Kapitola sedmačtyřicátá - Elita Listové
Lepší život
„Co potřebuješ?“ zeptal se Naruto a jeho mozek mu naznačoval to, že si má ruce dát v bok nebo překřížit na hrudi, aby věděla, co si myslí o tom, že je tady a teď… Pochopitelně to ale nešlo.
„Přišla jsem na pomoc,“ bylo jediné, co řekla a seskočila dolů.
„Já,“ ukázal na sebe, „Shikamaru,“ ukázal na Shikamara, „dva geninové,“ ukázal na Chōjiho a Nejiho, „plus posila od Danzōa,“ ukázal na Saie, „to je vše, co nám dovolil si na tuto misi vzít, takže ať už bych tě chtěl vzít sebou nebo ne, jaksi bylo za mě rozhodnuto.“
„Danzō sice může být cenný rádce Hokageho a velitel některých jednotek plus zástupce Hokageho v jeho absenci. Hokage-sama ale je ten, kdo tu velí a tudíž můžu rozkaz Danzōa porušit, když cítím, že byl proveden bez dobře provedeného výzkumu a informací… To ale tenhle nebyl… Tohle je blbost největšího kalibru a souhlasím jak s tebou, tak se Shikakem, tak s každým přemýšlivým jedincem… Zde je potřeba někdo moji úrovně.“
„Sledovala jsi mě?“ povzdechl si Naruto ve stylu ‚že mě to nepřekvapuje‘. „V tom případě kde je Jestřáb?“
„Ačkoliv tvá představa, že jsem otrok Jestřába nebo něco podobného je vtipná, je velmi daleko od pravdy. Jsme kolegové a mnohem více, neznamená to ale, že nevedu svůj vlastní život a nerozhoduji sama za sebe. Chci tobě – vám – tady pomoci, je to můj úkol jako ANBU této vesnice a také jako osobní omluva tobě. Jestli mě chceš nenávidět, buď mým hostem, nenáviď mě ale jako člověka, ne jako ‚tu-co-tam-byla-s-Jestřábem‘.“
„V tuto chvíli je málo lidí, které bych na takovéto misi odmítl,“ řekl Naruto a tím naznačil všem, že Ansatsu půjde s nimi. „Takže ať už sdílíme stejné názory nebo ne, dostal jsem úkol, ve třech geninech a dvou chuninech zastavit mrtvou a téměř nesmrtelnou legendu a jakési tři vyvolené Orochimara… Takže když si ochotná se mnou následně poslouchat to, jak jsme neuposlechli rozkaz, buď mým hostem… Jenom mi to nedá nepřipomenout, že jste to vy,“ naznačil tak nějak všechny ANBU, ale Ansatsu v tom jistě najde hlavně sebe a Shisuie, „kteří neradi porušují rozkazy, ať jsou všelijak debilní.“
„Tahle mise tuhle úroveň přeskočila,“ přidal se do debaty Shikamaru. Na jednu stranu měl chuť říct něco ve stylu: „Hej… Jsem rád, že si povídáte a tohle všechno, ale utíkají nám nepřátelé…“ Ale na tu druhou? Čím déle budou mít oficiální důvod kecat, tím později se dostanou k nepřátelům, a tudíž budou mít větší šanci na posily. Takže docela oceňoval to, o co se Naruto snaží – jestli se tedy o to snaží – protože jak jeho táta naznačil, když odcházel, tohle byl druhý blbý rozkaz, co musel během nedávné doby splnit. Ano, mohl se sice chlubit lepšími záznamy v papírech, horší je, když ale tyhle ocenění a uznání říkají jen nad tvým hrobem.
„Tahle je jen debilní… Věř mi… Nic oproti tamté,“ naznačil Naruto tak, aby nic vlastně nenaznačil.
„Asi si dám do papírů, že s tebou nechci být nikdy přidělen do týmu,“ povzdechl si Shikamaru.
„A já, že si chci více peněz na brambůrky, kdo má stále ze svého platit všechno to doplňování čakry?“ zeptal se humorně Chōji.
„Je to osud,“ pověděl znalecky Neji.
„Ještě že jsem povolala posily, jinak nevím, jak to parta fňukalů měla zvládnout sama,“ neodpustila si Ansatsu. Naruto v tom ale našel humor, takový ten typický třeba pro Anko… Řekni něco urážlivého, ale jelikož ti tobě blízký ví, že tak mluvíš stále, neberou to špatně… Nebo tak něco.
„Podle Danzōa jsme elita Listové, když nás poslal na tuto misi,“ neodpustil si sarkasticky Naruto.
„V tom případě, Nara, jaký je plán?“ zeptala se Ansatsu.
„Jen tak?“ zeptal se Shikamaru.
„Mám více zkušeností, ale nemám IQ nad dvě stě, což je tak nějak průměr u vás v klanu a jelikož z vlastních zkušeností vím, že vše máte promyšlené a vidíte vše v širším rozhledu, než bych dokázala já a navíc, znáš své kolegy lépe než já a také ti více důvěřují… Tak ano… Jen tak.“
„Je otrava, když na tebe lidé spoléhají,“ povzdechl si Shikamaru a začal říkat plán a ne… Vůbec nevnímal to, že Naruto začal povídat něco o tom, že jestli tohle nechtěl, neměl na sebe brát tu vestu.
***
„Není to možné,“ pověděl asi po sto padesáté osmé chunin u brány.
„To už jsme slyšeli,“ ozvala se Tayuya naštvaně s rukama v bok.
„A stejně mě nikdo neposlouchá,“ povzdechl si onen chunin. „Rozkazy zní takto.“
„Nechápejte to špatně,“ ozvala se Shiho, druhý chunin v budce u brány. „Chceme pomoci Narutovi-san, jak jen je to možné, už tak dostaneme seřváno, že jsme je pustili bez podpisu a tak, ale nyní máme přesný rozkaz, co se týče vás,“ ukázala na děvčata, o kterých se tak nějak vědělo, že jsou Narutova rodina.
„Půjdeme k jiné bráně,“ ozvala se Fū.
„Nic to nezmění, všechny mají stejné rozkazy dle mého,“ odvětila Shiho.
„Co je to za rozkaz v tuhle dobu hlídat na severozápadní věži?!“ ozvala se Tayuya. „Co je na ní tak důležitého právě teď? Žije tam hromada krys, co potřebují krysaře?“
„Cože?“ nechápala Shiho, ale rychle se oklepala. „Je vám jasné, že my tento rozkaz nevymýšleli, že?“
„Ah,“ zavrčela Tayuya. „Vždyť tam někdo už stejně hlídá,
posílají nás tam jenom proto, aby nás zabavily, a my jsme nemohly jít na
pomoc!“
Než stačila Fū nějak reagovat, objevila se kousek od nich další jednotka.
„Můžu vám nějak pomoc?“ ozval se mužský hlas z boudy, když poznal jouniny v řadách této jednotky.
„Ensui Nara na misi proti Zvučnému týmu,“ ozval se vedoucí jednotky a přistoupil blíž k budce a tak nějak nereagoval na to, že okýnko u oné budky je jaksi obsazené.
„Rozkazy od Danzō Shimury zní, že na tuto misi nemáme pouštět nikoho, že se o to postará jeho tým, to jste vy?“
Ensui si jenom lehce odfrkl. Tayuya nevěděla, jestli mu přišlo vtipné to, že by on měl být v týmu, který si vybral Danzō nebo to bylo něco jiného. „Jsem zde na rozkaz Shikaku Nary.“
„A to znamená co, pane?“ zeptal se onen chunin. „Neberte mě špatně, ale dneska je den, kdy má snad každý nějakou autorizaci a já už ztratil přehled o tom, která je větší.“
Odpovědí ale nebyl vztek, jak očekávala Tayuya, ale lehký smích či jiné pobavení od týmu složeného z jouninů a tokubetsu jouninů. „Zde jsou papíry, které podepsal Hokage,“ vyndal Ensui papír, vzal si onu knížku, kam se podepsal a tím to bral za vyřízenou.
„Samozřejmě, pane, snad to bude i tak jednoduché až bude má zadnice sedět a poslouchat, jak jsem neuposlechl všechno, co se po mě chtělo.“
„Počkejte,“ ozvala se ještě Fū. „Nejsem sice na úrovni Naruta, ale vypadá to, že nemáte v týmu žádného senzora či někoho, kdo je dokáže vystopovat.“
Ensui se ještě na okamžik zastavil. „Víme, odkud vyšli a kam směřují, pokud není jejich taktika protahovat svou cestu, půjdou přímo.“
„A jestli je?“ ozvala se Ameyuri, která se tu prostě jen tak objevila.
„Jste i senzor, Ameyuri Ringo?“ zeptal se Ensui.
„I tak se to dá říct,“ zazubila se.
„Jste civilista,“ pokrčil Ensui rameny. „Jestli projdete bránou, protože je to vaše právo, nemám k tomu co říct.“
„A když půjdu s vámi?“ nadhodila Ameyuri.
„Nějak jsem vám nerozuměl, určitě jste ale neříkala nic, co by mě nutilo vás zadržet ve vesnici,“ řekl jenom Ensui a jako první se rozběhl pryč. Genma jenom zakroutil hlavou a rozběhl se ihned také. Jenom Shizune se tiše zasmála tomu, co se tu před ní stalo a rozběhla se také.
„Fū, budu potřebovat tvého bro-,“ než stihla ale to slovo doříct, už přistál na její hlavě onen brouk.
„Bude to asi komedie, jak se vy dva budete domlouvat, ale dovede tě za Narutem,“ usmála se Fū.
„Dobrá, tak šup holky… Severozápadní věž čeká,“ ušklíbla se na ně, čímž jim potvrdila, že je poslouchala celou dobu a rozběhla se také pryč.
„Kdybych zůstala v posteli a nesnažila se pomoct Narutovi, nikdy bych takovouto misi nedostala,“ hrála Tayuya naštvanou.
„Přesně můj život,“ povzdechl si onen chunin v budce.“ ‚Bude to zábava,‘ povídala tady kolegyně ‚budeme jenom sedět u brány, než nás povolají zpět‘ a místo toho tohle.“
„Divím se, že vás vůbec někam přidělili, když jsem viděla váš stav, tak…“ pověděla tiše Tayuya.
„Další, kdo mě viděl?“ povzdechl si. „Jo věřím, že jsem vypadal hrozně. Kde je ale moje vychování,“ odmlčel se na chvíli. „Natori, chunin pracující u voliér Listové,“ a s tím se jak Fū tak Tayuya také představili.
„Jak si se dostal z této pozice do pozice s obřím shurikenem v těle?“ nechápala Tayuya. Jestli byl ten den v práci, tak pochybovala, že byl v nějakém extra nebezpečí.
„Byli jsme dle mého jedni z posledních, co se dozvěděli, že se něco děje, někdo tam ale musel zůstat,“ pokrčil Natori rameny.
„Natori je jenom skromný,“ usmála se za ním Shiho. „Mé jméno je Shiho, chunin kryptografické jednotky,“ představila se. „Jelikož naše jednotky nemohou jedna bez druhé pracovat, byla část naší jednotky poslána zkontrolovat, jak si u nich při invazi vedou. Našli jsme ale na místě, jenom Natoriho ve stavu, který se podle nás všech neslučoval se životem.“
„Hashirama-sama váš názor naštěstí nesdílel,“ snažil se Natori vtipkovat.
Shiho se na něj jenom zamračila a Tayuya s Fū se museli v duchu usmát nad tím, že tito dva chuninové jsou dost podobným jim. Ne že by to bylo nějak neobvyklé, mnoho mladých lidí, kterým oni dokázali říkat přátelé, se chovali takto… Jako rodina. I toto byl jeden z důvodů, proč se všude povídalo o Ohnivé vůli.
„Co jsem chtěla říct, je to, že tam zůstal sám proto, aby dokázal vypustit všechny jestřáby a jiné ptáky.“
„Bez nich by naše vesnice ztratila důležitou součást, bylo podstatné, aby tam někdo zůstal a za cenu svého života toto udělal,“ pokrčil Natori rameny.
„I proto jsme věděli, že se něco stalo. Když z ničeho nic začne vylítávat stovky ptáků, je to podezřelé.“
„To si myslela i Zvučná s Písečnou,“ odpovědí mu byl ale jen pohlavek od Shiho. „Důležité je to, že naši ‚pošťáci‘ odletěli do skryté stanice, kde přečkali, než si je po invazi někdo vyzvedl. Konec dobrý všechno dobré,“ ukončil Natori své vyprávění.
„A my jenom začínáme,“ povzdechla si Tayuya. „Směr severozápadní věž.“
„Bylo nám potěšením, Natori, Shiho,“ uklonila se Fū.
„Když jste sem přišli s pózou naštvané Tsunade Senju, nečekal jsem, že se doslechnu, že vám bylo potěšením,“ neodpustil si Natori.
„A já nečekala, že na mě někdo hodí hlídací misi, život je plný překvapení,“ povzdechla si znovu Tayuya. „Mějte se,“ zamávala jim.
Natori místo pozdravu jenom zapískal na imaginární píšťalu pár tónů, načež se Tayuya jenom překvapeně otočila a se zdviženým palcem směrem k němu se lehce zasmála.
„Co to mělo být?“ nechápala Shiho.
„Měla bys častěji otevřít knížku, která není o šifrách,“ řekl a ušklíbl se na svou kolegyni.
***
Pro Naruta nebylo ani takovým překvapením, že když doběhli k nepřátelům, že tam stál jenom jeden. Samozřejmě to mělo co do činění s tím, že Neji s Byakuganem jim řekl, že se Gari zastavil a ostatní poslal dál, ale i kdyby tak neudělal, bylo to dost očividné.
„Opravdu?“ ušklíbl se Gari, když spatřil je. „Očekával jsem hlavní chod a místo toho dostanu malý předkrm?“
„Cituješ někoho z Kamenné?“ zeptal se Naruto a lehce naklonil hlavu. „Alespoň si ale svou maličkost nekompenzuješ velkým mečem jako Zabuza.“
Gari se ale jenom zasmál. „Musím uznat, že jsi už druhý, koho jsem potkal, kdo si tak věřil. Kde ho máte?“
„Sasuke?“ nadhodil Naruto a rukou dal jednoduchý rozkaz, na kterém se domluvili. „Očekával jsi, že za vámi půjde?“
„Zklamalo by mě, kdyby ano,“ řekl jenom Gari. „Radši mám tu alternativu, kdy ho dovedeme násilím.“
A s tím se na něj rozběhli všichni. Gari byl ale rychle připraven a zablokoval úder kunaiem, který na něj mířil od Ansatsu a ještě jednodušeji se vyhnul malé ohnivé kouli, které na něj letěla z boku. Když ale odskočil, zjistil, že některé děti běží dál. „Tohle byl ten mistrovský plán?“ ušklíbl se Gari. „Stačilo se zeptat, pustil bych vás dál, je jedno jestli vás zabiju tady najednou nebo následně postupně.“
Naruto ale neměl k tomu co říct, už z boje se Zabuzou věděl, že málo z těch nejlepších se dají vyprovokovat jednoduše, takže věděl, že je to zbytečné. Toto byl ale jiný souboj, ne jenom kvůli tomu, že neměl jednu ruku, ale že stála Ansatsu tentokrát po jeho boku. Naruto nemusel mít rád její poslušnost vůči rozkazům, aby dokázal přiznat, že její schopnosti jsou neskutečné, a i když se mu nepodařilo zjistit její jméno, tušil, že je silnější než Gari, i když ten měl výhodu téměř nezničitelného těla. I proto tu zůstal Sai.
A tak se Naruto radši rozběhl proti nepříteli, vytvořil jeden klon a v tomto počtu zaútočil z blízkosti přímo na Gariho. Nebyl problém, aby se jeho klon přemístil za jeho protivníka a tak společně mohli zaútočit z obou stran. Gari ale nebyl amatér, jak bylo vidět. Stoupl si bokem a na obě strany natáhl své ruce, pak se ozvala jenom nějaká slova a ozval se dvojitý výbuch. Naruto ale věděl, co Gari umí a tak si přichystal předem jak sobě tak svému klonu vzdušný vír do ruky, kterým chtěl kontrovat tento výbuch.
Neusadil se ani prach a do kouře, který vznikl, vletěli čtyři spalující koule, který zapálili nejspíše všechno, co tam bylo. Když se ale kouř usadil, stál tam Gari stále, ve svém těle zapíchané třísky ze stromů, které se do něj zabodly z výbuchu, protože díky větru z Narutovi techniky neletěly tam, kam mířil, ale úplně všude. Gari ale také musel svou rukou uhasínat oheň na svém těle, než se mu všechno začalo regenerovat.
„Jeden dole,“ ušklíbl se Gari, když spatřil tělo blonďáka na zemi s roztrhaným oblečením. „Musím uznat, že s tebou budou ale větší problémy,“ podíval se na Ansatsu. „Kdo by to byl řekl, že budu bojovat s tebou.“
„Neboj, bude to tvůj poslední boj,“ ozvala se Ansatsu a rozběhla se na něj. Škoda, že u sebe neměla tantō, ne že by jej ale potřebovala. Gari byl sice velmi nebezpečný na blízko, to byla ale i ona, možná že Gari dokázal zregenerovat její naťuknutí ohněm, byla si ale jistá, že silnější útok zafunguje a z Gariho zbude jenom uhel nebo zapečetěná mumie. Kdykoliv chtěl Gari využít svého explozivního elementu k přímému útoku, zahnala ho svou ohnivou koulí zpátky. Jediné co mu dovolila, bylo využít svého elementu k obraně a to jenom proto, že ne všemu dokázala zabránit. Když jej ale dostala ze stromu na zem, poslala na něj další čtyři ohnivé koule, kterým Gari zabránil tak, že velkou explozí směrem dolů vyrval velké kusy země, které tuto techniku vyblokovaly.
Pak se ale stalo něco, co Gari nečekal. Pět kousků stromu, které se objevily po explozích, které použil proti blonďákovi, se najednou proměnily a než se nadál, letělo na něj z mnoha směrů pět klonů s větrnými čepelemi. Použil stejnou obranou techniku, aby zničil tyto klony, když ale následně uskakoval, narazil do něho nakreslený pták a jistě pomocí výbušného lístku mu vybouchl do tváře. Jestli něco byla ironie, tak to bylo toto.
Gari se tedy po výbuchu radši přemístil o kousek pryč a podíval se na místo, kde ještě před chvílí stál a které nyní nepěkně hořelo. „Musím uznat, že jsem vás podcenil,“ řekl jenom Gari a jenom pro parádu si promasíroval krk.
„A to… To je jenom začátek,“ švihl si Naruto s půjčeným mečem od Ansatsu napuštěným větrnou čakrou.
***
Neji měl podle Shikamarova plánu být vepředu a tak i jako první mohl spatřit to, že se zbytek Zvučného týmu zastavil, když je konečně dostihli a jeden z nich na ně v ten okamžik zaútočil.
„Pozor!“ stihl ještě křiknout Neji, než se začal roztáčet do Hakkeshō Kaiten, aby vyblokoval jakousi prapodivnou síť či pavučinu, co na ně letěla. Jelikož necítil náraz i ze strany, kde očekával své parťáky, nejspíše stihli zastavit své momentum včas.
„Vypadá to, že se nám zvýšila obtížnost z amatéra na lehkou,“ ušklíbl se ten, co na ně tuto techniku poslal. „Gari vás nechal jít? Asi tam potkal někoho, koho chce přednostně rozprsknout po okolí.“
„Očekávám, že jsi velitel tohoto týmu,“ řekl Shikamaru, „takže Kidōmaru, poruč svému týmu, ať se vzdají a toto setkání přežijete,“ použil Shikamaru schválně informace, které mu stačil Naruto říct, než se museli rozdělit.
Odpovědí mu byl jen šílený smích od dvou členů. „Nikdo neříkal, že Nara klan má smysl pro humor,“ dodal Kidōmaru. „Je vám jasné, že jste na úrovni protivníků z tréninkového levelu… Nebo ne?“
„Jak si přeješ,“ řekl jenom Shikamaru a okamžitě vyslal na své protivníky svůj stín. Ovšem nebyl ale jediný, kdo zaútočil. Chōji se okamžitě zvětšil pomocí Baika no Jutsu a následně přeměnil do obrovské rotující koule díky technice Nikudan Sensha a Neji se taktéž snažil přiblížit, aby byl v dosahu svých technik.
Jirōbō před sebe okamžitě postavil hliněnou zeď, když si všiml, že se na něj jako tank řítí ohromná koule. Věděl, že jeho techniku tato koule neprorazí, takže se začal připravovat na něco útočnějšího. Kidōmaru okamžitě se svým lukem zamířil na místo, kde se ten tlouštík zastaví o hliněnou zeď, aby jej ihned mohl napálit šípem. Ahiko jelikož nebyl expertem v žádné disciplíně, se okamžitě přeměnil do prvního stupně prokleté pečetě, aby toto dohnal a vydal se vstříc protivníkovi z Hyuuga klanu.
Shikamaru věděl, že nastává problém, když se v hlavě dopočítal, co že se stane, když Chōji narazí do této zdi. Jelikož ale znal slabosti Chōjiho techniky možná nejlépe, okamžitě zatočil se svým stínem tak, aby nechytal protivníky, ale aby zastavil Chōjiho v pohybu. To se naštěstí i povedlo. Sice to cuknutí s ním málem mrštilo o zem, ale Chōjiho zastavil v pohybu několik metrů před nárazem, pak jej ale okamžitě pustil. Chōji využil toho, že může změnit směr a vyrazil tedy po tom jakémsi pavoučím muži.
Shikamaru jelikož měl stín, tam kde chtěl, tak s ním jenom vyrazil do té hliněné bariéry, která byla od stínu téměř na dosah, a chytl celý její stín, takže než Jirōbō mohl použít nějakou tu svou útočnou techniku zpoza zdi, byl chycen. Shikamaru pochopil, že plány se tímto změnili a tak okamžitě nabral co nejrychlejší běh a společně s chyceným Jirōbōu, který jej imitoval, utíkal někam pryč.
Kidōmaru si toho všiml, uskočil řítící se kouli a zamířil šíp s co největší přesností, co mu dovolilo tělo bez spuštěné prokleté pečetě, a vystřelil.
„Hakke Kūshō,“ zastavil se v útoku Neji na Ahika a poslal vypuštěnou čakru směrem k Shikamarovi, který na tu vzdálenost nemohl nic cítit. Zase tak Neji nebyl schopný v této nové technice, kterou trénovali s Hinatou, ale šíp který byl v té době ještě v letu byl trošku vyveden z dráhy a tak neskončil v Shikamarovi.
„Hehe,“ zasmál se Kidōmaru, „právě jste svého kolegu zabili… Nebojte se ale… Váš život nebude o moc delší!“ a s tím se i on přeměnil do prvního stupně pečetě a tak Chōji radši zrušil svou techniku a přemístil se poblíž Nejiho, aby mu pomohl v handicapu dva proti jednomu rychle odstranit alespoň jednoho. Když se ale v korunách stromů objevil ohromný pavouk, zbývalo mu jenom jediné. Povzdechnout si. „Proč alespoň jednou nemůžeme potkat roztomilá zvířátka?“
***
„Dávám ti poslední šanci se dobrovolně vzdát,“ řekl Shikamaru, když podle něj odběhli na bezpečnou vzdálenost. Věděl, že to tu musí ukončit rychle, protivníka přinejlepším svázat, světlicí nebo něčím označit toto místo a vrátit se zpět pomoci přátelům.
„Nemám na výběr hm?“ zeptal se Jirōbō, ale Shikamaru v tom vycítil všechno jen ne beznaděj a tak si vyndal tu samou ‚břečku‘ jak to trefně nazval Naruto, co použil na Temari, aby s ní odrovnal dalšího protivníka. Než to ale stačil otevřít a následně hodit, objevilo se předním monstrum. „Ale mám! Zemřeme společně!“
A Shikamaru pochopil, co znamená zahnat někoho do kouta… Někoho, kdo se nechce vzdát a radši si vybere smrt. A poté, co viděl, jak dopadl třeba Ibiki a co slyšel o Orochimarovi se tomu ani nějak moc nedivil. Bylo to ale drahé zjištění, když jej měl následně pocítit na vlastní kůži. Rychle odhodil tedy tu lahvičku, ale bylo to poslední, co stihl udělat, protože jeho soupeř v této fázi přemohl jeho stínové zadržení a nějak naprosto ignoroval ten fakt, že by měl po nadýchání nervového plynu padnout do bezvědomí a rozběhl se na něj. Shikamaru se rychle přeměnil s kusem klády a sledoval, jak tu kládu Jirōbō pomocí jedné rány kolenem poslal několik desítek metrů pryč. Kdyby ta kláda byl on, žebra by mu propíchali všechno, na co by dosáhly. Shikamaru v ten moment pod sebe hodil kouřovou bombu a někam opodál hodil světlici. Jestli jeho parťáci zvládnou rychle přijít, tak aspoň budou vědět kam přesně zamířit a on se mezitím musel okamžitě schovat za jeden z tisíce stromů.
„Nemám náladu na hry!“ ozval se Jirōbō, když svého protivníka nikde neviděl. Jirōbō věděl už od dob Kimimara, že jakmile aktivuje druhý stupeň, tak po nějaké době zemře, neznamená to ale to, že nezabije tohoto prcka, tam ty další, kteří bojují s Kidōmaru a pokud mu ještě zbude čas, tak nějaké další. Jelikož věděl, že jeho protivník musí být někde schován za stromem, spustil své nejničivější zemské techniky, aby trochu upravil terén a zničil stromy v okolí.
Shikamaru věděl, že zvolil správně schovat se co nejdál, když kolem něj stromy začaly padat tak, že by dřevorubci mohli závidět. Možná by zkusil zaútočit nebo svého protivníka dostat do pasti, ale vzpomněl si na něco, co mu Naruto říkal, že se doslechl a to bylo to, že s uživatelem pod druhým stupněm této pečetě měl menší problém i Jiraya-sama a jakkoliv Shikamaru věřil svým schopnostem, takhle daleko sám sebe ještě neviděl… A snad takhle daleko sebe nikdy ani neuvidí, to už by neměl nejmenší volno.
***
Naruto měl v tento moment trošku jiný problém. On se nemusel ukrývat, on musel momentálně se Saiem na zádech odběhnout trochu pryč, aby mohl schovat jeho.
„Není to tak vážné,“ stál si za svým Sai.
„Nejsem lékař,“ pokrčil Naruto rameny. „A pro tvoje dobro doufám, že to není vážné,“ řekl trošku naštvaně. „To vás ty vesty opravňují být šílenci nebo co?“ poukázal na Saiovu větší hodnost.
„Jinak jsem se k němu nemohl dostat,“ usmál se malinko Sai.
„To nebyl tvůj úkol, tvůj úkol je zapečetění, my jsme měli být ti, co na sebe strhnou palbu.“
„Stále to zvládnu,“ pověděl se stoprocentním přesvědčením. „Dej mi pár minut, obvážu se, nasypu do sebe něco na doplnění čakry a na bolest a přijdu.“
Naruto tu chtěl zůstat a hádat se, ale když se ozval další ohromný výbuch, musel zavrčet naštvaně. „Tady máš pár mých klonů, ať ti pomůžou, jak to bude nutné. Musím se vrátit za Ansatsu, klony u ní se znatelně zmenšují.“
„Samozřejmě,“ usmál se Sai mile a Naruto jenom zavrčel více.
„Doufám, že ten tvůj úsměv není ‚rád jsem tě poznal‘.“
„To bych lhal,“ utrousil Sai.
„Humor… Jo… To je lepší…“ souhlasil Naruto a s posledním pohledem na své klony a na Saie, se rozběhl zpět za Ansatsu. Když na místo doběhl, vypadalo to stejně jako po celou dobu. Byl to souboj, ohnivé koule versus výbuch a jelikož Naruto věděl, že ty ohnivé koule nejsou obyčejné, byl si jistý, že když si ke svému řemeslu sedne, nebude ani tak problém zjistit, kdo že vlastně Ansatsu je… Jestli v ten moment budou ještě oba žít, aby to vůbec dávalo smysl.
Naruto tedy znovu napustil půjčené Tantō větrnou čakrou a vrhl se na nepřítele. Bylo smutné, že nejdebilnější nápad proti Garimu byl bojovat nablízko, jelikož ale s jednou rukou mohl jenom útočit nablízko, bylo to nedělat nic nebo riskovat… A každý kdo ho znal, věděl, že to první neuměl a to druhé zvládal sakra dobře.
***
„Jste silní soupeři,“ uznal Kidōmaru ve finální přeměně, po které měl jistotu, že zemře, ale tyhle všechny vezme sebou, to bylo dané. Nyní kompletně obalen ve ‚zlatém‘ brnění, s lukem ze stejného materiálu, nebyla možnost, že by tu prohrál. A i když ten nějaký tlouštík proti němu se zvětšil tak desetkrát a nakonec jednou ranou zabil jak Ahika, tak následně další jednou ranou donutil jeho summona odejít, tak stále byl pro něj lepší cíl. S jeho více než stoprocentní přesností bylo trefit velkého buřta triviální záležitost. „Dokonce bych řekl, že byste mohli být bossové ve finální úrovni.“
„Jak to vidím já?“ řekl Neji nahlas, „kdybych použil tvé výmysly, kterýma se snažíš nahradit osud, tak bys byl jen obyčejný pěšák. Možná nejchytřejší z tvé družiny, ale stále jenom pěšák.“
„Uvidíme,“ natáhl tedy luk a s tímto se všichni dali znovu do pohybu. Neji si jenom povzdechl nad tím, že tento plán vůbec vymyslel a nechal se chytit do obrovské ruky Chōjiho a hodit. Jelikož věděl, že Chōji nedokáže moc ovlivnit rychlost rotace, kterou jeho tělo bude letět směrem k cíli, tak se začal točit sám a následně vypouštět čakru do svého prvního letícího Hakkeshō Kaiten. Kidōmaru se ale dokázal vyhnout, vypuštěný šíp se málem ale odrazil do něj a tak ve vzduchu ještě vypustil svou síť, aby se přehoupl jinam, konkrétně na jednu větev trošku odlehlého stromu. Co už ale nečekal a nedokázal kontrovat, bylo to, že se na něj tlouštík rozběhl a díky své výšce ho nataženou paží sundal a poslal pár metrů k zemi, kde se zastavil až o strom. Ať to bylo bolestivé jakkoliv, pořád se zmohl na vystřelení dalšího šípu, tentokrát takového u kterého si byl jistý, že projde vším. Připojil tedy ke konci svého šípu lanko z čakry a ze své ležící pozice to poslal přímo na špekouna před sebou. Kidōmaru poznal okamžik své smrti a omyl Orochimara v jeden moment. Kidōmaru věděl, že Jirōbō byl vybrán do Zvučné čtyřky díky své excelenci v síle a v útocích na blízko. Když ale viděl, co dokáže klan Akimichi, tušil, že Orochimaru sáhl vedle. Ten jakýsi Chōji pomocí nějakého šíleně rychlého jutsu obětoval část své velikosti v ostatních částech těla, aby zvětšil jenom svou pravou ruku a jeho šíp v letu do této ohromné pracky chytil.
Neji okamžitě uviděl příležitost a přemístil se k Chōjimu a aniž by se nějak domlouvali, vyskočil mu na jeho zvětšenou ruku, která jej v této velikosti pohodlně unesla, a přes šíp poslal ohromné množství čakry. Když se jeho čakra dostala přes čakrové lanko, usmažila Kidomara a co Neji tipoval, jenom ta prokletá pečeť ho zachránila před jistou smrtí zástavou srdce.
„Heh,“ vyplivl zničeně Kidōmaru krev.
„Neji,“ řekl Chōji a Neji tedy seskočil zpět na zem. „Nejsem Shikamaru, ale myslím si, že by bylo riskantní ho vzít zpět živého.“
„Souhlasím,“ řekl po krátkém momentu Neji.
„Dobrá tedy,“ řekl Chōji a šíp který stále držel v ruce, poslal jako oštěp zpět a i když nebyl přesný třeba tolik jako Tenten, byl si jistý, že jeho cíl zemřel okamžitě. „Ok,“ padl následně Chōji na jedno koleno a odvolal tak veškeré zvětšení, aby ještě na chvíli odložil zlé účinky první a druhé z barevných čakra pilulek.
„Budeš v pořádku?“ zeptal se Neji s obavami v hlase.
„Jo…“ dostal ze sebe trošku hůře Chōji. „Běž pomoci Shikamarovi, muselo se něco podělat, že nepřišel zpět okamžitě. Já tu budu hlídat jeho mrtvolu a začnu na sebe aplikovat lék od Nara klanu.“
„A když přijde Gari?“
„Jestli přijde, znamená to, že zabil Naruta, Saie a tu ANBU… Věř mi, že jestli sem přijde, použiji poslední pilulku a roztrhám ho na takové části, že to jeho tělo nezregeneruje.“
„Jo… Dobrá…“ nedokázal Neji najít správná slova a tak se s krátkým kývnutím rozběhl pomoc Shikamarovi. Snad ještě nebylo pozdě.
***
Shikamaru začínal postupem časem trochu nacházet i zalíbení ve hře na kočku a myš. Alespoň do té doby, dokud on byl ta ‚kočka‘ a svým stínem naháněl nepřátele. Když byl ale ‚myš‘ a naháněly ho odhozené stromy a jiné maličkosti, už to nebyla taková sranda. Nebyl ještě na tom tak špatně, pár kouřových bomb ještě měl, pár výbušných lístků měl také u sebe, horší to bylo se shurikeny. Dneska byl ale opravdu rád, že bojoval proti někomu, kdo nebyl zrovna jeden z těch inteligentnějších. Kdyby to byla třeba Tayuya, proti které by měl bojovat, bylo by to asi horší…
„Shikamaru, proč přemýšlíš nad věcmi, co jsou nereálné,“ okřikl sám sebe v duchu a zaplul do dalšího křoví.
„Až tě chytnu, vysaju z tebe veškerou čakru, pak veškerou životní energie a pak ti odtrhám jednotlivé končetiny!“ ozval se Jirōbō.
„Mňam,“ řekl si sarkasticky znovu v duchu Shikamaru, pak ale uviděl něco, co bylo mnohem hezčí, než Jirōbō… I když to bylo skoro cokoliv. A tak tedy okamžitě vyskočil ze svého úkrytu, poklekl a poslal téměř veškerou svou čakru do posledního stínu, který nemohl minout a to jen proto, že Jirōbō tušil, že tento stín přemůže ještě jednodušeji než předtím a tak se ani o vyhnutí nesnažil. Měl samozřejmě pravdu, ale pak jej chytil další stín, tentokrát z druhé strany.
„Shikamaru,“ pověděla postava, co se tu objevila.
„Kasugo… Rád tě vidím,“ oddechl si Shikamaru, že někdo z jeho klanu a nejenom on přišel.
„Kasugo, co s ním?“ ozval se další chunin, co se objevil.
„Shikamaru,“ pokynul Kasugo, že je to na něm, aby rozhodl.
„Zkuste ho nějak uspat nebo omráčit,“ řekl Shikamaru unaveně.
„Provedu,“ ozval se onen chunin. Než se ale přiblížil, aby svůj úkol vykonal, z úst jejich protivníka začala vycházet nějaká pěna a tak udělal to nejlepší, co ho v dané situaci napadlo, skočil vedle toho Shikamara, hodil si ho přes ramena a uskočil s ním, co nejdál. Jak zjistil, stejný nápad měl i Kasugo a Tonbo, kteří také odskočili několik metrů akorát na druhou stranu.
„Co to sakra bylo?“
„Nějaká sebevražedná technika, tipuji,“ ozval se Tonbo. „Občas se u nás,“ a tím u nás myslel jednotku, ve které pracoval, tedy pod Inoichim a Ibikim u výslechů a mučení, „stává, že lidé jakmile přijdou k sobě, rozkousnou nějaký jed, co mají v zubu nebo sami sobě usmaží mozek.“
„Je to bezpečné?“
„Nemám tušení, Kabure,“ pokrčil Tonbo rameny. „Nepřibližoval bych se ale.“
„Souhlasím, Shizune-sama rozhodne, jestli je to bezpečné,“ ukončil tuto debatu Kasugo. Oba jenom na souhlas kývli.
„Shizune?“ zeptal se Shikamaru.
„Nevíš ani o svých posilách?“ zeptal se Kasugo zvědavě. „Ensui-san byl poslán tvým otcem jako posila, společně se Shizune-sama jako lékařským ninjou. A než se zeptáš. Tvůj otec poslal i nejrychlejšího jestřába k nám, jelikož jsme byli na hlídce nejblíž k pozici, kudy byste měli podle něj jít. Naštěstí jsme tě našli včas.“
„Tolik světlic se asi nedalo přehlédnout,“ neodpustil si Shikamaru.
„To ne… Čekal jsem zde oslavu Nového roku a ne boj,“ odpověděl mu Kasugo.
„Chōji občas říkal jedno moudro z kulinářství ‚když nevíš co s tím, posyp to sýrem‘ já si to upravil na to že ‚když nevíš co s tím, posypej okolí světlicemi‘,“ snažil se Shikamaru zavtipkovat.
„Dobrá rada, mladej,“ zasmál se ten Kasugo vedle něj a on to ‚mladej‘ nebral ani jako urážku. Ten muž vedle něj byl tak dvakrát starší než on. „Někdo se blíží!“ vykřikl ale ihned, když si všiml někoho v dáli a tak se okamžitě všichni postavili do připravené pozice.
„To je… Můj parťák, že Neji?“ otočil se Shikamaru, když spatřil přibližujícího se Nejiho.
„Nejdřív mi řekneš heslo,“ nepřiblížil se úplně Neji.
„Neměl bys být ty ten podezřelý?“ otázal se Shikamaru.
„Nejsem to já, kdo je obklopen lidmi, co by tu neměli,
co dělat.“
„Pravda.“ A tak Shikamaru spustil to, co každému bylo uděleno jako heslo, kdyby se náhodou rozdělili a poté co si Neji oddychl, i on řeklo své jedinečné heslo. „Co Chōji,“ musel se Shikamaru zeptat.
„Nabírá síly a používá něco proti účinkům těch pilulek.“
„To je dobrá zpráva,“ oddechl si Shikamaru. „A Naruto a spol.?“
„Zatím nepřišli, ale ani Gari.“
„Shikamaru,“ ozval se Kasuga Nara. „Kabure Tokisuki půjde s vámi, má vysílačku a tudíž se bude moc domluvit s námi, kdyby se něco dělo. Počkejte tam na Ensuie-san a pak se přes vysílačku domluvíme. My tu prozatím zůstaneme a dáme pozor na toto tělo, než se sem dostane Shizune-sama.“
Na to jenom všichni kývli a vydali se dělat to, co měli.
***
Naruto se musel pro sebe ušklíbnout, když mu zrušení jednoho jeho klonu u Saie řeklo vše, co potřeboval vědět. „Ansatsu!“ zvolal a pomocí jednoduchých kódů, co dokázal pomocí jedné ruky, ji naznačil, že přijdou posily.
Ansatsu jenom kývla, že to bere na vědomí, ale stále se snažila o udržení Gariho v šachu, což bylo čím dál tím těžší. Gari měl téměř nevyčerpatelnou čakru a i když to samé se tak nějak dalo říct o Narutovi, ona tuto výhodu neměla.
Naruto měl samozřejmě na paměti to, co mu předal klon za rozkaz a tak se okamžitě přemístil na místo, odkud to mělo započít.
Ansatsu nevěděla, co má dělat, ale rozhodla se věřit Narutovi, že to má vymyšlené a tak aby mu pomohla, spojila veškeré ohnivé koule, co měla k dispozici a poslala je přímo na Gariho, který neměl mnoho šancí se vyhnout. Nečekala, že nesmrtelného člověka takto porazí, ale udělala kolem něj jakési malé žhnoucí tornádo, aby jej alespoň na moment oslepila a oslabila.
„Teď!“ ozval se Naruto a Ansatsu se nemusela ani podívat za sebe, aby poznala, že se za ní někdo objevil a tak jak si Naruto přál, zrušila svou techniku. Naruto chytil tantō do nejlepšího možného úchytu na tento styl útoku a rozběhl se zezadu na Gariho. Pak mu jenom stačilo vidět malé kývnutí hlavy od Ameyuri, která se svými bleskovými meči rozběhla na Gariho zepředu. To kývnutí znamenalo jediné. Maximální rychlost. A tak se oba v jeden moment odrazili a každý z jedné strany vyrazili na Gariho.
Gari i když byl částečně oslepen, zamířil alespoň před sebe obě své ruce na své další výbušné jutsu, ale Ameyuri bez toho, aniž by ze svého útoku jakkoliv polevila, vystřelila ze svého meče – jako kdyby to měl v plánu udělat ten meč sám od sebe – jeden blesk, který na nějakou tu sekundu, možná ani ne, paralyzoval Gariho a to stačilo.
„Chcípni!“ stihla se ještě ozvat Ameyuri, než přesekla svými meči Kiba Gariho v oblasti srdce a v oblasti pasu. Naruto z druhé strany za pomoci větrného tanta odřízl Garimu hlavu a tak z Gariho na malý moment zbyly jenom kousíčky. Ty se ale jako vždy začaly lepit k sobě nehumánním způsobem. Co bylo ale důležité, Gari se nemohl pohnout a tak měl Ensui jednoduchý cíl, který svým stínem samozřejmě neminul.
„Dobrá práce,“ řekl Ensui a radši si poklekl, aby měl Gariho v šachu co nejdéle.
„Jinou neumíme, viď Naruto,“ řekla Ameyuri poté, co se přemístila k Narutovi a šťouchla do něj mile rukou.
„Naruto-san, dostal jste nějaký rozkaz od Danza?“ zeptal se ještě Ensui.
„Ne vykání prosím,“ protáhl a povzdechl si Naruto. „Danzō nějak nevypadal, že by očekával, že se nám tato mise podaří, takže nemám tušení,“ na to se Gari začal smát, ale všichni ho ignorovali.
„Musím se přiznat, že nemám moc informací o Kuchiyose: Edo Tensei,“ reagoval Ensui. „Za chvíli tu bude ale Sai. Shizune se stará o léčení, takže ho zapečetíme.“
„Změní to něco?“ zeptal se Naruto.
„Naruto?“ nechápal Ensui.
„Nejsem expert na tuto techniku ani omylem, ale jestli stačí na oživení oběť a DNA, co brání Orochimarovi ho vyvolat znovu?“
„Od toho je tu zapečetění, ne?“
„Je ale zapečetění uvěznění duše zde na zemi nebo ji pošleme tam někam zpět? Protože jestli je to to druhé, Orochimaru jej oživí znova.“
„Na tom něco bude,“ podpořila svého studenta Ameyuri.
„Nejste tak blbý, jak vypadáte,“ zasmál se Gari.
„Povídá někdo, kdo byl hrdý na svou funkci za života a následně po své smrti vraždí všechno, co se mu zlíbí,“ pověděla Ansatsu zhnuseně.
„Opravdu jsme tak odlišní?“ pověděl výsměšně Gari. „Orochimaru mi nabídl hřiště. Je lepší tolerovat jeho přítomnost a dělat si co chceš, než být po smrti… Ale tomu vy živí nemůžete rozumět.“
„Mám nápad,“ řekl Ensui najednou. „Genma, Ameyuri, ANBU,“ poukázal na nejzkušenější z těch, co tu byli. „Imobilizujte ho co nejlepším způsobem.“
A tak se zmiňovaní pustili do práce. „Naruto,“ pokračoval Ensui. „Od tebe budu potřebovat pár klonů, které Gariho ponesou a půjdeš se mnou i jako originál.“
„Ano, pane,“ souhlasil Naruto.
„Výborně,“ zrušil po chvilce jistoty, že se Gari už nepohne, Ensui svou techniku, „Naruto,“ pokynul tedy k tomu, aby svázaného a dalšími způsoby imobilizovaného Gariho vzal. „Shizune, jak jsi na tom,“ pověděl ihned poté Ensui do vysílačky. „Rozumím,“ odpověděl na to, co se dozvěděl. „Shizune a Sai jsou na cestě, budou tu za tak tři minuty. Nečekejte ale na ně. Vydejte se na pomoc ostatním z Narutova týmu. Navigujte Shizune vysílačkou ať jde za vámi.“
„Zvládne Sai běh?“ zeptal se Naruto pro jistotu.
„Prý to zvládne.“
„Rozchod,“ řekl tedy ještě Ensui a na této mýtině zůstal jen on a Naruto plus samozřejmě Gari. „My zamíříme docela daleko, takže jestli cítíš únavu, mám u sebe čakrové pilulky.“
„To je v pořádku, pane,“ odmítl Naruto. „Zvládnu to.“
„Odvedl si sakra dobrou práci, Naruto… Málo lidí by dokázalo vzít tuto misi tak hrdě jako ty.“
„Neměl jsem na výběr, pane,“ odfrkl si Naruto. „A furt nevím, jak jsou na tom ostatní,“ posmutněl okamžitě.
„Zažádali jsme o posily z jedné z mnoha strážných stanic. Věřím, že jsou všichni v pořádku,“ snažil se zamezit Ensui obavám. „Jelikož budeme nejspíše poslední, kdo se dostane zpět do Listové, budeš mít mou plnou podporu, až půjdeš podat informace do kanceláře Hokageho. Nevím, jakou Danzō hraje hru, ale jestli by tě chtěl následně sejmout za to, že jsi měl posily nebo něco jiného, budeme za tebou stát my a věřím, že tam bude i Shikaku-sama.“
„Pane… Jestli přijde nějaká pomsta za něco… Určitě to nebude za denního světla a mezi lidmi.“
Ensui se na Naruta podíval poprvé s jiným výrazem. Naruto tam už dříve viděl uznání, když ho chválil, teď tam byl… Respekt? Naruto to nedokázal správně popsat. Něco mu ale říkalo, že zvolil svá slova správně… Sakra správně.
|
Autor: Amren Vydáno: 23.9.2016 14:14 Přečteno: 1783x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Zdravim, Díky za skvělou kapitolu, i za tu minulou, poslední dobou nemám čas ani číst nově přidané kapitoly, jsem zvědav co za formu sofistikovaného trestu kulhavý stařík vymyslí, či jak se s Narutem domluví
Díky a těším se na další
Kennys: Děkuji za pochvalu, jsem rád, že tě můj příběh stále baví a nemusíš se ani bát, je několik dílů dopředu napsaných, takže by se tu mělo stále něco objevovat, pokud mi v tom něco nezabrání.
.
Anonym: Využiji tvůj komentář pro jedno oznámení, které si ale takto přednostně přečtou jenom ti, co do sekce "komentáře" vůbec chodí. Nevím, jestli příští díl vyjde 23. nebo ne, ale od toho budoucího dílu, se budu snažit vydávat dva díly měsíčně, nejspíše tedy jeden za 14 dní v datumy, které si možné i náhodně vyberu. Důvod k tomu je jednoduchý, chci aby lidé třeba ve špatných náladách měli možnost si ji zlepšit u mé povídky, lépe to ale bude vysvětlené v novém úvodu, který tuto "změnu" bude doprovázet. Každopádně jsem rád, že se díl líbil a že to do budoucna už tedy takový horor nebude
Enton: Děkuji
Adalwolf: Nemáš zač, to já děkuji za komentář. Danzo své emoce hodně školí, neočekávej nic extrémního ;).
Sidd: To, co jsi napsal, mě velmi mrzí. Prošel jsem si tento díl mnohokrát, korektorka odvedla svou jedinečně úžasnou práci, takže tuto nepřehlednost opravdu přisuzuji své horší schopnosti psát souboje, tak snad to opravdu nebylo tak hrozné. I já se těším na setkání pod další kapitolou
Občas jsem se v tom trochu ztrácel, ale jinak je to pořád dobrý :3 těším se na příště :)
Děkuji za novou kapitolu už se těším jak bude Danzo nadávat :)
Pěkné
Moc pěkný díl, čekat na další bude horor ale vím že to bude stát za to
Paráda jen tak dal. Moc mě to baví a budu velice rád když budeš pokračovat.