Třetí kapitola

Za zrcadlem

Nová stránka 1

„Otče,“ pozdravil Arcturus, když se jeho otec vrátil ze setkání Starostolce.

Sirius II si sundal plášť a přisedl si ke konferenčnímu stolu, kde si nalil připravené pití. Neměli v tomto domě žádného skřítka, takže si vše museli připravit sami. „Náš plán vyšel,“ začal poté, co se napil, „Starostolec rozhodl, že za nalezení Toma Riddleho bude finanční odměna a v případě jeho dopadnuti živého, že bude okamžitě vyslechnut pod Veritasérem a v případě jeho viny rovnou prohozen Obloukem.“

„Teď už jej jen chytit co?“ odfrkl si pobaveně Arcturus a oba se nastejno podívali na zavřené dveře, za kterými ten, o kom se bavili, ležel v lektvaru vytvořeném spánku. Horácio měl připraveno dostatek lektvarů, které by skolili i draka, takže byla jistota, že Tom jim nikam neuteče, ne že by z tohoto pozemku měl bez hůlky kam.

„Jsem rád, že to vyšlo,“ nadhodil Sirius jejich odvážný plán únosu a zametení stop.

„V Bradavicích je stále pozdvižení, hledají kromě nás únosců i ty, kteří mohli Tomovi pomoct v jeho vraždě a vypuštění baziliška, zatím to ale vypadá, že i když měl za sebou početnou skupinu obdivovatelů, s nikým nespolupracoval.“

„To jsme si ověřili,“ naznačil Veritasérum, „jsem ale rád, že jej nikdo tajně nesledoval nebo Tom nijak sérum pravdy neobelstil.“

„Co je teď v plánu?“ zeptal se Arcturus.

„Nabídl jsem tebe a několik dalších mužů z mé rodiny, že se vydají tuto zrůdu hledat,“ pousmál se Sirius, „necháme chvilku noviny psát, vytvořit paniku a pak Arcturus Black zachrání vše.“

„Prostě jenom tak?“

„Jenom tak,“ měl Sirius stále dobrou náladu, „ale na něco mě celá tahle situace přivedla. Gellert Grindelwald,“ a po zvolání tohoto jména měl pozornost svého syna okamžitě. „Můžeme jenom předpokládat, že nikdy nevytvořil žádný viteál, ale co když ho k tomu situace donutí?“

„Řekl bych, že tato informace nebude tak veřejná, ale poté, co se jedna kniha válela v Bradavicích, už si tím nejsem jistý,“ zamyslel se Arcuturs. „Co máš v plánu?“

„To stejné, co jsme udělali teď, vyslechnout a zabít ho.“

„Nevím, jestli na to někdo kromě Albuse Brumbála má,“ pověděl Arcturus upřímně.

„Také si tím nejsem jistý, ale nic nám nebrání se přidat na jeho stranu.“

„Není to risk? Naše rodina není známá tím, že by se přidávala takto na jednu stranu.“

„Ovšem,“ odvětil Sirius, „za pár let to ale bude tvá rodina,“ dodal s důrazem, že se stane hlavou rodiny, „a jak chceš být znám ty? Já se postaral o to, aby naše obchody kvetly a síla našeho rodu rostla, nemáme mezi sebou žádné Albuse Brumbály, ale členové, které jsem osobně trénoval se v soubojích neztratí, stejně jako se neztratíš ty.“

„Přidá nám ale spolupráce na porážce Grindelwalda to, co hledáme? Mnoho našich spojenců jako je Yaxley, Bulstrode a další z toho nebudou nadšeni, samozřejmě na veřejnosti všichni vyhlašují, jak odsuzují zabíjení, ale víš, jak to je za zavřenými dveřmi. Všichni uznávají mocné čaroděje a Grindelwalda vidí jako někoho, co začal konečně něco konat místo toho, aby jen žvanil.

„Budeme jim tedy muset ukázat, že jsme mocnější,“ ušklíbl se Sirius, „nikdy nebudeme s hůlkou tak silní jako Gellert a Albus, ale naše síla spočívá v něčem jiném.“

„Nakonec ale stejně víš, že jak řekneš, tak se stane,“ shrnul Arcuturus, rozkaz od Lorda Blacka se prostě plnil.

„Ano,“ souhlasil Sirius, „náš počet, víra a přesvědčení nám pomůže přečkat vše, naše rodina tu byla dlouho před Gellertem a bude tu i dlouho po něm.“

„Toujours Pur,“ připil Arcturus svému otci.

„Toujours Pur,“ odvětil Sirius Black II a započal něco, co bude velkým milníkem v životě jejich rodu.

Rodina Blacků se v takovémto počtu scházela jen výjimečně a když už tak ku příležitosti narození dítěte nebo oslavy důležitých narozenin, například dospělosti. Málokdy se stávalo, že to bylo kvůli poradě.

V čele stolu seděl Sirius II a po jeho rukách jeho žena Hespher a syn Arcurus III, další členové byli jeho děti Lycoris a Regulus, jeho sourozenci Cygnus II a Belvina a jejich manželé či manželky a u některých i děti. Sešlo se tu více jak dvacet lidí, kteří byli současnou elitou společnosti.

„Děkuji všem za přichod,“ začal Sirius II svou řeč, „jak jste jistě zaslechli, Bradavicemi otřásla hrozná situace, kdy student dokázal zavraždit svého spolužáka a pokusil se jich zabít mnohem více, ti naštěstí skončili jenom zkamenění. Tento student se následně ke svému činu přiznal a utekl díky pomoci zvenku ze školy. Je nepřípustné, aby naše děti a vnoučata chodila do školy s vrahem, a proto jsem se rozhodl, že rodina Blacků chytí toho Toma Riddlea a přivede jej ke spravedlnosti. Ministerstvo mě ujišťovalo, že vše má ve svých rukách a bystrozorové se o toto postarají, ale nemyslím si, že s tím, co se momentálně kolem nás děje, to berou dostatečně vážně. Mám několik stop, které jsem se rozhodl sdílet s ministerstvem jenom s tím, že nás nechají spolupracovat, všichni členové, kteří nemají neodkladné záležitosti a věří svým schopnostem s hůlkou se přidají k mému prvorozenému, který toto hledání z naší strany povede.“

„Není tento hon zbytečný?“ zeptal se Cygnus, „tomuto Tomovi je kolik? Šestnáct let? Nemůžu utíkat věčně, ať je naše ministerstvo v jakémkoliv stavu.“

„Rozumím tomu, že vidíš mladého studenta a představíš si sám sebe v jeho věku. Tento Tom Riddle byl ale podle všeho jedním z nejchytřejších a nejcharismatičtějších studentů, mnoho dětí našich spojenců mu doslova zobalo z ruky. Horácio Křiklan ho prý oslavoval, jako kdyby přišel další Merlin. Jeho moc na škole neznala skoro mezí, co si přál a bylo možné mu sehnat, mu někdo sehnal, nebavme se o tom, že jako jediný objevil Tajemnou komnatu. Dokonce bylo odhaleno, že jeho strýc šel do Azkabanu za zabití, které spáchal Tom a následně mu upravil paměť, aby se přiznal k činu, který nespáchal. Stále si někdo myslí, že toto je pouze dítě?“

„Moje vnoučata vidí Bradavice jako místo, kde mohou roztáhnout křídla a naučit se věcem, které budou v životě potřebovat, je tedy na nás, abychom jim toto místo zajistili bezpečné. Možná se vám to zdá jako přehnaná reakce, že těchto lidí bylo a bude ještě hodně, ale tak jak je chráníme proti Grindelwaldovi, musíme je chránit i proti nebezpečí, které je jim bližší, a to je takováto zrůda, která se tvářila, že je v Zmijozelu jejich kamarád,“ pověděla Hesper a její hlas tak nějak rozpustil veškeré budoucí námitky, jejich rod vždy chránil svou krev a jestli si hlava rodiny myslí, že toto pomůže, pozvednou svou hůlku.

„Co je tedy potřeba?“

„Chci mít informace z obchodů, černého trhu, ministerstva, našich spojenců, chci vědět, jestli někdo uslyší něco o mladém studentu, co nemá co dělat mimo školu. Tom Riddle bude potřebovat peníze, jestli něco ukradne, chci to vědět, jestli bude chtít prodat něco od rodiny Gauntů, musím to vědět. Přemluvte své děti, aby využili svůj vliv v Bradavicích a sebrali informace, jestli někdo napomáhá Tomovi na útěku.“

„Více informací pak poskytnu já v salónku těm, kteří budou mít čas se přidat,“ vzal si slovo Arcturus.

„Takže co je ten důvod, proč jsme se tu sešli všichni?“ zeptal se Cygnus, když pochopil, že toto byl jen zákusek.

„Gellert Grindelwald,“ řekl Sirius toto jméno jako nějaké zaklínadlo a sledoval okem reakce své rodiny, všichni byli vycvičeni na blokování reakcí těla nitrobranou nebo meditací, ale stále se dalo alespoň malinko poznat, když někoho toto jméno potěšilo nebo naštvalo. „Tato válka probíhá už dlouho, dokázal jsem ignorovat, když si Grindelwald hrál na půdě Ameriky, ale momentálně to začíná být neúnosné. My, dvacet osm nejdůležitějších rodin naší země pomalu vymíráme! Jeden z bratranců Lorda Abbota zemřel ve službě, Leta Lestrange zemřela, když se postavila Grindelwaldovi, členové rodiny Rosier a Carrow jsou poručíky Grindelwaldovi armády a zabíjejí své bratry v čisté krvi na potkání na rozkazy někoho, kdo nedokáže ani prokázat, jestli je čisté krve. Tohle. Musí. Přestat!“

Ticho, které se rozhostilo jednoduše dokazovalo, jaký má Lord Black respekt.

„Nesnáším to šuškání, že jediný, kdo dokáže porazit Grindelwalda je Albus Brumbál, kdyby existovalo takové proroctví, věděl bych jistě o tom. Dokážu ale uznat sílu Albuse a spojenců, co má za sebou a tato síla bude důležitá při zastavení této války. Dlouho jsem se zamýšlel, jak toto ukončit, nejdříve jsem to samozřejmě chtěl nechat jít, všechny války jednou skončí. Možná, že kdyby Grindelwadova ideologie nebyla tak dětinská a proti tomu, čemu stojím, ukončil bych tu válku jinak, takhle… takhle mám jenom jednu možnost, jestli chceme zachovat soběstačnost Anglie, jestli si chceme zachovat postavení, které jsem pomohl vybudovat, musí Grindelwald ze hry… navždy.“

„Jak to chcete udělat, Lorde Blacku?“ zeptala se Dorea Potterová, Blacková za svobodna.

„Donutím Albuse jednat, jestli on má být tím, kdo porazí Gellerta v duelu, ať se tak stane, ale něco mi říká, že Albus nebude jednat, dokud nebude mít volnou cestu a tu mu osobně zajistím.“

„Budeme zabraňovat smrtí naší rodiny tím, že ji pošleme do přímého boje?“ ozvalo se sarkasticky.

Sirius Black II se na tohoto opovážlivce podíval tvrdě. „Víš, jaká je alternativa? Sklonit hlavu a poslouchat, jsi připraven na to? Jasný, že nejsi! Nikdo z nás není! My se neklaníme černokněžníkům jenom proto, že mají hbitý jazyk a sílu v hůlce. Ale i kdyby ano, představ si sám sebe… líbáš boty Gellertovi, oh jsi na výsluní, stále máš svou moc. Ano rodina Blacků by stále byla nahoře, máme peníze, máme konexe, držíme důležité obchody, Gellert by nás jistě miloval a hýčkal,“ odfrkl si Sirius, „ale dokážeš si představit, že by se všichni vzdali tak jednoduše jako my? Henry Potter, Harfang Longbottom, Lord Prewett, jeho syn, který se uchází o moji vnučku Lucretii, tyto lidé mají jasný postoj vůči Grindelwaldovi a i vůči dominanci nad mudly, kterou Gellert prorokuje. Dokážeš se těmto lidem, bratrům a sestrám v krvi postavit?! Zastavit je všemi možnými způsoby?! Zastavit je pro potěšení tvého pána Lorda Grindelwalda?“

„Ne, lorde Blacku.“

„Já také ne,“ uklidnil se Sirius a napil se ze své číše, „Nebudu nutit naše spojence skrz manželství se přidat k boji, kterému nevěří. Mojí rodině dám ale na výběr, odejděte teď nebo pozvedněte hůlku se mnou. Rozmyslete si to dobře,“ odmlčel se. „Chápu ale, že ne všichni mají na to bojovat, nechci vás všechny v přední linii, ale ti, co se ke mně přidají ze stínu, očekávám vaše finance, konexe a spojence za svými zády a až tohle skončí, slibuji vám, že rodina Blacků se dočká takových výšin, o jakých jste jako děti snili.“

„Toujours Pur,“ ozval se Arcturus, aby bylo vidět, že jeho syn, budoucí hlavy rodiny stojí při něm.

Netrvalo to dlouho a všichni pozvedli číši se stejnými slovy. Možná, že se nakonec všichni nepřidají a někteří využijí zadních vrátek, ale v tenhle moment se nikdo neozval, všichni to byli zmijozelové a ti nikdy neukážou své karty na stůl před dalšími dvaceti lidmi.

Phineas Black okamžitě věděl, kdo jej přišel navštívit, jeho bariéry kolem domu jej okamžitě informovali. Byl to jeho bratr, někdo, koho dlouhá léta neviděl. Phineas si musel odfrknout, venku na jeho zahradě museli snad pršet peníze, aby se Sirius ukázal. Tak či tak ale se vydal ke dveřím, pokud jeho bratr přišel z nějakého mizerného důvodu, pošle ho pryč rovnou, jeho rodina, co se jej zřekla, nemusí špinit jeho koberce.

„Siriusi,“ ozval se, když otevřel dveře a onen zmiňovaný stál kousek od něj na přístupové cestě.

„Phineasi,“ dostalo se mu odpovědi.

„Přišel jsi mě okrást? Mocná rodina Blacků nemá dostatek peněz?“ vysmál se mu Phineas.

„Jenom promluvit.“

„Máš štěstí, že jsi hlava tvé rodiny, taky by tě mohli třeba vyhostit. Ono mluvit s někým, kdo má tak odpudivé názory jako například nechat mudly žít a teď se podrž nad mou drzostí, aby měli i nějaká práva je docela riskantní,“ stále nepřestával se mu Phineas vysmívat.

„Vyhostil tě náš otec a ne já.“

„Samozřejmě já zapomněl,“ plácl se Phineas hraně do hlavy, „ten legendární duel mezi tebou a otcem, kde si bránil zuby nehty svého bratra před vyhoštěním, ale nakonec jsi prohrál a já musel jít… jak jsem to jen mohl zapomenout. Už vím! Protože se to nikdy nestalo. Stál si u toho jako blbeček s tvým pitomým úsměvem, že ses zbavil někoho, kdo mohl ohrozit tvou budoucí nadvládu,“ pokračoval Phineas, jsou věci, na které neplatí to rčení, že sejde z očí, sejde z mysli. „Řekni, co chceš a odejdi.“

„Mohu jít dovnitř? I ty nechceš, abych to, co jsem ti přišel říct, zaslechl někdo jiný.“

„V tom případě nevím, jestli to chci vůbec slyšet,“ podíval se na svého bratra Phineas. „Pojď,“ rozhodl se nakonec a pustil jej dovnitř. „Začni tedy,“ řekl nakonec, když si sedli do malé pracovny.

„Budu stručný,“ řekl Sirius.

„Jenom lépe,“ skočil mu do řeči Phineas.

Sirius se snažil uklidnit a pak pokračoval. „Rozhodl jsem se, že rodina Blacků zastaví Grindelwalda všemi svými silami, ale nikdo z nás nedonutí Gellerta vystoupit, abychom jej mohli zavraždit, a nájemný kouzelníci se k němu taktéž nedostanou. Všichni tvrdí, že Albus Brumbál je ten, co to dokáže. Potřebuji tedy někoho, kdo mu promluví, aby tento souboj započal, a my se postaráme o zbytek.“

Phineas se jenom ušklíbl. „Mám počkat hodinu, jestli nejsi pod mnohličným lektvarem?“

„Tvoje bariéra by to poznala.“

„Nejspíš,“ uznal Phineas, „ale to, co mi tu říkáš, zní strašně absurdně, musíš se na svá stará kolena asi hodně nudit přehazováním peněz z jedné kopy na druhou, že chceš bojovat.“

„Naše krev vymírá, Phineasi!“

„To dělá už dvacet let nebo kolik, kde byla tvoje ochota tehdy? Nech si svoje důvody,“ zastavil ho Phineas rovnou zdviženou rukou, „nepotřebuji vědět, co tě donutilo zvednout svou hlavu z písku. Vždy se mi budeš ty, Cygnus a otec hnusit, ale Albus by mi neodpustil, kdybych kvůli svému hněvu odmítl pomoct proti něčemu, co ohrožuje nevinné.“

„To rád slyším.“

„Co po mě tedy chceš?“

„Promluv si s Albusem, vyřiď mu naše stanovisku, ať vymyslí nějaký plán a datum útoku a sejde se se mnou,“ řekl Sirius jednoduše, „a až ten den nastane, budeme tam.“

„Uvidíme, kolik z vás nakonec bude mít odvahu, rodina Blacků je známá hodně věcmi, jen tou odvahou ne,“ pověděl Phineas, ale pak se výsměšně usmál. „Ale jedno mě náš úžasný otec naučil a člověk přece musí své rodiče poslouchat ne? Chceš mou pomoct, tak z toho uděláme obchod. Něco za něco.“

„Co si přeješ?“ nebyl ani Sirius překvapen, Phineas měl pravdu, takto fungoval obchod. „Peníze?“

„Nechtěj mě urazit, Siriusi, peníze zmizí stejně rychle jako přijdou. Chci něco jiného, něco, co ti do konce tvého života bude připomínat, že jako vyděděnec jsem stejně mohl udělat rozhodnutí, se kterým nesouhlasíš a kvůli kterému se bude otec otáčet v hrobě.“

Sirius se zamračil, tohle se mu nelíbilo.

„Viděl jsem svou neteř nedávno, Cedrella vypadala šťastná a zamilovaná po boku takového kouzelníka jako je Septimus Weasley,“ usmál se Phineas.

„Ne…“

Phineas ale bouchl do stolu a tím svého bratra zastavil. „Cedrella si bude moct vzít někoho z lásky a ty nad tímto vztahem požehnáš a přivítáš je a jejich budoucí děti do rodiny. Septimus je dobrý člověk z dobré rodiny a nezajímá mě, že je bojkotuješ kvůli jejich názorům. Chceš, abych se já a Albus zabývali tvou okamžitou změnou postoje? Ukaž, že umíš i něco, než nahlas štěkat.“

Sirius už chtěl říct něco ve stylu, co když s tím nesouhlasí, ale Phineasův pohled říkal jediné: „Nesouhlasíš? Tak vypadni.“

„Rozhodl jsem za naši rodinu, že budou dělat něco, co někteří nechtějí. Myslíš si, že jim pomůže v rozhodování tvůj rozmar o sňatku z lásky s krve zrádcem?“

„Někteří jako Pollux se k tobě nepřidají tak či tak, radši na tebe hodí pár zlatých mincí, aby si zachovali tvář, takhle ale získáš alespoň malinkou důvěru těch, kteří bojují proti Grindelwaldovi celou dobu. Buďme ale upřímní, toto není diskuze, uspořádej setkání s Cedrellou a Septimem a až na vlastní oči uvidím, jak jejich budoucímu sňatku dáváš své svolení, tak zajdu za Albusem a promluvím mu do duše, že už je čas. Jinak samozřejmě můžeš si za ním dojít sám a ukázat, kam tě tvoje charisma dovede.“

„Ať je tedy po tvém, pošlu ti sovu až domluvím toto setkání, ale varuji tě, jestli nedodržíš své slovo, poletí z naší rodiny stejně jako rychle jako ty.“

„Jestli mi nemáš co říct jiného než výhružky, uvidíme se za pár dní,“ ukázal mu Phineas na dveře.

Sirius si jenom odfrkl. „Na viděnou, ke dveřím trefím sám.“

Phineas si jenom počkal, až mu bariéry kolem domu řeknou, že jeho bratr odešel, než nahlas pověděl. „Mariusi, můžeš už vyjít.“

Za pár sekund se jiné dveře otevřeli a dovnitř vstoupil mladý muž. „Pěkně jsi mu to ukázal,“ pověděl Marius Black, další člen vyhoštěný z rodiny Blacků za to, že byl moták a nemohl tedy kouzlit.

„Bohužel se k nám ale nepřidá Cedrella, budeme vyhoštěni dál jenom sami dva,“ zahrál smutně Phineas.

„Myslím, že to přežiju, strýčku,“ usmál se Marius.

„Pojď, dáme si radši něco k jídlu, mám takovou divnou pachuť v puse,“ řekl Phineas a spolu se svým synovcem zamířili do kuchyně. Phineas byl na svého synovce hrdý, ať už uměl kouzlit nebo ne, když jej Cygnus v jedenácti letech vyhnal z domu a poslal do mudlovského dětského domova, byl to Phineas, který jej adoptoval a vychoval dál. Marius vystudoval po dlouhém studování jak základní, tak střední školu a za chvíli snad i univerzitu. Phineas tedy nemusel být do konce života o samotě, Marius mu k tomu u něj doma se vším pomáhal, když tedy nebyl ve škole a on měl jako bonus informace z obou světů, které mu pomáhali bohatnout, což byl potřeba, aby je oba uživil. No, a pokud se mu podaří tato akce s Cedrellou, bude moct dál usínat s pocitem, že udělal vše, co bylo v jeho silách.