Kapitola osmapadesátá - Proroctví

Lepší život

Naruto seděl u táborového ohně a občas tam téměř až nezúčastněně hodil nějaké to malé dřívko. Samozřejmě dával stoprocentní pozor, o tom nebylo pochyb, přespávali na cizím území daleko od přátel a v centru neznáma. Teda alespoň pro Naruta, Jiraya byl nejspíše úplně všude a kdyby se ho zeptal, jistě by jenom z hlavy vyjmenoval čtvery lázně, kde jsou dle jeho slov topové ženy na hledání inspirace. On ale pochopitelně nebyl Jiraya, a i když mu bylo dovoleno projít část světa, aby zachránil svou rodinu, takhle daleko nikdy nebyl.

Když se podíval po okolí, uslyšel Jirayu tiše podřimovat několik metrů po jeho levé ruce a Sasukeho spát víceméně před ním, a tak měl možnost smutně sledovat Sasukeho zahalenou tvář, která možná i trochu připomínala zakrytou tvář Kakashiho Hatake. Kakashi ale pod rouškou schovával svůj trumf a Sasuke své utrpení, což v tomto případě byl samozřejmě Sharingan, který ztratil své ‚světlo‘.

Karin musela nejspíše slyšet jeho tichý povzdech, protože když stočil svůj pohled na ní, jak leží těsně v jeho blízkosti, uviděl, jak jej mlčky pozoruje.

„O čem přemýšlíš?“ zeptala se laskavě a Narutova otázka, proč nespí, neskončila dál než na jeho jazyku.

„Nemůžu dostat z hlavy slova Tsuchikageho,“ prozradil Naruto, „byla pravdivá co?“ zeptal se na otázku, na kterou věděl odpověď. Člověk občas nemusel mít schopnosti Karin, aby věděl, že někdy lidé mluví pravdu. Děsivou pravdu, ale přesto pravdu.

„Ano,“ potvrdila mu to Karin, „Tsuchikage ví, že by se ani jeden z nich nevrátil, i kdyby je požádal… i kdyby byli naživu.“

„Proč jsou lidé takové zrůdy?“ odfrkl si Naruto a hodil do ohně další dřívko, co měl po ruce, když se ale natahoval pro další, jeho ruku chytla Karin.

„Nesmíš kvůli mračnům přestat vidět Slunce,“ byla její až téměř básnická odpověď, „spojil jsi už tři vesnice, nemůžeš teď přestat, a ne zvlášť když vidíš, jaký Tsuchikage je. Někdo jej musí přesvědčit, že způsob, kterým nahlíží na svět, už není aktuální.“

„To budete vy dva,“ usmál se na Karin a tím druhým samozřejmě myslel Sasukeho, který mohl nebo nemusel poslouchat.

„I kdyby, myslíš, že tě nechám jen tak lelkovat?“ opětovala mu úsměv, a ještě více se k němu přitulila. Jako kdyby věk nic neznamenal, a vůbec nezáleželo na tom, že takovéto gesta jsou zvláštnější s každým dalším rokem. Karin to ale nevadilo a on nikdy nebude ten, co toto téma nadhodí.

„Bylo by to fajn,“ připustil Naruto. „ne ale dříve, než nastane klid od Akatsuki. Fū může být v nebezpečí.“

„To ty také.“

„Tak co mám dělat?“ pokrčil Naruto rameny. „Jaká je ta odpověď? Jak docílit míru? Jak zabránit tomu, aby se lidé nechtěli vraždit bez toho, aniž bys jim ublížil ty sám?“

„Nevím,“ přiznala Karin, „co ale vím, že na to přijdeš a postaráš se o to, abychom byli v bezpečí.“

„Co když se ale rozhodnu blbě, co když jednou nebudu mít na výběr-,“ více toho nestačil říct, protože jej Karin přerušila.

„Ať se rozhodneš jakkoliv, ať uděláš cokoliv, všechny víme, že to uděláš jenom proto, že máš na srdci jenom naše dobro. Takže jestli chceš ujistit, že si o tobě nebudeme myslet nic špatného, tady to ujištění máš,“ usmála se na něj znovu, takovým tím krásným, nevinným úsměvem. „Všichni víme, kdo zbývá v Akatsuki, monstrum Kisame, zrádce Itachi, zrůda Kakuzu, který nějakým odporným způsobem přežívá, i když by měl být dávno mrtvý a další prozatím neznámý členové, a to nebudu do toho počítat ani Orochimara, který odešel. Co tím chci říct je to, že jestli porušíš svůj slib, který sis dal, jenom proto, abys zachránil sebe, nás a zabránil dalším vraždám, budu tě mít jenom ráda více, určitě ne méně.“

„Nebudu jim pak ale podobný?“ nadhodil Naruto, „i oni museli jednou začít na tom, že zabili někoho, kdo je ohrožoval nebo kdo byl nebezpečný člověk.“

„Problém není tam, kde začneš, ale tam kde skončíš. To je alespoň můj názor,“ odvětila mu Karin, „jestli ale budu v té době s tebou, nech to udělat mě, je mojí povinností převzít tvé břímě, které tě tíží.“

„Ne… máš pravdu, jako vždy,“ pověděl Naruto poté, co našel v sobě vážný hlas, „jsem hlava naší rodiny, nemůžu vás nechávat dělat to, co si nepřeju udělat sám. Pokusím se dostát svému slibu Hashiramovi-sama, že udělám cokoliv pro zajetí, než se rozhodnu vydat tou druhou cestou… a jestli mé ruce jednou smočí něčí krev, naučím se s tím žít a přijmu důsledky. Cokoliv proto, abych ty důsledky pocítil já a ne vy,“ dokončil Naruto svůj krátký monolog a podíval se na Karin, co na něj říká a jestli chce nesouhlasit nebo něco namítnout, ale podíval se jenom do usměvavé tváře, která na něj koukala pro něj neznámým pohledem. I když o tom více zapřemýšlel, ten pohled nebyl tak neznámý, jak sis myslel. Byl to pohled plný důvěry, odhodlání a zájmu. Pohled, který říkal: „Stojím při tobě“, ale také mnohem více. Naruto nevěděl, co na to říct, tak jenom natáhl ruku a Karin si přitáhl blíž, aby ji mohl obejmout. Někdy bylo lepší, když nevíš, co říct, člověka prostě obejmout a tohle byl přesně tento případ.

***

Jiraya se rozhodl, že bude nejlepší, když navštíví Raikageho sám, takže nechal svůj tým čekat na místě, které jim bylo přiřazeno jednotkou Bleskové. Když ale kráčel v doprovodu Daruie, stalo se něco, co nepředpokládal. Darui ho zastavil.

„Naše vesnice si cení toho, že jste nám přišel předat informace o Akatsuki,“ nechodil Darui kolem horké kaše, „ale než vstoupíte dovnitř, chci vám jenom říct, že jste přišel pozdě, takže v rámci naší tenké diplomacie, nezpůsobte uvnitř nějaký incident.“

„Rozumím,“ odpověděl Jiraya a lehce kývl na znamení vděčnosti. Darui neměl žádnou povinnost se o něco takového vůbec podělit, takže tuto radu přijal stejně slušně, jako mu byla poskytnuta.

Darui jenom kývl a po dalších pár krocích mu otevřel dveře do kanceláře Raikageho.

„Jiraya, to jsou k nám hosti,“ vstal Raikage a na rozdíl od Tsuchikageho mu nabídl ruku, kterou Jiraya přijal a nechal si svou ruku chvilku drtit, přičemž on dělal to samé. Raikage byl vždy ten, co chtěl ukázat svou sílu, kdykoliv to bylo možné. On ale o sobě věděl, že pokud nepůjdou do tohoto ‚souboje‘ naplno, je Raikagemu minimálně rovný, takže neměl v úmyslu prohrát. Po chvíli ale jejich malý souboj skončil jakousi remízou. „Co tě k nám přivádí?“

„Hokage-sama mě posílá s těmito informacemi,“ vyndal Jiraya svitek a nabídl jej Daruiovi, který jej okamžitě přijal. „Jsou to nejnovější informace, staré jenom tolik dní, než se sem dalo dojít. Pro jistotu uvádím, že jsou to stejné informace, které má nyní už nejspíše každá z hlavních ninja vesnic.“

„Akatsuki,“ změnil se Raikagovi ihned výraz z přátelského na zuřivý, „poslední věc, kterou bych chtěl slyšet.“

„Omlouvám se,“ donutil se Jiraya říct, neměl důvod se omlouvat, přišel jsem s dobrým úmyslem.

„Měli jsme je zničit už dávno,“ vstal Raikage až za ním spadla židle. „Rozdrtit je na padrť a jejich zbytky nakrmit domácí zvířata.“

„Takový je náš cíl,“ souhlasil Jiraya, „sestavili jsme i pro tyto případy jednotku, která má lovení Akatsuki na starost.“

„Kde ta jednotka byla před několika dny?!“ rozzuřil se Raikage.

„V boji proti Sasorimu a Deidarovi, jistě tato jména poznáváte. Bohužel ani naše mise nebyla úspěšná, dokázali jsme je zabít, ale ne dřív, než dokázali sebrat jednoocasého démona.“

„Připojte k padlým i Nibi, dvouocasého démona,“ rozhodil Raikage naštvaně rukama, „takže jestli jste přišel jenom proto, abyste nám řekl, že si máme svého démona ochránit, přišel jste pozdě.“

„Není to vše, co jsem sem přišel vyřešit, ale celý svět by ocenil, kdybyste vaše zbývajícího Jinchūrikiho nespouštěl z dohledu.“

„Jako to děláte teď vy?“ odfrkl si Raikage.

„Nemusíte se mnou souhlasit Raikage-sama, ale jenom Jinchūriki dokáže pochopit svého druha.“

„Jestli chcete, aby si ten váš kluk promluvil s ‚B‘, buďte mým hostem, třeba jej dokáže přesvědčit, aby se nechoval jak dítě.“

„Děkuji,“ lehce se uklonil Jiraya, „ještě mám ale další podněty, které bych chtěl s vámi probrat,“ a s tím se Jiraya pustil do všeho, co tu měl probrat, a to ostatní už nechá na Narutovi a ostatních. Pokud člověk nedůvěřuje mladší generaci, respektive své studentce a svému kmotřenci, nemá na tomto světě ani nejspíše co dělat.

***

Naruto v klidu posedával na místě, kde měli počkat na Jirayu, když do něj Karin strčila s všeříkajícím výrazem. Místní Jinchūriki je přišel navštívit.

„Hoj, Devítko!“ bylo první, co skoro až vykřikl.

„Zdravím?“ dostal ze sebe Naruto.

B se ale jenom zasmál. „Jsi oukej, Devítko.“

Na to Naruto neměl moc co říct, rád byl ‚oukej‘ že ano. „Rád bych si s tebou popovídal.“

„A co je tohle?“ zasmál se B, „nechybí ti ale kuráži, tvá slova musí mít velkou ráži!“ spustil svůj rap a Naruto se musel jenom lehce ušklíbnout, co Jinchūriki, to praštěný člověk, sám byl toho zdárným příkladem.

„Myslel jsem takto,“ vstal Naruto ze svého místa, položil krátce ruku na rameno Karin, aby ji ujistil, že je vše v pořádku a pak udělal pár kroků s nataženou pěstí. „Hm?“ naznačil lehce, svou pěst.

B se ale jenom usmál, a když si ťukli pěstmi, reálný svět jako by přestal existovat. Místo toho ale existovalo jakési nic, neznámý prostor, možná jakási rovina mezi světy, kde se objevil jak Naruto, tak B a jeho démon.

Naruto se ještě otočil za sebe, ale když tam nikoho neuviděl, povzdechl si. „Musíte omluvit Kuramu, nevypadá to, že by si chtěl popovídat.“

„Kurama si vždy myslel, že je nejsilnější, protože měl nejvíce ocasů,“ odpověděl Osmiocasý, „překvapuje mě ale to, že znáš jeho jméno.“

„Je to můj nájemník,“ zasmál se lehce Naruto, „sice neplatí nájem, ale hej, člověk nemůže mít vše, že?“

Osmiocasý zamumlal jenom něco ve stylu, že si myslel, že hlupák je jenom jeho hostitel.

„V tom případě mi dovol představit sira Osmiocasého,“ pověděl B, „slyší ale také na Hachibi-sama!“

„Gyūki,“ povzdechl si radši Hachibi a řekl své skutečné jméno nebo ještě tento blonďatý hlupák poslechne tohoto hlupáka a bude další, kdo mu bude říkat nějakým praštěným jménem.

„Těší mě,“ lehce se uklonil Naruto, „dovolte mi prosím přejít rovnou k věci, nevím, kolik máme času, než nás někdo z vaší vesnice doprovodí.“

B jenom kývnul, a dokonce nepřidal žádný rap, takže chápal vážnost situace.

„Něco mi říká, že víte o skupině Akatsuki, a tak to tu nebudu protahovat, veškeré naše informace má stejně váš Kage. Jejich cíl je ale nás všechny zabít a vyjmout vás z nás,“ ukázal na Gyūkiho, „nemám ani nejmenší tušení, co mají v úmyslu provést, ale jelikož bych měl přitom zemřít, ani mě to nezajímá. Co je ale důležité, že se jim to začíná dařit a každým dalším dnem přicházíme o naše bratry a sestry,“ a po tomhle si dovolil na chvilku vydechnout. „Jestli se jim to podaří, bude konec nejspíše se vším, čeho si vážíme.“

„Co po nás chceš?“ zeptal se Gyūki.

„Schovejte se, ukryjte se, buďte pod neustálým dohledem těch nejlepších, protože Akatsuki se nezastaví před ničím a jestli jednoho dne budou mít všechny…“ nedokončil Naruto, protože by se tak nějak opakoval.

B jenom na chvilku sklonil hlavu a Naruto nemusel být génius, aby pochopil, proč v tomto setkání jsou jenom oni dva, když v Oblačné měli být dva Jinchūriki, takže tohle setkání mělo probíhat ve třech… osud ale chtěl nejspíše něco jiného.

„Yugito dostali před pár dny, takže chápeme, kam tím míříš,“ řekl Gyūki, „B by ti teď jistě řekl, že je zvládneme a není nutné se schovávat, ale Yugito byla silná válečnice a podle její poslední zprávy, nezmohla nic.“

„Nemluv takhle… prosím,“ odvětil B, ale více neřekl.

„Koho potkala?“ odvážil se Naruto zeptat.

„Kakuzu z Travnaté a jakýsi Hidan, oba byli ale podle jejich slov nesmrtelný.“

Na to Naruto pozvedl obočí, když jejich jednotka se dozvěděla, že v Akatsuki je i Kakuzu, který by měl být už tak padesát let po smrti, bylo to překvapivé, ale nesmrtelnost? U obou členů?

„Yugito předala zprávu, že oběma dvěma dala smrtelné zranění, Kakuzu ji jen odvětil něco o chybějícím srdci a ten Hidan začal řvát, že to bolí,“ odpověděl mu Gyūki.

Než něco stačil Naruto odvětit, přišel k němu B i s jakýmsi dopisem, který mu podal. Bylo vidět, že v tomto mezi světě stále fungovali i věci z reálného světa, on měl svůj meč, a tak B mohl mít i tento dopis. Něco mu ale podle písma říkalo, že jej nepsala ta Yugito.

Zaútočili na ní Akatsuki, když odpočívala. Poznala je podle plášťů a samozřejmě podle toho, že to oba sebevědomě prohlásili, prý proti ní nic nemají, ale že démoni jsou zlo, které se musí zastavit. Pokusila se je zastavit vším, co měla, proměnila se i kompletně, ale nic nepomáhalo. Tuhle zprávu poslala přes svou originální techniku jen proto, že si mysleli, že je v bezvědomí, když ten Hidan připravoval nějaký rituál bohu Jashinovi. Dál tam popsala všechny silné stránky, jakože Kakuzu dokázal používat všechny elementy a někdy i čtyři v jednom útoku a Hidan že byl spíše typ na blízko, který bojoval s divnou kosou, která byla spíše stvořená dle jejího názoru na zranění než zabití, což ale odpovídalo smyslu zajetí Jinchūriki. Bylo tam toho samozřejmě víc a Naruto měl co dělat, aby dokázal zabránit slzám v posledních řádcích, kde zněly fráze typu „všechny vás mám ráda,“ nebo „odpusťte mi, že jsem je nezastavila,“ a další co mu trhaly srdce.

„Díky,“ dostal ze sebe Naruto a dopis vrátil, „vím, že jsi nemusel…“

„Musíme stát při sobě, Devítko. Přepsal jsem si její slova, poté co nám je její technika dopověděla. I kdybys nepřišel, poslal bych vám je, klidně i proti rozkazům.“

„Naruto… Naruto Uzumaki,“ snažil se o úsměv, ale moc se mu to nepodařilo. „A… Děkuji.“

„Také ti dám jednu radu, Naruto,“ usmál se na něj B, „Raikage, když se dočetl v té zprávě o části, že Kakuzu je ten, co řeší finance Akatsuki, si pojistil všechny lidi v této zemi nějakou jednotkou. Akatsuki jistě vydělává peníze tím, že sbírá odměny, které jsou vypsané na hlavu důležitým lidem. Nezaútočí nejspíše na naše vesnice, dokud nepůjdou přímo po nás, ale je spousta důležitých osob, kteří jsou třeba jenom civilisté, ale Akatsuki mohou přinést ohromnou sumu peněz.“

„Rozumím, přednesu tuto informaci.“

„To určitě udělej.“

Naruto věděl, že Jiraya bude první, kdo se tohle okamžitě dozví, možná že i on měl přehled o důležitých lidech, ale nikdo nebyl lepší než Jiraya a samozřejmě Hokage-sama. Naruto nevěděl, jestli je Akatsuki tak šílená, aby šla po lidech v jejich zemi, ale jestli ano Nijū Shōtai bude připravená, to věděl s naprostou jistotou.

***

„Díky, že jste sem všichni přišli,“ pověděla Tsunade, když před ní stálo téměř dvacet týmů, které měla na povel. „Mám pro vás dvě důležité zprávy, které nesnesou další odklad.“

Na to všichni samozřejmě kývli, každý ale nějak podvědomě doufal, že má pro ně Tsunade-sama další misi, každý měl motivaci další úkol ukončit úspěšně, ať už to byla pomsta, touha pozměnit misky vah nebo se třeba jenom ujistit, že na to stále mají.

„První zprávou, jak jste pochopili je to, že k bývalému týmu Asuma Sarutobiho se jako vedoucí jounin přidá tady Kakashi a doplní jej zde Matsuri. Gai,“ oslovila hlavního velitele, „rozdělte si velení a funkce dle svého uvážení, znáte se lépe než kdokoliv jiný.“

Gai jenom kývl.

„Druhá zpráva je následující. Jiraya sem poslal znepokojivé informace o tom, že se možná bude konat útok na některé z našich důležitých civilistů, takže Hokage-sama nám dal list všech lidí, kteří by mohli být cílem, a každý tým bude po předem neurčenou dobu přiřazen k někomu a bude mu dělat neustále ochranku. Jelikož všechny tyto VIP osoby jsou v Zemi ohně, bude vás snazší kontaktovat, kdyby nastal nějaký útok na dalšího Jinchūriki.

Shikamaru se chtěl na něco zeptat, ale pohled od Kakashiho mu naznačil, že odpověď pro ně má on sám, a to Shikamarovi stačilo.

„Jestli nemá někdo otázky, přejdeme k jednotlivému rozdělení týmů,“ a s tím Tsunade začala rozmisťovat, kdo půjde ochraňovat koho. Sama ale doufala, že se Jiraya nemýlí, protože jestli ano, právě poslali nejsilnější jednotku po celé jejich zemi.

***

„Tak spusť,“ zapálil si Hokage dýmku, aby byl připraven na případné špatné zprávy. Jelikož si do jeho kanceláře zavolal Jiraya tolik lidí, určitě to nepředpovídalo nějakou párty, ale něco zlého.

„Chci vzít Karin sebou do Myōbokuzan, je na čase, aby se naučila jako moje studentka všechno, co partnerství se žabami nabízí.“

„Schváleno,“ pověděl okamžitě Hokage.

„Dále bych chtěl, aby tady Fū šla také,“ a s touto informací se na ni podíval, „nemohu ti nabídnout žádný trénink navíc, pokud si tam nahoře nenajdeš někoho, kdo tě bude chtít něco naučit ze svého vlastního uvážení, ale budeš tam v bezpečí před Akatsuki.“

„Dobrý nápad,“ odsouhlasil i toto Hokage, „není to ale příkaz, jestli si to nepřeješ…“ dal Fū možnost výběru.

„Měli jsme s Narutem na toto téma vážnou diskuzi,“ prozradila krátce, „naše bezpečí je důležité pro všechny, přijímám tuto velkorysou nabídku.“

Hokage krátce vděčně kývl, a to bylo gesto, které se tak často neopakovalo, že Fū musela potlačit lehké červenání.

„Na důležitou věc ale zde přišel Sasuke,“ poplácal Jiraya jmenovaného po rameni, „vzpomněl si, že Asuma měl divnou reakci, když Deidara prohlásil v jejich boji frázi ‚odměna na hlavu‘ a jméno Asumy.“

Na to se jenom ozvalo lehké plácnutí do čela od Shikamara, že jej to nenapadlo samotného. „Chrám ohně,“ odfrkl si, jak mohl být takhle hloupý.

„Takový je nás odhad,“ kývl Jiraya, „Raikage a B mluvili sice o civilistech, ale chrám ohně je také dostatečně vzdálený od nás, aby tam mohl tento Kakuzu zaútočit a peníze za zabití zpeněžit.“

„Rozumím,“ vydechl Hokage dým ze svých úst, „Tým Kakashi, váš úkol s okamžitou platností je najít bývalého hlavního mnicha Bansaie a jeho tým. Tým Anko na vás bude ochrana celého Chrámu ohně a nynějšího hlavního mnicha Chirikua.“

„Hai!“ ozvalo se hromadně.

„Běžte se sbalit nebo si vzít připravené věci a dostavte se sem pro bližší informace, které vám prozatím připravím,“ nařídil Hokage a všichni až na Jirayu se vydali pryč. „O čem jsi ještě se mnou chtěl mluvit, Jirayo?“

„Vím, že se mnou nesouhlasíš, Sarutobi-sensei a nesouhlasila by se mnou ani Tsunade, ale nemůžeme poslat oba Jinchūriki do bezpečí.“

„Tvůj nápad nebo Narutův?“ povzdechl si Hokage.

„Naruto měl silné argumenty, které s ním sdílím. Yugito použila vše ve svém arzenálu a nedokázala dle jejích posledních slov ani vážně zranit nikoho z týmu, co na ní byl poslán. Gaara byl odveden z jeho vesnice a nikdo se nezmohl pomalu na nic. Pokud nepoužijeme Naruta, budeme muset poslat několik týmů na každé místo, co chceme ochránit, aby měli šanci. Protože v této jednotce je akorát Kakashi a Gai, kteří dokážou jeden na jednoho svést bitvu s někým kalibru Akatsuki.“

„A jak se Naruto tvářil, když ji mu řekl, že jeho síla pramení z toho, že má v sobě Kyuubiho nebo Kuramu, jak ho chce nazývat?“

„Prý mají spolu nějakou domluvu, kterou nechtěl komentovat, ale je ochoten použít jeho sílu, když ví, že ji bude schopen ovládat. Myslím, že ho schopnost B trochu namotivovala, aby se na takovou úroveň sám dostal.“

Hokage si jenom povzdechl. „Pokusím se vymyslet nějaký tým složený z těch nejlepších, kteří budou chránit Naruta na příštích misích, možná je pravda, že bude ve větším bezpečí, když nebude jeho poloha známá, než kdyby byl tady. Ale jestli se něco začne dít a já rozhodnu, že bude poslán k žabám, oba to budete respektovat.“

„To jsem mu přesně řekl i já.“

„Potřebuji slyšet už jenom jedno, Jirayo,“ nadhodil Hokage, „věříš celým svým srdcem tomu, že na to Naruto má?“

Jiraya místo okamžité odpovědi zamířil k oknu a podíval se ven. „Naruto bude ten, co tento svět změní k lepšímu, má něco, co ostatní nemají… Víš, ani to nedokážu pořádně popsat, ale má kolem sebe auru, která tě nutí mu pomoci dosáhnout toho, co si přeje. To je dar, který měl možná tenkrát jenom Hashirama-sama. Nevím, co ale skýtá budoucnost, nemám zdání, s čím se bude muset potýkat na cestě životem, ale něco mi říká, že Naruto je připraven.“

„V tom případě máte moje povolení,“ rozhodl se Hokage, „promluvím si i s Tsunade, aby postoupila v jeho tréninku, až se Naruto dostane zase domů.“

„Řekl bych, že nebudeš tohoto rozhodnutí litovat, sensei,“ pověděl Jiraya a už se připravil na přemístění, „ale oba víme, jak je tento svět nepředvídatelný. Nemůžeme ale přestat věřit, ať se děje co se děje,“ a s těmito slovy byl pryč.

„Doufám, že máš pravdu… ani nevíš jak,“ povzdechl si Hokage do ticha své kanceláře.

***

„Vítejte,“ přivítal je samotný Chiriku, „pojďte dál,“ ukázal jejich týmu, že mohou vstoupit. „Bylo i pro mě překvapením, když samotný Hokage-sama napsal, že se tu ukážete. Znělo to ale důležitě, takže jsme vám zde připravili místo na přenocování a kdybyste cokoliv potřebovali, jsme vám plně k dispozici.“

„Nebudeme vás nějak zdržovat ve vašich obvyklých činnostech, ale za možnost někde odpočinout jsme vděční,“ odpověděl Kabuto, který si dobrovolně bral na starost komunikaci na misích.

„V tom případě za mnou,“ pověděl Chiriku a postupně jim začal ukazovat důležité budovy a tak nějak vyprávět, jak to tam chodí, Naruto ale byl stále trošku ve svých vzpomínkách. Nebylo to přece jenom tak často, kdy se musel loučit u brány s tolika lidmi, protože Karin a Fū můžou být dlouho pryč a to samé se dá vlastně říct i o Sasukem a o něm. Bylo by samozřejmě krásné, kdyby tu s ním mohl být i někdo z jeho rodiny, ale chápal, že každý je potřeba někde a zrovna on je potřeba tady.

***

„Nechceš mi říct víc o tom proroctví?“ zeptala se Karin svého mentora, než zase zmizí a nechá ji tu a Fū samotnou.

„Určitě, posaď se,“ vyzval ji s úsměvem a odložil na chvilku svůj poznámkový blok. „Co všechno ti Fukasaku řekl?“

„Ne mnoho, jenom že je zde jakýsi věštec, který předpoví budoucnost a ta nejdůležitější se týká tebe.“

„Ne tak přímo,“ začal Jiraya, „bylo mi předpovězeno, že jednoho dne bude můj student někdo, kdo změní tento svět a to buď k lepšímu a přivede tento svět ke spáse nebo k jeho skonu. Mám to být já, který svými kroky a činy rozhodnu, jak se tento student rozhodne.“

„Jelikož jsem nebyla předvolána já, není to o mě, že ano?“ zeptala se Karin a doufala v negativní odpověď.

„Nemám zdání, ale žabí mudrc vždy naznačoval, že ten dotyčný bude muž nebo jsem si to vždy tak interpretoval,“ pokrčil Jiraya rameny, „měl jsem ve svém životě jenom dva studenty, Minata už znáš, když teď už všichni víme, že to je Narutův otec a byl to úžasný student, ale bohužel jak všichni víme, nemůže změnit svět někdo, kdo už není mezi námi.“

„A ten druhý?“

„Jmenoval se Nagato, byl to sirotek, kterého jsem potkal asi stejnou náhodou, jako tebe potkal Naruto. On a jeho kamarádi chtěli změnit svět, ale ani jeden z nich nebyl ninja, aby toho mohli dosáhnout. Ano rozumím tomu, co chceš nejspíše říct, člověk by neměl mít sílu proto, aby změnil svět, ale podívej se, kde žijeme,“ rozhodil Jiraya rukama, aby ukázal tak nějak na okolí, „bylo to zrovna poté, co mě jmenovali Sanninem, takže nás vyhledali a poprosili, jestli by je z nás někdo netrénoval. Tsunade je poslala k šípku, Orochimaru je ‚chtěl zbavit trápení‘ a já když viděl Rinnegan v očích jednoho, prozřel jsem, co asi žabí prorok myslel. Vzal jsem je tedy pod svá ochranná křídla a toho Nagata se snažil přesvědčit, aby nahlížel na svět s laskavými city, aby se nechtěl pomstít za smrt svých rodičů. Než jsem je nechal jít svou cestou, myslím, že tento Nagato byl podobný Narutovi víc, než bych byl ochoten přiznat.“

„A co se s nimi stalo?“ zeptala se Karin zvědavě.

„Nevím přesně, ale podle informací co mám, je nechal Hanzo zabít, když jejich skupina začala ohrožovat to, co on si vybudoval.“

„Takže sis našel dalšího studenta? Mě? Když jsou oba po smrti, tak to mám být já, která spasí svět?“

„Nevím, Karin,“ usmál se na ni, „když jsem tě spatřil, věděl jsem, že je v tobě něco speciálního, tvoje city k Narutovi jsou tak nepopsatelné, že cítím, že můžete vy dva něco změnit. Naruto se nevzdá nikdy, dokud to s ním nevzdáš ty… a to ty nikdy neuděláš. Vždy jsem si říkal, že mezi mnou a Tsunade je pouto, které muž a žena, kteří nejsou v manželství nebo nejsou sourozenci, nemohou téměř dosáhnout. Když jsem ale viděl vás… nebudu lhát, že jsem vám i záviděl. Nevím tedy, jestli můžeš být ty ten student z proroctví nebo jestli je to Naruto, či možná i Sasuke, všechny tři jsem vás nějakým způsobem mentoroval, i když tebe nepopsatelně více. Ať už je to ale kdokoliv z vás nebo nikdo z vás, udělám všechno proto, abych neučinil žádnou chybu a to proroctví vyšlo jako spása světa a ne jeho zkáza.“

„Vím, že to dokážeš, Jirayo,“ usmála se na něj, „i když máš své chyby, dělá to z tebe akorát opravdového člověka, místo nějaké iluze, ke které by měl člověk vzhlížet. Jestli se ale mohu ještě na něco zeptat…“

„Ano?“ zeptal se šťastný Jiraya, tohle byla možná největší pochvala, co kdy dostal. Akorát to, že ho Minato a Kushina jmenovali kmotrem Naruta, bylo více.

„Proč sis nevzal Naruta jako studenta? Víš tohle všechno, smlouva se žábami, sennin mód,“ také rozhodila rukama, aby ukázala, co myslí. Jaký učitel, takový student.

„Naruto potřeboval Ameyuri, stejně jako ona potřebovala jeho,“ prozradil Jiraya, „nechtěl jsem do toho zasáhnout. Je jedna věc, že Naruto studuje i s Tsunade, ale vzít ho na tři roky pryč, by pro vaši rodinu bylo těžké. Netvrdím, že když jsem ti nabídl mentorství, že jsem věděl o nějaké tříleté cestě, ale jeden pohled na Naruta s vaší rodinou a Ameyuri celkově mi stačil, abych věděl, že do toho se nechci plést. Naruto si našel svoji cestu i bez mé pomoci a i když mě mrzí, že jsem nesplnil svůj slib jeho otci, že bude pokračovatelem kontraktu se žábami, jsem na něj sakra hrdý, že si našel svou cestou, která ho přivedla ke štěstí.“

„Hlavně se ho nepokoušej odstrčit ze svého života,“ hravě mu zahrozila prstem.

„To bych si nedovolil,“ slíbil Jiraya.

„Máš štěstí, že poznám, když mluvím pravdu,“ usmála se na něj Karin a s posledním pohledem na Jirayu se zvedla a zamířila zpět. Právě teď má odhodlání dokázat cokoliv, a to byl přesně ten moment, kdy by se měl člověk ponořit do tréninku.

Formát pro tisk