Kapitola třiapadesátá - Poslední vzdor

Lepší život

„Stůjte!“ zastavil Asuma svůj tým, když poznal svého protivníka, který se z ničeho nic objevil. Asuma musel Akatsuki něco uznat, věděli jak vybrat protivníka.

Sasuke okamžitě spustil svůj Sharingan, na tenhle moment čekal dlouhé roky.

„Asuma Sarutobi, Sasuke-kun… dlouho jsme se neviděli,“ usmál se lehce Itachi, čímž jenom dopomohl k tomu, aby jej ještě více nenáviděli.

„Izumo, chraň Shikamara,“ rozkázal ihned Asuma, „Shikamaru zkus na něco přijít,“ pokračoval, „Sasuke, nějaká rada jak bojovat proti Sharinganu?“

„Nedívat se mu do očí samozřejmě,“ snažil se Sasuke potlačit svůj hněv, aby mohl normálně bojovat, „když mě budete krýt Asuma-sensei, mohl bych jej na pár vteřin zaměstnat.“

„Tayuya říkala, že Itachi už v naší vesnici byl, ale že to byl jenom nějaký speciální klon, který zemřel jednou ranou. Objevil se stejně znenadání jako tento,“ prozradil Shikamaru.

„A to jsem si myslel, že se naše malá vycházka časem zapomene,“ řekl Itachi.

„Nemůžeme si dovolit jej podcenit, kdyby to byl originál,“ pověděl nakonec Asuma, „pokud je to ale jenom nějaký klon, co nás má zdržet, víme, že jsme na správné cestě a nebylo by vhodné to tu nějak protahovat.“

„Souhlasím,“ ušklíbl se Sasuke a díval se svým Sharinganem do očí svého bratra, člověka… monstra kterého nenáviděl nejvíce na světě.

„Izumo, víš, co máš dělat, Shikamaru nechám chycení na tobě, Sasuke?“

„Můžeme.“

„Teď,“ a s tím se Asuma rozběhl do boku a nechal Sasukeho dělat to, co umí nejlépe. Sasuke udělal několik kroků a poslal několik ohnivých koulí, které Itachi kontroval těmi svými. Sasuke ale věděl, že je tu jenom proto, aby zdržoval a Itachiho zaměstnal, což hodlal udělat a jestli ho ‚omylem‘ při tom zabije… tím lépe. Nehodlal se s ním pustit do souboje nablízko, protože to by byla sebevražda, ať si myslel cokoliv o sobě a svých schopnostech, dokázal připustit, že potřebuje mnohem více než jenom sebe na to, aby dostal Itachiho.

„Katon: Haisekishō,“ obklopil Asuma Itachiho v popelu a střelném prachu a okamžitě si vyvolal jeden stínový klon a jako originál se přemístil pryč, aby jej mohl zavraždit zezadu.

Sasuke okamžitě pochopil, že z tohoto střelného prachu může udělat solidní výbuch a tak dovnitř poslal svou největší ohnivou kouli, kterou dokázal vytvořit. Exploze se opravdu vytvořila, ale Itachi utíkal z prachu pryč a to rovnou na Shikamara. Izumo okamžitě před sebe poslal Suiton: Mizuame Nabara, aby vytvořil na zemi jakýsi sirup a Itachi tak nemohl pokračovat. Itachi ale vyskočil a už se nadechoval k ohnivé kouli, když jej sundala větrná rána, které se nedokázal uhnout. Ta samá rána, ale mířila dál na Shikamara a tak Izumo použil svůj vodní element, aby před ním a Shikamarem postavil zeď. Naštěstí to bylo průhledné a tak mohli sledovat, jak Itachi padá obličejem napřed do sirupu, ze kterého nebylo úniku. Uchiha byl vždy méně nebezpečný, když se nemohl hýbat a ani používat Sharingan. Shikamaru ale okamžitě jak zmizela vodní zeď, jej pro jistotu ještě chytil do svého stínu.

„Asuma-sensei?“ zatnul Sasuke obě pěsti, protože jestli mu Asuma řekne, že jej musí vzít živého, bude velice nasraný.

„Shikamaru, co si myslíš,“ zeptal se Asuma.

„Zkusil bych mu provést nějaké vážné, ale ne smrtelné zranění, jestli zmizí, nemusíme to řešit, jestli zůstane…“

„Mohu?“ nadhodil nadějně Sasuke a vyndal si katanu. „Budu velice jemný,“ a s tím do katany pustil bleskovou čakru.

„Nesmíš ho zabít,“ přikázal tvrdě Asuma.

„To není ani v plánu,“ ušklíbl se Sasuke a zamířil k Itachimu, když mu cestu neblokovala ta vodní past od Izumy.

„Bratře,“ pověděl Itachi, když už neležel v sirupu a mohl promluvit.

„Nikdy mě už tak nenazývej!“ a s tím mu Sasuke zapíchl katanu do zad, kde věděl, že není nic životně důležité, ale jakmile to dokázal, tělo Itachiho se proměnilo do něčeho divného bílého.

„Tolik k Itachimu,“ pověděl Shikamaru.

„Sasuke, setni tomu hlavu, ať máme jistotu,“ řekl Asuma a poté co tak Sasuke učinil, přistoupil blíž. „Zapečetím toto,“ ukázal na bílou imitaci člověka, „a pokračujeme dál, zdržel nás už dost dlouho. Izumo zavolej zatím okolním týmům a varuj je, že je dost možné, že potkají někoho, kdo napodobuje členy Akatsuki, dej jim vědět vše, co jsme se dozvěděli.“

„Samozřejmě.“

„A Sasuke,“ řekl Asuma, když vyndal z batohu svitek, do kterého toto hodlal zapečetit, „doufám, že po téhle… říkejme tomu psychická nevyrovnanost… už jsi připraven bojovat na sto procent, protože to je přesně to, proč tě tu potřebuji.“

„Nezklamu vás, Asuma-sensei… a děkuji.“

„Každý v našem věku nebo s našimi zkušenostmi ví, že někteří nepřátelé jsou pro někoho horší, než ostatní, ale nikdy nesmíš ztratit hlavu…“

„To jde blbě, když ti člověk před tebou vyvraždil celou rodinu.“

„A proto také zemře,“ souhlasil Asuma. Možná že jej mají, pokud to jde, přivést domů jako vězně a ne jako tělo, nic to ale nemění, že v Listové neexistuje nic, co by zabránilo tomu, aby Itachi za své zločiny nezemřel. Danzō sice může na toto téma štěkat, ale i on by byl utracen, kdyby zkusil něco tak blbého.

***

„Anko,“ ozval se Asuma přes vysílačku, „podle detailů, které jsi mi poslala, si myslím, že stojíme před jejich úkrytem.“

„Poloha?“ ozvalo se ve vysílačce.

Asuma tedy mávnul na Sasukeho ať mu rozloží mapu a Asuma tak mohl říct své souřadnice.

„Vypadá to, že jste správně, přesně tímto směrem míříme se stopařem z Písečné, který nás tam vede. Jsme ale ještě minimálně hodinu za vámi, pokud přidáme.“

„Dobrá, kontaktuji ostatní týmy a pokusíme se je zničit.“

„Rozumím, Anko konec.“

„Zpráva všem týmům, našli jsme lokaci úkrytu Akatsuki, souřadnice jsou následující,“ začal znovu Asuma vyjmenovávat, „cesta je zavřená nějakou bariérou, je v okolí někdo, kdo jim trochu rozumí?“

„Mám v týmu Nejiho Hyuugu a jsme od vás pár minut,“ ozval se Gai, „třeba bude k něčemu Byakugan.“

„O pečetích nikdo v našem týmu neví nic, ale jsme od vás cca deset minut,“ ozval se Raidō.

„Tady Mibu,“ ozvalo se následně, „náš vedoucí jounin byl zraněn, když se před námi objevil jeden z klonů Akatsuki, ale ve dvou míříme k vám. Negativní na požadavek o pečetích, ale jsme taktéž blízko.“

Další týmy ohlásily svou blízkost, ale nikdo nepotvrdil, že by zvládal pečetě. Bylo vidět, že tomuto řemeslu se věnuje čím dál méně lidí.

„Tady Anko,“ ozvalo se, „Kabuto říká, že se na to pokusí podívat, ale nic neslibuje.“

„Lepší než nic,“ poděkoval tak nějak Asuma, „všechny týmy, které tu můžou být do hodiny, ať se tu objeví. Maximální rychlost. Ty co ví, že to nestihnou, odpočívejte cestou, budete naše podpora.“

„Co teď?“ ozval se Shikamaru.

„Teď máš hodinu, abys něco vymyslel, co nám všem zachrání zadky. Je možné, že tam je celá Akatsuki nebo jenom část, tak či tak se ale musíme připravit na všechno.“

„Rozumím,“ pověděl Shikamaru a posadil se, aby mohl lépe přemýšlet.

„Ná,“ posadil se k němu Sasuke, „to jsou všechny informace o Akatsuki, které já nebo Naruto máme,“ a s tím mu podal několik karet, „tady jsou informace o mě a o Narutovo týmu.“

„Jakmile si to přečtu, budu si to pamatovat,“ podíval se na něj Shikamaru.

„Lépe pro nás ne?“ odtušil Sasuke a nechal Shikamara pracovat. Informace byly sbírány proto, aby jednou lidem zachránily život a tohle je přesně ten čas a místo. Samozřejmě hodně těchto informací bylo předáno při tréninku této jednotky, to co ale nebylo, se bude možná hodit a jestli ne… no Naruto tvrdil, že Shikamarovi se dá věřit a i Naruto má občas pravdu… Musel se ušklíbnout, když si to takhle řekl. Naruto mu zalezl tak pod kůži, že si už z něj dělá legraci jen tak v duchu. To nevěděl, jestli byl začátek mentální nemoci anebo se Naruto stává jeho bratrem… ne že by měl moc velkou konkurenci, jeden bratr vrah a ten druhý? Škoda mluvit.

***

Když Naruto dorazil i se zbytkem jednotky k místu, které bylo označeno za úkryt Akatsuki, očekával, že uvidí nějaký hrad nebo něco, místo toho to byla jen pečeť na kameni připevněném ke skále.

„Nějak jsi opomenula říct, že přicházíš i se čtyřmi týmy z Písečné,“ pověděl Asuma, který byl tak nějak demokraticky zvolen jako vedoucí celé této jednotky.

„Stále nevíme, jak nepřátelé ví o našich polohách, takže jsem toto nezmiňovala,“ pokrčila Anko rameny, „a nezaútočil na nás žádný Akatsuki klon, takže to beru jako výhru.“

„Pět,“ řekl Kabuto dostatečně nahlas.

„Prosím?“ otočil se Asuma.

„To tak nějak píšou na té pečeti,“ doplnil Kabuto, „domnívám se, že člověk musí zničit pět pečetí najednou, aby se to otevřelo,“ a jelikož to bylo potvrzeno někým z Písečné, bylo to vyřešeno.

„Neji,“ skoro až křikl Asuma.

„Samozřejmě, Byakugan,“ začal Neji s hledáním, „co přesně hledám?“

„Jestliže je jedna pečeť tady,“ začal Kabuto tipovat, „musí být čtyři někde v okolí.“

„Vidím jednu,“ ohlásil Neji, „a druhou… třetí… a támhle je čtvrtá.“

„Povídej souřadnice,“ vzal si někdo mapu a začal do ní zaznamenávat všechny místa.

„Nikdy si mi neřekl, že umíš Fūinjutsu,“ objevil se vedle Kabuta Naruto.

„Člověk pochytí mnoho věcí při své kariéře,“ usmál se Kabuto.

„Pravda,“ pokýval Naruto hlavou, „třeba jednou přemluvím Jirayu, aby mě to naučil.“

„To udělej, je to zajímavá schopnost,“ souhlasil Kabuto a s tím se oba došli podívat na mapu, která byla nově označená.

„Můj tým se o ty pečetě postará,“ prohlásil Gai sebevědomě.

„Dobrá-,“ nestačil Asuma dopovědět, protože viděl Naruta zahloubaného do problému a jestli měl věřit zprávám od otce a Shikamara, Naruto občas dokázal postřehnout věci, které mnoho lidí jen tak přeskočí.

„Jestli mohu…“ pověděl Naruto a Asuma mu dal ruku prostor, „řekněme že Akatsuki zvolili tuto past proto, aby muselo být minimálně pět lidí nebo někdo schopný s klony, aby se dovnitř dostal. Tím si vyřešili to, že se náhodný kolemjdoucí nebo slabý tým dovnitř nedostane kvůli početnímu nedostatku. Když ale přijde opravdu pět lidí a strhnou to naráz, co pak? K čemu je Akatsuki bariéra, která zdrží tým jenom na pár desítek sekund, než ti co utekli strhnout pečeť, se vrátí k tomu, co ji strhne tady?“

„Mají možnost se vypořádat s tím tady, než přijdou ti ostatní.“

„Naruto má pravdu, ti co strhnou tu pečeť tam, budou nějak zdrženi,“ souhlasil Shikamaru, „to je celá myšlenka našich chuninských zkoušek, ti co otevřou svitek… bum… objeví se někdo a vyřadí je.“

„Další Akatsuki klony?“

„Cokoliv je možné,“ pokrčil Shikamaru rameny, tady bylo až moc proměnných, aby jen tak tipoval.

„Dobrá, změna plánu,“ rozhodl se Asuma, „tři týmy a jeden z nich pokud možno od našich Písečných spojenců půjdou zničit pečetě, ať se setkají s čímkoliv, ve třech lidech u jedné pečetě, by se s tím měli vypořádat.“

„Půjdeme,“ ozval se Raidō a přidal se tak k týmu Gai.

„Satetsu, vezmi svůj tým, Sekka a jeho tým tu bude více potřeba,“ prohlásil Otokaze, který byl další z vedoucích Písečných jouninů na této operaci.

„Jak si přeješ,“ a s tím byly týmy rozhodnuty a všichni se s krátkým rozloučením vydali na cestu. Všechny ostatní týmy musely jenom počkat tady.

„Kage Bunshin no Jutsu,“ prohlásil Naruto a vyvolat tři klony.

„Chci vědět, co zamýšlíš?“ zeptala se Anko.

„Jeden z těch Akatsuki, který je potvrzen uvnitř, má rád výbuchy ne?“

„Nejspíš…“ nevěděla Anko kam tím míří.

„Ukážu mu, jak explodujeme věci Naruto stylem,“ a s tím si začal protahovat prsty.

„Slyšeli jste!“ zvýšil Asuma hlas, „jakmile se nám cesta otevře, obsadíme celý východ, aby nám nikdo nemohl utéct, chci, abyste všichni byli připraveni se okamžitě bránit nebo útočit, jak bude potřeba. Jsme tu proto, abychom zachránili Gaaru a zneškodnili Akatsuki a věřte mi, to je to, co se nám podaří.“

„Ještě chvilku vydrž Gaaro… ještě chvilku,“ řekl si Naruto sám pro sebe a lehce kývnul na Kabuta, který čekal na signál od týmů, co šli k ostatním pečetím. Adrenalin proudil v těle, všichni tak akorát napjatí, aby byli připraveni na všechno, ale nedělali zbrklé úsudky. Počasí bylo dobré, početní převaha také hrála v jejich prospěch. Bylo to tedy teď anebo nejspíše nikdy.

***

„Víte, co máte udělat,“ ozvala se silueta Peina směrem k Deidarovi a Sasorimu.

„Samozřejmě,“ ušklíbl se Deidara, „nahnat je sem dovnitř a pak je všechny pohřbít a utéct.“

„Pokud nám vyjde unést i Kyuubiho, uděláme tak.“

„Hlavně to přežijte,“ a s tím Pein zmizel.

„Tak co, mistře Sasori, nyní už uznáte, že mé umění je užitečnější?“

„O čem to mluvíš?“

„Kdyby tu nebylo mě, asi byste těžko dokázal zasypat tuto jeskyni a následně odletět… ne?“ pověděl Deidara stále s humorem.

„Máš jednu ruku, bacha ať nepřijdeš i o ni.“

„Prostě to jenom přiznejte, mistře Sasori.“

„Dostaň nás odtud a já možná prohlásím pár vlídných slov.“

„Hm,“ usmál se Deidara, „za to stojí žít.“

***

„Tři,“ ozvalo se vysílačkou, „dva, jedna, teď,“ a s tím Kabuto a i všichni předem určený strhli pečetě.

„Naruto!“

„Jak si přeješ!“ křikl Naruto a společně se všemi klony se rozběhl a pěstmi naplněnými čakrou doslova rozdrtili obrovský balvan, kterým jim blokoval cestu. „Vau, to se mi líbilo,“ ušklíbl se na okamžik Naruto a nechal dovnitř vběhnout ty, co měli být první a následně se i s klony připojil, všichni ale měli už v ruce Kubikiribōchō a byli připraveni na cokoliv.

Uvnitř seděl ten jakýsi Deidara na nehybném Gaarovi a vedle něj ten jakýsi Sasori. Všichni v ten moment pochopili, že přišli pozdě.

„Vás tu je,“ prohlásil Deidara, „přišli jste si pro něj?“ kopnul ze sedu do mrtvoly Gaary.

„Máte poslední možnost se vzdát, protože jinak vás máme za úkol zabít,“ řekl Asuma a jenom stěží skrýval hněv.

„Myslím, že zvolíme třetí možnost,“ řekl Deidara.

„Pečetě! Strop! Exploze!“ začal rychle křičet Sasuke, když si pomocí Sharinganu všiml něčeho podivného na stropě.

Všichni byli ale i na něco takového připraveni, neženeš se jako veterán do jeskyně s tím, že nepočítáš, že by proti tobě nepřítel nemohl použít prostředí.

Asuma jelikož neovládal žádnou solidní zemskou techniku, to nechal na ostatních a všímal si toho, co mají v plánu dělat nepřátele a když viděl, že ten jeden kromě výbuchu přivolává něco létajícího, na čem asi chtějí odletět a že kradou i mrtvolu Gaary, zamířil přesně své kunaie naplněné čakrou a ve správný moment je hodil. Pak už neviděl téměř nic, protože i jej obalila zemská technika, která je zachránila všechny. Když ti co jim udělali střechu nad hlavou, ji zase odvolali, tak mohli všichni vidět následky toho, co se stalo. Z jeskyně zbylo jenom minimum, jinak stáli na téměř rovině s všude přítomnými kusy kamenů.

„Dobrá práce,“ pochválil je Asuma, „všichni v pořádku?“

Jelikož všichni byli chráněni technikami, mohli jenom souhlasně pokývat.

„Jeden z Akatsuki je támhle zasypán,“ prohlásil nějaký senzor a ukázal jedním směrem, „druhý letí pryč.“

V ten moment ale kameny, které zasypaly Sasoriho se rozletěly všude kolem a Sasori vylezl schován v nějaké loutce.

„Co se přesně stalo?“ chtěl Asuma vědět, se se událo, když on nemohl nic vidět.

„Jakmile jste je zasáhl, Sasori nedokázal nic udělat a spadl na zem a tak se alespoň ochránil před kameny, ten druhý, když jste mu zničil toho ptáka, si dokázal ještě v letu vytvořit nového a odletět, společně i s Gaarovým tělem.“

„Budeme jej sledovat,“ řekl Asuma za sebe a svůj tým, „ať nám dojdou na pomoc ti, kteří šli zničit pečetě a týmy, které ještě nedorazili. Vy ostatní, postarejte se o Sasoriho,“ a s tím se rozběhl za Deidarou, dokud jej ještě mohli vidět. Jeho tým mu byl okamžitě v patách.

„Já a Naruto budeme bojovat v první linii, nemůže nás zabít svými jedy,“ prohlásila Anko, která věřila svým schopnostem a imunitě proti jedům, kterou cvičila proto, aby ji jimi nemohl Orochimaru nikdy dostat. A Naruto poté co sám sebe otrávil a byl nějakou tu hodinu v bezvědomí a oni ho museli nést, také sebevědomě prohlásil, že jej Sasoriho jed už neohrozí. Anko to nechtěla přiznat, ale záviděla mu DNA Hashirami Senju, protože to co ona budovala dlouhé a bolestivé roky, on tak nějak získal. Nic ale proti tomu, že se to teď sakra hodilo.

„Víte, jak jsme na tom s protilátkami,“ poznamenal Kabuto, každý věděl, že jsou pouze tři protijedy a z toho furt musí mít jeden u sebe, aby mohl případně odstranit jed z těl ostatních.

„Jsem jeden z těch, který nesnáší, když nechává lidi čekat, tak pojďme na to,“ prohlásil Sasori a okamžitě vyvolat asi dvanáct loutek, které ovládal ze svých zad a ne z rukou, jak je zvykem.

„A pak že nebudu mít s Akatsuki nic společného,“ odfrkl si Naruto a připravil si lépe do ruky svou mohutnou větrnou čepel, „je tu ale ještě někdo, kdo tě chce zabít víc než já,“ přiznal a udělal další krok dopředu, „Kurama je možná arogantní, ale dle jeho slov se nikdo nebude srát do jeho rodiny… na to má právo jenom on,“ a s tím se kolem něj objevila oranžová čakra, dorostly dva čakra ocasy a oči se změnili na zvířecí.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Anko pro jistotu. Informace sice byly, že Naruto dokáže zvládnout dva ocasy, ale některé věci nikdo nemohl brát za stoprocentní.

„Nikdy mi nebylo lépe,“ ušklíbl se Naruto, „pojďme, nenecháme Sasoriho čekat… a klidně používejte techniky i když jsem v cestě, důvěřujte mi tak, jak já důvěřuji vám,“ pověděl slova, která mířila ke všem zbývajícím jednotkám, a s tím počkal na povel Anko a rozběhl se na Sasoriho. Před několika lety v chuninské aréně tvrdil, že nikdo nemohl vidět něco tak hrozivého, jako jsou meče Kiba pod větrno-Kuramovou čakrou. Když ale mrknul na to, co se stalo z Kubikiribōchō, když dostal tuto čakru, viděl něco, o čem se bude psát jednou v legendách, není totiž nic lepšího, než porazit nukenina třídy S něčím, co nikdo neviděl, to dělá s reputací divy.

***

„Tým Gai hlásí, že se zdrží,“ pověděl Izumo ve sprintu, „prý ta pečeť byla opravdu past, ale že v početní výhodě s ní budou rychle vypořádáni.“

„Povídal jsem to,“ nedokázal si odpustit Shikamaru, dříve by řekl, že to byla otrava, ale když zjistil, že jeho oblíbená věta není moc ‚romantická‘, musel s ní přestat. Ženy měly prostě takovouto moc. Ne že by si měl na co stěžovat, ono to mělo i spoustu výhod.

„A co ostatní týmy?“ nereagoval na Shikamara Asuma.

„Jeden nám běží naproti, ale je ještě dost daleko, aby nám mohl pomoci, dokud jej pořádně nezdržíme nebo nepoběžíme přímo k nim.“

„Což je nereálné, Deidara měl na očích nějaký dalekohled, jistě uvidí všechny posily a vždy poletí jiným směrem,“ řekl Shikamaru.

„Musíme jej teda zastavit co nejdřív,“ shodl se Asuma se všemi. „Je nějaká šance, že jej sundáš ohnivou koulí?“ otočil se na Sasukeho.

„Když budeme blíž, tak možná, takhle bych jen plýtval čakrou.“

„Dobrá,“ odkýval to Asuma, „vybral jsem náš tým, protože jsme byli nejvíce odpočinutí a protože máme možnosti jej zastavit a dohnat, takže maximální rychlost, protivníkovi také jistě dochází čakra, je zraněn a jistě mu musí i docházet to, z čeho ty ptáky vyrábí.“

„Nemusíte nás motivovat, sensei,“ usmál se Shikamaru.

„Však víš, jaký jsem, kdybych vás v mládí nemotivoval, tak ty jenom ležíš, Chōji jenom jí a Ino… nikdo nechce vědět, co by dělala Ino,“ snažil se odlehčit atmosféru Asuma, než se rozběhli, protože pak už nebude mnoho příležitostí k rozhovoru.

***

„Jsi docela otravný spratek, víš o tom?“ řekl Sasori, když se mu nepodařilo ještě sundat jinchūrikiho Kyuubiho, protože dokázal velkou část jeho zbraní odrazit mečem, který byl díky větrné čakře dlouhý a široký a sloužil lépe jak štít a také proto, že za ním furt stálo několik shinobi, kteří jej chránili pomocí zemských či vodních technik.

„Povídá někdo, kdo zradí svoji vesnici, unese a zabije svého Kageho a následně se přidá ke zločinecké organizaci,“ odfrkl si Naruto a nepřestával ničit loutky, které se mu dostali pod ruku. Byl rád, že někdo v Písečné ovládal techniku kamenného brnění, nebo co to bylo. Bylo vcelku i komické sledovat létající kunaie nebo jehlice, které neprorazili buď Kuramovu čakru a když ano, že se odrazili od tohoto brnění.

Sasori nic nepověděl a poslal na něj další loutku, která trošku obměnila plány, a začala ho pomocí nějakých dřevěných rukou omotávat a pak se objevil všude okolo nějaký jedovatý plyn.

Menší armáda, která byla ale stále v dosahu, okamžitě spustila své větrné techniky, aby osvobodili Naruta a také odfoukli veškerý plyn mimo dosah.

V tu chvíli byla ale už Anko v dosahu a pomocí hadů omotala ona Sasoriho, než ale stihla přiletět pečetící látka, z těla Sasoriho vystřelilo něco nechutného a zapadlo to do další loutky, která znovu ožila.

Jounin z Písečné, ale loutku stejně zapečetil, všichni byli informováni od Chiyo-sama, že mají všechno, co Sasori použije zapečetit, aby to nemohl znovu použít a samozřejmě také, aby se všechny tyto věci vrátily zpět k nim do vesnice. Škoda, že to nestihl i s těmi loutkami, které Naruto zničil před chvílí.

„Hm,“ odskočil dozadu Sasori. „Tenhle týden jsem přišel o většinu ze svých sto loutek, o Třetího Kazekageho a nyní i o své tělo.“

„Jestli čekáš, že tě nechám žvanit a něco připravit, tak jsi na omylu,“ a s tím se Naruto rozběhl, objevila se ale před ním zeď od někoho ze spojenců a tak uskočil, aby zjistil, co se stalo.

„Tohle je můj poslední vzdor,“ řekl Sasori, když se opět nějak teleportoval do jiné loutky a znovu oživil čtyři svoje loutky, které nebyly úplně zničeny, a pak povolal šest dalších.

„Nejlepší loutkaři dokážou ovládat deset loutek, na každém prstu jednu,“ ozval se někdo z Písečné, „jelikož nemá své zrůdné tělo, je to jeho maximum.“

„Pravda,“ souhlasil Sasori, „tyhle lidské loutky se ani neblíží silově Třetímu Kazekagovi, ale jestli mám zemřít, zemřu jako mistr ve svém oboru.“

„Naruto, mám plán,“ ozvala se Anko, „dej mi jenom pár sekund.“

„Máš je mít,“ a s tím se objevilo asi stovka Narutů. „Chlapci ukažte mu,“ a s tím se klony rozběhly udělat paseku. Naruto ale jako originál se objevil u jounina z Písečné, který mu vyvolal ono kamenné brnění. „Pane, můžete vytvořit i toto brnění na mých klonech?“

„Nemám tolik čakry,“ zamyslel se jounin.

„A když vám nějakou poskytnu?“ usmál se Naruto.

„V tom případě budu rád ku pomoci,“ vrátil mu úsměv jounin a tak Naruto vytvořil pět dalších klonů a jako originál začal doplňovat čakru. Po pár sekundách bylo hotovo a Naruto mohl tak s pěti klony, kteří měli všichni stále větrný meč v ruce, se rozběhnout mezi rychle mizející stovku klonů v souboji proti Sasorimu.

„Muta teď!“ křikla Anko a Muta v jeden moment pomocí svých brouků nechal rozkousat všechna čakrová vlákna, která ovládala loutky. „Naruto!“

„Mikazuki no Mai,“ zvolal Naruto a následně se všemi pěti posilněními klony a spousty normálních rozřezal loutky, co měl nejblíž u sebe. Samozřejmě že si tím zničil i své normální klony, ale to mu nijak nevadilo, šest loutek padlo k zemi.

Sasori ale dokázal znovu obnovit čakrová vlákna a se zbývajícími loutkami utéct.

To byl ale podle všeho plán, protože tam kam je stáhl, se objevila mocná ohnivá bouře složená z ohnivých a větrných technik. Jelikož nikdo nevěděl, co se děje, posílali do těch míst všechno ze svého arzenálu, aby se ujistili, že je Sasori opravdu po smrti.

„Přestaňte!“ ozvalo se od loutkaře z Písečné, „má na sobě čakra štít.“

A měl pravdu, když se vše co obklopovala Sasoriho, ztratilo, stál tam Sasori obklopen dvěma loutkami, které jeho tělo ochránili.

„Patetické,“ pověděl Sasori, „nikdy jsem nečekal, že někdo zničí během pár dní veškeré moje loutky.“

„Ano… síla mládí vždy zvítězí,“ ozval se Gai klidně, který prošel kolem ochranné bariéry, kde byl zavřen Kabuto se všemi otrávenými a odstraňoval z nich jed. „Byakugan nám řekl, že jakmile zničím to něco, co máš místo srdce, zemřeš. Jako zástupce vedoucího této jednotky ti mohu nabídnout jen toto, tvá smrt bude rychlá.“

„Hm,“ ozval se Sasori, když věděl, že je konec. „Mohu s vámi uzavřít ještě jeden obchod?“

Gai ukázal rukou, ať pokračuje a Sasori tak učinil. „Chci, abyste předali mé loutky Chiyo, aby budoucí generace profitovala z mých znalostí, když už člověk má zemřít, měl by se stát nesmrtelný přes to, co tu zanechal.“

„Co za to?“ nadhodil Gai.

„Informace o Orochimarovi,“ vyndal Sasori odněkud svitek, „je to člověk, kterého chceme zabít všichni.“

„Dobrá,“ nakonec kývl Gai, aktivoval dvě z osmi bran a rozběhl se na Sasoriho, který nestihl anebo nechtěl reagovat. Každý kdo znal Gaie, věděl, že Sasori bez loutek, které by ho ochránili, neměl šanci, protože taková síla a rychlost, kterou on dokázal vyvolat, vyžadovala schopnosti v taijutsu, které Sasori neměl a tak skončil pod závalem ran, které rozdrtili jednak loutky, tak i ‚srdce‘ ve kterém Sasori existoval.

Pak už jenom Gai sebral opodál ležící svitek s informacemi a zamířil zpět k ostatním. Byl konec, alespoň na této frontě.

„Kabuto!“ ozval se Gai, „máš na starosti léčení, zůstanou tu s tebou čtyři týmy a všichni zranění, ostatní za mnou.“

„Ano pane,“ ozvalo se několikrát a všichni se vydali dělat to, co měli. Písečná jednotka měla za úkol zapečetit všechny loutky i ty rozbité, co tu zůstali. Ostatní měli chránit tento perimetr a Kabuto společně se Sekkou měli léčit ostatní a že jich nebylo málo, bojovat se Sasorim vyžadovalo jisté oběti od lidí, některé dokázali zvrátit lékařský shinobi a k těm dalším snad nedojde.

***

„Jste připraveni?“ zeptal se Asuma, když byli tak nějak pod Deidarou. Ostatní mu rychle na jeho otázku kývli. Asuma si tak připravil několik kunaiů a všechny je napustil větrnou čakrou. Z této vzdálenosti alespoň s jedním trefí a to by mělo stačit, a když ne… i na to byl plán a s touto myšlenkou hodil všechny kunaie směrem k nebi.

Deidara okamžitě zkouknul, kde jsou všichni jeho pronásledovatelé, a zamířil do míst, kde na něj nikdo nešáhne, ale tak, aby se vyhnul všem letícím projektilům.

„Chidori Nagashi,“ ozvalo se od Sasukeho vedle něj a Deidara musel hodně rychle opustit svůj dopravní prostředek, ale i tak dostal zásah bleskem a tudíž se na chvilku nemohl hýbat a tak velmi bolestivě dopadl na zem. Dokázal se ale rychle zmátořit a pomocí hliněného klonu zmizet, jinak by byl na místě mrtev.

„Kam zmizel?“ zeptal se Asuma, když seskočil k bývalému letícímu prostředku, ve kterém byla stále ukryta mrtvola Gaary.

„Dokud se nepohne, může být kdekoliv,“ odtušil Shikamaru.

„Sasuke, může mi tvůj klon trošku pomoci?“ ušklíbl se Asuma.

„V čem?“

„Trošku tady z toho uděláme mýtinu,“ a s tím spustil Asuma větrné peklo, ze kterého se velmi rychle stalo žhnoucí peklo. Ať se Deidara pokusí za něco schovat, když v okolí nic nebude.

Formát pro tisk