Kapitola osmačtyřicátá - O masožravých jelenech

Lepší život

„Kde je Naruto?!“ ozvala se Tayuya skoro až hystericky, když doskočila před tým, který právě dorážel k bráně a byli tam všichni kromě Naruta a toho jounina z klanu Nara.

„Klid, Tayuyo,“ pověděl rychle Shikamaru. „Všichni jsme v pořádku, Naruto a Ensui-san jen museli ještě něco udělat a vrátí se později.“

„Nikdy… Nikdy mě už takhle nestrachujte,“ hluboce si oddychla a ukázala na ně hromadně prstem.

„Neměla bys být někde na věži?“ zeptala se Ameyuri pobaveně, ale byl vidět na její tváři ten úsměv, který říkal vše o Tayuyině starosti o Naruta. Ne že by to nechápala, ale kdyby se Narutovi něco stalo, jistě by jen tak ona v pohodě nekráčela do vesnice bez něj, takže její starost byla trošku přehnaná… ne ale neočekávaná.

„Kašlu na nějakou věž, stejně to byl jenom výmysl, jak nás zadržet ve vesnici.“

„To nikdo nepopírá,“ ušklíbla se. „Radši tam ale běž zpět, ať tě Fū nemusí krýt.“

„Jo jo mami… Taky tě ráda vidím,“ odmávla ji Tayuya ironicky. „Ale nebudu vás tedy zdržovat,“ a s tím zmizela.

„Já říkala, že by byla větší sranda držet v náručí někoho nebo něco, co by vypadalo jako polomrtvý Naruto,“ hraně posmutněla Ameyuri.

„Každý máme asi jiný význam slova ‚sranda‘,“ povzdechl si Shikamaru. „Shizune-san, jste asi momentálně vedoucí mise… Co máme dělat?“

„Měli bychom předat těla jako první,“ zapřemýšlela Shizune.

„To zvládnu. Dojdu i probudit Inochiho-san, Ibiki-san bude nejspíše na místě i v tuto hodinu,“ pověděl Tonbo Tobitake, který šel s nimi jako jediný z týmu, co je přišel podpořit, aby mohl předat i on zprávu. Ostatní museli pochopitelně zůstat na stanovišti.

„Vy ostatní,“ otočila se na všechny zbylé. „Nevím za, jak dlouho se tu objeví Ensui, takže běžte domů, dejte si teplé jídlo, třeba koupel nebo horkou sprchu, trochu si odpočiňte a já pak pro vás někoho pošlu, až bude čas.“

„Provedu,“ ozvalo se několikrát a všichni se vydali zpět k bráně, kudy přišli. Shikamaru tajně doufal, že tam budou stejní chuninové jako když vyráželi. Byla s nimi alespoň sranda, a jestli to, co vyprávěla Ameyuri byla pravda, tak přišli o ještě větší srandu tím, že nepotkali Tayuyu a Fū u brány.

***

„Je správné, že jsem tu?“ pověděl Naruto, když zjistil, kam směřují.

„Je pravda, že bez svolení sem mohou jenom členové našeho klanu. Když jsi tu ale se mnou, není to problém. Poprosím ale o dvě věci: neoddaluj se ode mě a nechoď sem sám.“

„Žádné ‚nikde neprozrazuj, co jsi viděl‘? Nebo tak něco?“

„Zase tolik se toho zde nedá vykoukat,“ zasmál se Ensui a s tím pokračovali dál. Naruto by v jednu chvíli přísahal, že ho všude přítomní jeleni mlsně pozorují, to ale rychle zahnal. Jeleni přece nejedí maso a lidi… že?

„Tady jej polož,“ řekl následně Ensui, když došli k nějaké malé chatě.

„Co teď?“ zeptal se Naruto klon, když mu Gari ‚omylem‘ spadl na zem.

„Více klonů prosím,“ řekl Ensui a otevřel onu chatu a v době, kdy Naruto vyvolával další klony, se z ní ozývaly řinčící zvuky. Když Ensui vyšel, držel v ruce asi deset nástrojů na kopání, jako byla lopata a krumpáče. Naruto tak nějak očekával, že ho bude Ensui jenom pozorovat, ale i on si vzal jednu lopatu a začal kopat.

„Takže ho tu zakopeme?“ chtěl si ujasnit Naruto.

„Bylo by lehkomyslné vsázet na myšlenku, že zapečetění ho zapečetí na vždy. Takže mě napadlo tohle. Jelikož je nesmrtelný, nepotřebuje pít ani jíst, může tam ležet do skonání věku a tento les se o to i postará.“

„Vy Narové dokážete být pěkně děsivý,“ shrnul to Naruto a taktéž začal kopat pomocí krumpáčů společně s klony, na které nástroje zbyly. Mohl by vyvolat další a tohle, stejně ale nekopaly příkop ale jenom díru a pomocí jedné ruky zase tak platní nebyly. Bylo to ale ovšem komické ovládat krumpáč jen jednou rukou.

„A to jsi neviděl naše manželky,“ pověděl Ensui něco, co znělo jako velmi humorný interní vtip.

***

„Bratranče,“ přivítala šťastně Hinata Nejiho, když přišel zpět domů. „Jaká byla mise?“

„Úspěšná,“ shrnul to Neji takhle jednoduše.

„Mohu ti nabídnout čaj?“ zeptala se Hinata okamžitě.

„Nemělo by to být obráceně?“ zeptal se Neji tak nějak automaticky.

„To říkáš pořád,“ usmála se na něj a zvedla se, aby šla ten čaj připravit. „Pro mě jsi ale bratranec Neji, ne sluha, to musíš pochopit.“

„Dobrá tedy,“ souhlasil Neji s čajem, ale nezněl ještě úplně přesvědčeně, že slovům Hinaty věří. To ale Hinatě nevadilo. Sama věděla, že všechno chce svůj čas.

„Nestalo se nikomu nic?“ pokračovala Hinata v zapojování Nejiho do debaty.

„Sai byl poraněn, jeho léčba proběhla ale v poli, takže nemusel ani do nemocnice… Počítám, že jej tam ale stejně Shizune-san ráno pošle,“ odmlčel se na chvíli Neji. „Shikamaru vyčerpal téměř veškerou čakru, nic co by ale nevyléčil spánek a jedna čakra pilulka.“

„A Naruto?“

„S Narutem jsme se rozdělili hned na začátku. Podle slov ale naší podpory byl v pořádku. Co se týče Chōjiho, který byl také s námi… Hinata-sama, jestli budete mít někdy na výběr vzít si na misi někoho, kdo vás bude muset ochraňovat, a z nějakého důvodu nebudete chtít někoho z našeho klanu, vyberte si jeho.“

Hinata se na něj v tu chvíli zvědavě otočila a tak Neji začal vyprávět ve zkratce – ale při nevynechání ničeho podstatného – co se na jeho misi stalo a jak Chōji dokázal to, že on jako Hyuuga byl donucen být jako podpora a ne bojovník hlavní linie, což byla funkce, která se od jeho klanu očekávala a vyžadovala. A jestli to nebylo překvapení a změna, tak už nevěděl, co by jiného mohlo být. Neji musel nahlas přiznat to, že se osud pro jednou spletl.

***

„Jsem doma,“ zvolal Shikamaru, když si sundal boty na prahu.

„To jsem ráda,“ objala jej jeho máma, která přišla z kuchyně.

„Kde je otec? Bude chtít vědět, jak mise dopadla.“

„Tvůj otec se neobjevil od té doby, co se odtud vyřídil chvilku po tvém odchodu.“

„Otrava,“ povzdechl si Shikamaru. „Budu muset poslouchat, jak jsem ho donutil k práci.“

Jeho máma si ale jen povzdechla takovým tím způsobem, kterým si povzdechávají jenom mámy, něco ve stylu ‚že já jsem se někdy vdala a rozhodla mít děti,‘ ale jako pokaždé jindy, se ihned poté usmála a objala ho ještě jednou.

„Na stole je připravené jídlo, jenom si ho přihřej,“ pověděla a zamířila někam pryč. „Jdu ti napustit vodu a připravit lepší oblečení. Nepůjdeš před Hokageho-sama takhle.“

„Mami! Není mi šest!“ stihl ještě povědět Shikamaru, ale samozřejmě ho nikdo neposlouchal.

***

Shikamaru čekal na Naruta s Chōjim a Nejim venku před budovou Hokage a ne na připravených lavicích, které tam uvnitř pro tyto účely byly vybudovány. Tam ale čekala určitě Shizune, Genma a Sai.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se Shikamaru, když k němu on a Ensui došli.

„Mise úspěšná nad očekávání,“ shrnul to Ensui.

„To rád slyším, děkuji za pomoc,“ natáhl ruku Shikamaru a Ensui ji rád stiskl.

„Kdykoliv, Shikamaru,“ usmál se Ensui. „Nyní bychom měli jít nahoru, ať to máme z krku. Myslím, že si každý z nás zaslouží trochu toho spánku… A vy ještě více než já.“

„Otrava,“ zamumlal Shikamaru ale vyrazil ihned za Ensuiem.

„Vidím, že jste všichni v pořádku. Ani nevíte, jak jsem si oddechl, když jsme tuto zprávu dostali,“ pověděl Naruto a tak nějak postupně je poplácal po rameně. Bylo to z pohledu ostatních asi velmi prapodivné, jak se snažil na každého z nich dosáhnout jednou rukou.

„Vybral jsi správný tým,“ zahrál Chōji namyšleného a tomu se musel Naruto zasmát.

„Tady jsem ti přinesl za odměnu,“ vyndal z kapsy balíček brambůrků.

Chōji se jenom usmál. „Hokage-sama asi nebude rád, když mu tam budu křupat.“

„Když už si zvykl na neustálé povzdechy od klanu Nara tady, na divné chování Anko, na Kakashiho pozdní příchody… Tak myslím, že překousne i tohle… chápeš… ‚překousne‘,“ mrkl na svého kamaráda. „A jestli ne… Můžeš to brát jako výzvu, sníst to než tam dojdeme.“

„Výzva přijata,“ prohlásil odhodlaně Chōji.

„A co jsi přinesl mně?“ zeptal se Shikamaru.

„Ty jsi chtěl, aby si se mnou nemusel nikdy na misi, to si musíš zařídit sám… Měl sis přát taky brambůrky,“ pokrčil Naruto ramenem, ale i Ensui vepředu pochopil, že je to vše pro ně jedna velká sranda.

„Tady máš informace, co jsme na této misi zjistili, abys byl v obraze, než půjdeme dovnitř,“ podal mu Shikamaru nějakou složku.

„To jsi stihl napsat za tu dobu?“ podivil se Naruto.

„Sešli jsme se s předstihem, abychom to dali dohromady,“ vysvětlil Shikamaru. „Věřím, že Shizune-san bude mít něco podobného.“

Naruto vyvolal tři klony a každému podal jeden papír, aby to přečetli za něj, protože jak Chōji ani on neměl moc času, než dojdou nahoru.

„Lenost je matka všech špatných návyků,“ zkonstatoval Shikamaru, když viděl Naruta přerozdělit práci na své klony. „Ale jak já říkám furt ‚nakonec je ale matkou a my ji musíme respektovat‘.“

„Zníš jako tvůj otec, Shikamaru,“ poznamenal Ensui pobaveně.

„Budu to brát jako kompliment.“

***

„Tým Shikamaru, Tým Ensui,“ pozdravil je Hokage, když byli konečně všichni, aby na jeho dveře mohli zaklepat. „Pojďte dál.“

„Hokage-sama,“ pozdravili všichni s lehkým úklonem.

Shizune byla první, kdo předala Hokagovi nějaký spis. „Předběžná pitevní zpráva. Inoichi se snaží něco z těch těl dostat, ale mám vyřídit, že by ocenil, kdyby dostal k dispozici tým, který zpracovával první tělo s prokletou pečetí.“

Hokage jenom mávl rukou v nějakém předem daném gestu a jeden z ANBU odešel úkol splnit. Mezitím si onu zprávu otevřel a během pár sekund ji projel očima. „Dva uživatelé s druhým stupněm?“ podíval se na lidi před sebou. „Co Gari a ten poslední?“

Shikamaru se podíval na Chōjiho a dal mu prostor k rozhovoru.

„Ahiko,“ začal tedy Chōji, „tak se jmenoval onen poslední člen této teroristické skupiny. Byl zabit v průběhu nadvlády prvního stupně, jestli jsem pochopil správně funkci a posloupnost této techniky. Jeho tělo ale bylo uznáno zde Shizune-san jako nepoužitelné.“

Neji si to sám pro sebe přeložil tak, jak to viděl ‚tělo bylo zmasakrováno k nepoužitelnosti.‘

„Rozumím,“ pověděl Hokage.

„Omlouvám se, jestli to nějak-,“ nestačil dokončit Chōji myšlenku, protože ho samotný Hokage zastavil.

„Provedl si svou práci výborně, žádné výtky z mé strany.“

„Děkuji, Hokage-sama,“ uklonil se lehce Chōji a považoval svůj výstup za dokončený.

„Gariho jsme zahrabali v našem lese,“ poznamenal Ensui tak, že to znělo, jako kdyby komentoval počasí. „Celý můj tým podpořil myšlenku Naruta Uzumakiho, že dokud více nevím o technice Kuchiyose: Edo Tensei, je riskantní zapečetit někoho jako je Gari, aby byl znovu k dispozici našemu nepříteli.“

„Dobrá myšlenka,“ zamyslel se Hokage. „Podívám se, co k této technice napsal Tobirama-sensei, musíme ale brát jeho slova, že Orochimaru tuto techniku mnohonásobně zlepšil jako vážná, takže nejspíše ani tam nenajdeme úplnou odpověď. Ensui promluvím si s Shikakem a v případě nutnosti mu nabídnu podporu, jak se s Garim lépe vypořádat.“

„Samozřejmě, Hokage-sama.“

„Přečtu si vaše hlášení samozřejmě později, něco co vyžaduje momentálně moji pozornost a přítomnost všech zde?“

„Nemyslím si, pane,“ zakýval hlavou Ensui a Shikamaru se také přidal do debaty svým negativním zakýváním.

„V tom případě, dobrá práce,“ pověděl Hokage s úsměvem. „Plat vám bude vydán zítra, nebyl jsem to já, kdo vám tuto misi zadával, ale věřte mi, že plat bude adekvátní tomu, co jste na této misi museli udělat.“

Naruto v této větě poprvé uslyšel to, co znělo jako ‚Danzō se mi začíná srát do věcí, ale stále jsem já Hokage a nenechám to tak‘ nebo v to aspoň urputně doufal.

„Dobrá, běžte si odpočinout, kdyby něco, zavolám vás. Ensui, Shizune, vy tu prosím zůstaňte.“

A s tím Naruto, Chōji, Neji, Sai, Shikamaru a Genma odešli s úklonem, který se očekával.

„Hej chlapy,“ řekl Genma, když se zavřely dveře. „Až začnete pít, ozvěte se, pár rund půjde na mě,“ a s těmito slovy se rozloučil.

„Nevím jak vy, ale já se půjdu vyspat,“ řekl Neji.

„Taktéž,“ souhlasil Naruto. „Tahle noc začala milým probuzením, pak to šlo ale z kopce…“

„To jsem jediný, komu se nechce spát?“ zeptal se Shikamaru.

„To je tím, že spíš kdykoliv je volno,“ ujistil ho Chōji a poplácal ho po rameni.

„Nic špatného na tom.“

„Hele,“ vzal si slovo ještě Naruto. „Genma mi připomněl to, co jsem vám chtěl říct. Zarezervuji pro nás restauraci a půjdeme se najíst. Všechno bude na mě jako poděkování, že jste šli se mnou… A ne nechci slyšet, že jste museli nebo že to není nutné,“ a s tím se na ně na všechny podíval, s pohledem trošku déle zůstal na Saiovi, aby věděl, že i on má přijít.

„Dobrá,“ a jiné druhy souhlasů se ozvaly a to Narutovi stačilo, aby se mohl rozloučit a zamířit zpět do postele.

***

„Pojď dál Shikaku,“ ozval se Hokage, když uslyšel zaťukání a příchod toho, koho si nechal zavolat. „ANBU, nechte nás o samotě,“ pokračoval a za chvíli tu zůstal jenom on, Ensui, Shizune, Tsunade která přišla před chvílí a právě Shikaku.

„Posaď se,“ ukázal ještě Shikakovi místo k sezení.

„Mise proběhla bez komplikací?“ zeptal se Shikaku. „Manželka mi řekla, že Shikamaru je v pořádku, více ale nevěděla.“

„Lehké zranění a vyčerpání, nic horšího,“ odvětil Ensui.

Shikaku na to jenom pokýval.

„Nebudeme si tu na nic hrát,“ vzal si slovo Hokage. „Děkuji za vaši práci na této misi. Kdybys mi nedal vědět o této misi, mohlo to být horší.“

„Nechci znít moc naivně, myslím, že nás ale nebylo potřeba,“ pověděl Ensui. „Jejich jednotka byla sakra úspěšná a měli podporu i bez nás.“

„Četl jsem,“ souhlasil Hokage. „Ansatsu a Ameyuri. Druhá zmiňovaná mě ani nepřekvapuje, Ansatsu byla ale i pro mě překvapením. Její hlášení mám tady,“ ukázal na hromadu na stole. „I kdyby tam napsala cokoliv, oceňuji její spontánní rozhodnutí.“

„Přeskočme tyhle řeči,“ odkašlala si Tsunade. „Co k tomu řekl Danzō?“

Na to si Hokage jenom povzdechl a následně – nejspíše na nervy – si zapálil svou dýmku.

„Přesně to, co jsem očekával,“ uznal Hokage. „Danzō je občas horší než ty Shikaku, má připravených tolik řečí dopředu, že cokoliv mu člověk řekne, vždy nějak odůvodní.“

„Jak se dá odůvodnit poslat tu jednotku, která byla poslána proti týmu, který chytil i tebe sensei do pasti alá bariéry?“ připomněla Tsunade to, co se stalo v invazi.

„Nevěřila bys, jak jednoduše,“ povzdechl si Hokage podruhé. „Nadhodil to, že věří Narutovi a Shikamarovi, jako to dělám já a moji jouninové… Přece jsem to byl JÁ, kdo poslal Naruta s mýma ANBU do Vlnkové a přece jsem to byl JÁ, kdo nepotrestal Kakashiho, že poslal právě Shikamara a Naruta – které podle jeho slov na tuto misi poslal jako vedoucí – proti Gaarovi, který dle jeho skromných odhadů byl horší soupeř než Gari a pár Orochimarových poskoků, kterých v invazi padlo mnoho,“ pozastavil se na chvilku Hiruzen. „Prostě mi dal sežrat vše, co jsem udělal… Stejně jako to děláš věčně ty,“ poukázal na Tsunade, ale nebyla v tom slyšet žádná zloba. „Dále poukázal na to, že po invazi nemůžeme posílat naše jouniny na misi, aniž by bylo promyšleno, jestli nebudou chybět. Takže poslal jednotku chuninů a geninů s tím, že následně pošle jednotku, která nebude chybět ve vesnici, samozřejmě než to podle jeho slov stihl udělat, rozhodl jsem já a on můj výběr samozřejmě bez výjimek schválil, protože jsem to JÁ, kdo je přece Hokage.“

„A co Tayuya-chan a Fū-chan?“ nechápala Shizune.

„Prý chtěl zabránit tomu, aby na misi šlo více lidí, než je potřeba,“ odmávl to Hokage. „Nejhorší ale není to, že na tu misi poslal ty, co tam poslal… Ani to, že měl skoro až v plánu vyslýchat Sasukeho… Ani to, jak mu dlouho trvalo, než vůbec začal sestavovat svůj tým, než jsem mu řekl, že už jsem poslal svoje lidi… Nejhorší je to, že měl vlastně ve všem pravdu a samozřejmě, že tuto skutečnost ví.“

„Nara klan je vám samozřejmě vždy k dispozici, Hokage-sama, i Shikamaru tohle ví a chápe,“ pověděl Shikaku.

„Tohle prostě ale nebylo v plánu, když se měnila akademie,“ povzdechl si Hokage znovu. „Nechtěli jsme se dostat do té fáze, ve které jsme byli, když byla válka. Posílat děti na takovéto mise.“

„Podle ale jejich hlášení, jsou všichni připraveni,“ pověděl Ensui. „Nedívejte se na mě tak, Tsunade-sama,“ dodal rychle. „Poslali jsme jednotku, kde byla majorita geninů proti týmu, kde na úrovni genina nebyl nikdo a předvedli excelentní výkon. Chōji Akimichi zabil za pomoci Nejiho z Hyuuga klanu dva ze svých protivníků a druhý zmiňovaný byl ihned na cestě na pomoci Shikamarovi, který bez nějakých větších problémů prodlužoval boj se svým protivníkem, aby ho pak následně s pomocí jej porazil. Ano přišla jiná posila, ale kdyby nepřišla? Věří někdo tomu, že by to Shikmaru nějak nevymyslel? I kdybychom si odmysleli nečekanou pomoc jednoho z vašich ANBU, Naruto Uzumaki měl neustále za zády Ameyuri a jestli se mě někdo ptá, neznám ve vesnici moc silnějších lidí, než je ona. Nejsem zastáncem toho, že Danzō poslal na misi ty lidi, které poslal. Nemám ani tušení, jestli to byl test nebo v tom bylo něco více a Naruto byl první, kterému jsem řekl, že na to jakou dostal misi, se s ní popral velmi dobře, ale opravdu to byl špatný rozkaz?“

„Celá naše vesnice je položená na tom, že na mise třídy B a více musí chodit alespoň jeden jounin,“ stála si Tsunade za svým.

„Co byste dělala vy, kdybyste byla Hokage? Jestli se mohu zeptat,“ pokračoval uctivě Ensui.

Tsunade na to nenašla nějakou dobrou odpověď nebo své mlčení brala jako dostačující odpověď.

„Beru vinu za tuto misi na sebe,“ pověděl Hokage po chvíli. „Na příští schůzi navrhnu, že každá z bran u sebe bude mít zásobu vysílaček a hlavní spojení s mou kanceláří. Jestli se něco takového stane a budeme v pozici, kdy opravdu musíme poslat chuniny a geniny, bude to jen tehdy, aby měli jouninové prostor se okamžitě připravit a jít na pomoc. A když budou mít všichni vysílačky, nebudou se muset hledat a spoléhat se na brouky.“

„Nara klan bude jako vždy stát za vaším návrhem,“ řekl Shikaku.

„Konečně první dobrý návrh, který jsem za dlouhou dobu slyšela. Teď ještě medika v každém týmu a budu spokojená,“ pověděla nakonec Tsunade.

„Naruto bude jistě nadšen, že podnítil malou revoluci v zákonech,“ ušklíbl se Hokage na chvilku, „a o tom druhém si promluvíme, Tsunade.“

„Opravdu?“ nadzvedla Tsunade obočí.

„Opravdu,“ slíbil Hokage. „Nyní Shizune, Ensui, jestli vás mohu poprosit?“ ukázal Hokage nenápadně na dveře, ale oba pochopili, zvedli se a zamířili s uctivým rozloučením pryč.

„Tady je hlášení Sasukeho Uchihy,“ podal Tsunade a Shikakovi kopie zprávy a počkal malý moment, než si to přečtou. „A mám jednu otázku, jak se sem sakra ten tým dostal, aby mohl přemlouvat Sasukeho k dezerci?!“ Už nevydržel být klidný. „Měl jsem, jak se říká, na koberečku vrchního velitele ANBU jednotek, velitele ochranné bariéry a nikdo,“ dodal s důrazem na slovo nikdo, „si nebyl vědom toho, že tu někdo cizí je. Gari je někdo, kdo byl vytrénován, aby ničil vesnice. Kdyby jenom měl rozkaz ničit a ne přemluvit Sasukeho, měli bychom po několika budovách, než by někdo vůbec jenom zareagoval.“

„A jak jsme se vůbec dozvěděli, že tu jsou?“ zeptal se Shikaku.

„A to je to, co mi zase a znovu dal sežrat Danzō,“ odfrkl si Hiruzen. „Už nějakou dobu nevěří Sasukemu, takže ho nechal hlídat a byl tak jako první u toho, když Sasuke proti této jednotce bojoval a následně zamířil ven k bráně.“

„Opravdu chtěl odejít?“ podivila se Tsunade.

„Podle jeho slov tady?“ ukázal Hiruzen na spis, „samozřejmě ne. Jeho plán bylo tento tým zničit. Jak to měl v plánu, tam samozřejmě nepíše.“

„Takže Danzō jej našel při možné dezerci?“ zamyslel se Shikaku.

„Danzō s nechutí přiznal, že jej našel v týmu s Narutem, jak mají namířeno podle jejich slov upozornit někoho s dostatečnou autoritou a případně se připojit do boje.“

„Čemuž nevěříš… Nebo se mýlím, sensei?“

„Věřím tomu, že mu to Naruto rozmluvil,“ řekl Hiruzen, „což byl celý náš risk,“ povzdechl si. „Chtěli jsme, aby kdyby se Sasuke rozhodl odejít, jej Naruto zastavil a nabídl mu lepší alternativu… Sice nejspíše nikdy nebudeme vědět, jaká ta ‚lepší‘ alternativa podle Naruta je, ale musíme mu věřit… To je to poslední, co mu dlužíme.“

„Dostáváme se tedy k otázce, co se stalo, že Sasuke chtěl zrovna dneska odejít. Málokdy se stane něco jen tak,“ ozval se Shikaku.

„Správně a to bude váš úkol,“ řekl Hokage. „Zkuste o tom popřemýšlet a zítra se tu sejdeme, abychom to probrali.“

„Samozřejmě, Hokage-sama.“

„Jak si přeješ, sensei.“

„Tak se běžte také vyspat,“ propustil je. „Já půjdu také, tohle prostě musí počkat do rána,“ ukázal na ostatní dokumenty. Co ale Hiruzen nechtěl nikdy říct nahlas, byla jeho hlavní obava. Co když Sasuke právě dnes zjistil, jak to vlastně bylo se zavražděním jeho klanu? Jestli to opravdu zjistil a Naruto mu tohle dokázal rozmluvit, neodvážil se ani přemýšlet nad tím, jak sakra velká musela být ta alternativa, pro kterou svou dezerci minimálně odložil.

***

Nonō se podívala na svou novou ordinaci s pýchou. Nebylo to tak často, kdy si při svém úkolu mohla dovolit něco takového. Tenhle úkol se jí začal už teď líbit a zvlášť, když zjistila, že si může dovolit dostatek větráků, aby v této zemi nepadla vedrem. Bylo zvláštní v ninja vesnici budovat vlastní ordinaci, když každá z těchto vesnic měla vlastní velkokapacitní nemocnici, ale jak to často bývalo, ne všechno je obvykle pro všechny.

Nebylo pro ni těžké vejít dovnitř a znovu se podívat na veškeré vybavení, které si nezadalo kvalitou s tím, co mají jinde. Sice si nemohla dovolit to nejlepší, aby se neprozradila, ale staré věci, které jí věnoval Kabuto, byly stále na špičkové úrovni, protože ne nadarmo byla jeho záliba starat se o všechny své nástroje. Celou jednu stěnu zabíral ‚dárek‘ od Yamanaka klanu, tedy velké množství rostlin žijících na půdě Zemi větru a jejím okolí. Jak říkala, nechtěla na sebe upoutat pozornost, pokud to ale byly kytky, které rostly na dostupných místech pro potulné shinobi, kterou právě teď hrála, nebyl to žádný problém.

Jak už jednou zmínila, tahle práce se jí začala líbit a podle rozkazů, co přišly seshora, bude trvat pěkně dlouho, takže by si měla začít zvykat. I proto tu měla vlastní ‚akvárko‘ rozdělené na několik částí, kde žily nejčastější druhy hadů, štírů a škorpiónů. Jestli chtěla vydělávat, musela být připravená na vše a to včetně své fingované minulosti, ale nebyla by nejlepší špion Listové, kdyby nedokázala žít jakýkoliv život, který jí někdo dá, jako kdyby byl její vlastní.

První den vyšel až překvapivě dobře. Mnoho místních obyvatel se přišlo dovnitř podívat, protože zapůsobila její skromná reklama nebo jenom prostě, že viděli něco nového a neobvyklého ve svém okolí, a když už tu byli, nebyla by to ona, kdyby jim něco neprodala. Ne že by musela myslet na živobytí, měla téměř neomezený kapitál.

„Dobrý den,“ ozvala se, když si ze své židle všimla, že přišel někdo další a ten někdo byli dva jouninové, jestli se jouninské vesty nedali koupit někde na pouti. Neznala tyto lidi ale osobně, takže neočekávala, že by to byla nějaká velká zvířata. „S čím vám mohu pomoci?“ pokračovala příjemně.

„Jsme tu na příkaz rady,“ ozval se jeden z jouninů. „Dle nařízení tři sta třicet sedm tohoto roku je každý nový obyvatel této vesnice povinen se dostavit na schůzku s někým z jouninů a projít bezpečnostní kontrolou.“

Nonō chápala, že se tím myslí výslech jenom se to zabalilo do hezkých slov. „V tom případě konejte svou práci,“ nenechala se ale nějak znervóznit a ukázala s menším úšklebkem na židle před ní.

„Mohu vidět nějaký průkaz?“ zeptal se ten stejný jounin, ale ani on ani jeho kolega si nesedli. Ne že by se mohla divit, před nedávnem prohráli v invazi, bezpečnost teď bude na jiné úrovni… I když kdyby byla, nemohla by si tu postavit svůj podnik.

„Uhm,“ souhlasila a začala se prodírat šuplíky a podala samozřejmě úplně nepravý průkaz, který jí byl udělán v Listové.

„Takže paní-.“

„Slečna,“ opravila jej s hravým úsměvem.

„Slečno,“ přijal toto onen jounin. „Jaké jsou vaše plány zde ve vesnici?“

„Myslím, že je to očividné podle toho, v jaké budově to právě jsme, ale mé plány jsou žít tady pohodlný život,“ dodala s důrazem na slovo pohodlný.

„Chcete vést soukromou ordinaci v Písečné vesnici,“ řekl víceméně sarkasticky druhý jounin.

„Samozřejmě,“ jakoby odmávla jeho sarkazmus. „Ne nadarmo jsem několik let svého života sbírala léčivé rostliny a nesháněla všechny různé informace, abych se mohla tomuto svému koníčku věnovat.“

„Jste shinobi,“ Nonō pochopila, že to není otázka.

„Jsem člověk, který pochopil, že pokud chce lépe léčit, rychleji se přesouvat a mít bezpečnější život, tak se musí naučit zacházet s čakrou.“

„Musíte pochopit, že objevit se zde v tuto dobu je velmi podezřelé.“

„Naopak, tato doba nemohla být pro mě lepší,“ ušklíbla se lehce. „Jsem oportunista, a když se ke mně dostalo to, že se odehrála nějaká bitva, nečekala jsem ani minutu, sehnala jsem si první dostupnou karavanu sem, zaplatila jim nechutně velké peníze, aby odvezli všechno, co tady vidíte a nechala se sem dovést.“

Jouninové sice maskovali to, co si myslí o tom, že chce vydělat na tom, co se stalo před nedávnem při invazi, ale ona byla v hledání těchto emocí lepší, než oni ve skrývání.

„Netrvalo dlouho a našla jsem tuto budovu za směšně nízkou cenu. Nevím, jestli tu bydlel někdo, kdo zemřel nebo se vaše vesnice snaží jenom vydělat nějaké peníze, aby mohla zaplatit své záležitosti… Ale popravdě? Je mi to jedno… Za peníze, co mě to stálo tady, bych sotva postavila tohle všechno v nějaké vesnici se sto obyvateli nebo tak… A tady mám ohromnou zeď, policii, která mi pomůže, kdyby se mě někdo snažil vykrást a mnohem větší klientelu.“

Nonō by se začala smát tomu, jak se snaží maskovat to, že její odpověď je rozhodně nepotěšila, kdyby mohla. Samozřejmě, že mohli vytvořit příběh o tom, že jsem zavítala náhodou a že je hodná babka kořenářka, ale v té době by byl podezřelý každý, kdo by se tu objevil a neměl tu co dělat, i ona by sama sebe považovala za špiona, takže se jim nemohla divit, že dělají svou práci. Proto radši zvolila roli této ženy, která nehledí na to, co je v ‚normálním‘ světě branné jako neetické a jde si za svým.

„Jste seznámena s povinnostmi této vesnice? Jako jsou daně, poplatky, zákony a podobně?“

„Koupila jsem si na to knížku,“ pokrčila na to rameny. „Ale stejně se raději učím samotným děláním.“

„Zažádala jste si o…“ a s tím jounin spustil další salvu otázek, na které měla připravené odpovědi, ona i Kabuto v Písečné už několikrát operovali, takže věděli, co se tu má a nemá, takže jejich otázky dokázala zodpovědět, samozřejmě někdy zahrála ‚hups, na tohle jsem zapomněla‘ a slíbila, že všechno bude… A za pár minut tu zůstala zase sama. Věděla, že si tímto rozhovorem zařídila nějaké sledování a to vše okolo, ale na druhou stranu to nebylo vůbec od věci, prozatím tu byla jakýsi spící agent, takže nikdo nezjistí vůbec nic a až je to přestane bavit nebo povolí v této ostražitosti, tak teprve začne dělat svou práci, protože než se vůbec věci, kvůli kterým tu je, dají do pohybu, bude to ještě nějakou chvilku trvat.

***

„Jsem rád, že se sem dokázala většina z vás dostavit,“ ozvalo se tmavou místností od člověka, který seděl v čele stolu a očima si prohlédl jenom několik prázdných židlí, protože necelých deset jich bylo zaplněno. „Jestli dovolíte, začnu já,“ pověděl onen předseda a stejně jako vždy nikdo nenamítal. „Před sebou vidíte kompletní dokument, který se mi podařilo získat k misi, která proběhla minulou noc,“ a s těmito slovy nechal trochu volnosti, aby si mohli onen dokument všichni projít. „Nevím, kolik z vás o této misi vůbec ví, protože i když tato mise byla důležitá a to nejenom pro nás, nikdo ji nechtěl moc ventilovat.“

„Co na to říkal Hokage?“ odfrkl si jeden z členů, když spatřil, která jednotka reagovala na jakýsi útok ze strany oné ‚Zvučné čtyřky‘.

„Podle důkazů nebyl vůbec nadšen, ale nemohl s tím nic dělat,“ odpověděl onen předseda. „Mise proběhla ale úspěšně, jak jste se jistě dočetli. Co je pro nás důležité, že na té misi kromě pár vlivných osob a budoucích vlivných osob byl i náš Jinchūriki.“

„Jaký byl jeho postoj k rozkazům Danzōa?“

„Prozatím neznámý,“ pověděl předseda. „Můžeme ale předpokládat, že nebyl nadšen z toho, že mu bylo zabráněno v čerpání posily ze strany své rodiny a ani z toho, že musel na tu misi vlastně jít. Domnívám se, že po včerejší noci, můžeme Naruta Uzumakiho vyřadit ze strany spojenců Danzōa.“

„Víme postoje dalších?“ zeptal se někdo další.

„O některých z tohoto týmu víme, že Danzōa v žádném případě nepodporují, co se týče chuninů a geninů na této misi, nemáme tušení. Dá se předpokládat, že nebyli z této mise nadšeni, jestli to ale znamená něco v konečném důsledku… Je ještě dost brzo toto odhadovat,“ a s tím se na chvíli odmlčel. „Nyní máte slovo vy.“

„Dostal jsem se k jednomu z ANBU,“ pověděl jeden z členů a doprostřed stolu poslal fotku a dokument s informacemi o tomto člověku. „Není to nikdo z vnitřního kruhu Danzōa, ale dostávají se k němu zajímavé informace. Jedna z těchto informací je to, že Danzō jak víme dlouho, stále využívá některých bývalých Root jednotek na plnění svých misí. Co mi ale dokázal potvrdit je to, že většina těchto misí se odehrává uvnitř vesnice a ne mimo ní.“

„Špehování?“

„Nedokázal přesně říct, Danzō si své ‚vyvolené‘ volá do své kanceláře po jednom a tyto mise se probírají v soukromí. Jestli existují nějaké spisy, budou jistě velmi dobře ukryty.“

„Víme od tohoto člověka něco konkrétního?“

„Nic zásadního, hlídání Sasukeho Uchihy zaznělo i veřejně, o této misi ale ví i Hokage. To samé co se týče Ameyuri Ringo, toho Suigetsu a pár dalších, to vše je v tomto spisu.“

„Dobrá,“ pověděl onen předseda. „Má ještě někdo něco dalšího?“ a s tím se ještě pár dalších členů pustilo do svých zjištění, která sice nepřinášela nic tak extra zásadního, ale i tak byla v konečném důsledku důležitá.

Formát pro tisk

Komentáře

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Jméno
Kontrola
Text

---

Amren,   (25.10.2016 17:28) odpovědět

Sidd: Rád dělám příjemné překvapení samozřejmě :). 4939 slov je solidní průměr, takže toho se bát nemusíš, nepřidávám díly, které nesplňují mé požadavky na množství.
Kdybych to prozradil, na co by se pak bylo těšit . Jinak Karin se myslím objeví až v 50. což bude docela překvapující díl pro mnoho lidí, i když nový úvod jistě hodně naznačil. Každopádně Karin cestuje a kdyby ji potkalo něco zásadního, jistě bych to rozepsal :).
Věř mi, že bude jistě zajímavé sledovat jak se to bude vyvíjet, myslím, že to bude dost překvapující :). Není zač a užij si dnešní novou kapitolu.

Anonym: A já děkuji za komentář a chválu.

Enton: Teď už to překvapení sice nebude, ale doufám, že si vychutnáš i další díl stejně. Jsem rád, že se líbilo.

Dragonel: Ten úvod lehce něco naznačil, ale samotné události nastanou až postupně, ať se děje, co se děje, příběh si zaslouží hloubku :). A já děkuji, že si stále najdeš čas na komentář, protože bez nich bych se k tomu asi neodhodlal a kdo ví kdy přestal :).

Dragonel,   (23.10.2016 13:22) odpovědět

Díky za novou kapitolu, jsem zvědavý jakým směrem se bude povídka dál ubírat. Díky za dobrou zprávu že kapitoly budou přibývat rychleji.

Enton, - (14.10.2016 20:27) odpovědět

Velmi pěkné překvapení :D díl zajímavý a konec tajuplný těším na další

Anonym, - (12.10.2016 14:43) odpovědět

Velice příjemné a pěkné překvapení děkuji

Sidd, - (11.10.2016 12:59) odpovědět

Ahoj!
Docela mě překvapilo, že je ten díl takhle brzo, zároveň jsem si říkal jestli není trochu kratší než normálně :P
Potom... tam na konci, kdopak to asi je? :D a hlavně, bude brzo nějaký díl s Karin? Nebo teď pylně trénuje a cestuje a neděje se u ní nic zvláštního? :)
Bude zajímavé ještě sledovat jak se to bude vyvíjet :) díky za díl, doufám že další bude co nejdřív