít až tam někdy, ať je po vašem, když to neovlivní současnou nabídku."

„Tak pojď za mnou, koupil sis utrpení, tak si ho pojď vyzvednout. Varuji tě ale, paralýza je sranda, když si na ni zvykneš, ale pak přijde delirium, než si na to uděláš imunitu. Trpěla jsem jak pes, a to jsem byla lépe připravená."

„Já se vrátím zpět do kanceláře," pověděla šťastná Temari, když domluva proběhla úspěšně. „Kdybys mě potřeboval, pošli za mnou Maki, pokud se tedy budeš moct hýbat nebo mluvit."

„Haha," utrousil Naruto. „Děkuji, Temari, uvidíme se později," a s těmito slovy na rozloučení se vydal do jámy lvové.

***

Narutovo první probuzení po požití jedu bylo značně šokující. Prvních pár vteřin nevěděl, kde se nachází a možná ani kdo je. Cizí prostředí, když otevřel oči, mu nijak nepomohlo a jeho zvýšená srdeční frekvence způsobila, že tichý alarm zazněl na jednom přístroji, ke kterému byl připojen. Naruto očekával nějakého lékaře, ale když se přiblížily kroky a látka kolem jeho postele se odsunula, byla tam Ameyuri.

„Jsi v pořádku, Naruto," ujistila ho s úsměvem. „Aplikoval sis jed, který kromě paralýzy způsobuje i různé psychické problémy. Šok je normální odpověď tvého těla. Víš, kdo jsi a kdo jsem já?"

„Ano," párkrát zamrkal Naruto, „promiň," omluvil se a lehce se posunul, aby si mohla Ameyuri přisednout na postel.

„Nic se neděje," ujistila ho a poté, co si k němu sedla, změřila dlaní jeho teplotu, i když to nebylo nutné, určitě to nějaký ten přístroj zvládal také. Naruto v tenhle moment ale určitě nebude odmítat lidskou blízkost. „Jak se cítíš?"

„Přijatelně," zamyslel se nad tím, jak mu je a tohle slovo to nejlépe vystihovalo. „Kdyby mě Chiyo-sama neinformovovala, že jsou tak čtyři mnohem horší fáze, tak bych si myslel, že mi prodala jen nějakou břečku.

„Jsem ráda, že mě na tohle nikdo nepřipravoval u nás v Mlžné."

„Nebylo by to ani jednoduché," pustil se do vysvětlení, „pro lidi bez přirozené imunity nebo Kuramy v sobě je potřeba cvičit na jedech živočichů a rostlin a na tohle Mlžná opravdu není dobrou velmocí. Písečná a Listová mají mnohem nebezpečnější faunu, takže i jednodušší tvarování odolnosti."

„V tom případě by byl Kisame dobrý cíl ne?"

„Ano, kdyby jej Sasori necvičil. Kisame tam podle Jirayi byl docela brzo, takže měl dost času na trénink. Pokud ti teda Kisame přijde jako někdo, kdo by se do toho pustil."

„Myslím, že ano. Kisame je známý tím, že je znechucený světem, takže věřím tomu, že mu bylo jedno, co někdo dělal proto, aby zesílil."

„Ne proti tomuhle," snažil se zasmát, ale musel křečovitě zavřít oči a jeho obličej se proměnil v bolestivou grimasu. „I když bych asi neměl, domluvil jsem se s Karin, že ti jednu otrávenou jehlici s jejím samostřílem připraví a vysvětlí, jak na to. Žádné přebíjení, na to nebudeš mít ani čas. Na místě, kde budeš mít samostříl, ti dá nějakou silnou látku, aby v případě zničení se ti to nedostalo na kůži. Když přijde na nejhorší, napal mu to z bezprostřední blízkosti kamkoliv. Síla střely projde i jeho kůží. Karin a Shizune tento vynález posunuly na solidní úroveň. Rovnou ti ale říkám, že to není intuitivní pro šermíře a už vůbec ne pro ty s obouručním mečem nebo ještě hůře s dvěma. Jakmile budeš mít volné ruce a blízkost k cíli, což znamená, že jsi v souboji proti šermíři jsi za chvíli mrtvá, tak to použij, ale jenom když nebude jiná možnost."

„Děkuji, mohl jsi mě ale informovat dříve."

„Neměl jsem žádnou záruku, že mi to Chiyo prodá a jak už jsem říkal Temari, nic, co máme dostupné teď, by nestálo za risk, aby ses to pokusila vystřelit. A pokud se bavíš o tom, co kdybych se válel v paralýze třeba týden… tak to by ti to řekla Karin, až takhle zapomětlivý nejsem," začínal mluvil pomaleji, protože jej bolest omezovala a cítil Kuramovu čakru, jak pracuje na odbourávání toxinů.

„Můžu ti nějak pomoct?" řekla Ameyuri, aby z jejich úst nevyšlo to druhé, co měla na srdci, a to že nesnáší, když jej takhle vidí.

„Vyprávěj mi něco," dostal ze sebe Naruto. „Něco šíleného, vtipného nebo tak něco."

„Hm," zamyslela se Ameyuri, „tohle jsem ti asi nevyprávěla," vzpomněla si s úsměvem a podívala se na Naruta, který měl zavřené oči, i když ještě nespal. „Nějakou dobu předtím, než Anko odešla s Kabutem jako část ANBU pryč, jsem ji potkávala v jednom baru. Jelikož jsem žila s tvou rodinou, kde nikdo nemohl se mnou chodit pít, chodila jsem sama," vysvětlila mu to očividné, co dělala v baru. „Ze začátku tam ona a možná i další byli proto, aby mě hlídali, nejspíše na rozkaz Danzoa, ale když jsem roky nikoho ďábelsky neobětovala Jashinovi nebo tak něco, hlídky přestaly. Anko tam ale chodila dál, asi si zvykla na tu tradici nebo jí tam chutnalo více než jinde. Já jsem seděla vždy sama v rohu. Všichni tam totiž věděli, kdo jsem. Takže to místo ani nikdo jiný nechtěl, jakmile jsem začala být pravidelným návštěvníkem. Bylo to jednoduché, vždy jsem si tam v relativním klidu četla a stačilo jenom zvednout ruku a někdo mi dolil. Nikdo si nepřisedával, nikdo se mě nesnažil sbalit, jako tomu bývalo v Mlžné, kde jsem byla druhá nejsilnější žena a díky tomu velmi oblíbená."

Naruto na to jenom krátce kývl, že rozumí a poslouchá.

„Nechci tím říct, že Listová nemá zajímavé muže, ale určitě nemají koule, aby mě pozvali na drink."

„To ty zuby," zavtipkoval Naruto, „kdo by chtěl chodit se žralokem."

„Počkej, až se uzdravíš, ti dám tohle sežrat," zamračila se na něj hraně, ale Naruto ji přes zavřené oči samozřejmě neviděl. „Jednoho dne jsem měla hlavu strčenou ve spisu a slyšela jsem kroky přibližující se ke mně. Nic jsem si neobjednala, takže to nebyla obsluha a jelikož jsem jenom z kroků poznala, že se ten někdo motá, říkala jsem si: ‚Že by se konečně někdo opil tak moc, aby nabral odvahu?' Samozřejmě bych nějakému opilci nedala šanci, vlastně ani střízlivému, ale to nikdo nevěděl. Nechodila jsem se přece jenom do toho baru socializovat. Ta situace mi ale přišla natolik vtipná, abych se na toho příchozího zamračila a poslala jej pryč. Takže aniž bych zvedla oči a podívala se, kdo sebral kuráž, jsem dále zírala do toho papíru před sebou. Následně slyším, jak si někdo sedá naproti mně. Hází do sebe další kalíšek saké nebo tak něčeho a s velkou silou jím tříská o stůl, aby připoutal mou pozornost. Jak o mně moc dobře víš, nesnáším zbabělce, ale tenhle člověk měl odvahu. Takže jsem si řekla, proč mu nedat minutu svého času. Položila jsem ten papír na stůl a hle… přede mnou sedí Anko."

Naruto i když nechtěl provokovat své tělo, nedokázal zastavit zachichotání.

„Koukala jsem na ní chvilku jistě divně. Anko měla reputaci, že nejde v opilosti pro urážku či ránu daleko… hlavně u mužů, co s ní flirtovali, ale za to si tak nějak mohla sama. Její oblečení odpovídalo tomu, co si o ní lidi mysleli. Ať už to byla pravda nebo ne. Už jsem měla na jazyku otázku, jestli jí můžu nějak pomoct, ale ona si mě prohlédla od hlavy, až tam kam jí to stůl mezi námi dovoloval a spustila: ‚Není to fér! Měříš jak ti haranti, co musím občas učit na akademii a stejně jsi zatraceně sexy!'"

Naruto se začal smát ještě víc, když si tohle představil.

„Já samozřejmě nevěděla, co si o tom mám myslet. Je to flirt? Urážka mojí výšky? Závist mého vzhledu? V té větě bylo všechno. Anko samozřejmě ale neskončila: ‚Podívej se na sebe,' řekla mi. ‚Jsi sen snad každýho perverzáka, neobvyklé červené vlasy, tajemný typ, silná kunoichi a vypadáš na patnáct, i když je ti přes třicet."

„Ouch," nemohl se Naruto přestat smát. „Kolik ti tehdy bylo, dvacet pět?"

„Dvacet čtyři asi. Už jsem měla chuť ji říct, že si tohle vyřešíme venku, protože mě dost dopálila. Ona si ale jenom opřela hlavu o ruku na stole a zavřela oči. ‚Není to fér,' pokračovala, ‚jsi sexy a stejně tě tu nikdo neotravuje,' na tohle jsem neměla co říct a trochu se uklidnila. Ne natolik, abych ji nepověděla, že kdyby se neoblíkala jak jistá sexuální pracovnice, měla by třeba taky klid. ‚Možná,' dodala a bylo dost poznat, kolik toho v sobě měla, ‚mám ale dobrou kamarádku, taky hezká, tajemná, schopná a s exotickým vzhledem, nevypadá teda jako lolita, ale i když se neoblíká tak jako já, stejně to na ní chlapi zkouší.'

„To myslela asi Kurenai."

„Stoprocentně," souhlasila Ameyuri, „ale každopádně, jak jsem v tu noc zjistila, když se Anko rozjede, tak se nezastaví. ‚Pověz mi, jak to děláš, že jsi jako fakt kost, ale stejně tě v celé vesnici nikdo nechce, když nepočítám malého Uzumakiho, co za tebou běhá jak ocásek?"

„Co jsi jí na to řekla?" dostal ze sebe Naruto.

„Ukázala jsem jí prstem, kam že má vypadnout a řekla jí, že jestli cekne ještě jedno slovo, tak jí taky nikdo nebude chtít, protože bude vypadat jak po těžké nehodě, kterou ji ráda způsobím."

„Hehe, a stejně jste si následně rozuměly."

„Ano, Anko druhý den přišla s omluvou a pozvala mě jako bonus do slušné restaurace. Myslím, že se naše roztržka dostala až k Hokagemu a ten ji k omluvě dokopal. Byla jsem furt jeho host, a kdybych chtěla, mohla jsem svou stížností něčeho dosáhnout a Anko zatopit. Místo toho jsme si trochu promluvily, nyní už obě střízlivé a našly nějaká společná témata. Kromě toho, že jsme si obě myslely, že jsem sexy a bylo to."

„A…" dostal ze sebe Naruto už z části ve stavu bezvědomí, „dopadly jste stejně jako ty a Ansatsu?"

„Jak to myslíš?" nechápala.

„No… jestli jste si našly chlapa… na kterém jste se vystřídaly, jak jste to s Ansatsu navrhovaly mně," dostal ze sebe a snažil se usmát, ale koutky úst mu jenom zacukaly, to bylo ale spíše bolestí než smíchem.

„Hlupáku," pověděla Ameyuri, ale nic více říct už nestačila, protože vcelku jednoduše poznala, že jí Naruto už neslyší. S povzdechem se tedy postavila. Lépe Naruta přikryla, přendala mu vlasy, co měl na čele více na stranu a následně mu na to odkryté čelo dala lehký polibek. „Dobře se vyspi, jestli je něco takového vůbec možné v tomhle stavu."

***

„Uchiha-sama, Senju-sama, prosím pojďte dál. Co pro vás mohu udělat, pánové?" pověděla Temari, když společně zaťukali na dveře její kanceláře druhý den od Narutova masochismu.

„Rádi bychom oficiálně požádali o misi ve vaší zemi," vzal si slovo Sasuke, „nechceme za to žádnou odměnu a výběr necháme na vás, ale budeme muset trvat na tom, aby na té misi došlo ke střetu s nepřáteli a pokud se jim něco stane, aby to nikomu nevadilo."

„Nebudu se radši ptát," povzdechla si Temari. „Chcete najít nějaké shinobi nebo stačí nějací banditi?"

„Cokoliv, co bude člověk a nebude to nikomu chybět," řekl Sasuke bez emocí, jako kdyby se nebavili o někom, kdo je v tuhle chvíli ještě živý.

„Nevadí, když vás využiji na nějakou těžší misi? Alespoň ušetřím," pověděla Temari vypočítavě.

„Je to na vás, cokoliv mezi C až A bude ucházející, pokud ale nechcete vyloženě masakr a budete chtít, aby někteří přežili, pošlete s námi někoho, kdo si je domů dovede."

Temari samozřejmě nepřehlédla slovo ‚někteří'. „Předám váš požadavek chuninovi, co to má na starost, stavte se o patro níže tak za hodinu například."

„Děkujeme za vaši ochotu," uklonil se Sasuke, „už vás nebudeme rušit," a s těmito slovy se vydali pryč. Svoji misi budou mít za chvíli a pak už zbylo ji jenom splnit. Sasuke věděl, že se mu nebude líbit zabít někoho. Taktéž ale věděl, že musí své srdce připravit na souboj s Itachim, protože milisekunda zaváhání by mohla znamenat, že to odnese Naruto nebo Karin, a to je něco, co by si nikdy neodpustil a s čím by nedokázal žít.

Formát pro tisk