Kapitola padesátá - Jedna velká rodina

Lepší život

„Pojďte dál,“ pověděl trochu i překvapeně Suigetsu, když otevřel dveře svého pokoje v hotelu a za nimi stál Naruto a Ameyuri.

„Nežiješ si špatně,“ zhodnotila to Ameyuri, když vstoupila dovnitř a podívala se po okolí.

„O penězích přemýšlet nemusím,“ souhlasil Suigetsu, „Mizukage-sama tyto věci řeší za mě.“

„Oh,“ zhodnotila to a tím mu lehce naznačila, ať pokračuje.

„Hokage mi dává nějaký základ, protože jsem tu jako výpomoc, kdybych ale žil z toho, měl bych tak akorát na instantní ramen a nějaký pokoj s postelí a gaučem samozřejmě bez teplé vody. Mizukage-sama se tu ale za mnou zastavila a nabídla mi práci. Budu v této vesnici dělat oficiální spojku, takže když ji někdo bude chtít kontaktovat a nebude tím chtít otravovat oficiální kanály, přijde za mnou a já budu vědět kam to poslat. No a odměna je toto,“ ukázal s vítězným úsměvem na své bydliště.

„A jako bonus pro ni sleduješ, co se tu děje,“ uzavřela Ameyuri, „je jasné, že si našla někoho, když já ji tuto práci dělat nechtěla… jo jo naše Mei ví, jak svět funguje.“

„Nepřišli jsme sem ale řešit toto,“ řekl Naruto, „že?“ zeptal se pro jistotu. Ameyuri mu dala tedy prostor, aby začal s tím, proč sem přišli. „Pokročil jsi v hledání?“

„Snažil jsem se kontaktovat lidi, kteří měli co dočinění s mým bratrem než zemřel,“ začal Suigetsu a ukázal jim, že se mají všichni posadit, „hodně lidí předpokládá, že než zemřel, ukryl někam všechny zbývající meče kromě toho, co měl v době své smrti u sebe. Ten je samozřejmě v držení Mlžné.“

„Určitě někoho napadlo podívat se do jeho hrobu, jestli je tam našel, věděli bychom to,“ zkonstatovala Ameyuri.

„Můj bratr nebyl hlupák, aby je nosil celou dobu u sebe. Jestli předpokládal, že ho někdo chce zabít, jako se to stalo s Fugukim, tak ostatní meče ukryl.“

„A Mei nic o tomto neví?“

„Jestli ano, o nic se se mnou nepodělila. Možná chce, abychom vyrazili na dobrodružství a lovili poklady,“ pověděl Suigetsu a nikdo nevěděl, jestli to byl sarkazmus nebo ne.

„Je nějaká šance, že o tom bude vědět Kisame?“ zeptal se Naruto.

„Kdyby o nich věděl, proč by je neměl u sebe?“ kontroval Suigetsu otázkou, „nemyslím si, že by něco věděl, odešel dřív, než můj bratr zemřel, tudíž je to vysoce nepravděpodobné, že by něco věděl.“

„Kdo další by mohl něco vědět?“ pokračoval tedy Naruto, „předpokládejme, že ten kdo ho zabil, nic neví, jestli neví nic ani Mizukage-sama, ani nikdo další z bývalých či aktuálních šermířů a ostatní jsou mrtvý…“

„Tak jsme na bodě, kdy nám to může říct jenom můj bratr,“ ušklíbl se Suigetsu.

„Podaří se ti najít něco s jeho DNA?“ otázal se jen tak Naruto.

„Dej mi nějaký čas a prostor…“ schválně Suigetsu nedokončil.

„Pochybuji, že nám ho Orochimaru vyvolá,“ zchladila Ameyuri jejich myšlenku.

„Život je dlouhý, abychom našli někoho další, kdo tu techniku bude umět,“ pousmál se Naruto. „Do té doby budeme ale pokračovat v tom, proč jsme přišli.“

„A to je?“ zeptal se Suigetsu natěšeně.

„Trénink,“ shrnula to Ameyuri, „vezmu si vás dva pod křídla na alespoň jeden den v týdnu, abyste se naučili jak kontrovat Kisameho a jeho Samehadu. Jestli do té doby najdeme způsob jak najít další meče, dobře pro nás, jestli ne, chci mít na své straně alespoň Samehadu.“

„Víte o tom, že Samehada si své majitele vybírá,“ přidal Suigetsu do debaty.

„Bude mít na výběr jednoho z nás tří nebo kompletní zapečetění,“ pověděla Ameyuri skálopevně, „věřím, že si vybere.“

„A kdy bude v plánu na Kisameho zaútočit?“ zeptal se ještě Suigetsu.

„Chci to stihnout do pěti let,“ řekla jenom Ameyuri.

„Co se stane po tomto limitu?“ nechápal Naruto, žádný časový údaj si oni dva v soukromí nedomlouvali.

„Mohlo by být pozdě… kdo ví,“ uzavřela tuto debatu Ameyuri jako kdyby nic, ale Naruto chápal, že nic není jen tak a už ne vůbec, když se to týká Ameyuri.

***

Naruto zaklepal na dveře Hokageho a nemusel ani dlouho čekat, než se ozvala pozvánka ke vstupu.

„Naruto-kun, co pro tebe můžu udělat?“ zeptal se Hokage příjemně překvapen, když viděl toho, kdo k němu přišel.

„Myslel jsem, že bude lepší, když toto projednám předem, abychom se vyhnuli legracím u poštovní stanice,“ řekl jenom Naruto a podal Hokagovi dopis v obálce, která ještě nebyla zapečetěná.

Hokage se tedy pustil do čtení. „Oceňuji tvou diplomacii,“ řekl jako první, „ale myslíš si, že to někdo ocení?“

„Ty bys nechtěl vědět, že jeden z tvých důležitých lidí běhal po světě pod velením někoho jiného?“ zeptal se Naruto a stále se mu snažil tykat, i když to poslední dobou šlo s jejich vztahem i trošku z kopce. „Vím, že nemáme s Kamennou dobré vztahy, ale je mezi námi příměří že?“ zeptal se řečnicky, „myslím, že by tohle měli vědět. A jestli se ještě prokáže, že nedokážeme Gariho udržet na svém místě a Orochimaru ho nějak přivolá znova, budou aspoň varováni. Hodně lidí mi říkalo, že psychologická válka je ta nejhnusnější ze všech, nechci to dopřát nikomu, u koho chceme, aby s námi byl zadobře.“

„Nejsem proti, abychom jim tvůj dopis poslali. Klidně to nechám i tvým písmem a tvým jménem. Možná že jednoho dne ti tvé sdílení informací v něčem pomůže,“ řekl Hokage opatrně, „ale také se může stát, že tato informace se dostane do špatných rukou a může tě to akorát kousnout do zadku, jak jsi občas říkal, když jsi byl mladší.“

„Gari mě nenávidí dostatečně, když jsem ho pomohl zakopat. Orochimaru taktéž není ten, kterého bych mohl více naštvat a Akatsuki mě má v plánu zabít ať udělám cokoliv. Opravdu si můžu uškodit?“

Hokage si jenom těžce povzdechl. „Tohle není život, který jsem si pro tebe přál, Naruto.“

„Čtvrtý Hokage věděl, co dělá,“ řekl Naruto napůl vážně a napůl ironicky, „snad se to i potvrdí.“

„Udělám vše, abych tě před Akatsuki ochránil… Fū samozřejmě také,“ pověděl vážně Hokage, „schválil jsem projekt Tsunade, schválil jsem to, aby Karin šla s Jirayou, snažím se na oficiální mise,“ pověděl trošku s trpkou pachutí, „tobě i Fū dávat za jouniny ty, kterým bezmezně věřím a kdyby se Akatsuki objevila, aby vám dali možnost k útěku. Snažím se dělat mnoho, co je v mých silách, abych vás připravil na to, co se podle všeho stane.“

„S Ameyuri a Sasukem se pokusíme zastavit Kisameho a Itachiho, je to to, na co se budeme připravovat my. Je samozřejmé, že nepůjdeme sami, ale toto musíme udělat, pro klid v duši všech zúčastněných.“

„Budu rád, když sebou vezmete Jirayu nebo někoho takového.“

„Jestli to bude tvé přání,“ tak nějak souhlasil Naruto. „Furt to ale nemění nic na tom, že jich je furt dost… teda alespoň myslím, že jich je dost.“

„Neboj se, děláme na plánu, který by nám mohl dopomoci se jich zbavit nadobro,“ ubezpečil ho Hokage.

„Chápu, přísně tajné,“ odkýval si to Naruto, „v tom případě to bude asi vše,“ a s tím se uklonil.

„Naruto,“ řekl ještě Hokage, „klidně se můžeš stavit, i když nemáš nic na srdci, schází mi naše rozhovory.“

„Pokusím se,“ usmál se Naruto a s těmito slovy odešel pryč, samozřejmě jako obvykle nedošel do svého cíle, které pro tentokrát bylo Ichiraku ramen, protože jej někdo zastavil. Ne že by zrovna toto setkání neočekával.

„Vypadá to, že si máme o čem promluvit,“ řekla jednoduše Tsunade, když dokázala získat jeho pozornost.

„Vypadá to, že ano,“ povzdechl si Naruto a vydal se za ní. Snad Ichiraku stařík nestihne zavřít.

***

„Hezkej bejvák,“ řekl Naruto, když to mohl porovnat s tím, kde třeba bydlel Suigetsu.

„Tři čtvrtě místnosti ani nevyužiji,“ prozradila Tsunade, „ale je to moje dědictví.“

„Myslíte, že bych si mohl koupit taky takový, kdybych prodal tento náhrdelník?“ nadhodil Naruto, když ale Tsunade začala téměř doslova žhavit svou pěst, rychle dodal, „klid, hlavně klid, jenom vtipkuji.“

„A jenom abych uspokojila tvou zvědavost, opravdu by si za to mohl koupit téměř cokoliv.“

„V tom případě by to neměl dostat nikdo z našich nepřátel že?“ řekl Naruto jen tak mezi řečí. „A kde je vůbec Shizune?“

„V nemocnici,“ odpověděla Tsunade jenom na to druhé a dovedla ho do jakéhosi salónku. „Toto je nejzabezpečenější místnost v tomto sídle. Mnoho generací mého klanu se snažilo, aby tento salónek zůstal místem, kde se probírali důležité věci.“

„Také bych něco takového potřeboval u sebe doma,“ zadoufal na chvilku Naruto, „poslední dobou se toho začíná dít mnoho.“

„Souhlasím,“ řekla Tsunade a posadila se jako první do jednoho z nejpohodlnějších křesel, co kdy Naruto viděl a jednoduše si nalila kalíšek saké. „Hashirama i když tu s námi zůstal jenom chvíli, toho udělal hodně, jak se zdá.“

„A ne všechno jste se dozvěděla, hádám,“ naznačil Naruto, „prý jste byla překvapená, že jsem to já, kdo dostal tu samou zprávu.“

„Naruto,“ řekla Tsunade, když do sebe kopla první lok alkoholu, „ode dneška budu trvat na tom, abys mi tykal,“ pověděla jen tak mezi řečí a pak se po jeho zdráhavému kývnutí rozhodla reagovat na to, s čím začal. „Ano byl jsem překvapená,“ přiznala, „nemohu ale tvrdit, že jsem to nemohla očekávat. Dědeček velmi nahlas projevil myšlenku, že se mám stát dalším Hokagem, abych otevřela cestu mladé generaci, která mě za nějaké to desetiletí nahradí.“

„A to jsem jako já, že jsem dostal všechny ty spisy a vše další co v budoucnu přijde?“

„Vykašleme se na nějaké naznačování, Naruto,“ řekla Tsunade a připravila si další kalíšek, „v tuto chvíli jsem asi nejlépe informovaný člověk ve vesnici, jelikož Jiraya nechce spolupracovat tolik se senseiem, protože Danzō neustále zírá přes rameno, jsem to já, kdo dostává informace od něj. A s tím, že se i sensei osobně mě lehce připravuje na práci Hokageho, mám i přístup k jeho informacím, ne ke všem samozřejmě, ale s tím, že teď mám i dostatek informací o tom, co dělá Danzō… řekněme jednoduše, že toho vím dost.“

„Co to má společného se mnou? Jestli chceš, mohu ti přidat to, co vím i já, ale jsou to jenom informace o lidech, nic co by ti mohlo až tak pomoci, když máš informace přímo ze zdrojů.“

„Stává se z tebe důležitá osoba, Naruto. Nevím, jak na tohle všechno přišel dědeček, či jestli se ti prostě rozhodl věřit kvůli tomu, že jsem ti dala náhrdelník a ty jsi tam pověděl to, co jsi pověděl. Ať to bylo jakkoliv, naznačil mi, že ti mám věřit. Pochopitelně ale věděl, že to už dělám i bez toho, aby mi to musel říkat. Jsi Jinchūriki, tvoje sestra, kamarádka? Je jedno, jaké vztahy jste si mezi sebou dali je také Jinchūriki. To z tebe dělá žádanou osobu, hlavně u nepřátel, ale každý v této vesnici ví, že pokud se vám něco stane, bude na tom Listová mnohem hůře… teda každý, kdo není zamindrákovaný idiot.“

„A k tomu jsem syn čtvrtého Hokageho,“ řekl prostě Naruto.

„Přesně,“ povzdechla si Tsunade, „bylo mi jasné, že to víš. Jak by to také nešlo vědět, stačilo by se podívat na nějakou fotku vás dvou ve stejném věku a muselo by to trknout i slepého,“ povzdechla si podruhé. „Jestli ten titul někdy budeš chtít, bude tvůj, víš o tom že?“

„Jsou na to lepší osoby,“ usmál se jenom Naruto. „A stejně si nejsem jistý, jestli by někdo hleděl na to, že jsem syn bývalého Hokageho, aby mě v budoucnu jím zvolili.“

„O tom nepochybuj, Zemský pán je velký fanda známých lidí, za několik let, jestliže budeme předpokládat, že se toho všichni dožijeme, by byl ochotný zvolit Jirayu, mě, Shikaka, Kakashiho a tebe… a to je dost možná všechno. Samozřejmě, že to není jenom o tom, co řekne Zemský plán, rozhodují také jouninové. Dokážu si ale představit okamžik, kdy právě tito zmiňovaní promluví v tvůj prospěch.“

„Stále si stojím za tím, že toto není práce pro mě,“ usmál se Naruto, protože ho těšilo, že toto od Tsunade slyšel.

„Jiraya s tebou překvapivě souhlasí,“ řekla Tsunade, když pokračovala v upíjení svého zlozvyku. „Nechce mi říct proč,“ zamračila se na chvíli, „ale naznačil, že Karin má něco, co ji pro tuto práci dělá jako dělanou.“

„Dá se to tak říct,“ nedokázal Naruto zadržet lehký smích.

„Dozvím se od tebe, co to je?“

„Karin ti to jistě řekne sama, když takovouto debatu budeme mít spolu,“ trochu neurčitě slíbil Naruto.

„S tím se dokážu spokojit,“ souhlasila nakonec Tsunade. „Něco mi ale říká, že Karin není ta, co jsi měl na mysli. Sensei se mě ptal, co jsi asi mohl nabídnout Sasukemu za to, aby neopustil vesnici. Oba asi víme, co to bylo.“

„Možná,“ mrkl na ni.

„Jelikož za tebou stojí celá Mlžná, jak jsem pochopila, věřím, že je to promyšleno trošku více, než impulzivní rozhodnutí dvanáctiletého kluka.“

„Všechno co pochází z mé hlavy je impulzivní rozhodnutí dvanáctiletého kluka,“ ušklíbl se Naruto, „ale pochopitelně existuje rada starších,“ pověděl hravě, „která tato myšlenky schvaluje.“

„Kde byla ta ‚rada‘ když si vyhrožoval dětem Kazekageho?“

„Nebyl zasedací den?“ podrbal se Naruto na hlavě rozpačitě. „Vyšlo to ale ne?“ zeptal se, a když neslyšel žádnou odpověď, pro jistotu zopakoval. „Ne?“

„Až se dostanu k funkci, pošlu tě do Písečné, aby ses Temari omluvil a ukázal ji, že nejsi nějaký vražedný psychopat.“

„To si o mně myslí?“ otevřel Naruto ústa překvapením, odpověď ale byla jenom grimasa ‚co myslíš?‘. „Napíšu ji dopis?“ nadhodil nadějně Naruto.

„Promyslíme to,“ slíbila Tsunade, „příště zkus používat to, v čem jsi dobrý… diplomacie… ne vyhrožování.“

„To nebyla výhružka,“ bránil se Naruto, „to byl slib.“

„Tak tohle jí hlavně ale neříkej,“ povzdechla si, jako kdyby mluvila s dítětem, což samozřejmě mluvila. „Vraťme se ale k tomu hlavnímu,“ pokračovala téměř ihned, „celou svou kariéru jsi byl trénován jako jakýsi sběratel informací a špeh, že?“

„Ano Nonō a Kabuto mě v tomto trénovali.“

„V tom případě fakt nechápu, proč jsme si toto s Jirayou neprohodili, celé to ještě dává menší smysl, když Karin je zdatná v tom, co umím já a ty jsi zdatný v tom, co umí Jiraya… možná to je ale právě to, proč Jiraya rozhodl takto… někdy je přece jenom dobré být nepředvídatelný.“

„Teď jsem se ztratil,“ přiznal Naruto.

„Chybí tomu podpis a je to vyřešené,“ řekla jenom Tsunade a podala mu papír.

„To je vtip?“ nechápal Naruto, když poznal papír, který mu předávala, přece jenom jeden takový vyplňoval nedávno, jen z druhé pozice.

„Vypadám, jako že vtipkuji?“ podívala se na něj s vše říkajícím pohledem.

„Ne,“ zkonstatoval Naruto, „ale vypadáš, že jsi toho vypila víc, než jsem si myslel.“

„Cos to řekl, prcku?“ zeptala se hraně vražedně.

„Kdy to mám vše stíhat?“ zaměstnal ji pro jistotu jinou otázkou, „musím trénovat s Ameyuri, věnovat se Hanabi, když je ona mojí studentkou, také cvičit s mojí rodinou a Sasukem a k tomu všemu mise.“

„V tom případě je dobré, že jsi genin a nemáš tým ne? Můžeš se vyhnout misím a být mě ku pomoci.“

„Co budu já dělat v nemocnici?“

„Překážet,“ odtušila Tsunade a Naruto musel uznat, že právě získala bod. „Můžeš mi ale donášet věci, je na čase, aby to přešlo z Shizune na někoho jiného.“

„Haha… teď ale vážně.“

„Myslíš, že vše co mohu nabídnout, se týká léčení? Jestli to nějak odkýváš, okusíš na vlastní kůži, o čem mluvím.“

Naruto tedy nic neodkýval a pochopitelně zřetelně ukázal, že nevěřil tomu ani na sekundu, že Tsunade by neměla co jiného nabídnout.

„Ovládám čtyři živly, konkrétně všechny ty, které ti chybí, takže časem můžeme pracovat na tom, abys také zvládal něco víc, než pouze jeden živel. Můžu tě naučit, jak používat čakru pro zvýšení tvé fyzické síly. Jestli někdy dokážeš obstojně ovládat kontrolu své čakry, mohu tě naučit základy léčení. Jestli ti to myslí, může se s tebou podělit o mnoho zákoutí medicíny, které čakru nevyužívají a v konečném důsledku můžeš podepsat kontrakt na přivolávání Katsuyu, myslím, že u tebe s dostatkem čakry nebude problém.“

„Co za to?“ zeptal se na očividné Naruto.

„Pomůžeš mi s touto vesnicí něco udělat… a následně něco uděláme i s tímto světem, když už budeme u těch změn.“

„Lepší nabídku hádám, nedostanu,“ usmál se Naruto a jelikož ten formulář znal téměř nazpaměť, jednoduše ho podepsal.

„Nebudu tě ale šetřit, to musíš pochopit, Naruto.“

„Jako kdyby mě Ameyuri někdy šetřila,“ povzdechl si a na to se Tsunade jenom usmála, bylo zajímavé sledovat, jak Tsunade, která Ameyuri téměř nenáviděla, se změnila natolik, aby si vzala pod svá křídla jejího studenta a její odkaz.

***

„Rychleji,“ pověděl Naruto tvrdě a vykryl další ránu, „větší silou,“ pokračoval, když ani další rána neprošla přes jeho kryt. „Více čakry do nohou, abys mohla útočit rychleji.“

„Snažím se,“ špitla Hanabi unaveně.

„Jestli můžeš mluvit, nedáváš do toho dostatek energie,“ řekl a chytl ji za nohu a otočil ji tak, že dopadla na zadek. „Kde jsi udělala chybu teď?“ zeptal se, když se zvedla a oklepala.

„Špatná stabilita.“

„Správně,“ souhlasil Naruto, „lepší je vždy uskočit, odrazit se ode mě, cokoliv jen ne spadnout, jakmile si na zemi, má tvůj soupeř téměř jasnou výhru.“

„Takhle tě cvičí ta šermířka?“ zeptala se Hanabi.

„Ne, ta když bych skončil na zemi, tak by do mě poslala blesk, abych věděl, že to dělat nemám a pak bych za ‚odměnu‘ udělal stovku kliků nebo tak něco.“

„Děkuji za to, jaký jsi, Naruto-sensei,“ obejmula ho děkovně Hanabi a Naruto se musel jejímu praštěnému chování zasmát.

„Zkus udělat pár kroků po vodě, když spadneš, aspoň se osvěžíš,“ propustil ji na chvilku a namířil ji k menšímu rybníčku, co u jejich sídla měli.

„Víš co vše v té vodě je?“ otočila se na něj.

„Mnoho důvodů proč do ní nespadnout?“ odtušil Naruto. „Když tam nespadneš, můžeme pokračovat v chůzi po vodě v lázních,“ Hanabi naštěstí měla takové odhodlání, že se ani nezeptala, co se stane, když by tam spadla.

Naruto jenom stále ze své pozice pozoroval, jak velmi opatrně se snaží našlapovat, aby tam nespadla. „Jak dlouho máš v plánu být schovaná?“ řekl trochu hlasitěji, když byla Hanabi pryč z doslechu, ale ne z dohledu.

„J-jak dlouho jsi o mě věděl?“ zeptala se Hinata, když přišla blíž.

„Šedá není zrovna vhodná k maskování své pozice,“ usmál se na ni Naruto, když si ji lépe prohlédl. „Pamatuji si svůj slib, co jsem dal tvému otci, jestli máš nějaké otázky, mohu se pokusit ti nějak pomoci.“

„I když by to nebylo o tréninku?“ zeptala se trochu nervózně.

„Samozřejmě,“ souhlasil Naruto okamžitě. „Tady?“ naznačil.

„Můžeme si sednout dovnitř,“ navrhla Hinata rychle a pak se lehce začervenala, „jestli ti to teda nevadí.“

„Klidně,“ vytvořil Naruto jeden klon, který tu nechal kvůli Hanabi a jako originál se vydal za Hinatou. „Tak co máš na srdci?“ začal, když se posadil do tureckého sedu.

„Já,“ odmlčela se na chvíli, pořádně si oddechla a pokračovala, „jsem si všimla, že vycházíš dobře s Nejim a podle toho, co naznačoval otec, chceš vybudovat svůj klan. Já budu také za několik let hlavou klanu a chtěla bych uskutečnit to, že v našem klanu nebude nic jako hlavní a vedlejší větev.“

„To je od tebe milé,“ dodal jí sebedůvěru, aby pokračovala.

„Ale není to jednoduché, vedlejší rodina má problém s důvěrou k té hlavní a ta zase obráceně, je to začarovaný kruh, z kterého nevím jak dál. Tvá rodina takové problémy nemá ne? Jak jsi toho dosáhl?“

„Víš, že to ani nevím,“ podrbal se Naruto na hlavě rozpačitě, „všechny holky jsou starší, klidně ony mohly být hlavou klanu, chtěly, abych to ale byl já. Myslím si, že je to tím, že jsem to byl já, kdo naši rodinu dal dohromady. Nevím, jestli ti to ale nějak pomůže,“ řekl omluvně Naruto, „co jsem ale postřehl, Neji už nevidí hlavní rodinu tak špatně, dle mého je to kvůli tobě,“ na toto prohlášení se Hinata znovu začervenala, „takže asi udělat to samé se všemi členy? Nebo alespoň většinu a doufat, že zbytek se přidá. Tvůj klan je velmi starý a tudíž to bude chtít někoho velmi přesvědčivého, aby dokázal přinést změnu do něčeho, co podle většiny funguje dobře i teď. Fūinjutsu není o sobě zlá disciplína, tudíž ona pečeť co váš klan sužuje, by se dala jenom nějak pozměnit. Nevím jak, na to by ses musela zeptat Jirayi nebo někoho na jeho úrovni, ale tvůj úkol bude to, aby hlavní rodina pochopila, že se musí ukončit to strachování vedlejší rodiny o svůj život.“

„Jenže v tom je celý ten problém,“ posmutněla Hinata.

„Nikdo neříká, že se ti to podaří za chvíli, ani že se ti to podaří samotné,“ snažil se ji povzbudit Naruto, „Hanabi ale vypadá, že souhlasí s tím, co chceš zavést, pro ni jsi přece jenom ‚nejlepší sestřička‘ a věřím, že to nemyslela tak, že jsi jediná a proto musíš být nejlepší.“

„A myslíš, že mi s tím můžeš pomoci i ty?“ vysypala ze sebe hodně rychle, až skoro Naruto nepochytil, co říkala.

Naruto ji jenom ukázal zdvižený palec. „Samozřejmě,“ souhlasil, „nevím, jestli to, že za tebou a Hanabi budu stát já, něčemu pomůže… ale jsou lidé, kteří by tomu mohli pomoci,“ mrkl na ni a vyndal si papírek a něco začal sepisovat. „Tohle musíš ale sehnat.“

„Pamlsek pro psy, brambůrky, polštář, vzácná rostlina lomítko drby?“ přečetla Hinata.

„O Sasukeho se postarám já,“ pověděl na oko vážně Naruto, pak se ale lehce zasmál. „Neber to tak vážně,“ pověděl ji, „ale jestli chceš rady od lidí, kteří budou muset jednoho dne řešit stejný problém, budeš muset vyjít častěji do společnosti. Mnoho z těch, se kterými si chodila do třídy, jsou budoucí hlavy rodiny, tím že ale tyto vztahy neposiluješ, tyto přátelství ztrácejí pomalu na hodnotě. Shikamaru bude jistě mít tuny nápadů a jestli Ino pochytila něco od svého otce, tak bude také vědět, jak na lidi.“

„Proč by mi ale pomáhali?“ posmutněla znovu.

„Protože jsme jedna velká rodina,“ pousmál se Naruto, „a všichni máme ohnivou vůli,“ pokračoval, „a není nic lepšího, než mít dobrý vztahy se svými vrstevníky, pomáhá to doma i na bitevním poli, víš?“ zeptal se vesele. „A Hanabi mi právě zrušila naštvaně klon,“ dodal s úšklebkem, „asi bych ji měl vzít do slíbených lázní, přece jenom nespadla. Půjdeš taky?“ zeptal se, a když viděl velmi rychlé záporné zakývání a to, že se na něj ani nedívá, pokrčil nad tím jenom rameny. „Jak si přeješ,“ pověděl tedy, „dej mi vědět, jak dopadlo tvé setkání a jestli něco z toho seznamu pomohlo,“ a s těmito slovy otevřel dveře a nechal ji tam samotnou, měl totiž za úkol zabavit její mladší, hyperaktivní klon se jménem Hanabi.

***

Naruto se konečně dočkal toho okamžiku, kdy před ním stála celá jeho rodina, teda alespoň ta část, která byla k dispozici v Listové. Tayuya, Fū, Matsuri seděly před ním, Sasuke se opíral o blízký sloup, aby stále vypadal cool nebo tak něco a Ameyuri jej pozorovala ze své oblíbené pozice na střeše svého domu. Jelikož to co měl v plánu, nebylo tajemství ještě pro jednoho člověka, byla tu taktéž Hanabi, která stále vedle něj ve svém typickém roztomilém rozpoložení.

„Chtěl jsem toto udělat více oficiálně,“ začal Naruto, když si lehce odkašlal, „ale ať už mám oprávnění pro tuto techniku přímo od jeho stvořitele, Hokage byl neoblomný, aby mi půjčil alespoň část zakázaného svitku, kde je to popsané mnohem lépe, než to dokážu vysvětlit já. Co jsem ale dokázal zařídit je to, aby nás na dnešní den nikdo nerušil,“ a s tím se podíval kolem sebe. „Hokage souhlasil s tím, že i když mám v plánu učit zakázanou techniku několik lidí najednou, bude lepší, když se to nenaučí nějaký nezvaný host a proto jsme na několik hodin chránění proti tomu, aby nás nikdo nešpehoval. Věřím tomu, že tu bude někdo z klanu Hyuuga, který tuto techniku už umí a postará se o to, aby tu neslídil nikdo jiný, a zde máme další sadu vševidoucích očí,“ poplácal lehce Hanabi po hlavě. „A navíc je Hanabi blízko tomu, aby si svůj první klon vytvořila sama, takže je tu i k dispozici, aby vám pověděla, co nedělat, protože tím bychom zbytečně jen ztráceli čas.“

„A taky je tu proto, že se musíš chlubit s tím, že máš studentku a že jsi velký sensei,“ vykřikla Tayuya a vyplázla jazyk.

„A to jsi nezmínila ještě to, že je tu proto, aby vám ukázala jak malý, bezvýznamný a malý jste,“ vrátil ji to Naruto a Hanabi skoro jak kdyby to měla nacvičený, vystrčila hrdě hruď a postavila se do jakéhosi pozoru. „Zvládnout se ale naučit techniku není to složité na našem budoucím tréninku. Mám výhodu toho, že mám velkou zásobu čakry, některé z vás ji mají sice také, ale musíte pochopit, že každý klon vám rozdělí čakru rovnoměrně. Nikam nezmizí samozřejmě, ale jestli třeba Sasuke dokáže vyvolat čtyři Chidori, tak vyvolání klonu znamená, že sám jako originál dokáže povolat pouze dvě a jeho klon taktéž dvě. Pokud svůj klon využije dostatečně, není to žádná ztráta, pokud ale svůj klon ztratíte zbytečně, přijdete o vše, co jste do něj vložili.“

„Hm,“ souhlasil Sasuke s velmi pádnými důvody, které se nebál všem prezentovat.

„Jinak to má ale spoustu výhod, o kterých jistě víte z mého používání. Zrychlení tréninku tolikrát kolik vyvoláte klonů, dokonalý špeh, návnada, obětní beránek. Co jsem myslel ale tou složitostí našeho tréninku je to, že budeme společně zvětšovat zásobu čakry tréninkem, který jsem konzultoval s Tsunade-sama a taktéž zlepšovat vaši spolupráci s vašimi klony. Nějaké otázky?“

„Kdy začneme,“ pověděla Fū a ušklíbla se na něj. Oba věděli, že ona stejně jako Naruto bude v této technice naprostý král. I proto se Naruto rozhodl, že věnují všichni svůj čas této technice. Tayuya mohla mít klon, který bude někde vzadu hrát. Matsuri bude mít klon s další sadou látky, Sasuke si jistě něco vymyslí a Fū bude mít stovky létajících já. No, a jestli má Ameyuri se v plánu do jejich tréninku zapojit nebo ne, to sice nevěděl, něco mu ale říkalo, že ví, co dělá a tak se o ni nestaral. Naruto si přál, aby až Karin se vrátí zpátky, aby jí mohli všichni konkurovat v síle, ne proto že tu vedou nějaký souboj nebo boj o moc, ale proto, aby ji mohli chránit, kdyby to bylo potřeba. O tom byl klan Uzumaki a nezáleželo, jestli máte klanové jméno Hyuuga, Ringo nebo Uchiha. Jednou Uzumaki, vždy Uzumaki a ti na sebe dávají pozor.

***

„Můžeme jít?“ zeptal se Jiraya, když našel Karin sedící a pozorující výhled před sebou.

„Máš taky někdy pocit, že na tebe někdo tam někde myslí?“ zeptala se.

„Samozřejmě,“ pověděl silácky Jiraya, „třeba když na mě myslí Tsunade, tak to poznám hned.“

„A kolikrát že to je? Jednou za desetiletí?“

„Hej,“ řekl Jiraya, „byla jsi takhle otravná furt nebo za to může Naruto?“

„Nejsi nejinformovanější muž v Listové?“ nadhodila vyzývavě a hodila si na sebe batoh.

„Jestli budeš taková, neřeknu ti co mi Tsunade poslala za zprávu,“ pověděl Jiraya vítězně, „je to o Narutovi,“ a po tomto měl její naprostou pozornost.

„Tak povídej nebo naše dohoda, že ti budu upravovat tvé knihy, padá. Fakt nevím jak shinobi třídy S může mít tolik chyb ve svém příběhu,“ povzdechla si hraně.

„Tsunade má Shizune jako svého otroka… teda učedníka a já mám tebe. Dokážeš si představit co vše chudák Shizune musela vidět?“ zeptal se Jiraya, když ale viděl, že Karin jenom čeká na jediné, podal ji zprávu od Tsunade, aby měl, jak se říká chvilku klidu. „Vypadá to, že Tsunade pochopila, že Shizune nestíhá a tak si omotala Naruta kolem prstu. Nebo konečně Naruto pochopil, že Tsunade je nejlepší učitel,“ a s tím Jiraya naznačil rukou pořádné prsa. „Není nic lepšího než spojit trénink a požitek v jednom.“

„A co budeš učit mě?“ zeptala se Karin se šťastným úsměvem, že ví co Naruto dělá.

Jiraya se na ní taktéž usmál. „Vše co umím samozřejmě, nemá cenu troškařit. Nevím kolik toho zvládneme za ten čas, co máme, ale pokusím se ti toho předat co nejvíce. Můj plán o celosvětovém míru se konečně zásluhou mnoha lidí začíná měnit v realitu. Je tu sice stále co dělat, ale každým dalším krokem jsme blíž k tomu ideálnímu světu a i já musím tomuto světu předat vše.“

„Máš před sebou desítky let, abys mě naučil vše a jelikož já nebudu devadesát procent volného času trávit v bordelu nebo špehováním žen, nebude mi to trvat ani tak dlouho jako tobě.“

„Pravda,“ souhlasil Jiraya, „ale kde je ta zábava žít život takto nudně?“ nadhodil řečnicky.

„Na rozdíl od tebe dokážu to, co jsi zmiňoval, když sis myslel, že tě neposlouchám. Spojit trénink a požitek dohromady. Ale abych se dostala k tomu druhému, musím si projít tím prvním. A ne,“ řekla pro jistotu, „nemyslím tím to, co tím myslíš ty, ty jeden starej perverzáku.“

„Povíme si za pár let, až se vrátíme domů a uvidíš všechny ty, co chceš vidět,“ mrkl na ni s všeříkajícím úsměvem. Jiraya stále nevěděl, jaké city Karin chová k Narutovi, ale hodlal ji dopomoct, ať budou jakékoliv. Minato našel svou oporu v Kushině, ani jeho druhý student nezůstane ochuzen o to nejlepší, co život nabízí. O to se hodlal postarat.

Formát pro tisk