Kapitola čtyřiapadesátá - Zlá znamení

Lepší život

„Tenhle den nezačíná pozitivně,“ zamumlala si Tsunade, když viděla výsledek včerejší loterie a mohla to porovnat s papírem, kde měla ona svá vsazená čísla.

„Děje se něco?“ zeptala se Shizune, když viděla Tsunade-sama zamračenou, „nesmíte si z proher nic dě-,“ snažila se ji jako obvykle povzbudit, když ji ale nahlédla přes rameno, zjistila, že si to celé popletla. „Vy- vy jste vyhrála?!“

Tsunade měla chuť se na ní ještě více zamračit, ale nějak na to neměla náladu. „A to je přesně ono,“ začala, „dneska se musí něco stát, aby se to vykompenzovalo.“

„Tsunade-sama, takhle to být nemusí-,“ byla ale přerušena, protože se ozvalo zaklepání.

Tsunade se jenom podívala na svou studentku pohledem, který říkal ‚vidíš? Vidíš?!‘.

„Jiraya-sama vás přišel navštívit,“ ozvalo se od jednoho z ANBU, kteří stále hlídali okolo jejího domu i uvnitř.

„Pusťte ho dál a nechte nás o samotě,“ rozkázala Tsunade a ANBU se uklonil a šel vykonat to, co mu bylo nakázáno.

„Tsunade, Tsunade,“ přišel Jiraya dovnitř s roztaženou náručí, jako kdyby čekal, že mu do ní někdo vběhne, „chtěl jsem tě překvapit, že bych přišel oknem, ale asi bych tu někomu přivodil infarkt.“

„Překvapil jsi tím, že si zaklepal,“ odtušila Tsunade.

„To bylo od tebe ošklivé,“ položil si Jiraya teatrálně ruku na srdce, když Tsunade nereagovala obvykle, věděl, že je něco v nepořádku a tak se posadil před ní.

„Tak povídej ty špatné zprávy,“ povzdechla si.

„Špatné zprávy?“ nechápal Jiraya, „žádné nenesu… nebo si to alespoň myslím… Karin i já jsme v pořádku, nikdo nás kromě banditů nebo tak neohrožoval, trénink překročil má očekávání, máme i nějaké informace o Akatsuki, podařilo se mi vymyslet pokročilou pečeť na potlačení čakry, kterou můžeme použít v případě potřeby na Fū nebo Naruta… no… a ty jsi furt krásná,“ mrkl na ni, protože to si prostě nemohl odpustit.

„Nic špatného?“ radši se ujistila Tsunade a jako obvykle ignorovala jeho hrané pokusy o flirtování.

Jiraya jenom zakýval hlavou. „Nic kvůli čemu bys měla šílet.“

„Vidíte, Tsunade-sama?“ usmála se Shizune, „já říkala, že to nemusí nic znamenat.“

„Počkej,“ pochopil Jiraya, „ty jsi vyhrála?!“ rozesmál se, „a já si říkal, co vážného se stalo.“

Tsunade ho jenom zpražila pohledem.

„Třeba se ti to snaží vrátit peníze na opravu?“ zkoušel Jiraya, „co přesně se stalo? Zprávu co jsi mi poslala, nebyla moc konkrétní, jenom to abychom se vrátili, že chceš zabezpečit dům, protože tu byl útok. Což mi potvrdilo i tolik stráží tady kolem.“

„Pojď, přesuneme se do salónu,“ řekla a Tsunade rukou ho vyzvala, ať jde za ní. „Shizune-.“

„Postarám se o záležitosti tady,“ usmála se Shizune. „Ráda jsem vás viděla, Jiraya-sama.“

„Já tebe také,“ vrátil ji úsměv, „až bude více času, budeš mi muset vše povyprávět. Doufám, že sis všechny trapné momenty, co za ty tři roky Tsunade udělala, zapisovala anebo ještě lépe vyfotografovala.“

„Radši pojď nebo tě tam dotáhnu,“ pověděla za sebe Tsunade a pokračovala teprve tehdy, když byli v bezpečí salónu. „Danzō poslal na Naruta svého člověka.“

„Viděl jsem Danzōa u Hiruzen-senseie,“ nechápal Jiraya, „kdyby něco takového udělal, očekával bych, že uvidím jeho tělo viset se smyčkou kolem krku.“

„Hm,“ odfrkla si Tsunade, „myslíš, že mi někdo věřil?“ pověděla řečnicky, „člověk co na nás zaútočil, splňuje vše, co dělá Root Rootem. Žil tu několik měsíců a měl prostředky, které by jen tak obyčejným lidem nebyli k dispozici bez toho, aby je někdo sponzoroval.“

„A co jiná vesnice? Chápu, že lidé z jiných vesnic jsou charakteristický určitými znaky, ale i my máme své zvědy, kteří hrají roli ‚ztraceného dítěte‘ nebo něco podobného. Nemůžeme vyloučit, že někdo z Kamenné nepoužil někoho z našich lidí nebo ještě hůř… že nepoužívají nějaké věci na vymývání mozku. To bylo to, co jsem zjistil o Sasorim, že pomocí nějakých pečetí si vytváří spící agenty, které dokáže blbě řečeno lusknutím prstu probudit. Naštěstí se tato informace dostala k našemu špionovi v Písečné. Hiruzen-sensei říkal, že se ten někdo, koho tam máme, postaral o dva tyto spící agenty, nikdo netuší, jestli jich není více, ale je to začátek.“

„To říkáte oba,“ povzdechla si Tsunade a nalila si saké a po chvilce přemýšlení nalila i Jirayovi, „a není to tak, že vám nechci věřit, radši bych možná měla na krku cizí vesnici, než spala s jedním okem otevřeným kvůli zradě z vlastní strany, ale…“

„Tak začni od začátku, třeba mě něco napadne,“ a s tím poslouchal vše o nové ruce, problémech s prototypy až nakonec se dostali k osudové noci, kdy někdo Naruta přepadl a chtěl mu onu ruku uříznout. „A jak se Naruto cítí?“ zeptal se na první věc.

„Já nevím,“ povzdechla si znovu, „vy chlapi jste stejní, nikdy před ženou neukážete, co přesně cítíte. Poslala jsem na něj – jak se říká – i Ameyuri, aby z něj vytáhla více informací, i ji ale tak nějak odmávl s tím, že je v pořádku, že se samozřejmě bál o svůj život a že si myslel, že umírá, ale že když neumřel, tak je to v pohodě… nebo nějaký jiný blábol,“ rozhodila frustrovaně rukama Tsunade, „nějaká zrůda mu chtěla pro jinou zrůdu zaživa uříznout ruku, jak může být v pohodě?!“

„Myslím, že je to tím, že Naruto toho ve svém krátkém životě viděl tolik, že má trošku problém s realitou. Ne že bychom na tom byli my jinak,“ odfrkl si Jiraya, „když děti posíláš do války, přijdou ti buď mrtvé, zmrzačené nebo jiné. Naruto pochopitelně neprožil žádnou válku a trošku jsme jeho dětství prodloužili celostní akademií, ne jenom ‚nauč se házet kunai a běž do války‘ ale stejně žádné setkání s holkami neproběhlo za normálních situací, to ho muselo poznamenat, pak přišel o ruku, pak o ni přišel znovu, nikoho nenapadlo jej povýšit, pak se mu někdo pokusil uříznout novou ruku… můžeme se divit, že některé situace bere v hlavě jinak, než co je podle knih a odborníků normální?“

„A to ještě neví jednu věc,“ pověděla téměř zničeně Tsunade, „a prosím neptej se, lékařské tajemství.“

Jiraya na to jenom kývl, chápal, že Tsunade bere tyto věci vážně a on ji za to i obdivoval. „A kde je vůbec teď?“

„Ti to Hiruzen-sensei neřekl?“

„Povídal o tom, že se vyslala jednotka… neříkej mi, že jsi poslala i jeho,“ překřížil si ruce na prsou.

„A to jsem ho měla nechat tady? Ve vesnici, kde jej někdo sleduje a plánuje jeho únos nebo zmrzačení?“ nadhodila další řečnickou otázku, „sám říkal, že se na to cítí a potřebuje to, bude tam nejspíše lépe chráněn než tady, jeho tým je silný a byl poslán co nejdál od bojiště, jak jen to bylo možné.“

„Spíše nechtěl ohrožovat svůj dům, když by tam spal,“ zakroutil Jiraya hlavou. „Za chvíli si mě najde Karin a bude požadovat vysvětlení, tak ji radši nasměruji na to, abychom prohledali jak tento dům, tak i ten jejich,“ rozhodl se, „a co ten útočník, podařilo se z něj něco dostat?“

„Hiruzen-sensei říkal, že jdou na to pomalu, aby měli menší šanci, že by jeho mozek usmažili a nic bychom se nedozvěděli.“

„Podívám se na to,“ slíbil, „třeba se mi něco podaří zjistit,“ naznačil Jiraya svou techniku zjišťování pravdy.

Tsunade chápavě pokývala. „Co když ale zjistíš, že to byl Danzō?“

Jiraya pokrčil rameny, tohle byla složitá otázka. „Myslím, že začne nové období Listové.“

„Ano, tohle bude velmi zajímavý proces-,“ chtěla říct Tsunade o tom, že odsoudit člověka, který je tak nějak druhým největším zvířetem ve vesnici, je opravdu něco, co se jen tak nevidí a že při blbém zacházení z toho může vzniknout válka uvnitř vesnice, protože ať se to zdálo nemožné, Danzō měl dostatek spojenců.

„To jsem tím nemyslel,“ tak nějak ji Jiraya přerušil, „jestli to byl opravdu Danzō a jestli opravdu zjistíme vše, co chceme, bude nová volba Hokageho. Doufám, že jsi připravená na tuto pozici.“

„Myslíš, že to Hiruzen-sensei vzdá?“

„Věř mi, že nebude mít na výběr,“ slíbil Jiraya skálopevně, bylo vidět, že svým slovům bezmezně věří. Tsunade věděla, že Jiraya má vesnici na žebříčku hodnot výše než cokoliv jiného, i proto byl ochoten udělat téměř cokoliv, aby ji ochránil. Možná to bylo drastické, ale bylo to chvályhodné. Věděla, ale že přístup Jirayi je jiný, než ten co vede Danzō, ten sice udělá taktéž cokoliv, ale rozdíl je v přístupu. Když člověk zahodí svou lidskost jenom proto, aby mohl vést vesnici… je jasné, že vesnice je vedená monstrem a ne Hokagem.

***

Deidara, když spatřil, že jeho nepřátelé jsou opravdu důslední v tom, aby zničili vše v okolí, za co by se mohl schovat, byl nucen vyvolat draka a vzlétnout k nebi. Celá tahle mise byla už od začátku předurčena ke špatnému konci, jelikož spotřeboval více než sedmdesát procent materiálu k výrobě svého umění na zneškodnění a unesení Ichibiho plus samozřejmě únik, nezbylo mu moc, s čím by se mohl bránit. Možná že kdyby pod ním stál někdo jiný, tak by zamířil vysoko do oblak a nechal lidi lidmi, ale takhle…

„Jak já nesnáším ten váš arogantní pohled!“ křikl Deidara dolů.

„O čem to mluvíš?“ nechápal Asuma.

„Uchiha,“ odfrkl si Deidara, „myslíte si, že jste vládci světa, protože jste dostali své oči. Ostatní lidé se musí celý život snažit, aby něco dokázali, vám ale stačí se jen dobře narodit.“

Sasuke se na něj jenom podíval pohledem, který značil nechápání, o čem ten magor mluví.

„Tvůj bratr je úplně stejný v tomhle,“ pokračoval Deidara, „jednou ale zničím i jeho, zašlapu jej do země a budu pozorovat jeho nechápavý a zděšený výraz, který nahradí ten klidný, který mě tak vytáčí!“

„Jestli chceš zabít Itachiho,“ pověděl Sasuke, „tak si stoupni do fronty,“ ukázal palcem přes rameno za sebe, „budeš muset ale letět hodně daleko, protože konec této fronty je velmi vzadu.“

„Tvá iluze, že se z tohoto boje dostaneš, končí teď a tady,“ osvětlil Asuma Deidarovo šance na přežití. „Přidat se v tvém věku k Akatsuki byla tvá poslední chyba,“ zmínil Asuma nízký Deidarův věk. Ve světě shinobi to sice nehrálo až takovou roli, jako jinde, protože ne nadarmo říkal Kakashi o tom, že existují lidé o patnáct let mladší než on a dost možná silnější. Jeho slova byla více než pravděpodobná, Temari byla ve věku Deidary Kazekage, samotný Deidara byl vybrán do pozice Akatsuki a všichni vědí, co dělal v jejich věku Itachi. Svět byl vážně zvláštní místo. On tu ale byl jako vedoucí týmu, velitel a veterán, jeho zkušenosti jsou to, co je musí všechny zachránit, minimálně do té doby, než přijdou posily.

„Kakuzu mi poděkuje,“ pokračoval vesele Deidara a krátce se zasmál, „už má na vás spadeno, kvůli odměně za vaší hlavu,“ dodal směrem k Asumovi, „jen bude těžké vaší hlavu najít, když bude létat kolem na kousíčky… protože… mé umění je výbuch!“

Asuma si v rychlosti jeho větu přebral ve své mysli a pak s mírným vztekem sevřel pěst. „Shikamaru, potřebuji, abys na něco přišel,“ bylo ale jediné co tiše k tomu řekl.

„Bude problém udělat něco, když je ve vzduchu,“ pro jistotu zmínil Shikamaru očividné, „ale když mi uděláte pár simulací, zkusím informace, které mám k dispozici přeměnit do něčeho fungujícího.“

„Jaké simulace máš na mysli?“ zeptal se Izumo.

„Přesně toto,“ začal šeptat Shikamaru vše, co chtěl vyzkoušet, co si chtěl potvrdit a co vyvrátit. Až bude vědět více o výbušném elementu u tohoto člověka, bude mít dostatek poznatků, aby mohl tento souboj porovnat se zápasem s Garim, který se uskutečnil nedávno. Jestli funguje vše alespoň částečně podobně, bude muset Asumovi sklonil poklonu nad výběrem posledního člena týmu. Když Asuma odmítl Kotetsua, zdálo se mu to jako ošklivé gesto vůči Izumovi, protože ti dva byli neustále spolu, jestli ale Asuma stál za výběrem Sasukeho, kvůli situacím, kdy plán A a B a možná i C nejsou možné, byl Asuma sakra nedoceněný génius.

***

Jiraya nenechal ani otevřít ústa strážnému u vchodu a podal mu povolení přímo od Hiruzen-senseie. Věděl, že tohle všechno je velmi nepříjemný problém a tak tu nechtěl dělat zbytečné potíže.

„Vše se zdá v pořádku,“ pověděl ANBU po chvíli, „ten koho jistě hledáte je téměř na konci chodby v místnosti osmdesát dva.“

Jiraya jenom poděkoval, vzal si své povolení a ukázal Karin, ať jde za ním.

„Jirayo?“ ozvala se Karin, když si všimla něčeho se svou schopností. „Můžeš mi zajistit seznam vězňů? Konkrétně jméno vězně v bloku A, levá strana, čtvrté dveře?“

„To je úplně někde jinde, než jsme teď,“ odtušil Jiraya, „ale jistě, nebude to problém. Může to být potom?“

„Samozřejmě, to nijak nechvátá,“ kývla Karin a společně pokračovali, až došli k onomu konci chodby, kde stáli čtyři členové ANBU před vstupem do místnosti osmdesát dva.

„Karin, jak jsme domluveni, počkej tady,“ a s tím Jiraya ukázal papír i ANBU před sebou a po chvilce další kontroly, dostal souhlas, aby vstoupil dovnitř. Ona místnost byla to, co se dá nazývat peklem ve světě shinobi. Nikdo nechtěl skončit jako vězeň jiné země, Ibiki a stovky ne-li tisíce by o tom mohli vyprávět své děsivé zážitky. V posledních letech ale existovaly smlouvy s ostatními vesnicemi, které ve většině případů zabraňovaly těm nejhorším praktikám. Ano, cizí zvěd ve většině případů po odhalení zemřel, to samé nájemný vrah. Jestli to způsobilo válku nebo odeslání tajné jednotky do domova onoho zvěda, nebylo v tuto chvíli důležité. Co ale důležité bylo, že zacházení s nepřítelem bylo povětšinou humánní, a jestli ne, tak si vybíjel zlost někdo bez oficiálních povolení, protože zacházet s protivníkem zle, znamenalo, že to samé bude čekat i případné chycené lidi ze strany Listové a to tu nikdo nechtěl. Když se ale ve vesnici objevil někdo, kdo viditelně nepatřil k žádné vesnici, zaútočil na jednu z nejváženějších kunoichi v Listové, pokusil se odstranit Naruta jakožto jinchūrikiho, nemohlo nastat nic jiného, než tato místnost.

Onen neznámý shinobi byl dokonale připoután a lidé s technikami na vysávání čakry se pravidelně starali i o to, aby tento člověk nemohl jakkoliv pláchnout. A i kdyby jej někdo unesl, bylo tolik pojistek, že by si své svobody dlouho neužil. Hiruzen mohl být skeptik, co se týče zainteresování Danzōa v tomto hnusu, ale udělal vše proto, aby se zjistilo, kdo tu tahá za nitky a ohrožuje jeho vesnici, i proto je tu on a kouká na člověka, co zaútočil na Tsunade a Naruta.

Jiraya musel uznat, že je docela smutné, že tu stojí zrovna on a má na starosti zkontrolovat, co dělá a jak funguje pečeť na jazyku tohoto člověka. Smutné proto, že ještě před několika desítky let, by s těmi schopnostmi, co má teď, byl považován za amatéra, dneska je ale jiná doba a on je povoláván jako největší odborník.

Trvalo to samozřejmě více než hodinu, než měl jistotu, že zjistil vše, co potřebuje a co se zjistit dá. Nepřítel vesnice se ale ze svého spánku neprobudil a něco mu říkalo, že už se možná ani neprobudí, Inoichi a další se budou snažit vytáhnout informace přímo z jeho hlavy, což jde lépe, když člověk nemůže odporovat a proto je odpověď spánek.

A podle toho co zjistil on, by z něj v plném vědomí stejně nikdo nic nedostal. Taková byla síla fūinjutsu, byla to tak málo prozkoumaná věda, ale co se o ní vědělo, bylo samo o sobě děsivé. Všichni věděli o tom, že existují pečetě, které uzamknou obrovská monstra do malinkatých lidí, v Listové moc dobře jistí členové Hyuuga klanu poznali, co dokáže udělat pečeť na jejich čele. Proč se tedy někdo diví, že existuje pečeť, která zabrání člověku mluvit nebo jen něco naznačit? Otázka byla jiná, kdo tuto pečeť vytvořil.

„To mi stačí,“ řekl Jiraya, když vystoupil ven z místnosti a počkal na ujištění ANBU, který vstoupil do místnosti hned po něm, jestli něco vězňovi neudělal. „Pojď Karin, máme toho ještě hodně na práci.“

„Tak co?“ nevydržela to Karin, když už byli dostatečně daleko.

„Naše techniky jsou zbytečné,“ nadhodil zklamaně Jiraya, „ten člověk ze sebe nedostane jediné slůvko, tudíž nikdy nezjistíme, jestli říká pravdu nebo ne.“

„Možná ale, kdybych sledovala jeho čakru, když se řekne jméno Danzō…“

„Tak nezjistíš nic,“ povzdechl si Jiraya, „ten člověk, jestli bude někdy vzbuzen, bude v takovém stavu, že nebude umět ani počítat… a to ještě předpokládáme, že se k němu nikdo nedostane nebo už nedostal.“

„Takže to vzdáme?“ začala se Karin rozčilovat.

Jiraya se na ní jenom podíval s vše říkajícím pohledem. „Budeme hledat jiné stopy, sice tu nemáme už Uchiha policii, ale musíme si poradit bez ní.“

„Třeba z toho budeš moc napsat další knížku, která nebude jenom porno,“ snažila se Karin trošku odlehčit situaci.

„V dnešní době chtějí lidé jenom porno, už jsem ti povídal, že bojů a intrik mají v reálném životě dost.“

„Mě to povídat nemusíš, Narutovi chtěl někdo uříznout ruku. I já mám těch intrik dost,“ odfrkla si Karin, „a já přijdu na to, kdo to byl, to ti slibuji.“

„Víš, co jsi ale slíbila ty mě, vyšetřovat můžeš, jak chceš, ale opovaž se někdy dojít za Danzōem a zeptat se ho, jestli to udělal,“ pověděl Jiraya znovu tvrdě, Karin musí pochopit, že jisté věci jsou sebevražda a pokud nechtějí prozradit její schopnost, musí najít takové důkazy, které projdou u Hokageho a rady. To, že to bude těžké, nebylo nutné zmiňovat, Danzōvi prošlo tolik věcí, že už se naučil dokonale zametávat stopy. On se ale nevzdá.

***

„Asuma-sensei!“ křikl Shikamaru, když viděl, jak další miniaturní výtvory na ně letí ze vzduchu.

Asuma samozřejmě nelenil a když postřehl, kolik a co dalšího na něj letí, vypustil svou techniku, o které věděl, že funguje velmi dobře. Nebylo těžké složit potřebné tři pečetě, dát si ruku před ústa a vypustit znovu Fūton: Fūjin no Jutsu. Vítr o veliké rychlosti spojený s prachem okamžitě odfoukl či rozřezal Deidarovy broučky a dokonce než musel techniku zrušit, dokázal odehnat samotného Deidaru na svém létajícím drakovi pryč.

„Jsem tu trošku neužitečný,“ povzdechl si Izumo, který se svou vodní podstatou nedokázal ani zabrzdit tyto výbušné výtvory. Naštěstí když šlo do tuhého, zachránil je Sasukeho klon, který je zničil jednou z mnoha bleskových technik, co měl.

„Pokouším se ho nasměrovat k nějaké vodě,“ přiznal Asuma, „on ale není tak hloupý.“

„Potřebujeme něco, co ho donutí sletět níže, jinak jsme tu prasata na porážku,“ pověděl Sasuke s bleskovou katanou v ruce.

„Máte čas si povídat? V tom případě přitvrdíme!“ křikl dolů Deidara a všichni mohli sledovat, jak se článek drakova ocasu ztratil a pak najednou drak onen výbušný materiál vyplivl jako malého dráčka z úst, nebylo nutné poznamenávat, že i toto letělo okamžitě na ně.

Sasuke neměl moc času na rozumné rozhodnutí a tak mrštil meč přímo po tom drakovi, když se trefil a drak sletěl k jeho nohám, věděl, přesně to, co si chtěli potvrdit. Silné techniky větru dokážou odfouknout nebo zničit tyto výtvory, byl to ale blesk, který kompletně zničil potenciál explozivního jílu. Sasuke vytáhl profesionálně svou katanu z mini draka, samozřejmě poté co do něj pustil ještě trochu blesku, aby všichni měli jistotu.

„Dokážeš to i na dva cíle?“ ozvalo se ze vzduchu a opravdu najednou vyletěli dva mini draci.

Asuma se jenom pořádně nadechl a vyfoukl ohromný vítr, který draky odfoukl pryč. Nebezpečí ale nebylo zažehnáno.

„Jsou navádění!“ křikl Shikamaru, když se draci zmátořili a vzlétli proti nim znovu. Shikamaru okamžitě udělal dvě potřebné pečetě a ze svého stínu udělal potřebnou techniku. „Kage Nui no Jutsu,“ byla technika, která z jeho stínu udělala pevnou složku, která okamžitě mohla ohromnou rychlostí vyletět a propíchat ze země letící draky, kteří tedy zůstali nabodaní na jakýchsi stínových kůlech.

Asuma si ale všiml, že Deidara je jenom nepozoruje a posílá na ně ony mini pavoučky, aby nejspíše šetřil svůj jíl, ale aby zaútočil, když jsou zaměstnaní. Znovu tedy byl nucen použít svou nejničivější techniku a pomocí prachu a větru rozšmelcovat vše, co na ně letělo a jelikož musel svou techniku mnohonásobně rozšířit a ne vytvořit jenom obvyklý hubený proud, udělalo to s jeho zásobou čakry divy.

Sasuke už byl jenom okamžik od toho, aby rozřezal bleskem ony napíchnuté draky, ty se ale nějakým způsobem roztekly a místo draků, tam stály nechutné jílové postavy, které se na něj okamžitě rozběhly. Jejich cíl byl ale nejspíše Shikamaru a tak on se musel přemístit blíž a pomocí šermířského tréninku od Ameyuri, se objevil mezi těmito postavami a rozsekl je napůl. Když se ale ze dvou větších postav vytvořily čtyři menší, Sasuke pochopil, že to nebude tak lehké.

„Sasuke!“ vykřikl Izumo, a když Sasuke poznal s Sharinganem, co se chystá Izumo vytvořit za techniku, uskočil pryč a nechal tyto výtvory se přilepit k sirupu. Pak Asuma s volným časem vyfoukl obyčejný vítr a postavy popadly do sirupu celé a v tento moment přestaly být nebezpečné.

Nic se za těch několik minut nezměnilo. Deidara přišel o část jílu, oni o část čakry, ale nikdo nebyl o nic víc zraněn, než předtím. Byla to taková patová situace a to nejspíše pochopil i Deidara, protože vzlétl o malinko více.

„Šetřil jsem si toto na Itachiho! Tohle mělo být něco, co ho zničí… Ale dokážu se smířit s tím, že to zničí tebe, koneckonců Uchiha jako Uchiha!“ stále šíleně vyřvával Deidara a Sasuke si pomocí Sharinganu všiml, že nyní už výtvory nemá v plánu vytvořit pomocí ruku, ale pomocí úst?

„Něco se děje!“ stihl vysvětlit Sasuke, když Deidara doslova začal zvracet neskutečné množství jílu a z toho se začala tvořit ohromná podobizna Deidary, akorát slovo ohromná nebylo přesné.

„Do háje,“ shrnul to Izumo, když se musel podívat až téměř do sluníčka, aby poznal, kde ‚Deidara‘ končí.

„Izumo!“ vykřikl Asuma a naznačil vysílačku.

„Izumo všem jednotkám!“ vykřikl do vysílačky a pak stejně jako celý jeho tým začal zdrhat do míst, kde není žádný jiný tým. „Všechny týmy okamžitý ústup! Deidara vyvolal mnohatunové monstrum, které může kdykoliv explodovat!“

„Nezastavujte!“ křikl ještě Asuma a podíval se za sebe, i když to nebylo potřebné, cítil mohutné otřesy, aby pochopil, že se tato zrůdnost blíží.

„Můžeme pomoci,“ ozval se Gai.

„Negativní!“ zakroutil Izumo hlavou, i když to bylo jenom gesto, které nikdo neviděl. „Než to bouchne, zkusíme to odvést co nejdál,“ a s těmito slovy se soustředil na svou techniku a poslat za sebe co nejvíce sirupu dokázal, když monstrum jeho techniku pomocí své síly úplně ignoroval, musel zaklít.

„Neutečete!“ zasmál se šíleně Deidara, když se objevil několik desítek metrů nad nimi. „Protože umění! Umění je výbuch.“

Sasuke když viděl to, jak se monstrum rozpouští po své implozi a jak všude do vzduchu letí nějaké nanočástice, věděl, že je zle. To, že je mnohem hůře než zle, pochopil, když tyto nanočástice viděl i ve všech tělech svých přátel. Sasukeho klon udělal tedy poslední šílené rozhodnutí, které ho napadlo, jelikož stále měl zhruba třicet procent čakry. Zastavil se v pohybu a kompletně všechnu ji vypustil do jediné techniky. Chidori Nagashi vyvolalo blesk úplně do všech směrů a do ohromných vzdáleností, každý z jeho přátel skončil paralyzován na zemi, jeho klon zmizel, on jako originál padl taktéž k zemi, nemožný cokoliv ze svého těla ovládat a dokonce i Deidara začal se svým drakem padat dolů.

Sasuke měl nejvíce zkušeností s poškozenými nervy díky své podstatě a tak se snažil jako vždy přijít na to, co který nerv ovládá, když jeho tělo bylo zmatené jak míčky v loterii.

„C-o to…b-ylo?“ dostal ze sebe Asuma těžce, protože celá jeho ústa byla křečovitě zavřená.

„Nanočástice v našem těle,“ řekl Sasuke, když dokázal alespoň normálně mluvit, vstát ještě ale nedokázal. „Ten výbuch co nastal, rozhodil tyto částice všude po okolí, stačilo pár sekund a všichni jsme je vdechli, kromě jeho samozřejmě,“ všichni pochopili, že myslel Deidaru. „Jediné co zbývalo, bylo tyto části zelektrizovat. Pomocí země všude kolem nás, jsem mohl tu techniku natáhnout velmi daleko, abych vás trefil všechny, takže můj klon mohl nejvíc čakry poslat k nebi, aby sejmul i jeho, když už byl téměř nad námi.“

„C-o by se… s-talo?“

„Až to z vás přejde, podívejte se po zvířatech v okolí, kompletně je to rozsekalo zevnitř,“ snažil se stále Sasuke vstát, končetinu po končetině. „Ještě chvilku a mělo by to povolit, doufejme, že to Deidara schytal více, to bylo vše, o co se můj klon snažil.“

První kdo se ale dokázal postavit, byl Asuma, bylo vidět, že zkušenosti opravdu dělají hodně. Sasuke ani nechtěl vědět, kdy a kde byl Asuma zasažen bleskem, aby se z toho dokázal tak rychle zmátořit. „Shikamaru, jestli chceme z něj něco dostat, budeme potřebovat tvou techniku, jak jsi na tom?“

Shikamaru stále nemohl mluvit, ale kývnul alespoň hlavou. Sasuke udělal ale prvních pár kroků směrem k místu, kde padl Deidara a ani se nedivil tomu, že po prvních třech krocích spadl na kolena. Bylo to jako se po sto šedesáté učit chodit.

„Hehe,“ ozvalo se šíleně z míst, kde Deidara ležel na zemi a snažil se jako ostatní postavit na nohy, aby se mohl bránit nebo alespoň odletět. „Proklínám celý Sharingan!“

„Proklínej si… co chceš,“ odtušil Sasuke, „celou dobu povídáš o tom, jak je to jednoduché mít moje geny, že jsem si nic nezasloužil… kecy… tyto oči nejsou žádný dar, člověk musí kvůli nim obětovat kus svého srdce,“ nevěděl ani proč to Sasuke říká, „je to nástroj, který musí člověk použít pro dobro vesnice… to ale někdo, kdo dezertoval a snažil se svoji vesnici zničit, nikdy nepochopí.“

„Mě neobalamutíš!“

„Není ani… můj plán,“ přiznal Sasuke, „řekni mi kde je Itachi, kde máte své úkryty a můžeš to přežít.“

Deidara ale jenom zvedl pravou ruku a ukázal mu prostředníček. Sasuke toho měl dost a tak na něj z těch několika metrů hodil bleskovou jehlici, která se přesně zapíchla do té pravé ruky. Sasuke se podíval za sebe a viděl, jak Asuma pomáhá Shikamarovi na nohy, aby mohl použít paralyzující techniku Nara klanu, pak už jenom Sasukeovi stačilo použít Sharingan a něco se pokusit zjistit. Tak jak to dělal na chuninských zkouškách.

„Mistr Sasori.. měl pravdu,“ pokračoval Deidara ve smíchu nemocného člověka, „umřu mladý… ale mistře Sasori, umřel jsem po vás!“ a s tím se Deidara pustil do dalšího smíchu, který neznal konce. „vaše oči nevěří mému umění… Sharingan vždy opovrhoval mým uměním! Vy také!“ křičel Deidara dál a pak udělal něco, co nikdo nechápal, serval si tričko.

Sasuke už si připravoval další jehlici, když Deidara odhalil další ústa na místě, kde většina lidí má srdce. Sasuke nevěděl, co se děje, když ale viděl, jak levá ruka šahá po jílu, zastavil i ji bleskovou jehlicí. Deidara v ten moment neměl ani jednu použitelnou horní končetinu.

„Myslíš, že mě to zastaví?!“ křikl Deidara a jako šílenec se vrhnul tělem na onen zbytkový jíl a začal ho doslova žrát pomocí úst na těle. Pak se jenom Deidara otočil na bok a sledoval je. „Moje vrcholné umění… odpálit sám sebe!“ přišel znovu smích.

„N-e,“ ozvalo se od Shikamara a poslal vpřed svůj stín, který Deidaru paralyzoval úplně.

„Pozdě! Odpočet už započal!“ pochopil ihned Deidara, že u toho může mluvit a tak toho ihned využil. „Tuto techniku nezastaví nic, můžete mě zabít, můžete mě usmažit! Mé umění ale nikdo nezastaví!“

„Utíkejte,“ zvolal Sasuke a snažil se udělat několik kroků ke svým kolegům.

„Podívej se mi do očí, Uchiho! Chci vidět tvůj strach! Tvou bezmoc! Chci vidět té prozření o smrti! Podívej se mi do očí!“

Sasuke když se dopotácel ke svému týmu, nějak dokázal díky adrenalinu a tomu všemu si hodit Shikamara na záda a sledoval jak Asuma dělá s Izumem to samé.

„Je to zbytečné!“ vykřikl už téměř průhledný Deidara. „Mé umění… bude poznat v průměru dvaceti kilometrů! Utíkejte, třeste se, umírejte… a přitom obdivujte mé umění! Stanu se nesmrtelným!“

„Utíkej…Sasuke,“ snažil se poslat Sasukeho pryč, protože byl nejschopnější v tuto chvíli v tom, co se každý jiný den zdálo jako banalita, dávat nohy před sebe.

„Umění! Je výbuuuuch!“ bylo poslední, co se od Deidary ozvalo, než se z něj stala jenom nějaká hmota.

„Odpusťte mi,“ poprosil ještě Asuma, když věděl, že jeho tým tu zemře, snad mu dokážou na druhé straně odpustit…

Pak… pak se ta černá hmota rozzářila, do možná až vesmíru vzlétlo bílé světlo, které se rozšiřovalo, než je všechny pohltilo. Jak Deidara slíbil, v okruhu desítky kilometrů nezbylo vůbec nic, co by mohl vyprávět, co vše se tu stalo.

***

„Takový je můj plán, jak bychom mohli Naruta přemluvit, aby se ještě jednou zúčastnil chuninské zkoušky!“ ukončila radostně Karin svou myšlenku, na kterou přišla.

„To je báječné,“ souhlasila Tayuya a vyskočila z křesla. Pokud to vyjde, tak se jí splní to, po čem už několik let toužila. 

To, co ale nikdo z přítomných nečekal, bylo to, že spadne rám s fotkou na zem.

„Podívej se, co děláš,“ snažila se Fū zklidnit hyperaktivitu Tayuyi a sehnula se k fotce, kde byli všichni, které Naruto považoval za přátele. Správně… byli… protože teď z té fotky pár postav nebylo k rozpoznání, jak skončila zničená.

„To nic neznamená… že?“ odtušila nervózně Matsuri. To co ale nikdo v této místnosti netušil, bylo to, že téměř to samé si řekla i Kurenai u sebe doma. Nikdo samozřejmě nechtěl věřit ve zlé znamení, ve světě shinobi se ale některé věci děli z určitého důvodu a tomu nikdo nedokázal zabránit.

Formát pro tisk