Kapitola čtyřiačtyřicátá - Konspirace

Lepší život

Ameyuri, užívající si pohodlí, které ji poskytoval její dům, zamířila pohled skrz okno a spatřila, jak tam venku stojí tým geninů z Mlžné a kousek opodál její spolubydlící. Zbytek výpravy z Mlžné měla u sebe doma, protože Mei říkala, že před odchodem je tu něco, co se musí probrat.

„Je mi to líto,“ pověděla Ameyuri a podívala se na Mei s výrazem, který se užívá, když někomu přejete upřímnou soustrast.

„Jejich sensei byl dobrý muž a až se vrátíme zpět domů, postarám se o to, aby byl znám jako hrdina,“ pověděla Mei.

„Kdy se to stalo?“ zeptala se Ameyuri.

„Chvilku poté, co nastal ten zmatek, byl možná jeden z prvních obětí,“ odvětila Mei. „Zemřel, aby ochránil své geniny a velvyslance z naší země. Zvučná nebyla tak hloupá, jak si tady možná kdekdo myslí. Došlo jim, že když odstraní důležité civilisty z ostatních zemí, bude pro vás mnohem těžší, vstát z popela.“

Ameyuri toto přijala kývnutím. Než odešla z arény, postarala se spolu s dalšími jouniny právě o to, aby tam nezůstal nikdo, kdo by chtěl přepadnout bezbranné uspané civilisty. Pak měla volnou ruku, aby dělala to, co uměla nejlépe. Za každého padlého ze strany Listové a jejich spojenců zabila mnoho nepřátel a i když tato skutečnost nikoho samozřejmě neoživila, utěšovala se tím, že někde tam v místě po smrti, se každý, kdo zemřel na správné straně této invaze, mohl usmívat nad tím, kolik lidí tam posílala z té špatné strany.

„Žádné jiné ztráty na vaší straně?“ zeptala se Ameyuri.

„Zde Tsurugi se postaral o to, aby nikdo další nezemřel,“ pochválila Mei jednoho ze svých ochránců, protože ona věděla, že i když jej nemohla mít u sebe v místnosti pro Kage, byl platný tam dole mnohem více. Jenom litovala toho, že už nikdo nedokázal zabránit smrti jednoho z jejích jounin-senseiů.

Tsurugi se jenom na chválu uklonil. Bylo to typické gesto, které říkalo něco ve stylu ‚žiji, abych sloužil‘.

„To bohužel není to, ale co mám na srdci,“ povzdechla si Mei a dala povel Tsurugimu, aby kontroloval, jestli je nikdo náhodou neposlouchá a samozřejmě i Ao ze své pozice spustil senzorické schopnosti.

„To mi došlo,“ napodobila povzdech Ameyuri a vybídla ji k pokračování.

„Než začnu s tím, co jsem zjistila, mohla bych slyšet tvůj pohled na to, co se stalo v den, kdy byli vyvražděni Uchihové?“

Ameyuri zůstala chvilku překvapeně stát, ale pak se pustila do vyprávění. Samozřejmě že u toho nebyla, ale věděla, jak získat informace a stále tu s nimi bydlel dlouhou dobu Kabuto, který toho věděl někdy až překvapivě a podezřele hodně.

„Chápu,“ řekla Mei a podívala se na svého ochránce, který zjistil tuto informaci. „Nechci znít tak, že ti nevěřím, ale jsi si opravdu jistá, že Shisui Uchiha přišel o Sharingan, který obětoval, aby přežil boj s Itachim Uchihou?“

„Nebyla jsem u toho,“ zopakovala pro jistotu Ameyuri. „Ale oficiální zpráva a hlavně ty neoficiální říkají, že to bylo přesně takto. Proč? Co se děje?“

„Velký průser,“ pojmenovala to Mei takto. „Začnu ověřenými informacemi, než se pustím do konspirací. Danzō Shimura má implantovaný Sharingan,“ řekla jednoduše a sledovala překvapený pohled Ameyuri. „Sharingan, který patří Shisuiovi.“

„To je blbý vtip,“ řekla Ameyuri ale sama chápala, že Mei nevtipkuje.

„Není pochyb, že Danzō má skutečně oko Shisuie Uchihy. Poznal jsem to uvnitř v té době právě zničené bariéry, když Danzō použil nejsilnější techniku, kterou byl a je Shisui známý. Nikdo to podle mě netuší. Je to, dle mého, tajemství mezi Shisuiem a Danzōem, ale jsem si stoprocentně jistý, že to tak je. Dokonce jsem nenápadně použil Byakugan znovu, abych vyhledal Shisuie poté, co boje skončili a jeho oko je stejné, jako to, co má Danzō,“ promluvil poprvé Ao.

„Jak tohle mohlo projít přes celý klan Hyuuga?!“ naštvala se Ameyuri.

„Danzō má na svém oku nějakou silnou pečeť. Když oko nepoužívá, je nezjistitelné Byakuganem, tudíž to, že jsem to odhalil, bylo jenom kvůli tomu, že jsem měl aktivovaný Byakugan, když Danzō použil tu neskutečnou techniku. Stát o pár desítek metrů dál nebo si jenom nevšímat Danzōa a Orochimara, ani já bych na tuto věc nepřišel,“ pokračoval Ao.

„Můžeme tedy předpokládat to, že Shisui své oko předal dobrovolně a že to možná udělal před tím, než celé to vyvraždění začalo,“ začala si nahlas pro sebe povídat Ameyuri. „To nejspíše znamená, že Itachi, Shisui a Danzō spolupracovali na vyvraždění klanu.“

„To je to, co si myslíme my,“ souhlasila Mei.

„Tohle se musí dozvědět Sasuke a měl by se z toho místa sakra rychle odstěhovat,“ shrnula to Ameyuri.

„Co když to ale tak není? Jestli Sasuke Uchiha bude jednat, jak by jednal každý, bude si to chtít s někým z této trojice vyřídit a nemá šanci vyhrát, ať si vybere kohokoliv z nich. Nejspíše akorát skončí s upravenými vzpomínkami. Mluvíme tu stále o neporazitelné technice Sharinganu Shisuie Uchihy, ke které mají teď přístup dva lidé.“

„Musí se to ale dozvědět. Ale zdůrazním mu, že dokud nebudeme připraveni, není možné tyto lidi konfrontovat,“ nechtěla tuto informaci Ameyuri zamést pod koberec.

„My?“ nechápala Mei.

„Já, Sasuke, Naruto, možná Karin a možná další, kteří budou ochotni pomoct a nikdy Naruta nezradí.“

Mei se jenom usmála, bylo sice na jednu stranu smutné, že Ameyuri je plně oddaná člověku, který je z Listové a ne z Mlžné, jak by ona sama chtěla, ale na druhou stranu chápala, že tento Naruto je odkaz Ameyuri na tomto světě a proti tomu nemohla nic říct, jen být ráda pro svou starou známou.

„Dobrá tedy,“ souhlasila Mei nakonec, „máme v plánu odejít dřív, než zde bude pohřeb padlých, nesluší se, aby cizí vesnice byla přítomna této akci. Než se ale tak stane, můžeme to tomuto Sasukemu vysvětlit. Připrav ale radši pouta,“ snažila se nakonec Mei zavtipkovat.

„Nevěděla jsem, že to máš ráda tímto způsobem,“ vrátila jí to nějakým způsobem Ameyuri, ale obě věděly, že i když je humor hezká věc, nedokáže přebít to, že právě nejspíše zjistily to, že vyvraždění klanu nebyla ‚nešťastná náhoda způsobena šíleností jednoho člena tohoto klanu‘ ale ‚vesnicí zorchestrovaná bratrovražda‘.

***

„Hej, Itachi,“ ozval se Kisame, když se oni dva přiblížili natolik, aby viděli, jak dopadla Listová.

„Hm?“ odvětil mu Itachi.

„Nebyla informace, že tu proběhl nějaký boj?“

„Ano, Orochimaru zaútočil na Listovou,“ odpověděl Itachi.

„Tak jak je možné, že vesnice vypadá nepoškozená?“ nechápal Kisame. „Heh,“ zasmál se, když mu na jeho řečnickou otázku Itachi neodpověděl. „Díky tvým schopnostem a kvůli tomu, že si patřil k jejich ANBU, jsme se sem dostali. Jsi si ale jistý, že dokážeme unést jednoho z nich, když jsou nejspíše připravenější, než jsme čekali?“

Itachi samozřejmě chápal, že Kisame má na mysli buď Naruta Uzumakiho nebo Fū. Nebyl tu ale kvůli nim, ne v tuto chvíli. Takže když mu Listová sama od sebe vymyslela výmluvu, proč se vrátí s nezdarem zpátky, bral to s povděkem. „Podíváme se, co zjistíme uvnitř a podle toho budeme reagovat, když nic jiného, přineseme zpět nějaké informace.“

„Stačilo říct, že ti jenom vesnice chybí, pochopil bych to,“ ušklíbl se Kisame.

„Ani malinko,“ ukončil Itachi jejich rozhovor a dal povel k přesunu.

***

„O čem můžou zrovna oni diskutovat?“ zeptal se Naruto napůl naštvaně, když nějakou chvíli seděl na jakési verandě jejich domu a pozoroval zavřené dveře a zatemněná okna domu, kde bydlí Ameyuri.

„On nám to Sasuke jistě sám řekne,“ pověděla Karin opřená o dřevěný sloup kousek od Naruta.

„Pokud tam zrovna nemají orgie,“ prohlásila na oko vážně Tayuya. Když se ale na ní Naruto podíval jak na šílence, i ona napodobila Karin a začala se smát.

„Měla by jsi přestat nosit domů ty braky, co píše Jiraya. Tayuya už začíná vidět realitu stejně jako Jiraya,“ povzdechl si Naruto.

„Hej, některé knížky nejsou tak zlé,“ stála si za svým Tayuya. „Vsadím se, že jedna určitá knížka by tě zaujala,“ pokračovala, když ale viděla pohled od Karin, který ji tiše naznačoval, že dál už pokračovat nemá, tak nic dalšího už nedodala.

„Opravdu?“ nebyl Naruto vůbec přesvědčený. „Přijde mi, že všechny-,“ více už nestačil říct, protože se dveře, které hypnotizoval pohledem, otevřely.

Když Sasuke vyšel konečně ven, Naruto téměř vyskočil na nohy s myšlenkou, že se půjde strašně nenápadně zeptat, co že se to probíralo, ale Sasuke nevypadal na to, že by toužil po nějaké konverzaci. Naruto tedy když udělal krok dopředu a nadechoval se k otázce, Sasuke se mu podíval do očí a krátce řekl:

„Chci být chvilku sám,“ a s těmito slovy zamířil kolem nich dovnitř jejich domu, kde měl dočasný pokoj.

„Co se to teď právě stalo?“ otočil se Naruto na své kamarádky, ale více na Karin, protože věděl, že Karin kvůli svým schopnostem rozpoznávání pravdy, dokázala lépe poznat emoce a tak dále. Karin ale jenom pokrčila rameny a Naruto poznal, že ani ona nemá nejmenší tušení.

Než ale Naruto stačil nabrat směr dům Ameyuri, tak ona sama vyšla ven ze dveří a jedním prstem ukázala na něj, následně tím samým prstem ukázala na Karin a pak gestem, který se dalo přeložit jako vy dva se mnou, zmizela zpět dovnitř.

„Jo v pohodě,“ utrousila Tayuya. „Já tu budu takhle stát, jak jsem to dělala doteď, žádná starost,“ pokračovala v sarkazmu Tayuya, ale když se na ní Naruto ušklíbl, ona mu podobný úšklebek opětovala. Všichni věděli, že se ona dříve nebo později dozví, co se stalo, takže nebyla nijak zarmoucena tím, že byla pro teď vynechána.

Naruto a Karin už dál neztráceli čas a zamířili tedy za Ameyuri, která tam stále měla návštěvu v podobě Mizukage a jednoho jejího bodyguarda. Ten druhý společně s geniny Mlžné, byl momentálně někde jinde. Naruto chápal, že když nějakému týmu zemře sensei, je potřeba každého rozhovoru, aby se člověk cítil lépe a něco mu říkalo, že člověk na úrovni ochranky Mizukage ví, co v těchto momentech říct.

„Ty budeš muset být ten Naruto,“ ozvalo se od Mizukage, která byla první, co promluvila. Pro Naruta bylo velice divné, že její věta zněla, jako kdyby se potkala s někým známým a ne s ním… Ne že by si stěžoval.

„Ano, Mizukage-sama,“ uklonil se Naruto. „A toto je Karin,“ představil i svou nejspíše poslední pokrevní příbuznou.

„Je mi potěšením,“ začala Mei. „Ameyuri nám vyprávěla, že jsi to byl ty, kdo ji zachránil,“ pokračovala Mei. „Jakkoliv ta historka zněla humorně, jsem velmi vděčná za to, co jsi udělal.“

Po této větě se Naruto podíval zamračeně na Ameyuri, proč vypráví tuhle historku, kdy se choval jako pako? V tu samou dobu se ale Ameyuri podívala velmi výhružně na Mei, proč to v tuto chvíli vytahuje.

Naruto ale věděl, že je slušné na takovouto věc odpovědět a tak se vrátil zpět pohledem na Mizukage. „Jsem taktéž rád, že jsem mohl být na správném místě ve správnou dobu. Poděkování by měla ale směřovat těm, kteří ten lék vymysleli. Já jej jen předal.“

Mizukage se na něj jen usmála a dál nic neřekla a tak si Ameyuri vzala slovo, aby řekla to, proč tu vlastně Naruto a Karin je. „Sasuke… Se dozvěděl něco o svém klanu a nebylo to nic hezkého. Proto, jestli je to možné, nechte mu chvilku čas to zpracovat.“

Na to Naruto kývl a tušil, že stejné gesto opakovala i Karin.

„I když to nebyla zrovna moje pravomoc, nabídla jsem mu, aby tu pár dní s námi zůstal. Určitě by mu neprospělo vracet se do prázdných míst poté, co se toto dozvěděl,“ pokračovala Ameyuri a když ji dal Naruto na vědomí, že udělala dobře, s krátkým oddechem pokračovala. Byla ráda za to, že ji Naruto nevyzpovídával o tom, proč se nechce vrátit domů a podobně. „O něco bych vás ale chtěla požádat. Karin vím, že nemusím ani nahlas říkat, aby jsi na něj dávala pozor. Sasuke je rozumný člověk, určitě neudělá nějakou blbost a na vybití případného vzteku použije některý z terčů tady… Ale kdyby…“

„Dohlídnu na něj,“ souhlasila s úsměvem Karin.

„Jenom tedy na něj dejte pozor a nechte mu čas. Nepochybuji o tom, že se vám svěří,“ dokončila svou myšlenku Ameyuri.

„Dobrá,“ řekl po chvilce Naruto, ale stále se netvářil nijak nadšeně. Chápal, že jestli to bylo něco soukromého, měl by to být Sasuke, kdo jim to řekne, stejně jako on má být ten, co říká ostatním, že v něm sídlí Kurama. Nic to ale neměnilo na tom, že Sasuke vypadal hrozně, když vyšel z těchto dveří a když je něco takového vidět zrovna na něm, nevěstí to nic dobrého.

„Nebudeme vás tedy dál rušit,“ uklonila se Karin na rozloučenou a jemně naznačila Narutovi, ať to samé udělá i on. Pak když vyšli ven, už na ně čekala Tayuya s mírně zvědavým výrazem. „Co jsem vyčetla z jejich čakry, bylo to opravdu něco velkého.“

„Jako kdyby nestačilo to, co se stalo do této chvíle,“ zamračila se Tayuya a možná i nevědomky se podívala na Narutovu chybějící ruku.

„Měli bychom to říct Shisuiovi?“ zeptal se Naruto a aspoň pro tuto chvíli vynechal ve svém hlase jakékoliv známky nepříjemných emocí, když pronesl Shisuiovo jméno. Naruto prostě nezapomínal, ať už v tom dobrém slova smyslu nebo v tom opačném.

„Nechme to všechno na Sasukem. Máme jenom dát pozor, aby nedělal nějaké zbrklosti a nabízet mu podporu. Jestli jsou to rodinné záležitosti, neměli bychom se prozatím do toho míchat,“ odvětila Karin.

„Dobrá,“ povzdechl si Naruto. Nic to ale neměnilo na tom, že všechno naznačovalo něco velkého a on musel těžce porážet v sobě naučené chování, které mu říkalo, že jako sběratel informací, by měl nějak jednat… Jakkoliv.

***

Naruto v tento moment nevěděl, kdo dává podporu komu, protože když stál tady a poslouchal tiché melodie flétny, které zaznívaly od Tayuyi, cítil se taktéž příšerně a nějak moc nevypadal na to, že je to on, který by tu měl dávat své rodině tu sílu. Naruto byl poprvé v životě na pohřbu a okamžitě věděl, že musí udělat ve svém životě vše, aby se to neopakovalo. Naruto, ani když znovu zamířil pohled na ohromný kámen, do kterého byla vytesána jména těch, kteří zemřeli při invazi, tak tam nenašel nikoho, koho by znal nějak více, než jenom jménem nebo informacemi, které o těchto lidech měl. Ale jakmile jednou člověk věnuje čas zjišťováním si jména, už je to jiné, když tento dotyčný zemře… Člověka to prostě vezme, jako kdyby jej znal, i když to vlastně není pravda.

Naruto samozřejmě slyšel, že v shinobi světě existuje test, kdy dítě dostane malé zvířátko, má se o něj hezky starat a pak jej má po nějakém čase zabít, aby ukázal, že má srdce na tuto profesi. Naruto nevěděl, jaký to má všechno smysl. Pak mu ale bylo vysvětleno to, že když se člověk jednou dozví jméno nebo si někoho sám pojmenuje, už si mozek vytvoří automaticky citovou vazbu a proto je rozdíl zabít pojmenovaného zajíce a nějakého zajíce, kterých zabil na různých misích několik prostě proto, aby měl co k jídlu.

Tak to nejspíše fungovalo i v realitě a u lidí. Každá smrt Listových shinobi, byla tragédie, nikdy jej to ale nevzalo, jako když teď stál tady, pozoroval jména lidí, se kterými nepromluvil nikdy ani slůvko a měl co dělat, aby zadržel slzy, protože jak už zmínil dříve, byl tu jako podpora. Vedle něj stálo mnoho jeho přátel a svět chtěl nejspíš tomu, že ti nejblíže jemu byly opačného pohlaví a možná i nechtěně, vyžadovaly z jeho těla jakési ujištění, že to bude v pořádku, že jednoho dne, tu nebudou stát ony nad hrobem jeho či někoho jiného.

Naruto ale neměl tušení, jak toto zajistit. Nevzdával pochopitelně nic. Stačilo mu, když mu Kurama s úšklebkem řekl, že převzal kontrolu nad jeho tělem, protože to vzdal… Toto Naruto už znovu zažít nechtěl. Otázka ale zůstávala stejná. Jak zajistit, aby Tayuya už tuto píseň nemusela nikdy hrát? Jak zajistit, aby Hanabi nebyla přilnutá k němu a nemusela předstírat, že nebrečí? Něco mu říkalo, že ta cesta vede peklem, které naznačil Kurama. Jít tam někam, bojovat o svůj život s ním a doufat, že zvítězí. Pak doufat, že ovládne i DNA, kterou mu předal Hashirama, než se přesunul do posmrtného života a pak s těmito všemi vlastnostmi, schopnostmi, dovednostmi a zkušenostmi udělat vše proto, aby nikdo další už tuto vesnici nenapadl a lidé umírali jen na stáří, nemoci a podobně.

Proč mu tedy, když si toto v duchu řekl, to znělo jenom jako utopie, fantazie a dětská pohádka?

Naruto ale věděl, že to nemůže vzdát, že nemůže přestat snít o lepším životě a realitě, protože když to vzdá on, kdo bude ten, kdo obejme všechny jeho blízké a řekne, že udělá vše proto, aby to bylo lepší? V tuto chvíli se s Ameyuri a dalšími postarali o to, aby Listová měla dva reálné spojence, což znamenalo, že je menší šance, že je někdo napadne… A když dokázal tohle… Tak i sám sebe utvrdil v tom, že spojit všechny vesnice je možné… Alespoň pro tuto generaci a dalekou budoucnost hodlal svěřit těm, kteří sdílí jeho myšlenky, ať o této skutečnosti v tuto chvílí vědí nebo ještě ne.

***

„Hej, Itachi, vypadá to, že jsme byli odhaleni,“ ušklíbl se Kisame na svého partnera.

„Máš docela odvahu objevit se tady po tom, co jsi udělal,“ utrousil Jiraya, když přišel konfrontovat tuto dvojici. Jiraya věděl, že bude problém ihned v tom momentě, kdy za ním přišla Karin s ustaraným a lehce vyděšeným výrazem. Možná ale tak nějak doufal, že za ním přišla pro nějakou radu, třeba jak se vyrovnat lépe se zraněním, co utrpěl Naruto nebo jak se vyrovnat s tím, že několik lidí v invazi zemřelo. Karin ale přišla s jinou informací. Jiraya byl člověk, kterého máloco překvapilo, zažil totiž nejednu bitvu, mnoho smrtí… Když za ním ale Karin přišla a na férovku mu řekla, že si je téměř jistá, že na okraji vesnice slídí Kisame a že podle věcí, co jí řekl on, co jí řekla Ameyuri, si je taktéž téměř jistá, že jeho partner na špehování je Itachi. V tento moment byl Jiraya překvapen, nasranej nad drzostí těchto dvou a taktéž vděčný, že tu Karin ve vesnice je. Skoro až litoval, že ji musí vzít sebou, pro vesnici se stávala nepostradatelnou.

„Vskutku,“ odvětil Itachi a aktivoval Sharingan. Jiraya se okamžitě začal dívat na jejich nohy, nebylo dobré začít souboj tím, že se člověk ocitne v genjutsu.

„Vypadá to, že je sám,“ pokračoval Kisame, jako kdyby je Jiraya nemohl slyšet. Jiraya se ale touto psychologickou hrou nenechal zmást.

„Jiraya ale není protivník, kterého je hodné podcenit,“ řekl Itachi. „A navíc Jiraya moc dobře ví, že bojovat proti uživateli Sharinganu sám je velká blbost, proto tak do minuty tu bude jeho podpora.“

„Škoda, chtěl jsem si zabojovat,“ zahrál Kisame smutek.

Jiraya měl dost řečí a jelikož tušil, že chtějí prchnout, nechal si prodloužit vlasy a poslal svou nejrychlejší techniku v arzenálu, Kebari Senbon. Když ale jeho technika zasáhla, Jiraya nebyl překvapen, když zničil jenom jakési klony, protože to co zasáhl, padlo k zemi a následně jakoby zmizelo. Jiraya tušil, že Akatsuki ví, že je v Listové silný senzor a tak jejich velitel nebyl idiot, aby sem poslal dva ze svých lidí, když si chtěli jenom nejspíše potvrdit to, jak Listová dopadla po útoku Orochimara. Nic to ale neměnilo na tom, že Jiraya dal rozkaz Karin, aby zůstala u Naruta a Fū a další rozkaz asi celé jednotce ANBU, aby se od těchto dvou nehnuli.

„Už je nevidím nikde v dohledu,“ slyšel Jiraya Karin ve své vysílačce. „Co se stalo?.“

„Byly to klony,“ řekl Jiraya do vysílačky.

„Hloupost, není možné se mnou tady, abych nepoznala, že se jedná o klonovací techniku,“ stála si za svou schopností Karin.

„Nebyl to Kage Bunshin nebo podobná technika,“ souhlasil Jiraya. „Než zmizeli, všiml jsem si něčeho bílého, bude to nejspíše jedna z technik Kisameho, protože než to něco zmizelo, vypadalo to, jakoby se to rozpustilo do země.“

„To není dobrá zpráva. Jestli je to technika, kterou dokáže napodobovat jak sebe tak i jiné…“

„Nemusíš mi to povídat, chápu moc dobře, co toto znamená,“ pověděl naštvaně Jiraya, že už takto brzo někdo přišel byť nevědomky na jakýsi protiútok na téměř dokonalou techniku Karin.

„Takže tu originál nikdy nebyl?“ zeptala se ještě.

„Tím bych si nebyl tak jistý,“ odpověděl už klidněji Jiraya. „Itachi aby se sem dostal, musel použít různé ANBU fígle, aby prošel bariérou, která tu je, to by nejspíše klon nedokázal… Nebo aspoň taková je moje domněnka.“

„Tak či tak, jsou ale mimo můj dosah,“ vysvětlila Karin.

„No… Mám pro tebe dvě zprávy a podle toho jak tě znám, bude jedna horší než druhá,“ začal Jiraya a když neslyšel žádný protest, pokračoval. „První je ta, že se nejspíše ani tuto noc nevyspíš a budeš hlídat s ostatními to, aby se sem nevrátili a ta druhá… Vypadá to, že naše tréninková cesta bude mnohem dřív, než jsme plánovali, protože toto nevěstí nic dobrého. Vyřeším to s Sarutobi-senseiem a dám ti vědět. Jiraya konec,“ a s těmito slovy ukončil spojení ve vysílačce a otočil se na nově příchozí, než zamíří za Hokagem. Je nutné zde rozdat další rozkazy.

***

Karin ani na moment nezauvažovala nad tím, že důvod proč Jiraya zavolal ji a Naruta do jednoho z pokojů v sídle Uzumaki, je jiný než to, že chce probrat tu tréninkovou cestu, kterou má ona s Jirayou absolvovat. Naruto samozřejmě netušil, že to je toto, tak jenom koukal z jednoho na druhého s vypsanou otázkou ve tváři.

„První co chci říct, je omluva,“ vzal si slovo Jiraya. „Měli jste oba nejspíše právě toto vědět dřív, ale Hiruzen-sensei a i Kakashi měli velmi silné argumenty, které jsem musel chtě nechtě akceptovat.“

Karin v tuto chvíli pochopila, že se spletla a tato debata nemá vůbec nic společného s jejich cestou.

„Aniž bych urážel vaši inteligenci, nevím, nakolik si pamatujete dobu, kdy jste dostali toto sídlo. Co jsem se dozvěděl, tak v mé nepřítomnosti to byl Kakashi, který udělal ochranné pečetě na tu část zdi, na které jsou pověšeny tyto legendární masky,“ Jiraya ani ve své větě neudělal pauzu, přesto si ale tak nějak očkem vypozoroval, jestli to co říká, byla skutečnost a podle kývání hlavou nejspíš byla. „A jelikož Kakashi není člověk, který by dělal věci napůl… Když už tedy překoná svou lenost a jiné věci. Takže když udělal onu pečeť, spojil si ji s jinou pečetí, kterou má na ruce. Nebudu vám vysvětlovat princip tohoto propojení, až si vás časem vezmu do parády a naučím vás základy řemesla, které je tak nějak vaším dědictvím, pochopíte, co mám na mysli. Každopádně ono propojení bylo ze dvou důvodů. Samozřejmostí bylo to, že to udělal kvůli tomu, protože si to Hiruzen-sensei přál, to druhé bylo kvůli vaší bezpečnosti. Všichni v této vesnici vědí, že jsi byl v dětství mamlas Naruto,“ řekl Jiraya tak, aby to znělo, že si moc nemyslí, že se to extra změnilo. Když viděl malý úsměv na tváři obou členů Uzumaki, byl rád, že to pochopili jako legraci, jak to bylo míněno. „A tak nikdo nechtěl, abys zkoušel zapůsobit na své nové kamarádky tím, že se pokusíš onu pečeť nějak prorazit. Kdyby ano, Kakashi by to zjistil a někdo by ti došel vyhubovat a vysvětlit ti, že věci mají své místo z nějakého důvodu. Nic se ale nestalo, na pečeť nikdo neútočil a tak i tato věc zůstala tak nějak zapomenuta v dějinách. Plán byl jistě, že kdyby sis s ní hrál, byl bych to následně já, kdo by udělal silnější verzi, která by tě naučila, že to dělat nemáš. Jelikož se tak nestalo…“

Karin tušila, že Jiraya svou myšlenkou nedokončil prostě proto, aby zkoušeli odhadnout to, co má na mysli. Ne že by to po všech těch větách byla nějaká extra těžká hádanka.

„Někdo nás vykradl,“ zamračil se Naruto.

„Ano, v době konce invaze, někdo zrušil onu bariéru, něco s maskami nejspíše udělal, bariéru znovu vytvořil a zmizel.“

„Takže kdyby Kakashi-san neudělal onu propojovací pečeť, tak bychom se to nikdy ani nedozvěděli?“ zeptala se pro jistotu radši Karin.

„Správně,“ odkýval to Jiraya. „Děkujme všem možným, že to víme. Hiruzen-sensei schválně čekal a poslal právě mě, abych to vyřídil s vámi, aby ten, kdo to udělal, nepoznal, že se něco děje. Kdybyste byli povoláni do kanceláře Hokageho, mohlo by to vzbudit podezření, že jeho zločin – předpokládejme, že opravdu něco udělal – někdo prokoukl. Kdežto když jsem tu já každý den a všichni tuší, že si s vámi chci promluvit, nikomu to nepřijde divné.“

Karin pochopila něco, co v této větě bylo skryté a to se ji vůbec nelíbilo a tak nevědomě si zkřížila ruce na prsou. „Nelíbí se mi, co naznačuješ.“

„Heh?“ zeptal se inteligentně Naruto.

„Neber mě špatně, nejsem přesvědčený, že to nemohl být sám Orochimaru, či někdo z jeho lidí. Určitě má v arzenálu pár experimentů,“ zamračil se na sekundu Jiraya, když nemohl najít lepší slovo, na lidi, které si Orochimaru v některých případech doslova pěstuje, „které dokážou tyto mírně pokročilé bariéry zrušit. Stejně jako existuje v této vesnici pár jedinců, kteří by to dokázali, i když stále netuším, po čem tento jedinec vlastně šel. Hlavní podezřelý nejspíše ale navždy zůstane někdo z vašeho sídla.“

Naruto se v tuto chvíli postavil a na Jirayu se tvrdě podíval. „Nevím, proč jste vyloučil z podezřelých zrovna nás dva, ale nehodlám poslouchat obviňování z vaší strany nebo ze strany Hokageho-sama či Danzō-sama či kohokoliv dalšího na moji rodinu.“

Karin chtěla Naruta podpořit, ale vytušila, že tohle je moment, kdy Naruto jako hlava klanu Uzumaki, musí bojovat sám, nebo ve skutečnosti nemusí, ale bude to pro Naruta dobrá praxe, až je bude časem otravovat někdo další.

„Vyloučili jsme vás, protože Karin celou dobu byla pod hlídkou ANBU a Tsunade a ty jsi byl buď vedle Hashirami nebo jiných… A navíc vím, že bys to neudělal,“ řekl Jiraya s jistou, která ať proudila odkudkoliv, byla skálopevná.

„V tom případě jsem ochoten zavolat Tayuyu, Fū, Matsuri a i Ameyuri – i když u ní bude těžší ji dostat z pohovky – aby sem přišly, a můžete udělat své čáry máry, abyste se jich zeptal, jestli jsou nevinné a oni vám to potvrdí,“ schválně Naruto zmínil Jirayovu techniku rozpoznání pravdy a ne tu Karin. Přece jenom její technika byla jejím tajemstvím.

„Anebo to udělám já,“ prohlásila Karin, její technika nebyla u těchto dvou tajemstvím. Teď byl správný moment, aby ukázala Jirayovi, že za Narutovým rozhodnutím stojí bez nejmenší nedůvěry, ať by to rozhodnutí bylo případně jakékoliv. „Věřím, že holky a Ameyuri se nechají vyzpovídat. Ony si budou myslet, že je to jenom jakýsi výslech a já budu moc potvrdit, že to nikdo z nich nebyl nebo to můžeme udělat oba dohromady, jestli chcete mít jistotu. Jak ale říká Naruto, ještě dneska chceme rozpustit tu nedůvěru, co panuje kolem naší rodiny už od dob, co tu jsme.“

Jiraya se ale jenom usmál, takovým tím přívětivým a milým úsměvem. „Kdyby každý v této vesnici takto bezmezně věřil ve svůj klan, vypadala by přítomnost úplně jinak. Každopádně jak jsem ale říkal, nejsem to já, kdo vám nevěří, pokud chcete ale Hiruzen-senseiovi poslat jakousi zprávu o tom, že je váš klan v tomto nevinně, uděláme to, jak navrhujete.“

Na to Naruto krátce kývl. Byl rád, že se chápali.

„Až se půjdeš se všemi naposledy rozloučit,“ řekl Jiraya a lehce se vrátil k tomu, co Karin očekávala jako první větu tohoto rozhovoru, „a budete někde sami, nadhoď to, že někdo udělal něco z pečetí. Když následně potvrdíš, že to nikdo z vašeho klanu nebyl… Včetně Sasukeho pochopitelně, který k tomu měl taktéž přístup, já tuto informaci předám Hiruzen-senseiovi. Tak či tak ale než odejdu z vašeho sídla úplně, stále tu ještě mám pár věcí, tak udělám pečeť novou, takovou, do které budeme mít přístup jenom my tři. Vy dva proto, že jste poslední členové vašeho klanu a já, abych to měl pod dohledem, kdyby se o to pokusil někdo znovu.“

Na to znovu oba kývli.

„A jelikož je tohle za námi, teď je čas, abych ti Karin pověděl více informací a jelikož vím, že by jsi s tím vším běžela ihned za Narutem, ušetřím nám všem čas a řeknu vám to oběma dohromady. Kdyby byly nějaké otázky, nemusíte se hlásit,“ snažil se Jiraya naposledy zavtipkovat, než se pustil do vyprávění, kam je jejich cesta zavede a co budou cestou trénovat… No a hlavně se snažil nevnímat to, jak se Karin snaží zadržet slzy, že Naruta dlouho neuvidí. Jiraya nevěděl, na jakém principu tato ‚technika‘ funguje, ale podle toho, co zjistil, je Karinina závislost na Narutovi už skoro téměř patologická. Co se dozvěděl přímo od ní, je to, že Karin dokáže posuzovat ‚kvalitu‘ člověka podle jejich čakry a ať už z důvodu jednoho nebo druhého, ten kdo vyhrál pomyslnou korunu v tom, že je nejlepší člověk, byl právě Naruto. Mohlo to být tím, že jsou rodina, také to mohlo být tím, že Naruto má ohromnou zásobu čakry nebo také tím, že Karin dokáže nějak poznat optimistickou, laskavou a až skoro naivní povahu Naruta, která je v Narutovi stále dobře ukrytá, i když ji občas překryje ta část Naruta, která je klidná, nebezpečná se svými technikami a zocelená mnoha boji. Jiraya tedy popravdě netušil, jestli Karin chová k Narutovi romantické či jenom sesterské city. Samozřejmě by ji podporoval ve všech směrech, nic to ale neměnilo na tom, že Karin chovala k Narutovi stoprocentní důvěru a ať to ve světě dobrodružných příběhů znělo jako jakýsi vrchol čeho by měl každý dobrý vztah dosáhnout, v reálném světě to byl spíše problém. Jiraya tak nějak odhadoval, že kdyby Naruto řekl ‚skoč z okna!‘ Karin by skočila, prostě proto, že ji to Naruto řekl a že je jasné, že se ji nic nemůže stát, protože jinak by jí tento rozkaz nepřikázal. Naruto ale takový rozkaz nikdy nedal a podle jeho dalších odhadů ani žádný jiný podobný a tak mezi nimi existovala důvěra, která dalece přesahovala to, co on měl v mládí například s Tsunade, nebo důvěru co má Kakashi s Gaiem.

Jak už si Jiraya ve své hlavě dříve potvrdil, tato schopnost připoutání, kterou Karin měla, byla možná patologická, neznamenalo to, že to ale nemělo své klady. Jiraya tedy svou cestou chtěl vyzkoušet, jaké to pro Karin bude, když půjde jenom ona sama s ním pryč… Někam kde není Naruto a i když se sám nad sebou musel zamyslet, protože to znělo, že dělá jenom jakýsi výzkum, nebylo to jenom kvůli tomu. Naruto tu musí zůstat, aby dál pokračoval pozitivně ovlivňovat Sasukeho, aby stále pokračoval v tréninku na šermíře, aby mohl zkoušet pokusy s novou budoucí rukou a další. Když k tomu všemu ale s Karin zjistí, co její schopnosti znamenají, bude to pro její budoucí život klíčové… Nebo tomu alespoň on věřil.

Formát pro tisk