Sedmá kapitola

Za zrcadlem

„Arcturusi, děkuji, že jsi přišel tak rychle,” pověděl Sirius, když oba stáli u dočasného vězení pro Toma Riddleho.

„Děje se něco?“ podíval se i on na stále spícího Toma.

„Jak postupuje Phineas?“

„Není mi to lehké přiznat, ale jeho mozek operuje na úrovních, které ne vždy chápu. Knihy skoro hltá a poznámky, co si dělá, když už nejsou schované pod kouzly, jsou tak vysoce teoretické, že nemám zdání, jak postupuje.“

„V tom případě postupuje dobře,“ odtušil Sirius, „Phineas byl vždy více teoretik, než duelista, takže dokud ví, co zkoušet, budeme uvažovat, že se nezasekl.“

„Už je to ale několik týdnů,“ naznačil Arcuturus.

„Ale asi to není něco, co můžeme urychlit, necháme jej pracovat a my se přesuneme k něčemu dalšímu.“

„Jak si přeješ, otče.“

„Pověz mi o pokroku v tvé skupině.“

„Všímám si, že to ostatní začíná unavovat honit se jen za přízrakem, z jejich pohledu se Tom Riddle už dávno ztratil někam do zahraničí a jejich snaha dost upadá. Největší ironií je to, že nejvíce se angažuje hlavně rodina Potterů, i když by to měla být naše akce.“

„Hm,“ zamračil se Phineas, „asi budeme muset Toma oficiálně najít, než nám to přeroste přes hlavu. Kdo z naší rodiny projevuje nějakou větší snahu, než jen to, že se zeptá na Ministerstvu?“

„Bratr Regulus, strýc Cygnus, Dorea se svým manželem, protože se účastní mnoho členů z rodiny Potterů a nakonec snad jen Cedrella, která nejspíše chce dokázat svou vděčnost, že jsi jim povolil sňatek.“

„Zbabělci,“ odfrkl si Sirius naštvaně, „najdi nějaké opuštěné místo, jeskyni, obydlí, prostě cokoliv. Uprav to tam, aby bylo vidět, že tam někdo bydlel, zbytky jídla, stopy, oblečení a tak. Pár dní po sobě se tam přemísti a vyčaruj tam pár kouzel Tomovou hůlkou, to by mělo případně bystrozorům stačit.“

„Samozřejmě.“

„A já se znovu setkám s mou rodinou, jestli si mysleli, že vtipkuji, když jsem vyžadoval jejich pomoc jak s Riddlem tak Grindelwaldem, tak se mýlili.“

„Jak provedeme zajetí Toma? Jestli bude omráčen, když tam přijdeme, bude to podezřelé.“

„Použiji Imperius,“ odtušil Sirius, „vezmeš si sebou Cygnuse a Henryho Pottera, budete v početní výhodě, tudíž to stále bude akce rodiny Blacků, ale využijeme odhodlání Potterů a vybudujeme z toho lovu nějaké větší spojenectví. Chceme vypadat jako ti, co to myslí vážně na obou stranách, jestli to znamená spolčit se Potterovými a přijmout Weasleyho do rodiny, budiž. Těm na opačné straně Starostolce pomohu s prosazením nějakého jejich zákona, aby nám neukázali záda, že se spolčujeme s krve zrádci.“

„Nebude to ale stále divné, že ses rozhodl takto přidat někam na neutrální stranu?“

„Ovšem, ale celé to zapadá do mého plánu,“ usmál se Sirius. „Starý Sirius Black II stále sedí zatvrzele za svými temnými názory, kdežto jeho syn, budoucí hlava rodiny míří cestou pokroku, přivedení nové, čerstvé a čisté krve do rodiny, spojenectví na různých stranách a chytání nebezpečných černokněžníků… skoro už vidím ty titulky novin,“ odfrkl si, „přidá ti to reputaci u normální populace a budeš mít aspoň nějakou část světa nakloněnou, pak už bude jen na tobě, aby sis udržel naše ‚temnější‘ spojence.“

Arcturus se jenom lehce zasmál. „Co vše dokáže vyvolat jeden chlapec, co si myslí, že mu patří svět, že?“

A s těmito slovy se oba podívali na ležícího Toma.

„Už se těším, až jej prohodí obloukem,“ změnil Sirius téma.

„Škoda, že jsme odsoudili pálení lidí, docela bych se rád podíval, jak trpí v ohni.“

„Jsme lepší než mudlové, synu,“ ušklíbl se Sirius.

„Ovšem, jen říkám, že občas by mohla výjimka potvrdit pravidlo,“ ušklíbl se Arcturus a oba si nechali projít hlavou ten sladký pocit, jaký to bude, až toto skončí.

**

Arcturus si znovu a znovu prošel tento starý příbytek a snažil se přijít na cokoliv, na co mohl zapomenout. Theseus Scamender byl inteligentní hlavní bystrozor a tak vše muselo vypadat správně. Netušil, co vše by mohli bystrozorové hledat, ale pro jistotu udělal stovky stop pomocí Tomových bot a svoje samozřejmě maskoval, připravil tu i Tomovo odtisky a všechny bariéry a kouzla vytvořil Tomovo hůlkou. Dokonce tu celou noc a den nechali Riddleho ležet, aby jeho magický odtisk tu bylo možné najít. Když nic divného neshledal, přemístil se do jednoho z jejich domů, kde už čekal jeho otec.

„Hotovo?“

„Ano, otče, udělal jsem vše proto, aby nikdo neměl pochyby.“

„V tom případě dám Toma pod Imperius a nechám jej tam potulovat, sežeň si Cygnuse, ať ti někdo kryje záda a dojděte si pro Henryho Pottera, aby vám zrušil bariéry. Omračte jej a zavolejte bystrozory. V době, co to budou vyšetřovat, už budu na Ministerstvu, jelikož jsem to celé započal, budu tam jako obžaloba a tudíž promluvím Ministerovi kouzel do duše, že dokud si nebude přát Tom obhajobu, bude se obhajovat sám a pomocí Veritaséra, které mu dáme na začátku, ani k obhajobě nedojde, protože všichni zjistí, že je vinný.“

„A nikdo nebude moct položit otázku, která by přivedla lidi k Viteálu,“ doplnil Arcturus.

„Přesně, očekávám, že soud bude do tří dnů, popoženu je, aby poprava byla ve stejný den, nechceme přece mrhat naším drahocenným časem, jsme všichni z velmi vytížených rodin.“

„Komické je, že většina soudů je fraška, tenhle bude ten největší, ale nikdo kromě nás dvou a Horácia to nebude vědět.“

„Kdyby si Horácio toto nepřál, už mohl být Tom dávno mrtvý.“

„Ale no tak, otče, přiznej si, že si tohle užíváš.“

„Popravování zrůd? Jak bych nemohl,“ usmál se Sirius nakonec a vydal se splnit svou část úkolu.

**

„Arcturusi, děje se něco?“ zeptal se Henry Potter, když se na jejich pozemku objevil Arcturus a Cygnus Black.

„Henry,“ pozdravil jej Arcturus, „budeme potřebovat tvou pomoc, máš čas?“

„Ovšem, mám zavolat bystrozory?“

„Není třeba, můj otec už je na Ministerstvu, nejsem si jistý, jestli máme správný cíl, ale dost napovídá, že by to mohl být Riddle, omrkneme to a pak případně spustíme poplach.“

„Theseus a jeho tým nebudou rádi, že jsou vynecháni,“ zamračil se Henry.

„Nebyli ani rádi, když jsme povolali jejich tým párkrát zbytečně. Nevybereš si.“

Henry si jenom povzdechl. „Dejte mi minutu, připravím se.“

„Myslíš, že to bude opravdu on?“ zeptal se Cygnus, kterého také narychlo vytáhl z domu.

„Naše spojky si byly dost jisté, neplatíme jim takové peníze, aby se neustále mýlili.“

„Doufám, že jsi jim pověděl, že zlato rodiny Blacků není pro ty, co si vymýšlejí.“

„Ten poslední, co nám lhal, si to příště rozmyslí,“ ušklíbl se na svého strýce a poplácal na kapsu, kde měl hůlku.“

Cygnus se jenom usmál, pocházel ze staré školy, kde zaklínadlo vyřešilo více než tisíce slov.

„Tak mě proveďte situací,“ objevil se Henry Potter připraven.

„Mám tady mapu,“ vyndal si Arcturus kus pergamenu a než stihl poprosit, už před ním stál přeměněný stolek, kam to mohl položit. „Jeden z nájemných kouzelníků tenhle dům sledoval několik dní, je obývaný nějakým mladým kouzelníkem, který vyšel pouze dvakrát mimo bariéry, aby se přemístil. Nenašel žádné informace, že by tam bydlel kdokoliv jiný, podle informací je to opuštěný dům jak v našem světě tak v tom mudlovském.“

„Takže to může být jen nějaký zlodějíček?“

„Ano, málokterý kouzelník když vychází z domu, křičí svoje jméno, abychom to věděli přesně,“ byl Arcturus trochu kousavý, „stejně jako vždy se budeme muset přesvědčit osobně, třeba opět chytíme nějakého kapsáře, lepší než posledně, když jsme chytili toho kluka, co měl jen milostný poměr se starší dámou.“

„Za jeho nevkus jej měli také zavřít,“ vložil se Cygnus do debaty.

„Bystrozoři si to nemysleli,“ ušklíbl se Henry, „myslím si, že ale chudák chlapec bude mít do konce života problém tam dole, poté co na něj těsně před sexem vrhla jednotka bystrozorů, protože si mysleli, že je vrah z Bradavic.“

„Spíše se divím, že ten problém neměl už v moment, kdy chtěl na tu bábu vlézt,“ odfrkl si Cygnus, „ale teď vážně, co nám ta mapa říká?“

„Ta chatrč je obklopená lesy, budeme tedy snad chráněny, aby nás spatřil. Z této strany je pouze okno na nejspíše záchod, tudíž bych šel tudy. Dveře to má dvoje, jedny vstupní tady,“ ukázal na mapu, „a pak jsou to dveře na nějakou verandu z kuchyně tady,“ ukázal na jiné místo, „asi bych šel jenom dveřmi dovnitř, tu Bombardu na stěnu nám bystrozoři minule moc nechtěli odpustit.“

„Dobře, přemísti nás tam, jestli budu rušit bariéry hodinu, budeme mít dost času na taktiku i na posily.“

„Jistě, je to tak dva kilometry chůze, držte se mě,“ a s těmito slovy si schoval mapu a přemístil se s nimi pryč.

**

„Musím uznat,“ zašeptal Henry, i když to nebylo nutné, protože měli kolem sebe kouzla pohlcující zvuk, „tenhle chlapec opravdu zná svá kouzla.“

„Nic co by učili v Bradavicích?“ zeptal se Arcturus, snad to nijak nepřehnal a neprozradil se.

„Pokud nemyslíš knihy v knihovně s omezeným přístupem, tak ne.“

„S tím jak mu učitelé zobali z rukou, bych se nedivil, kdyby mu to Horácio dovolil vstup tak v druhém ročníku,“ odfrkl si Cygnus.

„Jo Horácio,“ lehce se zasmál Henry Potter, „vždy tam nějaký takový učitel byl, Horácio ale vždy věděl jak zaujmout. Charlus povídal, že na jedné z jeho akcí lépe poznal Doreu.“

„A teď jsou manželé a díky tomu máme možnost spolupracovat spolu, kdo by to byl řekl,“ nadhodil Arcturus.

„Mladý vrahové vždy spojovali rody,“ odfrkl si Henry, „doufám, že tohle bude on, chci mít tyhle naše operace za sebou, nic proti vám, pánové, ale mám rád svůj klid a být přesně uprostřed mezi vrahem a naštvanými bystrozory není místo, kde chci být déle, než musím.“

„Zavolám je ihned, jak zjistíme, že je to on.“

„Je pozitivní, že kouzla potvrdili, že je tam opravdu jen jeden člověk, jakmile zrušíme jeho bariéry a zavedeme naší proti přemístění, neměl by nám utéct,“ ozval se Cygnus.

„Co krb?“

„Otec se šel ujistit, že jej nemá připojený do sítě, furt je to mudlovský dům,“ řekl Arcturus.

„Nějaké změny do plánů z minula?“ ujistil se Henry, když postupně dělal díru do bariéry.

„Nebude potřeba,“ začal Arcuturs, „neviditelný plášť, kouzla, abychom nebyli slyšet a nedělali stopy, ty půjdeš s Cygnusem přes verandu, já hlavním vchodem, omráčení až vstoupíme dovnitř, nechci narazit na nějaká očarovaná okna.“

„Uhm,“ souhlasil Henry, „dejte mi tak dvacet minut, zatím to hlídejte,“ a s těmito slovy se všichni dali do své práce, nikdo nechtěl, aby jim Tom utekl, o Arcturusovi to platilo minimálně dvakrát.

**

Akce to byla ukázková, jejich noční přepadení dopadlo nad očekávání. Jakmile zrušili bariéru, zamaskovali se a vydali se k samotnému domu, počkali si, až jim lokalizační kouzlo řekne, že ten někdo uvnitř leží v posteli a pak se vydali dovnitř. Lehké odemknutí dveří, nenápadná, ale účinná zaklínadla na odstranění pastí a pak už jenom otevření dveří do ložnice a útok.

Henry a Cygnus si budou myslet, že Tom byl v celém tomhle nezkušený a tak neměl nikde žádný alarm a jenom on bude vědět, že to schválně chtěl udělat jednodušší, čím méně kouzel Tomovou hůlkou zakouzlil, tím bylo méně otázek, co všechno Tom dokáže.

„Zrušil jsem proti přemisťovací bariéru, můžu?“ zeptal se Henry a Arcturus mu jenom kývl, ať zavolá bystrozory, naštěstí to bylo stejně jednoduché jako zavolat si magický autobus, bylo by divné, kdyby si každý kouzelník mohl zavolat dopravní prostředek, ale ne pomoc od jednotek na to zřízených a vybavených.

„Cygnusi, radši se tam rovnou přemístí, nechci, aby sem poslali jednoho nováčka na prověření. Otec jim měl o tom všem říct, ale víme, jak to na Ministerstvu funguje, když chceš něco rychle.“

„Samozřejmě,“ řekl jen Cygnus a zmizel. Arcuturus se postaral o to, aby Tom byl kromě omráčení i svázaný a bez hůlky.

„Dlužím ti pití, nevěřil jsem, že ho chytíš.“

„Věřil jsi bystrozorům?“

„Nevěřil jsem nikomu,“ odtušil Henry, „Theseus má už snad dvacet let plnou hlavu Grindelwalda a všechny peníze a snaha jdou tímto směrem, více soubojů a akcí provedli ve Francii a zbytku Evropy než tady doma. Co jsem si všiml, tak všechna drobná kriminalita značně vzrostla, kde nejsou kočky, mají myši svobodu.“

„Hm, nedá se ale nesouhlasit, že Grindelwald je větší hrozba než nějaký zlodějíček.“

Henry se na něj podíval všeříkajícím pohledem, ale přesto dodal. „Nevypadali jste posledních dvacet let, že vám vadí.“

„Před dvaceti lety jsem se o tohle moc nezajímal,“ souhlasil Arcturus.

„A teď ano?“

„Řekněme, že mi Tom Riddle otevřel oči,“ zamračil se Arcturus na člověka omráčeného v posteli.

„Tak doufám, že je tvoje rodina zase rychle nezavře, až proběhne soud,“ odfrkl si Henry a pronesl kousavě, ale více na toto téma nepronesli, protože se ozvalo mnohonásobné přemístění.

„Jsme my!“ ozval se logicky Cygnus, jinak by taktéž mohl schytat kouzlo. Za chvíli bylo ale v pokoji rušno, dovnitř vstoupil sám Theseus Scamender jako vedoucí bystrozorů, za ním tři bystrozoři a následně ministr kouzel Leonard Spencer-Moon.

„Pánové,“ pozdravil je Leonard.

„Pane ministře,“ ozvalo se uctivě od nich.

Theseus asi neměl náladu na zdvořilosti a ihned s hůlkou vzpřímenou se vydal k Tomovi a začal sesílat několik kouzel.

„Taky tě rád vidím, Theseusi,“ neodpustil si Arcturus.

„Nejraději bych tě zavřel spolu s ním,“ zamračil se Theseus, když rukou přikázal svým bystrozorům, aby jej zabezpečili pro převoz. „Jak dlouho to je, když jsem ti říkal, že tyhle akce nechci vidět, je to tak těžké dojít si pro bystrozora?“

„Dojít? Ani ne, ale nějak jsem neměl náladu čekat týden, než budeš v kanceláři a nebudeš někde v Evropě, pak čekat dva týdny než si seženeš povolení, abychom mohli vejít dovnitř, pak pochopitelně bychom sem vkročili s tradičním ‚ruce vzhůru, hůlku na zem‘ a když by náhodou,“ dodal s důrazem na slovo náhoda, „by tu ještě po třech týdnech nocoval, tak bychom s někým, komu všichni říkají, že je druhý Brumbál museli duelovat, protože člověk co zabije spolužáka, ti asi ruce vzhůru nedá.“

„A tohle je lepší řešení?“

„To se mě ptáš poté, co držíš Toma ve svých rukách?“ ušklíbl se Arcturus. „Starostolec i tady náš pan ministr povolili mému otci při pronásledování volné ruce, možná, že jsme cestou udělali pár věcí navíc,“ uznal, „ale samozřejmě až bude Tom u soudu, tak to můžeš zmínit, věřím že Starostolec s přihlédnutím na události a výsledek bude vůči mně shovívavý.“

„Theseusi,“ zastavil ministr svého hlavního bystrozora, „tohle není ani čas ani místo na tento rozhovor. Pánové,“ otočil se na Arcturuse, Cygnuse a Henryho, „když odhlédnu od způsobu, protože jak jsem řekl, tohle není to místo na probírání, tak vám děkuji za vaše nasazení a úspěch.“

Všichni jenom kývli, že děkují a chápou.

„Postarám se o to, aby vyšetřování a soud proběhl co nejdříve, ale zároveň aby se nic nezametalo pod stůl, i když si nemyslím, že by zrovna Tom Riddle měl mimo školu mnoho fanoušků,“ pokračoval Leonard, „vy si ale dejte zaslouženou pauzu… hlavně od těchto nelegálních akcí.“

Formát pro tisk

Komentáře

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Jméno
Kontrola
Text

---

Lucka, :) (19.1.2020 8:04) odpovědět

Ahoj, bezva povídka :) A dokonce jedna (všeobecně na netu) že stále aktivních.
Harry v Mrzimoru - jsem zvědavá jak se mu tam bude dařit. Rodina Blacků jako hýbatelé kouzelnického světa... Prostě wow, pěkně napsané, bez chybiček...
Těším se na další pokračování ;)