Kapitola šestačtyřicátá - Příběhy a sny

Lepší život

Nonō byla ihned po svém příchodu poslána přímo do kanceláře Hokageho, ne že by to ale neočekávala. Ukončení jejího úkolu bylo pro ni vcelku překvapením, ale ten jakýsi Sai, který byl pro ni víceméně jediná spojka s vesnicí, ji nenásilně naznačil, že nemá na výběr. Zahrála to tedy na místě do kouta tím, že ji její rodina potřebuje a podobné příběhy, protože nevěděla kdy a jestli se ke svému úkolu ještě někdy vrátí.

A tak stála tady a teď a očekávala, co přijde tentokrát.

„Nonō, vítej zpátky,“ přivítal ji s úsměvem Hokage. „Bohužel mě mrzí, že ti musím oznámit, že si naší pohostinnosti moc dlouho neužiješ.“

„To je v pořádku,“ nevěděla, co na tohle měla Nonō tak nějak říct. Bylo jí jasné, že ji pošlou zase někam jinam. Na mise zde byli odborníci jiní.

„Kompletní informace najdeš pochopitelně jako vždy na stejném místě,“ tím Hokage naznačil svitky a výbavu, kterou dostane, „ale aby si byla v obraze, protože nevím kolik ti toho stačil Sai říct, tak po nepovedené invazi ze strany Orochimara a Písečné, jsme dostali nabídku spojenectví mezi naši vesnicí a Písečnou, která je pro nás mnohem výhodnější než ta iluze, která tu byla doposud. Je ironické, že jsme o tyto lepší vztahy museli bojovat… To sem ale nepatří. Budeš asi mít radost z toho, co ti chci právě povědět. Není to zrovna tajemství, ale…“

„Rozumím,“ pochopila Nonō potřebu mlčet.

„I když spojenectví přišlo ze strany rady Písečné, byl to Naruto, který za nás všechny rozhodl, kdo se stane dalším Kazekagem… Ne že by výběr jedna ku třem byl nějak extrémně obtížný,“ pousmál se Hokage malinko. „Já i tady Danzō jsme se shodli na tom, že vybral správně a Temari je ta nejsprávnější volba a tudíž Listová se chce pojistit, že takto situace i nadále zůstane.“

„Což je v Písečné docela obtížné,“ vzala si Nonō slovo.

„To je bohužel pravda,“ povzdechl si Hiruzen. „Ať byl Rasa jakýkoliv, člověk mu nemohl odepřít to, že se jej lidé oprávněné báli a tudíž měl v posledních letech větší volnost od nájemných vrahů.“

„To samé se ale nedá říct o Temari,“ vzal si slovo Danzō, protože se mu zdálo, že se tento briefing zbytečně prodlužuje, když toto vše je v jedné z mnoha zpráv. „Informace, které máme, naznačují, že Temari byla jako jediná ze třech dětí trénována v diplomacii a politice, nebo alespoň to, že ji bylo v tomto věnováno nejvíce času. Nemyslím si, že Rasa plánoval předat titul na někoho z nich, ale dovolím si tvrdit, že plánoval využít právě Temari na nějakou důležitou politickou funkci.“

„Naruto ví, co dělá,“ nedokázala si Nonō odpustit a usmála se na oba před sebou. Překvapením pro ni nebylo to, že se jí vrátil jen jeden úsměv. „Můj úkol je tedy se dostat do kontaktu s Temari a ochránit ji před nájemnými vrahy?“

„Ne tak úplně,“ vzal si slovo opět Hiruzen. „Písečná by spustila velký humbuk, kdyby zjistila, že jsme něco takového podnikli. Proto tam posíláme tebe, to nejlepší, co máme. Tvůj úkol bude se na místě zabydlet a až se za pár měsíců či možná i let Temari stane oficiálně Kazekagem, tvůj úkol bude nějakým způsobem na ni dát pozor.“

„Co můj předešlý úkol?“

„Pošleme tam někoho jiného, aby nám posílal informace. Tato mise bude na následující roky naší prioritou. My se pokusíme do budoucna zajistit, aby někteří naši shinobi mohli být v Písečné na nějaký ‚výměnný pobyt‘ nebo něco podobného. Pak už bude menší problém sledovat dění a odhalit případné vrahy. Do té doby, nebo jestli se nám to nepovede, to bude tvůj úkol. Dostaň se obezřetně do kontaktu s lidmi, kteří by tě mohli nasměrovat k těm, co si budou přát Temari ublížit. Rovnou tě ale upozorňuji, že ten, co bude stát o smrt nejvíce, může být i jeden z členů rady, takže jeho materiální i finanční zdroje na toto můžou být téměř neomezené.“

Nonō na toto jenom kývla. Nemožné ihned a zázraky na počkání.

„Jiraya mi také předal několik znepokojujících informací. Co se týká Sasoriho, prý je to informátor legendární úrovně, který má mnoho spících agentů a jiných informátorů po celém světě. Musíme ale předpokládat, že v Písečné jich bude mít nejvíce.“

„A jestli přijde samotný Sasori?“ nadhodila to nejdůležitější, co si z poslední myšlenky Hokageho vzala. Nebála se spících agentů, věděla o sobě, že je lepší, než cokoliv co na ni tam můžou poslat… Dokud nepřijde samotný Sasori.

„Když to zjistíš předem, můžeme na to nějak zareagovat,“ slíbil Hokage. „Jestli se ale objeví nečekaně, s lítostí musím říct, že Temari bude priorita.“

„Rozumím,“ kývla Nonō. Tušila, že dostane rozkaz vykašlat se případně na všechny civilisty a zachránit jenom Temari. „Ještě něco?“

„Vše ostatní bude ve spisech, vezmi si pár dní volna, jestli potřebuješ. Ubytování a všechno co budeš tady potřebovat, zaplatím já. Užij si chvilku klidu, setkej se s Kabutem a svými přáteli a až budeš připravená, přijď si vše vyzvednout.“

„Provedu,“ a s lehkým úklonem odešla Nonō pryč. Bylo na čase, aby začala přemýšlet nad svým dalším alternativním já, kterým se na dobu několika let stane.

***

Naruto by se ani o této situaci nedozvěděl, kdyby za ním ráno nepřišel Kiba s napůl smutným výrazem. Než se ale Naruto stačil zeptat, co se stalo, Kiba spustil sám. O tom jak Tamaki musí se svou babičkou odejít, o tom, že je to pro něj těžký, jak neví, co si bez své životné lásky počne a podobné sladké věci, které Naruto nedokázal a možná ani nechtěl chápat. Člověk ale musel uznat, že to kromě tohoto bylo i vtipné ráno, když se tedy zeptal, proč i on se má dojít rozloučit, když Tamaki vlastně pořádně ani nezná a bude tedy lepší, když stráví ona s Kibou nejvíce času, místo toho, aby se musela loučit s větším množstvím lidí, tak mu Kiba řekl, že si to přál Denka.

Ano přesně tak, kočka si přála, aby se přišel rozloučit. Naruto by chápal důvod, že si ona kočka přeje více lidí, co ji budou hladit nebo že chce další cíl, který může podrápat. To, proč měl ale přijít, jak citoval Kiba, bylo to, že Denka chce mít komplet stalkerů a ne jenom jednoho.

A tak Naruto šel. Člověk by neměl odporovat dvěma věcem… Ženám a mluvícím zvířatům, to už Naruto pochopil po setkání s Kuromaru.

Když se Naruto dostal na dohled od celé výpravy, spatřil Sasukeho jak si povídá s babičkou Tamaki a jejich rozhovor skončil tím, že Sasuke předal nějaké peníze a lehce se děkovně uklonil. Naruto se tedy přemístil vedle volného Sasukeho a spiklenecky začal šeptat.

„Takhle mladej jo?“

„O čem to mluvíš, hlupáku?“ nechápal Sasuke, ale člověk musel uznat, že ani sebou necukl, když se k němu Naruto přemístil.

„Drogy přece,“ pověděl Naruto, jako kdyby to bylo jasné a že to nemusí skrývat.

„Nekobaa vede skladiště Uchiha klanu mimo naši vesnici, požádal jsem ji o nějaké zásoby.“

„Jo ‚zásoby‘ tak se tomu dneska říká?“ pousmál se Naruto. „Neboj tvoje tajemství je se mnou v bezpečí.“

Sasuke si jenom lehce povzdechl – nejspíše nad jeho hloupostí a zamířil pryč. Naruto to bral jako vítězství, dvě věty dostal ze Sasukeho dneska, třeba se mu podaří z něj vydolovat zítra tři. Opatrnými krůčky musel Naruto postupovat, opatrnými krůčky.

Jelikož to vypadalo, že je nyní čas Shisuie, aby se rozloučil s Nekobou, tak Naruto hodil otočku na patách a zamířil radši za Kibou a kočkami, sice jenom dvě chodily po čtyřech, ale to na tom nic neměnilo.

„Tady mám můj nejoblíbenější páreček,“ prohlásil Naruto nahlas a s pobavením sledoval červenající tváře na obou oslovených.

„Nevím, o čem to mluvíš Naruto,“ zkoušel Kiba.

„Nebavím se o tobě, ale tady o ňuňácích,“ řekl Naruto a sedl si na dřep, aby byl co nejblíž ale zároveň na bezpečnou vzdálenost od obou ninja koček.

„Nejsme žádné roztomilé čičiny!“ ozvala se Hina.

„To jsem netvrdil, všichni víme, že jste soběstačné, silné a úžasné ninja kočky,“ reagoval pobaveně Naruto.

„Myslím si, že si za toto zaslouží malé bezvýznamné plus,“ pověděl Denka a přišel blíž, aby se nejspíše nechal pohladit nebo to Naruto vzal alespoň jako povolení.

„A co když řeknu, že pro vás mám pochoutku na cestu?“ zeptal se ještě Naruto.

„Tak z toho malého uděláme velké,“ zavrněl Denka, když jej hladil za ušima.

„Velké bezvýznamné plus?“ zasmál se Naruto.

„Přesně,“ odsouhlasil mu to Denka.

„Doufám, že jsi jim nepřinesl ramen, Naruto,“ musel se ušklíbnout Kiba, když viděl scénu před sebou. Naruto vždy uměl prorazit ledy jak nikdo jiný.

„Specialita týmu 7,“ pověděl Naruto vážně a podal Tamaki balíček, který tuto specialitu obsahoval.

„Chci vědět, co v tom je?“ pousmála se Tamaki na něj, ale Kibu nepřestávala držet za ruku.

„Manželka zemského pána má tu nejrozmazlenější kočku na světě a náš tým byl občas donucen ji dojít chytit a navrátit majitelce. Poprvé jsme zkusili síť, podruhé něco podobného, ale potřetí jsme přišli na něco lepšího… Pamlsek!“ pověděl Naruto téměř vítězně. „Poté co tuto delikatesu od klanu Akimichi ochutnala, už se nechala chytit dobrovolně, aby dostala nášup. Pak už jsme tuto misi nikdy nedostali, i nyní mám pocit, že na tu misi posílají jenom týmy do té doby, než přijdou na efektivní způsob, pak to přehodí jiným nováčkům.“

„Zajímavá konspirační teorie,“ podrbal se Kiba na bradě. „Nám tuto misi nikdy nedali, když o tom tak přemýšlím. Je to podle mě tím, že mám Akamara.“

„Haf,“ byla na to odpověď.

„No nic, nebudu vás ale rušit,“ řekl Naruto, podal Tamaki ruku na rozloučenou, poté co si schovala dárek pro číči k sobě do batohu a vyrazil ještě jednou podrbat Denku a jelikož i Hina přestala dělat paničku, tak podrbal i ji. „A vy dva,“ ozval se ještě Naruto a podíval se na Kibu s Tamaki. „Nezapomeňte na pusu, bez toho to není správné rozloučení,“ a s těmito slovy na ně mrknul a zamířil zpět k Sasukemu, který tam opodál jenom stál.

Kiba se chtěl už nějak ozvat, ale Tamaki asi po jeho slovech nabrala odvahu a opravdu Kibovi malou pusu dala, čímž jej umlčela dokonale a Kiba v tu chvíli nevěděl, že nějaký Naruto Uzumaki vůbec existuje.

„Našel sis práci dohazovače?“ ozval se po chvilce Sasuke, když oba stáli opření o plot a čekali na nějaké poslední zamávání nebo tak něco.

„Ne…“ povzdechl si Naruto. „Jen mi přišlo, že si alespoň někdo zaslouží kousek štěstí.“

„O čem to mluvíš?“

„Já přišel o ruku, Karin odešla pryč, nedostal jsem povýšení ani za to, že jsem jedna versus jedna porazil zmagořelého Gaaru…“ naznačil Naruto, „a ty? Nevím, co se stalo… Něco mi ale říká, že vše, co se mi stalo, je jen slabý odvar oproti tomu, co ses dozvěděl ty. Nesnažím se to z tebe dostat, neboj,“ ubezpečil ho. „Něco mi ale říká, že si lidé kolem nás zaslouží z toho života něco víc.“

„Hm,“ pověděl Sasuke a lehce mávnul na rozloučení, když Tamaki a Nekobaa zamířily branou pryč. Jestli ale chtěl něco říct dalšího, to se už Naruto nedozví, protože k nim zamířil Kiba.

„Už jsi to dotáhl dál než my, brachu,“ pověděl Naruto a poplácal ho chlapácky po ramenou.

„Cože?“ nechápal Kiba stále zasněný.

„No já dostal pusu akorát málem od Sasukeho,“ hraně se zamyslel Naruto. „Naštěstí aspoň jeden z nás má dostatek stability, aby se dokázal v pohybu zastavit, jinak bych sebral Sasukeho první pusu já. Dokážeš si představit výraz Sasukeho bývalého fanklubu?“

Sasuke do něj jenom zamračeně strčil a zamířil pryč. Narutovi ale neunikl dobře skrytý pobavený výraz na otáčející se tváři. Naruto nepřišel na lepší rozloučení než udělat pár mlaskavých zvuků, které měli velmi špatně imitovat zvuk líbání.

„Jsi zvláštní, Naruto…“ zasmál se Kiba.

„Ty mi radši řekni, jak to všechno dopadlo a kdy se znovu uvidíte,“ a s tím ho Naruto chytil kolem krku a táhl ho pryč. Stále měl chuť mu klouby druhé ruky trošku zatlačit na hlavu… Ale co, člověk nemohl mít vše. Hlavně že jsou ti druzí šťastní.

***

Sasuke cvičil schválně na cvičišti mimo sídlo Uzumaki, protože mu něco říkalo, že kdyby cvičil před Narutem, pustil by se s ním znovu do nějaké sluníčkové debaty, o kterou právě teď nestál. Sasuke měl tedy volno cvičit i nějaké techniky, které se mu ještě nedařily a nikdo tak neviděl jeho neúspěchy nebo tak si to alespoň myslel, než jeho Sharingan spatřil krátký pohyb a Sasuke si tak v rámci protažení vyndal jeden výbušný lístek.

„Nečekal jsem, že bude tak lehké dostat se ti do zad,“ pověděl někdo, když pomocí drátu svázal Sasukeho. Místo Sasukeho tam ale stálo jenom poleno s výbušným lístkem. Dotyčný neměl ani nejmenší šanci se odtud dostat.

„Bum,“ řekl jenom Sasuke z větve nejbližšího stromu. Když ale prach usedl, ten co ho přepadl, stál na stejném místě a části kůže a oblečení se mu obnovovali.

„To nebylo zlé,“ a s těmito slovy mávl rukou a objevili se další tři.

„Orochimarovi poskoci,“ odfrkl si Sasuke. „Co tu chcete.“

„Gari,“ sarkasticky se uklonil Gari. „A tohle jsou-.“

„Nemám zájem se učit vaše jména, jestli jste chtěli pojmenovaný hroby, neměli jste lézt sem.“

„Á,“ protáhl Gari pobaveně. „Už vidím, proč o tebe Orochimaru požádal.“

„Pro Orochimara mám jen jednu zprávu,“ řekl Sasuke a vyndal si z rukávu jeden kunai, který nenápadně napustil bleskem. Než se někdo stačil podivit tomu, co dělá, Sasuke využil rychlosti, kterou jej naučil Shisui a objevil se podle něj za tím nejslabším a zabodl mu onen kunai do páteře, vypustil kouřovou bombu a v momentě kdy uskočil dozadu, poslal ohnivou kouli do místa, kde stáli. Jak ale zjistil rychle, koule narazila jen do hliněné zdi, na kterou jeho nepřátelé vyskočili a ten, co měl být do konce života upoután k lůžku díky poruše nervů, se na něj usmíval přeměněn do nějaké menší zrůdy.

„Trochu komplikovaná zpráva na předání,“ ušklíbl se Gari. „Nechceš mi ji zopakovat?“

A tak se Sasuke do nich pustil znovu, ale sám tušil, že boj proti čtyřem a podle všeho i s jedním jaksi nesmrtelným, je trošku nevyrovnaný, a tak i nějak předem prohraný. On se ale nevzdával. Používal oba své elementy, většinu svých zásob zbraní, ale i když zasáhl, nevypadalo to, že by někomu něco udělal. Jeden na jednoho by je porazil, stejně jako tyto zrůdy porážel v invazi, takhle ale měl mnohem menší šanci a jestli ten jeden byl opravdu TEN Gari, bylo to – jak to jednou nazval Naruto – chcaní proti větru.

„Tak jsme si dokázali, že na nás nemáš, co teď?“ zeptal se Gari stále se stejně dobrou náladou. „Ani posily si nezavolal, jakoby si byl rád, že s námi bojuješ. Co to o tobě říká?“

„Co… To říká o vás?“ pověděl Sasuke zadýchaně ale stále spokojený z dobrého souboje. „Čtyři proti jednomu? Takhle bojuje Orochimarova elita? To je docel-a smutný.“

„Orochimaru si tě přál vyzkoušet.“

„To nestihl, když utíkal po zpackané invazi?“

„Mám chuť mu rozbít hubu,“ ozval se tlouštík.

„A já zahrát na jeho žebra nějakou zajímavou melodii.“

Sasuke jenom ukázal známé gesto, že to na něj můžou zkusit.

„Držte huby,“ řekl jenom Gari směrem ke svým nohsledům. „Jako ty jsi měl zprávu pro Orochimara, kterou jistě pochopíš, nemůžu předat, tak Orochimaru má zprávu pro tebe. Vykašli se na tuto podělanou vesnici, vykašli se na lidi, co tě drží dole, přidej se k nám a Orochimaru ti dá tu sílu, kterou potřebuješ. Trénink ale s jedním ze Sanninů není zadarmo, dostaneš moc porazit Itachiho a jiné, dostaneš i informace o Listové, které hledáš, ztratíš ale veškerou volnost. Vyber si to, co chceš více,“ a s těmito slovy všichni čtyři zmizeli.

***

Naruto čekal něco více romantického, když za ním v noci přijde slečna, a ne to, že ona slečna mu řekne, ať se rychle oblékne.

„Co se děje, Ameyuri,“ zívl Naruto. „Jsem spal.“

„Neříkej,“ ukázala na jeho čepičku, která byla totožná s tou, co má Tayuya i Fū. „Byla jsem součástí jednoho velice zajímavého rozhovoru… O Sasukem,“ pokračovala, když Naruto nebyl nějak extra soustředěný.

„Co se stalo?“ vyskočil Naruto.

„Orochimarovi poskoci přišli nabídnout Sasukemu nabídku, která se neodmítá.“

„A to je?“

„Odejít s nimi, co jiného.“

„Sasuke nebude chtít odejít,“ stál si za svým Naruto. „Určitě je poslal všechny k šípku.“

„Ještě před pár dny bych s tebou souhlasila,“ lehce posmutněla Ameyuri. „Byla jsem to já, která si stála za tím, že Sasuke se musí od Mei dozvědět to, co se dozvěděl. Jak už jsem naznačila, nebyly to dobré zprávy, byly to opravdu příšerné zprávy.“

„Chceš tím naznačit, že se dozvěděl něco, kvůli čemu zahodí všechno, co jsme budovali?“

„Chci tím říct, že bych ho neobviňovala,“ pověděla Ameyuri tiše.

„Do prdele,“ zaklel Naruto. „To jsou ty vaše tajemství, jenom dělají věci horší,“ sevřel tvrdě peřinu. „Obléknu se a vyrazím na tu cestu, která vede pryč. Jestli opravdu odejde, bude to tudy,“ a s tím ze sebe sundal tričko a začal se rychle připravovat do něčeho, v čem může případně i bojovat. „Děkuji, že jsi na něj dávala pozor.“

Ameyuri se na něj lehce usmála, i když to otočený zády k ní nemohl vidět. Byla ráda, že jí neobviňuje nebo alespoň jestli ano, že to neříká nahlas.

„Když jsem sledovala jejich ‚rozhovor‘, byl ve stínu ještě někdo další. Jestli to byl někdo z ANBU…“

„Zachránit Sasukeho od sebe samotného, Zvučné čtyřky a od toho, aby byl pověšen za plánování zrady… Za tohle by mi měl někdo postavit sochu nebo něco,“ zavrčel Naruto, zavázal poslední pouzdro na shurikeny a podíval se na Ameyuri.

„Budu připravená kdyby něco,“ řekla mu.

„Snad jedna ‚mise‘ proběhne bez komplikací.“

„U nás dvou?“ snažila se Ameyuri zavtipkovat.

„Taky fakt,“ povzdechl si, a jelikož nevěděl, co má dělat či říct dalšího, prostě radši zamířil pryč.

***

Sasuke nebyl úplně překvapen, když se rozhodl odejít, že potká na lavičce sedícího Naruta.

„Krásná noc, že?“ pověděl Naruto a ani se na něj nepodíval.

„Co tu chceš?“

„Vysvětlení pro začátek,“ řekl Naruto a plácl rukou na místo vedle něj.

„A dál?“

„Dál? Podle toho, jak budu spokojen s tvým vysvětlením… Buď něco vymyslíme, nebo tě zkopu a pak něco vymyslíme.“

„Jsi otravný,“ řekl Sasuke a pokračoval dál.

„Nejsem tvůj bývalý fanklub, abys mě mohl takhle odmávnout.“

„Ne?“ zeptal se ho Sasuke vyzývavě.

„Jestli si nesedneš, půjdu po tobě a zkus odejít, když po tobě půjde celá Listová.“

„Jsem rychlejší než ty.“

Naruto mu odpověděl gestem, který znělo hodně jako ‚zkus mě‘.

Sasuke si ale vedle něj sedl a tak nikdo nic zkoušet nemusel. „Jestli chceš slyšet vše, tak za mých podmínek.“

„A ty jsou?“ zeptal se Naruto a otočil se na něj. V ten moment se propadl do genjutsu Sharinganu. „Kde to jsme?“ zeptal se, když se objevil v černočerné tmě.

„Existuje technika, která se jmenuje Tsukuyomi… Technika, kterou používá on,“ řekl Sasuke odněkud s důrazem, že Naruto pochopil, že se baví o Itachim. „A jenom někdo z klanu Uchiha ji dokáže porazit… Toto je jeden ze způsobů, že přeměníš jeho svět v ten svůj a tudíž v něm on nemůže být pánem. Pak už jenom stačí, že to zruším já a jsme oba volní… Ve zkratce… V realitě to není tak jednoduché a chce to hodně věcí včetně velkého množství čakry.“

„To je cool a to všechno, co to má společného ale s námi?“

„Je to svět, kde si můžeme povídat, aniž by nás někdo slyšel nebo poznal, co máme na srdci, pro pozorovatele venku tam jenom spokojeně sedíme.“

„Chytré,“ souhlasil Naruto. „V tom případě poslouchám.“

„Dám ti ale jedno varování, Naruto,“ řekl Sasuke a konečně se objevil vedle něj. „Toto je tvoje jediná naděje mě přemluvit. Jakmile tě tu nechám a odejdu, vrátím se až tehdy, když si to budu já sám přát.“

„Vždy jsem miloval výzvu,“ ušklíbl se Naruto. „Tak prosím začni pěkně od začátku.“

A Sasuke začal… O tom, jak celou dobu věřil, že Itachi byl sám, když vraždil jeho rodinu a že to byl Shisui, který obětoval své oko, aby jej zachránil… Jak věřil, že celý vztah se Shisuiem byl reálný a plný vřelosti… Že rodina, kterou spolu měli, byla pravá… O tom jak mu Mei a Ameyuri řekli, že Shisui nikdy neztratil oko na to, aby se zachránil, ale že ho předal, podle všech nápověd, dobrovolně Danzōvi.

„Takže když si to shrneme, myslíš si, že Shisui a Danzō pomáhali Itachimu s vyvražděním tvého klanu?“ řekl pochvíli Naruto.

„Myslím?!“

„Nech mě domluvit,“ řekl Naruto pevně. „Neříkám, že to všechno není podezřelé, ale co když to není přesně takhle? Co když třeba Shisui dal oko Danzōvi, aby mu pomohl Itachiho zastavit? Jsme informátoři, Sasuke. Nemůžeme jednat podle indicií.“

„I proto chci dojít za Orochimarem, vzít si všechny jeho techniky a informace a následně jej zabít.“

„I kdyby se ti tohle všechno povedlo…“ nechtěl Naruto naznačit, že má Sasuke ještě několik let, než bude toho schopen, „myslíš, že ti řekne pravdu? Zrovna on? Chce tě dostat k sobě a zneužít pro nějaké své experimenty, pověděl by ti, že je Itachi tvoje babička, kdyby to prospělo jeho věci.“

„Když zůstanu tady, nic se nedozvím a pokaždé když uvidím Danzōa, tak jej budu chtít zabít a jestli zjistí, co vím, vymaže mi to on nebo Shisui z hlavy.“

„V jiné situaci bych podporoval myšlenku využít Orochimara, přece jenom chtěl zabít Hokageho i Karin a nakonec i Anko… Ne ale tímto způsobem Sasuke. A k tomu, že se nic nedozvíš… Kde jinde se dostat k informacím než v místě, kde oba hlavní podezřelí žijí? Tím že odejdeš, právě ztratíš veškeré možné informace a vše ostatní,“ povzdechl si Naruto.

„O čem tu mluvíš? Jaké ostatní?“ nechápal Sasuke.

„Když už jsme tu k sobě upřímní, tak mě nech povyprávět tobě jeden příběh. Příběh o malém chlapci, který si přál utvořit na celém světě mír. A než se mi začneš smát, ano je to příběh o mně. Když jsem potkal všechny holky, byl to jenom jakýsi sen, hra, na kterou jsme si hráli ve volných chvílích. Všichni jsme pochopitelně chtěli věřit v to, že se to jednoho dne stane skutečností… To jsme ale chtěli i s draky a jinými věcmi. Když jsme ale zjistili, jak to chodí nebo respektive jsme začali chápat souvislosti, tak jsme zjistili, že to není tak jednoduché… Já jakožto vyvrhel vesnice a holky měly také ve svých minulostech strašáky, které nám nedovolovali v tomto světě nějak roztáhnout křídla a být těmi, co určují, kde všude zasáhne mír. To všechno jsem pochopil tehdy, když jsem začal mít potřebné informace od Kabuta a tak… Většina shinobi, kteří o něčem rozhodují, pochází buď z nějakého známého klanu, nebo měli nějakého důležitého předka. Co ale my, kteří mají minimálně smutnou minulost a maximálně něco, kvůli čemu nás lidé nenávidí? Toto vše tak nějak změnila Ameyuri. Kdyby nepřišla do mého života, byl bych spokojen s nějakým titulem a obklopen lidmi, kteří mě mají rádi, takový ten život o kterým sní Shikamaru, jak si sám slyšel. Oženit se, mít dvě děti, zemřít až děti vyrostou a dříve než manželka nebo jak to on říkal. Ameyuri byla ale jiného názoru,“ zasmál se Naruto krátce.

„Ze začátku byla taktéž spokojená s málem… Tedy málem, stále byla milionář… Ale víš jak to myslím. Bydlet tam někde u mě a válet se až do smrti ve slušném luxusu a zapomenout na to, jaký je to být shinobi… Jestli to vůbec jde. Pak mě ale jednoho dne viděla, jak se snažím přeprat ten osud a něco se v ní pohnulo, i když to už jsou jenom spekulace. Od té doby mě nenápadně začala trénovat, trénovat tak, aby to nevypadalo, že vůbec něco pro mě dělá. Zkrátím ten příběh a řeknu, že jednoho dne mi dala na výběr, můžeme pokračovat takto dál anebo udělám jednu šílenost… A ano, zlatý bludišťák pro tebe, já se rozhodl pro tu šílenost. Od toho dne jsem byl její učeň, její odkaz, její přítel, její… Vlastně ani nevím co,“ pousmál se Naruto nad těmi vzpomínkami. „Ze začátku jsem o tom pochopitelně ani nevěděl, byl jsem stále dítě, pak mi to ale začalo docházet a ona mi to začínala potvrzovat. Pak jsem ale ‚zabil‘ Zabuzu a zeptal jsem se ji, jestli je pravda, co on tvrdil, že toto všechno pro mě dělá, protože jsem pro ni to nejcennější na světě… Ne tedy přesně jeho slova, ale chápeš moji myšlenku. A jak si jistě uhodl i teď, ona mi to potvrdila a tím se změnilo vše… Už jsme nebyli – i když to jsme možná nebyli ani předtím – dva lenoši, co si přáli žít spokojený život v okruhu přátel… Už jsme chtěli změnit svět k lepšímu. Vytvořit mír, to co jsem považoval jako fantazii, když mi bylo šest a hrál si na to s děvčaty, tak jsme to začali budovat. Nejdříve malými krůčky, hledat si více přátel, více se starat o to, co se děje… Ameyuri ale slovo ‚pomalu‘ nejspíše nikdy neslyšela, protože podle toho, co mi naznačila, tak udělala něco v Mlžné a tím zařídila celé tohle spojenectví, které vzniklo. Mám i tušení, že tohle vše, co ti tu vykládám, pověděla Ameyuri Mizukage, protože věří, že Mizukage bude ta, která nám v tom pomůže. A já následně pak přemluvil Temari, aby se chopila křesla Kazekage… Hehe… Ani teď nevím, jak to, že mě neposlala k šípku a neřachla mě vějířem po hlavě.“

„Ano, jistě máš otázky, co to má dělat se vším, ale ono je to vše propojené… Karin má naprostou podporu Jirayi a podle ní tu samou podporu mám i já… A Karin se nikdy nemýlí… To, co mám pověšeného kolem krku, znamená, že mám podporu i Tsunade a když si k tomu člověk vezme, že NÁS dva tak nějak uznal i Hashirama, myslím si, že jsme na dobré cestě, abychom jednoho dne mohli s tímhle světem něco udělat.“

„Co to má společného se mnou?“ nechápal Sasuke, ale v jeho v očích nebyla vidět žádná zloba ani závist ani nic podobného.

„Ty, Sasuke,“ přistoupil Naruto k němu a položil mu ruku na rameno, „ty… Budeš Hokagem.“

„Padl jsi na hlavu?“ zeptal se Sasuke překvapeně.

„Proč?“ usmíval se Naruto. „Není v celé Listové nikdo ze slavnějšího klanu, když si člověk odmyslí Tsunade, která ti bude to křeslo nejspíše zahřívat. Jestli to, co jsi mi tvrdil, se ukáže jako pravda, budeš jediný žijící Uchiha, který nezradil a ten, co se postaral o to, aby všichni, co tu noc zradili, skončili potrestaný… Ať tak či tak… Hashirama mi řekl, že pro všechny není ve vězení místo, ale v tomhle nechci předbíhat. Dostaneme informace z Itachiho, usvědčíme každého a nikdo nebude moci popřít, že jsi toho udělal více, než devadesát devět procent obyvatel. A i kdyby ano… Bude za tebou stát Tsunade, Karin s Jirayou a nakonec se tím splní Hashiramovo přání o tom, že jednoho dne povede Listovou k lepšímu zítřkům Uchiha a pokud na tebe nenajdou nějakou špínu, nikdo nebude moct toto přání jen tak zamést pod koberec.“

„Čekal bych, že na tuto pozici budeš chtít dostat sebe nebo Karin,“ bylo jediné, na co se Sasuke zmohl.

„Kdybych zvedl ruku já, asi by mi to nakonec dali… Syn čtvrtého Hokageho… Na to by zemský pán jistě slyšel,“ zasmál se Naruto Sasukeho výrazu překvapení. „Ano přesně tak, čtvrtý Hokage zapečetil Kyuubiho do svého syna, to je fór co? A bude to ten syn čtvrtého Hokageho, ten jinchūriki, který bude stát za tebou. A co se týče Karin? Ano, když jsme o tom s Ameyuri přemýšleli, byl jsi to ty nebo Karin… Dalo by se říct padesát na padesát… A kdybys byl stále proti tomu, navlékl bych do toho Karin,“ ušklíbl se pobaveně. „Jednoho dne, až si vyndáš ten kolík ze zadku, který už tam máš roky,“ zazubil se na Sasukeho Naruto ještě více, „a otevřeš se trochu více světu, tak pochopíš, že lidé jako Karin mají úžasné schopnosti, možná nejsou tak bojově zaměřený jako ty, ale Karin, jestli tuto funkci přijmeš, bude nejlepším rádcem, kterého si člověk může přát a když zajistíme, že těmi ‚staršími‘ v našem ročníku bude Tsunade, Jiraya a například Shikaku, můžeme s našimi spojenci vést Listovou do období, o kterém lidé budou psát básně ještě několik století.“

„Anebo se nám to rozpadne pod rukama,“ řekl Sasuke, ale vypadal přesvědčený a to bylo vše, na čem záleželo.

„Dobře víš, že s naší paličatostí to nejde, budeme se o tento kus ráje bít zuby nehty,“ usmál se Naruto a stále měl ruku na Sasukeho rameni.

„Protože si ostatní zaslouží svůj kousek štěstí?“ nadhodil to, co mu před několika hodinami Naruto řekl.

„Teď už to konečně chápeš,“ pověděl Naruto šťastně. „Ne ale jenom ostatní, i ty si to štěstí zasloužíš, jednoho dne přestaneš být tím samozvaným mstitelem a začneš přemýšlet o životě trošku hlouběji a tehdy poznáš, že život sice může být někdy tragédie, ale že ty kousky radosti jsou všude kolem nás… Chápu odkud tvůj vítr vane, Sasuke, já kdybych nepoznal holky, tak bych tu s tebou nestál… A kdyby ano, asi bych šel s tebou… Ale život i když dost bere, také dost dává, jenom to prostě nesmíš překročit a jít dál.“

„Teď máme ale něco jiného na práci,“ řekl po chvíli Sasuke.

„A to je? Itachi?“

„Ten počká… Musíme dostat ty svině od Orochimara.“

„To zní jako plán.“

„Taky proto jsem já chunin a ty ne,“ pověděl mu Sasuke a setřepal si Narutovu ruku ze sebe.

„Stále jsem jako mrzák silnější než ty a to že to nevidí ostatní? To mi jenom říká, že dělám svoji práci dobře. Ti nejlstivější a nejmazanější se přece k těmto vlastnostem nebudou veřejně hlásit.“

„Tak hlavně, že si to máš čím omluvit,“ odmávl ho Sasuke. „Zruším nyní to genjutsu, takže…“

„Nikdy jsme se o ničem nebavili, to platí ale z obou stran, jasné?“

„Hm,“ souhlasil Sasuke a jak řekl, tak učinil. Oba se probudili zpět na lavičce a vypadalo to, jakoby si hleděli jenom dlouhé minuty do očí… Snad to neviděl nikdo z holek, by musel zase poslouchat homosexuální narážky další měsíce.

„Až po tobě,“ ukázal Naruto, že můžou pokračovat a tak se i stalo. Než ale došli k bráně, objevila se před nimi zajímavá skvadra. Přišel je pozdravit Danzō osobně a vedle něj jeden ANBU.

„Kam máte namířeno,“ skoro až přikázal Danzō, jako kdyby se tu objevil náhodou. Pochopitelně mu to ale Sasuke ani Naruto nežrali.

„Na bylinky, Sasuke je nejlepší babka kořenářka v okolí,“ neodpustil si Naruto.

Sasuke ale ukázal, že když něco dělá, tak to dělá pořádně a s několika kroky dopředu. „Mám lepší otázku,“ začal Sasuke lehce nadřazeně – a to mu šlo vždy dobře, jestli k tomu měl Naruto co říct. „Přepadlo mě ve vesnici komando ze Zvučné, kde byli ANBU? Kde je ta nepřekonaná bariéra, kterou stále někdo prochází bez povšimnutí? Musel jsem zahrát, že chci jít s nimi, aby mě na místě nezabili, protože opravdu nemám na jednotku, kterou si vybral Orochimaru jako tu, co ho chránila při boji s Hokagem-sama.“

„Proč tedy míříte pryč?“

„Když už se nikdo nestará o moji bezpečnost, napadlo mě to říct Narutovi, který, když já je budu venku zdržovat, tak zburcuje hlídku u brány a na hradbách a přijdou mi na pomoc toto komando zničit.“

„Měl jsi zavolat ANBU,“ řekl Danzō, ale bylo vidět, že jim nevěří… Nebo tak si to alespoň oba vzali… Nikdo ale jeho příběh nebude moc napadnout a to na tom bylo nejlepší a jelikož Naruto znal výraz, který právě panoval na Sasukeho tváři, konkrétně výraz ‚a třeba se z toho podělej‘ tak musel Naruto uznat, že tohle byl krásný začátek příběhu, jak se pomstít Danzōvi, jestli měl prsty ve vyvraždění klanu. Naruto se nemohl dočkat, jaký bude epilog tohoto příběhu, určitě bude ale stát za to.

„A já myslel, že to bylo kvůli bylinkám,“ hraně Naruto posmutněl.

Sasuke do něj jenom strčil a Naruto se zazubil.

„Sasuke, půjdeš se mnou a řekneš mi, co přesně ti řekli, jelikož to Naruto ví, bude jeho úkolem sehnat tým a toto komando dostat.“

„Dobrá,“ souhlasil Naruto. „Chci jednoho jounina, abych mohl kontrova-,“ začal.

„Máš deset minut, aby si sehnal Shikamara jako vedoucího týmu a další dva geniny, kteří budou s tebou.“

Naruto nasadil výraz, který značil mnohé, trochu údivu a hodně obav o psychickém zdraví Danzōa.

„Devět minut a padesát tři sekund,“ nadhodil Danzō a Naruto tedy rychle zmizel. Posílat Danzōa do míst, kam neradi chodí i doktoři, mohl jindy.

***

Naruto maximální rychlostí proběhl přes všechny lidi až k domu, kde bydlí Shikamaru a držel zvonek tak dlouho, že každý hluchý musel pochopit, že je nějaká pohotovost.

„Co se děje, genine?“ ozval se Shikaku, protože očekával, že je předvolán on kvůli něčemu.

Naruto se hluboce nadechl, aby mohl vůbec mluvit. „Potřebuju… Shikamara jako… Vedoucího mise za cca šest minut u brány.“

„Na co se mám připravit?“ vykoukl Shikamaru, když slyšel svoje jméno a důležitost v Narutově hlase.

„Průser, máme za úkol… Dostat ochranku Orochimara z invaze.“

„Mobilizuji klan,“ začal Shikaku, když pochopil, že tohle je vážná situace.

„Jenom já a Shikamaru… Plus dva další geninové. Rozkaz od Danzō-sama,“ měl Naruto rozkaz, nikdo ale neříkal, že se mu musí líbit a všude ho chválit že?

„Pošle tedy za vámi někoho sám,“ usoudil Shikaku zamračeně. „A kdyby ne, postarám se o to osobně,“ slíbil Shikaku, ale jelikož Shikamaru si šel pro věci, Naruto se lehce uklonil a taktéž zamířil pryč. „Naruto,“ řekl ještě Shikaku. „Jestli mohu navrhnout, vezmi Chōjiho, Shikamaru s ním bude dobře spolupracovat, což na těchto misích, které jsou poskládány velmi podivně, se bude hodit.“

„Provedu, pane.“

„Kdyby něco, ujisti Chōzu, že o této misi vím.“

Naruto jenom v běhu zasalutoval a byl pryč.

***

Naruto tušil, že Danzō schválně řekl Shikamaru a dva další geninové, aby nemohl vzít někoho ze své rodiny, takže poté, co pobral Shikamara a Chōjiho, zjistil, že má jenom málo času a tak musel jít tam, kde to bylo nejblíž, tudíž žádný Kiba.

„Naruto-san,“ ozval se jeden ze strážný u brány. „Mám vám zavolat Hanabi-sama?“

„Potřebuji Hinatu nebo Nejiho, rozkaz od Danzō-sama.“

„Máte nějaké papíry?“

„Vypadám jako někdo, kdo by měl na tohle čas? Jestli mě chcete předvést před Hokageho a ujistit se, tak můžeme, ale teprve potom až bude po této misi a opravdu,“ dodal Naruto s důrazem na poslední slovo, „teď nemám ani sekundu navíc.“

„Za mnou tedy,“ svolil hlídač a společně se rozběhli do tréninkové haly, kde byli naštěstí oba dva a Hanabi a nejspíše nějaký další trenér.

„Neji, Hinato,“ pověděl Naruto bez nějakých zdržování a zdvořilostí. „Potřebuji jednoho z vás na misi třídy B nebo A. Je mi jedno, kdo půjde, hlavně ten, co dokáže být za cca čtyři minuty u brány.“

„Co nás čeká?“ zeptal se Neji jako první.

„Jestli se to vše potentovalo, jak očekávám, honíme shinobiho úrovně A a tři další, potřebuji někoho z vás, abychom věděli, kudy jít. Plán bude mít Shikamaru.“

„Půjdu,“ rozhodla se Hinata rychle.

„Ne… Toto je moje povinnost,“ řekl Neji. „Je to můj úkol chránit hlavní rodinu a toto je přesně tato mise, kde je mě potřeba.“

„Rád bych teď zajásal nad vaším přátelstvím, ale opravdu nám nezbývá čas,“ dodal Naruto důrazně.

„Rozumím,“ zvážněl Neji. „Nejpozději za tři minuty jsem na místě.“

Naruto jenom pro jistotu ukázal, kterou bránu myslel a zmizel jak pára nad hrncem.

***

„Můžeme?“ přivítal je Sai svým způsobem před bránou.

„Poslal tě Danzō?“ zeptal se Naruto s povděkem.

„Gari musí být zapečetěn a to bude můj úkol,“ souhlasil Sai.

„Této pomoci si ceníme,“ poděkoval Shikamaru. „Pojďte, musíme projít přes bránu, plán vám řeknu cestou.“

Naruto, než to ale Shikamaru stačil dopovědět, už u té brány byl, aby to co nejvíce zkrátil. Věděl, že u této brány nebude Kotetsu a jeho nejlepší přítel, takže to chtěl vyřídit, co nejrychleji.

„Naruto Uzumaki, Chōji Akimichi, Neji Hyuuga, Sai pod vedením Shikamara Nary žádají povolení o odchod.“

Nějaký chunin se začal hrabat v papírech, ale ruka děvčete na rameni ho zastavila.

„Naruto že?“ usmála se na něj dívka. „Běž, vyřídím to tady. Kdyby něco, pošlu za vámi po misi posla.“

„Shiho?“ nechápal její parťák.

„Tady Naruto byl ten, co porazil Gaaru, aby se nemohl vrátit, povídala jsem ti o tom, když ses probudil,“ usmála se na ně všechny a Narutovi pokynula, že mohou jít. Naruto si okamžitě vzpomněl, že to je ta dívka, která držela za ruku toho zraněného a obvázaného chunina, kterého zachránil Hashirama.

„Ach,“ pochopil onen mladý muž rychle. „Samozřejmě, naléhavá mise,“ souhlasil a poslal je bez zdržování pryč.

„Díky,“ ozvalo se v několika podání od týmu Shikamaru, ale než se stihli pořádně rozběhnout, zastavil je někdo další.

„Ahoj, Naruto, prý by se ti hodila pomoc,“ uslyšeli ze stromu a když se podíval Naruto nahoru, zjistil, že když už nic jiného, tato mise bude alespoň zajímavá.

Formát pro tisk