Epilog

Čtvrtý šampión

„Pojď dál, Korneliusi, už tu na tebe čekám," pozval si Brumbál ještě současného ministra kouzel k sobě do pracovny, přece jenom měli domluvenou schůzku.

„Máte plno, Brumbále?" podivil se Kornelius Popletal, když si všiml, že tři židle jsou obsazené, ale odtud kde stál, nevěděl, kdo že tam vlastně sedí.

„Plno?" pověděl hraně překvapeně Albus a podíval se po třech lidech, kteří tu s ním seděli, „jsou tu kvůli stejné věci, Korneliusi, takže proto jsem vás sem pozval na jednou."

„Teď jste mě ztratil, Brumbále."

„Přišel jste mi jako každý rok navrhnout koho bych měl zvolit jako profesora obrany proti černé magii ne?" nadhodil Brumbál.

„Samozřejmě, madam Umbridgeová je moje první náměstkyně, což myslím říká dost o jejích kvalitách. Má taktéž splněné všechny potřebné zkoušky a má zkušenosti s edukací," nechodil Kornelius Popletal kolem horké kaše.

„Chápu, Korneliusi, ale jak vidíš, jdeš trochu pozdě," pověděl Albus omluvně, „toto místo je minimálně na dva roky zamluvené, spíše na tři, jestli mé plány půjdou, jak mají."

„Jste si jistý, Brumbále?"

„Samozřejmě," pokýval si hlavou Brumbál a pak ukázal na první křeslo. „Alastor Moody se přihlásil okamžitě na své místo, které měl právoplatně dostat, pokud by nebyl přepaden a vězněn. Sám mi oznámil, že by ale neměl na to, aby učil všech čtrnáct hodin, tak přišel s originálním nápadem. Víte, Korneliusi, jaký nápad to byl? Asistent profesora. Ano přesně tak, Alastor Moody jako nejzkušenější bystrozor povede naše studenty od pátého ročníku nahoru, tedy ty studenty, kteří dokážou jeho výuku přijmout a pochopit a pro mladší ročníky jsme společně vybrali někoho mladého plného energie."

V ten moment se postavila Fleur Delacourová a uklonila se ministrovi kouzel.

„No není to skvělý nápad? Slečna Delacourová splnila všechny potřebné zkoušky a doplnila si potřebné vzdělání tento měsíc a kdyby to nestačilo, její praxe mluví za vše. Přece jenom naučit jednoho čtrnáctiletého studenta, aby vyhrál turnaj navržen našim ministerstvem, aby tvrdě vyzkoušel sedmnáctileté adepty je něco vynikajícího. A navíc je to přesně to, co si ministerstvo přeje, neboť jsou vypsané i dotace na zaměstnání mladých lidí čerstvě ze školy, takže jedné takové dotace Bradavice využijí, aby na našich zálohách nebylo zaměstnání dalšího profesora nijak poznat. Tak či tak ale Alastor souhlasil se sníženou mzdou."

Kornelius věděl, že tento rok prohrál, mohl nesouhlasit s mladou holkou, jak chtěl a nejspíše by i uspěl, kdyby došel za Luciusem, ale ani ten by nezvládl zdiskreditovat Alastora Moodyho. „Zkusím to tedy příští rok znovu, Brumbále."

„Nemusíte se ani snažit, pane ministře," ozval se třetí hlas a z pohodlného křesla vstal Sirius Black ve velmi drahém hábitu, který jen ukazoval majetek rodiny Blacků. „Příští rok bude můj a věřte mi, že mám v plánu tu hloupou kletbu zrušit, abych si užil učení až do svého důchodu. Samozřejmě jsem se přihlásil až na příští rok, protože třináct let v Azkabanu pro NEVINNÉHO člověka udělá svoje, ale mám rok, abych se zotavil, dal si své věci do pořádku a dodělal si pár kurzů a zkoušek."

„Samozřejmě," zatvářil se Kornelius všelijak. „V tom případě se nenechte dámo a pánové rušit. Ven trefím i sám," a s těmito slovy zůstali v ředitelně jen čtyři lidé, všichni s úsměvem na tváři.

*ČŠ*

Albus Brumbál měl před sebou hodně složité rozhodnutí a člověk před ním mu to samozřejmě vůbec neulehčoval.

„Víte, že mluvím pravdu, Brumbále," řekl Bartemius Skrk senior.

„Vím, že si myslíte, že mluvíte pravdu, Bartemiusi," odvětil mu Albus.

„Ministerstvo mě nyní potřebuje, pokud nepřijme místo po Amelii někdo schopný, celá její snaha proti Voldemortovi skončí na tom úřadu."

„A ten někdo schopný jste samozřejmě vy."

„Neurážejte mě, Brumbále, za mé vlády jsem snížil počty smrtijedů na možné minimum."

„A poslal jste s nimi i nevinného Siriuse Blacka do Azkabanu, kolik dalších takových máte na svých rukách, Bartemiusi?"

„Nedělejte jako kdybyste neměl svého malého smrtijeda Snapea u sebe ve škole."

„Severus Snape je hrdina."

„Ušetřete mě tohoto, Brumbále," odfrkl si Bartemius Skrk. „Chceme to samé, zavřít všechny smrtijedy a nedovolit Voldemortovi, aby se vrátil."

„Máme ale rozdílné metody," bylo vše, co na to řekl Brumbál, pak si ale lehce povzdechl. „Vymazal jste Bertě paměť, což nakonec vedlo k její smrti. Obelhal jste ministerstvo, když jste unesl svého syna z Azkabanu a následně jste ho ovládal kletbou Imperius. Jakákoliv tato věc by vám zaručila lístek do Azkabanu, všechny takhle pospolu jsou neúnosné."

„Můžete mě tam poslat až tohle období skončí."

„Dobře víte, že vás nemohu obvinit ani až tato zákopová válka skončí, nikdo by nebral vážně uvěznění od někoho, kdo patří za mříže také."

„V tom případě se své funkce vzdám až bude Voldemortovi konec, můžu složit i Neporušitelný slib. Zbavíme se smrtijedů a pak se přesunu do svého venkovského domu a pověsím politiku na hřebík. Dobře víte, Brumbále, že beze mě bude tahle válka trvat mnohem déle, jedině se mnou bude mít Amelia volné pole působnosti."

„Běžte do své komnaty, Bartemiusi, musím si to promyslet."

Bartemius Skrk senior si jenom odfrkl, ale poslechl a zamířil do skrytých komnat, kde prozatím přebýval. Albus Brumbál si unaveně sundal brýle a promnul oči, na tohle byl už starý.

*ČŠ*

Harry Potter si zrovna četl v Zobí ulici knížku, kterou si vzal z hromady nikdy nedotknutých knih, co měl Dudley pro sebe, když v ten moment zazvonil zvonek.

„Kluku! Dojdi otevřít," ozvalo se hlasitě.

Harry jenom unaveně zavřel knížku a vydal se po schodech dolů, aby na přání milých příbuzných otevřel. Tam ale za dveřmi stál někdo, koho opravdu nečekal.

„Ahoj, Harry, nechceš se jít projít?" usmála se na něj krásně Fleur v nádherných šatech, které do světa nekouzelníků výborně zapadaly. Harry věděl, že kdyby chtěla, tak v tuhle chvíli podepíše tak stovku modelingových smluv jenom podle toho, jak vypadala. Co ale Harry věděl také, bylo to, že za tou krásou se skrývá něco mnohem důležitějšího.

„Nic na světě by mi neudělalo větší radost," usmál se na ní, protože věděl, že žádný lepší dárek k narozeninám už nedostane.

*ČŠ*

Sirius Black seděl v klidu svého domova a četl si mnoho článků, na kterých byl Harry, jeho fotka nebo něco o něm, chtěl to vše vystřihat a zvěčnit na budoucí generace, ale jeden článek byl tak naprosto perfektní, že si ho musel přečíst znovu.

Harry Potter to dokázal. Chlapec-který-přežil znovu ukázal své schopnosti přežít a porazit nemožné a stal se nejmladším šampionem v historii turnaje Tří kouzelnických škol a zanechal daleko za sebou jména jako Viktor Krum či Sebastian Bonaccord, starší studenty, kteří jsou známý buď jako úžasní chytač nebo tím, že jejich předek se stal nejhlavnějším hlavounem Mezinárodního sdružení kouzelníků. Harry Potter porazil i svého školního rivala Cedrika Diggoryho, který skončil bodově na druhém místě.

Podařilo se mi i získat jeho pár slov, co na svůj úspěch pověděl?

„Bylo to velmi obtížné, konkurence byla vysoká a musel jsem ze začátku bojovat s tím, že mi nikdo nevěřil."

Ano, to je důležité zmínit, drazí čtenáři, Harry Potter už od vylosování musel snášet lži a pomluvy, že své jméno vhodil do Ohnivého poháru sám, později se ale ukázalo, že to vykonal Bartemius Skrk junior, obviněný smrtijed, z důvodu, aby Harryho zabil. Harry Potter toho ale měl na srdci více.

„Já se ale nechtěl vzdát, víte? Věděl jsem, že jsem v tom nevinně a že pokud nezesílím, může se mi něco stát, a to jsem samozřejmě nevěděl o Vy-víte-kom. Jak ale má někdo jako já zesílit v tak krátké době? Knihovna mi byla samozřejmě otevřená, ale člověk potřebuje mnohem více než teorii a zvlášť když se má setkat v tváří tvář nejen nebezpečným zvířatům. Historie ale už ví, co mi pomohlo nejvíce. Fleur Delacourová se ukázala v pravý okamžik, protože mi věřila a nechtěla pozorovat tu nespravedlnost, co se stala. Nabídla mi trénink, své znalosti, rady a za ten rok společně s mou drahou kamarádkou Hermionou Grangerovou ze mě udělala mnohem silnějšího a zkušenějšího člověka, který díky tomu dokázal vyhrát tuto prestižní trofej a celé to přežít i po pokusu o můj život Baremiusem Skrkem juniorem."

Bohužel na více otázek nemohl Harry Potter odpovědět, ale myslím, že každý i z tohoto kousku pochopí, jakými hrdiny Harry Potter a Fleur Delacourová jsou a že celý svět může být rád, že oni a ředitel Albus Percival Brumbál byli na svých místech, neboť bez jejich zásahu by Vy-víte-kdo mohl znovu povstat a začít další špatné časy pro celý náš národ.

Pro Denního věštce Andy Smudgley.

Formát pro tisk