Kapitola sedmapadesátá - Patřit do rodiny

Lepší život

Naruto ráno po pohřbu stál v zahradách sídla Senju a očima přeskakoval mezi Shizune držící desky a Tsunade, která byla zamyšlená nad jeho ‚problémem‘.

„Udělej mi stovku kliků na té ruce,“ přikázala Tsunade a Naruto jenom pokrčil rameny a vydal se do práce. Tsunade byla samozřejmě ráda, že mu ruka funguje, jak má, ale jelikož se čerstvě po operaci, která nemá v tomhle světě moc obdoby, ihned vydal do boje proti jednomu z těch nejtěžších protivníků, nechtěla nic ponechat náhodě a Narutovo ‚vše je fajn‘ brát jako oficiální vyjádření doktora.

„Má to nějaký určitý smysl?“ zeptal se Naruto, když byl u posledního.

„Vytvoř mi čakra skalpel nebo prostě to, co dokážeš. Chci vidět, jak ti rukou prochází stálý proud čakry,“ a Naruto, jelikož nedostal odpověď, se smířil s tím, že bude dál provádět pokusy. Držel tedy nataženou ruku a pozoroval, jak Tsunade něco zjišťuje pomocí diagnostických technik, které samozřejmě ještě neuměl. Co dál neuměl, bylo pochopit čísla a názvy, které Tsunade říká a Shizune zapisuje. Nikdo se ale netvářil zklamaně, naštvaně nebo rozčileně, takže vše bylo fajn… ne?

„Zkus mi vypustit velké množství čakry najednou, nějakou ránu pěstí nebo tak.“

„Kam?“ nechápal Naruto.

Tsunade natáhla jenom dlaň.

„Chceš, abych tě udeřil do dlaně svou plnou silou?“ nadzvedl Naruto obočí na znamení zvědavosti a nechápání.

„Stejně ani to komáří štípnutí neucítím,“ odmávla ho druhou rukou Tsunade a povolala do své dlaně taktéž čakru.

„Teď sis o to řekla!“ zahrál vztek Naruto a učinil tak, jak si přála a svou ranou dokázal nadzvednout prach v okolí a způsobit menší vítr, Tsunade ale nevypadala ohromeně.

„No vypadá to v pořádku, tvoje levá ruka je stejně patetická jako ta pravá,“ shrnula to Tsunade a ušklíbla se jeho zamračenému výrazu. „Na chvilku tě připojím k nějakým přístrojům, které budou zjišťovat rychlost regenerace a jiných věcí, jelikož máme kompletní záznamy o tvé pravé ruce, srovnáme, jaký je mezi nimi rozdíl, když výsledky budou u obou rukou stejné nebo ta nová bude lepší, propustím tě do služby.“

„Supr,“ protáhl toto jediné slovo Naruto a nechal se Shizune odvést tam, kam jej napojili na různé měřicí přístroje.

„Chvilku si tu posedíš, Naruto,“ omluvila se Shizune a sedle si kousek vedle něj, aby mu nejspíše dělala společnost. Jejich debata se nestihla ani pořádně rozběhnout, protože Tsunade přišla s vcelku nečekanou návštěvou a tím byl Jiraya. „Budu vedle,“ řekla teda Shizune, protože nemusela být všude, když to nebylo žádané.

„Doufám, že tohle neznamená žádné problémy,“ ukázal Jiraya na přístroje.

„Nepomohl by porazit Sasoriho, kdyby to znamenalo problémy,“ odmávla i jeho Tsunade, „o čem jsi chtěl mluvit?“

„Karin stojí na střeše a prošel jsem to tu dostatečně, abychom se mohli bavit v klidu,“ začal Jiraya tímto, „takže bych začal tím prvním, o čem se Tsunade chce bavit s tebou.“

„A to je?“ nechápal Naruto.

„Danzō,“ nenechal Jiraya promluvit Tsunade, „konkrétně to, jestli to byl on, kdo ti chtěl sebrat tuhle ruku,“ ukázal na jeho novou horní končetinu.

„Na tom není co zjišťovat ne?“ promluvil Naruto, „všichni víme, že to byl on.“

To byl moment, kdy na něj Tsunade i Jiraya koukali, jak kdyby měl o hlavu více a nebyla to ruka, kterou má relativně novou.

„Nevěděla jsem, že tomu věříš,“ dostala ze sebe Tsunade, „myslela jsem, že budeš ten poslední, který bude obviňovat Danzōa.“

„Bývávaly takové časy,“ uznal Naruto bez větších potíží, „Danzō je výborný stratég a ať si lidé říkají, co chtějí, to nejlepší, co mě v životě potkalo, mám kvůli tomu, že byl ochoten jít proti proudu.“

„Proč mi něco říká, že kdyby si přišel pro tu ruku, tak bys mu ji dal dobrovolně z vděčnosti,“ povzdechla si Tsunade.

„Ale nepřišel…“ naznačil Naruto, že se jí nedostane ani potvrzení ani vyvrácení její myšlenky, „důležité je to, že není mnoho lidí, kteří by mou ruku chtěli a Danzō je víceméně jediný, kdo k tomu má velmi silný motiv.“

„A to je?“ zeptal se Jiraya.

„Víte co?“ nadhodil Naruto, „vezmi mě, Sasukeho a Karin do Oblačné a Kamenné a pokud se na to bude Sasuke po tom všem, co se stalo, cítit, tak ti povíme, co chceš slyšet.“

„Co se tím vším má společného Oblačná a Kamenná?“

„Přišli jsme o Gaaru, dvouocasý bude na řadě nebo jestli nejedou popořadě, tak někdo, kdo je mimo vesnici, jak to je u Kamenné,“ vysvětlil Naruto, „musíme je varovat anebo alespoň jejich vesnice, musí vědět, co se bude dít.“

„To je ale nebezpečné, Naruto, furt jsi jeden z jejich dílů, jsi ten poslední, který by měl na takovou cestu jít,“ reagoval Jiraya.

„Ale nakonec budu s Fū ten jediný, který dokáže chápat jaké to je,“ lehce posmutněl Naruto, „stejně jako nejde poslat milionáře do chudinské čtvrti, aby jim řekl, že je v jejich největším zájmu, aby šetřili na vodě a jídle, nemůžeme poslat nějaký tým nebo ještě hůř pitomej dopis. Podařilo se mi zachránit Fū, udělám vše proto, abych se pokusil zachránit i další.“

„Ale-,“ začal Jiraya, ale Naruto jej možná i poprvé v životě přerušil.

„Udělám to tak či tak, Jiraya-sama, buď s vámi, nebo bez vás,“ pověděl Naruto rozhodně, „buď si najdu jounina, který mě doprovodí a nechám si zařídit povolení od Hokageho-sama nebo přemluvím Danzōa, že je to v našem nejlepším zájmu, či napíšu Kazekage-sama, která to pro mě nějak zařídí. Tu další možnost, jak se stanu nukeninem určitě slyšet nechcete, ne že by se to nakonec stalo…“

Jiraya se jenom zasmál, asi mu jeho chování přišlo vtipné nebo mu někoho připomínalo. „Tak se půjdeme teda projít,“ znovu se lehce zasmál, „dá mi to čas, abych s tebou probral ty věci, co jsem chtěl probrat tady a můžu u toho být i Karin, která byla rozmrzelá, že musí sedět na střeše a jenom nás stalkovat pomocí své techniky.“

„Víte, že nás nejspíše slyší?“ radši se Naruto zeptal, ale úsměv nedokázal zakrýt.

„Počítám s tím,“ vrátil mu stejný úsměv Jiraya.

„Chlapi,“ povzdechla si Tsunade, která je celou dobu poslouchala, ale zároveň sledovala přístroje. „Z lékařského hlediska, jsi také v pořádku, není důvod, abych tě tu držela.“

Naruto tak nějak pochopil i nevyřčenou větu. „Z toho psychologického budu také… jen potřebuji více času…“

„Asuma bude chybět všem,“ souhlasila Tsunade a Naruto jí na to jenom trochu sklesle kývl a sundal ze sebe všechny senzory a podobné věcičky, aby se mohl postavit. „Kdy chcete vyrazit?“

Naruto se podíval na Jirayu, který se podíval na něj. „Jestli Jiraya-san souhlasí, vyrazil bych co nejdříve, Sasuke bude rád, že má nějaký cíl a já budu mít lepší pocit, že jsme toto neodkládali.“

„Vyrazíme tedy zítra ráno,“ rozhodl Jiraya, „dojdu za Hiruzen-senseiem a vysvětlím mu to. Buďte dneska doma, ať vás následně nemusím hledat, řeknu vám pak přesnější údaje.“

„Samozřejmě,“ lehce se uklonil Naruto.

„Tsunade?“ vyžádal si Jiraya její pozornost. „Vyřeším s Narutem všechno, o čem jsme se chtěli bavit tady.“

Tsunade nejdříve jenom kývla na souhlas. „Pak mě informuj,“ dodala a po této větě Jiraya odešel.

„Já jsem tady, nemusíte se o mně bavit, jako kdybych tu nebyl,“ ozval se Naruto.

„To je dobře, že jsi tu, aspoň mi vysvětlíš, co mělo znamenat, že by to pro tebe Temari zařídila…“ otočila se na něj s pohledem, který říkal jediné ‚neodejdeš, dokud mi to neřekneš‘ a Naruto se jenom usmál, je jasné, že Tsunade řekne o jejich domluvě s Temari, byla jeho oficiální mentor a samozřejmě to byla také ona, která zažehla to, že vůbec dostal příležitost se s Temari bavit.

***

Naruto seděl sám s Fū, protože chtěl, aby byla jedna z těch, kteří se dozví že Gaara byl zabit a jeho démon byl z něj vyrván a že se to dozví jinak než oficiální zprávou.

„Jak dlouho bude trvat, než si přijdou pro nás?“ zeptala se po chvilce Fū na otázku, která jí pálila na jazyku, co nejvíce.

„Předpokládáme, že to půjde postupně,“ nadhodil Naruto, „proč jinak by byl Gaara první? Proč jim dávat ještě možnost se vzdát?“

„Takže máme třeba půl roku? Jestli dokážu sebrat jednoho z nás každý měsíc?“

„Proto musím do ostatních vesnic,“ povzdechl si Naruto, „Mlžná ztratila své Jinchūriki, to samé se povídá o Kamenné, i proto tam musíme jít jako první, je na čase se vykašlat na nějaké neshody a ochránit své lidi.“

„Vypadá to, že všichni dostaneme domácí vězení,“ pověděla Fū s povzdechem a opřela se o něj.

„A přijmeme to s hlavou vztyčenou,“ řekl Naruto vážně, „vím, co jsem dokázal, když Kurama převzal ovladač mého těla, a to byl zlomek jeho síly, dokážeš si představit, co se stane, když by Akatsuki přišla na to, jak démony vypustit najednou? Všichni bychom se vypařili.“

„Myslíš, že to přijmou i ostatní?“

„Musí… prostě musí. Náš život jako Jinchūriki, je obehnán tím, že chceme, aby nás lidé uznávali, aby nás měli rádi. Snad není nikdo, kdo by schválně neuposlechl dobrou radu, protože by to znamenalo třeba nechat zemřít všechny ty, o jejichž uznání tolik stojíme.“

„Já udělám cokoliv, co si budeš ty přát, to víš,“ ani se Fū neptala a řekla to jako konstatování, „jestli budeš chtít, abychom zůstali tady, budu jen ráda, znamená to totiž žádné strachování, že už se nevrátíš.“

„Neboj,“ usmál se na ni mile, „teď někdy určitě řeší Tsunade nástupce za můj tým, protože všichni tam nahoře,“ naznačil Naruto vedení Listové, „chápou, že když risk Akatsuki je opravdový, není dobré, abych byl v jedné z jednotek, takže nanejvýš pár měsíců, než se vyškolí další tým a bude tvé přání splněno.“

„A pak už nám zbývá jen jediné,“ povzdechla si Fū a podívala se se strachem viditelným v jejích očích na Naruta.

„Vyhrajeme,“ stál si nekompromisně Naruto za svým, „ani Kurama, ani Chōmei nám nevezmou to, co jsme tu spolu budovali.“

Fū se dlouze dívala do jeho očí, a když tam neviděla žádné pochybnosti, jenom se k němu více přitulila.

„Jednoho dne zjistíme, kde je to naše bojiště a pak jim splníme to, co chtějí, ale jestli očekávají, že vyhrají, tak jsou na omylu.“

„Myslíš, že si opravdu přejí to, abychom zemřeli?“ sotva uslyšel Naruto její otázku, jak byla k němu přitisklá.

„Jestli ano, je to pouze naše chyba… Věřím tomu, že naše snaha něco změnila a jestli ne, stejně budeme muset bojovat. Chci, aby Kurama byl můj společník, ale ať už to dopadne jakkoliv, nenechám se jím ovládnout, přišel bych o tebe, o Tayuyu, Karin, Matsuri, Ameyuri… přišel bych o tohle všechno, a to se nesmí stát.“

„Dobrá, věřím ti,“ zašeptala do jeho oblečení a Naruto se na to jenom usmál, byl rád, že byli ostatní šťastní.

***

„Dále,“ ozvalo se kanceláří Tsunade, kterou měla v nemocnici.

„Neruším, Tsunade-sama?“ nakoukl do kanceláře Neji.

„Určitě ne, pojď dál,“ ukázala Tsunade na židli z druhé strany jejího stolu. „Co pro tebe mohu udělat?“

„Částečně se to týká Nijū Shōtai,“ prozradil Neji a posadil se.

„Tak to jsi na správném místě,“ usmála se na něj Tsunade a pokynula, ať začne, kdykoliv bude chtít.

„Naruto na naší poslední misi prozradil vaši snahu o zvýšení počtu lékařských shinobi nebo respektive těch, kteří umí základy. Tuto informaci jsem si i potvrdil v oficiálních veřejných spisech ze schůzek rady, nikde jsem ale neviděl přímo nějaký nábor, chtěl jsem se zeptat, jaké jsou požadavky.“

Tsunade čekala mnoho věcí, ale tohle opravdu ne, Neji byl génius klanu Hyuuga, kterému se předpovídala velká budoucnost a sám Hiashi svého synovce pověřil tou největší důvěrou, tím samozřejmě byla ochrana jeho dcery a budoucí hlavy klanu Hinaty.

„Co tě k tomu přivedlo, jestli to mohu vědět? Jsi už druhý, který po té misi přišel s touto žádostí, ty jsi ale rozhodně mnohem více překvapující.“

„Naruto vám to nepověděl?“ nechápal Neji, a když Tsunade negativně zakývala, i on zůstal na chvilku překvapen, Naruto byl povětšinou znám tím, že povídá, co mu na jazyk přijde. „Naruto na té misi zachránil Tessena pomocí svých lékařských schopností. Byl ale jediný, který dokázal udělat něco z těch několika týmů, které šli na podporu Asumovi. Kdyby nebylo jeho, Tessen by nepřežil, protože lékařská jednotka by nikdy nepřišla včas, chtěl bych také pomoc osudu tím, že budu další, který tyto základy bude umět.“

„Nemusím se ani dívat do tvých spisů, abych věděla, že budeš jeden z nejlepších adeptů na tuto profesi. Byakugan, tvé schopnosti v kontrole čakry, které tu má minimum lidí a tvůj brilantní intelekt, z tebe dělají něco, co si každý lékař jako já přejí. Opravdu jsi si tím jistý? Je to mnoho práce navíc, které bys mohl věnovat tomu, co od tebe požaduje tvůj klan.“

„Hiashi-sama podporuje vše, co může jednoho dne pomoci Hinatě-sama, umět vyléčit její zranění je důležitá schopnost. Jsem pevně rozhodnut se toto naučit, jestli budete o mě stát. Jestliže dokážu zvrátit ruce osudu, udělám všechno, co bude v mých silách,“ pověděl Neji odhodlaně.

„V tom případě se budu těšit na naší spolupráci, Neji,“ vstala Tsunade s úsměvem, který ji nezmizel od doby, kdy Neji řekl, co Naruto dokázal. „Stejně jako Naruto a další budeš nejdříve spolupracovat s Shizune. Věřím, že to ale nebude trvat dlouho a dostaneš se až pode mě.“

„Děkuji za tuto příležitost, Tsunade-sama,“ uklonil se Neji.

„A já děkuji, že jsi přišel,“ odvětila mu Tsunade. Možná že její sen nakonec neskončí jenom jako sen, ale promění se v realitu. Jenom škoda, že to nestačil vidět Dan.

***

„Víš, co máš na starost,“ řekl Naruto, když se loučil s Ameyuri před svým odchodem.

„Neboj, kdyby něco, Fū bude v bezpečí,“ slíbila Ameyuri ale tak, aby to vypadalo, že mu vlastně nic neslibuje, prostě celá Ameyuri.

„Nevím, koho sem budou ochotni poslat, ale musíme bohužel počítat s tím, že si to jednoho dne dovolí, když už to udělali s Písečnou.“

„Nic proti Písečné, tato vesnice má ale více es, přes které by museli projít. Bude to v pořádku,“ znovu ho tak nějak ležérně odmávla.

„Ameyuri,“ řekl Naruto a položil ji ruku na rameno, „musíš dát na Fū pozor, není to o nich,“ naznačil Naruto ty další esa, která ona nadhodila, ale nejmenovala.

„Proč se mi zdá, že se nebavíme o této cestě?“ lehce zvědavě naklonila hlavu.

„Sasuke mi ukázal, jak je život přelétavý hmyz, jednou je tady a pak najednou,“ ukázal rukou gesto, jak něco letí daleko, „puf… je pryč. Pryč, prostě jenom tak. Sasuke byl jeden z mála lidí na světě, kteří se dokázali bránit útoku Deidary a zrovna v tu chvíli tam byl. Asuma furt povídal a chválil Shikamara, jaký je génius, ale byl to on sám, kdo učinil rozhodnutí vzít sebou Sasukeho, rozhodnutí které mi zachránilo nejlepší přátele. Co tím chci říct je to-“ víc nestačil říct, protože mu Ameyuri dala ruku na pusu.

„Nechtěj po mně, abych si vybírala,“ pověděla vážně.

Naruto ale její ruku za pomocí lehké síly odstranil. „Nechci, aby sis vybírala, žádám tě, aby to byla ona.“

„Jak to můžeš vůbec říct?“ pověděla mu naštvaně.

„Fū a Chōmei jsou odpověď na celoživotní otázku, kterou mám ‚mohou být lidé a démoni přátelé?‘ Má matka a její předchůdkyně Mito nastartovali něco, co se mi možná nepodaří nikdy zvrátit. Kurama furt vidí jenom minulost a to špatné, je těžké přesvědčit ho, že to může být i jinak, je nám lidem podobný více, než si myslí a dovolí přiznat,“ trochu se ironicky Naruto zasmál, „Fū to ale dokáže, je báječná a nemám o ní nejmenší pochybnosti.“

„Budu předstírat, že se tato diskuze nestala a doufat, že situace, které naznačuješ, se nikdy nestanou,“ řekla Ameyuri, mávla mu a vydala se zpět domů.

„Máš své tajemství, Ameyuri,“ zastavil ji Naruto v pohybu, „respektuji jej, nemusíš mi o něm říkat, a tak nevím přesně co se děje. Můžeš předstírat, že se tato debata nikdy nestala, jen jestli se dostaneme k momentu, který jsem zmínil, rozhodni se prosím správně.“

Ameyuri ale neodpověděla, a tak tam Naruto zůstal sám, alespoň do té doby, než přišla za ním Tsunade.

„Tebe bych tu nečekal,“ pověděl nyní už posazený Naruto, když svou mentorku poznal.

„Proč jsi mi neřekl, že jsi dokázal někoho vyléčit?“ posadila se vedle něj, bylo by to nejspíše komické pro ostatní vidět princeznu Tsunade a Naruta, jak sedí na zemi.

„Udělal jsem jenom to, co jsi mě naučila.“

„A zachránil jsi člověka.“

„Jsem rád, že jsem to dokázal, ale v kontextu toho, co se stalo, jsem se o tom nechtěl zmiňovat. Nechci nahrazovat špatné zprávy těmi dobrými, protože v naší společnosti to dost často funguje, že se pak na ty špatné zprávy zapomíná.“

„Jsem na tebe pyšná, to je to, co jsem ti chtěla říct,“ prostě řekla Tsunade, „na papíře je teoreticky nemožné, abys dokázal to, co jsi dokázal, ale přesto jsi jej vyléčil. Jsem hrdá a ani nevíš jak.“

„Když se bavíš o nemožném…“ vstal Naruto tak, aby se jí nemusel dívat do očí, „zachraň ji.“

„O čem se to bavíš?“ nechápala Tsunade.

„Zachraň ji… jenom ji prostě zachraň,“ zopakoval znovu a znovu Naruto. Více toho ze sebe dokázat nedostal, a tak zamířil pryč. Možná mu toho chtěla říct více, ale on nemohl říct nic více, a tak toto místo radši opustil, nikdo nepotřeboval vědět, že mu došla slova.

***

„Myslím, že tohle místo je stejně dobré jako každé jiné,“ řekl Jiraya znenadání, a tak nějak dal povel k tomu, aby se utábořili. Nikdo nic nenamítal, Jiraya věděl, co dělá, to nikdo nemohl zpochybnit.

Naruto, Sasuke i Karin věděli, v co tenhle moment mají dělat, jejich funkce byli už rozdány od té doby, co se stali geninové. Naruto šel pro dřevo, Sasuke se vydal ulovit něco k jídlu a Karin měla za úkol prohlédnout okolí. Jak to tak vypadalo, dnešek nebude ale stejný, jako všechny ostatní dny.

„Karin zkontroluj to, vy tu ale zůstaňte,“ ukázal Jiraya na Naruta se Sasukem a následně jim dal mírný povel k tomu, aby si sedli.

„Nikdo v okolí,“ potvrdila Karin po chvilce, a i ona si sedla vedle Naruta.

„V tom případě,“ naznačil rukama Jiraya, „chtěli jste mě tu z nějakého důvodu, poslouchám tedy.“

Naruto na to jenom lehce kývl ale jako první věc, kterou si chtěl ujistit, nebyl Jiraya, ale pohled na Sasukeho. „Chci vědět, že sis nic z toho nerozmyslel.“

„Co tím myslíš?“ nechápal úplně přesně Sasuke.

„To, co jsme projednávali na té lavičce,“ upřesnil Naruto, „chci vědět, že si to stále přeješ celé, ne jenom tu část o Danzōvi.“

„Nic se nezměnilo,“ kývnul Sasuke vážně a odhodlaně.

„Vás se ptát nemusím, kdyby vám Karin nevěřila, ani byste tu nebyl,“ donutil se dodat Naruto a pak i lehce zvážněl. „Tady Sasuke vám něco chce říct o Danzōvi a o noci, která změnila život v celé Listové.“

A Sasuke tedy po chvilce spustil. O spolupráci Itachiho, Shisuie a právě Danzōa, o přehazování očí Sharinganu, o tom, že to byla celá konspirace, kterou odhalil Ao z Mlžné a do které pak předali poslední nutné informace.

„Ta svině!“ bylo jediné, na co se zmohl Jiraya, „je vám ale jasné, že se nikdo z nich nepřizná. Kde chcete sehnat důkaz?“

„Itachi,“ byla automatická odpověď Naruta i Sasukeho, „řekne nám to, ať chce nebo ne,“ pokračoval Sasuke, „možná nemůžeme odpověď vypáčit z našich shinobi, ale z největšího nukenina současného historie?“

„Máte v plánu způsobit malý převrat,“ chtěl se ujistit Jiraya, „jestli tohle Danzō nařídil, pověsí ho za velezradu, Shisui může skončit totožně.“

„Popravili mi celou rodinu, jestli se mě ptáte na to, jestli budu brečet nad hrobem někoho, kdo se toho účastnil… tak nebudu.“

„Respektuji tvé rozhodnutí,“ pověděl nakonec Jiraya, „nebyl bych tu, kdybyste nevěřili, že má loajalita patří vesnici jako celku. Nemám problém spolupracovat na odstranění těch, co se jí snaží zničit. Něco mi ale říká, že tohle není všechno, co jste mi chtěli říct.“

„Chci, abyste vy s Tsunade pomohli vybudovat ze Sasukeho Hokageho,“ řekl Naruto tu bombu, o kterou tu tak nějak šlo, „a chci, aby až se to stalo, byla Karin jeho pravá ruka. Není na tomto světě bohužel nic větším darem než vědět, kdy člověk lže a kdy je upřímný, a to mu Karin dopřeje.“

„O čem to mluvíš?“ ozval se jako první Sasuke.

Byla to ale Karin, která o tomto rozhovoru věděla dlouho dopředu a která taktéž monitorovala to, jestli si Sasuke opravdu přeje to, co slíbil Narutovi, takže mohla v klidu promluvit. „Moje schopnost mi dokáže říct, jestli člověk lže nebo mluví pravdu. Bez výjimek. Jestliže ten dotyčný není stroj, dokážu to poznat,“ a když viděla, jak se Sasuke k něčemu nadechuje, „a ne, nemám teď náladu na hru ‚co si zrovna myslím‘.“

„Nic takového jsem říct nechtěl,“ dodal Sasuke pro jistotu.

„Chtěl jsem, aby byla Karin jednoho dne Hokage,“ promluvil Jiraya, „proč bych se měl spokojit s něčím jiným?“

„Protože je to ten epilog, se kterým byla Listová založena,“ usmál se Naruto, „Hashirama-sama vždy snil o tom, že Listovou povede k lepším zítřkům nějaký Uchiha, měl nejspíše na mysli Madaru, ale všichni víme, jak tato myšlenka skončila.“

„A také proto, že bych byla radši ve stínu než celému světu na podnosu. Nikdy jsem nebyla ta, co chce stát pod reflektory a pokud to není nutné, nechci to měnit.“

„A taky proto, že je to Narutovo přání co?“ odfrkl si Jiraya pobaveně, „takže vy tři jste saninové této generace jo? Nevypadáte na to,“ nedokázal si odpustit s humorem.

„Jako kdybys byl ty někdo, než tě jmenovali,“ vrátila mu to Karin.

„A když už jsme upřímní, nemyslím si, že jsem nikdo,“ postavil se tak nějak Naruto, „jsem syn čtvrtého Hokageho, jsem partner nejsilnějšího démona, tvůj kmotřenec a držitel jména, kterého jsi mi věnoval,“ spustil Naruto, „a já na tomto světě vytvořím mír a zastavím boje… ne ale sám. Musí mi k tomu pomoci budoucí Hokage a jeho rádce,“ ukázal Naruto na své přátele, „pomůže mi k tomu i Mizukage a Kazekage, pomůže mi k tomu i Tsunade, pomůžete i vy?“ a s těmito slovy Naruto natáhl k Jirayovi ruku.

„Cokoliv, co si budeš přát, Naruto,“ a s těmito slovy se Jiraya vykašlal na nataženou ruku a rovnou jej obejmul, „jen mi prosím odpusť to, že jsem nebyl chlap, abych za tebou jako správný kmotr zašel.“

„Patříš do rodiny, tam není co odpouštět,“ pověděl Naruto s úsměvem a vychutnával si toho momentu. Možná že když to zjistil, byl naštvaný nebo smutný, ale i když za správného muže mluví činy, nikdo nemůže vinit nikoho z toho, že má strach. On sám jej měl každý den. Strach o to, že ztratí všechno, co má, tedy svou rodinu a své přátele.

***

„Je to divné, když někam jdeš a sleduje tě několik párů očí na každém kroku,“ postěžoval si Naruto, když jejich tým vedla jednotka z Kamenné k Tsuchikagovi, jak si vyžádali.

„A to nevíš, jak se cítím já, když vidím všechny ty ostatní,“ odvětila mu Karin a jenom rukou naznačila, kde jsou další pozorovatelé a hlídky.

„Buďme rádi, že nám vůbec audienci dovolí, kdybyste tu neměli mě, myslím, že byste je k tomu nedokázali přemluvit,“ prozradil Jiraya a na tohle neměl nikdo, co říct, tak jejich odpověď bylo pouze ticho. V tomto rozpoložení vydrželi až do té doby, než došli k největší budově celé Kamenné, tedy věži Tsuchikage.

Jejich ‚doprovod‘ jim ukázal na dveře, a tak tedy vstoupili. Netrvalo to ani dlouho a stáli před kanceláří nedůležitějšího člověka této vesnice. Naruto i všichni ostatní si pamatovali důležité věci, které jim Jiraya řekl. Nemluvit, dokud se jich nikdo na nic nezeptá, nekomentovat povahu Tsuchikageho ať se jim zdá jakákoliv a nedělat nic, co by mohlo vypadat podezřele.

Pak se ale ozvalo to magické ‚dále!‘ a už nebylo cesty zpátky, jak se říká.

„Tsuchikage-sama,“ lehce se uklonil Jiraya, „děkuji, že jste si na nás našel čas,“ jeho úklonu samozřejmě následoval i jeho tým.

„Samozřejmě,“ odvětil jim Ōnoki, „není to každý den, kdy přijde sem jeden z Sanninů.“

Jiraya ihned pochopil, co tím Tsuchikage chce říct a to bylo, co že tu vlastně chtějí.

„Hokage-sama nás sem poslal se zprávou, které by vás mohla zajímat,“ vyndal Jiraya svitek, pro který si došel Akatsuchi, Tsuchikageho pravá ruka.

„Věřím, že to ale není všechno, proč jste tu,“ pověděl Ōnoki, když Akatsuchi shledal, že svitek je bezpečný a mohl se tak do čtení pustit.

„Vskutku není,“ pokračoval Jiraya, „ve svitku najdete informace o organizaci Akatsuki, kterou nejspíše znáte,“ naznačil, ale neřekl na plná ústa to, že všichni tak nějak ví i to, že si je Tsuchikage občas najímá na svou špinavou práci. „Právě Akatsuki má v plánu chytit všechny Jinchūriki a nejspíše použít sílu všech démonů k útokům na naše vesnice.“

„Hokage-sama tvrdí, že je Deidara po smrti,“ podíval se na ně Ōnoki s nic neříkajícím pohledem.

„Ano to je pravda.“

„Hm,“ skoro si až Ōnoki odfrkl, jako kdyby nechtěl přiznat to, že se ho ta zpráva dotkla. Po chvíli se ale znovu pustil do čtení. „Zajímavé informace, vyřiďte mé díky,“ shrnul veškerou slušnost Tsuchikage do této krátké věty, „co ode mě ale chce Hokage-sama přesně?“

„Jestli byste nesvolal své Jinchūriki do vesnice, aby se k nim Akatsuki nemohla dostat,“ řekl poklidně Jiraya.

„Pozdě,“ nyní už si Ōnoki odfrkl opravdu, „Han už byl unesen a i kdyby nebyl, stejně by se nikdy dobrovolně nevrátil.“

Když tohle Naruto slyšel, měl chuť do něčeho praštit, ale ruka Karin, které skoro až kouzelně přistála na jeho rameni, jej alespoň na tento okamžik uklidnila.

„A druhý Jinchūriki?“ donutil se Jiraya zeptat.

„Opustil vesnici, aby dokázal svého démona lépe poznat,“ prozradil Ōnoki, „tuto informaci berte jako mé ‚poděkování‘ za to, o co jste se podělili vy. Jestli si ale myslíte, že Rōshiho najdete, říkám vám rovnou, že je to nemožné.“

Naruto stěží polkl výkřik: „Vždyť ho musí někdo varovat!“ naštěstí ho ale zastoupil Jiraya, jen trošku otázku zdokonalil.

„Bylo by příhodné, kdybyste se jej pokusil kontaktovat, pokud bude mít Akatsuki přístup k dalšímu démonovi, může to mít až děsivé důsledky pro naše vesnice.“

„Vašeho názoru si cením,“ řekl Ōnoki, ale každý pochopil ten význam, že si můžou své rady strčit někam.

„V tom případě mi ještě věnujte chvilku vašeho času na téma chuninské zkoušky,“ změnil Jiraya pro jistotu téma a přešel na to sekundární, se kterým sem zamířili. Hiruzen pochopil, že by mohli mít i problémy s audiencí, takže jim rovnou dal za úkol vyřešit příští chuninské zkoušky, které má na starosti Písečná s Listovou, které se na ně spojili. Protože když se řeší toto, nikdo neodmítne vyslaného posla, protože by vypadal v očích ostatních slabý. Popravdě to ale Naruta nezajímalo, to co nechtěl slyšet, se dozvěděl. Kamenné je úplně ukradené to, co se stalo a stane s jejich Jinchūriki a nikdo jejich názor nezmění. Což znamenalo jenom to, že jej mohou najít sami, což je nereálné nebo doufat, že Akatsuki tohoto Rōshiho nikdy nenajde a jestli tamto bylo nereálné, tak tohle bylo doslova utopické. Jedna horší zpráva než druhá, a to se ani nebavil o tom, že celé jeho uklidnění směrem k Fū bylo založeno na něčem, co už dávno neplatí. Akatsuki nesbírá podle čísel a kdokoliv může být na řadě, možná on a možná i dokonce Fū. Život se vždy dokázal zkomplikovat, když člověk začal tvrdit to, že horší už to být nemůže.

Formát pro tisk