Kapitola čtyřiašedesátá - Nezastavitelný
Lepší život
„Konec," zvýšil hlas Hayate a Naruto prostě jenom položil tužku na stůl. „Nyní budou vaše testy vyhodnoceny, za pár minut se dozvíte, jak jste dopadli."
Naruto si v klidu nechal sebrat svůj test a lépe se opřel, nikdo mu nepovolil si sundat onen řetízek a nevypadalo to ani na to, že ona bariéra přestala fungovat, takže se ani nesnažil předat jakékoliv znamení. Co si ale nemohl upřít bylo pozorování jiných týmů. Musel uznat, že vypadl z formy, protože tu moc lidí neznal, ale vypadalo to, že jeho někdo znal, protože když se jeho zrak setkal s někým z Písečnému týmu, bylo mu kývnuto hlavou. Toto gesto opětoval, i když nevěděl, o co přesně šlo.
„Čísla, co řeknu se zvednou a odejdou," pověděl najednou
Hayate, když tak po dvaceti minutách dostal nějaké potřebné odpovědi. „Deset,
třináct, sedmnáct…" a s tím začal povídat tolik čísel, že se musel Naruto v
duchu podivit, konečně se možná podařilo první zkoušce vyřadit polovinu lidí.
„Těm, kdo zůstali, gratuluji, splnili jste akademickou část této zkoušky, ale…"
ukončil jejich možné předčasné radování.
„Důležitá byla i poslední otázka, která rozhodla, jakou další zkoušku budete
plnit. Ano rozuměli jste správně. Nebylo v ní vyloženě špatné ani dobré
odpovědi, vybrali jste si svou cestu a je na vás, aby vás dostala do cíle.
Geninové číslo…" a s tím Naruto začal poslouchat, kdy uslyší své číslo a když se
tak stalo, zamířil do místnosti, kam měl. U východu odevzdal onen řetízek a pak
už jenom čekal, co se bude ddít. Za chvíli ale přišla Hanabi, která ho
pozdravila nadšeně a Kin, která mu jen kývla… ale hej, malé krůčky.
„Ticho prosím," ozvalo se, když dovnitř vstoupil Ensui, „je vás zde osmnáct týmů, což znamená, že budete losovat, někdo z týmu si vytáhněte číslo," a s těmito slovy obešel každý tým a Hanabi jim vytáhla číslo šest.
„Výborně, jedna až čtyři jsou jedna skupina, pět až osm druhá, devět až dvanáct třetí, třináct až šestnáct čtvrtá a poslední dva jsou pátá skupina. Druhá zkouška bude mít za úkol vás zredukovat na polovinu, je vás mnoho a nikdo nemá chuť v třetí zkoušce vidět spoustu zápasů. Jakmile dopovím vše, někdo vaši skupinu doprovodí na místo určení."
„A co ostatní?" zvedl Naruto svou ruku, bojoval s Ensuiem bok po boku, tušil, že mu za otázku neutrhne hlavu.
„Správně, někdo by vám to vysvětlil, ale aspoň ušetřím povinnost někomu dalšímu, když vám to vysvětlím já. Všechny týmy, co nebyly vyhozeny za nedostatek bodů se rozdělovali podle poslední otázky. Existují určitá pravidla specifická pro každou vesnici, jak se zachovat v takovéto situaci, tudíž nemůže být jedna správná odpověď. Všechny týmy, kde každý jednotlivec se rozhodl obětovat sám sebe jsou zde, rozhodli jste se proti ohromné přesile zůstat a bojovat bok po boku a víceméně porušit svůj rozkaz donést zprávu do své vesnice, třeba ale víte něco, co my ne a společně své protivníky porazíte a dostanete se do vesnice společně. Kdo ví?" nadhodil Ensui a snažil se neznít, že je kritizuje. „Dále jsou tu týmy, kde se všichni rozhodli zanechat tam jednoho určitého člověka, na kterém se shodli. Ten, kdo tam zůstal bude mít zkoušku, kde se utká s dalšími jednotlivci a ti dva budou mít zase zkoušku, kde se utkají proti dalším dvojicím."
„Představte si to jako opravdovou misi. Jedinec, co se obětoval, bude muset bojovat, aby přežil, co nejdéle. Dvojice, co běží s důležitým dokumentem bude muset doběhnout domů a bude mít takový náskok před pronásledovateli, kolik jim jejich člen týmu dokázal vytvořit a týmy co tam zůstali spolu, budou muset svůj úkol přežít, aby měli šanci projít a ti co se nedokázali dohodnout vůbec a každý napsal někoho jiného mají taktéž svou specifickou zkoušku."
Naruto pokýval hlavou, vypadalo to, že si na tom někdo dal záležet, když se mu chtělo vymýšlet tolik možností. Každopádně aspoň věděl, co jejich rozhodnutí znamenalo, budou bojovat jako tým, a to bylo to, co očekával.
***
Netrvalo to dlouho a konečně jejich skupina došla na místo, kde se měla konat jejich část zkoušky. Zvláštní bylo, že tam na ně čekala Tayuya a další tři jouninové, kteří nejspíše byli senseiové týmů s nimi ve skupině.
Klon Ensuie, co je sem doprovodil, si vzal ihned slovo, než se mohl někdo na něco zeptat.
„Jak už jsem zmiňoval, vaše skupina se rozhodla bojovat společně, a to taktéž bude i váš úkol. Vaši senseiové si taktéž vytáhli lístek a ten jim pověděl proti kterému týmu budou bojovat. Váš úkol bude následující, porazit tohoto jounina," pověděl a každému svým stylem hlasu naznačil, jak nemožné si myslí, že to je, „nebo vydržet co nejdéle. Dva týmy, které vydrží nejdéle, postupují do další části. Jouninové budou mít jediný úkol, sebrat vám tento svitek, což je ten důležitý svitek, co musíte dostat do své vesnice. Mohou použít cokoliv, ale nesmí vám nijak vážně ublížit, jinak skončí diskvalifikováni a vy postupujete, takže jestli chcete obětovat své zdraví, můžete využít i tohoto. Donuťte je, je vás vážně zranit a máte to v kapse, pro ty, co ale budou chtít podvádět, co je to vážné zranění, rozhoduji já. Pro svitek si dojděte támhle za plentu, aby jounin nevěděl, kdo z vás jej má a až budete všichni připraveni, můžeme začít. Týmy půjdou postupně, takže tým Akatsuchi s číslem pět bude čelit jouninovi Isago. Dál půjde tým Tayuya proti jouninovi Akatsuchi," pokračoval Ensui a Naruto nechal poslouchání na holkách a sám se soustředil na jejich protivníka. Více si přečte ve své kartičce až budou za plentou, ale i teď věděl z hlavy dost. Vysoká schopnost v kamenném elementu, ohromná síla, a i překvapující rychlost, prostě vše, co se očekávalo od někoho, kdo bývá dost často jako ochranka Tsuchikageho. Jeho element nebyl silnější naštěstí, hrubou silu dokázal chvilku vystát, horší bude zamezení, aby nešel po holkách.
„A ještě jedna věc," jako by si vzpomněl Ensui, „aby se zabránilo věcem jako spolknutí oné zprávy, budete ji mít připevněnou k tomuto opasku, je na vás, kdo si vezme správný a kdo jenom prázdný svitek, ale nikdo nebude moct podvádět."
To samozřejmě dělalo trochu těžší to, co chtěl udělat. Akatsuchi určitě věděl, že je jinchuriki, takže bude očekávat jeho sílu, takže byly víceméně dvě možnosti, buď si vezme originál a bude se snažit jej držet co nejdéle nebo to nechá někomu z dívek a sám bude zdržovat a doufat, že jej Akatsuchi neprokoukne.
„Tým pět je připraven? Výborně, jakmile si stoupnete do středu, spustíme kolem vás bariéru a je na vás, jak dlouho vydržíte," a za chvíli se tak stalo, bariéra, přes kterou nebylo vidět se objevila a oni jenom slyšely zvuky a otřesy. Naruto neměl časomíru a tak těžce odhadoval, jak dlouho to bylo, ale nepochyboval o tom, že Tsuchikage jsem poslal jen to nejlepší na reprezentaci své země. Každopádně nakonec se bariéra rozložila a jounin Isago se lehce uklonil svým soupeřům a předal správný svitek Ensuiovi.
„Tým šest, můžete nastoupit," a to byl povel pro ně, došli si pro svitek, dali jej člověku, jak se domluvili a za chvíli už stáli na svém místě.
„Tsuchikage si přál vědět, jaké jsou tvé schopnosti," pověděl mile Akatsuchi, „nečekal jsem, že budu mít možnost je vyzkoušet sám."
„Snad nečekáte, že do tohoto zápasu dám vše," odvětil mu Naruto.
„Ovšem že ne, ale i tak to bude zábava."
„O tom nepochybuji," pověděl Naruto a pro překvapení všech si vyndal jinou zbraň, než všichni čekali, byla jím Hidanova kosa. Nebál se přiznat, že s ní neumí dobře zacházet, měl na trénink jenom chvíli, ale bylo to něco, co chtěl, aby Akatsuchi viděl, protože se to donese až k Tsuchikagemu. Byla to prostě taková divná diplomacie.
Hanabi stála s Byakuganem hned za ním, což byl její úkol, využít jakéhokoliv prostoru a následně použít své techniky a Kin byla lehce opodál, připravená spustit nějaké to genjutsu, když dostane prostor.
„Připraveni?" ozval se Ensui.
„Ano," ozvalo se ode všech a pak Ensui mávl a uskočil pryč. To Narutovi stačilo, během mžiku oka byl pryč a už po přemístění útočil na jejich protivníka, ten ale jenom doslova ze svých úst zhmotnil kamenného golema, který jeho útok naprosto jednoduše zablokoval. Naruto ale nebyl samurai, aby jeho první útok byl ten nejsilnější, a tak okamžitě zaútočil na Akatsuchiho z jiného úhlu. Golem ale nebyl nehybný a okamžitě zablokoval i tuto ránu, ale jelikož byl Naruto s golemem na jedné straně, druhá byla volná, a to byl prostor pro Hanabi.
„Hakke Rokujūyon Shō," začala Hanabi ihned svou nejsilnější sérií šedesáti čtyř útoků a Akatsuchi v ten samý moment zpevnil své tělo téměř na diamant. Její jednotlivé útoky jej sice svou silou tlačili dozadu, žádnou škodu téměř neudělali, protože přes diamant se těžko zatlačí čakrový bod.
Naruto ale věděl, co Hanabi zvládne a co ne, takže okamžitě vyvolat čtyři klony, všechny s větrně zesílenou kosou a každý spustil svůj útok, některého z nich vyblokoval onen golem, ale jednomu klonu se podařilo projít, a tak zaútočil na páteř silným úderem, ale i to neprošlo, a tak Naruto udělal něco trošku jiného, vytvořil si co nejsilnější čakra skalpel, pomocí techniky přeměny se vyměnil s Hanabi a okamžitě zaútočil na oblast břicha. Chvilku byl překvapený, když cítil krev a možná vnitřnosti na své ruce, ale okamžitě se toto tělo proměnilo v nějakou hlínu.
Akatsuchi se ale vynořil ze země ihned před Kin a rychlostí, kterou nikdo nečekal ji ukradl svitek na opasku a než Kin stihla do originálu zaútočit, zabodla kunai jen pouze do polena, se kterým se přeměnil.
„Prázdný pergamen, to jsem mohl očekávat," ozval se usměvavě Akatsuchi. „Úspěch mého týmu ale závisí na mém výkonu, takže budu muset trochu přidat."
„Jestli to chceš použít někdy, můžeš teď," odtušil Naruto směrem k Hanabi, která snad pochopila, že myslí její tajnou techniku.
„Tady mě to moc neproslaví," stihla říct, než se na ně jejich protivník rozběhl. Naruto to ale nebral jako nesouhlas, tak prostě jenom vytvořil záplavu klonů, buď to použije nebo ne, nechal to na ní, jen ji na to udělal prostor.
Kin mu ale dala znamení, že je připravená taktéž, takže se uvidí, co dokážou zvládnout, aniž by on prozradil Kamenné moc ze svých schopností.
Každopádně Akatsuchi se svou velkou hrubou silou ničil jeho klony po desítkách, ale dával si pozor, aby kdyby byl mezi nimi on jako originál, aby jej vážně nezranil, to by skončilo jen jeho diskvalifikací. Mezi ranou, která zničí klon a ranou, která vážně ublíží byl ale bohužel pro Naruta velký rozdíl. Bylo to ale docela zajímavé divadlo, klony na něj skákaly s různými technikami, Akatsuchi je prostě neutralizoval, jak mu to šlo pod ruku.
„Teď!" křikl Naruto a najednou se ozvalo různé cinkání zvonečků, které Naruto prostě a jednoduše musel ignorovat, ale už je slyšel za poslední týdny tolikrát, že mu to už smysly tolik neovlivňovalo. Akatsuchi je ale slyšel poprvé, a tak i když nechtěl, se na vteřinu zastavil v boji, a to stačilo Hanabi na to, co chtěl provézt. Teda říct Hanabi by byla lež, protože na Akatsuchiho zaútočili dva klonové Naruta, nebo tak respektive vypadali. Akatsuchi očekával nejspíše ledacos, ale tanec Hanabi přeměněné do Naruta a to dokonce dvakrát, nejspíše nebylo on. Hanabi nedokázala vytvořit útok, který obsahoval sto dvacet osm ran, ale po dlouhých rokách dokázala vytvořit stínový klon, který dokázal vytvořit šedesát čtyři ran, které se úplně přirozeně spojili do útoku reálné Hanabi.
Akatsuchi se opět bránil svou technikou zpevnění těla, ale Naruto věděl, že reálný Akatsuchi je někde pod zemí nebo respektive tam bude za chvíli, až se svým klonem promění, a to se stalo víceméně okamžitě. Akatsuchi pod nátlakem Hanabi se rozpadl na hlínu nebo něco podobného a pak Naruto uviděl na zem letící kunai, kde mu Hanabi ukázala přes svůj zrak, kde je Akatsuchi schovaný.
Naruto se tedy rozběhl, nechal se klonem vyhodit co nejvíce do vzduchu a v letu zesílil svou čakru, jak jej učila Tsunade a pak zamířil pěstí napřed jako raketa směrem na zem. Pak se jenom ozvala rána a objevilo spoustu prachu.
„Dobrý nápad," pochválil ho Akatsuchi, který jeho zesílenou ránu zastavil v onom kráteru svou pěstí, ne ale před tím, než si svou ruku tak na dvakrát zlomil, ale tak či tak zastavil Narutovo momentum i útok. „Každopádně mám tvůj svitek," pokračoval Akatsuchi když druhou a zdravou rukou ukázal na ukradený svitek.
„Tak si jej otevři," vrátil mu Naruto úsměv a onu zraněnou ruku chytil do té své a pevně stiskl. „Jestli použiju čakru démona, urvu ti tu ruku bez nějakých problémů, z metru tě dokážu větrnou technikou rozřezat na čtvrtky, než aktivuješ své brnění, jestli se přemístíš, vezmeš mě sebou a stane se to samé, protože se tě nepustím a nedostaneš mě ze sebe, aniž bys mě vážně zranil, to ti můžu slíbit."
„Nemáš na to, aby ses mě pokusil zabít," stále se na něj Akatsuchi víceméně mile usmíval. „Myslíš, že by tě nechali projít testem, kde máš zdržovat, tím že bys zabil nebo velmi vážně zranil svého soupeře?"
„Proč to nezjistíme?" ušklíbl se na něj Naruto a nadechl se k větrné technice, ke které nepotřeboval žádné pečetě a věděl, že je víceméně smrtelná na tuhle bezprostřední vzdálenost. Akatsuchi, ale okamžitě vyskočil a doufal, že tou rychlostí vyklouzne Narutovo stisku. Každý, kdo znal Naruta, věděl, že se Akatsuchi zmýlil, neboť Naruto se nevzdá, ať to znamená cokoliv. Takže když Akatsuchi vyskočil rychlostí, kterou zvládal jenom někdo jeho kalibru, vykloubil Narutovo vlastní ruku a víceméně letěl s ním. V ten moment se ale na zemi objevil stín a ve vzduchu je oba chytil do stínových chapadel.
„Konec!" ozvalo se od Ensuie. „Tým Tayuya postupuje dál kvůli zranění Naruta Uzumakiho," a s těmito slovy je pomalu spustil a teprve pak svou techniku zrušil.
„Zajímavá taktika," pověděl mu Akatsuchi. „Budeš v pořádku?"
„Samozřejmě, za chvilku budu jako nový," odtušil, když se vedle něj objevila Hanabi.
„Můžu?" zeptala se a po krátkém kývnutí mu rameno znovu nahodila, pak už Naruto spustil jenom svou lékařskou techniku, aby se zbavil bolesti a napravil poškozené svalstvo a kosti, než mu to někdo lepší úplně vyléčí.
„Nečekal jsem, že se udržíš," zasmál se Akatsuchi, „je vidět, že v tobě něco opravdu bude!"
„Je vám jasné, že jsem bojoval na svou minimální úroveň."
„Samozřejmě, taky jsem se pomalu ani neohřál… až na tu ruku, ta se zahřála trochu více!" zasmál se dál svému zranění. „Budu se těšit, co předvedeš v dalších kolech," a s těmito slovy je opustil.
„Bylo dost riskantní se nechat zranit," podíval se na něj Ensui se starostí.
„Neporazil bych někoho takového bez toho, aniž bych na něj šel s pocitem jej zabít a myslím, že by Kamenná neocenila dostat zpět někoho v černém pytli."
„Víš, že stačilo zdržovat?" odvětil mu Ensui.
„Hanabi měla reálný svitek. Opět se budu jen opakovat, nedokázal bych ho zastavit od toho, aby jí ho vzal, když bych na něj nešel s úmyslem ho usmrtit, takže ten zápas by skončil dost rychle poté, co bych jej teď pustil. Netušil jsem, jak jsme na tom s časem, takže tohle byla nejspolehlivější metoda."
„Tak máš asi tak půl hodinu, než bude další kolo, tak se dej do kupy," dal mu Ensui poslední radu.
Na tohle se Naruto podíval trošku překvapeně, tohle nebylo druhé kolo? „Rozumím," pověděl jenom nakonec a společně s jeho týmem zamířil sledovat další souboj, ještě existovala šance, že nemuseli projít, pokud poslední dva týmy by porazili svého soupeře rychleji než oni, věřil ale Tayuye, že se to nestane.
**
Nakonec Narutův tým byl jediný, co porazil svého soupeře, a tak postoupili s týmem z Kamenné, kteří dokázali zdržovat nejdéle. Ensui mě ale pravdu, jakmile se rozhodlo o tom, kdo postupuje, zamířili někam jinam, kde se za dalších pár minut dostavilo několik dalších týmů. Očekával, že jich bude devět, ale nějakým kouzlem se jich objevilo deset, takže v nějaké skupině nejspíše uspěli tři týmy místo dvou.
„Výborně, první část druhé zkoušky máme za sebou, ale stejně je vás více než dost, a to se mi nelíbí, takže váš počet ještě radikálněji snížíme," znovu si vzal slovo Ensui, tentokrát nejspíše ten pravý. „Následující boj bude o vlajku, která stále zdůrazňuje onen svitek, který musíte dostat domů, abychom ale zamezili podvádění, uděláme z něj pro tento okamžik vlajku. Rozdělím vás na dvě skupiny, pět týmů bude proti sobě najednou bojovat, kdo bude po půl hodině mít minimálně dvě vlajky postupuje dál do třetího kola. Může tedy postoupit jeden tým nebo dva, doporučuji vyřadit své soupeře, jinak před třetím kolem bude ještě vložené kolo vyřazovací. Vylosujete si čísla a někdo vás dovede na vaše stanoviště. Vaší vlajkou nemůžete hýbat, dokud vám ji nikdo nevezme, pak když si ji přivlastníte zpátky, ji můžete odnést kamkoliv, pokud ale nebudou za oněch třicet minut na vašem stanovišti zapíchnuté dvě vlajky, prohráváte."
„Co se stane, když žádný z týmů nebude mít na konci dvě vlajky?" ozval se jeden z geninů.
„Prohráli jste všichni a ušetřili jste ostatním vyřazovací kolo v aréně. Tato část zkoušky vám už povoluje bojovat na život a na smrt, takže se opravdu můžete stát, že nebude moct dál postoupit ani jeden tým. Mohu prozradit, že ale poslední zkouška bude o jednotlivcích, takže jestli se váš kolega zraní nebo zemře, stále váš tým může postoupit, jestli ale uvidím, že někdo úmyslně zasáhne svého kolegu, aby si zlepšil šanci na vítězství, budete diskvalifikováni a myslím, že žádná z vesnice takovéto chování neocení."
Naruto se podíval po týmech, kteří budou pravděpodobně za chvíli jeho protivníci a snažil se vytušit z toho, jak vypadali, jak se oblékali, a i třeba z toho, jak se prezentovali, co od nich má očekávat. Jak už si v hlavě několikrát řekl, měl by to několikrát jednodušší, kdyby věnoval svůj volný čas špehováním těchto geninů, ale plány na Itachiho měli prioritu a v tento moment bylo pozdě brečet nad rozlitým mlékem.
Ensui dále něco vysvětloval, ale od toho tu měl Hanabi, aby to vše pochytila a pak i došla pro lístek, který je rozřazoval, on se stále snažil přijít na něco, co jim zjednoduší cestu chuninskou zkouškou a pak samozřejmě to, jak nejlépe zmizet, jakmile bude konec druhé zkoušky. Aniž by chtěl, proběhla mu hlavou myšlenka na všechny ty bývalé zkoušky, kterých se zúčastnil. Bylo humorné sledovat, kam se to celé posunulo, ze začátku na popud Danzoa dominovali všechny zkoušky, kterých se účastnili, shinobi jako byl Torune, Tayuya, Kabuto, Shikamaru, Fuu, Shin a další neměli víceméně konkurenci a teď je tu na konci této cesty on sám. Všichni, se kterými kdysi spolupracoval, byli minimálně chuninové, jenom on ne, ale to se změní za měsíc a pak bude Danzoův plán dokončený, každého, koho navrhl do týmů a rozdělil jim roky, kdy se stanou chuninové se nakonec jimi stali, ironické bylo to, že si svého vítězství Danzo dlouho neužije, protože bude po smrti. Svět shinobi byl nehostinné místo, kde každé rozhodnutí má nějaký dopad a někdy je to dopad sekery na hlavu.
„Naruto, je čas," dotkla se jeho ramene Hanabi a ukázala mu, kde je jejich stanoviště, Naruto se na ní jenom usmál a pokynul svému týmu k přesunu, přece jenom to nebylo až takový kousek od místa, kde stáli.
**
„Jaký je plán?" zeptala se Hanabi, když na místě jejich vlajky rozložila mapu, kde měla poznamenaný místa ostatních týmů a co za týmy to je.
Naruto mapu sjel očima, nejblíže byly týmy z Písečné a z Kamenné, vzdáleněji byly týmy z Travnaté a Deštné.
„Hanabi, Kin," oslovil je tiše, ale měl jejich pozornost okamžitě. „Zaútočte společně na tým z Travnaté, je největší pravděpodobnost, že jejich tým bude slabý, protože taková je i jejich země," nebral si Naruto moc servítky, jejich vesnice byla dobře ukrytá a jejich geninové se téměř z principu nedostávali na mise mimo hranice jejich domova. Samozřejmě že cvičili, trénovali a zdokonalovali se jako každý jiný geninové, ale s tím, čím musela projít Hanabi s jejím nonstop tréninkem, a to se ani nebavil tím, co musela projít Kin u Orochimara, v tom kontextu byli shinobi z Travnaté prostě jen děti.
„A když tam bude boj?" zeptala se Kin.
„Počkejte až skončí a přineste mi vlajky dvě," odtušil Naruto, „zkuste zabránit úmrtí, jste obě vycvičené, abyste svého protivníka uspali, nepřidá nám na popularitě, když nám budou umírat lidi pod rukama."
„Jako by se stalo," usmála se na něj Hanabi a naznačila rukou Kin, že mohou vyrazit, ta jen kývla a za chvilku zmizely obě bez jediné otázky, jestli on tady sám bude v pořádku, jeho reputace jej předháněla ať už chtěl nebo ne. Naruto vyvolal pár klonů, poslal jej jako skauty a sám si sedl, opřel se o strom a věnoval času něčemu důležitějšímu, byl jen rád, že nikdo nevymyslel druhou zkoušku jako nějaký druh testu přežití, neměl náladu někde trávit sedm dní svého života, být za třicet minut hotov mu vyhovovalo mnohem více.
**
Narutův klon, který se sám zničil mu řekl, že se blíží jeden člen z písečného tria a v ruce nese bílý kapesník, což mělo znamenat, že si chce popovídat, ale v tomhle světě byla i možnost, že člověk v jedné ruce drží mírovou smlouvu a v té druhé schované za zády kunai, takže tak či tak vyskočil na nohy, otřepal se od prachu a přistoupil blíže k vlajce.
Naruto věděl, jak dotyčná vypadá ze vzpomínek, ale i tak se musel ušklíbnout, když se ona přiblížila k němu tak na patnáct metrů. Ještě že neměl komplexy, když byly holky vyšší než on, protože byla tak o půl hlavy vyšší, to ale samozřejmě nebylo na ní to nejzajímavější. Modré vlasy ve dvou copech, které ji sahaly někam ke kolenům, silný make-up, červenofialové kimono, černě namalované nehty a malá – odporně vypadající – panenka v druhé ruce, než měla onen bílý kapesník.
Naruto jenom naklonil hlavu, že čeká, co z ní vypadne, ale ona se jenom kapesníkem otřela a schovala si jej, bylo to samozřejmě jen gesto, oproti Písečné tu byla zima a ani sem neběžela, takže se nemohla žádným způsobem zapotit, ale volnou rukou začala onu panenku hladit, takže to asi nějaký zvrácený smysl mělo.
„Ani trochu roztomilý," pověděla směrem ke své panence, ale dostatečně nahlas, aby ji slyšel i normální člověk, takže to Naruto samozřejmě zaslechl. „Jmenuji se Saya," pokračovala, „jsem vedoucí svého týmu, říkej mi ale prosím, Lady Saya."
Naruto si jenom odfrkl, další zkouška plná magorů.
„Mohu ti nějak pomoc Sayo?" neoslovil ji samozřejmě tak, jak si přála, před ním stála nějaká arogantní panička s pocitem nadřazenosti nic, co by jej extra zajímalo.
‚Lady' Saya nebyla samozřejmě z jeho odpovědi potěšená a zamračila se na něj a volnou ruku sevřela křečovitě v pěst. „Jsi Naruto Uzumaki."
„To je otázka nebo oznámení?" nadhodil Naruto, ale vzápětí ji potvrdil, že ano, jeho jméno trefila správně.
„Dobrá," přistoupila o krok blíže, „Kazekage-sama nám doporučila, že se ti máme klidit z cesty a v případě potřeby ti pomoct v této zkoušce."
„Což hádám nesedí s celým tvým ‚říkej mi Lady' hádám?"
Na to přišlo jenom další zamračení. „Jsem genin Písečné, doporučení svého Kazekage beru vážně, chci vědět ale proč."
„Proč co? Proč ti Temari říká, aby ses mi klidila z cesty?"
„Ano."
„Kdo ví," pokrčil Naruto rameny, „asi nechce abyste všichni skončili v nemocnici."
Saya si jenom odfrkla. „Jsi genin jako já, mladší, ani trochu roztomilý, nevidím žádný důvod, proč by můj tým, který bude dominovat tuto zkoušku měl riskovat, aby ti pomohl."
„Mohl bych ti tady vyprávět zážitky, které by ti nedali spát, ale tohle bude jednodušší," šáhl do kapsy, vytáhl z ní bingo knihu, otočil na stránku se svým jménem, sebral list ze země, dal ho na stránku jako záložku a knihu zase zavřel. „Hm?" a s tím udělal tři kroky a knihu po ní hodil. Saya knihu v pohodě chytla, což Naruto nevěděl, jestli je jen hloupost nebo arogance, přece jenom ji mohl otrávit nebo v ní mít výbušný lístek například, ale nic takového ji nejspíše nenapadlo, a tak si jen otevřela onu stránku. Trvalo to jen pár vteřin a její oči se opět zabodli do těch jeho, nyní ale vypadali jinak, ta arogance už tam nebyla tak znát.
Rychle se podívala zpět na fotku, aby ji nejspíše porovnala, ale když vzhlédla zpět, Naruto už nestál před ní.
„Pěkná vůně," zašeptal ji Naruto do ucha a z jejích strachem zmrzlých prstů si vzal bingo knihu zpět. Bylo strašně vtipné tyhle zastrašující metody používat, tedy když je používal on, když ho takhle děsila Ameyuri, tak se tolik nesmál. „Takže jak zněla otázka?" zeptal se, co udělal krok zpět a knihu si uschoval. „Proč já? No Sayo, protože jsem lepší spojenec než nepřítel."
„Když ti pomůžeme, necháš nás projít?" zeptala se vyděšeně a Naruto ji chápal, ona i její tým mohli být dobří, možná i hodně dobří, Temari by sem asi neposílala obětní beránky a být tu místo něj někdo jiný, asi by měli šanci porazit Hanabi, Kin a jeho náhradu, ale takhle tu byla jako genin proti jinchūrikimu, který poráží postupně členy Akatsuki.
„Pomoct? Nepotřebuji pomoct," pověděl ji Naruto, „ale Temari by nebyla ráda, až ji zase uvidím, že jsem bojoval proti tobě, když můžeme postoupit oba, takže," řekl a počkal si až se na něj otočí. „Lady Sayo, prosím, hezky se o mě starej," ironicky se jí uklonil.
Saya jenom na sucho polkla. „Jaký je plán?"
„Povolej svůj tým a půjdeme se podívat támhle na Kameňáky," ukázal někam, kde byla pozice týmu z Kamenné. „Když se vrátíme a budou tu už holky s úlovkem z Travnaté, můžete si vlajku vzít a doufat, že budete mít doma vlastní a když ne? Tým z deštné vám jistě rád dá svou, přece jenom je váš tým nezastavitelný ne?" ušklíbl se a pak dvakrát tleskl. „Šup, šup, vlajky se sami neposbírají," a s tímto se vrátil ke stromu, o který se zase opřel. Byla zábava dělat z lidí debily, už chápal, proč to Anko nebo Amyeuri tak strašně baví.
|
Autor: Amren Vydáno: 6.5.2020 22:22 Přečteno: 626x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Hela: Jak je vidět, přidal jsem další, zatím to psaní jde, snad to tak půjde dál
. Teď vážně, díky za komentář a to, že tu stále jsi. I kvůli tvým komentářům stále píšu, takže si to užívej a určitě přijdou i další.
Berry: Čekal jsi správně! Amren je tu a píše Lepší život! Všechno bude drsné, nemusíš se bát. Naruto je tu a nic jej nezastaví
Nice nice nice, na tohle jsem čekal. Na Amrena který se vrátí ke psaní a zrovna k Narutovi. <3
Jsem z nový kapitoly nadšený a chuninská zkouška bude určitě drsná záležitost. :3 Jsem hodně zvědavý jak se pohne celý děj. :)
Děkuji za přidání nové kapitoly, doufám že tě inspirace neopustí a přidáš další
Ještě než začnu reagovat na tuhle kapitolu ráda bych se vyjádřila k tvojí odpovědi na můj komentář v předchozí kapitole. :)
Myslím si, že by bylo až divné, kdyby tak propracovaný příběh, který tvoříš si nenašel místo v tvém srdci a v hlavě by alespoň značná část nezůstala. Je přeci jen něco jiného když člověk čte nějaké fanfikce a když nějakou napíše. :)
Jsem ráda, že povídka postupuje tímhle směrem, kdyby to stále zůstávalo veselé a až naivní, jak v jiných povídkách, tak bych to asi nedočetla až sem. :)
Těším se, že připravuješ znovuobjevení rady. Jsem zvědavá jakou tam bude mít ještě roli. :)
Teď co se týče nové kapitoly. Jde vidět, že tam byl velký časový rozestup. Začátek na mě působil tak, že jsi měl problém se rozepsat. Nebylo to tak propracované a plynulé jako v dřívějších kapitolách. Spíš možná až trošku uspěchané. Někdy jsem si určité pasáže musela číst znovu, abych si utřídila myšlenky a zjistila co se vlastně děje. Ale jak jsem psala i minule, opět mě strhl děj a tyhle drobnosti jsem přestala vnímat.
Přemýšlela jsem jak pojmeš další část této zkoušky a popravdě jsi mě mile překvapil. Něco takového jsem neočekávala. Je to originální a zkoušející si s tím museli dát plno práce. (I když pokud se do toho pustil člen klanu Nara tak to tak namáhavé asi nebylo :D)
Trošku mě mrzelo, že tam nebyl zmíněný úryvek z bingo knihy. Zajímalo mě jak je tam Naruto prezentovaný :).
Každopádně se těším na další díl a jsem zvědavá, co si pro tuhle generaci geninu ještě připravíš. :)
PS: případnou korekturu bych možná zvládla i já, jen neslibuju stoprocentní bezchybovost :D
Je samozřejmé, že člověk má v srdci tak nějak vše, co stvořil, ale třeba u Pactum Purgamen si už ani nepamatuji, jak to mělo pořádně skončit, je tam nějakých pár myšlenek, ale to je tak vše, a to PP byla v jednu dobu taky srdcová záležitost. Možná, že jak jsem to s tou povídkou jednou vzdal, tak se začal mozek soustředit na další srdcovou záležitost nebo tak něco. Jinak samozřejmě kdybych měl čas, tak bych i Lepší život trošku poupravil od začátku a následně to přeložil i do AJ, ale jelikož to se nejspíše nikdy nestane, chtěl jsem se aspoň dokopat k tomu, abych napsal další díl a takhle krůček po krůčku to jednou dopsal. Až to nebude nikdo číst, tak samozřejmě přestanu, ale prozatím se budu snažit vždy „dokopat“ k tomu, abych psal něco dál. Jak jsem psal v úvodu, je to asi 10 let, co jsem začal tady vydávat a někteří (včetně tebe) jsou tu se mnou téměř podobně dlouho, což jak jsem zmínil, nechci zahodit.
Ono vyloženě napsat komedii by asi šlo také, nechat Naruta „idiotem“ a postavit na jeho zábavných situacích povídku. Čtvrtý šampión byl dle mého více zaměřen na ten humor a tu povídku mám moc rád, ale u Naruta jsem si před těmi x let řekl, že vezmu to, co vymyslel Kishimoto a udělám to podle sebe a myslím si, že právě držet se – dětinský začátek – přechod do adolescence se vším, co k tomu patří – válka je něco, kvůli čemu byl Naruto populární a něco, proč jsem lidi stále x let chodí.
V Radě jsou určitě samý silný shinobi, jakmile jich bude potřeba, někdo je povolá, stejně jak se to říká u nás o blanických rytířích.
S tím rozestupem je to trošku těžký, protože je to fakt hodně dlouho, než se objevila další kapitola. Jestli si to pamatuji dobře, tak jsem dopsal 63 kapitolu, dal si „volno“ pak se do toho za x měsíců pustil, napsal tak půl kapitoly a teprve teď, tak 14 dní dozadu jsem ji dopsal. Takže tahle kapitola byla ve skutečnosti dost rozporcovaná a nedivím se, že to nebylo úplně ono z tvého pohledu. Jelikož jsi jediný člověk, co kontroluje kromě toho, jestli je příběh fajn i to, jestli se to dá bez problému číst, udělám ještě více proto, aby to bylo lepší, alespoň minimálně tím, že si nebudu jednu kapitolu rozdělávat na 2 roky nebo kolik…
Klan Nara sice bolí i to, že musejí dýchat, ale když se do něčeho pustí, stojí to za to, vždy jsem se musel pousmát, když jsem viděl ten obrázek, jak Shikamaru a Naruto byli nejlínější lidi na akademii, celou ji prospali, a nakonec se z nich stali dva nejmocnější lidé v Konoze, je vidět, že když se do něčeho pustí, dotáhnou to do konce a tahle zkouška měla být něco v tomhle stylu. Jak jsem tam naznačil i v povídce (což byla jak Narutova, tak moje myšlenka) kdo chce trávit sedm dní v souboji o přežití, Naruto chce porazit Itachiho a čtenáři to taky chtějí jistě vidět více, takže urychlená, akčnější zkouška jistě pomohla nám všem.
Naruto bude předčítat svým „protivníkům“ svou stránku tehdy až porazí všechny z Akatsuki, přece se nebude chlubit nedokončenou sbírkou.
Tvá nabídka mě potěšila a budu jen rád, když se na moje budoucí díly podíváš, s tím, jak často vydávám, to nebude rozhodně „full time job“ a aspoň budu mít někoho, s kým probírat i mé nápady, jestli o to budeš stát
A abych nezapomněl, děkuji za komentář.