Kapitola čtvrtá
Čtvrtý šampión
„Ty jsi takový pitomec, Harry," rozběhla se do ošetřovacího stanu Hermiona, že málem srazila i Percyho, který tam důležitě stál.
„Autogramy dávám až na letišti," odmávl ji Harry a sykl bolestí, když mu zrovna ošetřovali hlavu. Jelikož Cedrikovi nebylo vůbec nic, lehce se mu zasmál ze své židle.
„A ty se moc nesměj!" vyjela i na něj Hermiona, „na někoho ze šestého ročníku jsi toho moc nepředvedl!"
Teď se zasmál Harry, Hermiona byla v módu, že by seřvala i Brumbála, kdyby tu stál.
„Všechno je v pořádku, Hermiono," snažil se ji Harry utěšit, „všichni žijeme, porazili jsme namyšlené francouze a sestřelili jsme v letu nejlepšího chytače století. Monstra jsme porazili také a já nemám větší zranění než po obvyklém famfrpálovém zápase tady v Bradavicích."
„To ale jenom proto, že tady neexistuje normální famfrpálový zápas!"
„Tím to může být," uznal Harry.
„Kdo to kdy viděl, nejdřív sem chtějí dotáhnout draky a pak znovu povolají kerberuse," zamumlala si madam Pomfreyová pod neexistující vousy. „Máte štěstí, pane Pottere, že máte hlavu na svém místě."
„To bude možná tím, že jsem ji nepoužil jako první, napadlo mě, že když do něj narazím něčím méně důležitým, že budete šťastnější," odvětil ji Harry.
„Mě občas přijde, pane Pottere, že pro vás ta hlava také není důležitá," zakroutila hlavou Pomfreyová. „Sledujte očima mou hůlkou."
A tak Harry poslechl, pak mu byly vyzkoušeny ještě reakce a pak byl po dalším mumlání o nebezpečných turnajích propuštěn.
„A co oni?" poukázal Cedrik na Sebastiana a Viktora.
„Ředitel Brumbál mi nařídil, že je mám nechat odpočívat ve spánku, než se dohodnou na bodech," odsekla naštvaně Pomfreyová, bylo vidět, že by je co nejdříve probudila a hned vzala na ošetřovnu do hradu.
„A kde je vůbec Fleur?" zeptal se Harry Herimony, když vyskočil z lehátka a zamířil k ní.
„Něco řeší s fotografem z Denního věštce a pak šla za komisí, co vás bude hodnotit, asi chce mít jistotu, že ti nedají málo bodů."
„Jelikož tu není, řeknu ti tajemství," pověděl nahlas a pak se k ní naklonil, „ať si trhnou s body, tohle mi stačilo," zašeptal.
„Hlavně, že jsi v pořádku," povzdechla si Hermiona a Harry se na ní jenom vděčně usmál a všiml si, že má poškrábané tváře. A to mu úsměv rozšířilo ještě více, bylo krásné vidět, že o vás má někdo starost, ale nevypadalo to na ní hezky, tak si prostě vyndal hůlku a ty rány ji kouzlem zacelil. „Co?"
„Měla jsi něco na tváři," mrkl na ní.
Než mu stihla ale něco odpovědět, přišla do stanu McGonagallová. „Zvládl jste to bravurně, pane Pottere, příště ale méně sebevražedných náletů," pochválila ho a rovnou i pokárala. „Vám také dobrá práce, pane Diggory, ráda vidím, že vám přeměňování jde i ve vypjatých momentech."
„Děkuji," řekl Harry i Cedrik najednou.
„Přišla jsem vzbudil i ostatní, vy dva mezitím běžte zpět a počkejte tam na pana Cruma a Bonaccorda, budou se udělovat body," rozkázala McGonagallová, a tak se Harry vydal, tam kam má.
„Kolik myslíš, že dostaneš?" nadhodil Cedrik.
„Vzhledem k tomu, že jsi dělal tužku, snad více než ty."
„Nevím, kdo tě zachránil harfou."
„Stejně ho uspal ten zpěv, a ne ta harfa, s tím nástrojem jsem ti to řekl jen tak, aby ses cítil užitečně, protože vím, že neumíš zpívat," vrátil mu to Harry.
„Kdyby se soutěžilo v egu, tak jsi první určitě," ušklíbl se Cedrik pobaveně.
„Porazit Kruma v egu? Viděl jsi jeho zástupy fanynek?"
„Tak bys s ním to první místo sdílel," upravil to Cedrik stále s humorem.
„Dobrá rána," ozvalo se lámanou a hlubokou angličtinou za nimi a když se Harry otočil, viděl, jak za nimi kráčí Krum.
„Nebylo to zase tak těžké," pokrčil Cedrik rameny, „nebyl jsi až zase tak rychlý."
„Pff," vyprskl Harry. „Ty něco povídej o egu."
Krum jenom pokýval hlavou, jako kdyby mu právě jeho kouč řekl, že příště musí zrychlit. Profesionálové berou kritiku lépe… většinou tedy. „A kdo to vyhrál?"
„Harry se vzdal, věděl, že nemá šanci proti mně," pověděl Cedrik jen tak mezi řečí.
„Dobrá volba, správný sportovec musí vědět své limity," pověděl Krum znalecky.
„Bez komentáře," odmávl je Harry a počkal si až se k nim došourá s kyselým výrazem Sebastian.
„Dámy a pánové... moment na který jste čekali, je tu!" začal hlásat Pytloun, „naši šampioni jsou ošetřeni a teď budou za svou námahu a snahu oceněni. Každý z pěti porotců ocenil každého z šampionů od jedné do deseti bodů, kdy deset bodů je pochopitelně nejvíce. Pod námi porotci vidíte tabuli, kde se objeví všechny body a to… teď!"
A Harry si nemohl stěžovat, byl na prvním místě… sdíleném prvním místě.
„Jsi druhý Cedriku," nadhodil Harry do ohromného potlesku a jásání.
„Cože?"
„Jsi napsaný níže než já, takže i když máme stejně bodů, byl jsem lepší."
„Tak hlavně, že se máš čím uklidňovat před spaním, Harry," poplácal ho otravně Cedrik po ramenou. Harry na něj jenom dospěle vyplázl jazyk. Ale hej, čtyřicet šest bodů bylo sakra dost, takže ani nepotřeboval slyšet vyjádření jednotlivých rozhodčích, proč dali tolik, kdyby nějaká zákeřná svině jako Karkarov chtěli dát méně, tak by si to šel poslechnout, ale osmička od něj byla více než čekal… tak dvakrát více než čekal.
„No nic borci, jdu pryč, uvidím vás zase na místech za mnou příští úkol," odmávl je všechny Harry hraně namachrovaně.
„Příště to nebudeš mít tak jednoduché," ohlásil Krum.
„Samozřejmě, pane ‚mám dvacet bodů za snahu,'" řekl Harry, aniž by se na ně otočil.
„Jsi vtipný," zasmál se Krum a taktéž zamířil pryč, když ale procházel kolem Harryho – Krum měl prostě delší nohy – ještě dodal šeptem: „Tebe zabiji posledního."
„Cože?!" zastavil se Harry v pohybu.
„Jen vtipkuji," zasmál se Krum nahlas, „nebo ne?" nadhodil a mrkl na něj a pak s dalším výbuchem smíchu odešel pryč.
„To jsou všichni soutěžící magoři?" zeptal se Harry Cedrika, „ale proč se ptám tebe, ty jsi taky magor," povzdechl si.
„Musíš se mezi námi cítit dobře tedy, ne?" poplácal ho znovu Cedrik pobaveně.
Odpovědí mu bylo ale jenom natažený prostředníček, ale to podle smíchu Cedrikovi stačilo.
Když ale vešli tak nějak společně do stanu, už tam stáli reportéři a samozřejmě jeho oblíbenec Rita.
„Pane Diggory, Pane Pottere, pojďte nám zodpovědět pár otázek."
„Domluvte si schůzku přes Fleur Delacourovou a pak se s vámi klidně setkám," pověděl klidně Harry, snažil se i usmát až přijde nějaký nečekaný záblesk od fotoaparátu a s těmito slovy zmizel pryč ze stanu. Kde stála ona zmiňovaná.
„Dobrá práce, Harry," usmála se na něj mile.
„Splnil jsem očekávání?" usmál se na ní taktéž.
„Rozhodně si je předčil," vrátila mu další úsměv, „pojď, zasloužíš si chvilku klid, než si tě rozebere tvoje kolej na oslavu tvého vítězství."
„To by mi bodlo. Myslíš, že Hermiona vydrží být chvilku potichu, abych si dokázal odpočinout?" nadhodil s humorem.
„Pokusím se ji nějak zabavit," dostalo se mu pobavené odpovědi a společně se tak vydali do hradu a směrem k lepším zítřkům.
*ČŠ*
„Pottere, zůstaňte po hodině," zavolal na něj profesor Moody, když skončila hodina s ním. Harry se tedy jenom rychle sbalil, tašku si položil na stůl, pokrčil rameny směrem k Hermioně, která mu naznačila, že počká venku a s těmito slovy se vydal k profesorovi. „Vezměte si tu tašku, půjdeme ke mně do kabinetu."
A když Harry tak učinil, nastalo se mu pozoruhodného pohledu… Moodyho kabinet byl vetešnictví, tolik harampádí neviděl nikde jinde. „Líbí se vám mé věcičky? Užitečné, Pottere, užitečné… některé jsem musel ale vypnout, ukazují, když někdo dělá něco nekalého, ale to ve škole plného puberťáků se děje furt a mě už otravoval ten zvuk. Některé věci stále fungují, třeba tohle, aby mě nedostal nikdo zezadu."
„A co ta křičící truhla?" nadhodil Harry, když sebou cukl leknutím nad zuřivým výkřikem z oné truhly.
„Velmi nebezpečná věc… vskutku nebezpečná… to, co tam je, by nás porazilo oba během vteřiny, kdyby to nebylo pečlivě zavřené."
„Nebude to součástí dalšího úkolu doufám."
Moody se ale děsivě zasmál. „Nic takového, to je pro mé osobní potěšení."
Harry jenom zakroutil a mysli mu prošlo jediné slovo. Magor.
„Kvůli tomu jsem vás ale nezavolal Pottere, posaďte se," kopl k němu Moody stoličku na kolečkách, „chtěl jsem s vámi probrat poslední úkol. Mimochodem bravurní práce."
„Děkuji, dělal jsem, co jsem mohl."
„Přesně tak!" vykřikl Moody, „vždy být připraven! Držel jste se bravurně mého motta, a to je dobře. Správný bystrozor musí být připraven na vše, a to vy jste byl. Osobně bych na kerberuse neútočil vlastním tělem, ale zkusil nějaké kouzlo zaměřené na oči, ale i tak dobrá práce. Jinak jste ale převedl vše, co jste měl, možná k tomu pomohl Felix Felicis, co si vyžádal Cedrik."
„Felix co, pane?"
„Nepověděl vám to Diggory? Lektvar tekutého štěstí, velmi vzácný a drahý lektvar… ne že by na to jeho otec neměl… jedna lahvička a na zhruba hodinu se vám podaří tak nějak vše, na co sáhnete."
„Tak proto dokázal sestřelit Kruma!"
„To byla rána, co?" zasmál se Moody, „kdybych věděl, že to dal bez lektvaru, tak mu hned nabídnu papíry na podepsání, aby se stal po škole bystrozorem, protože to bylo sakra působivé. Myslím, že polovinu bodů dostal jenom za tuhle ránu," a s těmito slovy si Moody vyndal svou umělou nohu a položil si ji na stůl. „Ale nevím, co vše další ovlivňuje onen lektvar, můžete se zeptat Snapea, ale prý nejste moc přátelíčkové."
„Ani vy jste nevypadal jako jeho kamarád, pane."
„Správně," zasmál se znovu Moody, „tohle máme společné. Co jsem ale chtěl říct, je hlavně to, že všichni v komisi jsou ufňukanci, takže vaše nápady odtáhnout Kruma a Bonaccorda pryč, vám dalo pár bodů navíc… morální hodnota a to všechno," odfrkl si Moody, „teď máte hodně bodů náskok, Pottere, takže příští úkol se můžete vykašlat na zachraňování štěňátek z rybníčku a snažit se to přežít ve zdraví. Takže nechte příště Diggoryho třeba sežrat a nebourejte do kerberusů vlastním tělem. To vám ale radím ne jako učitel... jako učitel udělám tohle, dvacet bodů pro Nebelvír za pomoc svým kolegům v těžkých chvílích," mrkl na něj Moody zdravým okem.
„Děkuji," usmál se Harry.
„Není zač, Pottere… a jelikož první úkol byl o příšerách ze Zakázaného lesa, už to není pomáhání a můžu vám půjčit tuhle knížku, jsou to další bytosti, co v tom lese jsou, třeba se tam někdy ocitnete a vědět, jak se bránit vám pomůže."
„Proč já?" nechápal Harry.
„I já chodil do Bradavic, Pottere a vy ji zvedáte prestiž, takže tady tohle si vezměte, přečtěte a vraťte mi to někdy po hodině."
„Ano, pane."
„A nyní běžte."
Na to Harry jenom kývl a zmizel s knížkou v ruce, kterou předal ihned Hermioně, která na něj koukala překvapeně, a tak Harry znovu jenom pokrčil rameny. Stále nevěděl, o čem ta schůzka byla, ale pochvala od učitele byla vždy fajn.
*ČŠ*
„Harry, jsi slavný!" přišel k němu Cedrik na obědě, protože Harry odmítal jít na snídani. Bylo tedy více než jasné, že ho budou otravovat teď na obědě. „Podepíšeš mi tu fotku?" zasmál se a sedl si vedle něj, protože Fleur ještě nepřišla.
„Jako vítěz tomu na druhém místě ti to podepsat můžu."
„Stále ten samý vtipálek," poplácal ho Cedrik, „ale Rita s tebou souhlasí, tady se to píše hele ‚první místo obsadil Harry Potter, který na fotce ukazuje své vítězství sezením na kerberusovi.‚"
„Když to říká Rita, tak to musí být pravda," vrátil mu to Harry a Hermiona vedle něj se jenom plácla do čela.
„To samozřejmě, prvotní novinařina z její strany."
„Tak tak, dokonce prý zapomněla minulý výtisk na to, že jsi šampion," nadhodil Harry a celý nebelvírský stůl, který je nenápadně poslouchal, se zasmál.
„Ach ano, Viktor CUM by mohl vyprávět, viď brachu ze severu!" zařval stále nadšený a veselý Cedrik na celou síň, takže ho i Viktor slyšel. Krumovi se jeho upravené jméno vyloženě líbilo, takže mu ukázal, že je jednička… prostředním prstem.
„Taky tě mám rád, Cume," zasmál se Cedrik a znovu se otočil na Harryho, „a mám pro tebe dárek, hele," a podal mu ten odznáček, na kterém dříve bylo napsáno, že Potter je hnusák, teď tam nebylo ale nic.
„Prázdný odznáček? Vau, díky Cede, tohoto si budu vážit jako pokladu do konce života," odvětil mu sarkasticky.
„Ne ne, koukej, tohle je originál… našel jsem si toho, kdo jej vyrobil a přemluvil ho, aby mi ho předal… stačilo říct, že jestli mi to nedá, že do něj narazíš na koštěti v plné rychlosti," nyní se zasmáli snad i ze zmijozelského stolu, „takže si tam můžeme napsat co chceme, tak co třeba tohle," a po pár vteřinách tam bylo napsáno: "Volte tým Cerry jako ministra."
„Ne ne, moc dlouhé," zamyslel se hraně Cedrik, když změnil všem, co mají na odznáčku. „Tak tohle… Viktor Cum je loser... to je kratší ne?" Harry se nechtě musel zasmát, a byl rád, že tu není Karkarov, jinak by asi byli oba mrtvý.
„Co takhle… one shot, one kill," nadhodil Harry.
„Výborně, z tebe něco bude, Harry," pochválil Cedrik a okamžitě to tam napsal.
„Vešlo by se tam, že si Krasnohůlky vybrali špatného šampiona?" ozvalo se melodickým hlasem za nimi a oba se rychle otočili, aby spatřili Fleur.
„Samozřejmě má paní," vyskočil Cedrik, aby jí galantně uvolnil její místo, na které si Fleur okamžitě sedla, „Fleur jako šampion!" se objevilo na Harryho odznáčku a samozřejmě na všech ostatních, což vysloužilo Cedrikovi malý úsměv od Fleur. „Teď ale vážně, pan ředitel na mě kouká zle, takže na odznáček napíšeme to, co bude podporovat mezinárodní spolupráci… ehm ehm… Sláva vítězům, čest poraženým."
„Správná volba, pane Diggory," pozvedl Brumbál svůj kalich.
„Děkuji pane," uklonil se Cedrik a zvolal nahlas, „a jinak máme odznáčků tuny, takže očekávám, že si všichni koupíte svůj, stojí pouze-."
„Hej Cede, když jsem ten vítěz, tak já je zaplatím ze svého, aby každý si mohl přečíst tvé zprávy," přerušil ho Harry.
„Správně, můj parťáku. Tým Cerry vám váš odznáček zaplatí, dostavte se k mrzimorskému stolu a vyzvedněte si svůj!" a přátelsky Harryho objal. „No tak ty s tím foťákem foť!" otočil se na Colina, který je překvapen vyfotil, překvapen proto, že se Harry ani nebránil. „Lepší fotka než ta z prvního úkolu, pošleme ji do Denního věštce, tým Cerry musí být pohromadě," a s posledním poplácáním Harryho po zádech, zmizel Cedrik se smíchem zpět ke svému stolu.
„Kolik toho proboha včera vypil?" zeptala se Hermiona.
„Více než zvládl, očividně," pověděl Harry, ale stále s úsměvem, ať už Cedrik popíjel i ráno nebo ne, tak to bylo veselé odpoledne a takovéto odpoledne byly vždy lepší než ty, když jej Ohnivý pohár vytáhl a další dny po něm.
„A než zapomenu Harry, někomu si řekl, že si mají rozhovor s tebou domluvit přes mě," nadhodila Fleur, „a tak mě opravdu někdo vyhledal. Má domluva zněla, že pošlou někoho jiného než Ritu a že vytisknou to, co řekneš, nic více, nic méně… plus, že chci vidět to, co napíšou, než to dají do tisku… PS jsi asi tak jeden z tuctu lidí, kterému něco takového projde."
„To zní fajn, co jim mám říct?" zeptal se Harry.
„Dobrá otázka, byla bych ráda, kdybyste oba šli pak se mnou po hodinách a něco jsme vymysleli, protože cokoliv řekneš, bude na titulní straně nejčtenějšího deníku, takže je to ohromná šance na všechno."
„Jasně… hlavně žádný tlak…" povzdechl si Harry, ať se udáví ten, co hodil do poháru lístek s jeho jménem.
*ČŠ*
„Pottere, vy tu zůstaňte na chvilku," zavolala na něj McGonagallová, když se snažil vplížit pryč.
„Proč já?" zakňučel Harry unaveně, právě teď strávil dvě hodiny učením se tance, a ještě tu musí zůstat déle.
„Jak jistě víte, jako šampion budete mít první tanec."
„Jak bych tohle mohl vědět?" nechápal Harry s výrazem, který jeho nechápání podtrhoval.
„Nevíte? No tak teď už jo."
„Fíha, jdu se zeptat, jestli má Cedrik volno."
„Nebuďte sarkastický v mé přítomnosti, Pottere," zpražila ho pohledem McGonagallová, „jak jsem pověděla na začátku, Nebelvír je slavná kolej a nikdo ji nebude dělat ostudu, takže se hezky oblíkněte, vyberte si partnerku, naučte se tancovat a bude to."
„To už vám nestačí to, že jsem vytáhl Nebelvírův meč?"
McGonagallová se na něj podívala všelijak. „I když to je také pocta pro naši školu a kolej, budu muset trvat i na tom zahajovacím tanci."
„Existuje nějaké kouzlo na prokletí někoho? Voodoo nebo něco? Že bych proklel toho, co mě do tohoto ušil."
„Prostě si běžte najít partnerku, Pottere," povzdechla si McGonagallová a ukázala mu na dveře.
„Oukej, prostě projdu dveřmi do Partnerkalandu, kde rostou partnerky na partnerkastromech," odfrkl si Harry a zmizel ukázanými dveřmi, než ale udělal pár desítek kroků, začal jeho odznáček hřát, což znamenalo, že se zpráva změnila a ono opravdu ano. Teď tam prostě a jednoduše stálo: „Cedrik je volný, dámy," a Harry se upřímně rozesmál.
*ČŠ*
Harry jako každý večer běhal po famfrpálovém hřišti pod vedením Fleur, která seděla na blízké lavičce a občas ho sledovala, občas si něco četla nebo dělala poznámky.
„Máš návštěvu," řekla mu, když z převlékárny Nebelvíru vyšel celý jejich famfrpálový tým plus Ron.
Harry jim jenom mávl a pokračoval v běhu, ještě měl dost koleček před sebou. Jednu výhodu to cvičení zde v Bradavicích mělo… jídlo. Stačilo dojít do kuchyně, když se dozvěděl, kde je a říct jim, že chce něco, co bude splňovat jeho dietní požadavky… ty mu samozřejmě předala na papíře Fleur a na každém jídle, na které přišel do Velké síně, už na jeho místě čekalo jeho menu… a jelikož nemusel za nic platit, tak mu stačilo jen cvičit.
„Hej, Harry, za co běháš?" přidal se k němu Fred.
„Cože?"
„Běháš za světový mír?" pokračoval George.
„Za ženská práva?" nyní jeho dvojče.
„Za práva skřítků?"
„Prostě se mi chtělo," pokrčil Harry rameny a pokračoval v běhu.
„Tak mi budeme běhat s tebou," zvolal slavnostně George nebo Fred nebo Gred nebo Forge, prostě jeden z nich.
„Co chtějí ty klauni říct," vzala si slovo Angelina, „že nás nemůže zastavit to, že není famfrpálový zápas. Nesmíme vynechat naše tréninky, a tak budeme takhle běhat každý den s tebou, abychom si udrželi kondici, stejně každá z nás cvičí sama, takhle aspoň budeme pospolu."
„Určitě, aspoň budu mít větší motivaci," sotva ze sebe dostal Harry, protože opravdu neběhal v aerobním pásmu.
„A Harry," pověděla ještě Angelina, „i když se mi to nechce přiznat, jsi lepší šampion, než bych byla já," povzdechla si, „tak to aspoň koukej vyhrát."
„Nic jiného už není ani v plánu," řekl a s těmito slovy se usmál na Fleur, která mu vrátila úsměv předtím, než se zase zakoukala do své knihy. A Harry věděl, že mluví pravdu, když už je takhle hluboko, je na čase to dokončit s grácií.
*ČŠ*
„Tak co, Harry? Už víš, s kým půjdeš na ten ples?" snažil se ho Ron začlenit do debaty, kterou měl celý jeho pokoj. Ron se Harrymu po prvním úkolu omluvil a Harry mu na to samozřejmě kývl a odmávl to celý jako dávnou minulost, ale tak či tak, neměl moc času na hraní šachů nebo podobně, Hermiona nebo Fleur mu neustále dávali co na práci, když byl s jednou nebo druhou a když náhodou měl volno, stejně měl od Fleur domácí úkoly, které musel dělat… a pak tu samozřejmě byla škola, která dávala úkoly sama o sobě.
„Ne ne," pověděl Harry.
„To tě nikdo nepozval?" nechápal Sheamus.
„Ale to jo… asi pět holek z třetího ročníku a jedna páťačka, ale nechci jít s někým, s kým si nebudu mít co říct, tak jsem je odmítl."
„A zkoušel jsi někoho pozvat ty?" zeptal se Ron.
„Zatím ne, nějak to nehrotím."
„Ale McGonagallová řekla, že musíš mít zahajovací tanec ne?"
„To ano, můj plán je takový, že když nenajdu někoho vhodného, tak v poslední moment pozvu ji, aby si to vychutnala se mnou."
Na to se všichni okolo upřímně zasmáli. „Teď ale vážně."
„Já to ale myslím vážně," stál si Harry za svým, „chce abych zlepšil reputaci Nebelvíru? Tak ať jde se mnou ona a postará se o to. Třeba ale do té doby někdo přijde, koho nebudu chtít odmítnout."
„Ty a McGonagallová, to by byl úlet."
„Přesně z toho důvodu bych ji to dal také sežrat."
„A když by tě odmítla?" pověděl Sheamus stále napůl ve smíchu.
„Filchova kočka, Moudrý klobouk, Fawkes, cokoliv, co by mi prošlo," vyjmenoval jen tak z hlavy.
„A co Fleur nebo Hermiona, jsi pořád s nimi ne?" zeptal se Neville.
„Hermiona byla požádána hned první den a Fleur se nevyjádřila, takže… A co vy? S kým jdete?"
„S Ginny," prozradil Neville, „Hermiona mě odmítla, protože už někoho měla ale pak se nabídla Ginny."
„Nikoho nemám," řekl Ron, a to samé mu pověděl i Sheamus.
„Zkuste holky z našeho ročníku, slyšel jsem je povídat, že nikoho nemají," nadhodil Harry.
„To je nápad, pojď Rone, zeptám se za nás oba, když jsi srab," vyskočil Sheamus.
„Nejsem srab!" ohradil se Ron a vydal se za ním, takže tam zůstal Harry s Nevillem sám.
„Je od tebe hezké, že jim chceš pomoct i přes to, že… no… víš co."
Harry jenom pokrčil rameny. „Přenesl jsem se přes tu jejich nedůvěru ve mě. Měl jsem na práci více důležitých věcí, než abych nad tím moc přemýšlel," a byla to pravda, první dny ho to štvalo a mrzelo, pak ale přišla Fleur a Hermiona a vše bylo tak nějak plné a veselé, že si ani nepovšiml, kdo všechno mu chybí.
*ČŠ*
Když na podesáté tipl heslo k Brumbálově pracovně, vystoupal nahoru, kde slušně zaklepal a počkal si na to, aby mohl vstoupit.
„Harry, co tě sem přivádí," uvítal ho Brumbál.
„Máte trochu déle času? Chtěl bych se vám s něčím svěřit… vlastně s více věcmi."
„Ale určitě, pojď, posaď se," a Harry tak učinil a spustil vše, co měl na srdci, o nočních můrách, po kterých ho bolí jizva, to že v těch snech viděl Voldemorta a Červíčka, to že se mu to zdálo vícekrát a že neví, co to znamená.
„Někdy sny jsou… jen sny, Harry," pověděl Brumbál, ale bylo vidět, že se nad tím zamýšlí.
„To ano… těch snů mám více, ale tyhle… jak mě bolí ta jizva, bych řekl, že jsou jiné."
„A můžeš mít pravdu. Víš co, Harry, uděláme domluvu, já se nad těmito tvými sny zamyslím v klidu a po vánočním večírku si takhle zase sedneme a já ti povím více."
„Dobrá," souhlasil Harry, lepší nabídku už asi nedostane. „A další věc, co bych chtěl probrat, je moje interview, pane."
„Ano?"
„Tak jsem se chtěl zeptat, co vše tam mohu říct."
„V jakém hledisku, Harry?"
„O mých zážitcích tady. Chci, aby mě lidé brali lépe, ale nechci, aby to způsobilo rozruch nebo problém pro školu, pane."
„Ach, tvé různé dobrodružství," pochopil ihned Brumbál a usmál se. „No… ocenil bych, kdyby ses nezmínil o Voldemortovi."
„To jsem neměl ani v plánu, chcete vidět, co jsme vymysleli?" a s tím vytáhl velký pergamen.
„Budu jenom rád," a s tím se Brumbál pustil do čtení a Harry si jenom mnul ruce v kapsách, aby nebyl nervózní a tak. „Je dobré, že si vynechal jakoukoliv zmínku o Siriusovi, ale nemusel jsi mě tam tak chválit."
„Lidé by asi nechtěli slyšet, že jsem pomocí lásky zabil profesora, ať už byl posedlý nebo ne. A vždyť je to pravda ne? Přišel jste včas, abyste mě odtrhl od Quirrella, ať už bych vyhrál nakonec nebo ne. Povídal jste mi, když jsem se vzbudil z bezvědomí, že jste nevěděl, jestli jste náhodou nepřišel pozdě, takže jste mě musel zachránit."
„Tvá slova mě těší, opravdu ano, ale lidé budou věřit čemu chtějí."
„Stejně jako já věřím tomu, že jste mě zachránil vy," usmál se na něj Harry.
„V tom případě to zmiň takto, jestli si to přeješ."
„A nezpůsobí to tedy nějaké problémy? Nevím, jak to funguje tady, ale v nekouzelnickém světě, se vše musí hlásit policii, co tady? Vědí to bystrozorové?"
„Ovšem, že ano, Harry… madam Bonesová byla obeznámená o všech fiascích, jestli to budeme takhle nazývat. Oba dva a ministr jsme se ale nakonec dohodli, že to udržíme pod pokličkou, jak dlouho to jen půjde, ne že by to ale lidé nevěděli úplně. Ono třeba ten útok baziliška se moc utajit nedá, studenti slyší drby nebo si to jako ty se slečnou Grangerovou domyslí, že to mohl být bazilišek, tito studenti to řeknou svým rodičům, ti svým přátelům… do novin se to ale nedostalo."
„Ale to já změním..."
„Víš co, Harry, půjdu s tebou k tomu tvému rozhovoru, a i já případně odpovím na nějaké otázky, abychom neřekli něco, co nás bude mrzet a tvé obavy vyřídím i madam Bonesové, která bude tak lépe připravena na další otázky. Co ty na to?"
„To by mi udělalo velkou radost, pane řediteli," usmál se Harry konečně.
„Výborně, tak je to domluvené," a podal mu zpátky jakýsi skript Harryho rozhovoru, „a jsem rád, že jsi za mnou přišel Harry, vážím si tvé důvěry."
„Tohle byl vše nápad Fleur, pane," přiznal Harry
„Já vždy tvrdil, že přátelé jsou ta nejdůležitější věc, neboť láska ke svému partnerovi, přítelovi nebo příbuznému je naší nejsilnější zbraní," usmál se Brumbál, „a nyní už tě nebudu okrádat o ten drahocenný čas, který by si mohl se svými přáteli strávit. Budu se těšit až se zase uvidíme."
„Já také, pane," a s těmito slovy zmizel Harry pryč, byl rád, že to má za sebou.
*ČŠ*
„Takže sis přece jenom někoho našel," nadhodil Ron rozmrzele, když se soukal do svého hábitu, který vypadal ale naprosto hrozně a spíše jako něco co nosí ženy… velmi staré ženy.
„Zatím ne," odvětil mu Harry, když se taktéž oblékal.
„Takže jdeš nakonec s McGonagallovou?" zasmál se Dean.
„Uvidíme, třeba se ještě někdo najde."
„Doslova najde cestou co? Začíná to za hodinu," upozornil ho pobaveně Sheamus.
„Šedesát minut, abych někoho našel," nijak to Harryho nečinilo nervózním.
„Ty máš někoho v plánu co?" chytil se Sheamus.
„Dá se to tak říct," nechtěl moc Harry prozradit, ale do zrcadla se uculil.
„Tak to sem zvědavý, pane šampione," dobíral si ho vesele Sheamus. „Já jsem spokojen, budu mít ve svém náruči kočičku."
„Stejně nevím, jak taková trubka mohl někoho ulovit."
„Mužný šarm," odvětil mu Ron.
„Ten možná existoval, než sis na sebe vzal sukni… promiň dámský hábit… tedy promiň, chtěl jsem říct mužský společenský hábit," vrátil mu to Dean.
Harry je nechal pošťuchovat a kompletně oblečen se s nimi rozloučil, aby vyrazil jako první pryč, nemusel tu čekat na žádnou partnerku, takže mohl vyrazit pomalým krokem k Velké síni. Samozřejmě, když tam dorazil, nebyl nikdo před ní, tak prostě šel dovnitř obdivovat výzdobu. A že bylo co, nikdo si s tím dal solidní práci. Bude muset pochválit Hagrida za strom a Kratiknota za výzdobu.
„Pane Pottere, jste tu brzy, sraz je až tak za čtyřicet minut před síní, teď jsem měla v plánu zavřít dveře, aby sem nikdo nepřišel," oslovila ho McGonagallová, když k němu zamířila.
„Aha, tak já počkám venku," zvedl se Harry.
„A nezapomeňte, Pottere. Vy a vaše partnerka zahajujete večer prvním tancem."
„To bude problém ale, nemám partnerku."
„Nemám na váš humor náladu," pověděla káravě.
„Já to myslím vážně ale, nemám s kým jít," usmál se na ní.
„Jestli si myslíte, že půjdu s vámi já, tak jste na omylu, to už na mě zkoušel váš otec, a i jeho jsem poslala si najít někoho jiného."
„Opravdu? To si musím někdy poslechnout," zasmál se Harry upřímně od srdce. „Každopádně hádám, že to, na co vás pozval můj otec, byl obyčejný tanec. Když se mnou nepůjde nikdo tady, bude to horší že?"
„Ani to nezkoušejte, Pottere," varovala ho, „za padesát minut budete venku stát s partnerkou, nebo vám dohodím nějakého partnera já… mužského partnera."
„Zkusím Cedyho tedy, slyšel jsem, že je dobrý tanečník."
„Jestli vy budete mít někdy dítě, Pottere, tak já končím a jdu do důchodů, dvě generace Potterů mi stačili," povzdechla si a ukázala mu, že má jít, a to rychle nebo z něj udělá mapu, jak vyhrožovala v prvním ročníku. Když vešel ven, seděla tam Fleur v šatech ze stříbrošedého saténu a koukala na něj.
„Kde máš partnerku?" nadhodila, když si sedl vedle ní.
„Ztratila se někde na cestě životem," povzdechl si Harry hraně, „co ty? Kde máš partnera."
„Prošla mu černá kočka přes cestu, a tak to musel obejít přes Londýn," povzdechla si i ona.
„Chápu, udělal bych to samé," pokýval Harry znalecky, pak se ale na sebe oba usmáli.
„Popravdě? Nikdo mi nepřišel zajímavý," pověděla mu.
„Vím, jak to myslíš, nadhodila si laťku moc vysoko," mrkl na ni, „a navíc jsem si říkal, proč si hledat partnerku, když strávím většinu večera s tebou."
„To bylo dobré, začíná ti tohle jít," zasmála se krásně.
Harry si jenom oddechl. „Nacvičoval jsem si to před zrcadlem," přiznal, „v reálu to bylo ale těžší, zrcadlo tě nemůže odmítnout."
„Chceš radu?" pokračovala v lehkém smíchu. „Tohle příště nedodávej."
„Takže bude i příště?" mrkl na ni znovu.
„Někdo na tebe musí dávat pozor ne?" vrátila mu jen další otázku.
„Vy jste oba takový pitomci!" ozvalo se ze schodů, kam ze své pozice nemohli vidět, ale oba poznali hlas Hermiony, která se k nim za chvíli přidala, takže se na tu lavičku sotva vešli a zvlášť, když obě děvčata měla na sobě šaty. „Už jsem nevěděla, co dělat, kdybyste spolu nešli!"
„Přebrala bych Harryho jeho partnerce," odtušila Fleur.
„Vidíš, co jsem ti říkal," ušklíbl se Harry na Hermionu vítězně. Ta se na něj jen zamračila.
„Počítal jsi s tím, že s tebou půjdu?" zasmála se Fleur, „takové ego se jen tak nevidí."
„Kdo by nestál o to jít s vítězem tohoto turnaje," dal si ruce za hlavu ve frajerském gestu a lépe se opřel.
„A kdybych tě teď odmítla? Furt si mě nepožádal."
„Šel bych na ten večírek s tvým největším rivalem z vaší školy, francouzsky moc neumím, ale určitě by se našla nějaká tvá spolužačka, co by se mnou šla jenom proto, aby ti to nandala," pověděl Harry naprosto klidně, jako kdyby to byla hloupá otázka.
Hermiona se na něj zatvářila kysele.
„To je pěkně zákeřný," řekla Fleur, „to se mi líbí, správný přístup, Harryho Pottera... nejmladšího šampiona... nikdo neodmítá."
„Vy si ze mě děláte jenom srandu," nařkla je Hermiona, ale tak či tak se usmála.
„A s kým, že jdeš ty? Jsi byla celou dobu tajemná."
„Že se nebudeš zlobit, viď Harry."
„Znáš mě tak málo, že se musíš ptát?" podíval se na ni.
„On je to totiž Viktor."
„Konečně našel koule, aby tě oslovil, místo aby na tebe jen čučel v knihovně?" zasmál se Harry, dostal ale za odměnu jen ránu do ramene.
„Povídá někdo, kdo ani nikoho nepožádal! A navíc, on se jen styděl mě oslovit!"
„Nepotřebuješ nikoho požádat, když víš, že s tebou půjde," vysvětlil ji jednoduše Harry.
„Přesně," souhlasila Fleur, tak nějak jenom proto, aby zábavně poštouchla Hermionu.
„Ještě že jdete spolu, protože kdybyste neměli jeden druhého, zůstali byste oba na ocet!"
„Tss," ohradila se Fleur, „jenom první den jsem odmítla tak padesát chudáčků, většina byla jenom ‚eee ty… krása… večírek… eee' ale stejně i to se počítá za odmítnutí," napodobovala slintající chlapce. „Nejblíž byl nějaký Roger Davies, ten se dokázal i představit aspoň, ale nepředstavoval se mým očím, ale trošku níž."
„Jak trochu?"
„Sem," ukázala Fleur na svůj výstřih, „ne že bych se mu divila zrovna, ale mohl to aspoň chvíli vydržet, než zrak sklopí."
„Jsi hrozná, Fleur," povzdechla si Hermiona a zakroutila hlavou.
„Harry, tak rád tě tu vidím," doputoval k nim Cedrik společně s Cho Changovou. „Vzal jsem si i odznáček, abych ti dopomohl někoho najít, slyšel jsem, že nikoho nemáš, ale pak tě tu člověk najde doslova obložen ženami!"
„Já ti to říkal, Cede, stačí být první a máš co chceš," odvětil mu hraně ležérně.
„Ono i to sdílené první místo mi zařídilo to, co jsem chtěl," pověděl vznešeně Cedrik a následně políbil Cho ruku.
Harry mu vrátil uznalý pohled, který říkal: „Not bad," tohle zahrál dobře. Než ale mohli začít další partii divných konverzací, které nikdo z nich nemyslel vážně, tak začali přicházet další a s nimi i Viktor Krum.
„Nenechal jsem tě tu dlouho čekat, Hermiono?" pověděl ihned svou lámanou angličtinou, které bylo sotva rozumět, ale Hermiona byla v sedmé nebi, i kdyby na ní mluvil skřetím jazykem.
„Vůbec ne," přijala Hermiona nadšeně jeho ruku.
„Moc ti to sluší," pověděl ji.
Hermiona se jenom usmála a když se Viktor nedíval, podívala se ona na Harryho, na kterého se zaculila jako sluníčko, bylo vidět, že je šťastná. A to Harry viděl vždy rád. Pak ale přišla ta scéna, která byla ve všech béčkových romantických knihách a filmech, ne že by o tom Harry věděl mnohé. Mezi dalšími páry přišel Sebastian a s ním nějaké děvče z Krásnohůlek.
Hodně lidí očekávalo, že půjdou dál od nich, přece jenom si neměli co říct. Hodně lidí by se ale spletlo, protože i když Sebastian mířil pryč, ona slečna zamířila za Fleur a spustila na ní něco francouzky, Harry ale nemusel rozumět, aby pochopil z jejího nadřazeného výrazu, že ji nevypráví žádnou veselou historku.
Fleur ji odpověděla něco krátkého, ale té druhé se to asi nelíbilo, tak spustila něco dalšího a ještě delšího.
Pak se ale stalo něco nečekaného, jakmile s výrazem Draca Malfoye dopověděla, co měla na srdci, odkašlal si Cedrik. „Omluvte mě," to si ještě z francouzštiny dokázal Harry přeložit, zbytek Cedrikovi věty ale samozřejmě nerozuměl. Byl to asi ale solidní materiál, neboť ona slečna vypadala, že ji padne brada k zemi. Fleur se začala smát a Hermiona vypadala, že je to větší PG rating, než ona zvládá. Slečna ale někde u země sebrala bradu, a i poslední zbytky hrdosti a beze slova zamířila pryč zpátky k Sebastianovi.
„Co jsi jí to řekl?" nechápal Harry, tohle chtěl a musel vědět.
„Byl hulvát," odvětila mu Hermiona, která se francouzky učila už dlouho.
Když se Fleur dosmála, tak Harrymu odpověděla ona. „Má spolužačka mi přišla oznámit, že si bude užívat rande se Sebastianem a naznačila něco ve stylu, že nevím, o co přicházím, když jsem se na naši školu a Sebastiana vykašlala. A Cedrik ji v slušné podobě oznámil, že když má v plánu roztahovat nohy šampionům, může to aspoň dělat těm, kteří nejsou na posledním místě."
Na to dostal Cedrik od Cho pohlavek, ale bylo vidět, že jí to až tak moc nevadilo, protože ji cukaly koutky.
„A já se bál, že tu francouzštinu nikdy nepoužiji," pověděl Cedrik do hromadného smíchu.
|
Autor: Amren Vydáno: 31.1.2018 15:15 Přečteno: 1398x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Tak trochu opožděně přidám i svůj komentář (nějak jsem se dřív nedostal ke čtení mé oblíbené povídky :D). Další skvělý díl, řekl bych, že možná i nejlepší, co jsi zatím k této povídce napsal. Opět musím vyzdvihnout neskutečnou chemii mezi Harrym a Fleur, plus když se k tomu přidá Cedric, tak je to opravdu parádní. Možná škoda, že to Harry nedotáhl s tou McGonagalovou. Jinak jsem rád, že celou povídku držíš v poměrně humorném a veselém tempu. Sice si rád přečtu i temnější povídky, ale tohle mi sedí víc. Tak díky za kapitolu a jen tak dál.
Subix: Jsem rád, že humor je stále moje silná stránka a že to stále dokáže pobavit. Harry/Fleur je docela známý pár na anglických stránkách, ale v česku se mu nikdo nevěnuje, tak jsem vám aspoň přišel ukázat, jak by vypadala moje verze
. Ta povídka je o humoru a jakémsi dobrodružství, k tomu se moc černá magie nehodí, ale i tak děkuji za návrh.
.
Kata: To mě těší, nemáš zač.
Nilandra: Děkuji, jsem rád, že umím příjemně překvapit. Smích potřebuje každý, jsem rád, že když je potřeba, že se dá najít tady. Je to ode mě samozřejmostí, že když někdo z mých čtenářů bude mít špatné období, že se pokusím nějakým dílem potěšit. Taktéž jsem rád, že si se sem na moje stránky vrátila, doufám, že tu už zůstaneš
LillyPotterml: Děkuji, budu se snažit.
Anonym: Tvůj nápad je zajímavý, ale sám vím, že je nemožný a to z více důvodů. První je, že i když tahle povídka je na 9. dílech dopsaná, tak nic jiného kromě tohoto není, takře i kdybych vydával jednou týdně, příští měsíc už nebude nic. Další věc je, že už nejsem tak u vytržení, že bych jenom psal a psal, takže díly rostou velmi pomalu (Lepší život by mohl vyprávět) a ta možná nejhlavnější věc je to, že i kdybych psal jak blázen, měl co vydávat, vydával jednou týdně, tak se nic nezmění. Zkoušel jsem vydávat týdně, párkrát za mou kariéru i pár kapitol týdně, pak někdy za 14 dní, následně pak jednou za měsíc... a ať jsem dělal, co jsem dělal, nikdy se tu neozvalo nějak více lidí, než normálně. Což mě samozřejmě mrzí, ale není to něco, co mohu ovlivnit. Lidé tu slibovali, jak začnou psát komentáře a nikdy se tak nestalo, takže jsem nakonec rád, že se tu najde cca 2-6 lidí, co napíšou pár slov a to je vše. A i když budu znít hodně arogantně, kvůli 5 komentářům, který většinou nepřesáhnou 20 slov, nebudu trávit týdně cca 10 hodin psaním. Málokdo si uvědomuje, jak je složité něco smysluplného, zábavného a příjemného napsat a čím méně lidí to ocení, tím bude méně autorů na cz/sk scéně. Proto budu rád, když se mi podaří tak nějak průměrně 2-3 kapitoly za 3 měsíce vydat, protože více motivace po tolika letech už v sobě hledám hůře.
Jsem ale rád, že sis tuto kapitolu užil a že jsi sem své postřehy napsal, budu se zase těšit pod nějakou další kapitolou.
Musím říct že asi od 40 kapitoly Naruta co píšeš jsem nenapsal komentář,ale četl jsem je všecky. Ovšem tahle byla grandiózní,velmi dobře jsem se pobavil. Myslím že pokud vydržíš u rychlejšího vydávání dílu a ne jen 1 za měsíc,ale třeba 2-3 tak to lidi s touto úrovni příběhu jistě pritahnes. Fleur/harry je opravdu zajímavá volba. Děkuji opravdu velmi jsem si kapitolu užil a pobavil se.
Haha skvelé, len tak ďalej
Nádhera, příjemné překvapení. Po letech se sem podívám a čeká mě čtení skvělé a zajímavé povídky. Tolik smíchu jsem potřebovala. Děkuji
To pobavilo...Děkuji...
:D Skvelá kapitola,tak dobre som sa už dlho nepobavil. :D Páči sa mi pár Fleur/harry :D , bodaj by tam bola ešte moc a čierna mágia a bola by to dokonalost :D 10/10 !