Kapitola třiačtyřicátá - Shinobi no Kami

Lepší život

Poté, co se Naruto dostal do nemocnice společně s Tayuyou, Shikamarem a taktéž pro překvapení všech i s Tobiramou-sama a s ním všude chodící Matsuri, byl okamžitě namířen do místnosti, kde operoval nejlepší lékař za posledních sto let, samotný Hashirama Senju. Ten, co založil Listovou, ten, který dokázal chytit většinu ocasatých démonů a samozřejmě ten, který byl nejobávanější silou tohoto světa, kterou si lidé pamatovali. Možná že někdo dlouho před ním byl mnohem mocnější, ale stejně jako všechny legendy, i tyto se časem zapomínaly… Na Hashiramu ale nikdo nezapomněl a ti, co náhodou ano… Tak ti dnes dostali velmi důrazné připomenutí.

Když Naruto vstoupil do místnosti, kterou měl právě pod palcem onen zmiňovaný, uviděl něco, co si myslel, že je nemožné. V postelích leželi lidé, kteří by podle zákonů života neměli žít. Takový byl svět. Člověk bez části hlavy měl v reálu prostě zemřít, ne ale na Hashiramově hlídce nebo tak si Naruto představoval, že si to Hashirama říká, když tyto lidi léčil. Zrovna teď stál Hashirama nad člověkem, který měl v břiše zabodnutý Fūma Shuriken. Ano, ten mega přerostlý shuriken, který musel udělat z vnitřností tohoto shinobi guláš, ale Hashirama jenom chvilku stál, propustil uzdu svým léčebným technikám a jakoby někdo mávl kouzelným proutkem, ten člověk začal znovu normálně dýchat a pak jenom Hashirama vyndal tento obří shuriken z těla a položil ho vedle na stolek, jako kdyby vyndal jenom jakýsi střep z těla. Naruto viděl v přímém přenosu, jak se tvoří nové náboženství, protože děvče – nejspíše chunin – které nepustilo ruku svého druha po celou dobu operace a které nejspíše už ani reálně nevěřilo v možnost, že se její kamarád, kolega nebo možná partner někdy probudí, vzhlédla na Hashiramu s pohledem, který značil samozřejmě vděčnost, ta byla jasná, ale Naruto tam viděl více… Viděl tam zaslouženou oddanost. Aniž by to Naruto chtěl přiznat, tak byť o tom neměl tenkrát ani minimální ponětí, tak nějak zpětně vytušil, že takovýto pohled měla nejspíše Tayuya a Fū, když jim nabídl své přátelství.

Tayuya nevěděla proč, ale když viděla zázrak přímo před svýma očima, dostala pocit, že musí Naruta chytnout za ruku a člověk, který nevěří svým pocitům, to v tomhle světě nikdy daleko nedotáhl.

„Děkuji… já… mnohokrát děkuji," začala plácat ona dívka a plakala, jako kdyby ve svém životě nepromarnila ani jednu slzu a teď byl ten čas, aby je všechny ze sebe dostala.

Hashirama udělal přesně to gesto, které si Naruto představoval, že dělají protagonisté těch úžasných dobrodružných knih. Jenom se na ni usmál a pokynul ji, aby se o svého kolegu postarala. Takové to gesto ‚teď už je jenom tvůj, dávej na něj ode dneška pozor' a to bylo všechno, jako kdyby prostě nic neudělal, jako kdyby v tuhle chvíli nezachránil člověka, kterého by nezachránila nejspíše žádná jiná síla na tomto světě, jako kdybych takovýchto lidí nezachránil celou místnost, a kdo ví kolik dalších.

„Jak to vypadá venku, bratře?" zeptal se Hashirama, když viděl jak Tobirama stále stojí u dveří a pozoruje jeho práci.

„Mám venku stovky klonů, s Písečnou zpět na naší straně je to otázka minut či maximálně hodin, než tohle místo vyčistíme od nepřátel."

„V tom případě je na čase, abychom dokončili vše, co chceme na tomto světě ještě dokázat," řekl Hashirama a Naruto pochopil, že jejich čas je nějakým způsobem limitován. „Ahoj, mé jméno je Hashirama Senju, je někdo z vás zraněn?" zeptal se Hashirama směrem k nim a laskavě se na ně usmál a Naruto chtěl zakřičet na hlas ‚jak může takovýto člověk vůbec existovat?!' samozřejmě to ale nahlas neudělal, protože nechtěl urazit někoho, kdo by mohl vládnout tomuto světu svou silou, ale místo toho si našel čas, aby postavil na nohy ty, kteří to nedokázali sami. Naruto před sebou viděl něco, co si přál mít v budoucnosti. To byl ten sen, o kterém snili s Ameyuri, utopie, kde nejsilnější shinobi měli čas pro ty slabší a kde když se bojovalo, tak to bylo jenom na oko, aby oslnili někoho, koho by si chtěli v budoucnu vzít.

„Naruto je," řekla Tayuya za něj a trochu do něj strčila.

„Tak prosím vyskoč si tamhle, podívám se na tebe," ukázal Hashirama na jednu z nemocničních postelí. „Ještě někdo?"

„Já jsem jenom unaven, takže jestli už po mě nikdo nechce, abych svou nejsilnější techniku držel nad svůj maximální limit a pak běžel s neskutečnými obavami několik kilometrů, abych zjistil, že musím běžet dvakrát tolik kilometrů zpátky, tak budu ležet tamhle v křesle," řekl Shikamaru a s různými reakcemi, přičemž převládaly humorné, doslova zapadl do křesla.

„Sestřičko," zavolal na jednu z přítomných Hashirama. „Až bude nějaký doktor volný, ať se dojde zde na chlapce podívat. Zatím mu dejte něco na spaní a sežeňte mu nějaké volné lůžko."

„To nebude nutné," lehce se zasmál Naruto, protože jak očekával, Shikamaru za pár vteřin vyčerpáním usnul. ‚Díky, Shikamaru' řekl si Naruto v duchu, protože jeho přítel nasadil svůj život proto, aby jej přišel podruhé podpořit a i když to nakonec naštěstí nebylo potřeba, nic to na tomto hrdinství neměnilo.

„Vskutku," uznal Hashirama a nechal Shikamara být a zamířil k Narutovi. „Jelikož tu můj bratr stále významně stojí, očekávám, že jsi někdo, koho nemám minout," pokračoval Hashirama a nevnímal povzdech od svého bratra. Oni dva byli prostě takoví a ani jeden by to v konečném důsledku nechtěli měnit. „Mohu tedy znát tvé jméno?"

„Naruto Uzumaki… pane," dodal pro jistotu Naruto. Nevěděl, jak oslovovat někoho, kdo vlastně už nežije.

„Tak to říká vše," usmál se Hashirama, ale pak jeho grimasa trošku klesla, když Narutovi sundal bundu a všiml si těla sice bez jediné jizvy, ale také bohužel bez jedné ruky. „Co se stalo?" zeptal se, když spustil svou techniku. Byla to předem prohraná bitva, obnovit utrhnuté končetiny dokázal pouze na sobě. Na to neexistovala žádná technika, která by dokázala obnovit kompletně něco, co už vlastně neexistuje.

„Něco mi říká, že se ta technika jmenovala Písečný královský pohřeb," řekl Naruto a přemýšlel, kde na tuto informaci přišel.

Hashiramovi neunikl respekt v očích Tobirami, že to tenhle Naruto Uzumaki přežil.

„Potkal jsi tedy Ichibiho," řekl očividné Hashirama. „Byl to jeden z démonů, kterého jsem já chytit nedokázal. Máš ohromné štěstí, že jsi unikl," pokračovat Hashirama, ale slovo unikl, nemyslel špatně. Ti co přežili setkání s někým, jako byl démon Ichibi a mohli o tom vyprávět, museli být dostatečně schopní a hodni respektu jenom za toto.

Tayuya se na to jenom tiše zasmála stále sedící vedle Naruta, tak jak to bylo od té doby, co se poznali. Naruto nesnášel doktory, tak vedle něj seděla ona… Vlastně se nic za tu dobu nezměnilo, jenom doktoři byli čím dál na jiné úrovni. Nejdřív to byl nějaký doktor, kterého neznala jménem, pak se objevila Nonō, pak Tsunade a teď tu stál Hashirama. Kdo bude léčit Naruta příště, až jej ona bude zase držet za ruku nebo mu jinak dodávat podporu? Samotný Poustevník Šesti cest?

„Řekl jsem něco špatně?" otázal se Hashirama, ale stále udržoval část koncentrace na vyléčení i těch drobných zranění, které Katsuyu stále sedící na Narutovi ještě nedokázala vyléčit.

„Já… No… Neutíkal jsem," řekl Naruto a podrbal by se rozpačitě na hlavě, kdyby mohl.

Tayuya to ale nenechala být… Její nejlepší kamarád právě porazil něco, co nedokázal Hashirama, i když to sice možná bylo jenom kvůli tomu, že to za svého života nestihl, protože si jej Písečná ukradla sama. To nic neměnilo na tom, že se s tímto a s Narutem nemohla chlubit. Vmete to každému do tváře, i kdyby to měla zahrát na flétnu, jak vtipkoval Naruto o přenášení rozkazů. A do všech těch otevřených úst bezvěrců vmete ‚já vám to říkala, Naruto je nejlepší a nakopal by vám všem prdele, kdyby měl čas se s vámi zdržovat'. „Naruto neměl čas utíkat, když nakopával kompletně přeměněnému démonovi prdel… Samozřejmě sám bez žádné pomoci, takový je náš Naruto!" pověděla a oběma volnýma rukama mu rozdrbala vlasy, tak aby ale nebouchla Katsuyu na rameni.

„Tayuyo!" ozval se Naruto na její slova. To on byl z jejich rodiny ten, kdo neumí držet jazyk za zuby a slovo ‚takt' viděl akorát v encyklopedii, ne ona!

To už i Tobirama přišel blíž a nechal užaslou Matsuri za sebou. „Jak si to dokázal?" to Tobirama měl v plánu zastavit Ichibiho, až by se vrátil dokončit svou práci… Nebo tak aspoň mu to bylo naznačeno, že se to může stát, i proto byl stále ve vesnici a s připravenými klony, i proto se ještě nenechal zrušit. Hashirama měl za úkol léčit a stavět domy plus znovu založit lesy, aby měla Listová zpět svou ochranu a jednotku a on byl ten, co se měl postarat o všechno akutní nebezpečí.

„Mám jednoho přítele," řekl nakonec Naruto s úsměvem.

„Jsi Jinchūriki," pochopil Hashirama. Tato vesnice očividně pokračovala v zapečeťování Kyuubiho do dalších Uzumaki.

„Vypustil jsi na boj svého démona? Jsi hlupák," řekl Tobirama zamračeně.

„Nevíte o Kuramovi vůbec nic," nařkl je Naruto.

„Kurama?" nechápal Hashirama.

„Jenom potvrzujete to, co jsem právě řekl," odfrkl si Naruto. „Kurama je jeho jméno. Proč nazýváte někoho podle toho, kolik má ocasů?! Chtěli byste, abych vás oslavoval jednoocasým člověkem a ženy bezocasým člověkem?!"

A vážná atmosféra v celé místnosti byla okamžitě pryč. Tayuya se nemohla ani pořádně nadechnout kvůli smíchu a i Hashirama se lehce smál, jenom Tobirama nevěděl, jak na toto pořádně reagovat. Naruto když slyšel i reakce dalších pacientů a jejich návštěv, pochopil, cože to vlastně všechno vykřikl, ale nechtěl se začít červenat, protože to by jeho myšlenku trošku snížilo.

„Rozumím, co naznačuješ," uznal nakonec Hashirama. „A nestydím se přiznat, že jsem nad tím takto nepřemýšlel."

„Nechci skončit jako vaše manželka, a moje… Ta druhá Jinchūriki," opravil se Naruto rychle. „Nechci, aby Kurama ve mně byl přidělán kůly k nějakému kameni… Nechci, aby byl přiškrcen nějakými řetězy… O čem je mír, když budeme držet něco, čemu nerozumíme ve vězení?!"

Tobirama chtěl něco říct na téma respektu vůči starším a silnějším shinobi, ale jeho bratr jej rukou zastavil. „Přál jsem si, aby oni byli použiti proto, abychom vytvořili mír."

„A to ospravedlňuje to, že je spoutáme a pošleme do jiných vesnic, ať si je zapečetí?" nenechal se Naruto. „Měl jste jich spoustu u sebe, co se jich zeptat, jestli by nechtěli své vesnice chránit? Neříkám, že by to fungovalo," dodal pro jistotu Naruto. Nechtěl znít jako dítě věřící v pohádky. „Ale zkusil jste se aspoň zeptat? Zkusil jste se s nimi spřátelit? Zkusil jste alespoň něco, než jste je prostě předhodil na stůl jako trumf, jak přemluvit ostatní vesnice, aby na chvilku přestali bojovat?"

„Každá generace musí mít, jak tak koukám, svého Hashiramu," řekl Tobirama s povzdechem a tím Naruta vyvedl z jeho rozčilování. „Zabedněný s přehnaným soucitem a také se spoustou řečí," řekl a s tím se otočil na svého bratra, který jenom sklopil hlavu. Pro hodně lidí to vypadalo prvně, jako že se stydí nebo hanbí, ale Hashirama se začal jenom smát a tak se i Tobirama trošku pobaveně ušklíbl. „Ale přesto je to tento typ lidí, který mají ostatní nejraději a spoléhají na ně," dodal a Matsuri plus ta holka, co seděla vedle Naruta celou dobu, mu jeho slova nevědomky potvrdily. Obě se k němu přiblížily, aby jej mohly bránit i klidně před slovy, co před chvílí vyřkl.

„A proto my potřebujeme někoho, kdo je náš protiklad," pověděl Hashirama s úsměvem. „Někoho, když jsme příliš optimističtí, aby nás zpět stáhl na zem, někoho kdo ví, že jsme idioti a přesto nás mají rádi."

„Hm," odfrkl si Tobirama, jakoby se teď jeho bratr nebavil o něm.

„To asi spadne na mě," ozval se mužský hlas z chodby.

„Říkal jsem si, kdy tě přestane bavit stát v tvrďácké poloze na chodbě," pověděl Hashirama, když už nějakou dobu věděl o tom, že je někdo poslouchá za dveřmi. Když se ale objevil někdo se znakem Uchiha na zádech, jenom se musel ušklíbnout. Tohle bylo lepší, než očekával.

„Sasuke? Přišel sis vyléčit bebí?" musel se ušklíbnout Naruto, když slyšel, že Sasuke je poslouchá za dveřmi.

Sasuke musel polknout nějakou sarkastickou odpověď, protože i když to vše byla pro ně legrace a jejich druh komunikace, nechtěl v době, kdy Naruto přišel o ruku, říkat něco, co by mu to připomnělo. Naruto v nejhorších alternativách bude muset ukončit kariéru shinobiho, takže teď nebyl správný čas, aby se tu oboustranně uráželi. „Přišel jsem se podívat, jak se podařila tvá mise," pověděl Sasuke nakonec. „Než jsem se ale stačil zeptat, už ses tu tím nahlas chlubil."

„Heh," zasmál se Naruto. „Jak jsi mě vůbec našel?"

„Kde jinde by tě měl člověk najít než v nemocnici?" nadhodil Sasuke. Naruto mu to pochopitelně ale nevěřil, a tak stále čekal na odpověď. „Hinata a Neji mě nasměrovali, plus Karin byla velmi neoblomná s tím, aby mi zhruba třináctkrát řekla, že jsi v nemocnici a že se mám na tebe dojít podívat."

Narutova odpověď ale zanikla v jemném odkašlání si Hashirami.

„Omlouvám se," řekl Hashirama a Naruto se na něj jenom usmál. To bylo gesto člověka, který věděl o svém osudu moc dobře a tušil, co mu právě bude řečeno. Hashirama ale přesto pokračoval. „Vyléčil jsem všechna zranění z tvé přeměny do Ky-Kuramy. Moje léčebné schopnosti ale nedokážou obnovit něco, co už neexistuje."

Naruto jenom vděčně kývl a vzal si na sebe zpět Shikamarovu bundu.

„A co něco jiného?" nenechala to Tayuya být.

„Já a moje vnučka Tsunade máme podobnou techniku, která čerpá do sebe čakru a pak ji dokáže vypustit a vyléčit téměř vše. I proto teď ona dokáže léčit všechny přes zde Katsuyu."

„To je skvělé-," nestihla doříct Tayuya.

„Domnívám se, že ale pro někoho kdo má v sobě démona, je nemožné se tuto techniku naučit. Tato technika je ale velmi náročná na naučení a chce to neskutečnou přesnost v kontrole čakry, velké znalosti lidského těla a další… Protože jednoduše je to naprostý vrchol, kterého lékařský shinobi může dosáhnout," pokračoval Hashirama.

„Rozumím," řekl Naruto a okamžitě tuto myšlenku odmítl. Jak Hashirama naznačil, nejde spojit život s Kuramou a tuto techniku, takže pro něj nebylo těžké se rozhodnout. Proč zahazovat něco, co dlouho buduje za málo pravděpodobnou možnost?

„Hashirama-sama!" ozvalo se z chodby a jeden z jouninů přiběhl a v náruči nesl dalšího člověka. „Náš senzor našel tohoto člověka pod troskami domu," pověděl a položil svého kolegu na další volné lůžko.

„Naruto," řekl Hashirama, než se otočil. „Možná existuje jedna možnost. Až tohle skončí, promluvím si s Tsunade a probereme to. Nic ale neslibuji," a s těmito slovy rychle zamířil za svým dalším pacientem.

Naruto na to jenom vděčně kývl. To gesto ale nejspíše Hashirama nemohl vidět, ale viděl jej Tobirama, takže se domníval, že to stačí a nemá cenu jej rušit tím, že by děkoval nahlas. „Sasuke, můžeš ještě bojovat?" zeptal se z ničeho nic Naruto, když vstal a zamířil pryč.

„A co ty? Vypadáš jak z nějakého klubu pro mužské striptéry," vrátil mu to Sasuke.

„Nevím, jak vypadají, nikdy jsem tam nebyl," odmávl ho Naruto a nevyslovil to, co si přebrali ti, co jejich další ze stovek ‚hádek' slyšeli, tedy to, že to Sasuke ví, protože tam chodí. Tayuya se na to jenom zasmála a vyplázla jazyk na zamračeného Sasukeho. „Určitě zde ale seženu něco prozatímního na sebe. Bude to změna pro jednou chodit v bílém. Nechceš to také vyzkoušet?"

Sasuke si na to jenom povzdechl. Narutovi by museli asi urvat hlavu, aby přestal být protivný.

„Matsuri, pohlídej to tu," usmál se na svou kamarádku, kývl na další lidi, co tu znal, jako byl například Sai a společně s Tayuyou a Sasukem zamířili pro nějaké věci na sebe a pak zpět tam, kde jsou potřeba. Tobirama-sama říkal, že to může trvat ještě hodiny. Bylo tedy na místě přidat svou trošku do mlýna.

***

Naruto seděl na střeše kanceláře Hokageho a záda měl opřené o taktéž sedící Karin, která se za několik hodin téměř ani nepohnula. Bylo samozřejmostí, že tu nebyli sami. Tsunade-sama a další už sice odešli, ale jelikož Karin byla stále na hlídce, pořád tu hlídali jednotky ANBU.

„Ať udělám cokoliv," začala Karin smutně, „ať se snažím sebevíc, ať jdu svými technikami přes všechny možné limity, i když dokážu navést naše jednotky k těm, které je potřebují… Nikdy sakra nedokážu ochránit tebe!" pověděla naštvaně, ale vztek směřovala jenom na sebe.

„Karin," pověděl Naruto s největším citem, který dokázal ze sebe dostat. „Je to jenom ruka," pokračoval, „a v žádném případě to nemůže být tvoje vina. Udělala jsi vše proto, aby se nám dostalo ochrany, doprovodu a toho všeho možného."

„Stejně to ale bylo málo," povzdechla si.

„Podívej se kolem sebe," řekl Naruto s úsměvem. „Nebo radši ne, musela bys přerušit svou techniku," zkoušel zavtipkovat. „A i když to možná nevidíš, jsou tu tisíce lidí, kteří tě po dnešním dni vnímají jako svou modlu. Zachránila jsi tu neskutečné množství lidí, aniž by ses tím chtěla chlubit nebo tak něco. Jsem na tebe strašně hrdý."

„To Tsunade zachránila ty lidi," opravila ho automaticky.

„A to je přesně to ono, co říkám," vysvětlil Naruto vítězně. „Stala ses tichým ochráncem a předala jsi veškeré zásluhy tamhle jednomu z tvých strážců, kteří tvé zprávy předávali dál, nebo těm, kteří ty dotyčné zachránili."

„Co to má společného s tím, o čem jsme se bavili?" nechápala Karin.

Naruto se jenom usmál, což Karin pochopitelně nemohla vidět, co ale Karin mohla vnímat, bylo to, že se otočil, aby ji alespoň jednou rukou mohl zezadu obejmout.

„Za pár hodin či dní bude pohřeb všech padlých, jejichž jména se vejdou na jeden kámen jenom proto, jakou práci jsi odvedla. Jestli to znamená, že jsem musel přijít o ruku, dal bych klidně víc, obětoval bych celý svůj život jenom proto, aby to mohlo dopadnout takhle, stejně jako on," ukázal na prvního člena ANBU, kterého spatřil, i když to bylo jenom gesto, které zase Karin neuvidí. „A on a on a on a ona," začal ukazovat do všech směrů jak šílenec, „tohle je přece to, co tu budujeme, Karin, vesnici plnou lidí, kteří v případě nutnosti udělají vše, aby pomohli těm, kteří to potřebují. Svůj úkol jsi splnila dokonale a já měl ten svůj. Tu bitvu jsem přežil jenom díky tomu, že jsem věděl, že v cestě šíleného Gaary jste vy… Moje rodina… Která dělá vše proto, aby zachránila celou vesnici. Jenom vaše odhodlání mě vyburcovalo k tomu, abych v tu chvíli dokázal téměř nemožné," skončil svou myšlenku a pak se více nahnul, aby ji mohl zbytek pošeptat do ucha. „Byl jsem připraven i strhnout pečeť, když by mi Kurama slíbil, že Gaaru porazí a vás nechá na pokoji."

Na to Karin vypnula na moment svou techniku a otočila se na něj s bolestným výrazem v očích a objala jej tak silně, že to vypadalo, že jej chce rozpůlit. „To nikdy nesmíš udělat! Nesmíš nás… Mě… Nechat samotnou."

„Stejně bys mě zachránila," usmál se Naruto. „Musí být důvod, proč je Kurama zapečeťován do našeho klanu. Určitě bych i toto přežil, a i kdyby ne," pokrčil Naruto rameny, to naštěstí nějakým způsobem stále dokázal, „zemřel bych s úsměvem na rtech."

„Proč mi tohle vše říkáš?" nechápala a snažila se setřít slzy z očí.

„Abys pochopila," začal Naruto. „Mám svůj sen… Stejně jako tuším má Jiraya, když jsi k jeho ideálům tak přilnula… A vysmíval bych se svému snu, kdybych nedokázal za něj padnout v boji."

„Dobrá," řekla Karin tiše a znovu se posadila tak, aby mohla dál prohledávat už klidné bojiště. „V tom případě já udělám vše možné i nemožné, abych se jednou dostala na úroveň své mámy, nebo těch, co měli naši schopnost léčení v našem klanu, který ani jeden z nás neznáme. A pak ti tvou ruku vyléčím a vše ostatní, o co budeš ochoten přijít. Udělám prostě vše, abychom se všichni," dodala s důrazem na slovo všichni, „dožili toho, kdy tvůj sen bude realitou."

„Vidíš," řekl Naruto a zase se pohodlně opřel o Karin zády. „To je ta Karin, kterou mám tak rád," a s tímto si dovolil vzhlídnout k nebi, které ani nevypadalo tak zle, jak by člověk očekával. Ano, kouř z některých domů stále stoupal vzhůru, ale když člověk přijal fakt, že jak Hashirama, tak Yamato opravovali vše, co bylo ze dřeva, že Tobirama s nekonečnou čakrou a stovkami klonů hasil vše, co bylo možné, když všichni ostatní volní shinobi se starali o padlé na bojišti, tak si dokázal představit obličej Orochimara, kdyby se sem přišel podívat a našel by vesnici v podobném stavu, jaká byla před jeho útokem. To Naruta zaplňovalo ohromnou pýchou. Konečně Naruto pochopil, jaké je to nejspíše být Hokagem a vidět, jak všichni dělají vše proto, aby svou vesnici a všechny v ní ochránili.

***

Naruto si osobně myslel, že to, co nejvíc potřebuje po tom všem, co v posledních hodinách zažil, vybojoval a ztratil, je spánek. Tsunade ale byla jiného názoru a pod všemi možnými výhružkami ho málem doslova dokopala zpět do nemocnice, a tak Naruto šel. Toto byl způsob, jak dojít podpořit své známé, kteří leželi na lůžkách, i když by to radši udělal po dvaceti hodinách spánku.

„Pojď dál," ozvalo se dřív, než Naruto vůbec stačil zaklepat na dveře místnosti, do které měl nařízeno zamířit. Senzorové, a to ještě typu Hashirami Senju, prostě byli bájný vyšší level. Jak Naruto očekával, byla tam jak Tsunade, tak i Hashirama, co ale už neočekával, že na tuto konverzaci budou jenom oni tři.

Naruto se lehce uklonil na pozdrav a sedl si na nabízenou židli.

Tsunade ale dlouho neposeděla a hned byla vedle něj, aby ho nějakou diagnostickou technikou prohlédla.

„Nějaká bolest?" zeptala se ihned a Naruto se přese všechno musel uculit. Spousta konverzací s Tsunade začínala takto a jemu to přišlo stále komické… Nejspíš proto to asi Tsunade stále říkala.

„Heh," zasmál se Naruto krátce. „Bude to asi překvapení," řekl, když se podíval na svou neexistující ruku, „ale vůbec nic mě nebolí. Jako kdybych byl kompletně zdravý."

„Rád bych si za toto vzal zásluhy," promluvil Hashirama, i když Naruto chápal obraznost této věty, protože mu bylo jasné, že po tom co viděl, když Hashirama léčil, bylo chlubení a tohle všechno to poslední, co charakterizovalo Hashiramu. „Ale to, že necítíš bolest, není mým dočiněním."

„Myslím, že tohle dokázal Kurama," zamyslel se nad tím Naruto. „Nevím, jak tohle všechno funguje, tohle je pro mě dost nové, protože naopak jsem zvyklý, že to vždy bolí jak svině, ať už odrovnání ruky poprvé nebo po druhé."

Tsunade si na to jenom povzdechla. Naruto chápal, že její povzdech nejspíše patří tomu, jak ležérně se baví o svých zážitcích. Naruto ale měl jiné lidi, kdyby si chtěl promluvit o svých pocitech.

„Ale po té částečné přeměně, jako kdybych měl v sobě napumpované nějaké léky nebo tak něco," pokrčil Naruto tak nějak rameny. „Ať už jsem vypadal jako prase na rožni, nějakým způsobem se snažil bojovat, nechával jsem se tady léčit, žádnou bolest jsem tak nějak neucítil."

„Myslím, že Kurama," poprvé Hashirama použil jméno, aniž by se musel opravit, „nějak deaktivoval tvé receptory na bolest."

Naruto znovu tak nějak pokrčil rameny v gestu ‚je to možné, ale pořádně nevím, o čem se bavíte'.

„Tohle je ale problém, který budeme monitorovat. Každý den budeš chodit za mnou nebo za Shizune. Chci tě mít pár dní pod dohledem," řekla Tsunade vážně a tak Naruto zdravou rukou zasalutoval.

„Toto ale nebylo, proč jsem tě sem zavolal," vzal si slovo Hashirama a trošku se opřel do své židle. Bylo vidět, že je nejspíše rád, že tu může být, protože měl možnost si promluvit se svou vnučkou a to všechno, ale jeho druhá strana jakoby si přála se vrátit tam zpět, ať to zpět bylo kdekoliv. „Až dokončíme tento rozhovor a některé další, které právě provádějí mé klony, tak jak já i můj bratr necháme tuto techniku zrušit."

Naruto se v jednu chvíli chtěl pochválit, že to uhodl správně, v druhou chvíli začal přemýšlet, jestli on je ten vyvolený, který si povídá s originálem nebo i před ním sedí klon a třetí chvíle vyprodukovala otázku, proč vlastně odcházejí. „Takže co můžu udělat?" zeptal se Naruto na to, na čem záleželo a ne na drobnosti, co se mu honili hlavou.

„Pro mě už nic," usmál se Hashirama. Bylo vidět, že svou smrt bral s jakýmsi humorem. „Ale já mohu něco udělat pro tebe, jeden z darů, jestli se to tak dá nazvat."

Hashirama měl v tuto chvíli plnou Narutovo pozornost.

„Udělal jsi na mě dojem, není důvod tuto skutečnost zakrývat," řekl Hashirama. „Ne ani tolik proto, že jsi porazil Ichibiho, či že jsi pomohl dokončit plán na příměří s Písečnou nebo co jsi tam předvedl za ‚diplomacii' s kandidáty na Kazekageho," naznačil Hashirama děti Kazekageho. „To vše ukazuje tvou sílu, inteligenci, charakter a zároveň šílenost," nedokázal si Hashirama odpustit. „To, co považuji pro mě za nejdůležitější, když jsem se dozvěděl, co vše se stalo v životě tady Tsunade, je to, co ti tak nevinně visí na krku."

Naruto se pochopitelně nemusel podívat, aby spatřil náhrdelník nebo co přesně to bylo, který mu dala Tsunade, když jej Karin nad ní ‚vyhrála'. On i Karin věděli, že kdyby Tsunade nechtěla, nikdo by nedokázal vyhrát tento náhrdelník. Karin byla samozřejmě pyšná na své schopnosti, ale i ona si dokázala nahlas přiznat, že přes všechno, co v jejich duelu předvedla, bylo jasné, že Tsunade by vyhrála kdykoliv a pokaždé. To že se tak nestalo, bylo jenom tím, že Tsunade uznala, že je na čase náhrdelník předat dál nebo tak si to Karin alespoň myslí a myslela, když mu celou tu historku tenkrát převyprávěla.

„Ten náhrdelník podle všeho má ohromnou cenu," ušklíbl se Hashirama, jako kdyby mu to přišlo humorné. „Pro mě samozřejmě žádnou, kromě nějaké sentimentální hodnoty, ale Tsunade naznačila, že jej dala pouze těm lidem, kterým věří a jestli jsi nějakým způsobem na úrovni jejího partnera a jejího mladšího brášky…" schválně nedokončil Hashirama a Naruto se tak trošku s ‚wow' výrazem podíval na Tsunade, která se jenom usmívala, ale nic nenamítala, Naruto chápal, že to není tak jednoduché a celé je to hlavně koloběh, kdy Tsunade věří Jirayovi, Jiraya věří Karin, Karin věří jemu a tudíž Tsunade taktéž věří jemu.

„Zmínil jsem ale dar," vrátil se Hashirama k tomu, co zamýšlel. „Zmínil jsem v našem předchozím rozhovoru, že technika, kterou já a Tsunade zvládáme je vrchol lékařského ninjutsu. Ale na tom pomyslnému vrcholu není až tak sama. Ti nejlepší z nás mají v sobě i kus vědce," pokračoval dál Hashirama a nevnímal odfrknutí své vnučky, které tipoval, že patřilo k jeho zmínce o vědě, která byla jenom blízko k pokusům, které prý dělal ten, co je sem přivolal a chtěl zničit jejich domov. „A tak nějak není až úplně nemožné vytvořit ruku novou a s tím, co jsem slyšel, že tu máte jednoho zkušeného vědce, tak by to on a zde Tsunade měli zvládnout."

Naruto chápal, že se baví o Kabutovi a tak jenom kývl, že rozumí.

„Můj dar spočívá v tom, že chci, aby do této náhradní ruky byla zakomponovaná má DNA," konečně – alespoň pro Naruta – Hashirama vypustil tu bombu, kterou Naruto tak nějak očekával.

Naruto otevřel jenom ústa, ale po chvilce z něj vypadlo jenom: „A k čemu, že je to dobré?"

Na to se Tsunade musela zasmát a Hashirama usmát.

„Mokuton si myslím, že je jedna z těch věcí, které hrají roli," zapřemýšlel na moment Hashirama, „i když nepochybuji o tom, že to bude trvat roky jenom na to, abys z té ruky vypěstoval alespoň větvičku," zklidnil trošku Hashirama další možné ‚wow' výrazy. „Jisté je také to, že jestli tvé tělo tuto umělou ruku přijme, tak moje DNA v ní prodlouží její životnost, což si myslím, že s genetikou, která ti byla dána skrz klan Uzumaki a to, že máš v sobě Kuramu, který funguje jako lékař, bude z této náhrady dělat zcela fungující ruku. Všechno je to zatím jenom na papíře, jak se říká, tudíž v tuto chvíli vůbec nemůžu posoudit to, jestli v té ruce budeš mít cit, jaká bude na dotyk a tak."

„Ale když to vyjde," začal s tímto Naruto, „budu mít novou ruku, která bude na podobné úrovni? Tudíž je možné znovu skládat pečetě, držet meč?" pokládal jednu otázku za druhou.

„Jak říkám, vše je to prozatím jenom myšlenka, ale nedivil bych se, kdyby tato ruka byla mnohem silnější, než ta tvá a možná v konečném důsledku, může tvé tělo přijmout tuto ruku a mou DNA jako svou."

„Tvé děti by tak mohli být moji pokrevní příbuzní," pousmála se Tsunade. „Všechno je to prozatím otázka mnoha pokusů a zkoušek. Málokdo očekává, že první věc, kterou s Kabutem a Shizune vytvoříme, bude to, co tvoje tělo přijme."

Naruto ani nevěděl, co dělá, ale vyskočil ze židle a objal Tsunade. Když zjistil, že toto udělal, byl velmi zaskočen z vlastního impulzivního chování… Stále to bylo ale lepší, než kdyby objal Hashiramu.

„Naruto," pověděl Hashirama s úsměvem, když viděl, co se před ním odehrává. „Chápeš, že s velkou mocí přichází taktéž velká zodpovědnost?"

„Eh?" Podíval se přes rameno Naruto, protože stále jej Tsunade z obejmutí nepustila.

„Pokud se tato, nazývejme to operace, povede," začal Hashirama, „a ty dokážeš mou DNA přijmout za svou a vypracovat ji k maximální dokonalosti, budeš vládnout neskutečnou silou. Mokuton dokáže ovládat Kuramu. Jestliže předpokládáme, že jednoho dne budeš moct přivolat sílu několika ocasů, aniž by si ztratil nadvládu nad svým tělem, bude dost možné, že právě kvůli Mokutonu přehnaně řečeno luskneš prsty a ocasy zmizí, prostě jenom tak," pokračoval. „A schopnost ovládat moc Kuramy, aniž by si podlehl berserku spolu s technikami Mokutonu, možnými nezjištěnými schopnostmi Uzumaki, bude v té době z tebe dělat třeba to nejsilnější, co se na tomhle světě nachází."

„Nechci vládu nad světem," odfrkl si Naruto. „Přeji si jenom mír," řekl takto. Mohl vyprávět to vše, co si přeje, ale nechtěl znít jako nějaký pošuk.

„Za mého života existovali lidé, kteří si přáli totéž," uznal Hashirama. „Jejich myšlenka byla taková, že když budou všechny klany zničeny, kromě toho jejich, tak nastane mír."

Naruto na chvilku sklopil hlavu a dostal se z objetí Tsunade, ve kterém stále doposud přetrvával. „Rozumím, co mi naznačujete," řekl Naruto a povzdechl si. „Když to řeknu před vámi, budete mě mít pro smích a za dítě a tohle všechno," naznačil Naruto, „ale v mé myšlence míru je taktéž to, že nesmím nikoho zabít. Ano, nejsem lhář a tak si dokážu přiznat, že párkrát jsem byl v momentě, kdy jsem to málem porušil. Gaara je toho zdárným příkladem, ale tak nějak se bojím, že jakmile tyhle ruce smočím krví," podíval se Naruto dolů a až v ten moment došlo, že ještě jeho mozek občas neregistruje to, že má jenom jednu ruku stále pusa dokáže mluvit o dvou, „tak ta snaha bude zbytečná."

Hashirama se ale nezačal smát a tak Naruto pokračoval. „Ať je ten člověk jakýkoliv, třeba jako Orochimaru a já bych jej zabil, tak se najde někdo z jeho lidí, kteří mě za to budou nenávidět a půjdou se pomstít, a buď v tom boji zemřu, anebo zabiji další lidi… A ať to skončí jedním nebo druhým, vždy se bude někdo další mstít a ten někdo se bude mstít opět na někom… Nakonec to skončí tak, že se tu všichni vyvraždíme."

„Takže Zabuza…" zeptala se překvapená Tsunade.

„Je mrtvý," potvrdil Naruto. „Jen jsem to nebyl já, kdo zasadil poslední ránu. To ale je naše tajemství. Mé… Mého týmu a Hakua."

„Budu toto tajemství respektovat," pousmála se Tsunade, že ji Naruto věří a Hashirama kývl, i když to pro něj nic neznamenalo. Přeci jenom za pár minut, možná hodin, bude zpět mezi mrtvými.

Hashirama ale měl něco jiného na jazyku, když slyšel Narutův monolog a k tomu se potřeboval vyjádřit, než z toho světa odejde. „Nevím, jestli to může fungovat, Naruto… Pro některé lidi na tomto světě není místo a vězení není taktéž možné pro všechny… Nebo to je alespoň moje myšlenka," uznal Hashirama. „Jestli si myslíš, že to jde změnit… Zkus to… Každý z Hokagů a jistě mnoho dalších měli svou myšlenku míru. Pokud věříš, že tato cesta je pro tebe, zkus jí kráčet. Možná nakonec existuje způsob, jak zůstat neposkvrněný, ale za cenu toho, že všechna ta krev skončí na rukou tvých přátel. Nakonec ať si vybereš jakoukoliv cestu, někdo na ní bude trpět, tentokrát ty jsi přišel ‚jen' o ruku a mnoho tvých přátel v nejlepším možném výsledku o nevinnost a v nejhorším o život. Nemůžu samozřejmě tvrdit, co skýtá tvá budoucnost. Možná nakonec tvá cesta bude správná a můj dar ti v tom pomůže, možná že jednoho dne zjistíš, že pokud nezabiješ toho, co je před tebou, zabije někoho, koho miluješ… Anebo možná zešílíš z toho, že jsi někoho nezabil, když jsi měl možnost a kvůli tomu zemřeli třeba všichni tvoji milovaní."

„Co byste mi doporučil vy?" musel se zeptat Naruto. To co teď slyšel, věděl, že si zapamatuje slovo od slova a že nad tím velmi brzo bude muset zapřemýšlet.

„Řídit se svým srdcem," řekl Hashirama prostě. „Tak jak jsem to udělal já, jak to udělal můj bratr a tak dále a tak dále… Nakonec jsi přece jenom nejspíše zařídil spojenectví s Písečnou, aniž bys musel jako já s těmi lidmi sedět u jednoho stolu a obchodovat se vším možným i nemožným a v konečném důsledku to spojenectví ani dlouho neudržet."

„Nikdo neříká, že to spojenectví, co jsem ‚zařídil'," řekl Naruto s uvozovkami, které naznačil na dvou prstech jedné ruky, „vydrží věčně."

„Nikdo také ale neříká, že nemůže," pokrčil Hashirama rameny. „Není, myslím, tajemstvím, když řeknu, že Listová má ode dneška spojence i v Mlžné vesnici a i když jsi tohle ty nezařídil, je naše vesnice," pověděl Hashirama pyšně, „o krok blíže k tomu míru. Třeba nakonec opravdu chybí někdo, jako jsi ty, aby to úplně dokončil nebo je to třeba naopak Sasuke Uchiha."

Tsunade v tuto chvíli neprezentovala svou myšlenku či intuici, která ji říkala, že Ameyuri měla velký podíl na tom, že se příměří s Mlžnou uskutečnilo a kde byla Ameyuri… Tam někde byl Naruto, ať už způsobem jedním nebo druhým.

„Sasuke?" nechápal Naruto. Sasuke byl přítel, král emo chlapců a tohle všechno. Kdyby jeho jméno prohlásil třeba Jiraya, Naruto by souhlasil, že to opravdu může být Sasuke, co některé věci dokončí. Jak k tomuto ale došel Hashirama?

„Celé dědictví, které jsem předal dalším generacím, bylo kvůli mé osobnosti a osobnosti Madary Uchihy. Byli jsme to mi dva, kteří po velkém úsilí odložili zbraně. Byli jsme to mi dva, kteří jsme založili první vesnici, a proto se rád držím té naděje, že další Uchiha pro tuto vesnici a pro tento svět něco udělá."

Naruto ale pořád nechápal. „Proč ale zrovna Sasuke? Jeho bratranec či vlastně jaký mají mezi sebou vztah," udělal Naruto pohyb rukou, že je mu to vlastně jedno, „je mnohem známější a silnější člověk," pokračoval Naruto a nedal na sobě zdát, jaké pocity cítí, když se řekne slovo Shisui.

„Nebyl to ale tento ‚bratranec' který tě přišel podpořit do nemocnice, že?" pousmál se Hashirama. „A navíc jsem toho člověka ani nepotkal, kdežto tvého týmového kolegu nebylo těžké najít a vysvětlit mu pár věcí o jeho klanu, které nejspíše nevěděl."

„Proč mám pocit, jako kdyby mi někdo nenápadně nabízel životního partnera," povzdechl si dramaticky Naruto.

„Nic takového," ujistil ho Hashirama s úsměvem. „Klan Uchiha to má kvůli své nestabilní genetice složité, ne že by to ale něco omlouvalo. Proto než odejdu, jsem chtěl dopomoct tomu, aby alespoň jeden Uchiha zůstal věrný ideálům vesnice. Nechci, aby někdo skončil jako další Madara a jestli mohu pomoci tím, že předám své skromné znalosti, je to to nejmenší."

Naruto stále nechápal, co jsou ty znalosti a to vysvětlení se kterými se tu Hashirama ohazuje. Něco mu ale říkalo, že vždy se na to může zeptat Sasukeho. Nakonec na to všechno jenom Naruto kývl. Nenašel lepší odpověď. Něco mu také říkalo, že v tuto chvíli není mnoho věcí, které by měl směřovat na Hashiramu a tak jej napadlo se rozloučit, ať už tento Hashirama byl klon nebo ne, bylo lepší, když svůj zbývající čas stráví se svou jedinou žijící rodinou. A on? On měl přece také několik věcí na práci, ne ale pochopitelně dřív, než si pořádně dáchne.

Formát pro tisk