Kapitola druhá

Čtvrtý šampión

Harry, jak si slíbili, se sešel s Fleur po večeři a společně zamířili na jakousi procházku kolem jezera. Mohli si určitě najít nějakou nevyužívanou místnost, učebnu nebo něco, ale jelikož Fleur už nenosila to oblečení Krásnohůlek, které využili pro oslnění u příjezdu, tak se klidně mohli projít. Jejich ‚slavnostní' oblečení bylo tak na nějaký tropický ostrov, a ne na velkou část Evropy v tomto období.

„Sehnal jsem dalšího člověka, co mi bude pomáhat," řekl jakoby nic Harry.

„Tu holku, co je po tvém boku neustále?" nadhodila Fleur, „tu jsem brala jako samozřejmost."

„Jí ne," zakýval hlavou, „tedy ano, ona mi pomůže, ale teď jsem měl na mysli někoho jiného."

„Není to někdo z učitelů že ne?" otočila se na něj vážně, „musíš mi slíbit, že nikdy nevyužiješ jakékoliv pomoci od nikoho z učitelů nebo ředitelů."

„Neříkala jsi, že podvádění v tomto turnaji je očekávané?" nadzvedl obočí, ne že by on měl v plánu nějak extra podvádět.

„Správně," mrkla na něj, „jednou udělá někdo ze šampionů tuto chybu a my budeme ti, kteří ji využijí. Je dost pravidel, co se týče Ohnivého poháru a této soutěže, nejvyšší je samozřejmě ta, že se musíš zúčastnit, jakmile se přihlásíš, ale jedna z těch dalších nejdůležitějších je, že nesmíš přijmout nebo požádat o pomoc někdo z učitelů."

„To nám řekli ihned po losování."

„Přesně, takže se nikdo nemůže vymluvit, že o tom nevěděl. Je ale i tak stoprocentní, že Madame Maxime pomůže Sebastianovi a stejně tak pravděpodobné, že si Krum nechá pomoc od jejich ředitele a jakmile tak udělají," tleskala rukama, „klec spadla a máme je."

„Dobře, nenechám si pomoci od nikoho… ne že bych očekával něčí pomoc."

„Věř mi, že moje pomoc bude dostačující," usmála se na něj a Harry musel jenom zakroutit hlavou, Snape často říkal, že jeho táta byl namyšlený a jestli byl namyšlený takto, divil se, že si jej jeho máma vůbec vzala. „Ale zamluvila jsem to, že ti chce někdo pomoci, někdo ze studentů? Čím větší ročník, tím lepe."

„Ne, je to rodinný známý," prozradil jen takto.

„To by nemělo pravidla porušit, pokud to není upír, jiný nebezpečný humanoid, kriminálník nebo někdo, kdo je lékouzelníky uznán jako duševně nemocný."

„No…" podrbal se Harry na hlavě.

Fleur nedokázala zastavit překvapení, které se objevilo na její tváři. „V tom případě to prozatím nechci ani vědět," povzdychla se, „pochybuji, že by ty pravidla někdo až tak kontroloval, aby tě s tímhle konfrontoval."

Harry jen pokrčil rameny, ani nevěděl, co by dělal, kdyby mu zakázala přijmout pomoc od Siriuse, naštěstí se to nestalo.

„Jinak něco tady pro tebe mám," vytáhla jakýsi sešit ze své tašky, kterou měla znovu u sebe. „Včera jsem jí začarovala kouzlem, které tě můžu také časem naučit, ale je až tak někde úplně na konci seznamu, co tě chci naučit, takže si nedělej naděje. Každopádně," otevřela onen prázdný sešit, „cokoliv tam napíšeš, se objeví v podobném, co mám já… samozřejmě to platí i obráceně, budeš jej nosit na každou hodinu a budeš s ním spát pod polštářem, má na sobě vibrační kouzlo, takže tě vzbudí, kdyby se stalo něco urgentního."

„Sakra užitečné," vzal si onen sešit jako kdyby to byl nějaký legendární předmět ze zabitého bosse. „Proč se to neprodává po milionech?" nechápal.

„V době letaxu a krbů to není tak potřebné," odvětila, „a navíc nevím, jestli to platí na dlouhé vzdálenosti, pod různými bariérami a tak. Každopádně my dva se domluvíme stoprocentně. Do budoucna mám v plánu to vymyslet i nějak, abys měl mé zprávy neustále při sobě, ale jediné, co mě napadlo bylo jakési tetování a na to bych v životě nepřistoupila – ani kvůli tobě."

„Ani já nestojím o tom, aby někdo tvrdil, že je to moje osobní Znamení smrti."

„Dobrá připomínka," oklepala se lehce. „Teď něco pozitivnějšího, zítra budeš v novinách."

„To je pozitivní?" podivil se.

„Pokud nebudeš popisován jako nestabilní chlapeček, co brečí neustále nad tím, že byl vybrán, tak to bude v pohodě."

„Proč mi něco říká, že tohle přesně tam bude?"

„I to by byla legrace," ušklíbla se pobaveně, „bych napsala Ritě Holoubkové, že jí děkuji za hezký článek a že to je naposledy, co se s tebou bavila."

„Fíha, teď dokonce i já doufám, že budu popsán jako šílenec," dodal a nedokázal zakrýt pobavený úsměv.

„Však by měla pravdu, který čtrnáctiletý mladík se žene do takovéto soutěže?" mrkla na něj a pokračovala dál. Bod pro ni, to musel uznat, proč se vždy dostane do situace, kde by neměl co dělat?

***

Drazí čtenáři, vím, že toužíte nepříčetně o informacích o turnaji Tří kouzelnických škol a já jako vždy jsem vás nenechala na holičkách a sehnala to nejdůležitější, co nás všechny zajímalo. Tím samozřejmě bylo to, jak se daří našemu Harry Potterovi, který se pro překvapení všech ocitl v této soutěži také. Všichni předpokládáme, že to zpackal ředitel Albus Brumbál (jeho poslední chyby si můžete přečíst na straně 9), který všechny ujišťoval o tom, že nikdo mladší sedmnácti let se k Ohnivému poháru ani nedostane (o Poháru více na straně 11). Harry Potter – nejmladší šampion – ale nevypadal jako ten, který si z tohoto dělá velkou hlavu. Znamená to, že se přihlásil sám? Toto samozřejmě pro vás zjistím, stejně jako se pokusím pro vás zajistit rozhovor. Co vám ale mohu nabídnout, je informace o jeho milostném životě. Jeho spolužák z Nebelvíru nám prozradil, že jeho srdce ukradla jeho kamarádka Hermiona Grangerová, ale osobně jsem spatřila něco jiného. Ano drazí čtenáři, Harry má plné práce ne s jednou přítelkyní, ale s dvěma! Fleur Delacourová, studentka Krásnohůlek mu dělala společnost i na Převažování hůlek (o této události více na straně 5). Co to vše znamená?

Harry v tento moment přestal číst a podíval se na Fleur. „A já si myslel, že najít si přítelkyni bude v budoucnu složitější a hele, už mám dvě."

„Gratuluji," odvětila mu a lehce si odfrkla, „naštěstí to dopadlo dobře, nic, co by uškodilo tvé pověsti, když člověk nepočítá tvé preference v polygamii."

„Ještě štěstí, že se mnou Ron už nekamarádí, možná bych se dočetl, že zakládám harém obou pohlaví."

„Teď vážně," pověděla, „mě je upřímně jedno, co tam o mě píšou, čím blíže náš vztah popíšou, tím pro všechny bude jednodušší přijmout, že jsem neustále u tebe."

„Tobě vážně nevadí, že si teď budou všichni myslet, že jsi moje přítelkyně? Ne tady ve škole samozřejmě…"

„Jsem víla, věř mi, že drby o mých vztazích, ať už skutečných nebo ne, mě nerozhodí. Radši řeš tu Hermionu, nemusí to brát tak sportovně, jestliže se snaží o nějakého kluka a tvoje sláva jí bude bránit."

Harry kývl, hned s tím dojde za Hermionu, která už to nejspíše stihla přečíst a teď se jí dostává blbých řečí a pohledů.

„Ale jestli chceš zlepšit náladu, doporučuji přeskočit zbytek článku a přečíst si poslední řádku," ušklíbla se Fleur.

Dalšími šampiony jsou jakýsi Viktor Cum a Sebastian Bon-a-kord.

„Viktor Cum?" zasmál se nahlas. „Opravdu?"

„Jo angličtina je pestrý jazyk. Sebastian také nebyl moc rád, že jeho jméno znělo jako kdyby byl šavle. Buďme upřímní, pořád je lepší být šavle než tamto."

„A o Cedrikovi nic," dodal, když se přestal smát.

„Kdo je Cedrik?" podívala se na něj hraně vážně. A Harry jen zakroutil hlavou. Bylo i docela vtipné, že místo článku o turnaji, to byl článek o něm. Není to vůbec jednoduché být Harrym Potterem.

***

„Opravdu si myslíš, že první úkol bude porazit něco z klasifikace XXXX?" zeptal se, když dotáhli ke stolu solidní množství knih o různých zvířatech a monstrech.

„Tři X jsou málo," odtušila Fleur, „ne tedy pro tebe, začátek čtvrtého ročníku je tak akorát na tři X, ale určitě kvůli tobě neupravili úkoly. Spíše se bojím, že nasadí nějakou potvoru z pět X."

Harry tedy čapl knihu o pět X potvorách, jak je nazvala Fleur a podíval se na obsah. „Akromantule," přečetl první jméno na seznamu, „ta půjde, pokud to budou ty od nás. Aragog mě zná, a i když mě chtěl jednou sežrat, věřím, že v rámci úkolu mě ze staré známosti nesežere," řekl Harry a věřil tomu, co říká. Smrt v tomto turnaji má být nešťastnou náhodou, nejsou tu od toho, aby se s případnou bestií zabíjeli, to pochopil už dříve a bylo mu to potvrzeno, když si Fleur sehnala z nějakého knihkupectví knihu o tomto turnaji z dávné minulosti. Takže dávalo smysl, že jestli potká akromantuli, bude mít výhodu před těmi, co ji ani neviděli a nejsou kamarádi Hagrida. „Bazilišek," přečetl další zvíře na seznamu, „to bude horší, ale který blázen by přinesl do školy druhého baziliška po tom fiasku? Každopádně pokud to bude nějaký malý a který není vychován pro Salazara Zmijozela, měl by mě poslechnout… nebo to řeší rána mečem…" pokračoval, ale teď už na něj Fleur koukala divně.

„Prosím?"

„Sranda, nikdo sem nedonese baziliška, který zabíjí pohledem, to by byla blbá soutěž. ‚A teď nastupuje Viktor Krum… a padá mrtvý k zemi, 0 bodů… ááá, Sebastian… umřel… 0 bodů. Cedric vychází… výborně nekoukl se na něj, ááá chyba zahlédl ho v odrazu louže a je paralyzován. Hmm rozhodčí se rozhodli, že si zaslouží čtyři mínus za snahu, bohužel si bude muset počkat půl roku na odvar z mandragory, takže vítězem je Harry Potter, protože jediný je schopen pokračovat. Fanfáry teď!'" začal potichu Harry imitovat bouchající ohňostroj a vítězné trubky.

„Už ti někdo řekl, že tvůj smysl pro humor je zvláštní?"

„Hermiona pravidelně," zamyslel se, „příbuzní ho nenáviděli pochopitelně, ti ale nenávidí vše, takže nevím, jestli se počítají-."

„Můžeme se vrátit radši k tomu předchozímu? Kolik pět X příšer si to vlastně potkal?" koukala na něj stále divně.

„Hm," zadíval se znovu do obsahu, „pět," řekl nakonec.

„A to jsi naživu?"

„Ne všechny mě chtěli zabít ale," odmávl její starost.

„Ach tak, byli jste někde na exkurzi-," oddychla si trochu.

„Zabít mě chtěli jenom čtyři," uzavřel, „a ten vlkodlak ale za to ani nemohl, víš, jak to mají. Takže tři a půl bych řekl."

„A dost," zavřela knížku naštvaně, „zvedni zadek a půjdeme někam do soukromí a ty mi hezky povíš dopodrobna, proti čemu všemu jsi bojoval."

Harry si jen hraně povzdechl. „Dojdu pro Hermionu tedy, bůh ví, že si pamatuje více detailů než já, snad ale nebude mít stále trauma z toho horského trolla, nerada o něm vypráví, víš?"

Fleur ho ale chytla jen za paži a táhla ho sebou. Harry se tedy jenom pro sebe usmál, bod pro něj a pak že nedostane Fleur a Hermionu do jedné místnosti, stačilo jenom trošku ležérně popsat pár smrtelných situací. „Hej Fleur, počítá se do pět X i to, že tě chce zabít posednutý čaroděj přízrakem?" a když viděl její vyděšený výraz, povzdechl si znovu. „Ne? Také jsem si to myslel," dodal hraně smutně. Byla to prostě sranda šokovat lidi.

***

„Opravdu nás nechceš držet obě za ruce?" zeptala se Fleur pobaveně, když oni tři zamířili do Prasinek.

Harry se snažil… tak snažil, aby se nezačervenal, ale samozřejmě se mu to nepodařilo, bylo mu čtrnáct, bylo prostě něco, co nedokázal ovládat ani takový hrdina jako byl Harry Potter. „Ha ha," zpražil ji pohledem.

„Co, já nejsem ta, co chodí s dvěma čarodějkami," ušklíbla se na něj.

„Myslím, že je to reálnější," zamumlal si pod neexistující vousy.

„Cože?"

„Nech ho být, Fleur," pověděla Hermiona defenzivně, „myslím, že těch řečí má dost i bez toho, aniž by ses přidala i ty."

„Nemusíš být naštvaná, Hermiono… můžeš si vzít úterky a čtvrtky," zamrkala na ni.

„Že já se snažím," otočila se Hermiona naštvaně.

Harry to viděl jenom jako ‚pomstu' za to, jak ležérně ji povídal o baziliškovi a dalších, takže jenom polkl svou hrdost a zvedl hrdě bradu. Co si člověk nadrobí, to si musí také sníst. „Hele Rita," ukázal znenadání na jejich oblíbenou reportérku. „Úsměv a mávat," a i když se Hermiona nepřipojila, on i Fleur jí s krásnými falešnými úsměvy zamávali. „Žádná reportáž? Soukromé interview?" povzdechl si Harry hraně, když kolem nich prošla.

„Je tu určitě proto, aby zjistila, co bude v prvním úkolu," odtušila Hermiona, i když jistě nesouhlasila s jejich provokováním někoho, kdo o nich píše hrozné články. „Aby mohla napsat svůj další nechutný článek."

„Musíme to zjistit první, nenechám se předehnat někým takovým," zamračila se Fleur na její odcházející záda.

„Hodně štěstí, když jsi mě v tomhle odsunula na druhou kolej."

„Máš svých úkolů dost," pokývala si hlavou, „dokud anebo pokud nenajdeme co to bude, musíme být připravení na všechno a jelikož máš volnější rozvrh než já, musíš věnovat času samostudiu," to byla samozřejmě pravda, od rána do odpoledne chodil na povinné hodiny, pak trávil čas s Hermionou a hledali užitečné informace o různých nebezpečných zvířatech a pak přišla Fleur a vše to s nimi probrala a všechny kouzla, které by na to a oné zvíře mohlo platit, se je snažila naučit. A pak si šli spolu večer zaběhat nebo ho pro její potěšení nutila prolézat jakousi opičí dráhou, kterou ten den vymyslela. Naštěstí to většinou znamenalo jenom podlez, přelez, přeskoč a utíkej a jestli něco Harry uměl, tak to bylo tohle.

Každopádně za chvíli byli už U Tří košťat, a tak museli být o trošku prozíravější v tom, o čem si budou povídat, každý druhý tu měl placku „podporujeme Cedrika", takže vše, co řekli, mohlo být použito proti nim a Fleur v tomhle měla jasno. Vyhraje on, tečka. Takže žádné pomáhání konkurenci.

„Mohli jsme jít do té druhé hospody, tahle je přecpaná," ohrnula Fleur nos nad atmosférou tady.

„Nemá moc dobrou reputaci," odvětila Hermiona.

„To nemá ani Harry a stejně s ním kamarádíš."

„Ty jedna-" chtěla naštvaně vstát Hermiona, ale zastavil ji Harryho smích.

„Fleur to tak nemyslí, Hermiono," poplácal ji lehce po ruce, „možná tedy… zase ji tak dlouho neznám, abych ji soudil."

„Bavíte se dobře, mládeži?" ozval se za nimi Hagrid hlasitě a přerušil tak možnou hádku.

„Nejlepší den mého života," odsekla Hermiona.

„To je skvělé," usmál se na ní Hagrid, samozřejmě vůbec nepoznal, že to myslela ironicky. „Harry můžu na slovíčko?" zamumlal pak Hagrid tišeji.

„A o čem?" podíval se na něj Harry překvapeně.

„Vo turnaji, víš?" dodal Hagrid když se rozhlédl po lokále.

„A můžeš to říct Hermioně? Nechci, aby nás zahlédla Rita Holoubková, víš?"

„Dobrý nápad," usmál se na něj Hagrid, „tobě to vždy pálilo," a s tím počkal až Hermiona vstane a společně zamířili ven.

„Co jsem říkala o přijímání pomoci od učitelů?" hodila na něj Fleur pohled.

„Pomoc? Hagrid si promluví s Hermionou, ty jsi promluvíš s Hermionou a já? Já nebudu vědět nic od učitele."

„Něco mi říká, že jsi to měl promyšlené dopředu."

„Uspěchané rozhodnutí dělám jenom ve stresu, když jsem věděl dopředu, že nesmím si nechat poradit od učitelů, tak nebyl problém vymyslet něco takového."

„A Hermiona s tím souhlasila?" podivila se.

Harry se ale jen usmál. Hermiona by pro něj udělala cokoliv, občas je na něj naštvaná, nic to ale nemění, že jeho bezpečí bylo vždy pro ni moc důležité. „A prosím, přestaň na ni být taková," vzal moment, kdy byli jenom oni dva, aby tohle zmínil. „Je mi naprosto jasné, že jste obě úplně jiné," a nechal to takhle, ať si to přebere po svém, „Její pomoc je ale pro mě důležitá a ta tvá taky samozřejmě, ale nedělej nic, abych si musel vybrat mezi vámi," a Fleur musela pochopit, že ať má jakékoliv znalosti, vybral by si někoho, kdo při něm zůstal věrně čtyři roky.

***

„Takže každý víte, co máte dělat?" zeptala se Fleur někdy před půlnocí.

Hermiona se na ní jenom zašklebila, bylo vidět, co si myslí, tedy to že se nemusí ptát jako kdyby byli úplně hloupí.

Harry ale přesto odpověděl. „Já budu ve společenské místnosti nebo v pokoji a celou noc se nikam nehnu a vyřeším si to, co potřebuji," to bylo setkání se Siriusem… nebo alespoň s jeho hlavou v krbu… stále to znělo divně, když si to takhle řekl. „Hermiona půjde neviditelná s Hagridem, jak se domluvili a ty uděláš to, co sis naplánovala, ale já o tom nesmím vědět, protože důvod, který se dozvím později."

„Výborně," nadzvedla hlavu Fleur nadřazeně, asi proto, že umí poslouchat nebo tak něco. „Tohle se musí podařit, velká část plánu na tom padá."

„Tak neudělej chybu," odfrkla si Hermiona a když se na ní Fleur zašklebila, tak Hermiona s menší radostí v obličeji odkráčela splnil svou část plánu.

„Je komické vás pozorovat," poznamenal Harry.

„Spolupracuji s ní jenom proto, že to vyžaduješ."

„To máte společné," pokrčil rameny, „ale nic to nemění na tom, že ne vždy člověk si může vybrat s kým bude spolupracovat, aspoň budeš mít trénink do budoucnosti. Nic to nemění na tom, že ji bezmezně věřím, a tak se nemusíš bát, že by svou část nějak zkazila."

„Beru na vědomí," pověděla Fleur nakonec. „Také půjdu, musím být na svém místě s předstihem."

„Tak hodně štěstí."

„Nepotřebuji štěstí," bylo to poslední, co mu řekla a jednoduše odešla. Harry jenom zakroutil hlavou, někdy některé lidi prostě nechápal.

***

Harry ráno vstal sice nevyspalý, ale s úsměvem na tváři. Ano Sirius měl i špatné zprávy, Karkarov byl bývalý smrtijed a možná někdo kdo hodil jeho jméno do Ohnivého poháru, ale na tom v tuto sekundu nezáleželo. Viděl Siriuse, to bylo vše na čem záleželo. Sirius vypadal už mnohem živěji, dobré jídlo, klid a spánek udělají mnoho… plus lepší oblečení a nějaký ten účes, Sirius prostě vypadal jako mládenec místo uprchlíka, a to bylo moc dobře.

Harryho úsměv vydržel jenom pár minut, tedy ten čas, než sešel z pokoje do společenské místnosti, kde Hermiona chodila dokolečka dokola. „Hermiono?" nechápal.

Hermiona ale jenom k němu doběhla a rychle ho objala. „Fleur to musí zvládnout, rozumíš?"

Harry nechápal co, ale jenom kývl hlavou. Fleur na tom, ať to bylo cokoliv, dost záleželo, takže nejspíše věděla, co má dělat. „Vše to dobře dopadne," snažil se ji uklidnit.

Hermiona něco chtěla říct, nadechla se, ale pak si nejspíše vzpomněla, že nesmí ani nic naznačit, tak to neudělala. „Fleur říkala, že na nás počká na snídani, asi to chce řešit rovnou, takže jestli máš hlad, vezmi si něco rychle."

„Dobře, nasnídám se na Rona," a naznačil rychlé strkání něčeho do pusy pomocí obou rukou. Hermiona se ale jenom pousmála a pak hned zvážněla. Tohle bylo horší, než čekal. „Tak radši půjdeme ne?" a tak vyrazili, spousta studentů, které potkali, měla stále na sobě ‚podporujeme Cedrika', někteří ‚Potter je hnusák' a někteří na něj jen koukali. Bude muset pověřit Hermionu, aby sepsala seznam, kdo kam patří, něco mu říkalo, že je dobré vědět, kdo spadá do jaké skupiny.

Když vstoupili do Velké síně, Harry spatřil Fleur, jak mu ihned ukazuje dvěma prsty ať ji následuje, a tak k ní zamířil. Snídaně počká, Fleur je přednější.

„Nech hovor na mě," řekla jednoduše potichu a společně zamířili k profesorskému stolu, kde byli už všichni kromě Hagrida a Moodyho.

„Slečno Delacurová, Harry," oslovil je profesor Brumbál, „co pro vás mohu udělat v tento nádherný den?"

„Ráda bych požádala o schůzku se všemi účastníky tohoto turnaje a s celou komisí, stalo se hrubé porušení pravidel a Harry chce na toto hrubé porušení pravidel upozornit," pověděla Fleur tak nějak oficiálně a měla pozornost všech u profesorského stolu, včetně Harryho.

„Pan Skrk a Pytloun jsou vytížení úředníci našeho ministerstva, slečno Delacourová," pověděl mile Brumbál.

„V tom případě neměli organizovat tento turnaj, pane," usmála se na něj Fleur a Harry si musel dát ruku před pusu, aby nevyprskl smíchy.

„Vskutku," uznal i Brumbál s úsměvem, „je v pravidlech, že se účastník turnaje může dožadovat setkání s celou komisí, takže jestli si to Harry přeje," Harry jenom kývl, Harry si přece jenom přál mnoho věcí, „tak mu musíme vyhovět. Věřím, že nikdo není proti?" podíval se na Karkarova a na Maxime, kteří byli stoprocentně proti, ale buď věděli o tomto pravidlu anebo o něm nevěděli, ale tak či tak, museli souhlasit, aby si udrželi tvář. „V tom případě se sejdeme u mě v kanceláři za hodinu? Kontaktuji ministerstvo a mezitím naši hosté kontaktují své šampiony?"

Fleur jenom kývla, že s tím souhlasí, lehce se uklonila a cestou ukázala Harrymu, že má taky odejít. Má aspoň hodinu na snídani a vyhne se první dvouhodinovce minimálně, jestli byla něco výhra, tak to bylo toto.

***

„Cílem tohoto setkání je ukázat, že nic nevíš," řekla mu, když s ním mířila do ředitelny.

„Ale já nic nevím."

„V tom případě nemusíš lhát," mrkla na něj, „bude to tam velké, buď na to připravený, možná se bude křičet, nadávat a to všechno."

„Takže běžný den v životě Harryho Pottera?" pověděl Harry sarkasticky, „chce se ode mě něco speciálního?"

„Snaž se vypadat co nejvíce nevinně. Ať bude jakékoliv téma, snaž se vypadat jak chudáček, jak ublížený člověk a tak dále."

„Nebyl náš záměr, aby se má reputace zlepšila? Nevím, jestli se to dá dokázat tím, že budu vypadat jak chudáček."

„Na tom začneme pracovat třeba od zítřka, dneska musíme zvládnout toto," a s tím se usmála ona, ne na něj, ale bylo vidět, že se těší na to, co se bude dít. Harry na tohle prostě nebyl vychován, samé politické situace, čtení pravidel, hledání skulinek a tohle všechno, pokud ale tohle povede k tomu, že neskončí na ošetřovně nebo mrtvý či ještě hůře, neskončí vyloučen, tak se klidně nechá zastupovat. A tu hlášku z prvního ročníku musí někdy připomenout Hermioně, jen co nastane správná situace.

Za chvíli prošli kolem otevřených chrličů, vyšli schody a na požádání se posadili do připravených židlí. Vedle něj seděl Cedrik a pusou naznačil větu ‚Co se děje?' Harry jenom pokrčil rameny, on také neměl zdání. Za chvíli se celá místnost naplnila a v dalších tichých okamžicích prošli přes krb i Skrk a Pytloun.

„Tak Harry, co jsi nám chtěl povědět?" zeptal se Brumbál, když všichni kromě Fleur vypadali, že ho proklejí za to, že je sem vytáhl… někteří měli asi i důvod.

Harry ale měl mluvčí, takže než se stihl nadechnout, Fleur si vzala slovo. „Začala bych toto setkání jednoduchou otázkou, jsou pravidla v tomto turnaji důležitá?"

„Samozřejmě, že ano," osočil se ihned pan Skrk, „celá tahle spolupráce stojí na tom, že existují pravidla, kterých se musíme držet. Víte, jak těžké bylo toto všechno zorganizovat, aby byli všichni spokojení?"

„Oh," usmála se Fleur falešně, „takže porušení pravidel by se bralo vážně?"

„Bavíme se hypoteticky?" zaměřil se na ní Skrk.

„Ale vůbec ne," zasmála se, „ředitelé Krásnohůlek a Kruvalu se včera v noci vydali zjistit, co je cílem prvního úkolu a jakmile to zjistili, pověděli to svým šampionům, což je dle mého hrubé porušení pravidel a nefér tady k Harrymu, který se snaží být spravedlivý… a nejspíše asi i k Cedrikovi, pokud to také neví," pokrčila Fleur rameny.

„To je lež," vstal naštvaně Karkarov.

„Samozřejmě jsem ochotná podstoupit zkoušku Veritasérem nebo můžu dát svou vzpomínku na tuto událost?" nadhodila Fleur, „cokoliv co si budete přát."

„To je vážné obvinění," vzal si slovo Brumbál, poté co Skrk měl docela šokovaný výraz, a tak nejspíše nevěděl, co ani říct. „Myslím, že ale Veritasérum nebude potřeba."

„Já bych na něm ale ráda trvala," nenechala se Fleur, „A Harry by rád také dostal možnost říct pod ním, že své jméno nehodil do Ohnivého poháru, když jsme u toho."

„My tady ale nejsme od tohoto," podívala se Madame Maxime zamračeně na Fleur, „tohle jsem od tebe nečekala," dodala tišeji.

„Je to pravda?" zeptal se Skrk nakonec a zamířil svůj pohled střídavě na oba obviněné ředitele.

„A kdyby byla?" odfrkl si Karkarov, „tenhle turnaj je známý tím, že každý dělá vše proto, aby jeho škola vyhrála."

„No dovolte?" zvedl Skrk svůj hlas, „strávili jsme měsíce nad pravidly, které každý slíbil dodržet a vy mi řeknete, že na nich nezáleží? Vyslechnu zde slečnu Delacourovou a jestliže mluví pravdu, zaplatí vaše školy veškeré náklady na přepravu… ehm… potřebných věcí na první úkol, protože se úkol bude muset změnit! A to samozřejmě zaplatí vaše škola také! Víte kolik bylo potřeba zařídit povolení, aby bylo vše možné připraveno na první úkol? Víte kolik lidí muselo být proškoleno? Kolik lidí musí být na tenhle úkol připraveno?" dostal ze sebe Skrk a Harry v něm viděl toho autoritativního pracovníka, o kterém vyprávěl Percy. „Brumbále, můžu?" ukázal Skrk na krb a následně do něj za chvíli hodil letax. „Weatherby, zařiďte lahvičku Veritaséra a někoho, kdo jej může aplikovat a ať okamžitě zamíří do Brumbálovi pracovny."

„Šampioni, pojďte za mnou, i vy budete muset nejspíše vypovídat, takže vás odvedu do té místnosti, kde jsme měli první rozhovor po vašem vybrání," pověděl Pytloun, když se Skrk stále hádal se svým asistentem.

„A jestliže si to nepřejeme?" zeptal se Sebastian lámanou angličtinou.

„Nejsem takový znalec pravidel jako Barty, ale v pravidlech je už nějakou dobu, že je možné na šampiony použít techniky odhalení pravdy nebo čtení myšlenek, pokud je situace nutná a věřím, že se tyto pravidla nikdy nezměnila," pokračoval zamyšleně Pytloun.

Harry se ale jenom usmál a zamířil za Pytlounem, poté, co si s Fleur lehce kývli na znamení, že má jít. Tohle byl šílený plán, ale vypadal jako, že má vyjít, tak kdo je on, aby hodnotil, co je šílené a co ne?

***

Harry se rychle napil vody, když dostal protilátku na Veritasérum, oba tyto lektvary nebyly nic chutného a tak si přál dostal tuto pachuť z úst. Všichni na něj koukali trošku divně, první si odkašlal ale Bartemius Skrk. „Slovy ministerstva bych se vám chtěl omluvit, že si někdo myslel, že jste se přihlásil sám," Harry jen kývl, že to bere na vědomí, „ale nic to nemění na tom, že se musíte zúčastnit, protože stále jste přihlášen, ať to byla vaše volba nebo ne."

„S tím jsem smířený… pane," dodal radši nakonec. Harry byl poslední, kdo dostal dávku Veritaséra, takže měl asi nejklidnější atmosféru, protože když Sebastian i Krum potvrdili, co nejspíše řekla v ředitelně Fleur, nastalo Déjà vu. Nastala tady znovu hádka, ta minule ale byla, že všichni křičeli na něj, že podváděl, teď dostal čouda někdo jiný a Harry za to byl rád… boží mlýny a to všechno.

„Dobrá," kývl mu na to Skrk a pak se otočil na ředitele, „projednám tuto událost na ministerstvu a pokusíme se vymyslet, co s touto situací," zamračil se na Karkarova a Maxime, „první úkol musí proběhnout v ten den, který byl ohlášen, jinak riskujeme porušení kontraktu tohoto turnaje a nikdo tu nechce přijít o magii nebo něco podobného. Dáme vám nejspíše zítra vědět, jakou jsme vymysleli alternativu. Ředitelé prosím následujte mě, musíme si ještě promluvit… a šampioni, vraťte se ke svému dni, vše se dozvíte časem."

Krum a Sebastian po těchto slovech zmizeli, takže nakonec tam zůstal jen Harry a Cedrik.

„Hej, Harry," neměl se Cedrik moc k tomu, aby vstal ze své židle, „promiň, že jsem ti nevěřil."

„To se stává," pokrčil Harry rameny.

„Pokusím se zastavit celou tu věc s těmi odznáčky, nikdo mě neposlouchal, protože si všichni mysleli, že ses přihlásil, teď ale poslouchat budou," pověděl nakonec Cedrik rázně.

„Upřímně?" nadhodil Harry, „Potter je hnusák? Nevím, kdo s tím přišel, ale jestli si někdo myslel, že mě to urazí, měl by navštívit ošetřovnu se svou hlavou."

„Uhm," řekl jen Cedrik, pak ale po chvíli změnil téma. „Draci? Docela přehnané ne?"

„Jsem stejně překvapen jako ty."

„Máš mé díky za to, že ses postaral o to, abychom proti nim nemuseli nastoupit, ať vymyslí do úterý cokoliv, nemůže to být horší."

„V to doufám," povzdechl si.

Cedrik ale nakonec vstal a zamířil ke dveřím, než se ale dotkl kliky, ještě se na něj otočil. „Nevím, jestli to byl tvůj nápad nebo té Fleur Delacourové, ale po dnešku jsem rád, že pohár nevybral ji, nevím, jak je silná s hůlkou, ale po tomhle? Wow…" a s tím odešel a za dveřmi potkal přesně tu, o které se teď bavil.

„Diggory?" oslovila ho, když odcházel, „moje schopnosti s hůlkou jsou legendární, můj expřítel by mohl vyprávět," a mrkla na něj a Harry jenom z oné místnosti slyšel, jak Cedrik narazil do stojanu s brněním, protože asi nesledoval, kam jde… nebo měl hlavu někde jinde. „Tak o co jsme přišla?" zeptala se teď už Harryho, když za ním vstoupila dovnitř.

„Omluvili se mi, musí změnit úkol, Skrk vypadal, že mu praskne cévka… stejný kraviny jenom v jiný den."

„Dobrá," usmála se a její úsměv vypadal mnohem hezčí, „drakům se nám podařilo vyhnout a myslím, že jsme získali pro tebe dost sympatií… tedy těch, na kterých záleží."

„Neuškodí mi to, že mě teď bude Karkarov a Maxime hodnotit hůře?"

„Skrk mě ujistil poté, co jsem toto nadhodila, že každý z rozhodčích bude muset své bodové ohodnocení obhájit, aby se nic takového nestalo."

„Myslela jsi úplně na všechno," zadíval se na ní s upřímným překvapením.

„Slíbila jsem ti, že se o toto postarám, ne?" pokračovala stále v úsměvu.

„Každý něco slibuje," odmávl to, „cením si to, že se to snažíš dodržet."

Na to jenom kývla hlavou, že chápe jeho myšlenky. „Nyní pojď, musíme vymyslet nějaký plán a co za nebezpečné tvory můžeš nakonec potkat, bude to muset být něco z Anglie, protože takhle rychle žádné povolení od jiné země nedostanou."

Harrymu hlavou začalo běhat hodně tvorů a jeden byl horší než druhý.

***

„Děkuji, že jste sem tak rychle přišli," pozval si je pan Skrk, když nejspíše vše vyřešili na ministerstvu. „Drazí šampioni, úkol se bude konat stále v úterý ve stejný čas, stále se bude testovat vaše odvaha a myšlení za pochodu, ale díky změnám jsme se rozhodli, že tento úkol otestuje i vaši inteligenci a vaše silné stránky."

Harry se podíval na Fleur a ta jen pokrčila rameny.

„Proto si každý šampion kromě hůlky může vzít jednu věc sebou," Skrk ale okamžitě zvedl ruku, protože každý se chtěl nejspíše zeptat na podrobnosti, jako je výška, váha předmětu a tak. „Co to bude za předmět necháme na vás, ale máte na jeho vybrání pouze čtyřicet osm hodin. Předmět, který si vyberete donesete svému řediteli nebo alespoň jeho jméno, pokud si jej budete chtít nechat poslat z domova a rada všech ředitelů rozhodne, jestli vám umožní tento předmět si vzít s sebou, proto doporučuji mít něco v záloze."

„Jak zaručíme, že někteří ředitelé nepoví svým šampionů, co si ostatní vybrali?" to byla samozřejmě Fleur, co se na to zeptala.

„Všichni ředitelé po předchozím fiasku byli nuceni odříkat magický slib, že nemohou nikomu pomoci a věřte mi, ten slib byl hodně podrobný."

Fleur jenom kývla na souhlas a falešně se usmála na madame Maxime.

„Jestli je to všechno, musím zpět na ministerstvo, je tam ještě spoustu věcí, co se musí vyřešit," pověděl Skrk a jeho oči vypověděli, že mluví pravdu, nevypadal jako někdo, kdo toho dost naspal za poslední dny.

„Můžete jít," usmál se na ně Brumbál na konec, „a šampioni, jste zítra omluveni ze všech hodin, budete potřebovat dostatek času a klidu na vybrání toho, co vám pomůže."

Harry tedy jako jeden z prvních zamířil pryč, umlčel rychlým pohledem Hermionu, která na něj čekala za dveřmi a všichni tři v tichosti vyrazili někam, kde budou mít klid.

„Tak co?" nevydržela už Hermiona, když se všichni posadili.

„Neřekli nám nic nového k úkolu, jen že si můžeme sebou vzít další jednu věc, kterou nám pak musí ředitelé schválit."

„Takže koště?" nadhodila ihned Hermiona, „létání je tvá silná stránka a máš rychlé koště, toho bys mohl využít."

Harry se jenom usmál, to byl dobrý nápad a Fleur aniž by ji viděl vytahovat pergamen nebo brk, si to už zapisovala. „Můžeš si vzít i třeba náš sešit," zamyslela se Fleur, „mohli bychom ti psát, co můžeš dělat a jelikož tě budeme vidět, co děláš jako diváci, nemusíš ani odepisovat, prostě jenom na něco ukážeš a my ti poradíme, co by na to mohlo platit."

„Harry bude ale ohrožen, když bude někde stát a číst si," zamyslela se Hermiona, „a co když budou někde jinde a my je uvidíme s nějakým zpožděním nebo z jiného úhlu? Harry bude moct ukazovat, jak chce, ale my jej nebudeme chápat."

„Kdyby bylo více času, dokázala bych možná očarovat nějaké zrcadlo pro naši komunikaci, bylo by to lepší než psaní, ale to není otázka týdne a už vůbec ne čtyřicet osmi hodin," a tak Fleur jednoduše zapsala sešit, protože nic lepšího neměli.

„Mohl bych si vzít plášť," zapřemýšlel Harry, „ale tím by každý věděl, že ho mám, a to nikdo nechce."

„Tvůj korespondenční partner," pověděla Hermiona tak, aby neprozradila Siriusovo jméno, „nám také nestihne pomoci, neodpoví nám v potřebném čase. Takže se musíš zamyslet nad tím, co ti nejvíce krát pomohlo a vzít si to."

„Škoda, že si nemůžu vzít člověka," povzdechl si Harry, „a co zvíře?" nadhodil okamžitě, „takový Fawkes by byl výborný pomocník!"

„Budu dělat, že jsem neslyšela, že si myslíš, že tvorové jsou věci, Harry," zamračila se na něj Hermiona hraně, „a pochybuji, že by ti jej někdo schválil."

„Furt si můžeš vzít kufr a do něj dát ty nejdůležitější věci," řekla Fleur a hned si ten nápad zapsala, „to si myslím, že ale napadne každého a také ti to neschválí, by sis mohl v nejlepších kufrech vzít třeba tisíce věcí."

„Vezmeme to postupně," vzala si slovo Hermiona a vyndala si i ona pergamen a brk, „jelikož si Fleur řekl o tvých setkáních s nebezpečím, tak zjistíme, co ti kde pomohlo a třeba si z toho něco vybereš."

A tak Harry začal vyprávět, jak mu trollí kyj asi nepomůže, ani ‚magický šutr' který byl zničen v jeho prvním ročníku. „… no a v Tajemné komnatě jsem měl akorát Fawkese a-," blesklo najednou Harrymu ve stejný moment jako Hermioně. „Moudrý klobouk!"

„Zasvětí mě někdo?" založila si Fleur ruce na hrudi.

„Je to klobouk, který rozřazuje studenty podle jejich osobnosti, může mi dávat rady, je dost starý, aby věděl o světě dost."

„Harry! Moudrý klobouk je mnohem více než je klobouk, který rozřazuje studenty! Podle knihy-," začala Hermiona, ale Fleur ji zastavila.

„Klobouk, co umí číst myšlenky zní fajn, ale jsi si jistý, že ti to pomůže? Pokud potkáš například draka a on o nich nebude vědět nic, těžko ti bude k něčemu, když ti klobouk přečte myšlenky a řekne ti akorát to, že máš strach."

„Proto by to chtělo zjistit, co dokáže a jestli bude mi chtít vůbec pomoci. Furt je to inteligentní klobouk, takže má asi právo mě odmítnout," konstatoval Harry.

„Dobrá, dojdi se zeptat rovnou, ať zjistíš cokoliv, my budeme přemýšlet dál, furt máme čtyřicet osm hodin, abychom vybrali to nejlepší," odehnala ho Fleur rukou a znovu se nejspíše zamyslela. Harry se tedy podíval na Hermionu s pohledem, který značil, ať se tu nezaškrtí vzájemně a poté se rozešel ke dveřím, konečně i on měl svůj úkol.

Formát pro tisk