Kapitola pětapadesátá - Čas, který nám byl dán

Lepší život

„Pozor!“ zakřikl jeden z jouninů a okamžitě se vrhl před ostatní a začal tvořit ohromnou zemskou bariéru. Ostatní měli možná pomalejší reflexy, ale okamžitě pochopili to samé, to co se na ně řítí, je sakra nebezpečné.

„Přilepte se čakrou k zemi!“ křikl ještě Gai a stejně jako ostatní sledoval, jak ho obklopuje ohromná bariéra. Nebylo to moc odlišné od toho, co prý musela jejich jednotka vytvořit, aby je nezasypala jeskyně, akorát tato bariéra byla mnohem silnější, protože každý věděl, že tlaková vlna z výbuchu, co se na ně řítí, je jedinečná a nikdy předtím neviděná.

Každý za kraťoučký moment pochopil, že nebýt bariéry, asi by se všichni pěkně prolétli a to ne tím příjemným způsobem, o kterém někteří lidé sní. Naštěstí byli dostatečně daleko a několika stupňová bariéra byla dostatečně silná, aby to přežili bez následků.

„Ještě, že nás Asuma-sensei varoval, abychom se stáhli,“ ozvala se Ino, která byla jedna z mnoha, kteří vyrazili na pomoc. „Asuma-sensei…“ došlo Ino okamžitě.

Gai pochopil toto mnohem dříve, ihned jak uviděl světelnou záři. „Sundejte to,“ přikázal těm, kteří stále pro jistotu drželi bariéru kolem nich, když ta opadla, všichni mohli vidět, jak vypadá pustina. Nejsilnější a nejstarší stromy vydržely, ty ostatní skončily jak po nárazu tsunami, stejně jako víceméně vše ostatní.

„Sakra,“ ozval se někdo jako první, ostatní se jenom drželi za ústa, někteří dokonce padli na kolena.

„Gaara také přežil Bijūdamu,“ dostal ze sebe Naruto, „jistě to přežili... museli.“

„Tohle způsobí Bijūdama?“ zeptala se Ino, která byla u toho, když ji Naruto vyprávěl, že má v sobě ukrytého démona.

„Bude to v pořádku,“ položil ji Naruto ruku na rameno, aby ujistil ji i sebe.

„Vyrážíme!“ nakázal Gai a jako první vyběhl do míst, kde podle všeho měl bojovat Asuma a jeho tým.

„P-omoc,“ ozvalo se ve vysílačce.

„Asumo?“ odpověděl mu jeden z jouninů.

„Negativní,“ ozvalo se, „byli jsme jeho pozici nejblíže, než přišel rozkaz stáhnout se… mám tu zraněné… prosím pomoc…“

„Co přesně se stalo?“

„Nestačil jsem vytvořit silnou bariéru, výbuch nás odhodil pryč. Vedoucí jounin je v bezvědomí… a… můj kolega je napíchnutý na silnou větev… ztrácí hodně krve.“

„Jaké jsou vaše souřadnice?“

„Vydržte,“ ozvalo se, „mapa je poničená, vyšlu světlici,“ a s tím všichni po pár sekundách uviděli vylétnout červenou střelu do vzduchu.

„Mám je,“ řekl Neji, když se na ně zaměřil pomocí Byakuganu.

„Kabuto-.“

„Slyšel jsem,“ ozvalo se od Kabuta přes vysílačku, „pošlu vám tam jednoho z Písečné, jsme ale od vás daleko, musí ho někdo stabilizovat.“

„Nejsem lékař, Kabuto-san,“ ozvalo se smutně, „ani Takajō není… prosím pomozte.“

„Zvládnu to,“ prohlásil Naruto po jednom oddechu, který každý pochopil, že byl pro dodání sebedůvěry. „Dej mi tu vysílačku,“ vykašlal se Naruto na nějakou slušnost, teď byla potřeba rychlost. „Kabuto… možná dokážu na chvíli pozastavit krvácení, více mě toho Tsunade nedokázala naučit.“

„Budu tě když tak navádět vysílačkou, to zvládneš.“

„Neji, Lee, běžte s Narutem, vy dva také a dejte někdo Narutovi vysílačku,“ ukázal na dva další jouniny, kteří mu jen kývli. „Kdyby něco chraňte Naruta, je momentálně jejich jediná naděje, vy ostatní se mnou, musíme jít na pomoc Asumovi. A někdo také pošlete zprávu Tsunade, chci mít na cestě lékařskou jednotku, začíná se to tu srát. To samé chci z Písečné, Anko říkala jsi něco o zázračné lékařce ze Suny, teď má možnost se předvést. Akimichi,“ pokračoval Gai směrem k Chōjimu, „chci jednu z těch pilulek, co máte oblíbené, Naruto ji bude potřebovat, až bude lékařskému týmu doplňovat čakru.“

Všichni jenom kývli nebo jinak potvrdili, že rozumí. Gai věděl, co dělá a v časech, kdy se hodně lidí hroutilo pod tíhou ztrát, bylo potřeba, aby je někdo vedl… a nebylo mnoho lepších, než byl Gai.

***

Naruto jakmile uviděl možná i svého prvního pacienta, ztratil veškerou odvahu. Když slyšel, že je ten člověk zraněný, nevěděl, co si představovat, ale ležícího člověka, kterému z břicha koukala obrovská větev, si rozhodně nepředstavoval.

„Sundali jsme ho ze stromu,“ začal ze sebe sypat ten, co je přivolal, „tu větev, jsme nechali na místě, nemá se vyndávat… že?“

„Nemám zdání,“ přiznal Naruto stále mimo, ale když do něj Neji lehce strčil, udělal těch pár kroků a klekl k onomu zraněnému. „Jak se jmenuje?“ pověděl a ukázal, že můžou povolit v tlačení obvazů směrem k otevřené ráně.

„Tessen… Tessen Togeito,“ dostalo se mu odpovědi.

„Dobrá, šance že někdo ví jeho krevní skupinu?“ zeptal se, „ne? Nevadí,“ pro jistotu Naruto ubezpečil, že se nic neděje. Když viděl zraněného před sebou, tak díky šoku zapomněl i to, jakou má krevní skupinu on.

„Najdu to,“ rozhodl Takajō, který najednou nevěděl, co má dělat a chtěl být nějak užitečný.

Naruto jenom kývl a vyhrnul si rukávy. „Kuramo… prosím… nepřekážej teď,“ pověděl si šeptem sám pro sebe a s těmito slovy spustil svou čakru a pomalu ji začínal přeměňovat na tu zelenou.

Neji viděl, jak Takajō chce říct, že už to našel, ale Neji jej zastavil zvednutou rukou. Naruto mu cestou až moc dobře vysvětlil, že bude potřebovat, co největší klid, aby dokázal udržet kontrolu čakry na takové úrovni, jaké je potřeba. Neji stále prohlížel okolí, když si všiml, že se k nim blíží další tým a tak se jim vydal naproti, aby nerušil rozhovorem.

„Viděli jsme světlici, co se stalo?“ ozval se vedoucí týmu a Neji viděl, že jednoho člověka taktéž nesou na zádech, byl při vědomí, ale nejspíše v nadprůměrných bolestech.

„Výbuch zde způsobil rozsáhlá zranění, co se stalo vám?“

„Taktéž výbuch,“ prohlásil vedoucí mise, o kterém Neji věděl, že je Maen Nara. „Máme zraněného a kompletně nefunkční vysílačku, jak je na tom Asuma a Shikamaru?“

„Prozatím nejsou informace,“ ozval se jeden z jouninů, který sem byl poslán Gaiem. „Někdo z lékařů je ale na cestě a máme funkční vysílačku, jestli chcete nové rozkazy.“

Maen čekal mnoho věcí, když přišel blíž, ale Naruto Uzumaki používající léčebné techniky, nebyla jedna z nich. „Mám tu i nějakou medicínu našeho klanu, myslíte, že mu pomůže?“ ukázal – možná zbytečně – na Naruta.

„Nepřál si být rušen, jenom v kompletním soustředění dokáže udržet to, co dělá.“

„Samozřejmě,“ pokýval Maen, „jelikož nevíme, co se stalo s Deidarou, vezmu si předsunutou hlídku a budu kontrolovat nebe, postarám se o to, aby se k Narutovi nikdo nedostal,“ slíbil Maen a ukázal pomocí znakové řeči své jednotce, ať si dají pohov a dávají pozor na svého zraněného kolegu.

„Rybu jsem oživit nedokázal, ale ty to přežiješ jasné?“ ozvalo se od Naruta frustrovaně.

„Nepotřeboval klid?“

„Nejspíše jenom od nás,“ odtušil Neji.

Maen se jenom zasmál, neřekl by, že tento krátký smích tak strašně potřeboval. „Neji? Kdybys něco viděl, dej mi vědět, spoléháme na tvé oči,“ a s tím opravdu zamířil několik desítek metrů dopředu, vyskočil na jeden holý strom a začal hlídkovat.

Neji jenom kývl, i když to bylo v tuto chvíli zbytečně gesto. Co ale zbytečné gesto nebylo, je sledovat okolí a zjistit, kdy se lékařský shinobi s doprovodem přiblíží. Naruto v tuhle chvíli potřebuje ujištění, že se pomoc blíží, stejně jako on potřeboval ujištění, že je Asumův tým v pořádku. Všichni tak nějak ale v koutu srdce věděli, že toto se nestane, možná proto se Naruto snažil překonat něco, na co nebyl trénován, aby když překoná toto svoje nemožné, bude mít více důvěry v to, že to přežil i Asuma, Izumo, Shikamaru a Sasuke. Neji ale věděl o osudu téměř vše. Všichni tam měli zapsán čas, který jim byl dán… samozřejmě nic neříkal nahlas, i on chtěl věřit, že bude vše v pořádku.

***

Sasuke se ještě chvíli díval za bílou září, která se objevila vedle něj, prošla jím a pokračovala dál. Vše, co toto světlo vzalo, bylo nenávratně pryč. Příroda utrpěla ohromný šrám do své krajiny. Flóra se vypařila, fauna neměla šanci se měřit s ničivostí toho, co přišlo. Bylo to jako stát v místě bez života, přesto ale jeho existence toto popírala či ignorovala. Jeho oči jej následně donutili mrknout, a když tak udělal, nahlédl na svět už pouze jedním okem. Ani nevěděl, kde se to v něm vzalo, ale zcela automaticky si převázal ochranou čelenku tak, aby zakrývala nyní už zničené oko. Nic se nezmění, všichni budou vědět, že se něco stalo a někteří budou vědět, co přesně stalo… možná že alespoň na nějaký moment se chtěl uchránit před lítostivými pohledy… nebo možná jenom na chvilku si chtěl ještě nalhávat, že se nic nestalo a že tuto bitvu vyhráli…

***

Neji okamžitě poznal, že se lékařský tým blíží a tak dal signál všem ostatním, že se neblíží nepřátelé, protože rozruch bylo to poslední, co teď potřebovali. Naruto byl sice v nějakém druhu transu, ale stejně dokud to nebylo nutné, nechtěl jej z něj vytahovat. On z různých knih věděl, jak je léčení náročné a kolik to vyžaduje tréninku, takže hodlal respektovat přístup, který si Naruto pro sebe zvolil. Samozřejmě nebyl ale jediný. Shinobi Listové, kteří prošli akademií a dávali při ní alespoň minimální pozor, věděli, že příkazy lékařského shinobiho se vždy museli respektovat a dávat pozor na to, aby se mu nic nestalo.

„Přichází?“ zeptal se Lee tiše.

Neji jenom kývl a ukázal rukou do míst, odkud přicházejí.

„Aspoň nějaká dobrá zpráva,“ kývl lehce Lee, „z vysílačky zatím nic, sice je ještě dost brzo, aby tam nás tým doběhl, ale…“

„Třeba mají jen porouchanou vysílačku.“

„A žádné světlice?“

„Kdybych šel s nimi, věděli bychom to dříve,“ poukázal Neji na schopnost Byakuganu, „ale tohle je taktéž nesmírně důležité.“

„To je,“ souhlasil Lee a natáhl ruku, aby ji položil Nejimu na rameno, pak si to ale v prostředku cesty rozmyslel a dal ji zpět k tělu. „Každá sekunda byla drahá.“

Neji jenom znovu kývl. Věděl, že kdyby byl v týmu, který hledá, dokázal by je navádět lépe a mohli by tam být dříve. Taktéž si ale stál za tím, že jít sem byla možnost zachránit život, jít tam… něco mu říkalo, že to bylo nahánění se za fantazií a nadějí.

Netrvalo to dlouho a tříčlenný tým přišel, Neji poznal Sekku, který byl jistě ten zavolaný lékař a toho doprovázel jeden z jouninů z Písečné a jeden od nich.

„Jaký je jeho stav,“ nechodil Sekka kolem horké kaše.

„Nízká srdeční frekvence,“ promluvil Naruto, aniž by zvedl své oči z práce, kterou dělá. „Podle rady Kabuta, jsem mu dodal Zōketsugan, abych mu zrychlil tvorbu všech těch potřebných věcí,“ naznačil Naruto, protože furt tak nějak moc netušil, jak to v těle funguje a už vůbec ne, co pilulka na zvýšení krve vlastně dělá, kromě toho očividného, co měla v názvu. „Mimo to se snažím zastavit krvácení, ale to, co mu trčí z těla, to dělá trošku problematické.“

„Chápu,“ řekl Sekka to první, co mu přišlo na mysl. „Chlapy, pomozte mi, dostaneme ho z té větve,“ a s tím se kolem něj objevilo dostatek shinobi, aby dokázal pohnout stromem, a ne jenom větví. „Opatrně to z něj vytáhneme, co nejméně hýbat jak s tělem, tak s tím klackem, položíme ho na nějakou deku, tak tady něco takového připravte a někdo rozdělejte oheň, bude potřeba.“

Jak Neji už jednou zmínil, všichni v Listové byli naučeni poslouchat lékařského shinobiho, ten chtěl oheň a nějakou deku? Deku a oheň dostal.

„Připraveni?“ počkal si Sekka na souhlas, „tři, dva, jedna,“ a s tím z něj vytrhli to, co tam v žádném případě nepatřilo. Pak jej okamžitě a opatrně položili, a jakmile on spustil své lékařské jutsu, dali mu všichni dostatek prostoru, teda kromě Naruta, který seděl stále vedle něj a možná i v transu stále zapnutou svou techniku. „Dokážeš se soustředit na nápravu kostí?“

Naruto kývl, nevěděl sice moc jak, ale lepší bylo se na něco soustředit, než nedělat nic… a dokud měl co dělat, nemusel se koukat na své kompletně zakrvácené ruce.

„Odvedl si dobrou práci,“ řekl Sekka po chvíli, „jen je škoda, že znalosti jako máš ty, nemá alespoň jeden v každém týmu.“

„Byl jsem tak trochu pokusný králík,“ pověděl Naruto nezúčastněně, „Tsunade se už desetiletí snaží prosadit přesně tuto myšlenku, aby každý tým měl alespoň základního lékaře. Je to ale těžké… nebo to je teda důvod, který dostávala. A tak udělala to, co dělají ženy nejraději. Rozhodla se ukázat, že my chlapi nevíme, o čem mluvíme.“

„Tím, že to naučila tebe?“ moc nechápal Sekka.

„Jo… v celé Listové je možná pár jedinců, kteří mají horší kontrolu čakry než já, takže když to zvládnu já, dokáže to i většina.“

Sekka se musel lehce ušklíbnout, tohle byl velice originální způsob. „Dle toho, co jsi dokázal, bych řekl, že je Tsunade-sama na správné vlně.“

„Ještě zkrátit můj trénink na něco, co nebude trvat kolem dvou let, možná jí začne někdo brát i vážně.“

„Myslím, že po dnešku budeš ty a Tsunade-sama mít několik zastánců,“ naznačil jak zraněného, tak celou tuto jednotku.

„Snad ano, stejně ale budeme potřebovat lidi, jako jste vy,“ naznačil Naruto opravdové lékaře.

Sekka se jenom usmál. „Znáš to rčení o tom, že řetěz je tak silný, jak jeho nejslabší článek, že? Když se zranění dostanou včas do nemocnice, můžeme něco udělat my, všechno je to jenom o spolupráci.“

Naruto jenom kývl.

„Kazekage-sama mi následně řekla, co se stalo tam v lese, jak jsi je pustil domů,“ pokračoval Sekka a bylo vidět, že to potřebuje ze sebe dostat. Naruto se na něj krátce podíval s otázkou. „Nejsem v tomhle nějak moc dobrý a už mám nějaké ty roky, abych si pamatoval, že mezi našimi vesnicemi to nebylo vždy skvělé… co chci ale říct, že tam v lese ses rozhodl správně, nikdo by nemohl říct nic, kdyby ses v zápalu boje či pomsty rozhodl Kazekage-sama a její bratry zabít,“ trošku jeho grimasa zhořkla, „bylo a je mnoho těch, kteří by této situaci využili, ty ale ne. Za to máš náš dík.“

„Každý dělá to, co může,“ poukázal Naruto na to, že Sekka jako člen Písečné léčí někoho z Listové a že další členové léčí zase další.

Sekka na to jenom kývl. Bylo nejspíše těžké na to najít správnou odpověď. Co ale těžké nebylo, je zvyknout si na to, že někdo z cizích vesnic vám kryje záda. Ano trvalo to sice zhruba tři roky, než se vyřešilo papírování o spojenectví a než si lidé začali alespoň částečně věřit. Každou podobnou misí, kterou dělali společně, se lidé pomalu přestávali koukat přes rameno. Ano, stále měl člověk reflex uskočit, když někdo ze spojenců vytahuje kunai, protože co by kdyby, ale za ty tři roky se nic takového nestalo. Možná proto, že jak Hokage, tak Kazekage posílali na mise takové, kteří neměli chuť po pomstě, a možná to bylo jenom štěstí. Ať tak či tak, bylo to mnohem lepší období než jakékoliv jiné, na které si Sekka dokázal vzpomenout.

***

„Co pro mě máš?“ zeptala se Tsunade, když našla ve svém domě a k tomu ještě v temné, opuštěné místnosti informátora, kterého jí a Narutovi zajistil její dědeček.

„Tsunade-sama,“ pozdravil onen informátor a lehce sklonil svou hlavu na znamení úcty. „Provedl jsem to, co jste si přála.“

„Nikdo tě neviděl?“ zeptala se Tsunade překvapeně.

„Přiznám, že nebylo nejjednodušší se dostat až k vězni a k informacím, které jste si přála,“ začala ona postava, „ale mé infiltrační techniky jsou velmi všestranné.“

„To nejsou dobré zprávy,“ zamračila se Tsunade, „nic proti tobě, ale když ses tam dostal ty, neříká to moc o celkové bezpečnosti nejhlídanějšího vězně, kterého máme.“

Postava před ní jenom pokynula hlavou, že její větu nebere jako urážku. „Očekával jsem, že toto řeknete, postaral jsem se tedy o to, aby kdyby se něco v následujících dnech stalo, abych o tom věděl. Pokud si to budete přát, můžu svou techniku obnovovat pravidelně,“ a s tím naznačil, ale neřekl, že každý další pokusem riskuje odhalení a také to, že o tom budou vědět, neznamená, že tomu dokážou včas zabránit.

„Až ta tvoje technika skončí, napíšeš mi zprávu a já ti dám vědět, jak budeme dál postupovat.“

„Samozřejmě, Tsunade-sama.“

„Tak ukaž, co máš,“ a s tím její informátor vytáhl několik svitků, které rozmístil po stole. Tsunade se tedy přiblížila blíž, aby v té tmě viděla, co nejvíce detailů. „Co si myslíš ty?“

„Porovnal jsem mnoho věcí. Výška, váha, poměr hrudi k trupu a tak dále,“ naznačil a poukázal na čísla a slova na jednom ze svitků. „Musím ale uznat, že nemám mnoho údajů z dob před několika lety, kdy jsem byl v kontaktu s téměř všemi Root jednotkami, ale moje paměť je stále výborná. Většina Root jednotek byla odhalena, ať už díky rozkazu Hokageho-sama nebo, že museli svou masku sundat kvůli nějaké misi.“

„Hádám, že ne všichni,“ pověděla trochu kousavě Tsunade.

„Vskutku, vím o čtyřech členech, kteří nikdy v životě nesundali masku v přítomnosti někoho jiného, než je Danzō samotný. Jejich přezdívky jsou podle abecedy Dajimu, Hyō, Tera a Terai. Také ale nesmíme zapomenout na veterány Rootu, kteří tu mohli být i za doby Čtvrtého Hokageho, tyto lidé už nejsou aktivní složkou, a tudíž o nich nemám žádné informace.“

„Odhadla jsem věk našeho vězně okolo třiceti let,“ nadhodila Tsunade, „přesně by se to dalo zjistit až po smrti podle stáří kostí…“

„V tom případě můžeme nejspíše vyloučit Hyō,“ zapřemýšlel informátor, „jeho věk odhaduji okolo 20 let.“

„Radši ho tam nechme,“ povzdechla si Tsunade, bylo smutné, že jako nejlepší lékař, neměla přesnější informace, aby mohli hledání zúžit.

„Jak si přejete,“ souhlasil, „co se týče těch dalších, je to ještě mnohem těžší, všichni teoreticky splňují váš věk, co se týče hmotnosti a různých měr, viděl jsem je pouze s obvyklým pláštěm s kapucí, který moc neprozrazuje o tom, jak postava pod ním vypadá.“

„Co se týče výšky, podle informací, které jste mi zajistila, bych odhadoval, že Dajimu a Tera, jsou z mé paměti této hodnotě nejblíž, Terai byl o něco větší, samozřejmě je nutné přijmout to, že různé boty mohou tyto hodnoty různě posunout.“

„Co budeš ode mě potřebovat, abys to mohl lépe určit?“

„Nahrávku hlasu,“ odtušil informátor. „Když zajistíte vzorek originálního hlasu a ne nic hraného, možná bych to po paměti dokázal přirovnat k někomu určitému. Stále ale připomínám, že jestli to byl někdo, koho jsem nepotkal, neřekne mi to nic.“

„Vyloučí to ale všechny ty, co si poznal ne?“

Informátor ji dal mávnutím ruky za pravdu.

„Dobrá práce,“ pověděla Tsunade po chvíli, „postarám se o tyto svitky jako vždy.“

„Nechám to tedy ve vašich rukou,“ zkonstatoval informátor a s tím se zvedl.

„Chci, abys věděl, že jsi toho udělal více, než všichni oficiálně pověřeni a také chci, abys věděl, že si toho nesmírně cením.“

Informátor jenom sklonil hlavu na znamení díků, už se chtěl rozloučit a zmizet z jejího sídla, když ještě uslyšel: „Pracuji na tom, o co jsi mě požádal, vím, že to neděláš jenom kvůli tomu, ale i tak udělám vše, co mohu,“ a když si toto vyslechl, už nebylo nic víc, co by museli řešit, a tak zůstala Tsunade v této místnosti sama. Měla teď dostatek času, aby si vše důkladně přečetla a prohlédla, teprve pak bude na čase, aby tohle prokonzultovala s Jiraya. Kdo ví, třeba se shodnou na tom, aby se zeptali Kabuta, co si myslí anebo se shodnou na tom, nikoho dalšího do toho nezatahovat, protože v dnešní době je těžké někomu věřit.

***

„Zemřeli,“ bylo jediné, co řekl Zetsu, když se objevil před Peinem.

„Rozumím,“ pověděl Pein a lehce sklonil hlavu na znamení respektu k padlým. „Co se stalo s prsteny?“

„Jeden má u sebe Písečná, která jej zapečetila spolu s loutkami, více nevím, musel jsem zmizet, abych předešel odhalení. Co se týče druhého, nemám ponětí. Deidara se odpálil, prsten může být kdekoliv a jelikož se celé místo hemží jednotkami Listové a Písečné, bylo by riskantní se pokusit o hledání. Jakmile se ale tyto jednotky stáhnou, najdu Deidarův prsten.“

„Musíme najít alespoň jeden,“ tak nějak přikázal Pein. „Tobi,“ odfrkl si nad jménem, které dotyčný chce používat, „si přeje se k nám přidat, řekl jsem mu, že jakmile si sežene prsten, bude přijat. Spolupracuj když tak s ním, je mi jedno jaký prsten seženete, klidně vezměte ten Orochimarův.“

„Samozřejmě,“ pověděl Zetsu a zmizel zpět do země.

„Kdy to plánuješ říct ostatním?“ zeptala se Konan.

„Za chvíli je zavolám, stejně musíme poslat někoho po dvouocasém, spojím to do jednoho.“

„Jak si přeješ,“ kývla Konan.

„Tahle spolupráce Listové s Písečnou a Mlžnou začíná být ale problematická, jestli se mi budou plést i dále do plánů, budu jim muset ukázat bolest,“ slíbil Pein sám sobě ale i celému světu.

Formát pro tisk